11 C 119/2014 - 329

Rubrum

Okresní soud v Uherském Hradišti rozhodl soudkyní Mgr. Eliškou Zapletalovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] o uložení povinnosti k odstranění stavby a terénních úprav o zdržení se odvádění srážkových vod takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném, nechť odstraní zpevněnou plochu ze zámkové dlažby a terénní úpravy na pozemcích p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno], p.č. [Anonymizováno] v obci [adresa] a k. ú. [adresa], zapsáno na LV [Anonymizováno] u [právnická osoba] pro [adresa], a to v rozsahu nad úroveň terénu pozemku p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], zamítá.

II. Žalovaný je povinen zdržet se odvádění srážkových vod z pozemku p.č. [Anonymizováno], na pozemek p.č. [Anonymizováno] v obci [adresa] a k. ú. [adresa], zapsáno u žalovaného na LV [Anonymizováno] u [právnická osoba] [adresa].

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna nahradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen nahradit České republice – Okresnímu soudu v Uherském Hradišti náhradu nákladů řízení ve výši [částka], a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobu doručenou soudu dne 26. 5. 2014 se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému odstranit zpevněné plochy ze zámkové dlažby a terénní úpravy na pozemcích p. č. [Anonymizováno] p. č. [Anonymizováno], p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], a to v rozsahu nad úroveň terénu pozemku p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa], dále se domáhala uložení žalovanému povinnosti zdržet se odvádění srážkových vod z pozemku p. č. [Anonymizováno] na pozemek p. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Žalobkyně uvedla, že je výlučným vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno], trvalý travní porost, o výměře 2678 m, zapsáno na LV číslo [hodnota] pro katastrální území [adresa]. Žalovaný je mimo jiné výlučným vlastníkem pozemku p. č. [Anonymizováno], [Anonymizováno] a [Anonymizováno]. Uvedené nemovité věci tvoří areál, který užívá společnost [Anonymizováno], a to k výrobě betonové dlažby a dalších výrobků z betonu. Pozemky žalobkyně a žalovaného spolu sousedí. Na pozemcích žalovaného je vybudována zpevněná plocha z betonové zámkové dlažby, čímž došlo k ovlivnění odtokových poměrů na dotčených pozemcích, neboť zámková dlažba brání přirozenému odtoku srážkových vod z pozemků žalovaného a na hranicích pozemků účastníků se vytváří trvalejší vodní plocha různé velikosti a hloubky. Hrozí tedy zamokření pozemku žalobkyně a trvalé znehodnocení orné půdy. Vybudování zpevněných ploch totiž přineslo změnu výškových poměrů, když povrch terénu pozemků žalovaného se zvýšil o 30–40 cm ve srovnání s původním stavem, což znamená, že sousední pozemky se nyní nachází ve vyšší výškové úrovni. Zpevněná plocha je nepovolenou stavbou, neboť žalovaný neobdržel veřejnoprávní souhlas příslušným orgánem státní správy.

2. Žalovaný se vyjádřil tak, že uplatnění nárok neuznává a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaná dle žalobce svá tvrzení nedokládá žádným odborným posudkem, škodu nekvantifikuje ani nepožaduje konkrétně doloženou náhradu škody. Zámková dlažba na pozemcích byla zbudována v letech 2002–2005. Betonová dlažba je spárovaná, uložená do propustného podloží a umožňuje vsakování dešťové vody.

3. Soud již částečným rozsudkem ze dne 20. 5. 2020 rozhodl o tom, že žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném odstranění zpevněné plochy ze zámkové dlažby a terénních úprav, zamítá. V odůvodnění bylo uvedeno, že se nelze domáhat odstranění stavby v soudním řízení.

4. K odvolání žalobkyně byl rozsudek soudu prvního stupně zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Žalobkyně je dle odvolacího soudu povinna navrhnout důkazy, ze kterých bude zřejmé, že srážkové vody pronikají na její pozemek právě z pozemku žalovaného a děje se tak v rozsahu, který poškozuje její pozemek. Musí dále tvrdit, v čem spočívá znehodnocení jejího pozemku průnikem srážkových vod z pozemku žalovaného, jak se tuto projevuje na vlastnostech jejího pozemku a také o kolik byla snížena hodnota jejího pozemku působením průniku srážkových vod. Dále je povinna dotvrdit, z jakého důvodu žádá odstranění stavby žalovaného a proč nelze odvrátit případnou hrozící škodu jinými opatřeními.

5. Žalobkyně poté dotvrdila, že uvedenými stavebními úpravami došlo ke změně výškových poměrů v dané lokalitě a pozemky žalovaného se nyní nachází ve vyšší výškové úrovni, než v jaké leží pozemek žalobkyně. Při dešti nebo tání sněhu se voda nemůže z pozemku žalobkyně dostat přes hranu zámkové dlažby, která začíná na hranici pozemku žalobkyně a hromadí se právě na jejím pozemku. Předtím, než byly zpevněné plochy vybudovány, odtékala voda do melioračního žlabu a dále do [Anonymizováno]. Uvedený meliorační žlab byl zlikvidován právě při výstavbě zpevněných ploch. K prokázání vzniku škody žalobkyně označila fotografie, ze kterých je patrno, že část pozemku žalobkyně není na rozdíl od jeho zbytku obdělávána, přičemž neobdělávanou částí je ta část pozemku, kde stojí dlouhodobě voda. Intenzivní zamokřování pozemku vedlo k vytvoření holiny v místě, které je vystavěno akumulaci srážkových vod v nejvyšší míře, neboť v degradované půdě se žádné rostliny neudrží. Plocha pozemku žalobkyně, která je vystavena akumulaci srážkových vod, činí zhruba [Anonymizováno] m. Srážkové vody jsou nad to znečištěny cementovou spraší a kontaminují ornou půdu. Žalobkyně má za to, že hodnota jejího pozemku byla touto činností snížena o částku 91 000 Kč.

6. Soud učinil následující skutková zjištění:

7. Ze souhlasu vlastníků sousedních pozemků ze dne 30. 7. 2013 bylo prokázáno, že vlastník pozemku [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] souhlasí se změnou stavby dočasné na trvalou na pozemku parcel číslo [Anonymizováno]. Listina obsahuje podpis žalobkyně.

8. Z vyjádření jednatele společnosti [právnická osoba]. ze dne 3. 2. 2017 je prokázáno, že jednatel při pravidelných kontrolách porostů na honu [Anonymizováno] do místa, které je zamokřené, zacházel velmi málo. Zmiňovanou cementovou krustu zde neviděl.

9. Z informace o pozemku je prokázáno, že pozemek p. č. [Anonymizováno] je trvalým travním porostem, když vlastnické právo je evidováno na žalobkyni.

10. Z informací uvedených v katalogu BPEJ vyplývá, že v dané oblasti se nachází glejová půda, typická pro rovinný reliéf s mírnými terénními depresemi. Hladina podzemní vody zde kolísá přibližně kolem jednoho metru.

11. Z rozhodnutí [právnická osoba] ze dne 29. 5. 2017 je zřejmé, že došlo k dodatečnému povolení stavby č. [Anonymizováno], označené jako „stavby v areálu [právnická osoba]“. Rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum] bylo toto rozhodnutí zrušeno a věc vrácena k dalšímu řízení.

12. Z fotografické dokumentace je patrné, že na hranici pozemků žalobkyně a žalovaného se nachází tzv. odvodňovací žlab, který byl v době pořízení jedné z fotografií zcela zaplněn vodou. Další snímky dokládají vznik stojatých vod na pozemku žalobkyně, přičemž z kontextu fotografií je zřejmé, že se jednalo o zimní období (na zbytku pozemku je patrná sněhová pokrývka).

13. Z čestných prohlášení osob [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] vyplývá, že před výstavbou zpevněných ploch v areálu společnosti [právnická osoba] nedocházelo k přirozenému zaplavování okolních pozemků. V minulosti zde byly zřízeny odvodňovací strouhy, které odváděly dešťové srážky do vodotečí na okraji bývalého areálu [Anonymizováno] v [adresa]. Tyto strouhy však byly v rámci povolených staveb v areálu [právnická osoba] zrušeny. Odvodňovací strouha podél zpevněné komunikace na východní straně areálu byla zasypána a napojena na kanalizační vpusť.

14. Z fotografií je patrné, že hladina vody na pozemku žalobkyně dosahuje až do poloviny lýtek dospělého muže. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 6. 11. 2024 vyplývá, že voda na pozemku žalobkyně je srážkového původu. Fotodokumentace rovněž dokládá, že se může jednat i o vodu vzniklou táním sněhu. Na západním okraji pozemku může při záplavách pronikat i povrchová voda, avšak v žádném případě se nejedná o vodu podzemní.

15. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] je prokázáno, že dle závěru znalce je množství vody na pozemku žalobkyně ovlivněno i poměry na pozemcích žalovaného. Srážkové vody dopadající na zpevněné plochy jsou částečně vsakované do podloží, částečně svedeny do vsakovacích objektů a částečně – zejména při přívalových deštích – přetékají přes otevřený odvodňovací žlab na pozemek žalobkyně. Na ploše přibližně 50 × 6 m se na pozemku žalobkyně nachází mírná terénní deprese, ze které srážkové vody nemohou přirozeně odtékat. Současný způsob odvodnění není dostatečný při vyšších srážkových úhrnech. Pro zlepšení situace je nutné upravit terén – konkrétně zavést a vyspádovat depresi pozemku žalobkyně a vybudovat průleh pro zachycení přebytečné vody. Příčinou vzniku stojatých vod na pozemku žalobkyně jsou vydatnější srážky, přítok vody z vyšších poloh na jižní straně a přetok vody z areálu [právnická osoba]. Voda se kumuluje v depresi a pouze malá část může odtékat do otevřeného žlabu. Tento stav negativně ovlivňuje kvalitu orné půdy a pěstovaných plodin – může docházet k vyplavování živin. Zasažená plocha činí přibližně 300 m, přičemž četnost a délka zaplavení závisí na intenzitě srážek. Znalec však zároveň uvedl, že nedochází k odplavení ornice ani ke vzniku cementové krusty, neboť cementové složky z hotových výrobků se nevyplavují. Stojatá voda na pozemku žalobkyně je tedy způsobena kombinací přetoku srážkových vod z areálu [právnická osoba], sklonem pozemku, přítomností terénní deprese a charakterem půdních vrstev. Půda je dle BPEJ glejová až pseudoglejová, což znamená, že je náchylná k opakovanému zamokření a vysychání. Vlivem stavebních úprav byl pozemek žalovaného navýšen, což může ovlivnit odtokové poměry, přičemž dříve byly pozemky pravděpodobně ve stejné výškové úrovni. Z dostupných mapových podkladů nelze jednoznačně určit, jak byl v minulosti odtok z pozemku žalobkyně řešen. Stávající vsakovací objekty na pozemcích žalovaného nejsou schopny pojmout veškeré srážkové vody. Odstranění zpevněných ploch v areálu [právnická osoba] by však podle znalce nemělo zásadní vliv na odtokové poměry v dané lokalitě, když řešením by mohla být úprava terénní deprese a sklonu odvodňovacího žlabu.

16. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil pro věc relevantní skutečnosti.

17. Soud důkazy hodnotil podle § 132 o.s.ř., tedy každý důkaz zvlášť a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž rovněž vzal v úvahu vše, co v řízení vyšlo najevo. Soud na základě toho učinil následující závěr o skutkovém stavu:

18. Pozemek parc. č. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa] je ve výlučném vlastnictví žalobkyně a je evidován jako trvalý travní porost. Na sousedních pozemcích ve vlastnictví žalovaného parc. č. [Anonymizováno], které tvoří areál společnosti [právnická osoba], byly vybudovány zpevněné plochy. Tyto stavby byly dodatečně povoleny rozhodnutím [právnická osoba] v [Anonymizováno] ze dne 29. 5. 2017, avšak toto rozhodnutí bylo následně zrušeno rozsudkem [Anonymizováno] ze dne [datum]. Do dnešního dne není stavba zpevněných ploch stavebním úřadem povolena. Z fotografické dokumentace a znaleckého posudku č. [Anonymizováno] je prokázáno, že na hranici pozemků se nachází odvodňovací žlab, který byl v době pořízení některých snímků zaplněn vodou. Na pozemku žalobkyně dochází ke vzniku stojatých vod, zejména v mírné terénní depresi o rozměrech cca 50 × 6 m. Voda zde nemůže přirozeně odtékat. Voda na pozemku žalobkyně je srážkového původu, přičemž její množství je ovlivněno i poměry na pozemcích žalovaného. Srážkové vody ze zpevněných ploch jsou částečně vsakovány, částečně svedeny do vsakovacích objektů, ale při přívalových deštích přetékají přes otevřený žlab na pozemek žalobkyně. Stávající vsakovací objekty nejsou schopny pojmout veškeré srážkové vody. Z čestných prohlášení svědků vyplývá, že před výstavbou zpevněných ploch nedocházelo k zaplavování okolních pozemků, neboť byly funkční odvodňovací strouhy, které byly v rámci stavebních úprav zrušeny. Na pozemku žalobkyně nedochází k odplavení ornice ani ke vzniku cementové krusty. Zasažená plocha, která je z různých příčin zamokřována, činí přibližně 300 m, což negativně ovlivňuje kvalitu půdy a pěstovaných plodin. Řešením by mohla být úprava terénní deprese a sklonu odvodňovacího žlabu. Odstranění zpevněných ploch by nemělo zásadní vliv na odtokové poměry v dané lokalitě. Důvodem, proč dochází ke stojaté vodě na pozemku, jsou kromě srážek z pozemku žalovaného i sklon pozemku žalobkyně a charakter půdních vrstev. Sklon pozemku žalobkyně je téměř nulový. Část stečené vody z pozemku žalovaného, která přetéká na pozemek žalobkyně, odtéká do otevřeného odvodňovacího žlabu a následně do vsakovacího objektu, část ale zůstává v terénní depresi.

19. Pokud jde o minulé přirozené odtokové poměry na pozemcích, nelze ze snímků dle znalce zjistit, zda na snímcích jsou či nejsou odtokové příkopy vzhledem k rozlišovací schopnosti snímků.

20. Skutkový stav soud podřadil pod následující právní ustanovení:

21. Podle § 1013 odst. 1 o.z. vlastník se zdrží všeho, co působí, že odpad, voda, kouř, prach, plyn, pach, světlo, stín, hluk, otřesy a jiné podobné účinky (imise) vnikají na pozemek jiného vlastníka (souseda) v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezují obvyklé užívání pozemku; to platí i o vnikání zvířat. Zakazuje se přímo přivádět imise na pozemek jiného vlastníka bez ohledu na míru takových vlivů a na stupeň obtěžování souseda, ledaže se to opírá o zvláštní právní důvod.

22. Podle § 1013 odst. 2 o.z. jsou-li imise důsledkem provozu závodu nebo podobného zařízení, který byl úředně schválen, má soused právo jen na náhradu újmy v penězích, i když byla újma způsobena okolnostmi, k nimž se při úředním projednávání nepřihlédlo. To neplatí, pokud se při provádění provozu překračuje rozsah, v jakém byl úředně schválen.

23. Podle § 1019 odst. 1 o.z. vlastník pozemku má právo požadovat, aby soused upravil stavbu na sousedním pozemku tak, aby ze stavby nestékala voda nebo nepadal sníh nebo led na jeho pozemek. Stéká-li však na pozemek přirozeným způsobem z výše položeného pozemku voda, zejména pokud tam pramení či v důsledku deště nebo oblevy, nemůže soused požadovat, aby vlastník tohoto pozemku svůj pozemek upravil.

24. Podle § 1019 odst. 2 o.z. je-li pro níže položený pozemek nutný přítok vody, může soused na vlastníku výše položeného pozemku požadovat, aby odtoku vody nebránil v rozsahu, ve kterém vodu sám nepotřebuje.

25. Podle § 1042 o.z. vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje.

26. Podle § 2903 odst. 1 o.z. nezakročí-li ten, komu újma hrozí, k jejímu odvrácení způsobem přiměřeným okolnostem, nese ze svého, čemu mohl zabránit.

27. Podle § 2903 odst. 1 o.z. při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.

28. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

29. K nároku žalobkyně na zdržení se odvádění srážkových vod:

30. Ustanovení § 1013 o.z. chrání vlastníka pozemku před tzv. imisemi, tedy vlivy z okolních pozemků, které mohou narušovat obvyklé užívání jeho nemovitosti. Mezi imise patří i voda, pokud na pozemek vniká v míře nepřiměřené místním poměrům a podstatně omezuje jeho užívání. V případě, že jde o imise přímé, tedy takové, které jsou na sousední pozemek přiváděny cíleně a technickými prostředky, jsou zakázány absolutně, pokud k nim není dán právní důvod. U přímých emisí tedy nezáleží na míře a intenzitě, v jaké obtěžují sousední pozemek.

31. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 3. 6. 2015 sp. zn. 22 Cdo 3277/2014 je uvedeno, že judikatura rakouského Nejvyššího soudního dvora vychází z toho, že stavebně technické změny na výše položeném pozemku, které působí změnu odtoku dešťové vody na sousedův pozemek, se považují za přímé imise ve smyslu § 364 odst. 2 druhé věty obecného občanského zákoníku z roku 1811, obsahově obdobného s § 1013 odst. 1 o. z. Pokud v takovém případě dojde k silným dešťům a voda odteče v nemalé míře na sousední pozemek, je třeba to považovat dokonce za přímé přivádění imisí. Negatorní žaloba opírající se o přímé přivádění vody na sousední nezastavěný pozemek, způsobené umělou změnou přirozeného odtoku povrchní vody, by nemohla být úspěšná jen tehdy, pokud by se taková změna přirozených odtokových poměrů na pozemek projevila jen nepodstatně a tento následek by pro rozumnou osobu přestavoval jen nepatrnou újmu, nebo pokud by byl požadavek na zdržení se účinků podle okolností v jednotlivém případě posuzován jako zneužití práva, resp. jako šikanózní jednání (srov. usnesení rakouského Nejvyššího soudního dvora ze dne 26. srpna 2014, sp. zn. 10 Ob 45/14m, publikované v Právních rozhledech č. 5/2015). Při posuzování toho, zda žalobci poskytnout ochranu, lze přihlédnout i k tomu, zda je povinnost odvodnit silnici uložena i veřejným právem (zejména zákonem o pozemních komunikacích); jen o porušení takové veřejnoprávní povinnosti však nelze vyhovující rozsudek opřít. V soudním řízení totiž nejde o ochranu veřejného práva (viz § 1 o. z.).

32. Tedy stavebně technické změny na výše položeném pozemku, které působí změnu odtoku dešťové vody na sousedův pozemek, se považují za přímé imise ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z.

33. A dále v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 28. 5. 2020 sp. zn. se uvádí: 34. „Hranice mezi imisemi přímými a nepřímými jsou arci pochybny“ (Krčmář, J. Právo občanské. Díl II., Práva věcná. 3. doplněné vydání, Praha 1946, reprint Wolters Kluwer 2014, s. 111). Sám pojem „přímo přivádět imise“ je neurčitý, vztahuje se na imise různého druhu; při jeho vymezení tak je třeba přihlédnout k charakteru dané imise. 35. „Nepřímou imisí (§ 364 obč. zák.) jsou pouze takové vlastnické úkony, jichž bezprostřední účinky jeví se na vlastním pozemku a jež jedině z jiných příčin mimo vůli vlastníka a bez jeho přispění působí i na pozemek sousedův. O přímou imisi jde tehdy, mají-li vlastnické úkony vzápětí bezprostřední účinky nejen na vlastní pozemek, nýbrž i na pozemek sousedův, anebo vůbec jen na tento pozemek“ (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 4. 1925, sp. zn. R II 118/25, Vážný č. 4958). V tomto rozsudku se dále uvádí: „Vlastnickým úkonem je též zasypání příkopu a, má-li úkon ten, jak v tomto případě napadeným rozsudkem bylo zjištěno, za přímý následek zaplavování sousedního pozemku, jde tu nepochybně o imisi přímou“. K tomu dovolací soud dodává, že stejně tak je „vlastnickým úkonem“ v tomto smyslu i zřízení budovy, pokud má za následek změnu odtokových poměrů. Mezi zasypáním příkopu měnícím odtokové poměry a zřízením budovy se stejnými účinky není z hlediska „vodní či sněhové“ imise kvalitativní rozdíl.

36. Stékání vody či padání sněhu ze střechy na sousední pozemek není projevem přirozených vlastností pozemku, za které soused neodpovídá. Stavba a střecha představují umělou úpravu pozemku, která mění přirozené odtokové poměry; voda, která by jinak alespoň zčásti, ne-li úplně, vsákla do pozemku (půdy) v přirozeném stavu, zůstává na střeše, a odtam je přímo vedena na sousední pozemek, a to v míře podstatně větší, než by tomu bylo, pokud by pozemek nebyl nijak upravený. Nejde tedy o přirozený děj, neovlivněný umělými úpravami pozemku. Pronikání takto kumulované srážkové vody i spad sněhu ze střechy bezprostředně na sousední pozemek je tak přímou imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z. věty druhé. Pro kvalifikaci zásahu do vlastnického práva pak není rozhodující, zda úpravou pozemku (zřízením stavby či úpravou střechy) soused sledoval přivádění srážkových vod na sousední pozemek; povinnost zdržet se imisí přímých i nepřímých není vázána na vědomost či zavinění žalovaného, a někdy dokonce ani na jeho jednání; stal-li se vlastníkem stavby, kterou sám nezřídil, a ta vyvolává přímé imise, nic to nemění na jeho povinnosti se imisí zdržet.

37. Způsobení přímého přivádění imise na pozemek jiného vlastníka může spočívat v činnost trvající, ale i jen jednou proběhlé (např. postavení domu, z jehož střechy stéká voda). Tedy jestliže ze sousedního domu (jeho střechy) odtéká voda přímo na sousední pozemek, bez toho, aby ji majitel domu jímal do kanalizace či jinak zabezpečoval (např. trativodem na svůj pozemek) její odtok tak, aby nezasahoval na sousední pozemek, jde o přímou imisi, která je nedovolená.

38. Dovolací soud uzavírá, že stékání vody či padání sněhu ze střechy přímo na sousední pozemek je přímou imisí ve smyslu § 1013 odst. 1 o. z., věty druhé.

39. Ke stejným závěrům dospěl i Nejvyšší soud v rozhodnutí sp. zn. 22 Cdo 2635/2020.

40. Soud proto dospěl k závěru, že žalobě na uložení povinnosti zdržet se odvádění srážkových vod z pozemku p.č. [Anonymizováno] na pozemek žalobkyně p.č. [Anonymizováno] v k.ú. [adresa], je možné vyhovět. Z provedeného dokazování, zejména ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] ze dne 6. 11. 2024, jednoznačně vyplývá, že na pozemek žalobkyně dochází ke stékání srážkových vod z pozemků ve vlastnictví žalovaného. Znalecký posudek konstatuje, že srážkové vody dopadající na zpevněné plochy v areálu žalovaného jsou částečně vsakovány do podloží, částečně svedeny do vsakovacích objektů, avšak při přívalových deštích dochází k jejich přetékání přes otevřený odvodňovací žlab přímo na pozemek žalobkyně a kumulují se v depresi na jejím pozemku. Z posudku rovněž vyplývá, že množství vody na pozemku žalobkyně je významně ovlivněno právě poměry na sousedních pozemcích, a že stávající vsakovací objekty nejsou schopny pojmout veškeré srážkové vody. Dochází k zaplavení části pozemku o výměře cca 300 m, což může způsobovat vyplavování živin a zhoršení zemědělského využití pozemku. V důsledku toho dochází ke vzniku stojatých vod, které negativně ovlivňují kvalitu půdy a pěstovaných plodin. Přestože znalec nezjistil odplavení ornice ani vznik cementové krusty, z posudku jednoznačně plyne, že současný stav představuje zásah do vlastnického práva žalobkyně a že příčinou tohoto stavu jsou stavební úpravy provedené žalovaným. Takové jednání je nepřípustné bez ohledu na míru obtěžování, zavinění či existenci veřejnoprávního povolení stavby.

41. Pro posouzení věci nebylo rozhodné, že dosud nebylo vydání stavební povolení. Podle občanského zákoníku (§ 1013 NOZ) jsou přímé imise zakázány absolutně, bez ohledu na to, zda k nim dochází na základě stavebního povolení nebo jiné veřejnoprávní autorizace, bez ohledu na úmysl, zavinění nebo veřejnoprávní titul. Soukromoprávní ochrana vlastnického práva (např. prostřednictvím žaloby podle § 1042 NOZ) je nezávislá na veřejnoprávním režimu. Soud tedy nehodnotí, zda byla stavba povolena, ale zda dochází k přímému zásahu do vlastnického práva. Avšak obecně lze shrnout, že „pokud hrozí, že budou v důsledku umístění stavby vnikat na pozemek jiného vlastníka tzv. nepřímé imise v míře nepřiměřené místním poměrům, které budou podstatně omezovat obvyklé užívání sousedního pozemku, neměl by stavební úřad stavbu do území vůbec vpustit nebo by měl ke snížení těchto negativních dopadů stanovit omezující podmínky. Tím méně by měl stavební úřad připustit vznik stavby hrozící imisemi přímými ve smyslu § 1013 odst. 1 věty druhé ObčZ, které jsou zákonem zakázány bez ohledu na míru takových vlivů a stupeň obtěžování souseda.“ (Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1131/2019)

42. Soud proto uzavírá, že žalovaný porušil povinnost zdržet se přímých imisí a zasáhl do vlastnického práva žalobkyně. Žalobě na zdržení se tohoto zásahu bylo vyhověno.

43. K nároku žalobkyně na odstranění zpevněné plochy:

44. Podle § 2903 odst. 1 o.z. při vážném ohrožení může ohrožený požadovat, aby soud uložil vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy. Ustanovení § 2903 odst. 2 o. z. má preventivní charakter. Pro jeho aplikaci musí být prokázáno, že v době rozhodování soudu existuje vážné ohrožení žalobce anebo jeho majetku, přičemž není podmínkou, aby vznik škody hrozil bezprostředně; postačí, jde-li zatím jen o ohrožení, avšak vážné, v jehož důsledku škoda vznikne v budoucnu. Současně však musí být dostatečně zjištěno, že opatření bude vhodné a přiměřené k naplnění preventivního účelu tohoto ustanovení.

45. Ačkoli žalobkyně navrhla jako způsob nápravy odstranění celé zpevněné plochy na pozemcích žalovaného, takový požadavek je třeba hodnotit z hlediska přiměřenosti zásahu ve smyslu § 2903 odst. 2 občanského zákoníku. Podle tohoto ustanovení může soud uložit vhodné a přiměřené opatření k odvrácení hrozící újmy.

46. Ze znaleckého posudku č. [Anonymizováno] vyplývá, že odstranění zpevněných ploch by nemělo zásadní vliv na odtokové poměry v dané lokalitě. Znalec výslovně uvedl, že problém spočívá především v nedostatečné kapacitě vsakovacích objektů, nevhodném sklonu odvodňovacího žlabu a existenci terénní deprese na pozemku žalobkyně, která brání přirozenému odtoku vody.

47. Za těchto okolností by odstranění celé zpevněné plochy představovalo neúměrný zásah do vlastnického práva žalovaného, který by nebyl v přímém poměru k potřebě ochrany práv žalobkyně. Místo toho je možné dosáhnout účinné nápravy méně invazivními opatřeními, jako je: úprava sklonu a kapacity odvodňovacího žlabu, doplnění nebo rozšíření vsakovacích objektů a terénní úprava deprese na pozemku žalobkyně. Taková opatření jsou technicky proveditelná, ekonomicky přiměřená a zároveň účinná pro zamezení vzniku škod na pozemku žalobkyně. Proto nelze návrh žalobkyně na odstranění celé zpevněné plochy považovat za důvodný.

48. Soud se již proto nemusel zabývat dalšími atributy pro vyhovění nároku (např. jaká vážná újma žalobkyni hrozí), když i z výše uvedeného plyne, že jejímu nároku na odstranění stavby není možné vyhovět.

49. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. V řízení byly uplatněny dva samostatné nároky, načež u obou z nich je nutné pro účely určení tarifní hodnoty vycházet z ust. § 9 odst. 1 a.t. (10 000 Kč, resp. 30 000 Kč po 1.1.2025). Žalobce byl úspěšný v jednom v řízení o tzv. negatorní žalobě, zatímco ve zbytku byl zcela neúspěšný. Úspěch ve věci je tedy mezi účastníky řízení rozdělen rovným dílem, a to v poměru 50 % ku 50 %. V souladu s ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., podle něhož v případě částečného úspěchu ve věci nese každý z účastníků poměrnou část svých nákladů, soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznává náhradu nákladů řízení.

50. Vzhledem k tomu, že oba účastníci byli neúspěšní v řízení v rozsahu 50 %, soud v souladu s § 148 odst. 1 o. s. ř. rozhodl, že žalobkyně i žalovaný jsou povinni nahradit náklady řízení státu každý jednou polovinou. Výše nákladů řízení státu činí celkem 41 689 Kč, a proto každý z účastníků má uhradit částku ve výši 20 844,50 Kč. Žalobkyně již v řízení zaplatila zálohu 8 000 Kč, proto ji byla povinnost uhradit náklady řízení o tuto částku snížena na 12 844,50 Kč.

Poučení