11 C 120/2018 - 691

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, Ph.D., v právní věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně], narozená dne [Datum narození žalobkyně] bytem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupenému advokátem [Jméno advokáta C] sídlem [Adresa advokáta C] o zaplacení částky 112 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 8 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 8 290 Kč od 28. 10. 2017 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobkyně požadovala po žalovaném zaplacení částky 104 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 104 210 Kč od 28. 10. 2017 do zaplacení, zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů ve výši 133 474 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného [Jméno advokáta C], advokáta.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů řízení ve výši 50 764 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit České republice-Okresnímu soudu v Lounech náhradu nákladů řízení ve výši 4 423 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala u Obvodního soudu pro [adresa] žalobu postoupenou Okresnímu soudu v Lounech jako soudu místně příslušnému, kterou se domáhala, aby žalovanému byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 112 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalovaný byl na základě kupní smlouvy nabyvatelem objektu denního baru, a to s účinností od 14. 7. 2016. Uvedený objekt byl stavbou na cizím pozemku pč. [adresa] do 31. 12. 2016, tedy za 4,5 měsíce po 25 000 Kč měsíčně, celkem ve výši 112 500 Kč. Žalobkyně nárokovala bezdůvodné obohacení za 250 m2, když dvůr byl zastavěn zámkovou dlažbou s obrubníky, byly zde vysázené keře, které žalovaný nabyl též kupní smlouvou od insolvenčního správce.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou neuznal. Skutečnost, že žalovaný koupil objekt denního baru a byl jeho vlastníkem, neznamená vznik bezdůvodného obohacení na úkor vlastníka pozemku. Pozemek tvoří vnitřní dvůr ze všech stran obestavěný budovami. Součástí pozemku par. č. [hodnota] v k. ú. [adresa] je budova čp. [Anonymizováno]. Přes tuto budovu (průchodem) je přístup do dvora k objektu denního baru. Žalobkyně nikdy neposkytla žalovanému klíče od vrat, kterými je tento průchod uzavřen, respektive tyto klíče poskytla až při odstraňování objektu denního baru v lednu 2018. Žalovaný tudíž v předmětném období, za které se žalobkyně touto žalobou domáhá vydání bezdůvodného obohacení, objekt denního baru neužíval a ani užívat nemohl. Dále z důvodu zamezení přístupu k nemovitosti nemohl žalovaný objekt zbourat a odstranit, a to až do ledna 2018, ač byla žalobkyně žalovaným opakovaně o přístup žádána. Z tohoto důvodu mu nevzniklo žádné bezdůvodné obohacení. Dále žalovaný nesouhlasil s výší bezdůvodného obohacení, která neodpovídá ani žalobkyní předloženému znaleckému posudku [adresa]. Žalobkyně dále nárokuje bezdůvodné obohacení za celý pozemek, avšak stavbou byl zastavěn pozemek o výměře 90 m2. Pokud by soud přes výše uvedené dospěl k závěru, že žalobkyně má právo na vydání bezdůvodného obohacení, uplatnil žalovaný proti pohledávce žalobkyně svou pohledávku k započtení. Učinil tak procesně pouze do výše žalované částky jako obranu, nikoli vzájemný návrh. Jelikož se jednalo o stavbu dočasnou, měl žalovaný zájem tuto stavbu demontovat a prodat [jméno FO] [Anonymizováno]. Za tím účelem s ním také uzavřel dne 28. 7. 2016 kupní smlouvu na prodej za částku 700 000 Kč. Jelikož žalobkyně neumožnila vstup na pozemek, byla kupní smlouva zrušena, neboť žalovaný nemohl dostát svému závazku předat J. [Anonymizováno] dočasnou stavbu. Tím vznikla žalovanému škoda ve výši 750 000 Kč, za kterou odpovídá žalobkyně. Ke zrušení smlouvy došlo z toho důvodu, že zástupce žalobkyně do objektu opakovaně odmítal vpustit firmu, která měla odstranit stavbu. Žalovaný nemohl objekt užívat, protože je ve vnitrobloku a nemohl jej odstranit a zabránit tak, aby tam stavba nadále stála. Žalovaný požádal stavební úřad dne 13. 9. 2017 o vyjádření k charakteru stavby a jakým způsobem stavbu odstranit. Na tuto žádost nebylo písemně reagováno, pouze ústně sděleno, že není nutné rozhodnutí.

3. Soud ve věci vydal v pořadí druhý rozsudek čj. 11 C 120/2018-528 dne 27. 4. 2023, kterým uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni částku 8 290 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % od 28. 10. 2017 do zaplacení (výrok I.), v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 104 210 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 104 210 Kč od 28. 10. 2017 do zaplacení, zamítl a rozhodl o nákladech řízení a nákladech státu. K odvolání obou účastníků byl rozsudek Okresního soudu v Lounech usnesením Krajského soudu v [adresa] č.j. 10 Co 169/2023-564 ze dne 6. 3. 2024 zrušen a věc vrácena okresnímu soudu k dalšímu řízení. Krajský soud se v odůvodnění ztotožnil s úvahami okresního soudu o nedostatku předpokladů pro aplikaci ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku. Uvedl, že požadavku žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení je možné vyhovět, když vlastník pozemku, na němž stojí stavba jiného vlastníka, je na svém vlastnickém právu omezen a vlastníka stavby tak stíhá povinnost takové užívání cizího pozemku jeho vlastníkovi nahradit. Dodatek ke znaleckému posudku otázku výše bezdůvodného obohacení žalovaného „už ze samotného titulu vlastnického práva“, resp. bezdůvodného obohacení odvíjejícího se „jen“ z prosté existence stavby na pozemku jiného vlastníka (když užívání stavby k činnosti, k níž stavba byla svým účelem určena, nebylo v posuzované věci prokázáno) neposkytl dostatečnou oporu. Znalec v doplnění znaleckého posudku dospěl ke stanovení výše úplaty za zajištění nezbytného přístupu ke stavbě žalovaného v rozhodném období, čímž však znalecký úkol beze zbytku nenaplnil. V řízení nebylo prokázáno, že stavba byla užívána k hostinské činnosti. Vedle shora uvedeného závěru dodatku znaleckého posudku bude pro určení výše bezdůvodného obohacení žalovaného třeba doplnit dokazování tak, aby okresní soud mohl vycházet z více údajů o náhradě poskytované v rozhodném období vlastníkům za užívání jejich pozemků ve srovnatelných či obdobných situacích v daném místě; jde např. o důkazy, z nichž bude vyplývat nájemné za uskladnění věcí na pozemku apod. (dotazem na realitní kanceláře či obdobné místní firmy) či cena vyžadovaná v rozhodném období příslušnou městkou částí za zábor prostranství atd., včetně případných důkazních návrhů účastníků v naznačeném směru. Na základě hodnocení všech provedených důkazů pak okresní soud může určit výši bezdůvodného obohacení, která obstojí v testu přezkoumatelnosti.

4. Soud v řízení před zrušením rozsudku zjistil následující skutečnosti.

5. Z informace o pozemku pořízené prostřednictvím internetu, z nájemní smlouvy ze dne 14. 1. 2011 včetně kopie katastrální mapy, výpisu z katastru nemovitostí (obsažen ve znaleckém posudku znaleckého ústavu), z nesporných tvrzení účastníků vzal soud za prokázané, že žalobkyně je vlastnicí pozemku par. č. [hodnota], na kterém se nachází budova s čp. [Anonymizováno], objekt k bydlení, v katastrálním území [adresa] a v žalovaném období se zde nacházel objekt denního baru bez čísla popisného postavený [jméno FO]. Ze souhrnné technické zprávy zpracované [jméno FO] v listopadu 2011 s dodatkem prosinec 2011 pro dodatečné stavební povolení, včetně výkresu situace stavby „Vnitroblok [adresa] a [Jméno advokáta B] “ soud zjistil, že zastavěná plocha objektem denního baru bude činit 89,22 m2 , venkovní sezení dlažba BEST. Z rozhodnutí Úřad městského obvodu [adresa] č. j. [Anonymizováno] ze dne 18. 5. 2012 soud zjistil, že bylo vydáno dodatečné stavební povolení na stavbu denního baru a venkovního sezení, [adresa] na parcele par. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. Dle podmínek dodatečného stavebního povolení pak přístup a zásobování bude objektem [Jméno advokáta B].

6. Ze spisu Okresního soudu v [adresa] [Anonymizováno] sp. zn. 38 C 606/2014, a to ze žaloby, návrhu na změnu účastníků, rozsudku Okresního soudu [adresa]-[Anonymizováno] č.j. 38 C 606/2014-154 ze dne 17. 10. 2017, usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] čj. 18 Co 79/2018-171 ze dne 18. 4. 2018 soud zjistil, že žalobkyně se žalobou podanou dne 15. 12. 2014 domáhala původně po žalovaném [jméno FO] uložení povinnosti vyklidit pozemek par. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa]. [jméno FO] postavil na pozemku objekt denního baru bez čísla popisného. [jméno FO] po skončení nájmu dne 28. 10. 2014 předmět nájmu nevyklidil. V řízení bylo rozhodnuto o pokračování na straně žalované s [Jméno žalovaného], žalovaným i v tomto řízení. Soud žalobě na vyklizení rozsudkem Okresního soudu [adresa]-město čj. 38 C 606/2014-154 ze dne 17. 10. 2017 vyhověl a žalovanému uložil povinnost vyklidit pozemek par. č. [hodnota] v kat. území [adresa] do 30 dnů od právní moci rozhodnutí. Pouze proti výroku o náhradě nákladů řízení podal žalovaný odvolání a usnesením Krajského soudu v [Anonymizováno], čj. 18 Co 79/2018-171 ze dne 18. 4. 2018 byl rozsudek soudu prvního stupně ve výroku o nákladech řízení potvrzen.

7. Ze spisu Obvodního soudu pro [adresa] sp. zn. 12 C 256/2016, a to ze žaloby, platebního rozkazu a usnesení vzal soud za prokázané, že žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání pozemku p.č. [hodnota] v k. ú. [adresa], na kterém byl objekt denního baru bez čp. ve výši 25 000 Kč (dle vyjádření žalobkyně se jednalo o období od 15.7.2016 do 15. 8. 2016). Řízení bylo skončeno vydáním platebního rozkazu Obvodního soudu pro [adresa] ze dne 31. 10. 2016, kterým byla žalovanému uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení a náhrada nákladů řízení. Platební rozkaz nabyl právní moci dne 29. 11. 2018, když odpor podaný žalovaným byl odmítnut usnesením Obvodního soudu pro [adresa] pro opožděnost.

8. Dle nájemní smlouvy ze dne 14. 1. 2011 žalobkyně pronajala neoddělenou část pozemku par.č. [hodnota] vyznačenou na přiložené katastrální mapě [jméno FO] jako nájemci na dobu určitou do konce roku 2020 s tím, že počínaje květnem 2011 bude nájemné činit 25 000 Kč. Předmět nájmu byl vymezen tak, že je jím neoddělená část pozemku pč. [Anonymizováno] (zahrada) a formou spoluužívání i průjezd domem čp. [Anonymizováno] (pasáž) směrem k [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Bylo ujednáno, že veškeré investice se po instalaci na předmětu nájmu či nemovitosti pronajímatele stávají bez dalšího vlastnictvím pronajímatele s výjimkou zpevnění plochy (dlažby) a ev. dočasných staveb na zahradě. Dle výpovědi z 16. 7. 2014 žalobkyně nájemní vztah vypověděla a následně byla mezi týmiž osobami uzavřena nová nájemní smlouva dne 23. 10. 2014, avšak pouze pro období od 23. 10. 2014 do 28. 10. 2014. [jméno FO] se v nájemní smlouvě zavázal uvést předmět nájmu do původního stavu, nedohodnou-li se strany jinak.

9. Dle usnesení Krajského soudu v [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [insolvenční spisová značka] –A- 30 ze dne 6. 2. 2015 byl na majetek [jméno FO] prohlášen konkurz a dle kupní smlouvy ze dne 14. 7. 2016 insolvenční správce [právnická osoba] a spol. (dále jen „insolvenční správce“) jako prodávající převedl vlastnické právo k objektu denního baru bez čp. nacházející se na pozemku jiného vlastníka par. č. [hodnota] v katastrálním území [adresa] se všemi právy a povinnostmi součástmi a příslušenstvím kupní smlouvou na žalovaného za sjednanou kupní cenu 130 000 Kč. Smlouva obsahuje popis předmětu prodeje, kdy se jedná o přízemní objekt s pultovým krovem, krytina Rannila, klemp. prvky, objekt má ze tří stran zdivo z tvárnic Ytong, přední stranu tvoří dřevěná konstrukce zcela prosklená – EURO profily s dvojsklem, podlaha je dřevěná. Žalovaný se v kupní smlouvě zavázal do 30 dnů od podpisu smlouvy předmět prodeje na vlastní náklady z pozemku zcela odstranit a plochu, na níž předmět prodeje stál, uklidit. Insolvenční správce jako prodávající se zavázal poskytnout kupujícímu nutnou součinnost. Z dopisu zástupce žalobkyně ze dne 19. 11. 2019 a z e-mailové zprávy insolvenčního správce ze dne 2. 12. 2019 soud zjistil, že zástupce žalobkyně učinil dotaz na insolvenčního správce, zda lze z jeho dokumentace dohledat soupis příslušenství ke kupní smlouvě ze dne 14. 7. 2016, kterou uzavřel se žalovaným s tím, že jde o upřesnění vůle stran. Insolvenční správce uvedl, že kupní smlouvou byla zpeněžena položka č. [hodnota] zapsaná v soupisu majetkové podstaty dlužníka [jméno FO]. Vyjma kupujícího jiné movité věci třetí osobě neprodal. Ze smlouvy o právu stavby ze dne 31. 1. 2012, která není opatřena podpisy, soud zjistil, že obsahuje ujednání, podle kterých žalobkyně jako vlastnice shora uvedeného pozemku souhlasí se zřízením stavby kavárny dle stavební dokumentace, která je přiložena a [jméno FO] jako stavebníkovi se zakládá právo provést stavbu na dobu neurčitou. Žalobkyně uvedla, že smlouva byla smluvními stranami podepsána. Odkázala na rozhodnutí o dodatečném povolení stavby s tím, že podepsaná smlouva byla předložena stavebnímu úřadu a je v rozhodnutí citována jako podklad, který byl předložen. Dle souhlasu se zásobováním ze dne 3. 3. 2012 žalobkyně souhlasila, aby [jméno FO] zásoboval denní bar a venkovní posezení průjezdem jejího objektu [Jméno advokáta B].

10. Z kupní smlouvy ze dne 28. 7. 2016 soud zjistil, že žalovaný jako prodávající uzavřel s [tituly před jménem] [jméno FO] [Anonymizováno] jako kupujícím smlouvu, kterou převedl vlastnické právo k objektu denního baru bez čp. na pozemku par. č. [hodnota] v kat. území [adresa] za cenu 750 000 Kč a kupující se zavázal do 90 dnů od podpisu smlouvy předmět prodeje na vlastní náklady z pozemku zcela odstranit. Kupní smlouva obsahuje doložku, podle které byly podpisy úředně ověřeny. Z dohody o zrušení kupní smlouvy soud zjistil, že se žalovaný a [tituly před jménem] [jméno FO] dohodli na zrušení kupní smlouvy ze dne 28. 7. 2016 s tím, že si vzájemně nebudou nárokovat žádnou škodu.

11. Dle plné moci ze dne 16. 7. 2016 žalovaný zmocnil [jméno FO], aby ho zastupoval ve věcech nájmu, správy jednání s úřady a dalších úkonů týkající se objektu denního baru. Žalovaný dále předložil ručně psaný text podepsaný zástupcem žalobkyně bez data, podle kterého „Do vyklizení a uvedení do původního stavu (trávník) platba nájmu 25 000 (posudek 22 000), kauce 150 000 (vratná), v případě škod z kauce odečteny“. Zástupce žalobkyně k tomu uvedl, že toto byl návrh z jeho strany a panu [jméno FO] tento list potvrdil jako doklad pro žalovaného, že s panem [jméno FO] jednal.

12. Dopisem bez data podaným k poštovní přepravě dne 9. 8. 2016 (založeným též v spise 12 C 256/2016) se žalovaný obrací na žalobkyni s výzvou ke zpřístupnění parcely č. [hodnota] v kat. území [adresa], aby mohl odstranit objekt na pozemku par. č. [hodnota]. Uvedl, že se žalobkyni několikrát bezúspěšně pokoušel navštívit na adrese trvalého pobytu. Dopisem ze dne 17. 8. 2016 podaným téhož dne k poštovní přepravě se zástupce žalobkyně obrátil na žalovaného s tím, že reaguje na jeho dopis doručený žalobkyni dne 10. 8. 2016. Jeho tvrzení o návštěvě jeho klientky na adrese trvalého bydliště není pravdivé. Pokud chce odstranit objekt koupený od insolvenčního správce, je nutné mít povolení k odstranění stavby, kdy jeho klientka jako vlastník pozemku bude účastníkem řízení. Zároveň zasílá návrh nájemní smlouvy a vyzývá k vydání bezdůvodného obohacení za období od 15. 7. 2016 do 15. 8. 2016. Dopisem ze dne 24. 8. 2016 podaným k poštovní přepravě dne 24. 8. 2016 žalovaný zaslal žalobkyni výzvu ke zpřístupnění parcely č. [hodnota] v kat. úz. [adresa], aby mohl odstranit objekt na pozemku par. č. [hodnota]. E-mailovou zprávou ze dne 21. 12. 2017 se zástupce žalobkyně obrátil na zástupce žalovaného s nabídkou, podle které v případě uznání vlastnictví k objektu ze strany žalovaného ve prospěch žalobkyně, by se zprostil povinnosti vyklidit pozemek a současně by se tak zastavil běh bezdůvodného obohacení. Dopisem ze dne 29. 12. 2017 doručeným zástupci žalobkyně dne 2. 1. 2018 žalovaný požádal o zpřístupnění parcely par. č. [hodnota] v kat. území [adresa]. Žalovaný se odvolává na kupní smlouvu uzavřenou s insolvenčním správcem a na rozsudek soudu o vyklizení a předběžně navrhuje termín pro odstranění stavby od 1. 1. 2018 do 10. 1. 2018 a žádá o součinnost zejména o odemčení vstupních vrat z [adresa]. Dopisem ze dne 2. 1. 2018 žalobkyně sděluje žalovanému, že není možné z bezpečnostních důvodů, aby objekt zůstal otevřen. Na uvedené adrese však sídlí kancelář právního zástupce žalobkyně, kde je v běžnou pracovní dobu stále někdo přítomen a schopen objekt odemknout. Dopis byl vrácen zpět s tím, že žalovaný je na uvedené adrese trvalého pobytu neznámý. Dle protokolu o předání staveniště ze dne 5. 1. 2018 se žalovaný dostavil téhož dne do objektu za účelem zahájení vyklizení dvora od stavby denního baru s příslušenstvím a převzal klíče. Dle prohlášení ze dne 24. 1. 2018 zástupce žalobkyně souhlasil s tím, aby při vyklizení dvora byla ponechána zeď ve stavu popsaném v tomto prohlášení.

13. Dle exekučního návrhu ze dne 22. 2. 2018 a detailu zprávy datové schránky dne 22. 2. 2018 žalobkyně podala návrh na pověření soudního exekutora [tituly před jménem] [jméno FO], Exekutorský úřad [adresa] –[Anonymizováno], provedením exekuce k vymožení povinnosti vyklidit pozemek dle rozsudku Okresního soudu [adresa] město čj. 38 C 606/2014-154 ze dne 17. 10. 2017 s tím, že žalovaný svou povinnost dobrovolně nesplnil. Dle dohody o narovnání ze dne 6. 3. 2018 se účastníci dohodli na tom, že k datu sepsání dohody byl objekt z větší části vyklizen, na místě zůstala pouze zámková dlažba a betonová základová deska zbylá po objektu denního baru. Tyto věci budou ponechány na místě jako kompenzace za drobná poškození domu. Z tohoto důvodu žalobkyně podá návrh na zastavení exekučního řízení. Podáním ze dne 7. 3. 2018 vzala žalobkyně exekuční návrh zpět.

14. Dle sdělení Úřadu městského obvodu [adresa], odbor stavebně správní a investic, ze dne 12. 2. 2019 odstranění stavby denního baru je možné pouze na základě ohlášení stavebnímu úřadu. Stavební úřad neřešil po 14. 7. 2016 povolení odstranění předmětné stavby. Dle sdělení Úřadu městského obvodu [adresa], odbor stavebně správní a investic, ze dne 16. 12. 2019 stavební úřad nedisponuje informacemi, jakými vrstvami materiálu je tvořena plocha zámkové dlažby. V projektové dokumentaci je zmínka, že je navržena z betonové dlažby BEST včetně podkladových vrstev dle výrobce dlažby. Úprava vnitrobloku nevyžaduje žádné povolení ani opatření dle stavebního zákona.

15. Žalobkyně předložila znalecký posudek č. [Anonymizováno]/[adresa] ze dne 19.10.2015 obsahující doložku znalce o vědomosti následků spojených s podáním nepravdivého znaleckého posudku, který určil cenu obvyklou v místě a čase za nájem pozemku pro potravinářský prodej na částku 84,40 Kč za m2/měsíc, tj. za celkovou výměru 250 m2 částku 21 100 Kč za měsíc. Žalobkyně dále na podporu svých tvrzení o bezdůvodném obohacení ve výši 25 000 Kč měsíčně předložila vyjádření společnosti [právnická osoba] [právnická osoba], a.s., dle kterého nájemné komerčních prostor od 1. 7. 2016 do 1. 2. 2019 činí rozpětí 26 000 Kč až 33 000 Kč. Dále odborné vyjádření zpracované [tituly před jménem] [jméno FO] k výši obvyklého nájemného za užívání části pozemku par. č. [hodnota], kdy znalkyně stanovuje nájemné v rozpětí 24 000 Kč až 27 000 Kč měsíčně. Dále vyjádření [právnická osoba], konzultanta realitní činnosti, který stanovuje nájemné v rozpětí od 26 871 Kč a 27 736 Kč. Žalovaný předložil znalecký posudek č. [Anonymizováno] ze dne 1. 7. 2015 zpracovaný [tituly před jménem] [jméno FO] pro insolvenčního správce obsahující doložku znalce o vědomosti následků spojených s podáním nepravdivého znaleckého posudku, dle kterého určil obvyklou cenu pronájmu pozemku o celkové výměře 230 m2 částkou 62 100 Kč/rok, z čehož lze výpočtem zjistit roční nájemné ve výši 270 Kč/m2 a měsíční nájemné ve výši 22,5 Kč/m2. Znalec jen stručně uvádí, že předmětem nájmu je dvorní část pozemku se složitějším přístupem k zásobování. Součástí posudku je i informace o parcele prokazující vlastnické právo žalobkyně k předmětnému pozemku. Žalovaný na podporu svých tvrzení předložil inzeráty týkající se nabídky pronájmu kanceláří v Plzni.

16. Dopisem ze dne 16. 10. 2017 zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě bezdůvodného obohacení ve výši 112 500 Kč za období od 16. 7. do 31. 12. 2016 do sedmi dnů od obdržení dopisu. Dopis byl 18. 10. 2017 podán k poštovní přepravě a dne 19. 10. 2017 byl doručovatelem vyznačen důvod pro vrácení zásilky zpět s tím, že na uvedené adrese trvalého pobytu je žalovaný neznámý.

17. Soud ustanovil v tomto řízení znalce, a to [Anonymizováno] [adresa], Ústav znalectví a oceňování (dále také „znalecký ústav“). Znalecký ústav zpracoval znalecký posudek č. [Anonymizováno] ze dne 26. 6. 2019, ve kterém znalecký ústav dospěl analýzou trhu k závěru, že obvyklé nájemné pro posuzovaný pozemek není možné stanovit metodou přímého porovnání z důvodu, proto je využita metoda simulovaného nájemného, která odráží předpoklad, že platí jistá vazba mezi obvyklou cenou předmětu nájmu a požadovaným nájemným. V rámci posudku tak ústav určil obvyklou cenu pozemku a taktéž podíl připadající na určení nájemného. Simulované nájemné je určeno ze vztahu obvyklá cena posuzovaného pozemku x sazba (míra výnosnosti) nájemné. Obvyklá cena pozemku byla určena ve výši 7 513 Kč/m2 x sazba 5 % (míra výnosnosti) se rovná roční nájemné 375,65 Kč. Měsíční nájemné za 1 m2 činí 31,3 Kč (376 Kč/12), nájemné za celé žalované období je určeno jako součin 4,5 (čtyři a půl měsíce) x 31,3 Kč/m2 a činí 141 Kč/m2 a za 90 m2 činí 12 690 Kč. Získané simulované nájemné bylo rámcově ověřeno s údaji o realizovaných pronájmech pozemků na území města [adresa]. Rámcově tak byla ověřena výše nájmu stanovená metodou simulovaného nájemného. Znalecký ústav se vyjádřil i ke znaleckým posudkům předloženým stranami, kdy konstatoval, že z formálního hlediska lze oba posudky akceptovat ke znaleckému zkoumání. Znalec [jméno FO] z důvodu nedostatečného množství porovnatelných vzorků k využití přistoupil k využití metody simulovaného nájmu. Znalec [jméno FO] se stručně vyjadřuje k ceně pozemku, když tuto stanovuje odhadem. Z pohledu ústavu tak v základních parametrech není stanovení simulovaného nájemného dostatečně přezkoumatelné (cena pozemku, procentní výše nájemného). Znalec [Anonymizováno] též došel k závěru, že obvyklé nájemné není možné stanovit porovnávací metodou z důvodu nedostatečného množství dostupných porovnatelných vzorků. Znalec uvádí nájemné za celkovou výměru 250 m2, uvádí dva cenové zdroje možných porovnatelných nemovitostí, avšak obvyklé nájemné je stanoveno metodou simulovaného nájmu. Druhý ze vzorku porovnatelných nemovitostí není jednoznačně identifikován v mapě a ani není uveden cenový zdroj informace. Z tohoto pohledu je tak daný cenový údaj nepřezkoumatelný. Znalec [Anonymizováno] stanovuje nájemné metodou simulovaného nájmu, kdy vychází z jednotkové ceny pozemku 11 000 Kč/m2 a míře výnosu 9,2 %, jednotkové měsíční nájemné je poté stanoveno ve výši 84,40 Kč/m2. Oba dva údaje (cena pozemku a míra výnosu) jsou stanoveny na základě stručněji argumentované úvahy znalce, což komplikuje jejich zpětnou přezkoumatelnost. Součástí znaleckého posudku je i výpis z katastru nemovitostí prokazující vlastnické právo žalobkyně a fotografie původního stavu a současného stavu.

18. Znalec, pověřený znaleckým ústavem, při svém výslechu srozumitelným způsobem vysvětlil, z jakého důvodu nebylo možné využít metodu porovnáním, když u oceňování nájemného za pozemek neexistuje relevantní databáze realizovaných nájmů, zpravidla se vychází z nabídkových cen těchto nájmů. V daném případě analýzou trhu zjistili, že neexistuje porovnatelný relevantní vzorek nemovitostí k pronájmu, proto bylo vycházeno z alternativní metody, kterou je metoda simulovaného nájemného. Tato metoda vychází z toho, že existuje vrchní hranice nájemného a touto hranicí je nájemné za celou nemovitost zahrnující jak stavbu, tak pozemek. V tomto případě porovnávali šest případů, kdy se jednalo o nabídky pronájmu restauračních zařízení, tzn. jednalo se o pronájem jak pozemku, tak i stavby. Vycházeli z toho, že nájemné za stavbu je vyšší, než je nájemné za pozemek, kdy nájemné za pozemek činí určitý zlomek z celkové ceny za pronájem celé nemovitosti. Dospěli k závěru, že pronájem celé nemovitosti, tj. pozemku včetně stavby ve městě [adresa] činí 255 Kč za 1 m2 za měsíc, tj. 3 060 Kč za 1 m2 za rok. Toto je maximální hranice, za kterou by bylo možné pronajmout stavbu včetně pozemku pod ním. Po stanoveném intervalu bylo přistoupeno ke stanovení samotného nájemného. Simulované nájemné je v podstatě využití investorského pohledu na nemovitost, kdy nájemné představuje výnos z nemovitosti. K metodě simulovaného nájemného jsou zapotřebí dvě vstupní informace, a to o ceně pozemku pro prodej a o míře výnosu. U nemovitostí je míra výnosu v reálné výši, tzn. nezahrnuje inflaci. Lze předpokládat, že řádný pronajímatel bude zvyšovat své nájemné o výši inflace, což lze vysledovat např. v inflační doložce nájemních smluv. Proto bylo přistoupeno k analýze trhu s pozemky ve městě [adresa], celkem bylo dohledáno 15 realizovaných prodejů pozemků ve městě [adresa], z čehož bylo vyhodnoceno 8 jako porovnatelných nemovitostí, tyto nemovitosti byly následně korigovány korekčními koeficienty a došlo ke stanovení obvyklé ceny za pozemek. Dále bylo přistoupeno k ověření takto stanovené ceny s využitím cenového předpisu, kdy i tento předpis vychází z penza realizovaných prodejů v daném území a je každoročně aktualizován Ministerstvem financí. Bylo potvrzeno, že obvyklá cena a zjištěná cena se zde v tomto případě blíží a mohli prohlásit tuto cenu pozemku za cenu obvyklou. Druhou z veličin ke stanovení simulovaného nájemného je míra výnosu. Míra výnosu z nemovitosti bývá též označována jako Yield. Vycházeli z doporučení Ministerstva financí, které pro rok 2016 stanovilo 4–8 % jako podíl z obvyklé ceny pozemku. Druhým východiskem byl pak investiční pohled, kdy vycházeli z toho, že míra výnosu musí krýt rizika z podnikání, když platí úměra, že čím větší riziko, tím vyšší výnos je investorem požadován. Vyjádření očekávané míry výnosu investora lze provést s využitím nákladů na vlastní kapitál. Podnikatelské riziko pro české podniky stanovuje Ministerstvo průmyslu a obchodu, které pro rok 2016 dospělo k závěru o podnikatelském riziku v podnicích, které se zabývají činností v oblasti nemovitostí ve výši 4,19 %. Podniky v tomto sektoru ekonomiky se zpravidla zabývají pronájmem celých budov, nikoli pouze pozemků. Lze předpokládat, že riziko spojené s pronájmem pozemku je nižší než riziko vyplývající z pronájmu celé stavby, když existuje minimální možnost, jak může být pozemek nájemcem znehodnocen a naopak existuje velká míra pravděpodobnosti toho, že pozemek bude zachován jako část zemského povrchu. Získali dvě východiska ke stanovení simulovaného nájemného. Následně přihlédli i ke statistikám významných poradenských firem a nemovitostních fondů v České republice. V tomto případě měli dvě skupiny zdrojů informací, první skupinu tvoří poradenské společnosti, které sledují trh, případně zprostředkovávají prodeje, další skupinou byly nemovitostní fondy, které se zaměřují na investování na nemovitostním trhu v ČR. Sledovali zde výnos z nemovitostních fondů, kdy výnosnost nemovitostních fondů je představována výnosem z pronájmu nemovitostí v tom fondu. Dalším východiskem při uvážení míry výnosu jsou obecné úrokové sazby v ekonomice. Nejvýznamnějším indikátorem je repo sazba ČNB, která byla v období roku 2016 na historických minimech. Na základě těchto vstupních informací dospěli k přesvědčení, že míra výnosu posuzovaného pozemku bude v úrovni 5 %, což je reálný výnos očištěný o inflaci. Prostým součinem obvyklé ceny a míry výnosu lze dospět k ročnímu nájemnému pozemku. Toto nájemné bylo dále rámcově ověřeno v kapitole 2.

7. V případě posuzovaného pozemku o výměře 90 m2 vycházeli z toho, že bude mít zajištěn přístup, ale tento přístup bude vždy omezený, neboť je z ulice průchod o rozměrech cca 2,5 m, nedá se tam vjet nákladním autem, což komplikuje případnou stavbu na tomto pozemku nebo využití. Znalec zdůraznil podpůrný charakter celé kapitoly 2.7., která je použita pouze k rámcovému ověření jimi stanoveného simulovaného nájemného. K předchozí nájemní smlouvě uzavřené s [jméno FO] uvedl, že neznali okolnosti uzavření nájemní smlouvy s předchozím nájemcem a při stanovení tržní hodnoty by mělo být vycházeno z obvyklosti trhu nikoli z mimořádností daných situací. Odkázal na ustanovení § 2 zákona č. 151/1997 Sb., podle kterého by do obvyklé ceny neměly vstupovat žádné mimořádné vlivy a vždy záleží na vyhodnocení dané situace. Znaleckému ústavu není známo, že by nájemné bylo v daném místě a čase doloženo dalšími smlouvy a nájemními vztahy. Obvyklost se stanovuje většinou na porovnání.

19. Po zpracování písemného znaleckého posudku znaleckým ústavem, předložila žalobkyně znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] č. [hodnota]-[Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 11. 7. 2019 obsahující doložku znalce o vědomosti následků spojených s podáním nepravdivého znaleckého posudku, podle kterého obvyklé nájemné za užívání části pozemku parc. č. [hodnota] v k.ú. [adresa] – plocha zastavěná objektem gastroprovozovny za období srpen 2016 až březen 2018 činí 3 074 Kč /1 m2 za kalendářní rok a plocha venkovního posezení u gastroprovozovny za období duben až říjen 1 500 Kč/1 m2/kalendářní rok a za období listopad až březen běžného roku 400 Kč/1m2/kalendářní rok. Znalkyně uvedla, že pozemky pronajímané pro výstavbu a provozování restaurací patří k řidčeji obchodovaným nemovitostem na realitním trhu. Znalkyně nenalezla žádnou nabídku obdobného pozemku k pronájmu, když jsou nabízeny pouze pronájmy stávajících restaurací, kde podmínkou pronájmu je ve většině případů i odkoupení kompletního stávajícího vybavení a zařízení nábytkem, popř. sazba nájemného již zahrnuje i pronájem vybavení, takže tyto informace nemají dostatečnou vypovídací kvalitu. Za vodítko považuje znalkyně porovnání nájemného u pozemků ve vlastnictví [Anonymizováno] města [Anonymizováno]. Děje se tak na základě usnesení příslušné rady městského obvodu, ve kterém je stanovena výše nájemného i další podmínky pronájmu, kdy rozhodujícími kritérii sazby nájemného jsou lokalita, velikost/výměra a účel pronajímaného pozemku. Znalkyně pak vycházela pouze z usnesení Rady [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] č. [hodnota] ze dne 9. 2. 2015, kdy pro rok 2015 výše nájemného z plochy pod prodejními stánky byla stanovena na 3 074 Kč/m2/rok. Usnesením č. [hodnota] ze dne 7. 3. 2016 zůstala výše nájemného zachována i po celý rok 2016. Pro plochy venkovního posezení jsou sazby nájemného v I. zóně dle usnesení Rady městského obvodu [adresa] č. [hodnota] ze dne 7. 3. 2016 za období duben až říjen 1 500 Kč/1 m2/kalendářní rok a za období listopad až březen běžného roku 400 Kč/1 m2/kalendářní rok. Znalkyně se ve znaleckém posudku nevyjadřuje k závěrům posudku znaleckého ústavu. Ke znaleckému posudku [tituly před jménem] [jméno FO] pověřený znalec za znalecký ústav při ústním výslechu uvedl, že i tato znalkyně učinila závěr o nemožnosti aplikace porovnávací metody při stanovení nájemného na posuzovaný pozemek a pouze cituje znění několika usnesení Rady [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa]. Znalkyně neuvádí žádnou aplikaci těchto usnesení v praxi, nedokládá žádnými reálnými smlouvami uzavřenými s částí [adresa], pouze fabuluje, že dochází k uzavření těchto nájemních smluv za dané ceny. Tyto ceny z pohledu znaleckého ústavu mají zásadní nedostatek, a to je monopol na vlastnictví veřejných prostranství na území obvodu [adresa], tedy monopol na určování výše nájemného za své pozemky. Při stanovení obvyklé ceny nájemného by mělo být vycházeno z předpokladu přirozené konkurence na obou stranách. Dalším nedostatkem je to, že věc konzultovali i se zástupci městského obvodu [adresa], kdy dospěli společně k závěru, že např. nájemné pod gastro provozovnami je uplatňováno zpravidla při uzavírání nájemních smluv o pronájmu pozemku v prostorách extrémně frekventovaných, před obchodními domy, zastávkami. Zpravidla jsou to pronájmy menších stánků, prodejen. Tato cena není relevantní a porovnatelná s cenou nájmu posuzovaného pozemku, na kterém stála stavba gastro provozovny a tato stavba byla trvalá a měla řádově vyšší rozměry a jiný charakter provozu komerčního využití.

20. Soud dále doplnil znalecký posudek v souladu s pokynem krajského soudu a dále v souladu s nálezem Ústavního soudu sp. zn. II ÚS 415/14 též o určení obvyklého nájemného za stejné období v případě, že by bylo nutné zajištění přístupu z veřejné komunikace za úplatu (viz obdobný postup v řízení u Okresního soudu v Kolíně sp. zn. 8 C 77/2009 po zrušení rozsudků v této věci). V dodatku č. 1 ke znaleckému posudku č. [Anonymizováno][Anonymizováno] ze dne 22. 1. 2022 znalecký ústav uvedl, že v případě, že by nájemce čerpal benefit z umístění stavby denního baru jen v podobě uskladnění jeho věcí na pozemku pronajímatele, když k uvedenému by přistoupil sám nájemce z vlastního rozhodnutí, poté by bylo nájemné stanoveno ve shodné výši, jak je stanoveno v původním posudku. Pokud jde o otázku přístupu k předmětu nájmu, znalecký ústav uvedl, že obecně předmět nájmu bez přístupu by byl velice těžko pronajímatelný. Pokud by přístup k předmětu nájmu byl možný pouze za úplatu, poté by běžné nájemné bylo poníženo právě o tyto platby za přístup, tj. obvyklé nájemné za období od 16. 8. 2016 do 31. 12. 2016 stanovené metodou simulovaného nájemného dle znaleckého posudku č. [Anonymizováno] – (minus) úplata za přístup. V dodatku č. 2 ke znaleckému posudku pak znalecký ústav určil výši úplaty za zajištění nezbytného přístupu ke stavbě denního baru za období od 16. 8. 2016 do 31. 12. 2016 za účelem odstranění stavby na částku 4 400 Kč. Znalecký ústav vycházel z toho, že mu není známo, že by se na trhu vyskytovaly pronájmy komunikačních prostor, které lze využít pro plošné přemisťování osob či břemen, dalším specifikem je ocenění zpětně za období 6 let zpátky, kdy znaleckému ústavu nejsou dostupná data těchto pronájmů. Znalecký ústav vycházel z toho, že řešená plocha činí 90 m2 (a to průchod domem, komunikační krček, technická rezerva kolem stavby). Následně znalecký ústav provedl porovnání porovnatelných nemovitostí s posuzovanou, kdy určil medián ve výši 87 Kč/m2. Porovnávací hodnota nájemného posuzované nemovitosti byla stanovena jako součin možně užívané plochy potřebné pro přístup a mediánu upravené jednotkové ceny, tedy 90 m2 x 87 Kč/m2 tedy ve výši 7 800 Kč/m2. Dále znalecký ústav počítal s počtem osob užívajících prostor určený pro přístup a tento byl stanoven jako součin horní hranice počtu bytových jednotek a průměrného počtu členů domácnosti dle statistiky CSÚ, dále byly připočteny dvě osoby reprezentující nájemce, kdy takto ústav určil 16 osob. Vycházel z toho, že komunikační prostory mohly být užívány jak nájemcem, tak tak ostatními uživateli domu. Porovnávací hodnota byla následovně vydělena počtem osob užívajících prostor určený pro přístup 7 800 Kč/16 osob = po zaokrouhlení 490 Kč/měsíc/osoba. Výši úplaty pak za zajištění nezbytného přístupu ke stavbě denního baru za žalované období byla určena ve výši 4 400 Kč (490 Kč/měsíc x 2 osoby x 4 měsíce) + 490 Kč/měsíc x 2 osoby x 0,5 měsíce). Účastníci pak netrvali na výslechu znalce.

21. Soud dále po zrušení rozsudku doplnil dokazování v souladu s pokynem krajského soudu zprávami čtyř realitních kanceláří ([právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba] [Anonymizováno] [právnická osoba].), ze kterých zjistil, že neevidují žádné uzavřené nájemní smlouvy za uskladnění věcí (nikoli pro podnikatelské účely) v městském obvodu [adresa] v roce 2016. [právnická osoba] [právnická osoba] pouze sdělila, že je jí známo, že nájemné činilo 75 Kč/m2, aniž by uvedla konkrétní případ. Ze zprávy [Anonymizováno] [Anonymizováno] města [adresa], příspěvkové organizace, ze dne 10. 5. 2024 soud zjistil, že v roce 2016 nebylo vydáno žádné usnesení Rady [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa] či Rady [Anonymizováno] [adresa], které by upravovalo kritéria pro stanovení výše nájemného pro nepodnikatelské účely u pozemků ve vlastnictví města [Anonymizováno] na území městského obvodu [adresa]. Dále v tomto období nebylo přijato výše uvedenými orgány města žádné usnesení, kterým by byl řešen nájem městského pozemku na území městského obvodu [adresa] za účelem pouhého umístění stavby, za účelem uskladnění věcí pro nepodnikatelské účely. Dále soud provedl v souladu s pokynem krajského soudu dokazování vyhláškou č. 2/2004 Statutárního města [adresa], ve znění vyhlášky statutárního města [adresa], která platila do 4. 1. 2017 (dostupná též na internetových stránkách), ze které zjistil, že poplatek za užívání veřejného prostranství se vybírá za zvláštní užívání veřejného prostranství, kterým se rozumí provádění výkopových prací, umístění zařízení sloužících pro poskytování prodeje a služeb, pro umístění stavebních nebo reklamních zařízení, zařízení cirkusů, lunaparků a jiných obdobných atrakcí, umístění skládek, vyhrazení trvalého parkovacího místa a užívání tohoto prostranství pro kulturní, sportovní a reklamní akce nebo potřeby tvorby filmových a televizních děl. Za veřejné prostranství se podle této vyhlášky považují všechna místa, která jsou určena k veřejnému užívání včetně přilehlé veřejně přístupné zeleně v zastavěném území až k hraně stavby či trvalému oplocení, dále pak stezky pro chodce a cyklisty, samostatné cyklistické stezky, obytné a pěší zóny, parkoviště, točky MHD, tramvajová tělesa, nástupní ostrůvky, odpočívky, obratiště. Jsou to pozemní komunikace (vozovky, chodníky, mosty, náměstí, podchody, nadchody, silniční zeleň apod.) a dále pak zejména nábřeží, venkovní schodiště u objektů, průchody, loubí, pasáže, městské parky a sady, veřejná zeleň na sídlištích, tržiště a ostatní území uvedená v příloze č. 2 této vyhlášky. Definuje dále pojmy předzahrádka a přesunuté prodejní místo, kdy se jedná o prostory určené k prodeji a poskytování služeb. Za použití veřejného prostranství pro umístění zařízení sloužících pro poskytování prodeje (např. předzahrádky, předsunuté prodejní místo) 5 Kč za každý i započatý m2 a den, k umístění stavebních zařízení za každý i započatý m2 a každý i započatý den 5 Kč a za použití veřejného prostranství k umístění skládky a) skládky jakéhokoliv materiálu trvající déle než 1 den s výjimkou havárií do 3 dnů, pokud havárie přesahuje 3 dny, je zpoplatněna po dobu trvání od prvého dne za každý i započatý m2 a každý i započatý den do 30 dnů 6 Kč, nad 30 dnů 10 Kč, b) kontejnerů a lešení s výjimkou havárií do 3 dnů, pokud havárie přesahuje 3 dny, je zpoplatněna po dobu trvání od prvého dne za každý i započatý m2 a každý i započatý den do 30 dnů 6 Kč, nad 30 dnů 10 Kč. Žalobkyně pak předložila další znalecký posudek zpracovaný znalcem [adresa] (v pořadí třetí znalecký posudek předložený žalobkyní) č. [č. účtu] ze dne 26.6.2024, kdy znalec výši nájemného v daném místě a čase dočasného záboru předmětného pozemku za 250 m2 určil na částku 1 250 Kč/den, když vycházel z vyhlášky č. 8/2013 Sb. o místním poplatku za užívání veřejného prostranství dle čl. 6 odst. 1 písm. d), kdy za předsunuté prodejní místo za každý započatý m2 a započatý den činí poplatek 5 Kč. V textu posudku pak znalec cituje stejnou vyhlášku, odkazuje na ustanovení o venkovních zahrádkách-restaurací, dále uvádí pronájem pozemku bytového dvoru v [Anonymizováno] ulici, kdy je v přízemí prostor k podnikání – kavárna a nájem za pozemek sloužící jako zahrádka u kavárny činí 135 Kč/m2. Z textu závěrečného porovnání a stanovení ceny obvyklé opět vyplývá, že zvažoval pronájmy pozemků s možností podobného nebo stejného nájmu v podnikání.

22. Soud po zrušení rozsudku krajským soudem již neprovedl dokazování navrženými svědky panem [jméno FO] a zprávou [právnická osoba] z důvodu nadbytečnosti. Účastníci učinili v mezidobí nesporným, že v žalovaném období nedošlo mezi účastníky k dohodě o přístupu ke stavbě žalovaného. Dále pak bylo mezi účastníky nesporné, že následně byla stavba odstraněna fakticky přes objekt [Jméno advokáta B]. Ze vzájemné korespondence, ze zápisu pana [jméno FO] ve spojení s plnou mocí vystavenou žalovaným panu [jméno FO] dne 16. 7. 2016 i z vyjádření žalobkyně vyplývá, že žalobkyně požadovala uzavření nájemní smlouvy s navrženým nájemným ve výši 25 000 Kč, za minulé období vydání bezdůvodného obohacení a pro případ odstranění stavby vratnou kauci 150 000 Kč, ze které by byly odečteny případné škody. Případné jednání žalobkyně vůči [právnická osoba], který vyhrál výběrové řízení na prodej předmětné stavby před žalovaným a následně odstoupil, se netýká vztahu mezi účastníky tohoto řízení. Soud dále neprovedl důkaz výslechem svědků navržených žalobkyní k prokázání tvrzení, že žalovaný měl přístup ke stavbě přes dům [adresa]. Ze stejného důvodu neprovedl důkazy navržené žalovaným, že nemohl vyklízet stavbu přes dům [adresa] (viz zdůvodnění v bodě 30 a 31). Soud neprovedl dokazování ani výslechem znalce [adresa] k novému znaleckému posudku, který vycházel právě a jen z nájmu za účelem podnikání a výši obvyklého nájemného za dočasný zábor pozemku určil v podstatě podle poplatku za zábor veřejného prostranství pro účely podnikání. Též důkaz místním šetřením pro nadbytečnost zamítl.

23. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který posoudil podle práva.

24. Podle ustanovení § 1982 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh. Dle ustanovení § 1982 odst. 2 občanského zákoníku započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

25. Podle ustanovení § 1987 odst. 2 občanského zákoníku pohledávka nejistá nebo neurčitá k započtení způsobilá není.

26. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 občanského zákoníku kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2291 odst. 2 bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

27. Soud se nejprve zabýval aktivní a pasivní věcnou legitimací účastníků řízení. V řízení bylo prokázáno informací o pozemku a výpisem z katastru nemovitostí (součástí znaleckých posudků), že žalobkyně je vlastnicí pozemku pč. [Anonymizováno] v katastrálním území [adresa]. Dále bylo nesporné, že na uvedeném pozemku byl v žalovaném období umístěn objekt denního baru bez čp. ve vlastnictví žalovaného o výměře zastavěné plochy cca 90 m2. Dále bylo prokázáno, že žalovaný tento objekt denního baru nabyl do svého vlastnictví kupní smlouvou ze dne 14. 7. 2016. Bylo prokázáno, že došlo ke zrušení kupní smlouvy, kterou žalovaný následně uzavřel s Ing. Tomčanym. Žalobkyně je tedy aktivně legitimovaná k vymáhání bezdůvodného obohacení po žalovaném jako vlastníkovi budovy postavené na pozemku, když v řízení nebyl prokázán žádný právní důvod užívání tohoto pozemku ze strany žalovaného. V řízení bylo prokázáno, že již od 29. 10. 2014 předchozí majitel objektu denního baru [jméno FO] užíval předmětný pozemek bez právního důvodu, když uplynula sjednaná doba užívání dle dodatečné nájemní smlouvy. Jak vyplývá z judikatury soudů týkající se minulé právní úpravy, k obohacení vlastníka stavby dochází už ze samotného titulu vlastnického práva, užívání stavby na cizím pozemku bez právního důvodu. Není přitom rozhodné, zda osoba budovu užívá nebo ne, jakým způsobem své právo realizuje nebo ne. Ze stejných důvodů není podstatné ani to, zda užívání stavby přináší zisk nebo ne (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu 33 Odo 1405/2005). Pozemek byl žalovaným užíván tím, že na něm stála stavba v jeho vlastnictví.

28. Žalobkyně požadovala vydání bezdůvodného obohacení na 250 m2. Žalobkyně tento požadavek odůvodnila tím, že žalovaný užíval celý dvůr, neboť byl zastavěn zámkovou dlažbou s obrubníky a byly zde vysázeny keře. Pokud jde o keře, pak dle ustanovení § 507 občanského zákoníku součástí pozemku je rostlinstvo na něm vzešlé. Též dle předchozí právní úpravy platné do 31. 12. 2012, tedy dle ustanovení § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku, součástí věci je vše, co k ní podle povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. Dle přechozí judikatury tedy vlastnictví nabude vlastník věci hlavní okamžikem pevného spojení se zemí, a to bez ohledu na to, kdo porosty na pozemku vysázel. Žalobkyně tedy nemůže požadovat bezdůvodné obohacení za vysázené keře. Pokud jde o zámkovou dlažbu s obrubníky, soud na základě nesporných tvrzení účastníků o tom, že pod zámkovou dlažbou je štěrkové lože a na něm vrstva tvořená dlažbou a na základě fotografického materiálu, který byl součástí znaleckého posudku znaleckého ústavu, dospěl k závěru, že se nejedná o součást pozemku. Soud odkazuje na obdobné hodnocení obsažené v nálezu Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 2280/18 ze dne 25. 6. 2019. V posuzovaném případě nešlo jen o navrstvení přírodních stavebních materiálů, u kterého nelze určit jasnou hranici, kde končí pozemek a začíná stavba. Další dokazování (vyhotovením znaleckého posudku k technologii stavby) soud považoval za nadbytečné, když v řízení bylo prokázáno, že žalovaný na základě kupní smlouvy uzavřené s insolvenčním správcem [jméno FO] zámkovou dlažbu nenabyl. Insolvenční správce vůli převést kupní smlouvou i zámkovou dlažbu nepotvrdil. V kupní smlouvě není zámková dlažba výslovně uvedena, když předmět prodeje je ve smlouvě jednoznačně vymezen. Zámkovou dlažbu, obrubníky pak nelze posuzovat jako příslušenství stavby. V době převodu (rok 2016) stavba objektu denního baru nebyla součástí pozemku, neuplatní se tedy pravidlo uvedené v ustanovení § 512 občanského zákoníku o vedlejších věcech vlastníka u stavby. Zámková dlažba může být užívána i bez stavby objektu denního baru, jak je tomu ostatně i v současné době, nesplňuje tak obecné podmínky příslušenství. Pokud jde o umístění movitých věcí (bez další specifikace) a základů pro slunečníky, tato tvrzení žalobkyně uvedla až po koncentraci řízení v podání doručeném soudu dne 10. 12. 2019 a soud k nim proto nemohl přihlédnout. Vlastnické právo žalovaného k zámkové dlažbě nelze dovozovat ze smlouvy o právu stavby uzavřené mezi [jméno FO] a žalobkyní, z dohody o narovnání uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným nebo ze skutečnosti, že žalovaný započal odstraňovat zámkovou dlažbu, neboť se netýkají tvrzeného nabývacího titulu, tj. smlouvy mezi insolvenčním správcem a žalovaným. Soud proto vycházel z výměry 90 m2. Soud odkazuje na právní hodnocení obsažené v předchozím usnesení krajského soudu, kdy odvolací soud v usnesení čj. 10 Co 125/2020-360 ze dne 25. 1. 2021 úvahu soudu prvního stupně ohledně výměry plochy, které se vydání bezdůvodného obohacení týká, potvrdil.

29. U práva na zaplacení bezdůvodného obohacení za užívání nemovitosti bez právního důvodu vzniká bezdůvodné obohacení každým dnem užívání. Výše bezdůvodného obohacení odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání obdobných pozemků zpravidla právě formou nájmu. Soud v té souvislosti odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 311/2019 ze dne 2. 4. 2019, podle kterého majetkovým vyjádřením prospěchu je peněžitá částka, která odpovídá částkám vynakládaným obvykle v daném místě a čase na užívání věci, zpravidla právě formou nájmu, a kterou by nájemce byl povinen plnit podle platné nájemní smlouvy; důvodně se tedy tato náhrada poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Při stanovení obvyklého nájemného je nutné vycházet z obdobných pozemků, tedy mělo by se jednat o pozemky zastavené stavbou jiného vlastníka. Výše plnění za užívání cizí věci bez právního důvodu se odvozuje od prospěchu, jenž získal obohacený, který je povinen vydat vše (nikoliv více), co sám získal (§ 2999 odst. 1 o. z.). Za bezdůvodné obohacení tedy není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 4874/2014). Vycházet je nutno ze skutečného stavu. Ústavní soud pak v nálezu sp. zn. II ÚS 415/14 nezpochybnil závěr Nejvyššího soudu vyjádřený v jeho rozsudku sp. zn. 28 Cdo 2020/2013, že bezdůvodné obohacení vzniká již tím, že budovy ve vlastnictví jednoho vlastníka stojí na pozemcích jiného vlastníka, přičemž za běžného chodu věcí se výše tohoto obohacení odvíjí od obvyklého nájemného za užívání pozemků. Za podstatnou věc však považoval skutečnost, že není možné hovořit o běžném chodu věcí a obvyklých okolnostech, když vlastník budovy nemá k budově ve svém vlastnictví přístup a nemůže ji plnohodnotně využívat. Tato skutečnost se pak podle názoru Ústavního soudu samozřejmě nemůže neprojevit ve stanovení výše bezdůvodného obohacení, neboť pokud je omezen obsah vlastnického práva, protože schází jeden ze základních znaků vlastnické triády - ius utendi, v tomto případě musí být nutně omezena i výše případného bezdůvodného obohacení, o něž se vlastník budovy užíváním cizích pozemků obohacuje (analogicky by nájemce určitě platil nižší nájemné za užívání bytu, pokud by jeho nájemní právo nezahrnovalo např. využívání vody a tepla). Ve věci řešené v nálezu sp. zn. II ÚS 415/14 pak vlastník pozemku žaloval na vydání bezdůvodného obohacení za dobu, kdy vlastník nemovitosti nemohl v důsledku vlastníkem pozemku znemožněného přístupu budovy ve svém vlastnictví řádně užívat. Ústavní soud uzavřel, že jakkoliv není otázka přístupu k budovám předmětem stávajícího sporu o vydání bezdůvodného obohacení, má na jeho výši bezprostřední vliv, a to bez ohledu na skutečnost, že vlastník budovy předem věděl o postoji vlastníka pozemku k otázce přístupu k budovám ve vlastnictví vlastníka budovy. Jiná situace by samozřejmě nastala, pokud by vlastník stavby mohl užívat stavbu bez jakýchkoliv omezení. Proti obecnému právnímu závěru Nejvyššího soudu o nutnosti poskytnout vlastníkovi pozemků, na nichž stojí budovy ve vlastnictví jiné osoby, náhradu za jejich užívání, protože je vlastník těchto pozemků sám omezen na svém vlastnickém právu, lhostejno přitom, zda vlastník budov má či nemá k budovám přístup, nemá Ústavní soud žádné výhrady. Znalecký posudek musí vycházet z toho, zda má vlastník budovy k budově ve svém vlastnictví přístup.

30. Pokud jde o výši bezdůvodného obohacení, soud zadal zpracování znaleckého posudku [adresa] [Anonymizováno] [adresa], Ústavu znalectví a oceňování, když účastníky předložené znalecké posudky znalce [jméno FO] a [jméno FO] byly zpracovány k červenci 2015 a k říjnu 2015 a touto žalobou bylo požadováno bezdůvodné obohacení za období od 16. 8. 2016 do 31. 12. 2016. Z tohoto důvodu také soud neprovedl výslech těchto znalců. Všechny znalecké posudky vycházely z toho, že by se jednalo o nájem pozemků pro účely podnikání. Pokud jde o původní znalecký posudek znalce [jméno FO] za období předcházející žalovanému období, tento znalec vycházel z 250 m2 a z míry výnosnosti 9,2 % bez jakéhokoli zdůvodnění a znalecký ústav přesvědčivě vysvětlil použití míry výnosnosti 5 % v žalovaném období a vycházel z výměry 90 m2. Nový znalecký posudek znalce [jméno FO] nelze naprosto využít, když dospívá k závěru o výši obvyklého nájemného za zábor jen na základě vyhlášky města o záboru veřejného prostranství pro účely podnikání a dospívá k vyšší výši obvyklého nájemného než v původním znaleckém posudku. Pokud jde o znalecký posudek znalkyně [tituly před jménem] [jméno FO] a znalce [jméno FO], soud odkazuje na hodnocení těchto znaleckých posudků znaleckým ústavem. Žádný z posudků zpracovaných mimo řízení pak nezohlednil otázku přístupu. Mezi účastníky bylo nesporné, že v posuzovaném období žalovaný objekt denního baru neužíval, pouze se tento objekt na pozemku žalobkyně nacházel. Úkolem soudu bylo zjistit, jaké nájemné by za takové užívání věci byl nucen za normálních okolností žalovaný platit. Soud ani po doplnění dokazování nezjistil žádné údaje o realizovaných nájmech pozemků za účelem prostého umístění stavby, záboru místa stavbou. Soud proto přistoupil k určení výše bezdůvodného obohacení podle své úvahy a tuto výši určil za celé žalované období částkou 8 290 Kč. Za základ vzal výši stanovenou znaleckým posudkem znaleckého ústavu, který využil metodu simulovaného nájemného, tj. za celé žalované období částku 12 690 Kč. Tuto metodu pro nedostatek srovnávacího materiálu využili i znalci [Anonymizováno] a [jméno FO] v posudcích za předchozí období. Zvolenou metodu znalecký ústav přesvědčivě zdůvodnil a takto určené obvyklé nájemné považoval za odpovídající i pro případ pouhého umístění stavby. Ve své úvaze o výši bezdůvodného obohacení soud zohlednil i následující skutečnosti. Z povahy podnikatelské činnosti jako činnosti vykonávané za účelem zisku lze předpokládat, že nájemné za pozemek jen za účelem prostého umístnění stavby by nemohlo být vyšší než nájemné za pozemek za účelem podnikání. Soud dále přihlédl ke skutečnosti, že poplatek za zábor veřejného prostranství pro stavební činnost, umístnění kontejneru, pro poskytování prodeje (kam jsou zařazeny i předzahrádky) je natolik vzdálen předmětu sporu, že jej nelze pro úvahy o výši bezdůvodného obohacení využít, kdy se nejedná se o výsledek dohody mezi subjekty občanskoprávních vztahů v rovnoprávném postavení a v případě předzahrádek je účelem podnikatelská činnost. Poplatek za zábor veřejného prostranství je výsledkem normativní činnosti města jako veřejnoprávní korporace, kdy jsou adresátům normy jednostranně určována práva a povinnosti v případě krátkodobého užití veřejného prostranství za jiným účelem (umístění movitých věcí, které jsou lehce odstranitelné) než je umístění stavby. Soud v té souvislosti znovu odkazuje na závěry usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 311/2019 ze dne 2.4.2019, podle kterého se majetkový prospěch důvodně poměřuje s obvyklou hladinou nájemného. Soud pak považoval ve svých úvahách za relevantní zohlednit i výši obvyklého nájemného za zajištění přístupu. Ze znaleckého posudku znaleckého ústavu vyplývalo, že pozemek bez přístupu je nepronajímatelný a v tomto případě by byla výše bezdůvodného obohacení nulová. Soud však vycházel z obdobného právního posouzení případu jako ve věci řešené u Ústavního soudu pod sp. zn. II ÚS 415/14 a v navazujícím řízení, kdy soudy zkoumaly hodnotu bezdůvodného obohacení v případě zajištěného přístupu a hodnotu bezdůvodného obohacení bez zajištěného přístupu. Mezi účastníky bylo nesporné, že v žalovaném období mezi nimi nedošlo k dohodě o užívání pozemku žalobkyně, žalobkyně nepodala návrh na odstranění stavby a žalovaný též nepodal návrh na zahájení řízení o zajištění přístupu. Žalobkyně argumentovala tím, že žalovaný mohl stavbu odstraňovat přes [adresa]. Mezi účastníky však bylo nesporné, že se celý objekt denního baru nacházel na pozemku žalobkyně. Odstranění stavby bez užití pozemku par. č. [hodnota] žalobkyně by nebylo možné, když při jejím odstranění by se muselo vždy vstoupit na tento pozemek a tento pozemek užívat. Žalovaný pak vyzýval obecně ke zpřístupnění celé parcely par. č. [hodnota]. Žalobkyně navíc kromě finančních požadavků trvala i na povolení k odstranění stavby. Žalovaný by si musel zajistit užití pozemku žalobkyně za účelem odstranění stavby, jak mu umožňuje ustanovení § 1022 občanského zákoníku, a to za přiměřenou náhradu. Žalovaný pak na základě následné dohody mezi účastníky fakticky odstranil objekt denního baru přes pozemek žalobkyně, a to bez povolení k odstranění stavby. Pro určení výše bezdůvodného obohacení je rozhodující skutečný stav, jak k tomu dospěla judikatura soudů (např. I ÚS 143/11). Soud proto promítl do svých úvah i shora uvedený závěr, podle kterého za bezdůvodné obohacení není možno považovat jakýkoliv prospěch, jehož by mohl vlastník věci (ochuzený) teoreticky dosáhnout, nýbrž pouze ten prospěch, o nějž na jeho úkor obohacený buď zvýšil svůj majetkový stav anebo o nějž se jeho majetkový stav nezmenšil, ač by se tak za běžných okolností stalo (viz již citované usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 311/2019 ze dne 2. 4. 2019). Žalovaný by musel žalobkyni zaplatit náhradu za užití jejího pozemku za účelem odstranění objektu denního baru, a tudíž by se jeho majetkový prospěch zvýšil právě jen o částku obvyklého nájemného poníženou o náhradu za přístup, která by náležela žalobkyni, neboť přes její pozemek byla fakticky stavba odstraněna a její pozemek by vždy musel využít. Soud proto i tuto skutečnost zohlednil ve svých úvahách a od výše obvyklého nájemného určeného znaleckým ústavem odečetl výši náhrady, ke které dospěl znalecký ústav. Žalovaný pak výši bezdůvodného obohacení, ke které dospěl soud v předchozím rozhodnutí, nesporoval (viz též výslovné vyjádření zástupce žalovaného před krajským soudem).

31. Pokud jde o námitku žalovaného týkající se aplikace ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku, odvolací soud úvahu soudu prvního stupně o tom, že nejsou dány předpoklady pro aplikaci tohoto ustanovení, nezpochybnil. Samotná skutečnost, že nedošlo k dohodě mezi žalobkyní a žalovaným o přístupu žalovaného ke stavbě přes pozemek žalobkyně za účelem odstranění stavby neznamená, že žalobkyně těžila ze svého nepoctivého nebo protiprávního jednání nebo jednala v rozporu s dobrými mravy. Žalovaný zakoupil stavbu, o které věděl, že leží na cizím pozemku, se závazkem tento objekt na vlastní náklady odstranit, nikoli jej dále užívat, což mělo vliv i na kupní cenu objektu. Věděl, že jde o stavbu dočasnou. Bylo na žalovaném, aby si před koupí stavby zjistil, zda a jakým způsobem jsou upraveny vztahy mezi žalobkyní jako vlastnicí pozemku a právním předchůdcem žalovaného. Takto by zjistil, že nájemní vztah byl ukončen a že žalobkyně za užívání pozemku požaduje náhradu. Stejně tak bylo žalovanému známo, a to ještě před uzavřením kupní smlouvy s insolvenčním správcem, že věděl o neúspěšné dražbě a o jím tvrzených důvodech pro odstoupení vítěze z dražby (viz vyjádření žalovaného ze dne 9. 7. 2021 a protokol ze dne 23. 9. 2021). Občanský zákoník případy, kdy nedojde k dohodě o podmínkách přístupu řeší, a to např. v ustanovení § 1029 a násl. (případ nezbytné cesty), v ustanovení § 1021 občanského zákoníku (případ nezbytné údržby), v ustanovení § 1022 občanského zákoníku (případ stavebních prací). Naopak v řízení dále vyšlo najevo, že ačkoli nedošlo původně k dohodě o přístupu ke stavbě (užití pozemku žalobkyně), žalovaný žádné řízení za účelem zajištění přístupu neinicioval a také nepožádal stavební úřad o souhlas s odstraněním stavby (§ 18 stavebního zákona). K dohodě mezi účastníky došlo až v roce 2018. Vzhledem k výše uvedenému se žalovaný jako obohacený nemohl opodstatněně domnívat, že předmět obohacení nabyl po právu a v dobré víře. Závěr o nemožnosti aplikace ustanovení § 6 odst. 2 občanského zákoníku byl učiněn na základě více skutečností a krajský soud v odůvodnění svého posledního usnesení jen jako dílčí argument uvedl, že žalovaný s vlastníky domu v [Anonymizováno] ulici o přístupu nejednal.

32. Pokud jde o námitku žalovaného týkající se započtení, soud odkazuje na předchozí zdůvodnění ve zrušených rozsudcích, když ani tyto úvahy odvolací soud nezpochybnil a nebyly namítány v odvolání žalovaného.

33. Z výše uvedených důvodů soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení za žalované období částku 8 290 Kč. Soud přiznal žalobkyni i nárok na úrok z prodlení z dlužné částky dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku, když má-li být bezdůvodné obohacení vydáno v penězích a nesplní-li dlužník svoji platební povinnost včas, má věřitel právo požadovat úroky z prodlení. Výzva k zaplacení bezdůvodného obohacení byla dne 19. 10. 2017, sedmidenní lhůta k plnění pak uplynula dne 27. 10. 2017. Ve zbývající výši byla žaloba zamítnuta.

34. Pokud jde o náklady řízení, soud vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 2881/12, v němž Ústavní soud uzavřel, že ocitne-li se uplatňovaná výše co do základu oprávněného nároku v důsledku zjevného nadsazení vyčíslené částky v extrémním rozporu s jeho reálnou hodnotou, a žalobce přes zjevný impuls plynoucí z výsledku dokazování k výši nároku nevezme žalobu zčásti zpět, pak nelze znalecký posudek relevantní pro výši nároku použít dokonce na podporu argumentace, že by žádný z účastníků neměl mít právo na náhradu nákladů řízení. Není-li ve věci dán důvod pro moderaci rozhodnutí o náhradě nákladů řízení (nepřiznání náhrady nákladů řízení zcela nebo zčásti v intencích § 150 o. s. ř.), pak je na obecném soudu, jakou částku z titulu náhrady nákladů řízení podle zásad plynoucích z § 142 odst. 2, 3 o. s. ř. v řízení žalovanému přizná. Může jít o poměrnou část nákladů při (striktně vzato) částečném úspěchu ve věci, nebo také o plnou výši nákladů z toho důvodu, že žalovaná (stěžovatelka) byla v důsledku extrémně nadsazené částky uplatněné žalobou úspěšná takřka plnou měrou. Výrok obecného soudu o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, je však při zjištěných okolnostech zásahem do práva na spravedlivý proces strany, jež byla o oprávněnou náhradu nákladů řízení zkrácena. V posuzovaném případě to byla žalobkyně, která přes zpracovaný znalecký posudek (byť vycházel z nájmu určených pro podnikání) a rozhodnutí soudu setrvala na původní výši bezdůvodného obohacení a fakticky jí byla přiznána výše bezdůvodného obohacení ve výši 7 %. Jak vyplývá z odůvodnění usnesení Krajského soudu v [adresa] č. j. 10 Co 169/2023-564 ze dne 6. 3. 2024, rozhodnutí o náhradě nákladů řízení by podle závěru odvolacího soudu mělo zásadně sledovat úspěch účastníků ve věci ve smyslu § 142 o. s. ř., když míru úspěchu je třeba především posuzovat porovnáním žalobou požadované a rozhodnutím přiznané částky. Stejné hledisko se pak jako „výsledek řízení“ uplatní při rozhodování o náhradě nákladů státu ve smyslu § 148 odst. 1 o. s. ř. Pokud okresní soud ve vztahu k náhradě nákladů řízení před soudem prvního stupně po zrušení rozsudku Okresního soudu v Lounech č. j. 11 C 120/2018-321 ze dne 27. 1. 2020 aplikoval ustanovení § 150 o. s. ř., nemá odvolací soud tento postup za odůvodněný; v postojích účastníků ohledně ochoty jednat o uzavření smíru důvody hodné zvláštního zřetele k aplikaci § 150 o. s. ř. neshledal. Soud proto ve věci aplikoval ustanovení § 142 o. s. ř. tak, že žalovanému přiznal nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 86 %, když žalovaný byl úspěšný v rozsahu 93 % a žalobkyně v rozsahu 7 % (93 % - 7 %).

35. Náklady řízení před soudem prvního stupně před zrušením rozsudku Okresního soudu v Lounech čj. 11 C 120/2018-321 ze dne 27. 1. 2020 tvoří odměna za zastupování účastníka advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za 13 úkonů právní služby po 5 620 Kč z tarifní hodnoty 112 500 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 18. 2. 2018, účast na jednání u OS pro [adresa] dne 12. 6. 2018, vyjádření žalovaného ze dne 6. 1. 2019, účast na jednání u soudu dne 8. 11. 2018 , které trvalo déle než dvě hodiny, účast na jednání u soudu dne 31. 1. 2019, které trvalo déle než dvě hodiny), účast na jednání u soudu dne 14. 11. 2019 ( které trvalo déle než dvakrát dvě hodiny), účast na jednání u soudu dne 16. 1. 2020, 13 režijních paušálů po 300 Kč, cestovné z [adresa] do Loun a zpět dne 12. 6. 2018 v celkové délce za jednu cestu 260 km vozidlem BMW X5, cena pohonné hmoty nafta 29,80 Kč/l, spotřeba 9,4 l/100 km, průměrná náhrada 4 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 1 768 Kč, cestovné z [adresa] do Loun a zpět dne 8. 11. 2018 v délce 180 km vozidlem BMW X5, cena pohonné hmoty nafta 29,80 Kč/l, spotřeba 9,4 l/100 km, průměrná náhrada 4 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 1 224 Kč, cestovné k dvěma jednáním v roce 2019 vozidlem BMW, cena pohonné hmoty nafta 33,60 Kč/l, spotřeba 9,4 l/100 km, průměrná náhrada 4,1 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 1 307 Kč, za dvě jízdy celkem [hodnota] Kč, cestovné za jednu jízdu z [adresa] do Loun a zpět dne 16. 1. 2020 v délce 180 km vozidlem BMW X5, cena pohonné hmoty nafta 31,80 Kč/l, spotřeba 9,4 l/100 km, průměrná náhrada 4,2 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 1 294 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného cestou k soudu za jednu cestu z [adresa] do [Anonymizováno] a zpět za 8 půlhodin po 100 Kč, celkem [hodnota] Kč, náhradu za ztrátu času stráveného cestou k soudu za 4 cesty z [adresa] do Loun a zpět, jedna cesta 6 půlhodin, za 24 půlhodin 2 400 Kč a 21 % DPH ve výši 18 282,6 Kč. Celkem náklady řízení činí 105 343 Kč, 86 % z této částky činí 90 595 Kč.

36. Náklady řízení žalovaného po prvním zrušení rozsudku okresního [adresa] do Loun a zpět dne 24. 6.2021 v celkové délce za jednu cestu 180 km vozidlem BMW X5, cena pohonné hmoty nafta 27,20 Kč/l, spotřeba 9,4 l/100 km, průměrná náhrada 4,40 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 1 253 Kč, cestovné z [adresa] do Loun a zpět dne 23. 9. 2021 v délce 180 km vozidlem BMW X5, cena pohonné hmoty nafta 27,20 Kč/l, spotřeba 9,4 l/100 km, průměrná náhrada 4,4 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 1 253 Kč, cestovné z [adresa] do Loun a zpět k jednání dne 20. 4. 2023 vozidlem Alpina B 3 v délce 180 km, cena pohonné hmoty natural 98 45,20 Kč/l, spotřeba 10,9 l/100 km, průměrná náhrada 5,20 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 1 823 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného cestou k soudu za jednu cestu z [adresa] do Loun a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem [hodnota] Kč za jednu cestu, za tři cesty k soudu 1 800 Kč a 21 % DPH ve výši 5 016,69 Kč. Celkem náklady řízení činí 28 905,69 Kč, 86 % činí 24 859 Kč.

37. Náklady řízení žalovaného po druhém zrušení rozsudku před okresním soudem činí odměna za zastupování účastníka advokátem dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. za jeden úkon právní služby po 5 620 Kč z tarifní hodnoty 112 500 Kč (účast na jednání u soudu dne 25. 7. 2024) , jeden režijní paušály po 300 Kč, cestovné z [adresa] do Loun a zpět dne 25. 7. 2024 v celkové délce za jednu cestu 180 km vozidlem Alpina, cena pohonné hmoty natural 98 42,60 Kč/l, spotřeba 10,9 l/100 km, průměrná náhrada 5,60 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 1 844 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného cestou k soudu za jednu cestu z [adresa] do [Anonymizováno] a zpět za 6 půlhodin po 100 Kč, celkem [hodnota] Kč a 21 % DPH ve výši 1 756,44 Kč. Celkem náklady řízení činí 10 120 Kč, 86 % činí 8 703 Kč.

38. Náklady řízení žalovaného týkající se prvního odvolacího řízení tvoří jeden úkon právní služby ve výši 1 620 Kč z tarifní hodnoty 12 690 Kč (sepis odvolání), jeden režijní paušál ve výši 300 Kč a 21 % DPH ve výši 403,20 Kč. Celkem náklady prvního odvolacího řízení činí 2 323,20 Kč, 86 % činí 1 998 Kč.

39. Náklady řízení žalovaného týkající se druhého odvolacího řízení činí dva úkony právní služby po 1 500 Kč z tarifní hodnoty 8 290 Kč (sepis odvolání, účast na jednání odvolacího soudu dne 6. 3. 2023), dva režijní paušály ve výši 300 Kč, cestovné k jednání odvolacího soudu dne 6. 3. 2024 z [adresa] do [adresa] v délce 260 km vozidlem Alpina, cena pohonné hmoty natural 98 45,20 Kč/l, spotřeba 9,4 l/100 km, průměrná náhrada 5,20 Kč/km, cestovné za jednu jízdu 2 633 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného cestou k soudu za jednu cestu z [adresa] do [adresa] a zpět za 8 půlhodin po 100 Kč, celkem [hodnota] Kč a 21 % DPH ve výši 1476,93 Kč. Celkem náklady druhého odvolacího řízení činí 8 510 Kč, 86 % činí 7 319 Kč.

40. Vzhledem k výše uvedenému soud uložil žalobkyni povinnost zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení před soudy všech stupňů v celkové výši 133 474 Kč. Žalobkyně je povinna zaplatit náhradu nákladů řízení k rukám zástupce žalovaného dle ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.

41. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Soud vycházel z celkového úspěchu a neúspěchu ve věci, kdy žalobkyně měla úspěch v rozsahu 7 % a žalovaný v rozsahu 93 %. Celkové náklady státu činily částku 63 187,49 Kč, a to ve výši 36 871,20 Kč dle usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 11 C 120/2018-189 ze dne 16. 7. 2019, ve výši 8 650,29 Kč dle usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 11 C 120/2018-252 ze dne 2. 12. 2019 ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] čj. 10 Co 126/2022-357 ze dne 25. 1. 2021, ve výši 13 431 Kč dle usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 11 C 120/2018-469 ve znění opravného usnesení Okresního soudu v Lounech čj. 11 C 120/2018-497 ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. 10 Co 223/2022-495 ze dne 20. 12. 2022, ve výši 4 235 Kč dle usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. 11 C 120/2018-482 ze dne 25. 8. 2022 ve spojení s usnesením Krajského soudu v [adresa] č. j. 10 Co 223/2022-495 ze dne 20. 12. 2022. Soud proto uložil žalobkyni povinnost zaplatit státu 93 % z celkových nákladů státu, které činí 58 764 Kč. Vzhledem k tomu, že žalobkyně zaplatila zálohu ve výši 8 000 Kč, činí výsledná částka 50 764 Kč. Žalovanému byla uložena povinnost zaplatit státu 7 % z celkových nákladů státu ve výši 4 423 Kč.

42. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř. do tří dnů od právní moci rozsudku, když soud neshledal žádné skutečnosti odůvodňující jinou lhůtu k plnění.

Poučení