11 C 121/2016-459

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [osobní údaje zástupce] za účasti vedlejších účastníků na straně žalované: 1. [osobní údaje vedl. účastníka] 2. [osobní údaje vedl. účastníka] 3. [osobní údaje vedl. účastníka] 4. [osobní údaje vedl. účastníka] 5. [osobní údaje vedl. účastníka] 6. [osobní údaje vedl. účastníka] 7. [osobní údaje vedl. účastníka] 8. [osobní údaje vedl. účastníka] 9. manželé [osobní údaje vedl. účastníka], a [osobní údaje vedl. účastníka] 10. [osobní údaje vedl. účastníka] 11. [osobní údaje žalované] 12. manželé [osobní údaje vedl. účastníka], a [osobní údaje vedl. účastníka] 13. [osobní údaje vedl. účastníka] 14. [osobní údaje vedl. účastníka] 15. [osobní údaje vedl. účastníka] 16. manželé [osobní údaje vedl. účastníka] a [osobní údaje vedl. účastníka] 17. [osobní údaje vedl. účastníka] 18. [osobní údaje vedl. účastníka] 19. [osobní údaje vedl. účastníka] 20. [osobní údaje vedl. účastníka] 21. [osobní údaje žalované] všichni zastoupeni advokátem [osobní údaje žalované] o uložení povinnosti uzavřít smlouvu o převodu pozemků takto:

Výrok

I. Soud nahrazuje projev vůle žalované uzavřít se žalobcem následující smlouvu o převodu pozemku: [název], [IČO], sídlem [adresa žalované] (dále jen„ převodce“) a [celé jméno žalobce], [rodné číslo], bytem [adresa žalobce] (dále jen„ nabyvatel“) uzavírají podle ust. § 11a zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, v platném znění (dále jen„ zákon o půdě“), tuto: Smlouvu o převodu pozemku I. [Anonymizovaný odstavec.] - parc. [číslo] orná půda, v k. ú. [část obce], [územní celek], zapsaný na [list vlastnictví], vedeném Katastrálním úřadem pro [anonymizováno] [část obce].

II. Nabyvateli vznikl nárok na bezúplatný převod pozemků z vlastnictví státu podle ust. § 11a zákona o půdě a to na základě rozhodnutí Ministerstva [anonymizováno] – [pozemkový úřad] ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo], kdy dosud nevypořádaná výše restitučního nároku žalobce činí 37 707,18 Kč.

III. Na uspokojení nároku nabyvatele dle čl. II. této smlouvy převodce převádí do vlastnictví nabyvatele pozemek uvedený v čl. I. této smlouvy, včetně součástí, a nabyvatel jej přijímá do svého vlastnictví. Převodce Nabyvatel [země] - Státní pozemkový úřad [celé jméno žalobce]

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 50 185,96 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

III. Žalobce je povinen zaplatit původním vedlejším účastníkům na straně žalované náhradu nákladů řízení ve výši 11 817,70 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám jejich právního zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou dne 12. 4. 2016, ve znění připuštěných změn a po částečných zastaveních řízení (po poučení soudem o možnosti označit jiné náhradní pozemky vhodné k převodu), domáhal vydání rozsudku, kterým by soud nahradil projev vůle žalované uzavřít s ním smlouvu o bezúplatném převodu pozemku parc. [číslo] orná půda, v k. ú. [část obce] specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku (dále také jen„ předmětný náhradní pozemek“), a to dle zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku (dále jen„ zákon o půdě“). Žalobce podal žalobu spolu s dalšími žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (dohromady také jako„ původní žalobci“), kteří v průběhu řízení vzali svou žalobu zpět. Žalobce tvrdil, že má vůči žalované právo na bezúplatný převod náhradních pozemků na základě rozhodnutí Ministerstva zemědělští - Pozemkového úřadu Praha ze dne [datum], sp. zn. PÚ [číslo], přičemž nárok na vydání původně odňatých pozemků byl uplatněn již v roce 1992 (dále také jen„ restituční nárok“). Předmětem restitučního nároku žalobce, po jeho právní předchůdkyni [jméno] [příjmení], byl podíl id. 5/24 na nevydaných pozemcích v k. ú. [část obce]: dle PK parc. [číslo] role o celkové výměře 10 106 m, dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 216 m, dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 7 721 m, dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 3 742 m, dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 69 m a dle PK parc. [číslo] [anonymizováno] o celkové výměře 554 m (dále jen„ původní nevydané pozemky“), jejichž hodnotu ve výši 418 364,78 Kč, odpovídající podílu id .5/24, stanovil žalobcem zadaný znalecký posudek [číslo] 2014, který následně žalobce zaslal žalované dne 16. 6. 2014, a to poté, co žalovaná sama ocenila podíl žalobce na těchto původních nevydaných pozemcích pouze na celkovou částku 48 400,20 Kč. Původní žalobci uplatňovali náhradu za podíl id. 5/36 ([jméno] [příjmení]) a id. 5/24 ([jméno] [příjmení]) na původních nevydaných pozemcích. Žalobce dle svých tvrzení nikdy neobdržel podklad, podle kterého mu byl restituční nárok stanoven žalovanou na 48 400,20 Kč, zjistil však, že konkrétně původní pozemek dle PK par. [číslo] v k. ú. [část obce] byl oceněn částkou 20 Kč/m2, což žalobce s odkazem na specifikovanou judikaturu považuje za rozporné s oceněním dle příslušné vyhlášky, která stanoví, že za pozemek nacházející se v [obec] vedený v evidenci jako druh pozemku zahrada činí náhrada 250 Kč/m2. Ocenění žalované tak bylo několikanásobně nižší než skutečná hodnota restitučního nároku, čímž žalovaná žalobce poškodila a znevýhodnila oproti jiným oprávněným osobám. Původní žalobci oslovili žalovanou dopisem ze dne 27. 3. 2014 s žádostí o přecenění restitučního nároku, na což žalovaná reagovala dopisem z 16. 5. 2014, ve kterém sdělila, že nehodlá na ocenění nic měnit. Na zaslaný znalecký posudek [číslo] 2014 žalovaná reagovala dopisem z 10. 7. 2014, který je obsahově stejný jako dopis z 16. 5. 2014, následně žalobce vyzval žalovanou k poskytnutí náhradních pozemku dopisem z 27. 8. 2014, avšak ani této výzvě nebylo žalovanou vyhověno. Žalobce s odkazem na rozsáhle konkretizovanou judikaturu uvedl, že liknavost a svévoli žalované dále spatřuje v a) nepřiměřené délce řízení o přiznání nároku žalobce pozemkovým úřadem (celkem 11 let od roku 1992), přičemž jeho restituční nárok nebyl (počítáno do podání žaloby) uspokojen ani po 22 letech, b) nesprávném ocenění původních nevydaných pozemků, čímž byla zmařena možnost účastnit se řádně veřejných nabídek náhradních pozemků, c) nedostatečné kvalitě a kvantitě vyhlašovaných veřejných nabídek, d) upřednostňování převodu půdy ve vlastnictví ČR na osoby odlišné od restituentů. Žalobce dále namítl, že se veřejných nabídek mohl účastnit až po 18. 12. 2014, kdy byl žalovanou jeho nárok zaevidován, avšak nebyl úspěšný, neboť žalovaná vyhodnotila žádost jako neplatnou s odůvodněním, že žalobce nemůže zastupovat stejný zástupce jako jiné restituenty z důvodů střetu zájmů. K převoditelnosti předmětného náhradního pozemku žalobce uvedl, že tento je zemědělským pozemkem ve vlastnictví žalované, nebyla zjištěna překážka, která by bránila jeho převodu do vlastnictví žalobce, a jeho hodnota je nižší než aktuální výše dosud nevypořádaného restitučního nároku žalobce v částce 37 707,18 Kč.

2. Žalovaná nesouhlasila s podanou žalobou a navrhla její zamítnutí. Zpočátku tvrdila, že celková výše restitučního nároku žalobce (jeho podílu na původních nevydaných pozemcích) činí 48 400,20 Kč, a to na základě znaleckého posudku [číslo] který původní nevydané pozemky ocenil podle stavu ke dni jejich odnětí. V průběhu řízení pak přecenila restituční nárok shodně dle požadavku žalobce a rovněž potvrdila, že jeho aktuálně nevypořádaná hodnota činí 37 707,18 Kč Původně návrh žalobce na přecenění odmítala, neboť dle ní nebylo s odkazem na konkretizovanou judikaturu správné oceňovat původní pozemky podle jejich stavu ke dni 24. 6. 1991, proto je oceňovala k době, kdy byly odňaty, tj. kdy vznikla újma. Dále potvrdila, že žalobce se před podáním žaloby účastnil veřejné nabídky náhradních pozemků, namítla však, že po přecenění restitučního nároku se od 1. 8. 2017 již nepokusil o jeho uspokojení cestou účasti ve veřejných nabídkách a dle jejího názoru tak nesplňuje podmínky mimořádného postupu mimo rámec ust. § 11a zákona o půdě. Dle žalované nelze její aktuální postup vůči žalobci hodnotit jako liknavý či svévolný. K předmětnému náhradnímu pozemku uvedla, že je pronajat třetí osobě na základě smlouvy z roku 1995, jeho převodu nebrání žádné zákonné překážky, ovšem jeho výměra (3 179 m2) spolu s již dříve vydanými jinými náhradními pozemky žalobci mnohonásobně převyšuje celkovou výměru nevydaných původních pozemků, resp. výměru odpovídající podílu žalobce (4 668 m2). K tomu odkázala na ust. § 11 odst. 2 zákona o půdě, které před novelizací uvádělo, že oprávněné osobě se převedou pozemky v přiměřené výměře a kvalitě.

3. Vedlejší účastníci na straně žalované vstoupili do řízení z vlastní iniciativy podáním ze dne 30. 1. 2018, doručeným soudu téhož dne, a to ohledně původně zažalovaných náhradních pozemků parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] zahrada, vše v k. ú. [část obce]. Podáním ze dne 29. 9. 2021 z řízení vystoupili s ohledem na to, že pozemky dotčené jejich zájmem již nečiní předmět řízení. Současně požádali o přiznání náhrady nákladů řízení.

4. Po skutkové stránce účastníci učinili nesporným, a to při jednání dne [datum], že hodnota neuspokojeného restitučního nároku žalobce k uvedenému datu činí 44 516,18 Kč. Dále bylo nesporným, že žalobce se od 1. 8. 2017 neúčastnil žádné z veřejných nabídek žalované. Při jednání dne [datum] účastníci učinili nespornou hodnotu předmětného náhradního pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] v částce 22 118,60 Kč (viz rovněž znalecký posudek [číslo] ze dne [datum]).

5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že dne 14. 12. 1992 uplatnili [jméno] [příjmení], [titul] [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] u Pozemkového úřadu v [obec] nárok na vydání náhrady za pozemky parc. [číslo] v k. ú. [část obce] ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě, s odůvodněním, že pozemky jsou použité pro komunikaci a zástavbu, tzn. nelze je vydat, přičemž byly převedeny na stát smlouvou uzavřenou dárci v tísni (viz 1x uplatnění nároku dle zák. č. 229/1991 Sb. ze dne [datum]). Dále uplatnili nárok na vydání náhrady za zbývající část pozemku parc. [číslo] pozemku parc [číslo] pozemku parc. [číslo] pozemku parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce] ve smyslu § 11 odst. 2 zákona o půdě s odůvodněním, že pozemky přešly na stát vynuceně, respektive na základě smlouvy uzavřené v tísni (viz 2x uplatnění nároku dle zák. č. 229/1991 Sb. ze dne 14. 12. 1992). Rozhodnutím ze dne [datum] č. j.: PÚ [číslo] Ministerstva zemědělství - Pozemkový úřad Praha, které nabylo právní moci dne 15. 1. 2004, bylo prokázáno, že mimo jiné [jméno] [příjmení] jakožto dědic po [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], tzn. oprávněná osoba dle § 4 odst. 4 zákona o půdě, není vlastníkem podílu id. 5/24 k pozemku dle PK parc [číslo] PK parc [číslo] PK parc. [číslo] PK parc [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] vše v k. ú. [část obce], neboť tyto pozemky nelze vydat pro jejich zastavění s tím, že jí přísluší náhrada ve formě poskytnutí jiného pozemku dle § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě, popřípadě finanční náhrada dle § 16 zákona o půdě. Dědicem po [jméno] [příjmení] zemřelé dne 15. 4. 2013, je mimo jiné žalobce (syn [jméno] [příjmení]), který nabyl pohledávku za žalovanou v rozsahu rozhodnutí [číslo jednací], a to na základě usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 8. 2013, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 15. 8. 2013 (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 15. 8. 2013, č. j. [číslo jednací]). Žalovaná zaevidovala restituční nárok žalobce ke dni 15. 8. 2013 na částku 48 400, 20 Kč (viz dopis žalované ze dne [datum] a Přehled nároků a plnění nároků oprávněné osoby [celé jméno žalobce] ze dne [datum]).

6. Žádostí ze dne 6. 12. 2011 bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobce ([jméno] [příjmení]) spolu s původními žalobci písemně požádali žalovanou o vydání konkretizovaných náhradních pozemků s odůvodněním, že neexistuje šance získání náhrad účastí ve veřejných nabídkách. Dopisy právního zástupce původních žalobců ze dne 27. 3. 2014 a žalované ze dne 16. 5. 2014 bylo prokázáno, že právní zástupce původních žalobců požádal žalovanou o přecenění hodnoty restitučních nároků, zejména hodnoty nevydaného pozemku parc. [číslo] přičemž žalovaná toto přecenění odmítla, když měla za to, že pozemek parc. [číslo] je nutné oceňovat v jeho stavu k roku 1965, kdy byl převzat státem. Právní zástupce žalobce proto zadal ocenění původních nevydaných pozemků znalci [titul] [jméno] [příjmení], který znaleckým posudkem [číslo] 2014 ze dne 8. 6. 2014 ocenil původní nevydané pozemky na celkovou částku 2 008 150,95 Kč s jednotkovou cenou za m2 od 3 Kč do 6,15 Kč, přičemž jednotkovou cenu pozemku parc. [číslo] stanovil na 250 Kč/m2, když tento pozemek byl veden jako druh pozemku zahrada. Hodnotu tohoto pozemku tak ocenil na částku 1 930 250 Kč. Znalec v posudku uvedl, že původní nevydané pozemky přešly na stát v roce 1961 a v roce 1965. K pozemku parc. [číslo] v k. ú. [část obce] dále uvedl, že sice [územní celek] byla administrativně začleněna do [územní celek] až v roce 1967, přesto posuzoval předmětný pozemek jako nacházející se na území [územní celek], když vycházel z právního názoru, že administrativní začlenění do konkrétního katastrálního území není posuzováním„ stavu“ pozemku, ale je kritériem pro stanovení jeho ceny, proto provedl ocenění tohoto pozemku ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. ke dni 24. 6. 1991, v jednotkové ceně 250 Kč/m2 (viz znalecký posudek [číslo] 2014 ze dne [datum]). Další korespondencí účastníků ze dne 16. 6. 2014 a žalované ze dne 10. 7. 2014 bylo prokázáno, že právní zástupce původních žalobců včetně žalobce [celé jméno žalobce] zaslal žalované shora cit. znalecký posudek [číslo] 2014 s žádostí, aby žalovaná do veřejné nabídky zařadila adekvátní náhradní pozemky, s tím že současně označil za liknavý a svévolný postup žalované odmítající řádné zaevidování restitučních nároků, přičemž žalovaná v reakci zopakovala svůj odmítavý postoj k přecenění nároku. Následným dopisem ze dne 27. 8. 2014 žalobci opětovně vyzvali žalovanou k zařazení adekvátních náhradních pozemků (odpovídajících skutečné výši restitučních nároků) do veřejné nabídky (viz dopis dne [datum] včetně dokladů odeslání datovou schránkou z téhož data), na což žalovaná zareagovala dopisem ze dne 11. 9. 2014, v němž označila termíny veřejných nabídek, v nichž mohou žalobci získat náhradní pozemky (viz dopis žalované ze dne [datum] včetně dokladu o dodání zprávy ze dne [datum]). Skutečnost, že žalovaná i po vyhotovení výše označeného znaleckého posudku, konkrétně ke dni 18. 12. 2014, evidovala celkovou hodnotu restitučního nároku žalobce pouze ve výši 48 400,20 Kč, byla prokázána Přehledem nároků a plnění nároků oprávněné osoby [celé jméno žalobce] ze dne 18. 12. 2014. Dopisem ze dne 12. 6. 2015 právní zástupce žalobců adresoval žalované opakovanou výzvu k poskytnutí adekvátních náhradních pozemků a současně ji požádal o navýšení počtu veřejných nabídek (viz dopis ze dne 12. 6. 2015 včetně dokladů o odeslání zprávy z téhož data). Dne 25. 9. 2015 podal žalobce k žalované žádost o převod náhradního pozemku, kterou žalovaná posoudila jako neplatnou s odůvodněním, že jedna osoba nemůže zastupovat více žadatelů o tentýž pozemek z důvodu střetu zájmů (viz žádost žalobce o převod zemědělského pozemku ze dne [datum] a sdělení žalované o neplatnosti žádosti ze dne [datum] včetně dokladu o dodání zprávy ze dne [datum]). Podáním ze dne 9. 11. 2015 s tím vyslovil právní zástupce žalobce nesouhlas, a dále sdělil, že mu nezbývá než doporučit žalobci, aby se obrátil se svými nároky na soud (viz dopis ze dne [datum] včetně dokladu o odeslání zprávy z [datum]). V průběhu tohoto soudního řízení, konkrétně dne 26. 6. 2017, podal žalobce žádost o účast na veřejné nabídce tří pozemků žalované, avšak neúspěšně (viz listina Žádosti klientů do veřejných nabídek pozemků a přehled úspěšnosti podaných žádostí ze dne [datum]). Ke dni 19. 10. 2017, žalovaná přeregistrovala restituční nárok žalobce v původní celkové výši 418 364,78 Kč, který po částečných plněních činil k uvedenému datu částku 168 687,17 Kč (viz listina„ Nároky vybraných oprávněných osob“ k osobě žalobce [celé jméno žalobce] z [datum]), a jehož aktuální neuspokojená výše představuje nespornou částku 37 707,18 Kč.

7. Výše uvedenými listinnými důkazy bylo tedy prokázáno, že žalovaná ztěžovala, resp. znemožňovala uspokojení restitučního nároku žalobce, který odmítala až do roku 2017 přecenit, kdy jej teprve ke dni 19. 10. 2017 zaevidovala na částku uplatňovanou žalobcem dle znaleckého posudku (tj. na částku 418 364,78 Kč odpovídající podílu žalobce id. 5/24 na původních nevydaných pozemcích v hodnotě 2 008 150,95 Kč), jež po částečných plněních činí aktuálně částku 37 707,18 Kč. V důsledku nízkého ocenění původních nevydaných pozemků tak žalobce nemohl uplatňovat svůj nárok na převod náhradních pozemků ve veřejných nabídkách v celém rozsahu. Žalobce před podáním žaloby vyzval žalovanou k plnění, tj. k převodu náhradních pozemků, poté, co jeho žádost o převod náhradních pozemků (účast na veřejné nabídce) byla odmítnuta. Po podání žaloby se v červnu 2017 neúspěšně účastnil veřejné nabídky žalované.

8. Liknavost a svévole žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce byla ostatně dovozena i v pravomocném rozsudku Okresního soudu v Trutnově ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], a v pravomocném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], v nichž se žalobce jako oprávněná osoba rovněž domáhal vydání dalších náhradních pozemků k uspokojení svého dosud nevypořádaného restitučního nároku. Hodnotící závěry označených soudů o liknavosti a svévoli žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce považoval za přiměřené zjištěným skutkovým okolnostem i Nejvyšší soud ČR v řízení pod sp. zn. [spisová značka] o dovolání proti rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. [spisová značka], kdy odvolací soud vyšel ze zjištění, že restituční nárok žalobce byl uplatněn již v roce 1992, pravomocně o něm bylo rozhodnuto v roce 2004, přesto nárok dosud nebyl vypořádán v důsledku lpění na nesprávném ocenění restitučního nároku žalovanou. Dovolací soud v daném řízení dále odkázal na svá rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], a ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], v nichž byla řešena otázka liknavosti žalované při uspokojování restitučního nároku (mimo jiné) žalobce shodně. Žalovaná tak s odkazem na § 13 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „ o. z.“), dle dovolacího soudu nemohla očekávat, že bude v dané věci rozhodnuto odlišně (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na č. l. 309 spisu).

9. Správnost ocenění původního nevydaného pozemku parc. [číslo] dle jeho administrativního zařazení ke dni 24. 6. 1991 potvrdil Nejvyšší soud ČR také v řízení o dovolání proti výše cit. rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové pod č. j. [číslo jednací], kdy Nejvyšší soud odkázal na rozsáhlou judikaturu z let 2013 až 2016 (viz body 10. a 11. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], na č. l. 167 spisu). Uvedeným bylo tedy prokázáno, že žalované již v průběhu let 2013 až 2016 muselo být zřejmé, jakým způsobem soudy přistupují k ocenění původních nevydaných pozemků s ohledem na jejich administrativní začlenění, a přesto trvala na svém nesprávném ocenění až do října roku 2017.

10. K předmětnému náhradnímu pozemku bylo výpisem z KN ([list vlastnictví]) ze dne 30. 9. 2021 prokázáno, že se nachází ve vlastnictví České republiky, příslušným subjektem hospodařit s tímto majetkem státu je Státní pozemkový úřad (dále také jen„ SPÚ“), v KN je druhově veden jako orná půda, a ve prospěch [anonymizováno] [obec] je k němu zapsáno věcné břemeno zřizování a provozování vodovodního zařízení s právními účinky zápisu ke dni 11. 4. 2019. Nájemní smlouvou č. [spisová značka] ze dne 30. 10. 1995, ve znění dodatku [číslo] ze dne [datum] a jeho příloh, bylo prokázáno, že předmětný náhradní pozemek je pronajat třetí osobě k zemědělské činnosti.

11. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci.

12. Zbylé důkazní návrhy soud zamítl při jednání dne [datum] pro nerozhodnost, resp. nadbytečnost, neboť další navrhované a neprovedené listinné důkazy by nesměřovaly k objasnění skutečností významných pro rozhodnutí ve věci, když se týkaly původních zažalovaných náhradních pozemků, které již nečiní předmět sporu, resp. by nemohly vést ke zjištění právně významných skutečností jiným způsobem, než jak již byly v řízení zjištěny provedeným dokazováním (k otázce liknavosti a svévole žalované).

13. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého právní předchůdci žalobce ([jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]) uplatnili ve lhůtě stanovené zákonem o půdě restituční nárok dle zákona o půdě, přičemž v průběhu restitučního řízení na jejich místo nastoupila matka žalobce, [jméno] [příjmení] O nároku pravomocně rozhodl Pozemkový úřad Magistrátu [anonymizováno] [obec] dne 28. 11. 2003 tak, že matce žalobce vznikl nárok vůči žalované na bezúplatný převod náhradních pozemků ve vlastnictví státu, popř. na finanční náhradu, za id. podíly na původních nevydaných pozemcích (id. [číslo] k pozemku dle PK parc [číslo] PK parc [číslo] PK parc. [číslo] PK parc [číslo] PK parc. [číslo] PK parc. [číslo] vše v k.ú. [část obce]). Po úmrtí matky žalobce nabyl ke dni 15. 8. 2013 tento nárok žalobce, jenž požádal žalovanou v březnu 2014 o jeho přecenění. Až do října roku 2017 žalovaná opakovaně odmítala přecenit původní nevydané pozemky dle jejich administrativního začlenění v obci [obec] ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. ke dni 24. 6. 1991, a lpěla na jejich ocenění ke dni odnětí v roce 1960, resp. 1965, tj. jakožto pozemků nepatřících pod [územní celek]. V důsledku toho žalobci znemožňovala řádné uspokojení jeho restitučního nároku v rámci veřejných nabídek, jejichž prostřednictvím se žalobce snažil o převod náhradních pozemků. Liknavost až svévole žalované při uspokojení restitučního nároku žalobce byla dovozena rovněž v řízení vedeném u Okresního soudu v Trutnově vedeného pod sp. zn. [spisová značka], Obvodního soudu pro Prahu 9 sp. zn. [spisová značka] a Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka]. V průběhu roku 2017 žalovaná přecenila hodnotu restitučního nároku žalobce dle jeho vyčíslení, přičemž jeho aktuální nevypořádaná výše činí 37 707,18 Kč. Předmětný náhradní pozemek se nachází ve vlastnictví České republiky a správě SPÚ, tvoří zemědělský půdní fond a druhově je zařazen jako orná půda, přičemž na něm vázne věcné břemeno pro vedení vodovodního zařízení. Pozemek je pronajat třetí osobě, která jej užívá k zemědělské činnosti, a jeho hodnota v nesporné výši 22 118,60 Kč nepřevyšuje aktuální současnou výši zůstatku neuspokojeného restitučního nároku žalobce.

14. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná a proto jí vyhověl. Smyslem zákona o půdě ve vztahu k oprávněným osobám je zajistit co nejsnazší uspokojení nároku oprávněné osoby tam, kde odkazem na právní jistotu nebo veřejný zájem, zákonodárce neumožnil jinak obecně preferovanou nápravu újmy uvedením v předešlý stav. Státní pozemkový úřad má povinnost převádět oprávněným osobám náhradní pozemky, přičemž struktura jeho nabídky musí mít takové kvalitativní a kvantitativní parametry, aby byla náhrada poskytnuta v co možná nejkratší době a co možná nejširšímu okruhu oprávněných osob (viz nálezy Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 6/05 ze dne 13. 12. 2005 nebo sp. zn. I. ÚS 3169/07 ze dne 13. 1. 2010).

15. V projednávané věci bylo prokázáno, že žalobce je ve věci aktivně legitimován, neboť je dědicem po matce coby oprávněné osobě ve smyslu ust. § 4 odst. 4 zákona o půdě a restituční nárok byl do pozůstalosti výslovně zahrnut. Podle ust. § 11a zákona o půdě tak žalobce disponuje nárokem na vydání náhradních pozemků za původní nevydané pozemky (resp. jejich podíly), který dosud nebyl zcela vypořádán.

19. Taktéž bylo prokázáno, že právní předchůdci žalobce ve lhůtách dle ust. § 13 odst. 4 zákona o půdě uplatnili nároky na vydání odňatých pozemků v k. ú. [část obce], které však v důsledku jejich zastavěnosti dle ust. § 11 odst. 1 písm. c) zákona o půdě nemohly být vydány, a proto byla matka žalobce odkázána mimo jiné na náhradu ve formě jiných pozemků dle ust. § 11 odst. 2 a § 17 zákona o půdě. Po nabytí restitučního nároku žalobcem v roce 2013 tento uplatnil u žalované v roce 2014 žádost o přecenění nevydaných pozemků, žalovaná mu však nevyhověla. Nárok žalobce dosud nebyl zcela uspokojen, byť se žalobce jak před, tak i po podání žaloby, snažil o převod náhradních pozemků prostřednictvím veřejné nabídky žalované ve smyslu ust. § 11a zákona o půdě. V důsledku nesprávného ocenění původních nevydaných pozemků žalovanou jako pozemků administrativně nepatřících k obci [obec] se však žalobce nemohl účastnit veřejných nabídek v rozsahu odpovídající hodnotě původních nevydaných pozemků, ač od roku 2014 opakovaně žalovanou žádal o jejich správné přecenění podle jejich administrativního začlenění ke dni účinnosti zákona o půdě, tj. ke dni 24. 6. 1991 a ač sám na vlastní náklady nechal v roce 2014 vyhotovit znalecký posudek [číslo] 2014 k jejich ocenění. Teprve v průběhu soudního řízení přistoupila žalovaná k přecenění původních nevydaných pozemků dle ustálené soudní judikatury. Tedy výlučně v důsledku bezdůvodného odmítání žalované zaregistrovat správně vyčíslený restituční nárok žalobce, když jej až do října roku 2017 evidovala ve výrazně nižší hodnotě, kterou nesprávně kvantifikovala již od počátku a na níž lpěla, aniž by respektovala administrativní začlenění původních nevydaných pozemků ke dni 24. 6. 1991, byla žalobci ze strany žalované znemožňována řádná účast ve veřejných nabídkách a tudíž i uspokojení jeho restitučního nároku způsobem předpokládaným v ust. § 11a odst. 1 zákona o půdě.

20. Rozhodovací praxe Nejvyššího i Ústavního soudu je ustálena v závěru, podle něhož se oprávněná osoba, disponující nárokem na poskytnutí náhradních pozemků ve smyslu zákona o půdě, může žalobou domáhat uložení povinnosti Pozemkovému fondu České republiky (jehož právní nástupkyní je žalovaná, srov. § 22 zákona č. 503/2012 Sb., o Státním pozemkovém úřadu a o změně některých souvisejících zákonů), aby s ní uzavřel smlouvu o převodu vybraných pozemků (byť jinak právem na výběr konkrétního náhradního pozemku nadána není), pokud označený veřejnoprávní subjekt neplní svou povinnost udržovat nabídku náhradních pozemků takových kvalitativních a kvantitativních parametrů, aby při uspokojování restitučních nároků nedocházelo ke zbytečným průtahům a k počínání povinné osoby, které by bylo lze označit za liknavé, či dokonce svévolné (viz např. rozsudek velkého senátu občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 2009, sp. zn. 31 Cdo 3767/2009, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2010, sp. zn. 28 Cdo 3893/2008, či nálezy Ústavního soudu ze dne 4. 3. 2004, sp. zn. III. ÚS 495/02, a ze dne 30. 10. 2007, sp. zn. III. ÚS 495/05).

21. Soud v projednávané věci spatřuje liknavost až svévoli žalované, a to shodně jako v řízení o restitučním nároku žalobce u Okresního soudu v Trutnově vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a u Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka], a dále shodně se závěry Nejvyššího soudu ve věci sp. zn. [spisová značka], v její dlouhodobé nečinnosti a odmítání patřičného ocenění žalobcova nároku, který přecenila až v roce 2017, a dále v délce řízení o vydání původních pozemků, které bylo zahájeno v roce 1992 a skončeno až v roce 2004, přičemž ani dosud, i přes aktivní přístup žalobce, nebyl jeho nárok zcela vypořádán. Ustanovení § 13 o. z., stanoví právo účastníka důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s ním shoduje v podstatných znacích. S ohledem na skutečnost, že v řízení u Okresního soudu v Trutnově vedeného pod sp. zn. [spisová značka] a Obvodního soudu pro Prahu 9 pod sp. zn. [spisová značka], byla za stejných skutkových okolností dovozena liknavost až svévole žalované, soud v souladu s ust. § 13 o. z. zaujal i v této věci shodný hodnotící závěr o liknavém až svévolném postupu žalované při uspokojování restitučního nároku žalobce. Následkem liknavého až svévolného postupu žalované nelze po žalobci spravedlivě požadovat účast ve veřejných nabídkách (viz rovněž např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn 28 Cdo 5487/2017, sp. zn. 28 Cdo 430/2018, sp. zn. 28 Cdo 108/2018, sp. zn. 28 Cdo 2249/2018 nebo sp. zn. 28 Cdo 1888/2018). Za nepřípadný soud považuje argument žalované vytýkající žalobci jeho neúčast ve veřejných nabídkách po 1. 8. 2017, neboť liknavost žalované je třeba posuzovat ke dni zahájení soudního řízení, tj. ke 12. 4. 2016, a to zejména proto, že délka soudního řízení nezávisela na žalobci, ale primárně na procesní obraně žalované a zjišťování překážek převodu náhradních pozemků. Řízení v této věci bylo vedeno právě v důsledku liknavého a svévolného postupu žalované projevujícího se v nesprávném ocenění nároku oprávněné osoby, ve kterém setrvala až do roku 2017, i přesto, že jí muselo z rozhodovací praxe soudů z let 2013 až 2016 být zřejmé, jakým způsobem soudy přistupují k ocenění původních nevydaných pozemků s ohledem na jejich administrativní začlenění. Neúčast na veřejných nabídkách po přecenění nároku žalobce tak nelze klást k jeho tíži, a zhojit tak nekorektní přístup veřejnoprávního subjektu, jehož povinností bylo restituční nárok oprávněné osoby uspokojit (viz dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 28 Cdo 155/2016, sp. zn. 28 Cdo 4173/2017 nebo sp. zn. 28 Cdo 427/2018). Soud proto uzavírá, že žalobce může uplatnit u soudu žalobou nárok na vydání konkrétních vhodných náhradních pozemků, aniž by důvodnost takové žaloby bylo nutno vázat na podmínky jejich zahrnutí do veřejné nabídky, přičemž takový postup (jenž je výrazem zásady vigilantibus iura scripta sunt) nelze vůči ostatním oprávněným osobám pokládat za diskriminující (viz např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. ledna 2018, sp. zn. 28 Cdo 5487/2017). Námitka žalované, že již vydané náhradní pozemky přesahují rozlohu původních nevydaných pozemků, soud považuje za nedůvodnou, neboť účelem restitučních předpisů, mezi něž zákon o půdě rovněž obsahově náleží, je alespoň částečné zmírnění následků některých majetkových křivd (k tomu srovnej Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 11. 2010, sp. zn. 28 Cdo 1189/2010). Žalobci proto nelze dávat k tíži, že vlastními silami nenalezl pozemek, který by přesně odpovídal druhem původním nevydaným pozemkům (pozemek parc. [číslo] je druhem zahrada) a místo toho se úspěšně domáhá pozemku jiného charakteru (náhradní pozemek je druhem orná půda), který zákonitě bude mít větší výměru, když má nižší jednotkovou cenu za m2. K uvedenému závěru nasvědčuje i skutečnost, že ekvivalence pozemku odňatého a pozemku náhradního již od 14. 4. 2006 v ustanovení § 11 odst. 2 zákona o půdě vyjádřená není, a to po novelizaci učiněnou zákonem č. 131/2006 Sb.

22. Předmětný náhradní pozemek představuje vhodnou restituční náhradu za původní nevydané pozemky, neboť jeho převodu nebrání žádná ze zákonných překážek ve smyslu ust. § 11a odst. 13 či § 11 odst. 1 zákona o půdě, ani žádná judikaturní překážka, nachází se ve vlastnictví České republiky s právem hospodaření ve prospěch SPÚ a jeho hodnota v souhrnné výši 22 118,60 Kč nedosahuje výše dosud neuspokojeného restitučního nároku žalobce v nesporné částce 37 707,18 Kč. Tvoří součást zemědělského půdního fondu a druhově se jedná ornou půdu, vhodnou k zemědělskému využití. Samotný nájemní vztah třetí osoby k náhradnímu pozemku pak tento pozemek z převodu rovněž nijak nediskvalifikuje, neboť změnou vlastnictví pronajatého náhradního pozemku přejdou na žalobce jakožto nového vlastníka práva a povinnosti z nájmu (viz § 2221 o. z.), přičemž tato skutečnost, stejně jako zatížení náhradního pozemku věcným břemenem zřizování a provozování vodovodního zařízení, nebrání realizaci vlastnického práva k účelu předpokládanému zákonem o půdě. Soud proto uzavírá, že požadovaný náhradní pozemek je převoditelný na žalobce.

23. Ze všech výše uvedených důvodů proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a nahradil projev vůle žalované směřující k uzavření smlouvy s žalobcem o převodu předmětného náhradního pozemku.

24. Žalobci vznikl nárok na plnou náhradu nákladů řízení dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), byť byl v řízení úspěšný pouze částečně (ohledně pozemku, specifikovaného ve výroku I. tohoto rozsudku). Ve zbylém rozsahu vzal žalobce podanou žalobu zpět, neboť v průběhu řízení vyšlo postupně najevo, že původně žalované pozemky nelze vydat pro různé překážky, které nejsou patrné z katastru nemovitostí, a žalobce se o jejich existenci dozvěděl až na základě sdělení žalované či soudu v průběhu tohoto řízení. Vzhledem k tomu nelze tuto skutečnost přičíst k tíži žalobce, jehož nárok byl co do základu důvodný, avšak jak bylo prokázáno, dlouhodobě se nemohl domoci jeho uspokojení z důvodu liknavého a svévolného postupu žalované. Dle soudu tak po žalobci nelze spravedlivě požadovat, aby již před podáním žaloby vynakládal další prostředky na zjišťování případných překážek pro vydání jednotlivých pozemků. Nadto řízení o vydání náhradního pozemku podle ust. § 11a zákona o půdě je řízením, ve kterém soud není vázán žalobním petitem ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o. s. ř., a ukáže-li se v průběhu řízení, že oprávněnou osobou vybraný pozemek není k převodu způsobilý, lze žalobě vyhovět i převodem jiného vhodného pozemku. Podstatou souzené věci je skutečnost, že nárok žalobce vůči žalované nebyl a není dlouhodobě uspokojen, povinnost žalované spočívá v nabídce náhradních pozemků k uspokojení žalobce, a konečným rozhodnutím v této věci žalobce uspěl (srovnej např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 18. 7. 2017, sp. zn. 28 Cdo 1674/2016). Částečné zpětvzetí žaloby ze strany žalobce tudíž nelze považovat za jeho procesní neúspěch.

25. Žalobce podal žalobu původně s žalobci [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří následně vzali svou žalobu zpět. Soud usnesením ze dne 3. 12. 2020, č. j. 11 C 121/2016-356, řízení částečně zastavil a vůči těmto dvěma žalobcům rozhodl o nákladech řízení, přičemž tarifní hodnotu za jeden úkon právní služby á 2 500 Kč stanovil dle § 9 odst. 3 písm. b), § 7 bod 5. a § 11 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT“). V konečném rozhodnutí však soud postupoval dle ustálené rozhodovací praxe, podle které se ve sporu daného typu odvíjí tarifní hodnota od ceny požadovaného náhradního pozemku, tj. od výše 22 118,60 Kč dle ust. § 8 odst. 1 a § 11 AT. Této tarifní hodnotě sporu odpovídá mimosmluvní odměna advokáta 2 020 Kč za jeden úkon právní služby (viz § 7 bod 5. advokátního tarifu). Právní zástupce žalobce učinil ve věci 15 úkonů právní služby společně pro každého ze tří původních žalobců á 2020 Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) AT (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, 8x písemné podání ve věci samé ze dne 8. 8. 2016, 15. 11. 2016, 8. 3. 2017, 10. 7. 2017, 20. 10. 2017, 13. 3. 2018, 30. 5. 2018 a 6. 3. 2019, 5x účast u jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) a 2 úkony právní služby ve výši 1 250 Kč dle § 11 odst. 2 AT (2 x návrh na přerušení řízení ze dne 27. 3. 2019 a 17. 2. 2020), to vše snížené o 20 % dle ust. § 12 odst. 4 AT Celkem tedy na odměně 25 856 Kč. Ke každému z úkonů právní služby náleží ve smyslu ust. § 13 odst. 4 AT jedna paušální náhrada hotových výdajů, neboť je-li úkon jeden (společný), jsou s jeho učiněním spojeny jenom jedny hotové náklady. V daném případě činí paušální náhrada á 300 Kč za 17 úkonů právní služby celkem 5 100 Kč a při jejím rozdělení mezi všechny žalobce náleží žalobci třetina z této částky, tj. 1 700 Kč. Po připočtení 21 % DPH ve výši 5 786,76 Kč činí podíl žalobce na nákladech řízení za úkony učiněné společně částku 33 342,76 Kč. Dále žalobci náleží náhrada nákladů odměny právního zástupce za 6 úkonů právní služby činěné pro žalobce samostatně á 2 020 Kč dle ust. § 11 odst. 1 písm. d) a g) AT (4x písemné podání ve věci samé ze dne 23. 3. 2021, 16. 6. 2021, 13. 8. 202 a 9. 9. 2021, 2x účast u jednání soudu dne [datum] a [datum]), 6x paušální náhrada hotových výdajů á 300 Kč dle ust. § 13 odst. 4 AT a 21 % DPH ve výši 2 923,20 Kč, tj. celkem 16 843,20 Kč. Souhrnná výše náhrady nákladů řízení žalobce tak činí celkem 50 185,96 Kč. Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobce, a to ve standardní lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

26. Soud žalobcem požadovanou náhradu nákladů řízení nepřiznal za podání ze dne 9. 11. 2016, neboť se ve spise nenachází. Za podání ze dne 14. 10. 2020 a 16. 11. 2020 soud žalobci náhradu nákladů rovněž nepřiznal, neboť jde o podání vztahující se výlučně k původním žalobcům [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (zpětvzetí žaloby).

27. V řízení vystupovali vedlejší účastníci na straně žalované, která byla ve sporu procesně neúspěšnou, přičemž platí, že vedlejší účastník vždy sdílí osud účastníka, jehož podporuje, a to i vzhledem k řešení náhrady nákladů. V této věci však soud uvážil, že vedlejší účastníci vstoupili do řízení pouze ohledně pozemků parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada, parc. [číslo] zahrada a parc. [číslo] zahrada, vše v k. ú. [část obce] (viz podání ze dne [datum]). Řízení vůči těmto pozemkům bylo zastaveno usnesením ze dne 22. 9. 2021 č. j. 11 C 121/2016-429, když žalobce vzal v tomto rozsahu žalobu zpět. Soud tak považuje v této části řízení původní vedlejší účastníky za plně úspěšné, proto jim dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal nárok v rozsahu 1/3 na jimi požadovanou náhradu nákladů řízení za jejich zastupování advokátem za úkony provedené do vydání usnesení ze dne 3. 12. 2020, č. j. 11 C 121/2016-356, kterým bylo řízení částečně zastaveno vůči dvěma původním žalobcům tj. za 5 úkonů právní služby a 10 režijních paušálů včetně DPH 21 % v celkové výši 18 755 Kč, neboť zbylé náhrady nákladů řízení, která dle příslušných ustanovení AT podstatně převyšuje částku 18 755 Kč, se vedlejší účastníci obsahově vzdali (viz jejich podání ze dne [datum]). Třetina takto požadované náhrady nákladů řízení činí 6 251,70 Kč. Dále vedlejším účastníkům náleží náhrada za odměnu právního zástupce za 1 úkon právní služby (účast na jednání dne [datum]) a 1 režijní paušál včetně DPH 21 % v celkové výši 5 566 Kč, když zbylé náhrady nákladů řízení, která dle příslušných ustanovení AT podstatně převyšuje částku 5 566 Kč, se vedlejší účastníci rovněž obsahově vzdali (viz jejich podání ze dne [datum]). V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. proto soud uložil žalobci zaplatit k rukám právního zástupce dosavadních vedlejších účastníků náhradu nákladu řízení ve výši 11 817,70 Kč, a to rovněž ve lhůtě tří dnů (§ 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř.).

Poučení