11 C 123/2018- 204

Rubrum

Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Šafářovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], narozený dne [datum] b) [celé jméno žalobkyně], narozená dne [datum] oba bytem [adresa žalobce a žalobkyně] oba zastoupeni [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1) [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] 2) [celé jméno žalované], narozená dne [datum] oba bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni [anonymizována dvě slova] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 37.500 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu na určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba ohledně povinnosti žalovaných 1) a 2) zaplatit žalobcům a) a b) společně a nerozdílně částku 37 500 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Určuje se, že žalovaní [celé jméno žalovaného] a [celé jméno žalované] jsou vlastníky ve společném jmění manželů pozemku označeného parcelním [číslo] o výměře 2344 m2 – orná půda v [katastrální uzemí] [příjmení], odděleného z pozemků parc. [číslo] v [katastrální uzemí] [příjmení] evidovaných na listu vlastnictví [číslo] pro [územní celek] a [katastrální uzemí] [příjmení] u Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy, geometrickým plánem [číslo] ze dne 21. 12. 2020, potvrzeného Katastrálním úřadem pro Pardubický kraj, Katastrálním pracovištěm Svitavy dne 21. 12. 2020 pod číslem [anonymizováno] [číslo], jež je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

III. Žalobci a) a b) jsou povinni nahradit žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně náklady řízení za žalobu na plnění ve výši 11 383,11 Kč k rukám advokáta žalovaných ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalobci a) a b) jsou povinni nahradit žalovaným 1) a 2) společně a nerozdílně náklady řízení za vzájemný návrh ve výši 74 736,20 Kč k rukám advokáta žalovaných ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalobci a) a b) jsou povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení ve výši 7 082 Kč ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhají po žalovaných zaplacení částky 37 500 Kč s úrokem z prodlení od 27. 11. 2018 do zaplacení s tím, že žalovaní užívají bez právního důvodu část pozemku žalobců parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec] o výměře cca 2 500 m2, když si tuto část svévolně zaplotili, užívají ji ke skladování materiálu a věcí, vystavěli si zde drobné stavby a minimálně od roku 2015, kdy byla vytyčena hranice mezi pozemkem žalovaných parc. [číslo] pozemkem žalobců, odmítají pozemek vyklidit a za jeho užívání nehradí žádnou úplatu. Žalobci vyzvali žalované k úhradě bezdůvodného obohacení za užívání části pozemku za období od 1. 12. 2015 do 30. 11. 2018 v celkové částce 37 500 Kč, když považují v daném místě a čase za obvyklé nájemné částku 5 Kč za m2 za rok.

2. Žalovaní nárok žalobců na zaplacení bezdůvodného obohacení neuznávají, tvrdí, že se stali vlastníky části pozemku žalobců na základě vydržení a vznesli vzájemný návrh na určení vlastnického práva. Uvedli, že na základě kupní smlouvy ze dne 23. 4. 1981, registrované bývalým Státním notářstvím v [obec] dne 30. 10. 1981, se žalovaní stali vlastníky pozemkových parcel [číslo] v obci [obec] a v [katastrální uzemí] [příjmení]. V kupní smlouvě jsou obě pozemkové parcely označeny tak, jak byly nemovitosti označeny v evidenci nemovitostí, tj. jako zahrady. V čl. II. kupní smlouvy je kromě jiného uvedeno, že„ prodávající manželé [jméno] a [jméno] [jméno] kupujícím prodávají svoji zahradu, podle stavu dnešního, jak je smluvním stranám znám, v těch mezích a hranicích, jak prodávající pozemek užívali nebo k tomu byli oprávněni …“. V čl. IV. si prodávající vyhradili na dobu dvou let, tj. do konce roku 1982, právo užívat část převáděného pozemku ve výměře 1000m2. Zahrada byla v době koupě tvořena jednotným a udržovaným travním porostem, rovnoměrně osázeným množstvím ovocných strom různého stáří a různých druhů. Hranice zahrady byly kromě dřevěného ohrazení přirozeně tvořeny zřetelným přechodem mezi travním porostem zahrady a ornicí sousedních polí a dobytkem spásaných pastvin a dále též zřetelným přechodem mezi travním porostem zahrady a sousedící polní cestou. Hranice byly zřejmé i ze způsobu, jakým byla zahrada osázena ovocnými stromy, tedy prakticky na všech stranách zahrady, zejména pak na horní levé, sporné části zahrady (při pohledy od brány do zahrady), kde jsou i dnes pařezy od stromů (švestek) vysázené v přímce. V době koupě byla zahrada ohraničena dřevěným ohrazením z důvodu, že se v blízkosti zahrady nacházely mimo jiné i pastviny pro dobytek. Toto ohrazení však bylo na mnoha místech poškozeno a nebylo udržováno. Žalovaní se rozhodli nahradit dřevěné ohrazení plotem, který by lépe zajišťoval ochranu zahrady. Na základě žádosti žalovaného 1) bylo vydáno dne 26. 2. 1982 Místním národním výborem v [obec] stavební povolení [číslo jednací] pro provedení stavby plotu kolem zahrady dle dokumentace ověřené stavební komisí. Plot byl následně postaven. Žalovaní užívali zahradu velice intenzivně do doby, než se jejich zdravotní stav v důsledku vyššího věku zhoršil natolik, že jim v intenzivním užívání zahrady bránil. Žalovaní sklízeli ovoce ze vzrostlých stromů (třešně, jablka, švestky, hrušky a další). Přebytky výpěstků žalovaní dodávali do výkupu ovoce a zeleniny. Usušené seno žalovaní dodávali Státnímu statku se sídlem v [obec]. Žalovaní na zahradě chovali i drobné zvířectvo (králíky, slepice a ovce). Původním majitelům žalovaní umožnili po určitou dobu po koupi zahrady nadále využívat část zahrady (jak mezi nimi bylo v kupní smlouvě dohodnuto) k pěstování vlastní zeleniny a k sekání trávy. Ze strany žalovaných nikdy nedošlo k pochybnostem o tom, zda užívají zahradu, kterou si na základě shora uvedené kupní smlouvy zakoupili. Z hlediska rozsahu užívání žalovaní navázali na rozsah, v němž zahradu užívali prodávající manželé [jméno]. Teprve na základě dopisu [jméno] [příjmení] z roku 2013 žalovaní zjistili, že skutečně užívají část pozemku [číslo] který patří do spoluvlastnictví žalobců. Tuto část pozemku užívali k roku 2013 po dobu více než třiceti let. Žalovaní mají za to, že jako oprávnění držitelé splnili podmínky vydržení k 1. 11. 1991, je-li vycházeno z data registrace kupní smlouvy, zahradu však užívali již na jaře a v létě 1981. Po celou dobu užívání zahrady nedošlo k žádnému sporu mezi žalovanými a vlastníky sousedních pozemků o rozsah užívání či hranici pozemků. Ani v rámci shora uvedeného stavebního řízení (povolení výstavby plotu) nedošlo k narušení dobré víry žalovaných. Žalovaní nebyli nikdy upozorňováni [jméno] [příjmení] ani žádnou jinou osobou na zábor sousedního pozemku. [jméno] [příjmení] v době budování plotu zahradu s žalovanými jako s jejími novými vlastníky spoluužívala, a to po dobu dalších přibližně deseti roků. Při sepsání smlouvy na Státním notářství [obec] bylo uvedeno, že na pozemcích nejsou žádné stromy a ani oplocení, když účastníci smlouvy toto uvedli, aby ušetřili náklady za znalecký posudek a za další poplatky, neboť případné stavby (i ploty) a trvalé porosty byly běžně oceňovány a jejich převod byl zpoplatněn. Takto mohl notář stanovit cenu nemovitostí prostým násobkem jejich celkové výměry a ceny 4 Kč za metr čtvereční. Zahrada, kterou zakoupili žalovaní v roce 1981, existovala již v roce 1962 a od roku 1962 do současné doby se tvar zahrady v terénu nezměnil. Syn žalovaných [jméno] [celé jméno žalovaného] zjistil, že v roce 1962 bylo prováděno letecké fotografování sporem dotčeného území, a z této fotodokumentace je zřejmé, že již v tomto roce byla zahrada osázena množstvím stromů a tvar zahrady odpovídal z podstatné části tvaru zahrady v době, kdy ji žalovaní kupovali, tedy fakticky dnešnímu stavu. Nejpozději v roce 1985 byla zahrada po celém obvodu oplocena plotem. Žalovaní mají pochybnosti o tvrzení žalobců, že se řádně ujali svých vlastnických práv, když do současné doby nezjistili, že sporný je i další pozemek parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec]; žalovaní pak v rámci koncentrace řízení rozšířili svůj návrh i na určení vlastnického práva k této pozemkové parcele či její části, když změna vzájemného návrhu byla připuštěna usnesením ze dne 9. 8. 2019, č.j. 11 C 123/2018-78.

3. Žalobci popírají pravou a poctivou držbu žalovaných. Ti kupní smlouvou sepsanou dne 23. 4. 1981 notářským zápisem [spisová značka], NZ [číslo], koupili od manželů [příjmení] jednoznačně identifikované pozemkové parcely dle evidence nemovitostí označené jako parcela parc. [číslo] zahrada o výměře 1 942 m2 a parcela parc. [číslo] zahrada o výměře 4 531 m2 (celková výměra kupovaných pozemků byla 6 473 m2), pozemky nebyly oploceny. Ke dni prodeje těchto pozemků nebyli manželé [jméno] vlastníky sporné parcely parc. [číslo] protože tuto nabídli v roce 1973 bezúplatně státu spolu s ostatními zemědělskými pozemky. Až rozhodnutím Okresního úřadu [obec], okresního pozemkového úřadu čj. [číslo] [příjmení] ze dne 12. 6. 1995 bylo k pozemku parc. [číslo] o výměře 4328 m2 (tehdy vedena ve zjednodušené evidenci podle původního pozemkového katastru jako část parcely dle katastru nemovitostí [číslo]) obnoveno vlastnické právo již jen paní [jméno] [příjmení]. Ke dni koupě pozemků v roce 1981 věděli žalovaní, že kupují pouze pozemky parc. [číslo] jejichž hranice byla v tehdejší katastrální mapě jednoznačně a zřetelně určena a tuto hranici znali (skleník a maringotka postaveny právě před hranicí s pozemkem [číslo]) a mohli si ji ověřit i nahlédnutím do katastru nemovitostí. Za hranici svých pozemků se žalovaní začali rozšiřovat svévolně až po jejich koupi v roce 1981, kdy na sousední pozemek [číslo] začali nejprve umisťovat nepotřebné věci ze svých pozemků, potom zde neoprávněně umístili oplocení. Postupným zaplocováním se dostali dokonce i do konfliktu se ZD [obec], kdy následně odstranili oplocení pro ovce. Na neoprávněný zábor sousedního pozemku [číslo] byli žalovaní upozorněni jak paní [jméno] [příjmení], tak potom další majitelkou paní [jméno] [příjmení] a nakonec i žalobci; výzvy byly nejprve ústní, nakonec písemné. [příjmení] o užívání části pozemku [číslo] vyvrcholily v roce 2013, kdy byli žalovaní vyzváni písemně k vyklizení pozemku paní [jméno] [příjmení]. Hned po písemné výzvě ze dne 4. 5. 2013 žalovaní navštívili paní [příjmení] s tím, že jsou si vědomi skutečnosti, že fakticky užívají více pozemků než jim náleží a chtěli se dohodnout na odkupu užívané části pozemku. Při probíhající digitalizaci nesporovali hranice a nesporovali hranice ani při podpisu zaměření hranic v roce 2015. Od roku 2013 se všech jednání, jejichž cílem mělo být narovnat neoprávněné užívání pozemku [číslo] žalovanými, účastnil žalobce a), který v roce 2014 získal spolu s manželkou ke všem pozemkům paní [příjmení], tedy i k předmětnému pozemku, vlastnické právo, a objednal vytyčení hranice mezi pozemky [číslo] a [číslo] – byl vypracován vytyčovací náčrt [číslo] 2014 ze dne 10. 3. 2015, který žalovaný 1) odsouhlasil. Následovala jednání mezi účastníky za účasti právních zástupců. Žalobci a jejich právní předchůdci se jako vlastníci pozemku parc. [číslo] řádně ujali svých vlastnických práv. Tyto pozemky byly právním předchůdcům žalobců vráceny v roce 1995 a od té doby v celé výměře pronajaty k zemědělskému obhospodařování, když v tomto kolektivním obhospodařování byly oba pozemky od éry socialismu. Skutečnost, že je zemědělsky obhospodařována méně než celá výměra pozemku [číslo], zjistili žalobci, resp. paní [příjmení], až v souvislosti s digitalizací v roce 2013 a okamžitě potom reagovala výzvou k vyklizení a bylo objednáno zaměření hranic. Žalobci jsou přesvědčeni, že vzájemný návrh žalovaných k určení vlastnického práva k nově vytvořenému pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec] není po právu, žalovaní vlastnické právo k tomuto pozemku nevydrželi a objektivně ani vydržet nemohli. Na straně žalovaných se nejednalo o oprávněnou držbu, neboť žalovaní koupili na základě kupní smlouvy ze dne 23. 4. 1981 dvě pozemkové parcely označené parcelními čísly [číslo] a [číslo] o celkové výměře 6 473 m2, pozemky byly neoplocené a jejich tvar byl seznatelný nahlédnutím do map tehdejší evidence nemovitostí. Prodávající manželé [jméno] nebyli v době prodeje těchto pozemků vlastníky sousedních pozemků parc. [číslo] když tyto pozemky byly od roku 1973 ve vlastnictví státu a obhospodařování Státního statku n.p. [obec]. Žalovaní část těchto pozemků zabrali ke svému užívání bez titulu a bez dobré víry, že jsou vlastníky, protože jim to poměry socialistického hospodaření dovolily. Dnešní tvrzení žalovaných o tom, že jim paní [příjmení] ukazovala hranice prodaných pozemků v rozsahu dnešního oplocení, je zcela účelové. Žalovaní nesporovali vlastnictví pozemků ve výměrách a hranicích při digitalizaci v roce 2012, odsouhlasili vytyčení hranice pozemku parc. [číslo] dle vytyčovacího náčrtu Ing. [jméno] [příjmení] z roku 2015. Na výzvy k předání části pozemku parc. [číslo] v letech 2013, 2015 i 2016 reagovali tak, že jej chtěli získat do svého vlastnictví, a to směnou za část svých pozemků. Pokud by byli přesvědčeni o oprávněnosti své držby, učinili by kroky k zápisu svého vlastnického práva hned po první výzvě k vyklizení v roce 2013. Oproti tomu strana žalobců se po celou dobu, co jí svědčilo vlastnické právo k dotčeným pozemkům, chovala a jednala jako jejich řádný vlastník, po obnovení vlastnického práva v rámci restituce tyto nejprve v celé jejich výměře pronajala ZD [obec], následně při tzv. digitalizaci, kdy se zjistil poprvé zábor části pozemků žalovanými, se výměra pronajatých, resp. propachtovaných pozemků upravila a žalovaní byli vyzváni k vyklizení pozemků. Od roku 2015 žalobci platí daň z celé výměry. Nově vytvořený pozemek je územním plánem určen pro umístění dálničního přivaděče nově budované dálnice D35, kdy lze v blízké budoucnosti očekávat výkup pozemků státem se značným ziskem pro jeho vlastníka. Pokud soud vyhoví vzájemnému návrhu, dojde tak k „ vyvlastnění“ vlastnického práva žalobců bez náhrady, a to vlastnického práva řádně zapsaného od roku 1995 v katastru nemovitostí, které nebylo sporováno do uplatnění vzájemného návrhu. Je nezbytné zvážit situaci i na místě samém, kdy svévolné připlocování sousedních pozemků nebylo při obvyklé opatrnosti seznatelné pro třetí osoby mimo žalovaných, protože připlocená část není viditelná z žádné veřejné komunikace a pozemky žalovaných jsou na samotném konci vesnice se ztíženým přístupem mezi polnostmi. Ve veřejně přístupných mapách se pozemky parc. [číslo] objevily poprvé až v roce 2012 při tzv. digitalizaci.

4. Z provedeného dokazování má soud za prokázané následující:

5. Z výpisu z [list vlastnictví] pro [územní celek] a kat. území [obec] u [obec] bylo zjištěno, že jako vlastníci pozemkových parcel parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec] jsou vedeni žalobci a) a b), každý jednou polovinou. Z informace o parcelách bylo zjištěno, že k pozemkovým parcelám parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec] je vedeno vlastnické právo žalovaných, kteří mají tyto pozemky ve společném jmění manželů.

6. Z kupní smlouvy ze dne 23. 4. 1981 bylo zjištěno, že byla sepsána na Státním notářství v [obec] pod N 332/81, NZ [číslo]; touto kupní smlouvou převáděli manželé [jméno] a [jméno] [jméno] pozemkovou parcelu [číslo] zahrada o výměře 6 473 m2, v evidenci nemovitostí označenou jako poz. parcela [číslo] zahrada o výměře 1 942 m2 a parcela [číslo] zahrada o výměře 4 531 m2, zapsané dosud ve vložce [číslo] pozemkové knihy pro kat. území [obec], se všemi součástmi a příslušením podle stavu, jak je oběma stranám znám, v těch mezích a hranicích, jak prodávající pozemek užívali nebo k tomu byli oprávněni, za kupní cenu 25 892 Kčs. Prodávající si ve smlouvě vyhradili na dobu dvou let, tj. do konce roku 1982, právo užívat část převáděného pozemku ve výměře 1 000 m2, zejména sekat trávu a sušit seno. Platnost této smlouvy nastala registrací dne 30. 10. 1981 pod RI [číslo]. Ze spisu Státního notářství v [obec] [spisová značka] bylo zjištěno, že obvyklá cena byla zjištěna z výpovědi účastníků smlouvy, kteří vypověděli, že převáděný pozemek je užíván jako zahrada a bude i k tomu účelu nadále užíván, na pozemku nejsou stromy ani oplocení, proto byla stanovena cena podle výměru ČSÚ ve výši 4 Kč 1 m2.

7. Ze stavebního povolení vydaného MNV [obec] dne 26. 2. 1982 pod [číslo jednací] bylo zjištěno, že na základě žádosti žalovaného 1) ze dne 21. 12. 1981 bylo vydáno povolení na oplocení zahrady parcely [číslo] a [číslo]; žádost byla odůvodněna ochranou vypěstovaných zemědělských produktů, když pozemek navštěvuje lesní a polní zvěř a úrodu ničí. Dotazem u [územní celek] bylo zjištěno, že k této stavební dokumentaci nejsou žádné další listiny či mapy pozemků než žádost a stavební povolení.

8. Z Rozhodnutí Okresního úřadu [obec], okresního pozemkového úřadu, o schválení dohody o vydání věci čj. [číslo] ze dne 12. 6. 1995, bylo zjištěno, že uvedeného dne bylo rozhodnuto o vydání mimo jiné předmětných pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] paní [jméno] [příjmení], jež se tak stala jejich vlastníkem. Uvedené pozemky byly ve vlastnictví manželů [jméno] a [jméno] [příjmení] do roku 1973, kdy rozhodnutím o přijetí nabídky čj. [příjmení] [spisová značka] Hl ze dne 23. 10. 1973 přešly na Čs. stát do správy Státního statku np. v [obec]. [jméno] [jméno] dne 23. 4. 1989 zemřel. Z nájemní smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že [jméno] [příjmení] předmětné nemovitosti – pozemek parc. [číslo] o výměře 0, [číslo] ha a parc. [číslo] o výměře 0, [číslo] ha - pronajala dne 29. 6. 1995 Zemědělskému družstvu [obec]. Z nájemní smlouvy [číslo] bylo zjištěno, že dne 1. 7. 1997 předmětné pozemky pronajala družstvu paní [jméno] [příjmení], která je nabyla na základě usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí D 1286/1996 ze dne 18. 2. 1997 s právní mocí dne 15. 3. 1997 (zjištěno z [list vlastnictví] pro kat. území [obec] u [obec] ze dne 4. 7. 2014). Dne 6. 6. 2014 uzavřela [jméno] [příjmení] se Zemědělským družstvem [obec] pachtovní smlouvu [číslo] jíž pronajala pozemek parc. [číslo] o výměře 4 328 m2, z nějž však pronajímatel užívá výměru 1 816 m2 Darovací smlouvou ze dne 21. 7. 2014 [jméno] [příjmení] darovala mimo jiné předmětné pozemky do vlastnictví žalobců, a to každému jednou polovinou. Žalobci poté uzavřeli se Zemědělským družstvem [obec] dne 27. 8. 2014 novou pachtovní smlouvu (zjištěno z darovací smlouvy a pachtovních smluv).

9. Z výzvy [jméno] [příjmení] ze dne 4. 5. 2013 adresované žalovanému 1) bylo zjištěno, že jmenovaná žalovanému oznámila, že zadala u Geodezie [obec] vyměření parcely [číslo] ze které část užívá, žádala umožnění přístupu příslušným pracovníkům s tím, že po provedení vyměření se dohodnou na termínu opuštění pozemku. Z protokolu [právnická osoba] [obec] o vytyčení hranice pozemku bylo zjištěno, že dne 6. 3. 2015 bylo na žádost žalobce a) provedeno vytyčení mezi pozemky parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec], vytyčené body byly v terénu označeny kolíky, k vytyčení nebyly vzneseny připomínky. V návaznosti na toto vytyčení žalobce a) vyzval žalovaného 1), aby předmětný pozemek vyklidil do 31. 12. 2015 a uvedl do původního stavu zatravněním (výzva ze dne 5. 4. 2015). Výzvou ze dne 23. 6. 2016 vyzval žalované k vyklizení pozemků [anonymizováno] [příjmení], tehdejší zástupce žalobců, a to do 31. 7. 2016, další výzvou ze dne 30. 10. 2018 žalobci prostřednictvím své právní zástupkyně vyzvali žalované k vyklizení žalovanými užívané části pozemku parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec] do 30. 11. 2018 s tím, že s ohledem na průtahy v dosavadních jednáních nemají zájem jednat o směně vlastnických práv, a dále vyzvali žalované k zaplacení náhrady za užívání části pozemku za období od 1. 12. 2015 do 30. 11. 2018 odpovídající obvyklému nájemnému v celkové částce 37 500 Kč (předžalobní výzva).

10. Ze sdělení Katastrálního úřadu pro Pardubický kraj, Katastrální pracoviště Svitavy, bylo zjištěno, že v kat. území [obec] u [obec] proběhla obnova katastrálního operátu přepracováním geodetických informací do digitálního vyjádření. Zahájení obnovy bylo obci [obec] oznámeno dopisem ze dne 31. 10. 2012 a oznámení vlastníkům bylo vyvěšeno na úřední desce od 1. 11.2012 do 3. 12. 2012. Obnova byla ukončena vyhlášením platnosti nového katastrálního operátu, a to dne 11. 3. 2014. Předmětné pozemky parc. [číslo] nebyly v rámci obnovy zaměřovány, ale převzaty z mapových podkladů. Vlastníci předmětných pozemků námitky proti obnovenému katastrálnímu operátu nepodali.

11. Žalovaní předložili k důkazu fotografie pořízené při leteckém fotografování sporem dotčeného území, pořízené vojenským útvarem VÚ [číslo]. Z těchto fotografií pořízených v roce 1962 bylo zjištěno, že se jednalo o plochu osázenou stromy ve tvaru, v jakém je užívána žalovanými v současné době. Okolí této plochy pak bylo tvořeno zemědělsky obhospodařovanými pozemky. Dále byly předloženy černobílé fotografie pořízené žalovanými v 80. letech při užívání zahrady, z nichž je zřejmé, že celá zahrada je osázena vzrostlými stromy, a to i kolem maringotky, jež se nachází při hranici mezi pozemkem žalovaných a sporným pozemkem.

12. Z fotografií předložených žalobci a pořízených v roce 2015 při vytyčování hranic pozemků bylo zjištěno, že na těchto fotografiích je zachyceno další zaplocení pozemku žalobců, kdy ve sporné části pozemku parc. [číslo] je nad rámec souvislého hednotného oplocení zahrady připlocen další kus, a to travnatý pás, pletivem označovaným jako ov čí pletivo zachyceným na kovových tyčkách či trubkách. Toto oplocení je i na fotkách z roku 2018, na fotografiích z roku 2019 již zachyceno není. Zjištěno nebylo ani při místním šetření.

13. Z přiznání k dani z nemovitých věcí za rok 2015 bylo zjištěno, že žalobce a) jako jeden z podílových spoluvlastníků hradí u předmětného pozemku parc. [číslo] daň z pozemku z celé jeho výměry 4 328 m2. K tomu zástupkyně žalobců uvedla, že povinnost podat daňové přiznání k dani z pozemků vznikla žalobcům jako vlastníkům pozemků, které byly původně vedeny ve zjednodušené evidenci a byly pronajaty k zemědělskému obhospodařování, poprvé ke dni 1. 1. 2015.

14. Z emailové komunikace mezi zástupci účastníků [příjmení] [příjmení] a [anonymizováno] [příjmení] ze dne 12. 10. 2016 soud zjistil, že probíhalo jednání mezi účastníky, a to ve formě možné směny pozemků. Ze zákresu provedeném v územním plánu bylo zjištěno, že přes dotčené pozemky je plánována výstavba silničního přivaděče.

15. Soud v průběhu řízení ustanovil znalce z oboru geodézie a kartografie k vytyčení části pozemku parc. [číslo] užívané žalovanými a vypracování geometrického plánu. Znalec [celé jméno znalce] vypracoval znalecký posudek [číslo] jehož přílohou je geometrický plán [číslo] (tvořící součást tohoto rozsudku), z něhož je patrná část pozemku užívaná žalovanými, která je označena novým parcelním [číslo] o výměře 2 344m2.

16. Při místním šetření provedeném dne 4. 10. 2019 na předmětných pozemcích bylo zjištěno, že pozemek užívaný žalovanými je tvořen zahradou, je oplocen plotem z pražců a pletiva a souvisle osázen vzrostlými stromy. Na pozemek je vstup bránou v pravém dolním rohu parcely [číslo] příjezdová cesta vede k maringotce. Vytyčovací kolík [číslo], umístěný při vytyčení pozemků v roce 2015 a nacházející se na rozhraní všech tří pozemků ([číslo], [číslo] a [číslo]) se nachází pod oknem maringotky umístěné na hraně pozemku [číslo]. Další vytyčovací kolík [číslo] nebyl nalezen, jeho umístění ukázal syn žalovaných [jméno] [celé jméno žalovaného] ve shodě se žalobcem a). Bylo zjištěno, že v žalovanými užívané části pozemku parc. [číslo] se nacházejí vzrostlé stromy a zbytky starých stromů, blíže ke středu zahrady pak i drobné stavby a přístřešky, k dnešnímu stavu dosti zarostlé a zanedbané. Horní roh oplocení se neshoduje s horním levým rohem pozemku parc. [číslo] ten se nachází více v poli, jak bylo vymezeno geodetem v roce 2015.

17. Z výpovědi svědka [jméno] [celé jméno žalovaného], jež je synem žalovaných, soud zjistil, že v době, kdy jeho rodiče zahradu kupovali, mu bylo 9 let. Pamatuje si i první jednání s původním majitelem, neboť doprovázel svého otce (žalovaného) na jednání o užívání a případném následném odkupu zahrady. Rodiče zahradu užívali již před koupí v roce 1981. Zahradu vnímal jako spoustu prostoru s vzrostlou trávou, velkými stromy, ohraničenou provizorním plotem. Stavby zde nebyly žádné, pouze vzrostlé stromy. Užívána v té době byla zarostlá travní plocha v dnešním rozsahu. Ze spodní a východní strany zahrady byla cesta a ze severní a západní bylo pole, to tvořilo jasný přechod. Zahrada byla vymezena pouze v rozích pozemků jednoduchými dřevěnými zábranami, oplotila se v průběhu 80. let. Oplocení bylo budováno vlastními silami za pomoci příbuzných a bylo ukončeno asi v roce 1986. [jméno] zde měli menší políčka a sušili seno, mohli požívat plody zdejších stromů i po odkupu pozemků. Jedno políčko bylo od brány vpravo a druhé bylo u cesty od brány vlevo. Když se to oplocovalo, původní vlastníci byli u oplocování, spíš paní [příjmení] aktivně vystupovala, ukazovala, kde by ten plot z jejího pohledu měl stát. Okolní pozemky obhospodařoval Státní statek [anonymizováno]. [příjmení]. Z jejich strany si svědek není vědom, že by poukazovali na používání, spíše vyvíjeli tlak, aby rodiče nechali pozemek k užívání státu. Maringotku a skleník umístili žalovaní, maringotku nedlouho po koupi pozemku, skleník zhruba v druhé polovině 80. let. Po nákupu zahrady zde nejdříve stanovali, chtěli stanovat uprostřed, tak v těch místech postavili maringotku. Bylo jednoduché do tohoto prostoru zajet autem. Na sporné části pozemku se v druhé pol. 80. let postavil menší přístřešek na nářadí, pak žalovaný vybudoval králíkárnu, následovaly ovce, bylo třeba prostor, kam umístit seno. Svědek si není vědom, že by někdo rodiče upozorňoval, že užívají cizí pozemek. Toto vnímá až několik let zpět, kdy rodiče obdrželi dopis od paní [příjmení], kdy asi došlo k nějakému přeměření pozemků, které užívá ZD [obec]. Ve sporné části pozemků byly stromy, stromů bylo i více než nyní, jsou tam po některých již pařezy. Manželé [jméno] užívali společně s rodiči zahradu tak do druhé poloviny či do konce 80. let, co jim zdraví dovolilo, tedy i poté, co byl plot dostavěn. Svědek neví, že by družstvo vyzvalo po roce 1995 k odstranění oplocení části pozemku. Na popud ZD žádné oplocení neodstraňovali. 18. [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného] byla podpořena i výpovědí druhého syna žalovaných, [jméno] [celé jméno žalovaného]. Ten uvedl, že ke koupi zahrady došlo v roce 1981, ale v roce 1978 už na zahradu jezdili na základě dohody s předchozími majiteli. Žalovaná pochází ze [obec], kde [jméno] bydleli. Rodiče sháněli nějakou zahradu již delší dobu a asi jim někdo řekl, že [jméno] pozemek prodávají. Když se pozemek koupil, bylo svědkovi 14 let. Tam, co je dnes brána, tam byla z ohrady udělaná závora, jen kus klacku, přes který lidé chodili a takto bylo v každém rohu. Po východní straně zahrady šla cesta, z jižní strany zahrady dole byl příkop kvůli vodě, aby netekla do vsi, patrný i dnes. Na západní straně zahrady byl jasně patrný přechod, neboť tam bylo zorané pole, to samé ze severní strany nahoře, neboť pole bylo jeden lán. Zahrada se kupovala v roce 1981, s plotem se začalo tak v roce 1983 či 1984, ne hned po koupi. Plot se dělal hlavně kvůli zvěři z lesa, a to podle původních ohradníků v rozích, jak byla označená zahrada. [příjmení] [příjmení] radila. Svědek nemá povědomost o tom, že by se během doby, kdy rodiče pozemek užívali, někdo ozval s tím, že celý pozemek není jejich. Zahradu koupili, protože nikdo z rodiny [příjmení] neměl o zahradu zájem. První se umístila lavice se stolem, zhruba v místě před dnešní maringotkou, kde byl pomyslný střed zahrady. Poté se koupila a umístila maringotka. Skleník se postavil na nejvrchnější části zoraného pole. Za maringotkou se v průběhu času stavěly přístřešky pro ovce a pro seno. První problémy s užíváním zahrady svědek zaznamenal tak před 3 až 4 lety, [celé jméno žalobce] nějak zkontaktovali otce a otec řekl, že je ochoten koupit tu část zahrady znovu. Svědek se osobně žádných jednání neúčastnil, ví to jen zprostředkovaně. V horní sporné části zahrady byly v době zakoupení švestky, pan [jméno] měl sad kvůli pálení slivovice. Švestky v době, když už zahrada byla žalovaných, ještě sklízel. Ovce si žalovaný pořídil během osmdesátých let, určitě to bylo před revolucí. Ve sporné části měli [jméno] políčka, která už neorali, byly však zřejmé brázdy. V době zakoupení byla na sporné části tráva, stromy a keře. V každém rohu byla zahrada vymezena dřevěnou ohradou, takové klády, které vymezovali roh, a to na šesti místech.

19. Z výpovědi svědka [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného], bratra žalovaného, soud zjistil, že zahradu žalovaní zakoupili v 80. letech od [anonymizováno]. Tehdy se ho žalovaný ptal, jestli má význam kupovat tento pozemek, svědek byl v té době zaměstnancem Státního statku [anonymizováno]. [příjmení], který obhospodařoval okolní pozemky, které se ke statku přiřadily již dříve. Na pozemcích vedle zahrady se selo obilí nebo byla tráva. To se střídalo. Byla obava, aby v rámci hospodářsko-technických úprav pozemků nebylo jednáno o začlenění zahrady do zemědělských pozemků, do honu. V době prodeje svědek věděl, jak zahrada vypadá, byla osázená stromy, nebyl zde v té době až takový„ nepořádek“. [jméno] stromy dobře obhospodařovali, v té době bylo možné za sklizené ovoce něco utržit. Stromů v té době tu bylo více než nyní, některé už dožily. Byly zde takové náznaky oplocení, nějaké šraňky v rozích, ale svědek má za to, že úplně oplocené to nebylo. Bylo to vymezené cestami okolo z východní strany, na spodní jižní straně byl příkop, zamezující odtoku vody z polností do vsi. Na západní straně byla řada keřů a za nimi pole. Na severní straně to byla zahrada a pole, vymezeno to bylo vysázenými stromy. V době, kdy byl svědek ve družstvě, se žádné problémy ohledně užívání pozemků nevyskytly. Pouze na zahradu vnikly krávy, to bylo spíše v časech, kdy to ještě měli [jméno]. Vztahy mezi [anonymizováno] i [anonymizováno] byly velmi dobré, [jméno] zde nadále měli políčko k užívání. Kdy začaly nějaké problém s tím, že by žalovaní neměli být vlastníky celé zahrady, svědek neví. Neví rovněž, za jak dlouhou dobu po zakoupení žalovaný zahradu oplotil. V době, kdy mu sdělil svůj názor na zakoupení zahrady, nic neprověřoval, u sepsání smlouvy nebyl. Jen žalovaného upozornil na to, že rozsah zahrady je velký, že to pro něho bude velká zátěž. Do žádných map nekoukal. O tom, že na poli hospodaří státní statek, žalovaný věděl.

20. Svědek [příjmení] [příjmení] vypověděl, že je otcem žalobkyně b), jeho manželkou byla [jméno] [příjmení], jež byla neteří paní [příjmení]. [jméno] vlastnili pozemky, které jim v 70. letech zabral stát, s výjimkou zahrady. Když už byli starší a zahrada jim byla na obtíž, domluvili se s [anonymizováno] a zahradu jim prodali. V 90. letech se polnosti začaly vracet původním majitelům. [příjmení] [příjmení] říkala, že jestli ty pozemky chtějí, tak ať si to oběhají. [jméno] převedli zahradu na manžele [celé jméno žalovaného] v 80. letech. [jméno] bydleli nedaleko odtud, paní [příjmení] nejprve zahradu nabízela jim, ale oni ji nechtěli. V době prodeje nebyla zahrada oplocená, možná jen náznak z východní strany. Byly zde ovocné stromy a na zbytku se sekala tráva a sušilo seno. V terénu byla zahrada vymezená travnatou plochou oddělenou od okolních zoraných polí. Žádné stavby zde nestály. V horní části pozemku si pan [celé jméno žalovaného] podle názoru svědka neoprávněně zaplotil„ zub“, teta [příjmení] říkala, že s tím budou problémy, že tam to zaplotit neměl. Z navrácených pozemků dostávali nájem od ZD. V roce 2014 zjistili, že jim platí nižší nájemné, když se v ZD dotazovali pana [příjmení], bylo jim sděleno, že se platí jen z toho, co skutečně obhospodařují. Do té doby žádný konflikt nebyl, dostávali nájemné, zemědělcům to bylo jedno. Že byla oplocená větší část pozemků, věděli již někdy poté koupi. Teta říkala, že si pan [celé jméno žalovaného] zaplotil víc, než měl, že z toho budou problémy. Nemůže říci, jestli na to žalované upozorňovala. Manželka svědka [jméno] [příjmení] žalované upozornila na vyklizení, říkala to žalované, ale protože se nájem bral, takto nechali být. Žalovaný přiběhl a řekl, že to koupí. Teta však vždy říkala, že se zemědělská půda nemá prodávat, proto manželka řekla, že to neprodají. Zřejmě si toho žalovaný byl vědom, protože chtěl pozemek hned odkoupit. Rozhodně paní [příjmení] neradila, kde pozemek oplotit. Z toho, že jim paní [příjmení] říkala, že si žalovaný oplotil více, svědek dovozuje, že to asi říkala i jemu. Po celou dobu budování plotu svědek na zahradě přítomen nebyl. Má za to, že mu paní [příjmení] říkala, že žalovaným neukazovala, kde mají postavit plot. Ta neoprávněně zaplocená část zahrady bylo orané pole.

21. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], sestry [jméno] [příjmení] a tety žalobkyně, bylo zjištěno, že svědkyni byly asi 3 roky, když zahradu koupila teta [příjmení], tehdy to nebyla zahrada, teprve začínali s výsadbou stromů. To bylo asi v roce 1958. [příjmení] [příjmení] byla sestra babičky svědkyně, sama děti neměla. Na jaře měli býka, toho krmili senem, které tady usušili. Výnosy ze zahrady si i přivydělávali, pomáhali jim tu jako„ levná pracovní síla“. Když teta chtěla zahradu prodat, nechtěli ji, protože se tu dost nadřeli, takto prodala žalovaným, žalovaná byla ze [obec], kamarádila se matkou svědkyně. To bylo asi v 80. letech, na jejich začátku. V době prodeje zahrady byly ve spodní části zahrady tři políčka, brambory, řepa, obilí. Část od cesty vedoucí od brány vpravo byla užívána na seno a na švestky. Dole na spodní hranici byly třešně. Skleník tu v té době nebyl, ten stavěl až žalovaný. Políčka byla ke spodní hranici a nahoru říkávali, že to bylo„ Jezedovo“, tam to užívalo JZD a poté státní statek. Označení plynu oranžovo-černou tyčí, to bylo jako ostrůvek v poli, tamtudy vede plyn do [anonymizováno]. [příjmení]. Když se už nudili, chodili si k té tyči hrát. K tyči chodili po oranici polem. [příjmení] [příjmení] část zahrady užívala i poté, co zahradu nabyli žalovaní, ti zahradu postupně oplocovali. Ovce tu byly až postupně, pásly se v horní části zahrady, za tím oplocením. Postupně začalo užívání pozemku narůstat směrem dozadu. Svědkyně má za to, že stromy v horní části pozemku tu nebyly, začaly se vysazovat až potom, za činnosti žalovaných. Pan [anonymizováno] vozil švestky na pálení do [obec] do závodu [příjmení], švestky byly ze stromů nacházejících se na pravé části pozemku při hranici plotu. Problémy s pozemky se začaly řešit poté, co [jméno] [příjmení] nechala pozemky přepsat na rodinu [příjmení].

22. Svědkyně [jméno] [příjmení], vzdálená příbuzná paní [příjmení], vypověděla, že zahradu v době, kdy ji vlastnili [jméno], navštívila, v té době tu nebyl plot, v dolní části byla nějaká políčka. Sušilo se tu seno. Pozemek byl hodně dlouhý, když na to [jméno] nestačili, tak si pozemky vzala [jméno] [příjmení] [jméno] problémech s pozemky slyšela svědkyně od [anonymizováno], má za to, že to bylo tak před 10-15 lety, povídali, že zaslali nějaký dopis a on pak druhý dne přišel a řekl, že to dá do původního stavu. Okolnosti koupě či budování oplocení nejsou svědkyni známy.

23. Z výpovědi svědka [jméno] [příjmení] a svědkyně [jméno] [příjmení] soud nezjistil žádné pro rozhodnutí významné skutečnosti.

24. Z účastnické výpovědi žalobce a) bylo zjištěno, že žalobci žijí ve [obec] v rodinném domku, který dříve vlastnila paní [příjmení]. K domu patřily i další pozemky, vše dostala od paní [příjmení] paní [příjmení], matka žalobkyně. Ta onemocněla a v roce 2014 se rozhodla, že žalobcům pozemky daruje. Bylo to poté, co se dozvěděla, že družstvo nebude platit nájem za celou výměru, jež byla uvedena v nájemní smlouvě. Nato proběhlo uzavření nové nájemní smlouvy někdy v roce 2013 či 2014. Pozemky byly v roce 1995 vráceny paní [příjmení], ta je převedla na paní [příjmení], která je převedla žalobcům. [příjmení] [příjmení] oslovila žalované, poslala jim dopis. Žalovaný v reakci na to paní [příjmení] navštívil s tím, že by pozemky odkoupil. Věděl, že pozemek není jeho, chtěl ho odkoupit. Poté to začal řešit žalobce, zaslal žalovaným dopis s tím, aby pozemek vyklidili. Žalovaný se chtěl domluvit o odkupu. Rozběhla se vlna návštěv, žalobce nechal pozemek zaměřit, aby žalovanému doložil, že pozemek není jeho. U zaměření byl žalovaný i pan [příjmení]. Žalovaný se zaměřením souhlasil a protokol o zaměření podepsal, žalovaná se těchto jednání nikdy neúčastnila. Návštěv bylo hodně, odhadem tak sedm, byly pořád nějaké výmluvy. Poté, co žalovaný začal vyhrožovat vytržením, oslovil žalobce [příjmení] [příjmení] [jméno] jednali právní zástupci, ze strany žalovaných však nebyla snaha situaci řešit. Žalobce paní [příjmení] osobně znal, neboť v té době již byla u své neteře paní [příjmení]. Jednalo se o velice inteligentní ženu, žalobce pochybuje, že by ukazovala, co zaplotit, když sama asi věděla, že to tak není. Na pozemku žalobce předtím nebyl, jezdil okolo do lesa. K zaměření žalobce přimělo oznámení ZD [obec], že se nebude platit nájem za celou výměru, že družstvo nevyužívá část pozemku. Má za to, že na to přišli z důvodu digitalizace. V ZD byl v kontaktu s panem [příjmení], bavil se s ním, dvakrát ho navštívil ohledně rad a smluv. Bylo mu řečeno, že žalovaného navštívili ohledně oplocení, které mělo být výběhem pro ovce s tím, že si zaplotil pozemek, který mu nepatří. Bylo to v roce 2013 či 2014, žalobce potvrdil, že se jednalo o travnatý pás od plotu po provizorní oplocení pro ovce. S paní [příjmení] a [příjmení] se žalobce bavil, zejména s paní [příjmení]. Odmítá, že by žalovanému paní [příjmení] ukazovala, co mají oplotit. Sad jim byl řádně předaný. Podle žalobce paní [příjmení] věděla o tom, že se zbývajícími pozemky nebude vše v pořádku, že si to tam přibírají, myslí si, že je upozorňovala. Ví to od paní [příjmení], neví, v jaké době. Je si jistý v tom, že by paní [příjmení] ani paní [příjmení] nikomu neříkaly, že si má někde něco přibrat. Vychází z toho, že obě dobře znal. Reakce žalovaného na zaměření v roce 2015 byla taková, že si byl vědom, že pozemek není jeho, chtěl ho odkoupit. Jednalo se i o směně. Žalobce řádně platí daň z celé výměry pozemku [číslo].

25. Soud provedl rovněž účastnické výslechy žalovaných, v případě žalobce pak z důvodu jeho zdravotního stavu, kdy je upoután na lůžko, v jeho domácnosti. Žalovaný vypověděl, že zahradu kupovali v roce 1981 od [anonymizováno], neznali je, ale protože se žalovaní pohybovali ve [obec], věděli, že ji budou prodávat. Asi měsíc před koupí se byli na zahradu podívat. Na zahradě nestály žádné stavby, okolo byl šraňkový plot. Takové zábradlí okolo celé zahrady, protože kolem byly pastviny, tak aby krávy neutíkaly do zahrady. Bylo to místo ohradníků. Zahrada byla osázená stromy. Byly staré před dožitím, jednalo se o švestky, třešně, jabloně. Švestky byly vysázeny spíše po obvodu. Jabloně soustředěny do středu zahrady a třeště vyloženě ve spodní části. Dokonce pan [jméno] uváděl, že když bude žalovaný v prodeji ovoce pokračovat, má to za pět let zpátky. Plot stavěl žalovaný za pomoci syna, bylo to tak půl roku po nákupu. [příjmení] [příjmení] na zahradu ještě dlouho docházela. Na zahradu chodila i v době, kdy stavěli plot a plot se stavěl podle jejích pokynů. Přímo ukazovala, kde ho mají stavět. Zahrada byla v době koupě vymezena dřevěným ohradníkem a osázenými stromy. Při pohledu od brány z horní strany pole, z pravé strany také pole a na druhé straně směrem ke kravínu pastvina. Dvakrát se stalo, že žalovaný ze zahrady vyháněl krávy. Při prodeji neuváděli, že jsou na zahradě stromy, protože si to [jméno] nepřáli. Ty stromy si vůbec necenili, neboť byly před dožitím, tak se srovnávali mimo. Na zahradě žalovaní postavili jen provizorní stavby, seníky, stání pro ovce, také postupně dvě maringotky. Jejich umístění, to byl okamžitý nápad, to se v té chvíli hodilo. Maringotka byla umístěna v prostoru, kde sedávali, v těžišti dění. S paní [příjmení] byli dále v kontaktu. Nikdy jim neřekla, že by užívali víc, než by měli, neboť zahradu užívali přesně podle jejích pokynů. Na pozemcích okolo zahrady hospodařil tehdejší Státní statek [obec]. S nimi žalobce neměl žádný konflikt o užívání, akorát to chtěli zabrat s tím, že budou pozemky scelovat, že jim tam překáží. Od toho stejně upustili, už se nikdo neozval. Až v roce 2013 se ozvala paní [příjmení], kterou žalovaný do té doby neznal. Hodila do schránky dopis a chtěla, aby vyklidili celý pozemek. To ho překvapilo. Reagoval tak, že [příjmení] navštívil s požadavkem vysvětlení. Jednání s nimi byly ovšem bez výsledku. Pak to zdědil pan [celé jméno žalobce]. S ním také nebyla řeč o nějaké mimosoudní dohodě. Dohodli se, že to vyřeší mezi sebou a v průběhu jednání to dal k soudu. Žalobce nikdy neměl konflikt se Zemědělským družstvem [obec] ohledně užívání pozemku v jeho horní části. Žádné problémy nebyly ani s oplocením pro ovce. Tam nechal ovcemi spásat ladem ležící pozemek, který nikdo neobhospodařoval. Bylo tam semeniště plevele. Jednou mu tam ovce utekly přes plot a spásaly tam bodláky. Ani kvůli tomuto plotu se na něho nikdo neobrátil. Tu část neorali, ani když to ohrazené nebylo. Návštěvu geodeta zařídila paní [příjmení] pro upřesnění hranic, o kterých podle něho neměl ponětí ani žalobce. Žalovaní zahradu užívali, ještě než byla jejich. [jméno] jim říkali, ať si trhají ovoce, že oni už na to nestačí. Před prodejem paní [příjmení] opakovaně přerušila jednání s tím, že se musí zeptat svých lidí, kdo by si to vzal. Vždy se vrátila s tím, že to nikdo nechce.

26. Z účastnické výpovědi žalované bylo zjištěno, že rodiče žalované se znali s paní [příjmení], neboť společně pracovali v JZD. Žalovaní měli děti, chtěli koupit zahradu. Žalovaná u toho přímo nebyla, ale myslí si, že manželé [jméno] jejím rodičům nabídli, zda by tu zahradu nechtěli. S [anonymizováno] byli často ve styku, žalovaná si s paní [příjmení] rozuměla, navštěvovali se. Už asi dva roky před uzavřením smlouvy žalovaní na zahradu chodili, měli tam i záhon. Potom se dohodli na penězích, plocha se zdála dost velká, ale [jméno] to chtěli prodat celé. Ještě po prodeji paní [příjmení] na zahradu chodila. Nikdy neměli žádné problémy, že by jim říkala, že to měli udělat jinak. V době zakoupení na zahradě žádné stavby nebyly. Jen kolem zahrady, kde jezdilo JZD s traktorem, byly takové, dalo by se říci, kůly a latě, a to asi ve třech rozích. Traktory jezdily okolo zahrady, jak je dnes cesta na východní straně. Lidi procházeli i přes pozemek od současné brány nahoru k lesu. Když se dělal plot, paní [příjmení] to přišla ukazovat. Zahrada byla osázená ovocnými stromy, jednalo se o švestky, jabloně a třešně. Třešně byly dole nalevo od současné brány, jednalo se o už vzrostlé stromy. Jabloně byly v pohledu od maringotky směrem k plotu k poli, tím směrem, kde je dnes skleník, byla jich řada pod skleníkem a kolem cesty, ty tam ještě jsou. Švestky pak byly v horní části od maringotky nad ní. Vpravo od cesty k maringotce byl pozemek osázen v dolní části jabloněmi, kolem plotu nahoru pak byly švestky. Žalovaná neví, jak [jméno] zahradu užívali, vyplácelo se ovoce prodávat. [příjmení] [příjmení] na zahradu docházela i po prodeji, někdy v roce 1989 zemřel pan [jméno], to k nim paní ještě chodila. Pak, aby nebyla sama, se přestěhovala k neteři. Od okolních pozemků byla zahrada vymezena právě osázením stromů, okolo byla pole obhospodařovaná Státním statkem [obec], poté Zemědělským družstvem [obec]. Nikdo z nich žalované neoslovil, že by byly chybně pozemky. Ze Státního statku [obec] je oslovil pan [příjmení], to jméno si pamatuje, neboť ho měla coby švadlena jako zákazníka, ten říkal, že by pozemky chtěli, aby si vyhlédli jiný, že by chtěli scelit lány. Ohledně hranice pozemku žádné problémy nebyly, než přišel žalobce. Na pozemku původně žádné stavby nebyly. Jako první byla postavena maringotka, která byla místo chaty, neboť se říkalo, že se nemají dělat základy. Když začali na zahradu jezdit, měli psíka. V těch místech byly jabloně takové husté, měly nízko větve, dělalo to stín, pod ně si dávali deku a utábořili se, pak na to místo postavili maringotku. Skleník na zahradě nebyl dlouho. Protože bylo moc trávy, pořídili si tři ovečky, ty pak měly mladé, měli i berana. Museli šetřit seno na zimu, proto se postupně postavily ty stavby v horní části. Nikdy nebyli upozorněni, že by zaplotili více pozemku, ani když se dělal plot, ani poté. Do jednání se žalobcem se žalovaná nezapojovala, měla za to, že zahradu koupili, zaplatili, nenapadlo ji, že můžou nastat takové věci. Přišlo jí to divné, když to neuváděla ani paní [příjmení]. Přeměřování pozemku je také nenapadlo, když s nikým neměli rozpory. Záležitostem ohledně zahrady, zejména formálním, se věnoval žalovaný, případně synové. Žalovaná slyšela o tom, že sporný pozemek je v územním plánu plánován pro dálniční převaděč.

27. Soud zamítl návrh žalobců na provedení dokazování komunikací zástupců stran o vypřádání vztahů mezi účastníky řízení směnou pozemků, a to z důvodu nadbytečnosti, když není sporu o tom, že mezi účastníky probíhala jednání, která však k vyřešení jejich vzájemných vztahů nevedla; soud považuje za nadbytečné i prokazování toho, na čí straně jsou důvody, že jednání ustala. Z důvodu nadbytečnosti byl rovněž zamítnut návrh žalobců na vypracování znaleckého posudku na vyčíslení bezdůvodného obohacení a návrh žalovaných na zadání dendrologického znaleckého posudku na stáří stromů či jejich pařezů ve sporné části pozemku, neboť vzhledem k tomu, že soud na základě provedeného dokazování došel k závěru o nabytí vlastnického práva žalovaných vydržením, byly tyto rovněž nadbytečné.

28. Při svém rozhodnutí soud vycházel z tohoto závěru o skutkovém stavu:

29. Dle současného stavu zápisu v katastru nemovitostí jsou žalobci vlastníky pozemků parc. [číslo] žalovaní pozemků parc. [číslo] v kat. území [obec] u [obec]. Žalovaní však užívají i část pozemků parc. [číslo] která byla nově označena jako pozemek parc. [číslo] o výměře 2 344 m2 v kat. území [obec] u [obec], když stěžejní je právě otázka vydržení vlastnického práva žalovaných k takto nově označenému pozemku.

30. Protože k nabytí vlastnického práva žalovaných vydržením mělo dojít před 1. 1. 2014, po právní stránce posuzoval soud splnění podmínek nabytí vlastnického práva podle příslušných ustanovení zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku (dále„ obč. zák.).

31. Podle § 134 odst. 1 obč. zák. oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

32. Podle § 129 odst. 1 obč. zák. držitelem je ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

33. Podle § 130 odst. 1 obč. zák. je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

34. S ohledem na absenci právní úpravy vydržení v obč. zák. ve znění účinném před novelou č. 131/ 1982 Sb. (tj. do 31. 3. 1983) nebylo možné vlastnické právo k nemovitostem vydržet. Po 1. 4. 1983 bylo sice vydržení v právní úpravě obsaženo (§ 135a obč. zák., ve znění účinném před novelou č. 509/1991 Sb.), ale pozemek (a to jakýkoliv pozemek, nejen pozemek v tzv. socialistickém společenském vlastnictví) nebyl až do 1. 1. 1992, kdy nabyla účinnosti novela obč. zák., provedená zákonem č. 509/1991 Sb., způsobilým předmětem vydržení vlastnického práva. K vydržení vlastnického práva k pozemku fyzickými osobami tak mohlo dojít až od 1. 1. 1992 (§ 134 obč. zák.). Z textu zákona přitom vyplývá, že vlastnické právo k pozemku nabude vydržením osoba, která kdykoliv po 1. 1. 1992 splní podmínky, stanovené § 134 obč. zák., přičemž do vydržecí doby se započítává i doba, po kterou měl oprávněný držitel pozemek v nepřetržité držbě před 1. l. 1992 (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 1. 1999 sp. zn. 22 Cdo 1193/98).

35. Pro posouzení, zda došlo k vydržení části sousedního pozemku, je nezbytné zabývat se otázkou dobré víry žalovaných. Dobrá víra je psychický stav držitele, kdy se takový držitel domnívá, že mu vykonávané právo patří; hodnotí se z objektivního hlediska, nikoli pouze na základě subjektivního přesvědčení samotného účastníka. Je tak třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří. Dobrá víra musí být dána po celou vydržecí dobu; zaniká ve chvíli, kdy se držitel od kohokoli či jakýmkoliv způsobem dozví o skutečnostech, které u něj objektivně musí vyvolat pochybnost o tom, že mu věc po právu patří. Není přitom rozhodné, zda vlastník, případně jiná osoba, informující držitele o skutečném vlastnictví, svá tvrzení doloží. Postačí, že jeho ingerence je způsobilá vyvolat u držitele pochybnosti o oprávněnosti držby.

36. Judikatura Nejvyššího soudu je ustálena v tom, že lze vydržet vlastnické právo k části sousedního pozemku v situaci, kdy se nabyvatel pozemku mýlí o průběhu vlastnické hranice, v důsledku čehož se chopí i držby části sousedního pozemku, o němž se domnívá, že je součástí pozemku, který ve skutečnosti měl nabýt. Rozhodnými pro posouzení dobré víry držitele jsou v tomto případě okolnosti, které doprovázely nabytí vlastnického práva a s tím související držby části sousedního pozemku, kdy je třeba posoudit, zdali nabyvatel věděl či vzhledem k okolnostem vědět měl, kudy vede vlastnická hranice v terénu. Roli při posouzení dobré víry hraje zejména otázka znatelnosti vlastnické hranice v terénu, například existence hraničních bodů, plotu či zdi (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2016, sp. zn. 22 Cdo 75/2016), otázka rozsahu držby právními předchůdci, jejich případné utvrzení ve vedení vlastnické hranice, jakož i okolnost rodinných vazeb na právního předchůdce (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 4. 2008, sp. zn. 22 Cdo 1261/2007), existence listin, které byly v době chopení se držby k dispozici (zejména katastrální mapa, geometrický plán), okolnost, zda nabývaný pozemek je oddělován z původního pozemku, poměr výměry skutečně nabytého pozemku k části pozemku drženého (rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 1. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3872/2015), jakož i postoj vlastníka sousedního pozemku k držbě části jeho pozemku (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 5. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2724/2009).

37. V projednávané věci žalovaní nabyli pozemky parc. [číslo] na základě kupní smlouvy ze dne 23. 4. 1981, registrované Státním notářstvím dne 30. 10. 1981. Žalovaní v této době věděli, že nabývají pozemky označené jako zahrada v celkové výměře 6 473 m2. V souvislosti s nabytím vlastnictví k těmto pozemkům se žalovaní chopili i držby části sousedních pozemků o rozloze 2 344 m2. Právním titulem držby je v tomto případě nabývací titul ke skutečně vlastněným pozemkům, tedy kupní smlouva z roku 1981; i když jde o putativní titul, je dostačující (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1398/2000). Žalovaní nabývali pozemky od manželů [příjmení], kteří je nejdříve nabízeli členům své širší rodiny vč. manželů [příjmení], která však o ně zájem neměla. Jak vyplynulo z výpovědi žalované, manželé [jméno] se znali s matkou žalované. Žalovaní byli se stavem zahrady seznámeni, chodili na ni již před její koupí. Dle kupní smlouvy byl stav oběma stranám znám a žalovaní pozemky přebírali k užívání v mezích a hranicích, jak je užívali prodávající. Soud má za to, že okolnosti případu neodůvodňovaly potřebu, aby žalovaní činili další kroky za účelem zachování obvyklé opatrnosti při nabývání pozemků. Povinnost nechat vytyčit a identifikovat držené pozemky nelze z platného práva dovodit, nevytyčení vlastnické hranice nečiní držbu neoprávněnou. Rovněž nebylo nezbytné porovnat text smlouvy s katastrální mapou nebo se zaměřením hranic pozemků v terénu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 6. 2012, sp. zn. 22 Cdo 1733/2012). Žalovaní nenabývali pozemek, který by neznali, při nabývání pozemku tak nebylo žádného rozumného důvodu ověřovat si skutečnou rozlohu pozemku nebo kontrolovat jeho hranice. Neuvedení stromů na převáděných pozemcích pak bylo přesvědčivým způsobem vysvětleno a je podpořeno i svědeckými výpověďmi, které potvrzují, že původní majitelé na pozemcích sklízeli zeleninu a ovoce, např. švestky, ze kterých nechávali pálit slivovici. Účastnické výpovědi žalovaných i svědecké výpovědi svědků [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [celé jméno žalovaného], [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného] i [jméno] [příjmení] potvrdily, že zahrada byla bez staveb a nebyla souvisle oplocena. Svědci rovněž potvrdili vymezení zahrady vzrostlými stromy, což bylo prokázáno i fotografiemi z 80. let, svědek [příjmení] pak vypověděl, že zahrada byla vymezena travnatou plochou oddělenou od okolních zoraných polí. To bylo potvrzeno i výpovědí [jméno] [celé jméno žalovaného], [jméno] [celé jméno žalovaného] a [anonymizováno] [jméno] [celé jméno žalovaného], kteří uvedli, že ve spodní části zahrady byl příkop, na východní straně cesta k lesu a na západní a severní straně pole. Současný tvar zahrady jako jednotného funkčního celku osázeného stromy je patrný již na fotografiích z roku 1962 a osázení sporného pozemku stromy, dnes již starými, bylo zjištěno i při místním šetření, což činí nevěrohodnou výpověď svědkyně [příjmení], dle které stromy v horní části pozemku (tedy dnes sporné části) nebyly. Jednotné oplocení kolem celé zahrady vybudovali žalovaní po zakoupení zahrady, na základě povolení MNV [obec] z roku 1982; toto oplocení bylo zjištěno i při místním šetření, tvořeno je železničními pražci a pletivem. Žalovaní, jakož i svědci [jméno] a [obec] [celé jméno žalovaného] jako přímí účastníci vypověděli, že paní [příjmení] byla přítomna oplocování, jež bylo budováno členy rodiny žalovaných, na tomto se aktivně podílela a není sporu o tom, že [jméno] ještě další roky část zahrady užívali. Pokud má svědek [příjmení] i žalobce za to, že paní [příjmení] upozorňovala žalované na zabrání sousedního pozemku, svědek [příjmení] tak dovozuje z toho, že to paní [příjmení] říkala jemu, žalobce má tuto informaci od paní [příjmení]. Soud však nemá za prokázané, že by [jméno] žalované na zábor pozemku upozorňovali a narušili tak jejich dobrou víru.

38. Je zřejmé, že právní předchůdkyně žalobců [jméno] [příjmení] nemohla ovlivnit okolnosti běhu vydržecí doby v době, kdy předmětné pozemky byly v užívání státního statku. Teprve poté, co došlo v roce 1995 k navrácení pozemků do vlastnictví právní předchůdkyně žalobců [jméno] [příjmení], mohla se ona obracet na žalované jako neoprávněné uživatele svého pozemku; nebylo však prokázáno, že by takové kroky činila ona ani její nástupkyně [jméno] [příjmení], a to až do roku 2013, přestože, jak vypověděl svědek [příjmení] i žalobce, měla od [jméno] [příjmení] informace, že došlo k oplocení většího pozemku. Je zřejmé, že po navrácení pozemků od státu byly tyto pronajaty navazujícími smlouvami nájemními a posléze pachtovními Zemědělskému družstvu [obec]. Teprve v souvislosti s digitalizací pozemků a zjištěním družstva, že hradí nájemné za větší než užívanou výměru pozemků, jak potvrdil svědek [příjmení], začala řešit [jméno] [příjmení] a po ní žalobci užívání jejich pozemku žalovanými. Pokud tedy od roku 1995 či v případě [jméno] [příjmení] od roku 1997 bylo užívání části pozemku trpěno, je třeba vyjít z toho, že ani vlastníci předmětného pozemku nepředpokládali, že předmětem držby žalovaných je i část jejich pozemku; pokud totiž měli pochybnosti o užívání pozemků, mohli provést zaměření, případně činit jiné kroky k nápravě. Žalobci, resp. jejich právní předchůdci, však začali nárokovat sporné pozemky až v souvislosti s digitalizací katastrálního operátu, před tím sporné pozemky nenárokovali a držbu žalovaných nezpochybňovali.

39. Soud dospěl k závěru, že žalovaní vydrželi vlastnické právo k nově označenému pozemku parc. [číslo] o výměře 2 344 m2, jak je specifikován ve výroku tohoto rozhodnutí. Žalovaní se na základě putativního právního titulu – kupní smlouvy ze dne 23. 4. 1981 chopili větší držby pozemku, než jim náležela, a to v hranicích držby, jak byla užívána jejich předchůdci. V řízení bylo prokázáno, že žalovaní se chopili držby vydrženého pozemku jako součásti jednotného funkčního celku – zahrady, vymezené od okolních pozemků cestou či jiným způsobem užívání (k zemědělským účelům). V řízení nebylo prokázáno postupné zaplocování vydrženého pozemku s výjimkou umístěného oplocení pro ovce nad rámec souvislého oplocení zahrady, které však již v době místního šetření neexistovalo. Soud má za to, že vydržení nebrání ani velikost vydržením nabývaného pozemku, když dle ustálené judikatury nelze stanovit jednoznačné hledisko pro posouzení, jaký poměr ploch koupeného a skutečně drženého pozemku vylučuje dobrou víru nabyvatele o tom, že drží jen koupený pozemek; každý případ je třeba posoudit individuálně. Oprávněnou držbu nelze vyloučit ani v případě, že výměra drženého pozemku dosahuje až 50 % výměry pozemku koupeného, výjimečně i více (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. března 2005, sp. zn. 22 Cdo 1594/2004). V projednávané věci, kde výměra drženého pozemku dosahuje cca 36 % koupených pozemků, se soustředilo tolik okolností osvědčujících dobrou víru žalovaných, že převažují nad kritériem poměru velikosti koupených pozemků k velikosti pozemků skutečně užívaných. Za nerozhodné pak soud považuje i skutečnost, že žalovaní neplatili daň z části jím držených sousedních pozemků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 81/2017). Nebylo rovněž prokázáno, že by dobrá víra žalovaných, že jim pozemek náleží, byla zpochybněna dříve než v roce 2013 právní předchůdkyní žalobců [jméno] [příjmení]. Nerušená dobrá víra žalovaných, že jim užívaný pozemek patří, a tak i jejich oprávněná držba trvala nepřetržitě po dostatečně dlouhou dobu, proto lze uzavřít, že žalovaní nabyli vlastnické právo k předmětnému pozemku vydržením. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem pak soud takové rozhodnutí považuje i za souladné s ochranou pokojného stavu.

40. Soud tedy s ohledem na uvedené závěry zamítl návrh žalobců na zaplacení částky 37 500 Kč s příslušenstvím (výrok I.) a vyhověl vzájemnému návrhu žalovaných a určil jejich vlastnické právo k nově označenému pozemku parc. [číslo] o výměře 2344 m2 v kat. území [obec] u [obec] (výrok II).

41. Výrokem III. a IV. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení, přičemž vycházel z § 142 odst. 1 o.s.ř. Přestože soud rozhodoval o nárocích uplatněných žalobou a vzájemnou žalobou ve společném řízení, považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a rozhodnout o nákladech řízení (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 4609/2017 ze dne 12. 2. 2018). V projednávané věci pak byli žalovaní úspěšní jak ve věci žaloby, jež byla zamítnuta, tak ve věci vzájemné žaloby, kdy bylo jejich vzájemnému návrhu vyhověno.

42. Při určení odměny za jeden úkon právní služby v případě žaloby na plnění soud vycházel podle § 8 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen AT) z tarifní hodnoty 37 500 Kč a stanovil tuto odměnu dle § 7 AT ve spojení s § 12 odst. 4 AT (snížení o 20 % při zastupování dvou osob) částkou 4 192 Kč (2 620 x 2 x 80%), v případě určení vlastnického práva soud vycházel dle § 9 AT z tarifní hodnoty 35 000 Kč a stanovil odměnu za jeden právní úkon dle § 7 AT ve spojení s § 12 odst. 4 AT (snížení o 20 % při zastupování dvou osob) částkou 4 000 Kč (2 500 x 2 x 80%). Za právní úkony učiněné po podání vzájemné žaloby, když na základě zákona jsou obě věci spojeny ke společnému projednání, soud přiznal zástupci žalovaných odměnu za jeden úkon dle vyšší tarifní hodnoty, tedy v částce 4 192 Kč. Zástupci žalovaných náleží rovněž náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z odměny, náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas.

43. V rámci o žalobě na plnění tak soud přiznal zástupci žalobců odměnu za dva úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT, a to převzetí zastoupení a vyjádření ze dne 19. 12. 2018, tj. celkem 8 384 Kč, k nimž náleží náhrada hotových výdajů stanovená paušální částkou 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 600 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % činí 1 886,60 Kč.

44. V rámci řízení o vzájemném návrhu soud přiznal zástupci žalobců odměnu za 12 úkonů právní služby dle § 11 odst. 1 AT, a to podání vzájemného návrhu, zastoupení při jednání dne 6. 6. 2019, vyjádření ze dne 13. 6. 2019, účast na místním šetření v délce přesahující dvě hodiny, účast na jednání dne 24. 2. 2020 v délce přesahující dvě hodiny, účast na jednání dne 7. 10. 2020, účast na místním šetření znalce, účast na jednání dne 13. 5. 2021, závěrečný návrh ze dne 17. 5. 2021 a účast na jednání dne 24. 5. 2021, tj. celkem 50 304 Kč, k nimž náleží náhrada hotových výdajů stanovená paušální částkou 300 Kč za každý úkon právní služby podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, celkem 3 600 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % činí 11 319,80 Kč.

45. K nákladům řízení dále náleží cestovné spojené s účastí na místním šetření dne 4. 10. 2019 ve směru [obec] – [obec] a zpět, které činí 224 Kč při celkové vzdálenosti 30 km za užití osobního automobilu SAAB [anonymizována čtyři slova], [registrační značka], při spotřebě 10,1 l /100 km dle technického průkazu, za užití PHM Natural 95, podle vyhlášky č. 333/2018 Sb., a dále cestovné spojené s účastí na šetření znalce dne 11. 12. 2020, ve směru [obec] – [obec] a zpět, které činí 223 Kč při celkové vzdálenosti 30 km za užití osobního automobilu SAAB [anonymizována tři slova] C, [registrační značka], při spotřebě 10,1 l /100 km dle technického průkazu, za užití PHM Natural 95, podle vyhlášky č. 358/2019 Sb. K nákladům dále náleží náhrada za čas promeškaný v souvislosti s cestou do místa těchto úkonů a zpět podle § 14 odst. 3 AT ve výši 100 Kč za jednu půlhodinu, kdy se jedná celkem o 4 půlhodiny, tj. 400 Kč. Náhrada za daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas činí 177,90 Kč.

46. Soud tak výrokem III. tohoto rozsudku uložil žalobcům povinnost nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení za žalobu na plnění ve výši 11 383,11 Kč, jež je tvořena odměnou vč. DPH ve výši 10 870,60 Kč a polovinu náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas vč. DPH ve výši 512,50 Kč, a to k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

47. Výrokem IV. toto rozsudku soud uložil žalobcům povinnost nahradit žalovaným společně a nerozdílně náklady řízení za vzájemný návrh ve výši 74 736,20 Kč, jež je tvořena odměnou vč. DPH ve výši 65 223,80 Kč, polovinu náhrady hotových výdajů a náhrady za promeškaný čas vč. DPH ve výši 512,40 Kč, a dále zaplaceným soudním poplatkem ze vzájemného návrhu ve výši 5 000 Kč a zaplacenou zálohu na náklady znaleckého posudku ve výši 4 000 Kč, a to k rukám advokáta žalobce podle § 149 odst. 1 o.s.ř. ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř.

48. Podle § 148 odst. 1 o.s.ř. jsou žalobci povinni zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Ústí nad Orlicí náklady řízení ve výši 7 082 Kč, a to ve lhůtě do 3 dnů od právní moci rozsudku podle § 160 odst. 1 o.s.ř., když se jedná o náklady, které stát zaplatil za zpracovaný znalecký posudek a jež nebyly kryty poskytnutými zálohami ze strany účastníků řízení. Usnesením ze dne 5. 1. 2021, č.j. 11 C 123/2018-175, byla znalci za podaný znalecký posudek přiznána odměna a náhrada hotových výdajů v celkové výši 11 082 Kč, žalovaní složili na základě povinnosti uložené soudem v usnesení o ustanovení znalce zálohu na náklady důkazu znaleckým posudkem ve výši 4 000 Kč, na nákladech znaleckého posudku tak zbývá uhradit 7 082 Kč (výrok V.).