11 C 128/2016-281

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Fikoczkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [ulice a číslo] [PSČ] [obec a číslo] proti žalovaným:

1. Česká republika – [název žalované] [IČO], sídlem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] Bytem [anonymizována dvě slova] 1, [číslo] [anonymizováno], [země] 3. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného], Nový Zéland 2. a 3. žalovaný zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 4. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa] 5. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa] obě zastoupeny advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o vypořádání spoluvlastnictví takto:

Výrok

I. Podílové spoluvlastnictví žalobkyně, 1. žalovaného, 2. žalovaného, 3. žalovaného, 4. žalované a 5. žalované k pozemku parc. [číslo] o výměře 548 m2, druh pozemku ostatní plocha, k. ú. [část obce], zapsáno Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], se ruší.

II. Nařizuje se prodej pozemku parc. [číslo] o výměře 548 m2, druh pozemku ostatní plocha, k. ú. [část obce], zapsáno Katastrálním úřadem pro hlavní město Praha, Katastrální pracoviště Praha, na [list vlastnictví], ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek dražby bude rozdělen mezi účastníky řízení podle velikosti jejich podílů.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Státu – Česká republika se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala zrušení a vypořádání spoluvlastnictví k pozemku parc. [číslo] o výměře 548 m2, ostatní plocha, k. ú. [část obce], (dále jen„ předmětný pozemek“) přičemž žalobkyně vlastní podíl o velikosti id. [číslo] vzhledem k celku, 1. žalovaný id. [číslo], 2. a 3. žalovaný po id. [číslo], 4. žalovaná id. [číslo] a 5. žalovaná id. [číslo]. Žalovaní 4. a 5. žádali po žalobkyni, aby jejich podíly odkoupila, ale cena, kterou za odkup požadovali, byla pro žalobkyni nepřijatelná. Žalobkyně navrhovala, aby byl pozemek reálně rozdělen podle zaslaného situačního plánu. Pokud žalovaní namítali, že by žaloba měla být zamítnuta, netvrdí k tomuto žádné okolnosti pro posouzení nevhodné doby ke zrušení spoluvlastnictví, tedy žádné objektivní přechodné poměry týkající se společné věci, ani subjektivní poměry přechodné povahy. Žalovaní 2. – 5. činí pouze neurčitá a nekonkrétní prohlášení o tom, že jednání žalobkyně je zneužíváním práva, tato však byla pronášena účelově a nebyla ničím odůvodněna. Žalobkyně se žádného zneužití práva nedopustila, žalobkyně současný stav nezpůsobila, o vzniku spoluvlastnictví rozhodoval 1. žalovaný v restitučních řízeních, o nárocích uplatněných žalovanými 2. – 5., resp. jejich předchůdci, přičemž žalovaní přijali tento stav s plným vědomím toho, jaký je věcný a právní stav pozemku, kdy jim byla známa jak funkční využití pozemku, tak jeho lokace, včetně možného přístupu k němu, při znalosti ostatních okolností, zejména existence spoluvlastnictví s ostatními spoluvlastníky. Žalobkyně nemá z pozemku žádný finanční prospěch, sama nese náklady na udržování pozemku v řádném stavu, žádný ze žalovaných nikdy žalobkyni neoslovil s požadavkem ke zpřístupnění pozemku ani s nabídkou na podílení se na nákladech. Jednání žalobkyně tak není ani nemravné ani nevhodné.

2. Žalovaný 1. souhlasí se zrušením spoluvlastnictví, přičemž nenamítá ničeho proti reálnému rozdělení pozemku, nicméně pozemek je součástí nemovité kulturní památky„ [anonymizována tři slova] se svými částmi“ spolu s pozemky parc. [číslo] na části pozemku se nachází zpevněná plocha a další neidentifikovatelné stavby, které by mohly dělení bránit. Pokud reálné dělení pozemku není možné, navrhuje přikázání do vlastnictví žalobkyně, neboť pozemek obklopuje svými pozemky a pozemek sama užívá.

3. Žalovaní 2. a 3. nesouhlasili s reálným dělením, neboť by tím pro žalované vznikl zcela nevyužitelný pozemek o nepatrné výměře a v podstatě bez přístupu, proto navrhují, aby byl pozemek přikázán do vlastnictví žalobkyně, která má dostatek prostředků k zaplacení vypořádacích podílů. Žalovaní se stali vlastníky pozemku tak, že o jejich nároku bylo rozhodnuto Státním pozemkovým úřadem v roce 2016. Žalovaní 2. a 3. mají za to, že jediným možným a spravedlivým vypořádáním je přikázání pozemku do vlastnictví žalobkyně, neboť má největší podíl, sama jej dlouhodobě užívá, současně má sama k němu přístup, když tento pozemek užívá jako zahradu, zatímco ostatní žalovaní jej nijak nevyužívají, využívat nemohou, nemají k tomu vhodný přístup ani rozumné využití. Pozemek jako takový smysluplně náleží k pozemkům a stavbě ve výlučném vlastnictví žalobkyně. Návrh na rozdělení pozemku je nemožný a zjevně účelový, neboť si žalobkyně vyznačuje podíl tak, aby bylo v podstatě zcela zabráněno rozumného přístupu žalovaných, z čehož rovněž vyplývá účelovost jednání žalobkyně. Nevhodnost či nemožnost dražby je zřejmá, kdy jednak bude cena podstatně snížena, zejména s ohledem na to, že pozemek navazuje na pozemek ve vlastnictví žalobkyně, takto případně dražený pozemek by byl předem zatížen právní vadou, a to z důvodu nedostatku přístupu, dále by jeho cena byla podstatně snížena, což by způsobilo újmu na straně žalovaných, menšinových spoluvlastníků. Jediné rozumné řešení je zde přikázat pozemek do vlastnictví žalobkyně. Žalobkyně sama uvedla, že o převod historicky usilovala, měla tedy zájem podíly do svého vlastnictví nabýt, jak však sama uvedla, pouze za cenu, kterou si sama určí. Žalovaná disponuje dostatečným majetkem, stavba na sousedícím pozemku je ekonomicky realizována co do mnohých pronájmů a nepochybně generující příjem v rámci několika set tisíc korun ročně. Postup žalobkyně, která navrhuje reálné dělení, když současně připustila odkup za cenu podstatně nižší, než je cena tržní, je zcela jistě v rozporu s dobrými mravy vůči ostatním spoluvlastníkům, neboť se snaží docílit toho nabýt pozemek za nejvýhodnějších možných podmínek bez přihlédnutí k přiměřenému finančnímu vypořádání ostatních spoluvlastníků. Takovýto účelový až šikanózní postup nemůže požívat právní ochrany. Reálné dělení je nemožné, držba by byla z důvodu právních vad a nízko dosažitelné ceny nevhodná, proto připadá v úvahu pouze přikázání spoluvlastnických podílů žalovaných do vlastnictví žalobkyně, popř. žalobu zamítnout.

4. Žalované 4. a 5. navrhly, aby byla žaloba zamítnuta. Reálné rozdělení není možné, není totiž možné zajistit, aby každý z takto vzniklých pozemků měl přístup k veřejné komunikaci, který je na jedné straně pouze přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], ve výlučném vlastnictví žalobkyně, nelze tedy přístup řešit ani zřízením služebnosti. Nově vzniklé pozemky by nebyly pro žalované využitelné a nelze je zároveň rozdělit tak, aby nedošlo ke znehodnocení a snížení tržní ceny pozemku. Reálnému rozdělení pak brání také existence převážně zděného oplocení pozemku ve vlastnictví žalobkyně, které by muselo být s jejím souhlasem odstraněno. Žalobkyně jediná pozemek užívá, proto by měl být přikázán do jejího vlastnictví. Žalované považují jednání žalobkyně za rozporné s dobrými mravy a směřující k jejich újmě. Žalobkyně odkoupila na základě kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2006 dřívější spoluvlastnický podíl předchůdců žalovaných, a to v době, kdy již byla výlučnou vlastnictví domu [adresa] a druhým spoluvlastníkem předmětného pozemku byl 1. žalovaný, tento podíl 1. žalovaného byl postupně snížen ve prospěch ostatních žalovaných, neboť předchůdce 4. žalované a 5. žalovaná nabyli své podíly na základě rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro hl. m. [obec], ze dne 20. 11. 2015. Žalobkyně v roce 2006 odkoupila předmětný pozemek od předchůdců žalovaných 4. a 5. za účelem užívání jako zahrady, tento po dobu 15 let bezplatně užívala, a to ve funkční souvislosti s domem [adresa], který se nachází na sousedícím pozemk, rovněž ve vlastnictví žalobkyně. V roce 2012 pak oslovila 1. žalovaného se žádostí o odkup jejího podílu, kdy si za tím účelem nechala zpracovat také znalecký posudek. Předchůdce 4. žalované a 5. žalovaná se krátce po nabytí vlastnického práva k předmětným podílům obrátili na žalobkyni s nabídkou odprodeje svých podílů za cenu dle cenové mapy hl. m. [obec] s tím, že nemají zájem bát nadále spoluvlastníky. Žalobkyně na toto reagovala tak, že podala žalobu na vypořádání spoluvlastnictví tak, aby jí řešení co nejlépe vyhovovalo. Toto jednání, bez jakéhokoli předjednání s žalovanými, považují žalované za účelové a k jejich újmě. Žalobkyně vlastní převážně zděné oplocení pozemku, je dále vlastníkem pozemku parc. č [číslo], přes který je jediný možný přístup na předmětný pozemek, a pouze pro ni má do budoucna využití pozemku jako zahrady s funkčním využitím předmětného pozemku jako zahrady. Žalované jsou přesvědčeny, že cílem jednání žalobkyně je získat pozemek za co nejnižší cenu, což je patrné z toho, že v roce 2012 projevila zájem o zrušení spoluvlastnictví a vypořádání spoluvl. práva s 1. žalovaným tak, že odkoupí jeho podíl za cenu obvyklou. Když obdržela od žalovaných nabídku dle cenové mapy, která byla vyšší než dle posudku z roku 2012, tak zahájila spor s ostatními spoluvlastníky. Žalobkyně dále sdělila, že je ochotna podíly odkoupit maximálně za cenu 3 500 Kč/m2, byť cena zjištěná znaleckým posudkem činí 7 018 Kč/m2. Žalobkyně je přitom dostatečně solventní, což je zřejmé již z pouhého nahlédnutí do katastru nemovitostí, neboť disponuje rozsáhlým nemovitým majetkem, dále má příjmy z pronájmu budovy [adresa], [část obce], jehož výši odmítla sdělit. Tím, že odmítla soudu sdělit své majetkové poměry, přinejmenším vzbudila pochybnost o pravdivosti svého tvrzení, že je nesolventní, a založila důvod k úvaze o účelovosti svého jednání. Ze všech těchto důvodů by měl být pozemek přikázán do jejího výlučného vlastnictví. Žalované dále mají za to, že není možné postupovat tak, že bude spoluvlastnictví vypořádáno v soudní dražbě, neboť dražba žalobkyni zakládá výhodu oproti žalovaným, jednak z pozice vlastníka domu [adresa] v přímém sousedství, jednak možností využití předkupního práva jako vlastníka pozemku, který je oplocen převážně zděným oplocením v jejím vlastnictví, dále je pozemek přístupný pouze přes její pozemek a tedy účelně využitelný pouze pro žalobkyni. V případě soudní dražby lze nade vší pochybnost předpokládat, že nařízenou dražbou k prodeji pozemku vůbec nedojde či ho odkoupí žalobkyně za cenu, která bude k újmě žalovaných. Žalované dále mají za to, že bude-li nařízen prodej nemovitosti, u něhož nelze vyloučit, že nebude realizován, tedy že nemovitosti nebudou prodány a nebude výtěžek, který by bylo možno rozdělit, není možné takto postupovat a je třeba podíly přikázat do vlastnictví žalobkyně. Soud je povinen se zabývat tím, zda žaloba nebyla podána v rozporu s dobrými mravy, zda se nejedná o jednání směřující k újmě žalovaných, zda je možný i jiný způsob řešení věci než soudní dražba. Nejvhodnějším řešením věci by bylo, pokud nebude rozhodnuto o přikázání do vlastnictví žalobkyně, ponechat stávající stav a žalobu zamítnout s tím, že není vhodná doba pro zrušení spoluvlastnictví, neboť na straně žalobkyně může dojít ke změně majetkových poměrů. Její současná nesolventnost tak může být věcí přechodného rázu, nikoli trvalého.

5. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci řízení (§ 120 odst. 1 zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ o. s. ř.“, ve spojení s ust. § 129 odst. 1 o. s. ř.) a dále provedl ohledání na místě (§ 130 o. s. ř.), přičemž zamítl pro nadbytečnost návrhy žalovaných na doplnění dokazování o znalecký posudek za účelem zjištění ceny pro veřejnou dražbu, geometrický plán a dotaz na Správu technických komunikaců, to vše pro nadbytečnost.

6. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

7. Spoluvlastníky předmětného pozemku o rozloze 548 m2 jsou žalobkyně s podílem o velikosti 43/72 na celku, 1. žalovaný o velikosti id. 38/225, 2. žalovaný o velikosti id. 2/75, 3. žalovaný o velikosti id. 2/75, předchůdce 4. žalované o velikosti id. 1/24 a 5. žalovaná o velikosti id. 5/36. Jedná se o památkově chráněné území a nemovitou kulturní památku (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 23. 5. 2016 a informačním výpisem z katastru nemovitostí ze dne 9. 9. 2016). Ke dni 7. 2. 2007 byli spoluvlastníky předmětného pozemku pouze 1. žalovaný a žalobkyně (prokázáno výpisem z katastru nemovitostí ze dne 7. 2. 2007). Předmětný pozemek má tvar písmene L, přičemž částečně„ objímá“ pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce] (prokázáno katastrální mapou). Místním ohledáním předmětného pozemku bylo zjištěno, že vstup na pozemek vede přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], po pravé straně od usedlosti (vše dále popisováno z pohledu od ulice [ulice]). Na pozemek se vstupuje po 6 schůdcích. V pravém rohu pozemku je branka, z jejíž druhé strany se nachází chodník, respektive schody. [ulice] zadní části předmětného pozemku směrem k ulici [ulice] se nachází zídka vytvořená žalobkyní s tím, že zídka však přesně neodpovídá hranici pozemku. Pozemek je ze zadní strany a z levé strany lemován zdí, a to až ke štítu k ulici [ulice], který se nachází po levé straně budovy. Místním ohledáním zjištěno, že hranice pozemku tak, jak je zakreslen v katastru nemovitostí, neodpovídá zcela přesně skutečné hranici zahrady – plotu okolo pozemku, kdy pod plotem se nachází v tomto štítu skalka, navíc se jedná o výrazněji svažitý terén, a není tedy z této strany přístup k předmětné nemovitosti. Svažitý terén je rovněž v zadní části pozemku směrem k ulici [ulice] (prokázáno ohledáním na místě). [ulice] v pravé zadní části pozemku se nachází pozemek parc. [číslo] tzn., že touto brankou je z předmětného pozemku možné vstoupit na tento pozemek, nikoli na veřejnou komunikaci. Od ulice [ulice] je předmětný pozemek oddělen pozemky parc. [číslo] k. ú. [část obce] (prokázáno ohledáním na místě ve spojení s katastrální mapou). Spoluvlastníky pozemku parc. [číslo] manipulační plocha, k. ú. [část obce], byli k 9. 9. 2016 žalobkyně a 1. žalovaný (prokázáno informačním výpisem z katastru nemovitostí ze dne 9. 9. 2016). Vlastníkem pozemků parc. [číslo] jehož součástí je stavba, a [číslo], [list vlastnictví], vše k. ú. [část obce], je žalobkyně (prokázáno informačním výpisem z katastru nemovitostí ze dne 9. 9. 2016).

8. Dle znaleckého posudku se západní část pozemku o plošné výměře cca 275 m2 nachází v zóně OB – čistě obytné území, a severovýchodní část pozemku o výměře 273 m2 nachází v zóně OV – všeobecně obytné území. V místě je možnost napojení na všechny inženýrské sítě. Z hlediska územního rozvoje se jedná o pozemek samostatně nezastavitelný. Pozemek není přístupný z veřejné komunikace, pouze přes pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], který se nachází ve funkčním celku s budovou jiného vlastníka [adresa]. Při východní hranici pozemku jsou vybudována vrata, která se teoreticky jeví jako vstupní z veřejné komunikace, resp. schodiště vybudovaného mezi ulicí [ulice] a [anonymizováno], ale vrata není možné otevřít z důvodu, že z veřejné komunikace je za nimi vybudováno zábradlí a ze západu, resp. ze zahrady, jsou zasazena ve svažitém terénu a není možné je ani na jednu stranu otevřít. Teoreticky by bylo možné vstup pro pěší zde vybudovat (prokázáno znaleckým posudkem ze dne 28. 5. 2019, [číslo] na čl. 112 a násl.).

9. Dle sdělení o památkové ochraně a evidenci se na mj. předmětném pozemku nachází sýpka usedlosti [anonymizováno] se svými částmi (sýpka [adresa], zahrada), předmětný pozemek je tedy součástí předmětné kulturní památky (prokázáno sdělením údajů o památkové ochraně a evidenci ze dne 27. 8. 2013, čl. 63). V případě rozdělení předmětného pozemku z hlediska ochrany nemovité kulturní památky nehrozí ohrožení hodnot kulturní památky (prokázáno sdělením ze dne 24. 9. 2021, čl. 223).

10. Dle kupní smlouvy ze dne 15. 11. 2006 žalobkyně odkoupila od tehdejších spoluvlastníků, 1-24, jejich podíly za celkovou cenu 300 000 Kč (prokázáno kupní smlouvou ze dne 15. 11. 2006).

11. Dle rozhodnutí Státního pozemkového úřadu ze dne 20. 11. 2015, [číslo jednací] jsou předchůdce 4. žalované k podílu id. 1/24 a 5. žalovaná k podílu od. 5/36 vlastníky dle KN parc. [číslo] o výměře 548 m2, druh pozemku ostatní plocha, k. ú. [část obce] (prokázáno rozhodnutím Státního pozemkového úřadu ze dne 20. 11. 2015, [číslo jednací]).

12. Předchůdce 4. žalované a 5. žalovaná se obrátily na žalobkyni s nabídkou k odprodeji jejich podílů za kupní cenu 548 000 Kč a 164 400 Kč (prokázáno nabídkou k odprodeji ze dne 2. 5. 2016 adresovanou žalobkyni), dále na 2. a 3. žalovaného (prokázáno nabídkou k odprodeji ze dne 2. 5. 2016 adresovanou 2. a 3. žalovanému) a dále na 1. žalovaného se stejnou nabídkou (prokázáno nabídkou k odprodeji ze dne 2. 5. 2016 adresovanou 1. žalovanému a doručenkou). 1. žalovaný sdělil, že o tuto nabídku zájem nemá (prokázáno přípisem ze dne 3. 5. 2016 a doručenkou).

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud ke skutkovému závěru, že žalobkyně se domáhá vypořádání spoluvlastnictví ke shora uvedenému pozemku, tento pozemek je ve spoluvlastnictví 6 osob. Předmětný pozemek má nepravidelný tvar, téměř ve tvaru písmene L, a jeho výměra činí 548 m2. Pozemek nemá přístup k veřejné komunikaci. Zároveň žádný ze spoluvlastníků nemá zájem o přikázání podílů ostatních spoluvlastníků do svého výlučného vlastnictví.

14. Za užití následujících ustanovení:

15. Podle ust. § 1140 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat. Každý ze spoluvlastníků může kdykoli žádat o své oddělení ze spoluvlastnictví, lze-li předmět spoluvlastnictví rozdělit, nebo o zrušení spoluvlastnictví. Nesmí tak ale žádat v nevhodnou dobu nebo jen k újmě některého ze spoluvlastníků (odst. 2).

16. Podle ust. § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.

17. Podle ust. § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.

18. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora citovaných ustanovení s tím, že žalobkyně se domáhala zrušení podílového spoluvlastnictví, neboť již v něm nadále nemá zájem v něm setrvat. S vypořádáním spoluvlastnictví původně všichni spoluvlastníci souhlasili. Žalobkyně navrhovala primárně reálné rozdělení pozemku, k čemuž předložila situační plánek. 1. žalovaná s rozdělením pozemku souhlasila, žalovaní [číslo] pak navrhovali, aby byl pozemek přikázán žalobkyni do výlučného vlastnictví, neboť pozemek jako jediná užívá, vlastní sousedící pozemek, přes který se na předmětný pozemek vstupuje, a disponuje zároveň prostředky k vyplacení vypořádacího podílu žalovaným. V řízení bylo prokázáno, že předmětný pozemek se nachází v k. ú. [část obce], je obklopen jinými pozemky ve (spolu) vlastnictví jiných osob, nevede k němu přístup z veřejné komunikace, neboť pozemek je v současné době přístupný pouze přes pozemek žalobkyně parc. [číslo] k. ú. [část obce]. V zadní části zahrady se nachází branka, kdy dle zjištění znalkyně tuto nelze otevřít, neboť je za nimi vybudováno zábradlí a ze západu, resp. ze zahrady, jsou zasazena ve svažitém terénu a není tak možné je ani na jednu stranu otevřít. Za touto brankou se pak nachází pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce], manipulační plocha, ve spoluvlastnictví žalobkyně a 1. žalované, rovněž z této strany tak přístup k veřejné komunikaci není. V řízení bylo dále zjištěno, že předmětný pozemek využívá výhradně žalobkyně jako zahradu.

19. V řízení o vypořádání spoluvlastnictví je soud vázán způsoby a pořadím tak, jak je stanoví zákon. Soud je proto povinen nejprve zkoumat, zda je možné reálné rozdělení společné věci, což zpravidla u pozemků (jejichž součástí není stavba) bývá možné a proveditelné. Vzhledem k tomu, že předmětný pozemek je nemovitou kulturní památkou, soud se nejprve obrátil na orgán státní památkové péče (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 29. 5. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2977/2010), zda rozdělení brání překážky z hlediska veřejného práva, v tomto směru však žádné překážky dělní nebyly shledány. Za případy, kdy reálné dělení nemovitostí není dobře možné, jsou však také považovány obecně ty příklady, kdy by jednak nemohly vzniknout rozdělením samostatné věci, ale jednak také případy, kdy by části vzniklé rozdělením nemohly sloužit vlastníkovi takovým způsobem, který odpovídá jejich povaze a společenskému zájmu, u pozemků závisí toto posouzení na jejich poloze, celkové ploše a tvaru. Pokud pozemek rozdělit lze, je určujícím pro možné rozdělení pozemku na dva nebo více pozemků jako samostatných věcí zjištění, zda u nově vzniklých pozemků je zajištěn přístup ke komunikaci, a to ať už přímo na komunikaci, nebo po cizím pozemku, např. z titulu služebnosti. Služebnost cesty lze potom zřizovat také mezi rozdělovanými pozemky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006).

20. S ohledem na shora uvedené závěry soud dospěl k závěru, že předmětný pozemek rozdělit nelze. Dělení pozemku není možné totiž tehdy, pokud by nově vzniklé nemovité věci nebylo možno řádně užívat (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne28. 1. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3105/2014), u pozemků se pak jedná zejména o kritérium rozlohy a celkové plochy a tvaru rozdělovaného pozemku (rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006). Výměra předmětného pozemku činí pouze 548 m2, kdy při velikost podílů spoluvlastníků by připadl na žalované 2. a 3. pozemky o velikosti jen několika metrů čtverečních (při velikosti jejich podílu – každý id. 2/75 vzhledem k celku). Jen stěží si tak lze představit, že by nově vzniklé pozemky byly pro 2. a 3. žalovaného jakkoli využitelná, závěr o nemožnosti nově vzniklé pozemky řádně a dle jeho účelu využít by ostatně platil rovněž i pro ostatní žalované, ačkoli jsou jejich podíly větší. Další zásadní překážkou pro rozdělení pozemku je také absence přístupu k pozemku. Pokud soud v řízení o vypořádání spoluvlastnictví dospěje k závěru o možnosti reálného rozdělení společné věci, není tomuto dělení překážkou, pokud nevede přístup k veřejné komunikaci ke každému nově vzniklému pozemku, neboť je možné tuto překážku odstranit tak, že soud zřídí služebnosti ve prospěch nově vzniklých pozemků (ust. § 1145 o. z.). V posuzované věci však takto postupovat nelze, neboť přístup z veřejné komunikace k předmětnému pozemku nevede, resp. vede pouze přes pozemek nacházející se ve výlučném vlastnictví žalobkyně, konkrétně pozemek parc. [číslo] k. ú. [část obce]. V horní části pozemku se pak sice nachází také branka (uzavřená), jak namítala žalobkyně, avšak za touto brankou se rovněž nachází pozemek, který brání přístupu k veřejné komunikaci, severně se pak zde nachází pozemky parc. [číslo] k. ú. [část obce], které rovněž oddělují veřejnou komunikaci a předmětný pozemek. Nelze přitom uvažovat o tom, že přístup k pozemku žalovaní mají zajištěn z těchto pozemků jen proto, že jsou jeho spoluvlastníky (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006). Předmětný pozemek jako celek tak není přístupný jinak než přes cizí pozemky, v posuzované věci by tak faktické rozdělení pozemku vyvolalo potřebu dalšího (dalších) řízení.

21. V pořadí druhým způsobem vypořádání je přikázání pozemku do vlastnictví jednoho ze spoluvlastníků (ust. § 1147 věta prvá o. z.), v posuzované věci však žádný z účastníků o přikázání pozemku do svého vlastnictví zájem neprojevil. Pokud žalovaní namítají, že žalobkyně o pozemek zájem měla, avšak po zjištění jeho tržní ceny změnila názor, v čemž žalovaní shledávají rozpor s dobrými mravy, soud konstatuje, že žalobkyně od počátku řízení navrhovala rozdělení pozemku, z žádného podání nevyplývá, že by jakkoli projevila o přikázání podílů ostatních spoluvlastníků zájem. Soud má za to, že není možné přikázat podíly ostatních spoluvlastníků do vlastnictví žalobkyně proti její vůli, a to ani tehdy, pokud by dříve o tyto podíly zájem projevila (což v řízení ani prokázáno nebylo). Žalobkyně výslovně vyjádřila svůj nesouhlas s přikázáním pozemku do svého výlučného vlastnictví, přímo z dikce zákona (ust. § 1147 o. z.) pak vyplývá, že souhlas spoluvlastníka s přikázáním je podmínkou zvolení tohoto způsobu vypořádání, navíc pak splnění této podmínky (souhlasu) je výslovně vyžadováno i dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 6. 2016, sp. zn. 22 Cdo 1942/2016, usnesení Nejvyššího soudu ČR z 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2024/2016, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 12. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3294/2019). Zároveň soud neshledal nepoctivost jednání žalobkyně, popř. jednání, které by nepožívalo ochrany. Pokud žalovaní 2–5 nabyli své spoluvlastnické podíly od 1. žalovaného až v roce 2015, resp. 2016, přičemž žaloba byla podána v květnu 2016, je naopak pochopitelné, že žalobkyně nadále neměla zájem ve spoluvlastnictví s tolika spoluvlastníky setrvat.

22. Ze shora uvedených důvodů, kdy soud shledal nemožným rozdělení předmětného pozemku a zároveň o přikázání pozemku do vlastnictví žádný ze spoluvlastníků zájem neprojevil, jediným možným způsobem vypořádání spoluvlastnictví je prodej pozemku ve veřejné dražbě s tím, že výtěžek bude rozdělen podle velikosti podílů účastníků (ust. § 1147 věta druhá o. z.).

23. Žalovaní 2. – 5. pak závěrem také namítali, že žaloba na vypořádání spoluvlastnictví by měla být zamítnuta. Důvody spatřují v tom, že výtěžek dražby bude mnohem nižší, než pokud by bylo přikázáno jednomu ze spoluvlastníků, dále že pozemek těsně přiléhá k pozemku vedlejšímu a stavbě a že žaloba byla podána v rozporu s dobrými mravy.

24. Dle ust. § 1140 odst. 2 o. z. je možné žalobu na vypořádání spoluvlastnictví zamítnout, pokud se jedná o dobu nevhodnou ke zrušení spoluvlastnictví, popř. pokud by se tak mělo stát jen k újmě spoluvlastníka. Pro posouzení doby nevhodné ke zrušení spoluvlastnictví podle § 1140 odst. 2 o. z. jsou rozhodné přechodné objektivní poměry týkající se společné věci, nikoli osobní poměry spoluvlastníků, pro posouzení, zda by spoluvlastníkům vznikla újma, jsou pak podstatné subjektivní okolnosti přechodné povahy. Ust. § 1140 odst. 2 o. z. nevylučuje také výjimečné zamítnutí žaloby na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví z důvodu zjevného zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. (dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 22 Cdo 5159/2014).

25. Úvodem soud předestírá, jak už bylo shora uvedeno, že rozpor s dobrými mravy či nepoctivé jednání, které nepožívá ochrany, na straně žalobkyně v řízení nebyly zjištěny. Žalobkyně podala žalobu krátce poté, co nabyli své podíly od 1. žalovaného žalovaní 2. – 5., od počátku řízení navrhovala rozdělení společné věci, nikoli přikázání do svého vlastnictví (nebylo tedy ani zjištěno, že by si„ rozmyslela“ odkup podílu po zjištění obvyklé ceny pozemku dle znaleckého posudku). Ve vztahu k případům výslovně uvedeným v § 1140 odst. 2 o. z., v nichž lze žalobu zamítnout, soud uvádí, že se zde nejedná, respektive nejsou ani tvrzeny, o okolnosti dočasného charakteru. Jestliže žalovaní namítají, že nebude možné nemovitou věc vydražit, popř. že výsledná cena bude podstatně nižší pro chybějící přístup, jednak se nejedná o újmu jen některého spoluvlastníka (spoluvlastníků), jednak se nejedná o okolnost pouze přechodného rázu, ale trvalého. Uvedené by vylučovalo možnost zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví trvale, přičemž podmínka okolnosti jen přechodného rázu rovněž vyplývá z ustálené judikatury. V situaci, kdy 2. – 5. žalovaní namítají, že pozemek nemá přístup a zároveň neučinili žádné kroky vedoucí k tomu, aby byl tento přístup k veřejné komunikaci zajištěn, nelze než konstatovat, že se za nastalé situace jedná o překážku trvalé povahy. Nelze totiž spravedlivě požadovat po žalobkyni, aby sama zřízení přístupu zajistila, než se bude moci domáhat zrušení spoluvlastnictví v situaci, kdy ostatní spoluvlastníci jsou nečinní. Argumentem pro zamítnutí žaloby pak není ani to, že žalobkyně může pozemky užívat i za stávajícího stavu, když ostatní spoluvlastníci po ní ničeho nežádají ani ji v tomto užívání nijak neruší. Závěrem soud konstatuje, že žalobkyně na nastalém stavu nemá žádné zavinění, žádný zlý úmysl prokázán nebyl, a pokud v minulosti měla zájem na tom podíly ostatních spoluvlastníků odkoupit, neznamená to bez dalšího, že v jejím současném jednání, kdy již tento zájem nemá, lze spatřovat rozpor s dobrými mravy či jednání, které nepožívá ochrany ve smyslu ust. § 7 o. z.

26. Jestliže pak 4. a 5. žalovaná odkazovaly na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 22 Cdo 1399/2004, dle něhož není možné vypořádat spoluvlastnictví tak, že soud nařídí prodej nemovitosti, u něhož nelze vyloučit, že nebude realizován, tedy že nemovitosti nebudou prodány a nebude výtěžek k rozdělení, soud konstatuje, že v tomto odkazovaném případě se jednalo o bezpodílové spoluvlastnictví, kdy měli manželé právo k celé věci a v případě přikázání do vlastnictví jednomu z nich by nebylo přikázáno více, než již dotyčný manžel vlastní. V případě podílového spoluvlastnictví k věci mohou být podíly spoluvlastníků různě velké (někdy i stejné) a každému ze spoluvlastníků náleží jen jeho podíl; v případě bezpodílového spoluvlastnictví manželů však každému z manželů náležela celá věc, byť spolu s druhým manželem. Pokud byla proto věc přikázána jednomu z manželů - a to i proti jeho vůli - nebylo mu přikazováno nic, co by mu již dříve nepatřilo. V tomto se tedy případ zásadně liší od projednávané věci a uvedené rozhodnutí Nejvyššího soudu proto v této věci aplikovat nelze.

27. V posuzované věci tak soud dospěl k závěru, že ze zjištěných skutečností nelze dovozovat, že by podání žaloby a uplatnění práva na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví ze strany žalobkyně a postup žalobkyně v řízení zakládal důvodnost úvahy o zjevném zneužití práva podle § 8 o. z., soud nespatřuje ani žádnou okolnost pro učinění závěru, že by se ze strany žalobkyně jednalo o výkon jejího práva v rozporu s jeho účelem. Překážky zrušení spoluvlastnictví mají být dočasného charakteru, zde se jedná o důvody trvalé povahy, které nemohou představovat důvody pro zamítnutí žaloby ve smyslu § 1140 odst. 2 o. z. Otázku možného zneužití práva při uplatnění požadavku na zrušení a vypořádání spoluvlastnictví je nadto nutno vždy nahlížet primárně také z hlediska zákonem výslovně zdůrazněné maximy, že nikdo nemůže být nucen setrvat ve spoluvlastnictví (§ 1140 odst. 1 o. z.) se zákonem stanovenými výjimkami reflektujícími toliko dočasné okolnosti (§ 1140 odst. 2 o. z.), z čehož vyplývá, že zjevné zneužití práva domáhat se likvidace spoluvlastnického poměru bude v praxi záležitostí zcela výjimečnou (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 8. 2007, sp. zn. 22 Cdo 2163/2006). Nadto také třeba podotknout, že námitka žalovaných – tedy jednání žalobkyně v rozporu s dobrými mravy, pročež by žaloba z toho důvodu měla být zamítnuta – byla vznesena až po koncentraci řízení.

28. S ohledem na vše shora uvedené má soud za to, že nebylo možné ve věci rozhodnout jinak, než že spoluvlastnictví účastníků k předmětnému pozemku se ruší (výrok I.), přičemž jako jediný možný způsob vypořádání spoluvlastnictví připadá v této věci v úvahu prodej pozemku ve veřejné dražbě (výrok II.).

29. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů, a to z důvodu, že se zde jedná o iudicium duplex, tedy účastníci na obou stranách sporu mají zároveň postavení žalobce i žalovaného, kdy zároveň nelze ani dospět k závěru, že by některý z účastníků byl úspěšnější než jiní (žalobkyně žádala rozdělení věci, 1. žalovaný se klonil k variantě rozdělení věci, 2. – 5. žalovaný pak měli za to, že je třeba pozemek přikázat do výlučného vlastnictví žalobkyně, popř. by měla být žaloba zamítnuta).

30. O nákladech řízení státu (IV.) bylo rozhodnuto tak, že se státu právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává, neboť soudem byl zadán znalecký posudek ke zjištění ceny pozemku v situaci, kdy žádný z účastníků zájem o přikázání pozemku neprojevil a ani tento důkaz žádný z účastníků nenavrhl, soud tak má za to, že by nebylo spravedlivé, aby účastníky náklady na znalecký posudek nesli.

Poučení