11 C 136/2019-89

Rubrum

Okresní soud ve Vsetíně rozhodl samosoudcem JUDr Ing Radomírem Cábem ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] b) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce a žalobce] oba zastoupeni advokátem [titul] [titul]. [jméno] [příjmení], [titul za jménem] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] oba zastoupeni advokátem [titul]. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zřízení práva nezbytné cesty takto:

Výrok

I. Zřizuje se služebnost stezky (spočívající v právu chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a v právu, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali) po části pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] vymezené v geometrickém plánu [číslo] vyhotoveném [titul]. [jméno] [příjmení], který je přílohou tohoto rozsudku, a to ve prospěch žalobců jako vlastníků pozemku parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec], jakož i všech jejich právních nástupců ve vlastnictví tohoto pozemku.

II. Žalobkyně a) a žalobce b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit žalované 1) a žalovanému 2) částku 3 500 Kč jako úplatu za zřízení služebnosti stezky, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

[Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

3. K dotazu soudu žalobci výslovně uvedli (čl. 71v), že netvrdí, že by na pozemcích žalovaných již v současnosti vázlo věcné břemeno průchodu a průjezdu, případně jiného užívání. Soud se proto otázkou, zda žalobci nabyli věcné břemeno vydržením, dále nezabýval (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22Cdo 2667/2004 ze dne 23.6.2005, či usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22Cdo 1171/2016 ze dne 26.4.2016).

4. Soud k návrhu účastníků (a v případě výpisů z KN na čl. 37 a 38 a snímků z katastrální mapy v PO čl. 48 i z iniciativy soudu dle ust. § 120 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.)) provedl následující důkazy, z nichž zjistil: - z předžalobní výzvy z 17.7.2019 (čl. 8-9) a podacích lístků (čl. 9v-10), že žalobci zastoupení svým právním zástupcem vyzvali žalované k tomu, aby jim umožnili užívat "pozemní komunikaci" vedenou po Přístupovém pozemku a aby s nimi uzavřeli smlouvu o zřízení věcného břemene – služebnosti cesty přes Přístupový pozemek. - z dopisu žalovaných žalobkyni a) (čl. 11 a dtto čl. 33), že žalovaní jako vlastníci Dalších pozemků (tedy nikoli jako vlastníci Přístupového pozemku) vyzvali žalobkyni a) k respektování jejich vlastnického práva k těmto pozemkům a k jejich vyklizení, a to nejdéle do 20.5.2019. Ohledně Přístupového pozemku sdělili, že ji žalobci můžou občasně využívat jako pěší přístupovou cestu, nikoli však jako příjezdovou cestu. - z e-mailu z [datum] (čl. 12 a dtto čl. 32), že žalovaní sdělili právnímu zástupci žalobců, že žalobcům nijak nebrání v průchodu přes Přístupový pozemek, že odmítají jím navrženou smlouvu o zřízení věcného břemene, avšak nebrání se sepsání smlouvy za adekvátních podmínek. Současně vyslovili nesouhlas s tím, aby žalobci Přístupový pozemek využívali k příjezdu k Pozemkům žalobců. - z přípisu zástupce žalobců ze dne 6.5.2019 a podacích lístků (čl. 16-21), že žalobci jimi ústy svého právního zástupce vyzvali žalované, aby se žalovaní zdrželi jakýchkoli zásahů na Dalších pozemcích (jichž jsou žalovaní vlastníci), aby nedošlo k zásahu do pokojného užívání těchto pozemků ze strany žalobců. Dále vyslovili názor, že vydrželi právo cesty k Přístupovému pozemku a konečně odmítli návrhy žalovaných na smírné řešení vzniklé situace. - z mapy předmětných pozemků (čl. 22) soud zjistil místopisnou situaci. - z výpisu z KN, [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] (čl. 37), že žalovaní jsou podílovými spoluvlastníky - žalovaná 1) s podílem o velikosti id [anonymizováno] a žalovaný 2) s podílem o velikosti id [anonymizováno] - pozemku parc.č. St. [číslo], jehož součástí stavba [webová adresa] č. [číslo], dále pozemku parc. [číslo] Dalších pozemků a dále i Přístupového pozemku, který je veden jako ostatní plocha – manipulační plocha. Tyto nemovitosti získali [anonymizována tři slova] [role v řízení]. - z výpisu z KN, [list vlastnictví] pro k.ú. [obec] (čl. 38), že v SJM žalobců jsou Pozemky žalobců, přičemž součástí pozemku parc.č. St. [číslo] je stavba [webová adresa] č. [číslo]. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] - ze snímku z katastrální mapy zobrazujícím vzdálenost od veřejné komunikace k chatě žalobců (PO čl. 48), že z veřejné komunikace na hranici pozemku parc. [číslo] (k němuž jako panujícímu pozemku má být služebnost zřízena) je to pouhých 23,53m. Dalších cca 9,8m je to z hranice mezi Přístupovým pozemkem a pozemkem parc. [číslo] ke vstupu do chaty žalobců. - z výpisu z nahlížení do KN (čl. 68), že pozemek parc. [číslo] v k.ú. a obci [obec] ([anonymizováno 5 slov] na pozemku parc. [číslo]), je ve vlastnictví [jméno] [příjmení] a jedná se o trvalý travní porost. - ze situace, která byla součástí projektové dokumentace pro výstavbu chaty žalobců (čl. 69), že již v době výstavby chaty žalobců byla příslušná část Přístupového pozemku v této situaci označena jako "příchod k horní chatě".

5. Z ostatních provedených důkazů přípisem žalovaných (čl. 13), nahlížením do KN (čl. 14 a 15), znaleckým posudkem (PO čl. 48), e-mailem z [datum] a snímkem z katastrální mapy zobrazujícím plochu části Přístupového pozemku, která by měla být zatížena věcným břemenem, soud nezjistil skutečnosti významné pro posouzení věci, když z nich vyplývaly toliko skutečnosti pro rozhodnutí věci nevýznamné, případně skutečnosti, které již byly spolehlivě prokázány jinými důkazy, případně skutečnosti, které účastníci při tomto jednání učinili nespornými. Proto je soud blíže neuvádí ani nehodnotí.

6. Návrh žalovaných na doplnění dokazování čestným prohlášením paní [příjmení] (čl. 67) soud zamítl z důvodu nadbytečnosti.

7. Mezi účastníky nebylo sporu o tom (protokol o új. dne [datum], čl. 72v dole, čl. 73 shora), že přiměřená úplata za zřízení služebnosti stezky činí částku 3 500 Kč. [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec] [Anonymizovaný odstavec]

11. Mezi účastníky nebylo sporu o tom, že výše přiměřené úplaty za zřízení služebnosti stezky po Přístupovém pozemku činí [částka].

12. Tvrzení žalovaných, že žalobci si způsobili nedostatek přístupu k Pozemkům žalobců z hrubé nedbalosti nebo úmyslně zůstalo přes výzvu a poučení podle ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jako o.s.ř.) neprokázáno. Skutečnost, že paní [příjmení] prodala Přístupový pozemek předchůdci žalovaných, a nikoli žalobcům, nelze dle názoru soudu žalobcům přičítat k tíži. Pokud se pak týká tvrzení žalované 1), že navrhovala žalobcům darování pozemku parc. [číslo] za účelem zřízení přístupu z jiné strany, toto bylo dle názoru soudu nevýznamné, protože (jak uvedeno výše a jak soud při jednání v rámci upozornění dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. žalovaným sdělil), by toto spojení stejně vedlo pouze na pozemek parc. [číslo] ve vlastnictví třetí osoby. Nadto toto tvrzení zůstalo přes výzvu a poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. neprokázané.

13. Důkazy pro tvrzení, že škoda na nemovitosti žalovaných převýší výhodu nezbytné cesty zřízené pouze ve formě služebnosti stezky (pěšího přístupu), nebyly přes výzvu a poučení dle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. ze strany žalovaných předloženy.

14. Pokud žalobci tvrdili, že je k řádnému užívání Pozemků žalobců nezbytný příjezd motorovým vozidlem, toto tvrzení zůstalo přes výzvu a poučení soudu podle ust. § 118a odst. 1 o.s.ř. nedotvrzeno, když soud předtím žalobce upozornil dle ust. § 118a odst. 2 o.s.ř. na odlišný právní názor soudu spočívající v tom, že v dané situaci zřízení služebnosti cesty po Přístupovém pozemku nepřipadá do úvahy. [Anonymizovaný odstavec]

16. Podle ustanovení § 1029 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jako o.z.) [příjmení] nemovité věci, na níž nelze řádně hospodařit či jinak ji řádně užívat proto, že není dostatečně spojena s veřejnou cestou, může žádat, aby mu soused za náhradu povolil nezbytnou cestu přes svůj pozemek. Podle ust. § 1029 odst. 2 o.z. Nezbytnou cestu může soud povolit v rozsahu, který odpovídá potřebě vlastníka nemovité věci řádně ji užívat s náklady co nejmenšími, a to i jako služebnost. Zároveň musí být dbáno, aby soused byl zřízením nebo užíváním nezbytné cesty co nejméně obtěžován a jeho pozemek co nejméně zasažen. To musí být zvlášť zváženo, má-li se žadateli povolit zřízení nové cesty. Podle ust. § 1032 odst. 1 o.z. Soud nepovolí nezbytnou cestu, (a) převýší-li škoda na nemovité věci souseda zřejmě výhodu nezbytné cesty, (b) způsobil-li si nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti či úmyslně ten, kdo o nezbytnou cestu žádá, nebo (c) žádá-li se nezbytná cesta jen za účelem pohodlnějšího spojení. Podle ust. § 1033 odst. 1 o.z. Obklopuje-li nemovitou věc bez přístupu několik sousedních pozemků, povolí se nezbytná cesta jen přes jeden z nich. Přitom se uváží, přes který pozemek je nejpřirozenější přístup za současného zřetele k okolnostem stanoveným v § [číslo] odst.

2. Podle ust. § 1260 odst. 1 věta druhá o.z. Ze zákona nebo rozhodnutím orgánu veřejné moci se služebnost nabývá v případech stanovených zákonem. Podle ust. § 1274 odst. 1 o.z. Služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali. Podle ust. § 1276 odst. 1 o.z. Služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.

17. Soud věc posoudil zejména podle právních norem uvedených výše a dospěl k následujícím závěrům.

18. Úvodem nutno předeslat, že i když žalobci ve smyslu cit. ust. § 1029 odst. 1 o.z. žádali o zřízení práva cesty, soud s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22Cdo 2667/2004 ze dne 24.5.2004, konstatuje, že "Právo cesty sestává jak z práva přes pozemek procházet, tak přes něj projíždět. Není však vyloučeno, aby bylo výjimečně zřízeno věcné břemeno spočívající jen v právu chůze po přilehlém pozemku. (…) ". Jinými slovy i když se žalobci domáhali zřízení věcného břemene v podobě práva projíždět přes Přístupový pozemek motorovými vozidly, je v tom imanentně obsaženo i právo přes Přístupový pozemek procházet (srov. např. komentář na stránkách [webová adresa], [příjmení], J a kol.: Občanský zákoník III., Věcná práva, (§ [číslo]), 1. vydání, 2013, výklad k ust. § 1276 o.z., bod I.: "Služebnost cesty je jediná ze tří v ObčZ uvedených dopravních služebností, která zahrnuje právo jezdit motorovými vozidly. Zahrnuje v sobě (a maiori ad minus) rovněž právo stezky (tedy právo přes služebný pozemek chodit a lidskou silou se dopravovat) …". Z obsahu žaloby i procesních postojů žalobců bylo ostatně zjevné, že žádají současně i o možnost příchodu k Pozemkům žalobců. Proto soud v rámci úvah o rozsahu a obsahu případného věcného břemene musel zvažovat nikoli pouze to, zda lze dle cit. ust. § 1029 odst. 1 o.z. zřídit (povolit) služebnost cesty ve smyslu cit. ust. § 1276 o.z., ale současně (v případě, že shledá, že služebnost cesty zřídit v daném případě nelze) zda lze zřídit alespoň služebnost stezky ve smyslu cit. ust. § 1274 o.z.

19. V této souvislosti je soud nucen konstatovat, že pokud žalobci tvrdili, že přístup v podobě cesty potřebují za účelem údržby a obhospodařování své chaty, je nutno s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22Cdo 3398/2016 ze dne 24.1.2017 konstatovat, že "Žalobě o povolení nezbytné cesty (§ [číslo]) nelze vyhovět, je-li nezbytná cesta žádána (…) pro údržbu či obhospodařování nemovité věci v rozsahu spadajícím pod § 1021 o.z.

20. Pokud se pak žalobci domáhali zřízení služebnosti cesty s odkazem [anonymizováno 5 slov], nelze přehlédnout, že součástí pozemku parc.č. St. [číslo] je pouze chata č. [číslo], tedy stavba určená k rekreaci, nikoli k bydlení. Navíc žalobci se zřízení cesty domáhali nikoli jako vlastníci tohoto pozemku, jehož je chata součástí, ale jako vlastníci okolního pozemku parc. [číslo]. Pominout nelze ani skutečnost, že z veřejné cesty je to k pozemku parc. [číslo] pouhých 23,5m. To je často méně, než například u panelových domů činí vzdálenost od parkovišť před nimi k jejich vchodům. Ostatně i stavby rodinných domů jsou povolovány tehdy, když vzdálenost ke zpevněné cestě činí méně, než 50m. V neposlední řadě je pak třeba zdůraznit, že příjezd motorovými vozidly přes Přístupový pozemek v těsné blízkosti chaty žalovaných by znamenal vskutku významné snížení komfortu jejich užívání a vedl by nejen podstatnému znehodnocení Přístupového pozemku, ale i ostatních jejich nemovitostí. V takovém případě by již soud nepochybně musel dospět k závěru, že v případě zřízení přístupu v podobě cesty (a nikoli pouhé stezky) by škoda na nemovitých věcech žalovaných zjevně přesáhla výhodu cesty na straně žalobců. Nadto příjezd motorovými vozidly po Přístupovém pozemku je bez jeho zpevnění po část roku objektivně nemožný, protože místní podmínky jsou velmi stísněné, Přístupový pozemek je v horní části příkrý a příjezd motorovým vozidlem je možný jen za sucha, avšak i tak lze očekávat poškození travního porostu na Přístupovém pozemku. K zajištění příjezdu i za zhoršených povětrnostních podmínek by bylo nutno Přístupový pozemek zpevnit nejlépe asfaltovým kobercem, což by jej však z pohledu žalovaných fakticky znehodnotilo a vedlo by i k výraznému snížení hodnoty ostatních jejich nemovitostí. Lze tedy uzavřít, že omezení vlastnického práva žalovaných k Přístupovému pozemku (jakož i k ostatním jejich nemovitostem) zřízením přístupu v podobě cesty ve smyslu ust. § 1276 o.z. nepřipadalo vůbec do úvahy.

21. Pokud žalovaní tvrdili, že si žalobci způsobili nedostatek přístupu z hrubé nedbalosti nebo úmyslně, je soud nucen konstatovat, že přes výzvu a poučení podle ust. § 118a odst. 3 o.s.ř. toto jejich tvrzení nebylo prokázáno a soudu není ani zřejmé, v jakých konkrétních skutečnostech by mělo spočívat. Pokud žalovaní upozorňovali, že žalobci Pozemky žalobců nabyli s tím, že nemají spojení s veřejnou cestou, je nutno zdůraznit skutečnost, že žalobci je nabyli dědictvím [anonymizováno] [role v řízení] [role v řízení] a) (nikoli například koupí), přičemž dříve, když [role v řízení] [role v řízení] chatu stavěli, byl Přístupový pozemek ještě ve vlastnictví místního JZD a doba byla charakterizována tím, že na ochranu vlastnických práv k půdě nebyl kladen důraz. Použití závěrů uvedených například v usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22Cdo 3242/2015 ze dne 15.11.2016, podle kterého "Hrubě nedbalé či úmyslné jednání vlastníka nemovité věci žádajícího o povolení nezbytné cesty, které je důvodem zamítnutí žaloby podle § 1032 odst. 1 písm. b) o.z., může podle okolností případu spočívat (…) i v nabytí nemovité věci bez zajištěného spojení s veřejnou cestou." se proto soudu jeví být v tomto případě značně limitovaným. Pokud pak žalovaní tvrdili, že žalobci (a nikoli otec žalovaných) mohli Přístupový pozemek koupit, nelze přehlédnout, že jej dřívější vlastnice žalobcům nenabídla. Jiná situace by samozřejmě nastala, pokud by dřívější vlastnice Přístupový pozemek žalobcům ke koupi skutečně nabídla a ti jej coby zbytečný výdaj odmítli s tím, že se přístupu následně domohou soudní žalobou za výhodnějších cenových podmínek.

22. Pokud žalovaní tvrdili, že škoda na Přístupovém pozemku převýší výhodu nezbytné cesty zřízené pouze ve formě služebnosti stezky, toto tvrzení prokázáno nebylo. Nelze ostatně pominout, že žalovaní konzistentně v průběhu řízení setrvávali na stanovisku, že pěší průchod žalobců přes Přístupový pozemek k Pozemkům žalobců je tolik neobtěžuje a nehodlají jej žalobcům upírat.

23. Pokud žalovaní tvrdili, že spojení Pozemků žalobců s veřejnou cestou lze zajistit i z jiných směrů, toto jejich tvrzení rovněž nebylo prokázáno, jak je uvedeno výše. Za situace, kdy soud dovodil, že ke spojení Pozemků žalobců s veřejnou cestou postačí stezka, je nutno konstatovat, že stezka přes příslušnou část Přístupového pozemku je nejpřirozenějším spojením, je krátká a pro žalobce snadno schůdná. Pro žalované na druhé straně (dle jejich vlastních vyjádření) není spojena s nadměrným obtěžováním. Všechny ostatní žalovanými navrhované možnosti vedou značnými oklikami přes pozemky dalších vlastníků, jsou špatně schůdné a v případě spojení přes pozemek parc. [číslo] jsou nadto spojeny s nutností vybudování mostku přes potok po tomto pozemku vedoucí. Soud v této souvislosti znovu připomíná, že tyto závěry platí pouze v případě spojení v podobě stezky. Zřízení spojení v podobě cesty po Přístupovém pozemku má soud, jak uvedeno výše, vzhledem k místním stísněným podmínkám za nemožné a navíc za případ řešení, kdy by škoda na nemovité věci žalovaných bezpochyby převýšila výhodu nezbytné cesty (§ 1032 odst. 1 písm. a) o.z.).

24. Pokud se týká rozsahu, v němž bude Přístupový pozemek služebností stezky dotčen, soud vycházel z geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [titul]. [jméno] [příjmení]. Ten počítá s dotčením Přístupového pozemku při jeho straně, která je více vzdálená od chaty žalovaných v podobě pruhu o šířce lehce přesahující dva metry. Soud je toho názoru, že i když je zřizována pouze služebnost stezky, je třeba tuto šíři přístupového koridoru zachovat, protože žalobci mohou ke své chatě dopravovat i objemnější předměty (např. nábytek, zahradní potřeby) a budou potřebovat využít celou šíři přístupového koridoru, a to zvlášť za situace, kdy je Přístupový pozemek ve své horní části příkrý, což i nesení břemene ztěžuje. Pokud by tento koridor byl zúžen například jen na pruh o šíři jednoho metru, postačoval by k přístupu člověka, ale ten by již nic objemnějšího nemohl nést. Navíc i takto stanovený koridor je dostatečně vzdálen od chaty žalovaných, aby je občasný pěší příchod žalobců v užívání jejich nemovitostí neomezoval.

25. Lze tedy shrnout, že za dané situace, kdy a) chata žalobců č. [číslo] na pozemku parc.č. St. [číslo] není nemovitostí určenou k trvalému bydlení a žalobci se navíc zřízení služebnosti cesty domáhali jako vlastníci pozemku parc. [číslo] nikoli jako vlastníci pozemku parc.č. St. [číslo], jehož součástí je chata č. [číslo]; b) Pozemky žalobců nejsou spojeny s veřejnou cestou; c) vzdálenost z veřejné cesty na okraj pozemku parc. [číslo] je pouhých 23,5m a z tohoto místa k chatě žalobců dalších pouhých 10m; d) nebylo prokázáno, že škoda na Přístupovém pozemku (jakož i na dalších nemovitostech žalovaných) by převýšila výhodu nezbytné cesty v podobě stezky (pěšího přístupu); e) nebylo prokázáno, že by si nedostatek spojení s veřejnou cestou žalobci způsobili z hrubé nedbalosti a f) nebylo prokázáno, že by existovalo dostupné lepší spojení jinudy; dospěl soud s přihlédnutím k zásadám pokud možno spravedlivého uspořádání vztahů mezi účastníky, s přihlédnutím k minulosti, kdy již při výstavbě chaty žalobců bylo s Přístupovým pozemkem počítáno pro účely přístupu k Pozemkům žalobců, jakož i s přihlédnutím k místním stísněným podmínkám, k závěru, že v daném případě je nutno v souladu s cit. ust. § 1029 odst. 2 o.z. povolit žalobcům nezbytnou cestu po Přístupovém pozemku za účelem spojení Pozemků žalobců s veřejnou cestou, avšak pouze v podobě služebnosti stezky, tedy práva pěšího přístupu ve smyslu cit. ust. § 1274 odst. 1 o.z., která na straně jedné žalobcům postačí k řádnému užívání Pozemků žalobců včetně chaty č.e. [číslo] a na straně druhé i pro žalované bude představovat ještě únosné omezení jejich spoluvlastnického práva k Přístupovému pozemku, jakož i k ostatním jejich nemovitostem. Přístupový pozemek přirozeně není potřeba služebností stezky zatížit celý a stezku postačí zřídit v rozsahu vymezeném geometrickým plánem [číslo] vyhotoveného [titul]. [jméno] [příjmení], avšak užší koridor pro stezku by již žalobcům dle názoru soudu řádný výkon jejich užívacích práv k Pozemkům žalobců a k jejich obhospodařování neumožňoval. Soud proto vztahy mezi účastníky vypořádal tím způsobem, že ve prospěch žalobců jako vlastníků pozemku parc. [číslo] zřídil po části Přístupového pozemku služebnost stezky v rozsahu vymezeném geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [titul]. [jméno] [příjmení], jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.

26. Soud k tomuto svému rozhodnutí dále poznamenává (srov. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové sp.zn. 19Co 632/2005 ze dne 20.6.2006 či usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22Cdo 4205/2014 ze dne 7.7.2016), že věcné břemeno, jemuž odpovídá právo cesty po přilehlém pozemku k jinému pozemku představuje určitý způsob vypořádání vztahu mezi vlastníkem pozemku nespojeného s veřejnou cestou a vlastníkem přilehlého pozemku ve smyslu ust. § 153 odst. 2 o.s.ř. Soud dále odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu České republiky sp.zn. 22Cdo 4103/2016 ze dne 26.10.2016, z nějž se podává, že " (…); jde-li o způsob vypořádání vztahu mezi účastníky, vyplývající z právního předpisu, je v takovém případě na soudu, aby sám určil, kudy cesta povede a aby případně vymezil i obsah práva cesty. Soud proto, ačkoli v daném případě neshledal důvody pro zřízení služebnosti cesty, jak žalobci požadovali, nemohl přikročit bez dalšího k zamítnutí žaloby, ačkoli, jak uvedeno výše, navrhovaný rozsah věcného břemene měl za nepřiměřený, ale rozhodl o zřízení služebnosti stezky, která na straně jedné zajišťuje žalobcům spojení Pozemků žalobců s veřejnou cestou v nezbytném rozsahu a na straně druhé zatěžuje žalované co nejméně. To se současně projevilo tím, že soud do výrokové části tohoto rozsudku nepojal výrok o zamítnutí žaloby v části, v níž se žalobci po žalovaných domáhali zřízení služebnosti cesty.

27. Soud k tomu dále poznamenává, že v daném případě se zřízení spojení s veřejnou cestou pouze formou obligačního práva jevilo jako zjevně nedostatečné. Proto přistoupil ze zřízení služebnosti jako práva věcného, 28. Za zřízení služebnosti stezky náleží žalovaným ve smyslu ust. § 1030 odst. 1 o.z. úplata ve výši 3 500 Kč, kdy tuto výši učinili účastníci při ústním jednání dne [datum] nespornou. Soud proto žalobcům uložil, aby žalovaným zaplatili za zřízení služebnosti stezky částku 3 500 Kč, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku.

29. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V tomto případě žalobci požadovali, aby soud po Přístupovém pozemku povolil nezbytnou cestu v podobě služebnosti cesty umožňující vedle pěšího přístupu i příjezd motorovými vozidly, přičemž původně se domáhal, aby věcným břemenem byl zatížen celý Přístupový pozemek. Oproti tomu žalovaní požadovali, aby soud žalobu zcela zamítl. Soud po Přístupovém pozemku povolil nezbytnou cestu pouze v rozsahu služebnosti stezky umožňující pěší přístup a pouze v rozsahu vyplývajícím z geometrického plánu [číslo] vyhotoveného [titul]. [jméno] [příjmení]. Výsledek sporu je tak částečným úspěchem obou účastníků, přičemž míru tohoto úspěchu lze u žalobců, i u žalovaných stanovit přibližně na 50%. Za této situace žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nebylo možno přiznat, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.

Poučení