11 C 136/2022 - 59

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro nahrazení souhlasu s vydáním úschovy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se strana žalující domáhala, aby žalovaný byl povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. 13 Sd 4/2021, a to v rozsahu částky ve výši 1 000 EUR, převedené do soudní úschovy z bankovního účtu [číslo] [bankovní účet], vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba]

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému, aby žalovaný byl povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. 13 Sd 4/2021 žalobci, a to v rozsahu částky -) ve výši 1 794,82 EUR, převedené do soudní úschovy z bankovního účtu č. [bankovní účet], vedeného u [právnická osoba], -) ve výši 114 888,33 EUR, převedené do soudní úschovy z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], -) ve výši 60 192,10 EUR, převedené do soudní úschovy z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], -) ve výši 134 405,42 EUR, převedené do soudní úschovy z bankovního účtu [číslo] [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], -) ve výši 30 779,13 USD, převedené do soudní úschovy z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] -) ve výši 14 762,06 GBP, převedené do soudní úschovy z bankovního účtu č. [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba]

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 25. 4. 2022 doplněnou podáním ze dne 7. 10. 2022 a ze dne 26. 6. 2023 domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo vysloveno, že se nahrazuje projev vůle žalovaného souhlasit s vydáním předmětu úschovy – peněžních prostředků na účtu ve výši 1 000 EUR a ve výši specifikované ve výroku II. K odůvodnění žaloby uvedl, že do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3 byly usnesením Policie České republiky ze dne 27. 3. 2020, č. j. KRPA-54280-265/TČ-2018-000094-FA složeny finanční prostředky žalobce: - ve výši 1 794,82 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 114 888,33 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 60 192,10 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 134 405,42 EUR uložené na bankovním účtu [číslo] [bankovní účet], vedeném u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba]; - ve výši 30 779,13 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba]; - ve výši 14 762,06 GBP uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]

2. Žalovaný uplatnil u zdejšího soudu v řízení o úschově sp. zn. 13 Sd 4/2021 nárok na vydání částky 1 000 EUR z účtu 0 [bankovní účet]. Ve vztahu k peněžním prostředkům z žádného jiného bankovního účtu žalovaný nárok neuplatňuje. Žalobce považuje tento nárok za neoprávněný a neexistující, neboť žalovaný nemá vlastnické právo k peněžním prostředkům nacházejícím se v soudní úschově a ani žádné takovéto právo netvrdí. Dne 25. 2. 2022 vyzval soud účastníky řízení, aby uplatnili právo k věci uložené do úschovy zdejšího soudu samostatnou žalobou v řízení ve věcech občanskoprávních podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobce je majitelem bankovního účtu č. ú. 0 [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] a jako majitel bankovního účtu je jediným vlastníkem nehmotné věci – pohledávky vůči [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] na vydání veškerých peněžních prostředků vedených na tomto účtu. Peněžní prostředky nacházející se na bankovním účtu jsou v majetku příslušné banky vedoucí bankovní účet a majitel účtu má pouze pohledávku vůči bance odpovídající peněžním prostředkům na bankovním účtu. S ohledem na práva žalobce k předmětnému bankovnímu účtu je žalobce u tohoto bankovního účtu také jediným a výlučně oprávněným vlastníkem předmětných peněžních prostředků složených do soudní úschovy, které představují odpovídající hodnotu pohledávky žalobce za bankou v hodnotě peněžních prostředků na předmětném bankovním účtu. V řízení vedeném policejním orgánem pod č.j. KRPA-54280-294/TČ-2018-000094-FA byly žalobci dle § 79a tr. řádu zajištěny peněžní prostředky na předmětném bankovním účtu žalobce. Po uplynutí doby více než 3 roky, kdy policejní orgán prověřoval trestní oznámení [příjmení] pro podezření z legalizace výnosů z trestné činnosti tr. zák. (aniž by však existovaly relevantní skutečnosti a důkazy k podkladovému trestnému činu, ze kterého měl výnos z trestné činnosti pocházet) a po opakovaných stížnostech žalobce nakonec dospěl policejní orgán k závěru, že peněžní prostředky nejsou pro účely dalšího řízení potřeba. V rámci uvedeného řízení však bylo policejním orgánem vydáno usnesení č.j. KRPA-54280-265/TČ-2018-000094-FA ze dne 27. 3. 2020, kterým policejní orgán rozhodl, že finanční prostředky, které byly zajištěny během prověřování, již nejsou k dalšímu řízení třeba, ale protože právo k věcem (finančním prostředkům) přisvědčuje více osobám, je postupováno podle § 81a ve spojení s § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu a věc je uložena do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3. Tato úschova je vedena pod sp.zn. 13 Sd 4/2021. Žalobce v tomto postupu Policie ČR spatřuje překročení pravomoci policejního orgánu při nakládání se zajištěným majetkem žalobce. Žalovaný uplatňuje nárok na vydání peněžních prostředků ze soudní úschovy na základě tvrzení o poukázání platby peněžních prostředků na bankovní účet žalobce. Skutečnost provedení platby na dotčený bankovní účet žalobce však nezakládá jakékoli vlastnické právo žalovaného k peněžním prostředkům vedeným na předmětném účtu žalobce, resp. aktuálně k peněžním prostředkům složeným do soudní úschovy (když tyto představují výlučně hodnotu zaniklé pohledávky žalobce vůči bance vedoucí předmětný bankovní účet žalobce). Žalovaný ve své přihlášce nároku do řízení o soudní úschově sp. zn. 13 Sd 4/2021 jako právní titul svého nároku uvádí provedení platební transakce v rozsahu požadovaných peněžních prostředků na předmětný bankovní účet žalobce, přičemž jako důvod této platební transakce uvádí plnění na základě smlouvy uzavřené mezi žalovaným a třetí osobou (tj. nikoli žalobcem). Žalovaný tedy nemá ani netvrdí žádné právo ve vztahu k peněžním prostředkům v úschově, neboť není majitelem předmětného bankovního účtu a ani v rámci své přihlášky nároku do řízení o soudní úschově jakékoli právo k bankovnímu účtu jako takovému nebo jiné relevantní právo, které by zakládalo jeho vlastnictví k peněžním prostředkům jako hodnotě plnění z bankovního účtu, neuvádí. Žalovaný tedy neuplatňuje žádné právo k peněžním prostředkům jako hodnotě zaniklé nehmotné věci - pohledávky vůči bance vedoucí předmětný bankovní účet. Žalovaný tak veškerá tvrzení ve vztahu k existenci práva k peněžním prostředkům v soudní úschově uplatňuje výlučně na základě zpochybňování platební transakce, kterou měl peněžní prostředky na účet žalobce převádět. Tato tvrzení ke zpochybnění platební transakce však nejsou významná z hlediska otázky vlastnictví peněžních prostředků na bankovním účtu, a tedy ani vlastnictví peněžních prostředků v soudní úschově, neboť prostředky v soudní úschově jsou pouze hodnotou pohledávky z vedení tohoto bankovního účtu. Důvody, na základě kterých žalovaný uplatňuje právo k předmětu úschovy, se tedy nevztahují k vlastnictví věci, ale k potenciálnímu obligačnímu vztahu (dluhu) mezi žalobcem jako majitelem bankovního účtu a žalovaným jako plátcem platební transakce. Potenciální spor o peněžní prostředky z platební transakce mezi žalobcem a žalovaným však nesouvisí s předmětem soudní úschovy a není možné jej řešit v rámci řízení o soudních úschovách či navazujících soudních řízeních. Uplatňování nároku k peněžním prostředkům, které byly dříve převedeny na předmětný bankovní účet žalobce, je samostatným právním vztahem mezi žalobcem a žalovaným (jako plátcem příslušné platební transakce), který nesouvisí s předmětem úschovy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci úschov sp. zn. 21 Cdo 2304/2019). Žalobce tímto z důvodu právní jistoty namítl promlčení jakéhokoli nároku žalovaného vůči žalobci na zaplacení peněžních prostředků, které byly žalovaným převedeny na předmětný bankovní účet žalobce, a to bez ohledu na právní důvod uplatnění takového nároku ze strany žalovaného. Pokud žalovaný rozporuje provedenou platbu na účet žalobce a uplatňuje nárok na její vydání, nic mu nebránilo tento nárok řádně uplatnit - podat vůči žalobci civilní žalobu (konkrétně žalobou na vydání bezdůvodného obohacení, žalobu na náhradu škody či jinou žalobu na plnění) a domáhat se vrácení předmětné platby. Do dnešního dne však žádný žalovaný nejen že žádnou žalobu vůči žalobci nepodal, ale ani jej k vrácení platby řádně nevyzval. Vzhledem k tomu, že od realizace předmětné platby žalovaného, kterou žalovaný uplatňuje jako základ svého nároku, uplynulo více než 3 roky, jsou veškeré případné nároky žalovaného vůči žalobci na zaplacení, popř. vydání bezdůvodného obohacení z uskutečněných plateb na předmětný bankovní účet žalobce promlčené.

3. Žalobce závěrem shrnuje, že žalovaný nevyslovil souhlas s vydáním věci žalobci, který je jejím výlučným vlastníkem, a Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením č. j. 13 Sd 4/2021-264 ze dne 25. 2. 2022 vyzval žalobce k podání žaloby vůči žalovanému samostatnou žalobou v řízení ve věcech občanskoprávních podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobce tedy žalobu podal v souladu s pokyny Obvodního soudu pro Prahu 3 uvedenými v usnesení č. j. 13 Sd 4/2021-264 ze dne 25. 2. 2022. Současně žalobce uvedl, že žalovaný je pasivně legitimován k této žalobě, neboť uplatnil nárok k předmětu úschovy a k výzvě úschovního soudu neudělil souhlas s vydáním předmětu úschovy (v rozsahu jím uplatněného nároku ani v rozsahu části předmětu úschovy přesahující jím uplatněný nárok) žalobci jako příjemci – vlastníku bankovního účtu, z něhož byly peněžní prostředky převedeny do soudní úschovy.

4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. K nařízenému jednání se žalovaný nedostavil. Soud jednal v jeho nepřítomnosti.

5. Na základě povedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z obsahu spisu zdejšího soudu sp. zn. 13 Sd 4/2021 soud zjistil následující: Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] 2 [právnická osoba] (č. l. 10 a 116) soud zjistil, že se jedná o obchodní korporaci, jejímž předmětem podnikání je pronájem nemovitostí, bytů a nebytových prostor a výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 ař 3 živnostenského zákona, jednatelem je [právnická osoba] Z usnesení Policie ČR z dne 27. 3. 2020, č. j. KRPA-54280-265/TČ-2018-000094-FA (č. l. 4) soud zjistil, že Policie ČR rozhodla dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu o uložení do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3, 1) na bankovní účet [číslo] vedený v EUR, následující věci - peněžní prostředky a) ve výši 1 794,82 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u banky [právnická osoba], b) ve výši 114 888,33 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u banky [právnická osoba], c) ve výši 60 192,10 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], d) ve výši 134 405,42 EUR uložené na bankovním účtu [číslo] [bankovní účet], vedeném u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], celkem 311 280,67 EUR, 2) na bankovní účet [číslo] vedený v USD peněžní prostředky ve výši 30 779,13 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], 3) na bankovní účet [číslo] vedený v GBP peněžní prostředky ve výši 14 762,06 GBP uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], neboť věcí už není k dalšímu řízení třeba a nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání a na věci uplatňuje nárok více osob. Z odůvodnění usnesení plyne, že dne 8. února 2018 obdržel policejní orgán oznámení Finančního analytického úřadu ze dne 7. 2. 2018, č. j. FAU-9858/2018/042 podle § 32 odst. 1 zákona č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu. V tomto oznámení a k němu přiložených oznámení podezřelého obchodu bankou [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], informacích od banky [právnická osoba], od banky Oberbank AG pobočka Česká republika a banky [právnická osoba] podaných Finančnímu analytickému úřadu v souladu se zákonem č. 253/2008 Sb., o některých opatřeních proti legalizaci výnosů z trestné činnosti a financování terorismu je mimo jiné uvedeno že trestné činnosti se měli dopustit dosud přesně nezjištění pachatelé tím, že reklamou v síti Internet slibovali zhodnocení peněžních prostředků investováním do zahraničních měn, podílových listů, komodit apod. v systému FOREX prostřednictvím obchodníka [příjmení] [příjmení], poskytujícím služby prostřednictvím webových a mobilních platforem [jméno] [příjmení] 4, zájemci o tento způsob investování měli peněžní prostředky obchodníkovi poukazovat prostřednictvím bankovních účtů [právnická osoba] 2 [právnická osoba], jejichž čísla se v průběhu času měnila, avšak peněžní prostředky převáděné od převážně zahraničních plátců, většinou popsané jako P2P investments nebo [příjmení] [příjmení], nebyly obratem převáděny na jejich investiční účty u obchodníka [příjmení] [příjmení], ale byly po několika dnech, při nashromáždění větší částky převáděny na zahraniční bankovní účet nebo vybrány v hotovosti, případně ponechány na bankovních účtech. Na základě posouzení skutečností uvedených v oznámení policejní orgán rozhodl, že jsou naplněny podmínky uvedené v § 158 odst. 3 trestního řádu a dne 9. 2. 2018 záznamem č. j. KRPA-54280-3/TČ-2018- 000094-FAÚ zahájil úkony trestního řízení a dne 12. 2. 2018 rozhodl podle § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění peněžních prostředků na bankovních účtech [právnická osoba] 2 [právnická osoba] usneseními č. j. KRPA-54280-12/TČ-2018-000094-FA, č. j. KRPA-54280 - [číslo] a č. j. KRPA-54280-14/TČ-2018-000094-FA. Postupem podle § 158 odst. 3 trestního řádu za využití § 8 odst. 2 trestního řádu bylo zjištěno, že na bankovní účet [číslo] [bankovní účet] vedený u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] pro [právnická osoba] 2 [právnická osoba] byla připsána (mimo jiné) platba částky 1 000,00 EUR dne 5. 1. 2018 z účtu IBAN: S156041240218790460, plátce [celé jméno žalovaného], s popisem P2P Investments. Dne 5. 1. 2018 byla z tohoto bankovního účtu provedena platba částky 50 000,00 EUR na bankovní účet IBAN: [bankovní účet] 7, vedený K&H [příjmení] zrt pro MONEYNETINT LTD, s popisem P2P INVESTMENT a dne 10. 1. 2018 byla z tohoto bankovního účtu provedena platba částky 75 000,00 EUR na bankovní účet IBAN: [bankovní účet] 7, vedený K&H [příjmení] zrt pro MONEYNETINT LTD, s popisem P2P INVESTMENT, celkem tedy 125 000,00 EUR. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že výše uvedené bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] nesloužily k běžnému provozu této společnosti, ale byly použity jako sběrné účty, na které byly převáděny peněžní prostředky od plátců vylákané telefonáty a e-maily různými osobami pod nepravdivými přísliby investování. Na tyto bankovní účty bylo připsáno 96 plateb v celkové výši 783 924,53 EUR, 9 plateb v celkové výši 71 022,99 USD a 3 platby v celkové výši 14 800,00 GBP, z toho bylo 208 143,81 EUR a 29 880,00 USD převedeno na jiné bankovní účty nebo vybráno z účtů v hotovosti, vráceno bankami bylo 12 plateb v celkové výši 264 257,60 EUR a 5 plateb v celkové výši 10 651,99 USD. Na bankovních účtech tak zbylo pro 82 plátců celkem 311 280,67 EUR místo 519 666,93 EUR, pro 8 plátců celkem 30 491,00 USD místo 60 371,00 USD a pro 3 plátce 14 762,06 GBP místo 14 800,0 GBP. Pokyny k provedení plateb z bankovních účtů společnosti byly dávány prostřednictvím internetového bankovnictví za použití přihlašovacích údajů předaných bankami [jméno] [příjmení], [datum narození], v tu dobu zapsané v obchodním rejstříku jako jednatelka [právnická osoba] 2 [právnická osoba] s datem vzniku funkce 7. 12. 2017, a jediné osobě oprávněné nakládat s peněžními prostředky na bankovních účtech [právnická osoba] 2 [právnická osoba], přihlašovací údaje k bankovním účtům měla [jméno] [příjmení] podle své výpovědi předávat hned po založení účtů u bank prostřednictvím osoby [příjmení] [příjmení] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem Ruská federace, v té době zapsanému v obchodním rejstříku jako jediný jednatel a společník [právnická osoba] 2 [právnická osoba], kterého zmocnila dne 10. 12. 2017 k jednání za [právnická osoba] 2 [právnická osoba] Pokyny byly dány ve dnech 4. 1. 2018 a 10. 1. 2018 z Ruska, dne 29. 1. 2018 z Norska, ve dnech 30. 1. 2018 a 7. 2. 2018 z Izraele. [příjmení] v hotovosti provedla [jméno] [příjmení] a podle předloženého potvrzení je předala dne 23. 1. 2018 [jméno] [příjmení]. Výše skutečně zajištěných celkových částek v jednotlivých měnách nedosahuje množství peněžních prostředků, které jsou zjištěny jako možný nárok plátců, kteří provedli platby na bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] a platby jim bankami nebyly vráceny vzhledem k postupnému odčerpávání části peněžních prostředků v různých částkách převody na jiné bankovní účty, výběry v hotovosti a bankovními poplatky, které si banky z účtů odečetly v souvislosti s jejich správou. S ohledem na velké množství plateb připsaných na různé bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] a průběžné odčerpávání peněžních prostředků připsaných na tyto účty nelze identifikovat, které konkrétní finanční prostředky jakého z plátců byly odčerpány a které byly zajištěny. Na zajištěné peněžní prostředky uplatňuje právo majitel účtů, na kterých byly peněžní prostředky zajištěny, [právnická osoba] 2 [právnická osoba], provedeným prověřováním bylo zjištěno, že tyto peněžní prostředky byly získány podvodným jednáním a nárok na ně mohou uplatňovat osoby, které tyto peněžní prostředky výše uvedenými platbami provedly a platby jim bankami nebyly vráceny. Za dané důkazní situace nelze jednoznačně rozhodnout o vydání věcí určité osobě bez jakýchkoliv pochybností. Ze strany policejního orgánu nelze rovnoměrně uspokojit možné nároky osob, které tyto peněžní prostředky výše uvedenými platbami provedly a platby jim bankami nebyly vráceny, nelze určit, komu a v jakém poměru by měl být zajištěný zůstatek peněžních prostředků rozdělen. Proto policejní orgán rozhodl o uložení věci do úschovy soudu podle § 80 odst. 1 trestního řádu. Ze sdělení zdejšího soudu ze dne 7. 4. 2021 (č. l. 22) soud zjistil, že zdejší soud potvrdil, že ve věci soudní úschovy dle § 80 odst. 1, věta třetí tr. ř. bylo na bankovní účty Obvodního soudu pro Prahu 3 složeno: na devizový účet [číslo]: -) 1 794,82 EUR … [právnická osoba], složeno 10.3.2021 -) 114 888,33 EUR … [příjmení] 2 [právnická osoba], složeno 12.3.2021 -) 57 628,63 EUR (dle usnes. policie mělo být 60 192,10 EUR) … [název žalobkyně], složeno 25.3.2021 -) 134 405,42 EUR … [příjmení] 2 [právnická osoba], složeno 12.3.2021 devizový účet [číslo]: -) 30 779,13 USD …. [příjmení] 2 [právnická osoba], složeno 11.3.2021 korunový účet [číslo]: -) 431 524,54 Kč … [příjmení] 2 [právnická osoba], složeno 25. 3. 2021 (14 762,06 GBP) Ze žádosti o vydání peněžních prostředků (mimo jiné) ve výši 311 267,57 EUR ze dne 6. 4. 2021 (č. l 25, 56 a 87) soud zjistil, že žalobce požádal mimo jiné o vydání částky 311 267,57 EUR ze soudní úschovy, žádost odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem mimo jiné účtu vedeném u UnicreditBank Czech Republic and Slovakia, č. ú. 0 [bankovní účet] vedeném v EUR, přičemž bylo rozhodnuto policejním orgánem, že peněžní prostředky na tomto účtu ve výši 134 405,42 EUR byly uloženy do úschovy soudu na účet č. ú. [číslo]. Žalobkyně dovozuje, že jako jediný vlastník bankovního účtu 0 [bankovní účet] je také jediným a výlučným oprávněným vlastníkem předmětných finančních prostředků (resp. odpovídající pohledávky v hodnotě peněžních prostředků na bankovním účtu za bankovní institucí, která tento účet vede). Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 14. 4. 2021, č. j. 13 Sd 4/2021-118 ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 29 Co 152/2021-128 soud zjistil, že zdejší soud řízení o žádosti příjemce (žalobkyně) o vydání peněžních prostředků ve výši 311 267,58 EUR z úschovy soudu zastavil. Toto usnesení bylo na podkladě odvolání žalobce jako příjemce změněno tak, že se řízení nezastavuje. Odvolací soud v odůvodnění svého rozhodnutí uvedl:„ Dovodil-li orgán činný v trestním řízení (tím, že finanční prostředky do úschovy soudu dle ust. § 80 odst. 1 tr. řádu uložil), že je sporné, komu má být předmět úschovy vydán, musí tento závěr převzít i soud rozhodující v řízení o úschovách. Do úschovy soudu I. stupně přitom byly orgánem činným v trestním řízení uloženy finanční prostředky jako movité věci, nikoliv právo majitele účtu za bankou (bankami) na výplatu finančních prostředků na účtu z titulu smlouvy o vedení účtu. Zmíněné právo vůči bance do úschovy soudu složit ostatně nelze, neboť předmětem soudní úschovy mohou být jen peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově (§ 290 z. ř. s.). K argumentaci odvolatele se rovněž sluší připomenout, že Nejvyšší soud v usnesení ze dne 21. 4. 2004 sp. zn. 11 Tdo 178/2004 dovodil, že peněžní prostředky na účtu – pokud jde prokazatelně o peněžní prostředky náležející poškozenému, s nimiž pachatel trestného činu vůbec nedisponoval – lze vrátit postupem dle ust. § 80 odst. 1 tr. řádu poškozenému a že za uplatnění práva k věci ve smyslu uvedeného ustanovení lze považovat i řádně uplatněný nárok na náhradu způsobené škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, pokud je z okolností, za nichž byl nárok uplatněn, zřejmé, že se takto poškozený domáhá vrácení majetkových hodnot poskytnutých obviněnému v důsledku jeho trestného jednání. Pro další průběh řízení je však třeba vyřešit otázku, kdo skutečně je účastníkem tohoto řízení o úschovách v postavení přihlašovatele/přihlašovatelů. Odvolateli je třeba přisvědčit v tom, že na tuto otázku musí odpovědět soud rozhodující v řízení o úschovách. Protože je nemožné z rozhodnutí policejního orgánu zjistit totožnost osob, které v trestním řízení uplatnily právo na jednotlivé finanční částky složené do úschovy soudu (a pro jejichž uplatněné právo nastal spor o to, zda mají být prostředky vydány majiteli účtu, na kterém byly zajištěny, či jiným osobám – v situaci, kdy prostředků již nebylo třeba pro trestní řízení a nepřipadalo v úvahu jejich propadnutí, ani zabrání), nezbude soudu I. stupně, než vyžádat od policejního orgánu doplňující sdělení o totožnosti uvedených osob. Teprve po zjištění okruhu přihlašovatelů ve vztahu k jednotlivým částkám složeným do úschovy bude možné konstatovat, souhlasu kterých osob je třeba k vydání jednotlivých částek příjemci podle jeho žádostí (příjemce požádal nejen o vydání částky 311 267,57 EUR, která tvoří součet čtyř dílčích finančních částek, nýbrž i o vydání 30 779,13 USD a 14 762,06 GBP), které osoby s vydáním kterých částek souhlasily a které nesouhlasily, pročež je (k úspěchu žádosti příjemce) třeba jejich nesouhlas nahradit rozhodnutím soudu. Zjištěným přihlašovatelům je pak třeba umožnit uplatnění všech procesních práv v řízení.“ Ze žádosti zdejšího soudu ze dne 29. 6. 2021 (č. l. 134) a 14. 9. 2021 (č. l. 141) soud zjistil, že byly vyžádány doplňující informace od policejního orgánu, aby sdělil totožnost osob, které v trestním řízení uplatnily právo na jednotlivé finanční částky. Ze sdělení Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie vyšetřování ze dne 1. 10. 2021 (č. l. 149) soud zjistil, že policejní orgán k žádosti zdejšího soudu v řízení o úschovách ze dne 29. 6. 2021 o identifikaci osob, které v trestním řízení činily nárok na vydání uschovaných finančních prostředků sdělil, že v průběhu trestního řízení zaznamenali pouze žádost osoby: [jméno] [jméno] [příjmení]. Další přípis, který by bylo možno hodnotit jako žádost o vrácení peněz, je sdělení osoby [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Dále bylo sděleno, že osoby poškozených byly pro potřeby trestního řízení dostatečně a nezaměnitelně definovány svými bankovními účty. Policejní orgán požádal v rámci svých kompetencí cestou mezinárodní policejní spolupráce prostřednictvím služeb Interpol a Europol o prověření osob, které převáděly peněžní prostředky na bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] a které byly převedeny na zahraniční bankovní účty nebo byly vybrány v hotovosti, případně byly zajištěny na bankovních účtech orgány v trestním řízení. Tyto opakované žádosti zůstaly bez odpovědi. [příjmení], jejichž peněžní prostředky byly zajištěny v trestním řízení jako výnos z trestné činnosti, byly písemně informovány o tom, že zajištěné finanční prostředky byly uloženy u soudu, u kterého mohou formou žaloby uplatnit svůj nárok. Ze žádosti doručené soudu v němčině dne 12. 10. 2021 (č. l. 152) soud zjistil, že se s nárokem na vydání peněz z úschovy u [příjmení] [obec a číslo] přihlásil [jméno] [příjmení], který požádal, aby mu jeho peníze ze strany soudu byly zaslány na účet, jehož číslo specifikoval. Ze žádosti doručené emailem bez zaručeného elektronického podpisu dne 20. 10. 2021 (č. l. 156) soud zjistil, že se domáhala vydání peněz ze soudní úschovy ve výši 10 000 EUR [jméno] [příjmení]. Ze žádosti doručené soudu emailem bez zaručeného elektronického podpisu dne 20. 10. 2021 (č. l. 161) soud zjistil, že o vydání peněz ve výši 5 150 EUR požádal [jméno] [příjmení]. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 Sd 4/2021-185 soud zjistil, že bylo vydáno usnesení, kterým byly vyzvány osoby, která si mohou činit nárok na předmět úschovy, nechť ve lhůtě 60-ti dnů od doručení této výzvy písemně sdělí, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy osobám specifikovaným pod body 1-5 odůvodnění, které uplatnily nárok na jeho vydání. [příjmení] byly vyzvány ke sdělení prostřednictvím poštovních služeb či elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že se měly osoby identifikované výrokem I. vyjádřit, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy osobám, které dosud v řízení o úschovách uplatnily nárok na vydání předmětu úschovy, a to 1) [příjmení] 2 [právnická osoba], 2) [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], 3) [jméno] [příjmení], 4) [jméno] [příjmení], 5) [jméno] [jméno] [příjmení]. Ze sdělení Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy ze dne 20. 10. 2021 (č. l. 192) soud zjistil, že k žádosti o přesné označení osob, jejichž peněžní prostředky byly v trestním řízení zajištěny a které byly policií písemně vyrozuměny o uložení peněžních prostředků do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3, policejní orgán sdělil, že o uložení zajištěných peněz u soudu byly prokazatelně informovány mimo jiné zde uvedené osoby, které policejní orgán dále rozlišil dle účtů u bank; u banky [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and Slovakia č. ú. 0 [bankovní účet] je uvedena osoba: [celé jméno žalovaného], bytem [adresa žalovaného], Slovinsko, částka 1 000 EUR, dne 5. 1. 2018, účet IBAN: S156041240218790460. Ze žádosti ze dne 28. 10. 2021 (č. l. 194) soud zjistil, že o navrácení peněz ze soudní úschovy požádal [jméno] [příjmení]. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 23. 11. 2021 č. j. 13 Sd 4/2021-214 soud zjistil, že soud vyzval příjemce [příjmení] 2 [právnická osoba], aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení podal soudu vyjádření, zda souhlasí s vydáním peněžních prostředků z úschovy soudu přihlašovatelům: [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Z podání učiněného elektronickou poštou bez zaručeného elektronického podpisu doručeného soudu dne 27. 11. 2021 (č. l. 221) soud zjistil, že podal v anglickém jazyce žádost o vydání peněžních prostředků ze soudní úschovy ve výši 9 696 DKK Lennar Anderssson. Z podání [příjmení] 2 [příjmení] ze dne 6. 12. 2021 (č. l. 232) soud zjistil, že příjemce [příjmení] 2 [právnická osoba] vyjádřil nesouhlas s vydáním předmětu úschovy přihlašovatelům [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení]. Z referátu na č. l. 223 a 243 soud zjistil, že usnesení ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 Sd 4/2021-185 vyzývající k vyjádření se k tomu, zda účastníci souhlasí s vydáním předmětu úschovy mimo jiné [příjmení] 2 [příjmení], bylo doručeno s překladem [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], zástupci [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. [příjmení], [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Ze žádosti ze dne 31. 1. 2022 (č. l. 257) soud zjistil, že o vydání částky 500 EUR ze soudní úschovy požádal [jméno] [příjmení]. Z usnesení ze dne 25. 2. 2022, č. j. 13 Sd 4/2021-264 soud zjistil, že úschovní soud ve věci složení peněžní částky do soudní úschovy za účasti příjemce [příjmení] 2 [příjmení] a přihlašovatelů identifikovaných v záhlaví [číslo], mezi nimiž je jako přihlašovatel uvedený [celé jméno žalovaného] (bod 16), rozhodl tak, že vyzval účastníky řízení o úschově, aby vzhledem k pochybnostem, komu má být věc z úchovy vydána, své právo k věci uložené do úschovy zdejšího soudu uplatnili samostatnou žalobou v řízení ve věcech občanskoprávních podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb. Z odůvodnění vyplývá, že„ usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 Sd 4/2021-185 byli účastníci vyzváni, aby sdělili, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy ve prospěch těch, kteří v řízení o úschově dosud uplatnili svůj nárok: Z vyjádření účastníků na č. l. 194, 211, 221, 232, 257 je zřejmé, že tito svůj souhlas s vydáním finančních prostředků z úschovy neudělili, případně tento postup přímo odmítli a sami si finanční prostředky nárokovali“. Z podání na č. l. 194, 211, 221, 232 a 257 vyplývá, že ani jedno z těchto podání (nesouhlasů s vydáním předmětu úschovy) neučinil [celé jméno žalovaného]. Z referátu ze dne 8. 4. 2022 na č. l. 294 a přiložené mezinárodní dodejky soud zjistil, že výše citované usnesení bylo doručováno žalovanému s překladem do anglického jazyka; z dodejky vyplývá, že na adrese byla zásilka převzata, podpis [jméno] [příjmení]. Z emailu ze dne 15. 3. 2022 bez zaručeného elektronického podpisu (č. l. 276), ze žádosti ze dne 29. 7. 2022 (č. l. 344), ze žádosti ze dne 27. 3. 2023 (č. l. 367) soud zjistil, že žádost o vydání peněžních prostředků ze soudní úschovy podal dále [jméno] [příjmení], [příjmení] [příjmení] (částka 10 000 EUR) a [jméno] [příjmení] (ve výši 40 000 EUR), přičemž posledně jmenovaná vyjádřila nesouhlas s vydáním předmětu úschovy žádnému z ostatních přihlašovatelů a příjemců.

7. Ze smlouvy o zřízení a vedení Business konta Master ze dne 8. 12. 2017 (č. l. 10) soud zjistil, že žalobci byl dne 8. 12. 2017 zřízen na podkladě této smlouvy u [příjmení] [příjmení] účet, č. ú. 0 [bankovní účet] vedený v CZK, dále č. ú. [bankovní účet] vedený v měně EUR a dále byl touto smlouvou zřízen běžný účet č. [bankovní účet] vedený v měně USD. Korespondence k účtu měla být vedena prostřednictvím internetového bankovnictví. Klientovi (žalobci) byly zřízeny k těmto účtům služby přímého bankovnictví a byly mu vydány 2 platební karty. Smlouva byla předložena v kopii a není zřejmé, kdo za žalobkyni smlouvu podepsal, podpis je nečitelný.

8. Ze smlouvy o běžném účtu v cizí měně mezi [právnická osoba] a [příjmení] 2 [právnická osoba] ze dne 13. 12. 2017 (přílohy spisu, kopie ze spisu 13 Sd 4/2021) soud zjistil, že [ulice] spořitelna od 13. 12. 2017 vedla pro žalobce účet č. ú. [bankovní účet] v měně EUR.

9. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách mezi žalobcem a [právnická osoba] ze dne 20. 12. 2017 (přílohy spisu, kopie ze spisu 13 Sd 4/2021) soud zjistil, že dne 20. 12. 2017 u [právnická osoba] byl dne 20. 12 2017 založen běžný účet č. ú. [bankovní účet] v měně EUR.

10. Z produktových dispozic klienta, klientské [číslo] ze dne 8. 12. 2017 (přílohy spisu, kopie ze spisu 13 Sd 4/2021) soud zjistil, že u [právnická osoba] byla dne 8. 12. 2017 na základě Rámcové smlouvy o bankovních produktech a službách ze dne 8. 12. 2017 založeny produktové dispozice klienta, mimo jiné účet č. ú. [bankovní účet] v měně EUR a č. ú. [bankovní účet] v měně GBP.

11. Z usnesení Policie ČR ze dne 30. 3. 2021, č. j. KRPA-54280-323/TČ-2018-00094-FA soud zjistil, že byla odložena trestní věc podezření ze spáchání trestných činů podvodu, legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 209 odst. 1,5 písm. a) trestního zákoníku a § 216 odst. 1 písm. a) odst. 4 písm. c) trestního zákoníku ve znění platném a účinném do 31. 1. 2019 spáchaných ve spolupachatelství, dílem dokonaných, dílem ve stadiu pokus, kterých se měly dopustit přesně nezjištěné osoby tím, že reklamou v síti Internet nabízely zhodnocení peněžních prostředků investováním do zahraničních měn, podílových listů, komodit apod. v systému FOREX prostřednictvím obchodníka [příjmení] [příjmení], poskytujícím služby prostřednictvím webových a mobilních platforem [jméno] [příjmení] 4 a v období od 7. 12. 2017 do 3. 4. 2018 měli zájemci o tento způsob investování podle telefonických a emailových pokynů od různých osob vystupujících jménem [příjmení] [příjmení], které jim dávaly doporučení a pokyny k investování, peněžní prostředky obchodníkovi poukazovat nikoliv přímo na jejich investiční účet vedený obchodníkem, ale prostřednictvím bankovních účtů [právnická osoba] 2 [právnická osoba], jejichž čísla se v průběhu času měnila a po shromáždění většího množství finančních prostředků jednou částkou převáděny na zahraniční bankovní účty, případně vybrány v hotovosti nebo přenechány na bankovních účtech [právnická osoba] 2 [právnická osoba], přitom některé z převedených plateb byly ještě před jejich převedením na bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] jejich plátce označeny za podvodné a byly bankami příjemce vráceny zpět, celkem bylo dále popsanými transakcemi na bankovní účty připsáno celkem 96 plateb v celkové výši 783 924,53 EUR, 9 plateb v celkové výši 71 022,99 USD a 3 platby v celkové výši 14 800 GBP, z toho bylo 208 143,81 EUR a 29 880 USD převedeno na jiné bankovní účty nebo vybráno z účtů v hotovosti a vráceno bankami bylo 12 plateb v celkové výši 264 257,60 EUR a 5 plateb v celkové výši 10 651,99 USD a celkem 311 280,67 EUR, 30 491 USD a 14 762,06 GBP bylo zajištěno orgány činnými v trestním řízení, přičemž na bankovním účtu [číslo] [bankovní účet] vedeném [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] pro [právnická osoba] 2 [právnická osoba] byla kreditem zaplacena částka 1 000 EUR plátcem [celé jméno žalovaného]. Toto rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 4. 2021. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že policejním orgánem bylo po provedeném dokazování zjištěno, že na účet [číslo] [bankovní účet] bylo v období od 27. 12. 2017 do 29. 1. 2018 připsáno 42 plateb v celkové výši 259 749,46 EUR, ve dnech 5. 1. 2018 a 10. 1. 2018 byly provedeny 2 odchozí platby v částkách 50 000 EUR a 75 000 EUR. Z údajů poskytnutých bankou Unicredit Czech Republic and [právnická osoba] a z údajů poskytnutých bankou K&H [příjmení] zrt bylo zjištěno, že peněžní prostředky od investorů byly na bankovním účtu [právnická osoba] 2 [právnická osoba] shromažďovány a po několika dnech byly z účtu odeslány na účet [právnická osoba] Ltd. poskytující nebankovní převody peněžních prostředků, kde byly nejprve s dalšími peněžními prostředky převedeny na jiný bankovní účet této společnosti a tyto sloučené peněžní prostředky byly obratem převedeny na řadu podúčtů. Vzhledem k výše uvedenému nebylo zjištěno, kdo měl být konečným příjemcem peněžních prostředků převedených na bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] Objem peněžních prostředků shromážděných na bankovních účtech [právnická osoba] 2 [právnická osoba] přesáhl vyjádřeno kursem ČNB k datu jejich zajištění 14 000 000 Kč. Dle policejního orgánu jsou naplněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvodu a legalizace výnosů z trestné činnosti, když provedeným šetřením bylo zjištěno, že na bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] byly připisovány peněžní částky podvodně vylákané od jejich plátců v zahraničí příslibem jejich zhodnocení investicemi prostřednictvím systému Forex. Tyto peněžní prostředky byl zčásti převedeny na zahraniční bankovní účty vedené bankou K&H [příjmení] zrt, zde došlo ke sloučení těchto peněžních prostředků s dalšími peněžními prostředky z jiných zdrojů a k jejich dalšímu převodu a na desítky dalších podúčtů. Kdo s bankovními účty [právnická osoba] 2 [příjmení] ve skutečnosti disponoval, nebylo možné zjistit, vzhledem k tomu, že pokyny k převodům peněžních prostředků z bankovních účtů [právnická osoba] 2 [příjmení] byly prováděny dálkovým přístupem z míst lokalizovaných v Izraeli, Rusku a řadě evropských států a osoba [jméno] [příjmení], které měly být přístupové údaje k dálkovému přístupu předány Sergyem Lazulkinem, nemohla být vyslechnuta, protože se zdržuje na neznámém místě. Zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že bankovní účty [právnická osoba] 2 [příjmení] byly použity neznámou osobou k tomu, aby byl zastřen nebo podstatně ztížen původ majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky a v cizině a tato osoba tím měla úmysl získat pro sebe nebo jiného majetkový prospěch velkého rozsahu, k tomu však nedošlo vzhledem k tomu, že část peněžních prostředků byla zajištěna orány činnými v trestním řízení a část byla bankami vrácena zpět plátcům poté, co byly tyto platby reklamovány jako podvodné.

12. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 29 Co 319/2022-707 (přílohy spisu) soud zjistil, že odvolací soud ve věci obdobné vedené u zdejšího soudu 13 Sd 5/2021 týkající se příjemců [právnická osoba], B2G, s. r. o., [právnická osoba] vyslovil právní názor týkající se okruhu účastníků:„ Okruh účastníků řízení (tj. příjemce a přihlašovatelů) je u každé jednotlivé složené částky (resp. několika složených částek uložených společně na jediném bankovním účtu) jiný, a teprve po zjištění příjemce a přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce (částkám uloženým společně na jediném bankovním účtu) lze říci, souhlasu kterých osob je třeba k vydání jednotlivých částek (či jejich částí) žadatelům o ně. Teprve po zjištění příjemce a přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce je také možné (dotčené) účastníky vyzývat ke sdělení, zda souhlasí s vydáním jednotlivé složené částky z úschovy (její části) konkrétním žadatelům, a v případě nesouhlasu žadatele poučovat o možnosti uplatnit svá práva žalobou na nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. Nevědí-li jednotliví účastníci, proč je třeba jejich souhlasu s vydáním konkrétní úschovy jiné osobě, těžko mohou informovaný souhlas dát. Nevědí-li jednotliví žadatelé, souhlas jakého dalšího účastníka k vydání jimi požadovaných částek je třeba, není ani možné, aby podávali žaloby na nahrazení souhlasu. Soudu I. stupně zřejmě nezbyde, než znovu vyžádat od policejního orgánu doplňující sdělení, z něhož ve vztahu ke každé složené částce vyplyne majitel účtu, na němž byla částka uložena, a osoba či osoby, které si na částku (její část) činí nárok (poškození, kteří před zajištěním finančních prostředků na účtu na účet zaslali finanční prostředky a s nimiž policejní orgán komunikoval). Do okruhu přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce zahrne soud I. stupně i osoby, které nároky na konkrétní složené částky uplatnili v řízení před soudem.“ 13. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

14. Dle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „trestní řád“) nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.

15. Dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Byla-li věc v mezidobí prodána, s částkou za ni strženou se naloží obdobně podle věty první až třetí. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.

16. Dle § 81a trestního řádu na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81.

17. Dle § 290 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.) u soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.

18. Dle § 292 z. ř. s . účastníkem je složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (dále jen„ příjemce“), a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.

19. Dle § 298 odst. 1 z. ř. s. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

20. Dle § 298 odst. 2 z. ř. s. předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění nebo náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou osobou, a rozsah práva na plnění z povinné úschovy.

21. Dle § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

22. Dle § 299 odst. 2 z. ř. s. pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.

23. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, soud se zabýval otázkou své pravomoci a rozhodného práva. Otázku pravomoci dovodil právě z § 299 odst. 2 z. ř. s. ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon [číslo] 2012 Sb.“), rozhodným právním řádem je právní řád České republiky dle § 24 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb.

24. Na podkladě provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

25. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005 (Rc 24/2007) vyplývá následující:„ Účastníky občanského soudního řízení o úschově věci, uložené na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, jsou ten, kdo ji vydal (§ 78 tr. řádu) nebo komu byla odňata (§ 79 tr. řádu), ten, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo, popřípadě také ten, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení; složitel v tomto řízení nevystupuje. Ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, má postavení příjemce. Ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení, má postavení přihlašovatele. Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Nepožádal-li žádný z účastníků občanského soudního řízení o úschově o vydání věci, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, do tří let od právní moci usnesení, postupuje soud podle ustanovení § 185g o. s. ř. Uložení věci do úschovy ve smyslu ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu je vyvoláno - jak vyplývá z jeho smyslu a účelu - potřebou objasnit, zda vlastnické nebo jiné právo k věci, zakládající nárok na její vydání, má ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, nebo zda jeho nositelem je jiná osoba, popřípadě osoba, které zákon svěřuje k věci zvláštní oprávnění (např. správce konkursní podstaty nebo správce dědictví), a směřuje k nastolení takových vztahů mezi dotčenými osobami, které nebudou mezi nimi zdrojem dalších sporů. Věc se ukládá do úschovy současně proto, že není účelem trestního řízení, aby soud nebo jiný orgán činný v trestním řízení v něm řešil skutkové nebo hmotněprávní pochybnosti o tvrzeném vlastnickém nebo jiném právu; k rozhodování o takových otázkách jsou zásadně povolány soudy v občanském soudním řízení (srov. § 7 o. s. ř.).

26. Znamená to zejména, že uložená věc bude odevzdána tomu, kdo věc vydal či komu byla odňata (příjemci), nebo tomu, kdo na ni uplatnil v trestním řízení právo (přihlašovateli), anebo přihlašovateli, který na ni uplatnil právo až u soudu v občanském soudním řízení, jen tehdy, jestliže o to požádal a, současně, jestliže s vydáním (odevzdáním) věci žadateli souhlasili ostatní účastníci řízení. V případě, že o vydání věci požádá více účastníků řízení nebo že s odevzdáním věci žadateli nebude souhlasit některý z ostatních účastníků řízení, bude věc odevzdána žadateli (jednomu z více žadatelů) tehdy, bude-li účastníku, který odevzdání odporoval, pravomocným rozsudkem soudu vydaným v řízení podle části třetí občanského soudního řádu uloženo, že je povinen souhlasit s odevzdáním věci žadateli. Soud v řízení o úschově věci proto vždy vyžádá od ostatních účastníků řízení vyjádření, zda souhlasí s tím, aby uložená věc byla odevzdána žadateli (tomu z účastníků občanského soudního řízení o úschově, který o vydání věci požádal). Vysloví-li ostatní účastníci řízení souhlas s odevzdáním věci žadateli, popřípadě shodnou-li se na tom, že věc bude vydána jednomu ze žadatelů, soud o odevzdání věci žadateli (jednomu ze žadatelů) rozhodne usnesením a po právní moci usnesení přijme opatření, aby mu uložená věc byla (tím, kdo má věc u sebe) skutečně odevzdána. V případě, že souhlas nebyl udělen (účastník odevzdání věci žadateli odporoval buď výslovně, nebo tím, že na výzvu soudu ve stanovené přiměřené lhůtě neodpověděl), soud o tom vyrozumí žadatele a upozorní ho, že mu věc bude vydána jen tehdy, jestliže podá u soudu v řízení podle části třetí občanského soudního řádu proti těm, kdo odevzdání věci odporovali, žalobu o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním věci z úschovy žadateli, a jestliže soud žalobě pravomocným rozsudkem vyhoví. O nutnosti podat žalobu o nahrazení souhlasu s odevzdáním věci v řízení podle části třetí občanského soudního řádu soud žadatele poučí, a to vždy také tehdy, byl-li již v usnesení orgánu činného v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, trestního řádu upozorněn (jako osoba, která si na věc v trestním řízení činila právo) na to, že svůj nárok na věc musí„ uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních“. K žalobě o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním uložené věci je aktivně věcně legitimován žadatel a je třeba ji podat proti tomu účastníku soudního řízení o úschově, který odevzdání uložené věci žadateli odporoval. Předmětem řízení je nahrazení prohlášení vůle žalovaného o tom, že je povinen souhlasit s odevzdáním uložené věci žalobci.“ 27. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3924/2013 dále vyplývá, že„ Není-li možné v řízení o úschovách vyhovět žádosti příjemce nebo jiné osoby, která uplatnila právo na předmět úschovy (přihlašovatele), o vydání předmětu úschovy proto, že se žádostí nesouhlasí ten, jehož souhlasu je třeba, může být předmět úschovy jak vyplývá z ustanovení § 185e OSŘ - vydán žadateli (příjemci nebo přihlašovateli), jen jestliže byl jeho souhlas nahrazen rozhodnutím soudu vydaným v řízení podle části třetí občanského soudního řádu (ve sporném řízení). Aktivně legitimován k podání žaloby, kterou se takové řízení zahajuje, je příjemce nebo ten, kdo uplatňuje právo k předmětu úschovy (přihlašovatel). Žaloba směřuje proti tomu, pro jehož nesouhlas nebylo možné předmět úschovy vydat, a žalobce se jí domáhá, aby žalovanému bylo uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci. Výrok rozsudku soudu o tom, že žalovaný je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci, nahrazuje prohlášení vůle účastníka řízení o úschovách ve smyslu ustanovení § 161 odst. 3 OSŘ“ 28. Z komentářové literatury k § 299 z. ř. s. vyplývá, že„ uplatňuje-li právo k předmětu úschovy více osob, žaloba musí směřovat vůči všem dalším osobám uplatňujícím právo k předmětu úschovy. Souhlas s vydáním předmětu úschovy nahrazuje i pravomocný rozsudek soudu, kterým byla žaloba zamítnuta v případě, že na straně žalované vystupovala jen jedna osoba a nikdo další právo k předmětu úschovy neuplatnil, takže v takovém případě se předmět úschovy vydá žalovanému. Došlo-li k zamítnutí žaloby směřující vůči více žalovaným, kteří všichni uplatňují právo k předmětu úschovy, nelze na základě takového rozsudku předmět úschovy některému z více žalovaných vydat, dokud nebudou vyřešeny i všechny spory o právo na vydání předmětu úschovy mezi účastníky na straně žalované, kteří uplatnili právo k předmětu úschovy ([příjmení] o zvláštních řízeních soudních, 2. vydání, 2020, str. [číslo]: J. Levý, Beckonline).

29. Dále z komentářové literatury plyne, že„ Otázka neuděleného souhlasu se přesune z nesporného řízení o úschovách do řízení sporného, ve kterém se již bude soud zabývat existencí tvrzených nároků účastníků řízení vztahujících se k předmětu úschovy a tudíž k důvodnosti odepření souhlasu s jeho vydáním. Podaří-li se žalujícímu žadateli prokázat, že je nositelem hmotněprávního nároku, v souladu s nímž mu předmět úschovy po právu náleží, rozhodne soud o podané žalobě tak, že jí vyhoví a nahradí (neexistující) souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy žadateli svým rozhodnutím. Pokud žadatel svůj tvrzený nárok na vydání předmětu úschovy v řízení o podané žalobě neprokáže, soud jeho žalobu zamítne a na přetrvávajícím nedostatku předpokladů nezbytných k vydání předmětu úschovy žadateli se nic nezmění. Ani takovýto rozsudek však nebrání tomu, aby k vydání předmětu úschovy žadateli později došlo, bude-li žadatel svou žádost u soudu v budoucnu opakovat a ten, kdo původně svůj souhlas s vydáním odepřel, své stanovisko změní a souhlas udělí.“ (komentář k § 299 z. ř. s., [příjmení], [příjmení], ASPI). Ustanovení § 299 z. ř. s. se použije i na případy, kdy je více oprávněných, kteří se nemohou dohodnout na tom, v jakém poměru jim má být dělitelný předmět úschovy vydán.“ (viz Komentář k § 299, ASPI).

30. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004 sp. zn. 11 Tdo 178/2004 vyplývá závěr, že peněžní prostředky na účtu – pokud jde prokazatelně o peněžní prostředky náležející poškozenému, s nimiž pachatel trestního činu vůbec nedisponoval – lze vrátit postupem dle § 80 odst. 1 trestního řádu poškozenému a za uplatnění práva k věci ve smyslu uvedeného ustanovení lze považovat i řádně uplatněný nárok na náhradu způsobené škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, pokud je z okolností, za nichž byl nárok uplatněn, zřejmé, že se takto poškozený domáhá vrácení majetkových hodnot poskytnutých obviněnému v důsledku jeho trestného jednání.

31. Vycházeje z výše citované judikatury a komentářů soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

32. Prvním a zásadním důvodem pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že dle názoru soudu byla tato podána předčasně. Z obsahu spisu 13 SD 4/2021 totiž vyplývá, že usnesení úschovního soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 Sd 4/2021-185 (kterým byly vyzvány osoby, které si mohou činit nárok na předmět úschovy, nechť ve lhůtě 60-ti dnů od doručení této výzvy písemně sdělí, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy osobám specifikovaným pod body 1-5 odůvodnění), nebylo dosud doručeno žalovanému. Není tak splněn jeden z předpokladů důvodnosti žaloby o nahrazení souhlasu žalovaného, neboť není prozatím jisto, zda žalovaný skutečně nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy, případně proč. Dle názoru soudu skutečnost, že žalovaný v řízení o úschovách vedený jako přihlašovatel nebyl úschovním soudem vyzván, aby se vyjádřil, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy, nemůže být zhojena ani tím, že se žalovaný v civilním sporném řízení o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy nevyjádřil. O tomto závěru svědčí i závěr komentářové literatury, že v řízení dle § 299 z. ř. s. jako ve sporném řízení se soud musí zabývat důvodností odepření souhlasu s vydáním předmětu úschovy žadateli. Pokud taková výzva dosud nebyla žalovanému ani doručena, nelze než žalobu považovat za předčasnou. Již tato předčasnost postačila dle názoru soudu k zamítnutí žaloby.

33. Druhým důvodem, který vedl soud k zamítnutí žaloby, je spornost otázky, zda je žalovaný skutečně řádným účastníkem řízení o úschově. Otázku, kdy, jakou formou a v jakém řízení žalovaný uplatnil své právo na vydání předmětu úschovy, žalobce i po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nedoplnil; žalobce vycházel pouze z usnesení úschovního soudu ze dne 25. 2. 2022, č. j. 13 Sd 4/2021-264, z jehož záhlaví vyplývá, že je s žalovaným jako s přihlašovatelem jednáno jako s účastníkem řízení v řízení o úschovách; zda však žalovaný skutečně patří mezi okruh„ přihlašovatelů“, kteří uplatnili svůj nárok na vydání předmětu úschovy, případně zda jej uplatnil v rozsahu 1 000 EUR či částky 134 405,42 EUR či jiné částky, žalobkyně nebyla schopna tvrdit ani prokázat. Soud upozorňuje na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 9. 6. 2021, č. j. 29 Co 152/2021-128, ve kterém odvolací soud uvedl, že„ je třeba vyřešit otázku, kdo skutečně je účastníkem tohoto řízení o úschovách v postavení přihlašovatelů, přičemž je nemožné z rozhodnutí policejního orgánu zjistit totožnost osob, které v trestním řízení uplatnily právo na jednotlivé finanční částky složené do úschovy soudu, přičemž teprve po zjištění okruhu přihlašovatelů ve vztahu k jednotlivým částkám složeným do úschovy soudu bude možné konstatovat, souhlasu kterých osob je třeba k vydání jednotlivých částek příjemci podle jeho žádosti, které osoby s vydáním kterých částek souhlasily a které nesouhlasily, pročež je třeba (k úspěchu žádosti příjemce) třeba jejich nesouhlas nahradit rozhodnutím soudu.“ Policejní orgán k žádosti zdejšího soudu v řízení o úschovách ze dne 29. 6. 2021 o identifikaci osob, které v trestním řízení činily nárok na vydání uschovaných finančních prostředků, sdělil, že v průběhu trestního řízení zaznamenal pouze žádost osoby: [jméno] [jméno] [příjmení] a další přípis, který by bylo možno hodnotit jako žádost o vrácení peněz, je sdělení osoby [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení]. Je tak dle názoru zdejšího soudu sporné, zda je žalovaný skutečně osobou, která již v rámci trestního řízení uplatnila právo na vydání peněžní částky, přičemž je nesporné, že v řízení o úschovách je nečinný, resp. žádost o vydání peněžních prostředků ze soudní úschovy žalovaný nepodal. Dle názoru soudu je tak sporné i to, zda je skutečně žalovaný řádným přihlašovatelem v řízení o úschovách, tedy zda je skutečně účastníkem řízení o úschovách a ve vztahu k jaké částce a zda je soud v řízení o úschovách vázán vyjádřením policejního orgánu o tom, že žalovaný v trestním řízení byl vyrozuměn o uložení peněžních prostředků do úschovy soudu.

34. S otázkou výše uvedenou souvisí i otázka, kterou soud rovněž považuje za otaznou, a to pasivní věcná legitimace žalovaného; z textu znění komentářového literatury vyplývá, že by měli být v řízení o nahrazení projevu vůle žalováni všichni, kteří s vydáním úschovy vyjádřili nesouhlas. Soud má za to, že by všichni tito nesouhlasící účastníci měli být žalováni v jednom řízení, což plyne z navazujících rozhodnutí a z komentářové literatury k § 299 výše uvedeném:„ Došlo-li k zamítnutí žaloby směřující vůči více žalovaným, kteří všichni uplatňují právo k předmětu úschovy, nelze na základě takového rozsudku předmět úschovy některému z více žalovaných vydat, dokud nebudou vyřešeny i všechny spory o právo na vydání předmětu úschovy mezi účastníky na straně žalované, kteří uplatnili právo k předmětu úschovy.“ Ustanovení § 299 z. ř. s. se použije i na případy, kdy je více oprávněných, kteří se nemohou dohodnout na tom, v jakém poměru jim má být dělitelný předmět úschovy vydán.“ Závěr, že by jako žalovaní měli být žalováni všichni v jednom řízení, se nabízí o to více za situace, kdy výše skutečně zajištěných celkových částek v jednotlivých měnách nedosahuje množství peněžních prostředků, které jsou zjištěny jako možný nárok plátců, kteří provedli platby na bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] a platby jim bankami nebyly vráceny vzhledem k postupnému odčerpávání části peněžních prostředků v různých částkách převody na jiné bankovní účty, výběry v hotovosti a bankovními poplatky, které si banky z účtů odečetly v souvislosti s jejich správou (viz usnesení Policie ČR ze dne 27. 3. 2020, č. j. KRPA-54280-265/TČ-2018-000094-FA).

35. Jak totiž vyplývá z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu, např. z rozsudku sp. z. 21 Cdo 4036/2019-109 ze dne 3. 8. 2020,„ Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 299 odst. 1 z. ř. s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě„ nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný„ je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu (ve vztahu k obdobné předchozí právní úpravě řízení o úschovách v ustanoveních § 185a až 185h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013, srov. Též právní názory uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, které bylo uveřejněno pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 293/2009, které bylo uveřejněno pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).“ Z těchto závěrů však dle názoru zdejšího soudu rovněž plyne, že by měli být jako žalovaní označeni v jednom řízení všichni ti, kteří s vydáním předmětu úschovy příjemci nesouhlasí, protože se v řízení jako prejudiciální otázka řeší, komu, zda příjemci či některému z přihlašovatelů, svědčí vlastnické právo k předmětu úschovy, případně v jakém poměru a do jaké výše.

36. Třetím důvodem pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že žalobkyně dle názoru soudu neprokázala i po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že má nárok na finanční prostředky složené do úschovy soudu převedené z č. ú. 0 [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] za situace, kdy z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. [obec] ze dne 30. 3. 2021, Služba kriminální policie a vyšetřování jednoznačně plyne, že v dané věci zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že bankovní účty [právnická osoba] 2 [právnická osoba] byly použity neznámou osobou k tomu, aby byl zastřen, podstatně ztížen nebo bylo znemožněno zjištění původu majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky a v cizině a tato osoba tím měla úmysl získat pro sebe nebo jiného majetkový prospěch velkého rozsahu, k tomu však nedošlo vzhledem k tomu, že část peněžních prostředků byla zajištěna orgány činnými v trestním řízení a část peněžních prostředků byla bankami vrácena zpět plátcům poté, co byly tyto platby reklamovány jako podvodné. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, že za této situace s ohledem na práva žalobce k předmětnému bankovnímu účtu je žalobce u tohoto bankovního účtu také jediným a výlučně oprávněným vlastníkem předmětných peněžních prostředků složených do soudní úschovy, které představují odpovídající hodnotu pohledávky žalobce za bankou v hodnotě peněžních prostředků na předmětném bankovním účtu. Zde soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn.: II. ÚS 1473/22, ve kterém tento soud vyjádřil následující závěry:„ Ústavní soud se shoduje se stěžovatelkami pouze v tom, že dle ustáleného názoru rozhodovací praxe skutečně nejsou předmětem zajištění dle § 79a trestního řádu v případě peněžních prostředků na bankovních účtech přímo tyto peněžní prostředky jako nehmotné věci, které jsou ve vlastnictví banky, což ovšem neznamená, že by postupem orgánů činných v trestním řízení dle § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu v případě sporu o vlastnictví peněžních prostředků na těchto účtech docházelo k vyvlastnění majitele účtu. Ten totiž neztrácí možnost se domoci vyplacení těchto prostředků ze soudní úschovy, pokud prokáže, že na ně skutečně má nárok. Jelikož peněžní prostředky jsou věcí generickou, nemění se právní postavení majitele účtu jejich případným vyplacením na základě potenciálního úspěchu v řízení o úschově (o vydání úschovy, resp. o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy) od jejich případného vyplacení na základě smlouvy o účtu. V takovém řešení z ústavněprávního hlediska nelze spatřovat vyvlastnění. Tomu odpovídá i dlouhodobý přístup Ústavního soudu, který zdůrazňuje, že rozhodnutí podle § 80 odst. 1 trestního řádu nemá z hlediska věcného ani závazkového práva konstitutivní ani deklaratorní charakter a nezbavuje osobu, vůči níž bylo zajištění provedeno, možnosti uplatňovat následně k ochraně svého vlastnického práva soukromoprávní prostředky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 2307/13 (N 41/76 SbNU 553) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 3100/16 ze dne 13. 9. 2017), a to i v případech, že orgány činné v trestním řízení vyplatí prostředky ze zajištěných bankovních účtů, nerozhodnou o uložení peněžních prostředků na bankovních účtech, na něž se vztahuje zajištění dle § 79a trestního řádu, ale rovnou dle § 80 odst. 1 věta druhá trestního řádu tyto prostředky vyplatí osobě odlišné od majitele účtu, neboť o vlastnickém právu k nim nemá pochyb (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1408/17 ze dne 30. 5. 2017). Rozhodovací praxe obecných soudů při řešení této otázky dospěla k závěru, že při zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu je postup dle § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu možný per analogiam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 178/2004). Proti takovému postupu v minulosti neměl výhrad ani Ústavní soud v řízeních o ústavních stížnostech, které se opírají v zásadě o totožnou argumentaci, jakou nyní uplatňují i stěžovatelky (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2837/17 ze dne 27. 2. 2018), a nemá důvodu se od tohoto přístupu odchýlit ani v této věci, neboť stěžovatelky neuvádí nic, co by v jejich věci představovalo takové specifikum, které by toto odchýlení odůvodňovalo. Analogická aplikace § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu i na případy, kdy třetí osoba uplatňuje právo k peněžním prostředkům, které byly vloženy na účet u finanční instituce, přitom zjevně splňuje předpoklady pro použití analogie, neboť je zde pravá mezera v zákoně, který tuto situaci výslovně neupravuje, ačkoliv její úprava je nezbytná. Ačkoliv tyto situace nelze přímo pod ustanovení § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu podřadit, plně na ně dopadá jeho účel a důvod, proč nebyly pojaty do jeho výslovného znění, spočívá pouze ve specifické povaze majetkoprávních vztahů týkajících se účtu a prostředků na nich uložených, kterou zákonodárce při kreaci tohoto ustanovení nezohlednil. Z hlediska účelu § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu však bezpochyby není rozdílu mezi tím, vznikne-li v průběhu trestního řízení spor o právo k zajištěné hmotné movité věci, u níž pominuly důvody zajištění, a tím, rozhořel-li se tento spor o prostředky, které následně byly vloženy na účet u finanční instituce, k němuž byla v trestním řízení zajištěna pohledávka majitele účtu. Účelem uvedeného ustanovení je totiž to, aby orgány činné v trestním řízení nezvýhodnily v případě plurality osob, které uplatňují právo k věci, při zrušení zajištění některou z nich, není-li nepochybné, které právo k zajištěné věci skutečně náleží. Rovněž nazíráno prizmatem ochrany práv třetí osoby, která ve smyslu § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu uplatňuje své právo z důvodu, že učinila platbu ve prospěch následně zajištěného účtu či účtu, z nějž byly na následně zajištěný účet prostředky obratem přeposlány, se nemůže z hlediska ochrany jejích práv lišit její postavení od situace, v níž by předala např. šperky, investiční zlato či jiné hmotné cennosti osobě, která tyto cennosti následně vydala, či jíž byly odňaty dle trestního řádu za účelem zajištění, jehož důvody posléze pominuly. Jelikož § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu postup uložení peněžních prostředků do soudní úschovy umožňuje a následně poskytuje uplatňování práv k nim soudní ochranu, neporušuje tato analogie ani doktrinální pravidlo, že prostřednictvím analogie nesmí být rozšířena možnost zásahu do ústavně zaručených základních práv či svobod toho, komu jde k tíži, tam, kde zákon přesně vymezuje podmínky takového zásahu (srov. např. [příjmení], P. [příjmení]: [příjmení], P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 11nn). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. 6 Tz 11/99 (publ. jako Rt 60/1999 SbSRS), který se týkal toliko otázky postupu orgánů činných v trestním řízení v situaci dle § 80 odst. 1 věta první trestního řádu, kdy zajištění prostředků na účtu u finanční instituce již pozbylo důvodu, a tuto řeší pouze v tom smyslu, že v těchto případech se nerozhoduje o vrácení těchto prostředků, ale toliko o zrušení zajištění, po němž je majitel účtu oprávněn zase v plném rozsahu s prostředky na účtu disponovat. Tento právní názor tak nijak nedopadá na situaci předvídanou § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu. Stejně tak je bezpředmětné tvrzení stěžovatelek, že uplatnění jejich práv k prostředkům v soudní úschově je ztíženo tím, že do ní byly uloženy souhrnně. Tato skutečnost totiž nijak nebrání tomu, aby každá ze stěžovatelek své právo uplatnila ve výši, v níž jí dle jejího názoru skutečně náleží. Výše uvedené má význam i pro námitku 2), neboť z toho plyne, že postup dle § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu per analogiam je samozřejmě možný i tehdy, uplatňuje-li třetí osoba právo nikoliv přímo k účtu u finanční instituce, ale tvrdí-li, že jí svědčilo vlastnické právo k finančním prostředkům vloženým na tento účet, a že jejich vložením na něj jí vznikla pohledávka v identické výši vůči majiteli účtu tak, jak je tomu i v nynějším případě. Rozhodovací praxe ostatně připouští, že uplatněním práva ve smyslu § 80 odst. 1 věta třetí může být i uplatnění nároku v tzv. adhezním řízení (srov. shora uvedené usnesení sp. zn. 11 Tdo 178/2004)“.

37. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na uvedený účet provedl platbu 1 000 EUR, tato platba byla policejními orgány zahrnuta jako platba podvodná, stejně jako všechny další platby připsané na účet č. ú. 0 [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] Dle názoru soudu tak nelze přisvědčit žalobci, že peněžní prostředky převedené do soudní úschovy ve výši 134 405,42 EUR z výše citovaného účtu jsou ve vlastnictví žalobce, resp. že je postaveno na jisto, že žalobci svědčí vlastnické či jiné právo k předmětu úschovy v rozsahu částky 1 000 EUR, resp. 134 405,42 EUR zajištěné na předmětném účtu.

38. Posledním důvodem, který vedl soud k zamítnutí žaloby, je skutečnost, že žalovaný není pasivně věcně legitimován k nahrazení souhlasu s vydáním peněžních prostředků přesahujících částku 1 000 EUR (výrok II. rozsudku). I pokud by soud akceptoval, že lze usoudit z usnesení policejního orgánu, že žalovaný je osobou, která v trestním řízení uplatnila právo na vydání částky 1 000 EUR a je tedy řádným přihlašovatelem v řízení o úschovách, žalobce se svou žalobou o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy domáhá nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy v celém rozsahu úschovy na účtu č. ú. 0 [bankovní účet] a na dalších účtech, označených ve výroku II. rozsudku. V rozsahu žalobního žádání o nahrazení souhlasu s vydáním z úschovy nad rámec 1 000 EUR bylo tudíž namístě žalobu zamítnout bez dalšího. Tato otázka navíc úzce souvisí s okruhem účastníků řízení o úschovách, když je minimálně předčasné žalovat na nahrazení souhlasu osobu, která neví, k vydání jaké částky z úschovy by měla dát souhlas; tato otázka tak nadále souvisí i s vymezením předmětu úschovy a jejich účastníků, které nastínil odvolací soud v řízení o úschovách ve svém usnesení ze dne 20. 9. 2022, č. j. 29 Co 319/2022-707 ve skutkově obdobné věci 13 Sd 5/2021, když odvolací soud uvedl: Nevědí-li jednotliví účastníci, proč je třeba jejich souhlasu s vydáním konkrétní úschovy jiné osobě, těžko mohou informovaný souhlas dát. Nevědí-li jednotliví žadatelé, souhlas jakého dalšího účastníka k vydání jimi požadovaných částek je třeba, není ani možné, aby podávali žaloby na nahrazení souhlasu.“ 39. Jelikož tedy soud uzavřel, že a) žaloba je předčasná, b) není dána pasivní věcná legitimace žalovaného ve vztahu k částce převyšující 1 000 EUR, c) je sporná pasivní věcná legitimace žalovaného vzhledem k tomu, že by dle názoru soudu měli být v jednom řízení žalováni všichni, kteří s vydáním předmětu úschovy – konkrétní částky – vyslovili ve vztahu ke konkrétní osobě (v tomto případě příjemci) nesouhlas, a d) v neposlední řadě z důvodu neprokázání práva žalující strany k předmětu úschovy s ohledem na závěry Policie ČR v usnesení ze dne 30. 3. 2021, č. j. KRPA-54280-323/TČ-2018-00094-FA v žalovaném rozsahu, soud žalobu zamítl.

40. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení úspěšnému žalovanému žádné náklady řízení dle obsahu spisu nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.