11 C 136/2024 - 63

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] proti žalované: [Jméno žalované], IČO [IČO žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 710 361 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 710 361 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 710 361 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 710 361 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené porušením povinností správce pozůstalosti.

2. Žalobce uvedl, že dne [datum] podal u Obvodního soudu pro [adresa] (dále jen „[název soudu]“) do dědického řízení sp. zn. [spisová značka] po zůstaviteli [jméno FO], zemřelém dne [datum] (dále jen „zůstavitel“), přihlášku pohledávky ve výši 710 361 Kč z titulu neuhrazené odměny za právní pomoc poskytnutou zůstaviteli v době ode dne [datum] do jeho úmrtí, a to v souvislosti s určením jeho vlastnictví k bytové jednotce v [adresa] (dále jen „byt“ či „předmětný byt“). Zůstavitel byl určen vlastníkem bytu rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením Městského soudu v [adresa] (dále jen „[název soudu]“) ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], který nabyl právní moci dne [datum], právní moc však byla soudem vyznačena až dne [datum]. Ještě před tím však stačila soudní exekutorka, Exekutorský úřad [adresa] (dále jen „Exekutorka“) byt prodat v exekuci vedené proti nepravému vlastníku [jméno FO] a usnesením ze dne [datum], č. j.[číslo jednací], Exekutorka rozhodla o rozdělení výtěžku dražby ve výši 1 910 000 Kč sobě a věřitelům [jméno FO] [[právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“), [právnická osoba] a [právnická osoba] (dále jen „[právnická osoba]“)]. Proti tomuto usnesení se zůstavitel odvolal a žádal, aby výtěžek z dražby nebyl vyplacen osobám uvedeným v usnesení, ale jemu coby soudem určenému vlastníku bytu. [název soudu] však usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], odvolání zůstavitele odmítl a v závěrech mimo jiné uvedl, že zůstavitel nemusí být ve svých právech zkrácen, pokud podá žalobu na vydání bezdůvodného obohacení z „lepšího práva“ směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen výtěžek dražby při rozvrhu podstaty, přičemž v usnesení odkázal na judikaturu a komentářovou literaturu. Institut žaloby z lepšího práva pak žalobce s odkazem na komentářovou literaturu a judikaturu v žalobě podrobně popsal a uvedl, že v době od vydání usnesení [název soudu] dne [datum], resp. jeho doručení, do svého úmrtí dne [datum] již zůstavitel nestihl předmětnou žalobu z lepšího práva u soudu podat a svou pohledávku z tohoto nároku vůči osobám, mezi které byl výtěžek z dražby rozdělen uplatnit. Do doby svého úmrtí navíc nebylo zůstaviteli ani známo, zda a kdy byl výtěžek z dražby vyplacen dotčeným osobám, když údaj o vyplacení by měl vyplývat z exekučního spisu, do něhož neměli přístup ani zůstavitel, ani žalobce.

3. Žalobce dne [datum] doložil a zaslal soudní komisařce do dědického řízení po zůstaviteli k předmětné pohledávce z nároku na vydání bezdůvodného obohacení potřebné listinné důkazy o vzniku a existenci pohledávky s označením jejích dlužníků – osob z rozdělení výtěžku dražby a také usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], s odkazem na judikaturu a komentářovou literaturu. Rovněž dne [datum] žalobce soudní komisařce sdělil, že by s ohledem na předchozí právní zastupování zůstavitele souhlasil s ustanovením za správce pozůstalosti pro další uplatňování práv zůstavitele. Správa pozůstalosti však zůstala [název státní instituce] (dále jen „[název státní instituce]“), zastupujícího Českou republiku, který navzdory žalobcem předloženým podkladům označil předmětnou pohledávku za spornou, a pohledávka proto jako sporné aktivum nebyla soudní komisařkou a dědickým soudem zařazena do aktiv pozůstalosti v seznamu pozůstalostního jmění. S ohledem na tvrzenou spornost pohledávky se dědický soud nemohl tímto dalším majetkem zůstavitele coby sporným aktivem zabývat, a majetek zůstavitele byl tudíž v dědickém řízení jakoby jen zjištěn a vykázán v nepatrné hodnotě 10 011 Kč (v porovnání s vyššími pasivy – zjištěnými dluhy zůstavitele), takže o něj neměli všichni v úvahu přicházející dědici ze zákonné dědické posloupnosti zájem a dědictví odmítli. Po nich tak vstoupil do dědického řízení stát a dědický soud usnesením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], rozhodl o vydání vykázaného majetku nepatrné hodnoty 10 011 Kč státu a o zastavení dědického řízení. Výsledek dědického řízení oznámila žalobci notářka sdělením ze dne [datum].

4. Dle žalobce se ÚZSVM, zastupující stát jako správce pozůstalosti, tvrzením o údajné spornosti pohledávky vyhnul povinnosti vyrozumět dle § 160 písm. c) z. ř. s. o smrti zůstavitele známé dlužníky zůstavitele a vyhnul se uplatnění a vymáhání pohledávky vůči označeným dlužníkům, ačkoliv mu nic nebránilo podat řádnou žalobu o vydání bezdůvodného obohacení proti dlužníkům. Po vydání výtěžku z dražby ve výši 1 910 000 Kč do aktiv pozůstalosti by přitom státu po uspokojení pohledávek zůstavitelových věřitelů v celkové výši 731 952,90 Kč (žalobce 710 361 Kč, [právnická osoba] 318 Kč, [právnická osoba] 10 189,08 Kč a 84,82 Kč) zůstalo 1 178 047,10 Kč. To je v rozporu s § 13 odst. 1 a § 14 zákona č. 219/2000 Sb., o majetku České republiky a jejím vystupování v právních vztazích. Správa pozůstalosti vykonávaná v dané věci [název státní instituce] tak dle žalobce není v souladu s § 1405 a násl. a § 1677 a násl. o. z. a s v žalobě odkazovanou judikaturou Nejvyššího soudu (dále jen „NS“). Z této judikatury je zjevné, že správa pozůstalosti jako prostá správa majetku znamená, že všechna oprávnění správce, která vedou k plnění základní povinnosti cílené k zachování podstaty a účelu svěřeného spravovaného majetku, musí tudíž správce pozůstalosti odůvodňovat faktickými úkony a právními jednáními, která odpovídají podstatě prosté správy a směřují nejen k udržení stavu majetku a zamezení zhoršení jeho stavu, ale i úkony směřujícími k zajištění všech plnění ve prospěch majetku a jeho rozmnožení. S ohledem na uvedené závěry v judikatuře NS o postavení a povinnostech správce pozůstalosti bylo na [název státní instituce], aby s přihlédnutím k § 1688 o. z. o odpovědnosti za škodu zvážil nezařadit předmětnou zůstavitelovu pohledávku do aktiv pozůstalosti, a vyhnout se tím jejímu vymáhání, anebo s jejím zařazením do aktiv pozůstalosti souhlasit a pohledávku proti dlužníkům vymáhat, event. navrhnout věřitelům zůstavitele přenechání jim pohledávky na úhradu zůstavitelových dluhů. [název státní instituce] se ale tomu všemu pokusil vyhnout tím, že navrhl soudní komisařce, aby dědický soud zastavil pozůstalostní řízení dle § 154 z. ř. s., tj. dle oddílu 3 z. ř. s. upravujícího postup v pozůstalostním řízení, kdy náklady vzniklé se zjišťováním dědiců a s vlastním projednáním pozůstalosti by byly výrazně nepřiměřené hodnotě a charakteru zůstavitelem zanechaného dědictví bez majetku nebo s majetkem nepatrné hodnoty, to znamená, když nedojde v pozůstalostním řízení ještě ani k ustanovení správce pozůstalosti dle oddílu 4 z. ř. s. V daném případě byl ale stát jednající prostřednictvím [název státní instituce] ustanoven správcem pozůstalosti a měl předmětné právo majetkové povahy zůstavitele k jeho pohledávce, jež smrtí zůstavitele přešlo na stát, jako aktivum pozůstalosti vymáhat, popř. navrhnout jeho přenechání věřitelům na úhradu dluhů zůstavitele, popř. navrhnout likvidací pozůstalosti dle § 195 a násl. z. ř. s.

5. Dle závěrů citované judikatury NS dle žalobce okamžikem smrti zůstavitele přešlo na stát (protože nedědili jiní zákonní dědicové), na který se ve smyslu § 1634 odst.1 o. z. hledí, jako by byl zákonným dědicem, také právo majetkové povahy zůstavitele k jeho pohledávce z titulu nároku na vydání výtěžku dražby jeho bytu, neboť toto majetkové právo smrtí zůstavitele nezaniklo, a stát je tedy právním nástupcem a nositelem tohoto hmotného práva, a to bez ohledu na to, že jej zůstavitel za svého života u soudu neuplatnil a bez ohledu na to, že [název státní instituce] označením pohledávky údajně za spornou způsobil, že seznam pozůstalostního majetku není pro nezahrnutí předmětné pohledávky do aktiv pozůstalosti úplný. Přitom, že si je správce pozůstalosti zastoupený [název státní instituce] vědom, že zůstavitelovo právo k pohledávce na vydání bezdůvodného obohacení přešlo smrtí zůstavitele na stát a mělo být vůči dlužníkům uplatněno a vymáháno dle platných ustanovení o. z. a z. ř. s. jako majetek z dědictví náležející do majetku státu ve smyslu citovaných ustanovení zákona č. 219/2000 Sb., je patrno z toho, že [název státní instituce] ve věci vedené u Obvodního soudu pro [adresa] (dále jen „[název soudu]“) pod sp. zn. [spisová značka] navrhl změnu zůstavitelovy žaloby ze žaloby na vyloučení nemovitosti z exekuce na žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 1 910 000 Kč. Soud změnu žaloby nepřipustil s ohledem na jiný předmět řízení a okruh účastníků, [název státní instituce] však nic nebránilo podat poté řádnou žalobu o vydání bezdůvodného obohacení proti dlužníkům.

6. S ohledem na vše uvedené tak dle žalobce postup ÚZSVM, zastupujícího při výkonu správy pozůstalosti stát, zakládá odpovědnost správce pozůstalosti za škodu dle § 1688 o. z., vzešlou z toho, že způsobil, že seznam pozůstalostního majetku není úplný a neodpovídá skutečnosti v rozsahu nikoli nepodstatném, a to neuvedením v něm v rozporu s § 1475 o. z, § 1684 a násl. o. z. a § 171 z. ř. s. pro údajnou spornost zůstavitelovy pohledávky na vydání výtěžku dražby jeho bytu, v důsledku čehož předmětné dědictví zdánlivě vypadá jakoby jen s majetkem nepatrné hodnoty ve výši 10 011 Kč. Tím vznikla škoda věřitelům zůstavitele včetně žalobce neuspokojením jejich pohledávek za zůstavitelem a současně vznikla škoda i státu ve výši 1 178 047,10 Kč, neboť tato částka by státu zbyla z výtěžku dražby po uspokojení pohledávek zůstavitelových věřitelů.

7. Žalobci v důsledku popsaného postupu vznikla škoda v celkové výši 710 361 Kč tvořená neuspokojenými pohledávkami za zůstavitelem (i) z titulu smluvené odměny za právní pomoc ve výši 350 000 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 69 935 Kč a s 21% DPH ve výši 88 186 Kč, (ii) z titulu odměny za úkony právní služby a paušálních náhrad ve výši 163 040 Kč s 8,05% ročním úrokem z prodlení od [datum] do [datum] v kapitalizované výši 4 962 Kč s 21% DPH ve výši 34 238 Kč. Pokud jde o odměnu 350 000 Kč, žalobce uvedl, že se jedná o podílovou odměnu dle smlouvy o právní pomoci uzavřené dne [datum] ve věci určení vlastnictví k předmětnému bytu, ve které byla sjednána odměna ve výši 15 % z tržní ceny bytu cca 2,5 mil. Kč za podmínky určení vlastnictví bytu ve prospěch zůstavitele. Tato podmínka byla splněna shora uvedeným rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve spojení s usnesením [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], jehož nabytí právní moci ke dni [datum] bylo soudem vyznačeno dne [datum], kdy se tak pohledávka z titulu uvedené odměny stala splatnou. Pokud jde o odměnu a paušální náhrady za další úkony, žalobce uvedl, že v návaznosti na rozsudek určující zůstavitele vlastníkem bytu učinil dle jeho zmocnění v žalobě podrobně rozepsané úkony právní služby při zastupování zůstavitele v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], v řízení vedeném u Finančního úřadu, územní pracoviště [adresa], v řízení vedeném u katastrálního úřadu, v exekuci prováděné Exekutorkou pod sp. zn. [spisová značka] a při uplatnění nároku na náhradu škody u Ministerstva spravedlnosti. Za tyto úkony nebyla smluvní odměna sjednána, a proto za ně žalobci náleží mimosmluvní odměna a paušální náhrady dle advokátního tarifu. Zákonné úroky z prodlení žalobce požaduje ode dne po úmrtí zůstavitele, tj. od [datum] do [datum].

8. Uvedeným způsobem formulovaný nárok na náhradu škody žalobce uplatnil dne [datum] u [organizační složka státu] a po jeho odpovědi zaslal žalobce dne [datum] předžalobní výzvu k zaplacení náhrady škody [název státní instituce], který ale náhradu odmítl. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 710 361 Kč se zákonným úrokem z prodlení ode dne skončení dědického řízení, tj. od [datum], do zaplacení.

9. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby, když odmítla, že by výkonem správy pozůstalosti způsobila žalobci tvrzenou škodu. Žalovaná uvedla, že dne [datum] vstoupila do pozůstalostního řízení po zůstaviteli poté, kdy všichni v úvahu přicházející dědicové pozůstalost odmítli. Řízení bylo vedeno notářskou kanceláří [tituly před jménem] [jméno FO] pod sp. zn. [spisová značka]. Při jednání konaném dne [datum] bylo notářskou kandidátkou konstatováno, že zjištěná aktiva pozůstalosti tvoří pohledávky zůstavitele za OSSZ [adresa] ve výši 5 882 Kč a za [právnická osoba] ve výši 4 129 Kč a že pasiva pozůstalosti činí minimálně 861 671 Kč. Toto byl zřejmě důvod, proč všichni dědicové pozůstalost odmítli. Dále bylo konstatováno a v protokolu ze dne [datum] popsáno, že zůstavitel vedl ke dni úmrtí sporná řízení o další majetek (k jejich výsledku viz dále). Dne [datum] bylo notářskou kanceláří [tituly před jménem] [jméno FO] potvrzeno, že stát, zastoupený žalovanou, je správcem pozůstalosti po zůstaviteli. Žalovaná tak musela přijmout stav, jaký existoval na začátku roku [rok]. Žalobce sice v žalobě vyjmenovává, kolik právních úkonů za zůstavitele provedl, ale z vydaných soudních rozhodnutí je patrné, že prakticky všechny byly podány opožděně, kdy již nebylo možné zvrátit nepříznivý stav událostí, které vyústily v to, že se do předmětného bytu zůstavitel již vrátit nemohl, peníze z jeho prodeje nezískal a že předmětný byt, ani finanční náhrada z prodeje bytu nemohly být ani zařazeny do aktiv pozůstalosti po zůstaviteli. Žalovaná neví, jaké kroky v rámci své „právní pomoci“ žalobce podnikal v letech [rok] – [rok], ale faktem je, že dne [datum] vydala Exekutorka exekuční příkaz č. j. [číslo jednací], kterým nařídila prodej předmětného bytu k uspokojení pohledávky [právnická osoba]. Veřejná dražba bytu se konala dne [datum], kdy současný vlastník předmětného bytu nabyl vlastnické právo k bytu usnesením o příklepu, vydaným Exekutorkou. Ode dne [datum] byly všechny kroky učiněné (a v žalobě vyúčtované) žalobcem bezúspěšné, převážně z důvodu, že byly podány opožděně. Byly to: - žaloba ze dne [datum] k [název soudu] (sp. zn. [spisová značka]), aby soud nahradil rozhodnutí KÚ pro hl. m. [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], a povolil vklad vlastnického práva pro zůstavitele k předmětnému bytu – žaloba byla zamítnuta rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], který nabyl právní moci dne [datum]; - žaloba ze dne [datum] k Obvodnímu soudu pro [adresa] (dále jen „[název soudu]“) (sp. zn. [spisová značka]) proti [stát, organizační složka státu] o zaplacení částky 3 773 000 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené nesprávným úředním postupem Exekutorky, která nařídila dražbu nemovitosti ve vlastnictví zůstavitele. Tuto žalobu podal žalobce v reakci na dopis [stát, organizační složka státu], které mu dne [datum] odepsalo, že nebyl prokázán odpovědnostní titul, nebyly využity všechny prostředky k ochraně práva zůstavitele a nebyl prokázán vznik škody v požadované výši, proto nárok nebyl shledán důvodným. Řízení pak bylo usnesením [název soudu] dne [datum] zastaveno z důvodu, že v důsledku sukcese došlo ke splynutí žalobce a žalovaného; - žaloba ze dne [datum] k [název soudu] (sp. zn. [spisová značka]) proti [právnická osoba] o vyloučení nemovité věci (bytu zůstavitele) z exekuce. Žaloba byla rozsudkem ze dne [datum] zamítnuta s odůvodněním, že již nemůže být realizován původní žalobní návrh zůstavitele z roku [rok] na vyloučení nemovité věci z exekuce, neboť třetí osoba příklepem v dražbě získala do svého vlastnictví předmětný byt originárním způsobem; - odporová žaloba dle § 267a o. s. ř. ze dne [datum] k [název soudu] (sp. zn. [spisová značka]) proti [právnická osoba]. Touto žalobou se žalobce domáhal určení, že pohledávka žalované [právnická osoba] ve výši 94 446 Kč v exekuci vedené Exekutorkou pod sp. zn. [spisová značka] není po právu co do pravosti, výše, skupiny a pořadí k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby bytu ve vlastnictví zůstavitele, a dále určení, že ostatní pohledávky přihlášené nebo uplatněné v této exekuci nejsou po právu co do pravosti, výše, skupin a pořadí k uspokojení z rozvrhu výtěžku dražby bytu zůstavitele. Žaloba byla rozsudkem ze dne [datum] zamítnuta s odvoláním na předchozí (výše uvedená) rozhodnutí soudů, kdy soud pouze zopakoval, že ke dni [datum] byla jako vlastník předmětného bytu v katastru nemovitostí evidována třetí osoba, jako nabývací titul je uvedeno usnesení Exekutorky o udělení příklepu ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], s právní mocí ke dni [datum], rozvrhovým usnesením ze dne [datum] byla uspokojena jako první pohledávka Exekutorky ve výši 364 098 Kč, jako druhá pohledávka věřitele [právnická osoba] ve výši 22 312,20 Kč a jako třetí pohledávka oprávněné [právnická osoba] ve výši 134 548,91 Kč a pohledávka věřitele [právnická osoba] ve výši 1 389 040,89 Kč.

10. Ve snaze zmírnit nepříznivý vývoj ve věci, resp. získat alespoň finanční náhradu za zůstavitelův byt, podala žalovaná jako správkyně pozůstalosti po zůstaviteli dne [datum] u [název soudu] žalobu proti [jméno FO] na zaplacení částky 3 773 000 Kč s příslušenstvím (sp. zn. [spisová značka]). Žaloba byla rozsudkem [název soudu] dne [datum] zamítnuta s odůvodněním, že za současné situace již nelze prokázat, kdo za škodu odpovídá, jelikož chybí jeden ze základních předpokladů odpovědnosti za škodu, a to příčinná souvislost mezi vznikem škody a škodnou událostí, když zůstavitel (resp. žalobce jako jeho právní zástupce a opatrovník) podal žalobu na vyloučení předmětného bytu z exekuce cca 2 roky po dražebním jednání a po udělení příklepu.

11. Pokud se žalobce v žalobě odvolává na X judikátů ve věci „žaloby z lepšího práva“, pak žalovaná namítla, proč tuto žalobu nepodal žalobce již za života zůstavitele (navíc ve funkci jeho opatrovníka), kdy ještě existovala šance na úspěšný výsledek, který pak mohl hrát velkou roli v pozůstalostním řízení ve prospěch dědiců zůstavitele i jeho věřitelů (včetně žalobce). K výkonu správy pozůstalosti je nezbytným předpokladem existence majetku z pozůstalosti. Podle názoru žalované v roce [rok] (kdy se stala správkyní pozůstalosti) již žádný majetek zůstavitele (až na nepatrný, výše uvedený) neexistoval. Bohužel tento stav zapříčinil žalobce, když za života zůstavitele nevykonával řádným a odpovídajícím způsobem svou funkci opatrovníka, potažmo právního zástupce zůstavitele. Tuto svou nečinnost se nyní pokouší svést na žalovanou a obviňuje ji z toho, že chybovala při správě pozůstalosti. Tato obvinění uváděl žalobce již v průběhu soudního řízení vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], kdy se žalobou podanou v roce [rok] proti neznámým dědicům po zůstaviteli domáhal zaplacení částky 710 361 Kč s přísl. Žaloba byla zamítnuta rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], který byl potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] (v právní moci dne [datum]). K obdobnému závěru dospělo i [organizační složka státu] v odpovědi ze dne [datum] na žalobcovu výzvu k uhrazení náhrady škody ve výši 710 361 Kč s příslušenstvím.

12. Dále žalovaná uvedla, že žalobce odvozuje svůj nárok na náhradu škody z nezaplacení odměny za právní pomoc na základě smlouvy o právní pomoci, kterou uzavřel se zůstavitelem dne [datum]. Dle této smlouvy měl zůstavitel uhradit žalobci odměnu za právní pomoc ve výši 350 000 Kč, což mělo představovat 15 % z ceny získaného majetku (z ceny bytu 2,5 mil. Kč). Tuto smlouvu však považuje žalovaná za absolutně neplatnou z důvodu, že zůstavitel vlivem psychické choroby nebyl schopen rozpoznat vážnost, význam a následky této smlouvy, tedy ve smyslu § 581 věty druhé o. z. jednal v duševní poruše, která ho činila neschopným právně jednat. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozsudek Okresního soudu v [adresa] (dále jen „OS [adresa]“), ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], o omezení ve způsobilosti zůstavitele k právním úkonům, kde je v odůvodnění m. j. uvedeno, že znaleckým posudkem z oboru zdravotnictví, odvětví psychologie bylo prokázáno, že zůstavitel uzavřel dne [datum] (tedy půl roku před uzavřením smlouvy o právní pomoci se žalobcem) smlouvu o převodu bytu v duševní poruše, v jejímž důsledku nebyl schopen tento právní úkon platně učinit. A na dalším místě rozsudku je uvedeno, že se jedná o dlouhodobě trvající duševní stav. V odůvodnění rozsudku se rovněž konstatuje, že se zůstavitel může dopouštět neuvážených aktivit, jako je neúměrné utrácení neadekvátní jeho životní situaci. V důsledku těchto poruch je tak zůstavitel schopen zajišťovat si běžné záležitosti v hodnotě do 12-13 tis. Kč měsíčně, není však schopen posoudit význam a důsledky právních úkonů, kterými by na sebe bral závazky do budoucna, není schopen uzavírat mandátní smlouvy, půjčky apod. Při uzavírání smlouvy s plněním ve vyšší hodnotě, než uvedený měsíční limit by se v důsledku stresu z této situace projevila jeho duševní porucha. Ke stejným závěrům dospěl i [název soudu], když rozsudkem ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], rozhodl, že je neplatná smlouva o převodu bytové jednotky, kterou uzavřel zůstavitel s [jméno FO] dne [datum]. S přihlédnutím k rozsudku OS [adresa], především ke znaleckým posudkům, na základě nichž byl rozsudek vydán, žalovaná zpochybňuje, že by zůstavitel půl roku poté byl s ohledem na jeho duševní poruchu schopen posoudit dosah a závažnost smlouvy o právní pomoci uzavřené se žalobcem. Navíc, pokud byla odměna 350 000 Kč sjednána jako podílová odměna ve výši 15 % z ceny bytu, který měl mít v roce [rok] hodnotu 2,5 mil. Kč, zpochybňuje žalovaná, že tuto hodnotu byt skutečně měl, a pokud je dále ve smlouvě uvedeno, že odměna bude vyplacena ze získaného majetku, pak žalovaná připomíná, že zůstavitel nikdy tento majetek nezískal, tzn. nezískal zpátky byt, ani finanční náhradu za něj (vinou žalobce).

13. Konečně pak žalovaná poukázala na to, že OS [adresa] dne [datum] ustanovil žalobce opatrovníkem zůstavitele, a jako opatrovník byl tak povinen starat se m. j. o majetek zůstavitele. Pokud tedy žalobce v žalobě uvádí, že zůstavitel v důsledku zhoršujícího se zdravotního stavu nestihl v roce [rok] uplatnit a zažalovat svou pohledávku „z lepšího práva“, aby tak zabránil „nespravedlivé“ výplatě rozděleného výtěžku z dražby, poznamenala žalovaná, že v té době byl již žalobce opatrovníkem zůstavitele, a mohl tedy konat sám.

14. Žalobce v reakci na obranu žalované nad rámec částečného zopakování tvrzení uvedených již v podané žalobě namítl, že se žalovaná pokouší nesprávně spojovat smlouvu o právní pomoci uzavřenou dne [datum] mezi žalobcem a zůstavitelem s jeho přechodnou duševní poruchou v předchozí části roku [rok]. Jednalo se o přechodnou duševní poruchu po utrpěných úmrtích jeho matky a babičky, kteréžto skutečnosti a příčiny této poruchy však vyšly najevo (a to i pro žalobce) až v roce [rok] v průběhu určovacího řízení o vlastnictví zůstavitele k bytové jednotce, vedeného u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Uvedená přechodná duševní porucha zůstavitele je popsána ve znaleckém posudku a ve výpovědi znalce, obsažených v odkazovaném spisu [název soudu]. Navíc nezávisle na uvedené smluvní odměně lze dle § 7 advokátního tarifu vypočítat odměnu mimosmluvní, kdy by za použití tarifní hodnoty ve výši výtěžku dražby činila odměna za 1 úkon právní služby 15 940 Kč.

15. Pokud žalovaná poukazuje na rozhodnutí OS [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], žalobce namítl, že v nabývání majetku a v rozhodování o něm, stejně jako ve vystupování a jednání s institucemi a orgány veřejné moci zůstavitel tímto rozhodnutím omezen nebyl. Proto o zahájení a vedení řízení před orgány veřejné moci rozhodoval zůstavitel a ke svému zastupování vystavoval žalobci plnou moc, bez níž by mu zastupování zůstavitele nebylo před institucemi a orgány povoleno. Rozhodnutí opatrovnického soudu z roku [rok] se tedy netýká smlouvy o právní pomoci, uzavřené mezi žalobcem a zůstavitelem před 5-ti lety dne [datum].

16. Pokud pak žalovaná zmiňuje řízení vedené u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a zamítnutí žalobcovy žaloby týkající se uspokojení jeho pohledávky ve stejné výši 710 361 Kč s příslušenstvím právě z předmětného majetku zanechaného zůstavitelem a přešlého na stát, a to majetkového práva k pohledávce na vydání výtěžku z dražby od bezdůvodně se obohacených osob uvedených v rozvrhovém usnesení, dle žalobce již neuvádí, že v uvedeném řízení nebyla žaloba zatím věcně projednávána, když napoprvé bylo řízení dle § 107 odst. 5 o. s. ř usneseními obecných soudů zastaveno s odkazem na konečné rozhodnutí dědického soudu, a když po žalobcově dovolání NS jejich rozhodnutí zrušil s právním názorem o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované s odkazem na konečné rozhodnutí dědického soudu, tak obecné soudy žalobu opět bez dokazování rozsudky zamítly.

17. Žalovaná pak ještě v rámci své obrany namítla existenci překážky věci rozhodnuté, a to ve vztahu k řízení vedenému u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], resp. v něm vydaným zamítavým rozsudkům, kdy žalobcem podané dovolání bylo NS odmítnuto, když v tomto řízení byli totožní účastníci a totožná byla i částka, kterou žalobce požadoval.

18. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

19. V exekuci prováděné proti povinnému [jméno FO] pro vymožení pohledávky oprávněné [právnická osoba] ve výši 94 446 Kč s příslušenstvím rozhodla Exekutorka usnesením ze dne [datum] o rozvržení výtěžku ve výši 1 910 000 Kč, dosaženého dražbou předmětného bytu, ve které byl vydražiteli udělen příklep dne [datum], tak, že z toto výtěžku budou uspokojeny 1. pohledávka Exekutorky z titulu nákladů exekuce ve výši 364 098 Kč, 2. pohledávka věřitele [právnická osoba] ve výši 22 312,20 Kč, 3. pohledávka oprávněné [právnická osoba] ve výši 134 548,91 Kč a 4. pohledávka věřitele [právnická osoba] ve výši 1 389 040,89 Kč (zjištěno z usnesení č. j. [číslo jednací]). 20. [název soudu] usnesením ze dne [datum] odmítl odvolání zůstavitele proti uvedenému usnesení Exekutorky jako podané osobou neoprávněnou. Přestože rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], ve znění usnesení [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], bylo určeno, že vlastníkem dražené nemovitosti byl zůstavitel a nikoliv [jméno FO], zůstavitel, který nepodal včas žalobu na vyloučení nemovitosti z exekuce, již v této fázi nemůže zvrátit udělení příklepu vydražiteli dne [datum] a není účastníkem rozvrhové fáze exekučního řízení. [název soudu] současně uvedl, že zůstavitel však ve svých právech nemusí být zkrácen, pokud podá žalobu na vydání bezdůvodného obohacení z „lepšího práva“ (jejíž povahu v usnesení nastínil odkazem na komentářovou literaturu) směřující vůči osobám, mezi které byl rozdělen výtěžek dražby při rozvrhu podstaty (zjištěno z usnesení č. j. [číslo jednací]).

21. V pozůstalostním řízení po zůstaviteli sdělil žalobce jako opatrovník a současně právní zástupce zůstavitele dne [datum] soudní komisařce, že zůstavitel byl rozsudkem [název soudu] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], určen vlastníkem předmětem bytu, byt však byl i přes vyznačenou poznámku v katastru nemovitostí v roce [rok] vydražen v exekuci, v důsledku čehož doposud probíhají neskončená soudní řízení týkající přeevidování vlastníka nemovitosti – bytové jednotky v katastru a případných peněžitých náhrad za zexekuovanou bytovou jednotku (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně sdělení žalobce na č. l. 21).

22. Přípisem ze dne [datum], došlým dne [datum] soudní komisařce a dne [datum] [název soudu] žalobce své předchozí sdělení do pozůstalostního řízení doplnil o tom, že u [název soudu] probíhá pod sp. zn. [spisová značka] řízení proti rozhodnutí katastrálního úřadu, kterým po určení vlastnického práva zůstavitele k bytu zamítl návrh na vklad vlastnického práva zůstavitele do katastru nemovitostí. Pro případ, že by zůstavitel nebyl zaspán jako vlastník bytu v katastru nemovitostí, upozorňoval žalobce, že zůstavitel je věřitelem pohledávky z lepšího práva ve výši 1 910 000 Kč, a to vůči osobám, mezi které byl shora uvedeným usnesením Exekutorky rozdělen výtěžek dražby bytu. Pohledávky nestihly být do doby úmrtí zůstavitele vůči uvedeným osobám uplatněny a nejsou dosud zažalovány u soudu. Dále pak žalobce uváděl, že v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] zůstavitel uplatňoval náhradu škody ve výši 3 773 000 Kč z titulu nesprávného úředního postupu Exekutorky v exekuci prováděné pod sp. zn. [spisová značka], v rámci které došlo k prodeji bytu zůstavitele, s tím, že v případě uspokojení pohledávky z lepšího práva by tato škoda činila jen 1 863 000 Kč (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně sdělení žalobce na č. l. 68 a 139).

23. Podáním došlým soudní komisařce dne [datum] žalobce přihlásil do pozůstalostního řízení své pohledávky z titulu odměn a náhrad hotových výdajů při právním zastupování zůstavitele (ve shora uvedené struktuře) v celkové výši 710 361 Kč (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně přihlášky pohledávek na č. l. 97).

24. Dne [datum] se v pozůstalostním řízení konalo jednání u soudní komisařky, kterého se účastnila jen ČR, jednající prostřednictvím [název státní instituce]. Při jednání bylo konstatováno, že zůstavitel zemřel bez zanechání závěti a všichni v úvahu přicházející dědicové zůstavitele ze zákona dědictví odmítli, a že tak připadá do úvahy nabytí dědictví státem dle § 1634 o. z., kdy stát spravuje dle § 1677 o. z. pozůstalost zůstavitele. Stát byl při jednání seznámen s dosavadními výsledky šetření stran zjištěného majetku zůstavitele (pohledávka za OSSZ [adresa] ve výši 5 882 Kč a pohledávka za [právnická osoba] ve výši 4 129 Kč), s tím, že do řízení dosud přihlásili své pohledávky [právnická osoba]. (dále jen „ČS“) ve výši 10 189,08 Kč, 129 717,84 Kč a 84,82 Kč, spolek „[právnická osoba] ve výši 11 318 Kč a žalobce ve výši 710 361 Kč. Dále byl stát seznámen s tím, že zůstavitel vedl shora uvedená řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], a dále s obsahem sdělení žalobce stran vedených řízení a existence pohledávky z lepšího práva. [název státní instituce] žádal o lhůtu 1 měsíc pro seznámení se s podklady a vyjádření se k pozůstalosti (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně protokolu o jednání na č. l. 305).

25. Dne [datum] sděloval [název státní instituce] soudní komisařce, že po seznámení s poskytnutými podklady došel k závěru, že bude zřejmě potřeba pokračovat v soudních řízeních, resp. žalobách podaných žalobcem jako právním zástupcem a opatrovníkem zůstavitele, případně bude třeba podat i další žaloby, a sice vůči věřitelům, kteří byli uspokojeni z výtěžku dražby bytu zůstavitele v rámci exekuce, z titulu jejich bezdůvodného obohacení a možná i proti vydražiteli bytu o určení vlastnického práva k bytu. Dále [název státní instituce] žádal o nějaké potvrzení o tom, že stát jednající [název státní instituce] je účastníkem tohoto pozůstalostního řízení, a smí tak nahlížet do spisů řízení týkajících se zůstavitele, a dodával, že časem asi bude potřeba pozůstalostní řízení přerušit do skončení všech řízení. Dne [datum] vystavila soudní komisařka potvrzení, že v předmětném pozůstalostním řízení je v úvahu přicházejícím dědicem zůstavitele stát jednající prostřednictvím [název státní instituce] a že stát jednající prostřednictvím [název státní instituce] spravuje pozůstalost. Potvrzení bylo téhož dne předáno [název státní instituce] (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně e-mailu na č. l. 328, potvrzení na č. l. 329, záznamu o předání potvrzení na č. l. 328 p.v.).

26. Při jednání u soudní komisařky dne [datum] sdělil [název státní instituce], že stát bude pokračovat v řízeních vedených u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]. Dále [název státní instituce] sdělil, že stát uznává přihlášenou pohledávku spolku „[právnická osoba]., k přihlášeným pohledávkám [právnická osoba] žádal vyžádat další podklady a přihlášené pohledávky žalobce (stran kterých se zřejmě vede řízení u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka]) označil za sporné s ohledem na skutečnost, že žalobce byl opatrovníkem zůstavitele. Při dalším jednání u soudní komisařky dne [datum] sdělil [název státní instituce], že stát uznává přihlášenou pohledávku [právnická osoba] ve výši 10 189,08 Kč, k další přihlášené pohledávce žádal vyžádat další podklady a zopakoval, že stát bude pokračovat v uvedených třech řízeních, stejně jako v řízení u [název soudu], kde uplatňuje své pohledávky žalobce (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně protokolu o jednání na č. l. 360, protokolu o jednání na č. l. 385).

27. Ve vyjádření došlém soudní komisařce dne [datum] stát ([název státní instituce]) neuznal přihlášenou pohledávku [právnická osoba] ve výši 129 717,84 Kč a nesouhlasil s jejím zařazením do pasiv pozůstalosti (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně vyjádření na č. l. 402).

28. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo pozůstalostní řízení přerušeno do pravomocného skončení řízení vedených u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] a u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně usnesení na č. l. 404).

29. V podání ze dne [datum], došlém téhož dne [název soudu] a dne [datum] předaném soudní komisařce, žalobce s odkazem na již dříve sdělované nároky zůstavitele z lepšího práva vůči účastníkům rozvrhu výtěžku dražby navrhoval, aby soud postupem dle § 151 z. ř. s. uložil dlužníkům zůstavitele skládat plnění do soudní úschovy, a upozorňoval, že vzhledem k odúmrti má stát jednající prostřednictvím [název státní instituce] právo nároky z lepšího práva vůči dlužníkům zůstavitele uplatnit a vymáhat. Podání bylo dne [datum] zasláno [název státní instituce] k vyjádření. [název státní instituce] ve vyjádření došlém soudní komisařce dne [datum] uvedl, že nesouhlasí s tím, aby částka 1 910 000 Kč byla zařazena do aktiv pozůstalosti, neboť se dle názoru státu jedná o pohledávku spornou, o jejíž existenci lze pochybovat. Postup uváděný žalobcem nelze dle názoru státu v současné době s ohledem na již proběhlou dražbu použít. Stanovisko státu sdělila soudní komisařka dne [datum] žalobci (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně podání na č. l. 441, přípisu na č. l. 447, sdělení na č. l. 448, přípisu na č. l. 450).

30. Dne [datum] sděloval [název státní instituce] soudní komisařce, že zůstavitel nebyl ani v jednom soudním řízení úspěšný, naopak stát musel v některých sporech hradit náklady protistrany, z tohoto důvodu zůstávají aktiva pozůstalosti stejná jako na začátku pozůstalostního řízení. Jelikož se jedná o nepatrný majetek, stát navrhoval, aby bylo pozůstalostní řízení zastaveno a tento nepatrný majetek vydán státu (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně e-mailu na č. l. 515).

31. Usneseními ze dne [datum], která téhož dne nabyla právní moci, rozhodl [název soudu] pověřenou soudní komisařkou o pokračování přerušeného pozůstalostního řízení a o vydání zůstavitelem zanechaného majetku nepatrné hodnoty (shora uvedené pohledávky za OSSZ [adresa] a [právnická osoba]) státu a o zastavení pozůstalostního řízení. Dle odůvodnění druhého z uvedených usnesení rozhodl soud z důvodu procesní ekonomiky analogicky dle § 154 odst. 1 z. ř. s. o zastavení řízení a vydání majetku nepatrné hodnoty státu, tedy stejnému nabyvateli, který by nabyl dědictví po zůstaviteli jako odúmrť, pokud by řízení nebylo zastaveno a byly konány další procesní úkony, kterých je třeba pro projednání dědictví, neboť majetek nepatrné hodnoty nelze v daném případě vydat dle § 154 odst. 1 z. ř. s. vypraviteli pohřbu, neboť pohřeb byl hrazen z peněz zůstavitele (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně usnesení na č. l. 519, usnesení na č. l. 522).

32. Žalobce byl o výsledku pozůstalostního řízení vyrozuměn přípisem soudní komisařky ze dne [datum], ve kterém mu bylo též sděleno, že vzhledem k zastavení řízení nenastalo dědění a přechod dluhů zůstavitele na dědice dle § 1701 o. z. (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka], konkrétně přípisu na č. l. 530).

33. V řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém se žalobce domáhal zaplacení částky 710 361 Kč s příslušenstvím jako odměny za právní pomoc poskytnutou zůstaviteli, a to nejprve po neznámých dědicích zůstavitele a po rozhodnutí o procesním nástupnictví po [název státní instituce], byla žaloba rozsudkem ze dne [datum] zamítnuta jako nedůvodná. Soud tak rozhodl pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalované stran žalobou uplatněného nároku. Vyšel přitom ze závěru NS učiněného v usnesení ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], kterým byla v této věci zrušena předchozí usnesení soudů prvého a druhého stupně o zastavení řízení dle § 107 odst. 5 o. s. ř., kdy NS uvedl: „vzhledem k tomu, že pozůstalostní řícení po zůstaviteli bylo zastaveno pro nepatrný majetek dle ustanovení §154 odst. 1 z. ř. s. a majetek nepatrné hodnoty byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., čímž bylo řízení o pozůstalosti skončeno (§ 155 z. ř. s.), bylo tím vyloučeno, aby soud mohl komukoli potvrdit nabytí dědictví, včetně potvrzení, že dědictví připadlo státu z titulu odúmrti ve smyslu ustanovení § 1634 o. z. Protože zůstavitel v takovém případě nemá žádného univerzálního právního nástupce, který by převzal jeho práva a povinnosti, je třeba uzavřít, že zde není žádné osoby, která by byla nositelem hmotného práva (tedy žalobcem tvrzené povinnosti), o něž v řízení jde.“ Rozsudek byl následně doplněn usnesením [název soudu] ze dne [datum] o výrok týkající se doplacení soudního poplatku (zjištěno z rozsudku č. j. [číslo jednací], usnesení č. j. [číslo jednací]).

34. Uvedený rozsudek byl k odvolání žalobce jako věcně správný potvrzen rozsudkem [název soudu] ze dne [datum]. K odvolací námitce žalobce, že se soud prvého stupně nezabýval jeho tvrzením, že do aktiv pozůstalosti pařil i další majetek, a to shora uvedená pohledávka z lepšího práva, odvolací soud odkázal na ustanovení § 192 z. ř. s. týkající se dodatečného projednání dědictví a uvedl: „S odvolatelem lze tedy souhlasit v tom, že usnesení soudu o zastavení řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 153 nebo § 154 odst. 1 z. ř. s. je procesním rozhodnutím, které nezakládá překážku věci pravomocně rozhodnuté, takže ukáže-li se po právní moci usnesení o zastavení pozůstalostního řízení, že zůstavitel zanechal majetek nikoliv nepatrný (např. proto, že soud byl nesprávně informován o ceně majetku) nebo že zanechal další (dosud neznámý) majetek, je třeba zůstavitelův majetek projednat v řízení o pozůstalosti (k tomu srov. právní názor vyjádřený např. v rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 30. 3. 2017, sp. zn. 21 Cdo 1346/2016), nicméně otázka, kdo je dědicem zůstavitele, nemůže být posuzována v jiném řízení než v řízení o dědictví (pozůstalosti) po zůstaviteli, a to ani jako otázka předběžná (k tomu srov. například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 2. 2015, sp. zn. 21 Cdo 3326/2013, publikovaný v časopise Soudní judikatura pod č. 136, ročník 2015). Soudu I. stupně nelze tedy ani důvodně vytýkat (jak to činí odvolatel), že se nezabýval okruhem žalobních tvrzení o dalším majetku zůstavitele. Zamítavé rozhodnutí o žalobě odpovídá skutkovému zjištění soudu I. stupně, že žádný jiný majetek zůstavitele po vydání usnesení, kterým bylo pozůstalostní řízení zastaveno, nebyl dodatečně projednán, ve spojení se zjištěním, že pozůstalostní řízení po zůstaviteli bylo zastaveno pro nepatrný majetek dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. a majetek nepatrné hodnoty byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., a navazujícímu právnímu závěru, že zůstavitel nemá žádného univerzálního právního nástupce, který by převzal jeho práva a povinnosti.“ Další odvolací námitkou žalobce, že se soud prvého stupně nezabýval posouzením „správy pozůstalosti státem“, a to zda ji stát vykonával v souladu s ustanoveními o. z. o správě pozůstalosti, když má žalobce za to, že nebýt označení předmětné pohledávky za spornou, zařadil by ji dědický soud do aktiv dědictví a stát jako správce pozůstalosti by ji proti obohaceným se osobám dlužníků uplatnil u soudu a vymáhal, a dále s tím souvisejícím posouzením „odpovědnosti státu jako správce pozůstalosti o povinnosti k náhradě škody dle § 1688 odst. 3 o. z.“ způsobené podle názoru žalobce tím, že seznam pozůstalostního majetku není úplný a neodpovídá skutečnosti v rozsahu nikoli nepodstatném v důsledku neuvedení předmětné pohledávky zůstavitele, se odvolací soud nezabýval (zjištěno z rozsudku č. j. [číslo jednací]).

35. Následně podané dovolání žalobce proti rozsudku [název soudu] bylo jako nepřípustné odmítnuto usnesením NS ze dne [datum]. NS vedle ztotožnění se s právním hodnocením odvolacího soudu o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované, vycházejícím ze závazného právního názoru NS v předchozím zrušovacím usnesení, přičemž není důvodu, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak, uvedl: „Nadto nelze přehlédnout, že dovolatel dovolání staví na jím zastávaném závěru, že „dědictví se nabývá (vzniká) již okamžikem smrti zůstavitele“, a tedy že „předmětné majetkové právo zůstavitele k jeho pohledávce na vydání dlužníky bezdůvodného obohacení“, které „smrtí nezaniklo“, „přešlo jeho smrtí (jelikož nedědili jiní zákonní dědicové) dle ust. § 1479 odst. 1 o. z. a § 1634 o. z. na žalovanou“, tj. z titulu odúmrti. Dovolatel však stále nebere náležitě v úvahu (jak již Nejvyšší soud uvedl v projednávané věci v předchozím usnesení ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]), tedy že za situace, kdy pozůstalostní řízení po zůstaviteli bylo zastaveno dle § 154 odst. 1 z. ř. s. a nepatrný majetek byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., čímž bylo řízení o pozůstalosti skončeno (§ 155 z. ř. s.), bylo tím vyloučeno, aby státu bylo potvrzeno připadnutí dědictví z titulu odúmrti dle ustanovení § 1634 o. z. Nejvyšší soud v řadě svých rozhodnutí také uzavřel, že „dědické právo (jako titul k dědění, definované jako právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní - srov. § 1475 odst. 1 o. z.) vzniká smrtí zůstavitele (srov. § 1479 odst. 1 o. z.). Dědic však nabývá dědictví až v souvislosti s pravomocným usnesením vydaným v pozůstalostním řízení, ovšem s účinky zpětně ke dni vzniku dědického práva, tj. zásadně ke dni smrti zůstavitele (srov. § 185 odst. 1 o. z.). Právní úprava dědického práva tak vychází z principu ingerence státu při nabývání dědictví; předpokládá mimo jiné, že každá pozůstalost (dědictví po každém zůstaviteli) musí být soudem projednána a musí o ní být rozhodnuto“ (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24 Cdo 2680/2022, sp. zn. 24 Cdo 2680/2022, který byl uveřejněn ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 84, ročník 2023; či rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 9. 2024, sp. zn. 24 Cdo 1772/2024). Ačkoliv dovolací soud souhlasí s dovolatelem, že pravomocné usnesení, kterým bylo řízení o pozůstalosti po zůstaviteli zastaveno dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. a nepatrný majetek byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., není pro účastníka jiného řízení (v projednávaném případě pro žalobce) závazné (srov. § 159a odst. 1 a 4 o. s. ř.), nemůže tato námitka ničeho změnit na závěru, že nebylo-li státu potvrzeno připadnutí dědictví z titulu odúmrti ve smyslu ustanovení § 1634 o. z. dle ustanovení § 185 odst. 1 písm. h) z. ř. s., nýbrž bylo-li pozůstalostní řízení po zůstaviteli zastaveno dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s. a nepatrný majetek byl vydán státu analogicky dle ustanovení § 154 odst. 1 z. ř. s., nemá zůstavitel v projednávaném případě žádného univerzálního právního nástupce, který by převzal jeho práva a povinnosti, a tedy námitka dovolatele, že v projednávaném případě pohledávka zůstavitele na vydání bezdůvodného obohacení přešla dle ustanovení § 1634 o. z. na žalovanou, není správná, a tudíž ani způsobilá založit přípustnost dovolání ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.“ Dále dovolací soud též uvedl: „Pakliže dovolatel ve svém dovolání vznáší námitky stran rozsahu odpovědnosti státu za dluhy zůstavitele v souvislosti s (dle dovolatele nedostatečnou) správou pozůstalosti po zůstaviteli, dovolacímu soudu tím předkládá k posouzení otázku, jež nebyla předmětem právního posouzení věci odvolacím soudem, který z výše uvedených důvodů dospěl k závěru o nedostatku pasivní věcné legitimace žalované v projednávaném případě, a která tak nebyla pro rozhodnutí odvolacího soudu rozhodující, a proto ani z tohoto důvodu není dovolání dovolatele přípustné ve smyslu ustanovení § 237 o. s. ř.“ (zjištěno z usnesení č. j. [číslo jednací]).

36. Přípisem ze dne [datum] uplatnil žalobce ze stejných důvodů jako v nyní projednávané žalobě požadavek na zaplacení částky 710 361 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené porušením povinností [název státní instituce] při správě pozůstalosti u [organizační složka státu] (dále jen „[organizační složka státu]“). [organizační složka státu] uplatněný nárok odmítlo přípisem ze dne [datum], ve kterém na podkladě informací od [název státní instituce] uvedlo, že nelze dojít k závěru, že by [název státní instituce] byl v předmětné věci nečinný, potažmo že pochybil s ohledem na ustanovení § 1688 odst. 3 o. z. [organizační složka státu] mj. též uvedlo, že v roce [rok] podal [název státní instituce] v řízení vedenému u [název soudu] pod sp. zn. sp. zn. [spisová značka], ve kterém se žalobce žalobou podanou dne [datum] domáhal proti [právnická osoba] vyloučení nemovité věci z exekuce, návrh na změnu petitu na žalobu na vydání bezdůvodného obohacení z titulu „lepšího práva“ právě ve výši 1 910 000 Kč, ale soud tento návrh nepřipustil a původní žalobu z roku [rok] zamítl. Z tohoto důvodu nemohla být pohledávka ve výši 1 910 000 Kč zařazena do aktiv pozůstalosti, protože nebylo vůči komu ji uplatnit, a stala by se tak nedobytnou. Dále pak [organizační složka státu] uvedlo, že organizační složkou státu, která by byla nositelem závazku z titulu případné odpovědnosti za škodu při správě pozůstalosti, by byl [název státní instituce], na který by se měl žalobce obrátit (zjištěno z uplatnění nároku na náhradu škody, vyjádření [organizační složka státu]).

37. Přípisem ze dne [datum] uplatnil žalobce ze stejných důvodů jako v nyní projednávané žalobě požadavek na zaplacení částky 710 361 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody způsobené porušením povinností při správě pozůstalosti u [název státní instituce]. [název státní instituce] uplatněný nárok odmítl přípisem ze dne [datum] s tím, že v roce [rok], kdy se ujal funkce správce pozůstalosti, již žádná žalobcem tvrzená pohledávka zůstavitele neexistovala. K tomu [název státní instituce] odkázal na všechna rozhodnutí soudů v této záležitosti, kdy bylo konstatováno, že především žalobcem (ve funkci opatrovníka zůstavitele) podané žaloby byly podány opožděně. [název státní instituce], jako osoba spravující pozůstalost po zůstaviteli, v roce [rok] již nemohl tento nepříznivý stav zvrátit (zjištěno z předžalobní výzvy, odpovědi na předžalobní výzvu).

38. Všechny další návrhy na provedení dokazování soud pro nadbytečnost zamítl, stejně jako ani v odůvodnění tohoto rozsudku neuváděl další zjištění stran průběhu předmětného pozůstalostního řízení plynoucí z důkazů provedených, když shora popsaná skutková zjištění jsou pro právní posouzení věci (viz dále) zcela postačující (resp. i mnohem širší, než bylo nezbytné, soud je však uvedl pro nastínění kontextu celé projednávané věci).

39. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

40. Soud se nejprve zabýval žalovanou namítanou existencí překážky věci rozhodnuté.

41. Dle § 159a odst. 4 o. s. ř., jakmile bylo o věci pravomocně rozhodnuto, nemůže být v rozsahu závaznosti výroku rozsudku pro účastníky a popřípadě jiné osoby věc projednávána znovu.

42. Žalobce se stejného plnění domáhal po žalované již v řízení vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], ve kterém již bylo pravomocně rozhodnuto ve věci samé, avšak ze shora uvedeného vyplývá, že skutek, na základě kterého bylo předmětné plnění po žalované požadováno, resp. o kterém bylo soudy rozhodováno, je odlišný od skutku, posuzovaného v tomto řízení. Přestože již v řízení u [název soudu] žalobce zřejmě uplatnil tvrzení o odpovědnosti žalované za škodu (nedobytnost jeho pohledávky za zůstavitelem) způsobenou porušením povinností při správě pozůstalosti (nezahrnutím tvrzené pohledávky z lepšího práva do aktiv pozůstalosti a její nevymáhání na označených dlužnících), žádný ze soudů se touto tvrzenou škodou a odpovědností za ní nezabýval a žalobou uplatněný nárok byl posuzován výlučně jako nárok z titulu úhrady pohledávky za zůstavitelem, kdy jí odpovídající dluh měl přejít (ale nepřešel) jako součást dědictví po zůstaviteli na žalovanou. Soud tak dospěl k závěru, že překážka věci rozhodnuté ve vztahu k nároku na náhradu škody, který je předmětem tohoto řízení, dána není.

43. Dle § 1634 o. z., nedědí-li žádný dědic ani podle zákonné dědické posloupnosti, připadá dědictví státu a na stát se hledí, jako by byl zákonný dědic; stát však nemá právo odmítnout dědictví, ani právo na odkaz podle § 1594 odst. 1 věty třetí (odst. 1). Vůči jiným osobám má stát stejné postavení jako dědic, kterému svědčí výhrada soupisu (odst. 2).

44. Dle § 1677 odst. 1 o. z., povolal-li zůstavitel správce pozůstalosti nebo vykonavatele závěti, spravuje pozůstalost až do potvrzení nabytí dědictví správce pozůstalosti, jinak vykonavatel závěti. Nepovolal-li zůstavitel žádného z nich, spravuje pozůstalost dědic; je-li dědiců více a neujednají-li si nic jiného, spravují pozůstalost všichni dědicové.

45. Dle § 1678 odst. 1 o. z., kdo spravuje pozůstalost, vykonává její prostou správu.

46. Prostá správa je upravena v §§ 1405 až 1408 o. z.

47. Dle § 1400 o. z. každý, komu je svěřena správa majetku, který mu nepatří, ve prospěch někoho jiného (dále jen „beneficient“), je správcem cizího majetku (odst. 1). Má se za to, že správce právně jedná jako zástupce vlastníka (odst. 2).

48. Dle § 1687 o. z., odůvodňují-li to okolnosti případu, může soud rozhodnout o nahrazení soupisu pozůstalosti seznamem pozůstalostního majetku vyhotoveným správcem pozůstalosti a potvrzeným všemi dědici. Nebyl-li správce pozůstalosti dosud ustaven, může ho za tím účelem jmenovat soud (odst. 1). V jednoduchých případech může soud rozhodnout, neodporují-li tomu dědicové, o nahrazení soupisu pozůstalosti společným prohlášením dědiců o pozůstalostním majetku (odst. 2).

49. Dle § 1688 o. z., prokáže-li se, že prohlášení nebo seznam podle § 1687 neodpovídají skutečnosti v rozsahu nikoli nepodstatném, a) ruší se tím dědicům od počátku účinky výhrady soupisu, pokud ji případně učinili, b) osoba uvedená v § 1685 odst. 2 má právo žádat, aby soud nařídil nový soupis pozůstalosti, prokáže-li na tom právní zájem (odst. 1). Účinek podle odstavce 1 písm. a) nenastane vůči osobě pod zvláštní ochranou, ledaže se prokáže, že pozůstalostní majetek úmyslně zatajila. Tento účinek nenastane ani vůči dědici, který prokáže, že nezavinil neúplnost prohlášení nebo seznamu (odst. 2). Způsobil-li správce, že seznam podle § 1687 není úplný, nahradí škodu z toho vzešlou (odst. 3).

50. Ze shora uvedených skutkových zjištění vyplývá, že žalobcem odkazované ustanovení § 1688 odst. 3 o. z. o odpovědnosti správce pozůstalosti za způsobenou škodu na danou věc nedopadá, když toto se týká způsobení neúplnosti seznamu pozůstalostního majetku nahrazujícího soupis pozůstalosti a z toho vzniklé škody, takový seznam však v předmětném pozůstalostním řízení vůbec vyhotovován nebyl. (Ne)souhlas se zařazením majetku do aktiv pozůstalosti dávala žalovaná jako dědic (stát, kterému má dědictví připadnou jako odúmrť), nikoliv jako správce pozůstalosti, resp. dědic vykonávající správu pozůstalosti.

51. Obecně pak správce pozůstalosti (osoba vykonávající správu pozůstalosti) vykonává prostou správu pozůstalosti ve prospěch beneficientů, kterými jsou dědic či dědicové, kteří mají nabýt dědictví, resp. kterým má být nabytí dědictví potvrzeno. Těmto beneficientům pak osoba vykonávající správu pozůstalosti odpovídá za případnou škodu způsobenou porušením povinností při správě pozůstalosti. Věřitel zůstavitele takovým beneficientem není a právo na náhradu škody vůči osobě vykonávající správu pozůstalosti mu nenáleží. Uspokojení své pohledávky za zůstavitelem se může věřitel domáhat jen na dědicovi, na kterého dluh zůstavitele přešel.

52. Převedeno na nyní projednávanou věc, kdy bylo pozůstalostní řízení zastaveno, když byl (při nesouhlasu žalované jako dědice, nikoliv jako osoby vykonávající správu pozůstalosti se zařazením pohledávky z lepšího práva do aktiv pozůstalosti) zjištěn jen majetek nepatrné hodnoty, a zůstavitel tak nemá dědice, tedy žalovaná jako osoba vykonávající správu pozůstalosti za škodu způsobenou při správě pozůstalosti neodpovídá. Bylo-li by však autoritativně určeno (je-li to mezi žalovanou jako jediným účastníkem pozůstalostního řízení a žalobcem jako věřitelem zůstavitele sporné), že součástí pozůstalosti zůstavitele byla žalobcem tvrzená pohledávka z lepšího práva (což nebylo předmětem tohoto řízení), objevil by se ve smyslu § 192 z. ř. s. po právní moci rozhodnutí, jímž bylo řízení o pozůstalosti zastaveno (usnesení [název soudu] č. j. [číslo jednací]), nový majetek, který tvoří aktivum pozůstalosti, a soud by projednal dědictví. Osoba, které by bylo nabytí dědictví potvrzeno, by pak byla povinna uhradit dluhy zůstavitele (ať již v plném rozsah při neuplatnění výhrady soupisu, anebo do výše ceny nabytého dědictví při uplatnění výhrady soupisu), a to včetně tvrzených pohledávek žalobce, byly-li by po právu. Jestliže by majetek přestavující aktivum pozůstalosti, který taková osoba nabyla jako součást dědictví, ztratil v důsledku porušení povinností žalované jako osoby vykonávající (po určitou dobu) správu pozůstalosti na hodnotě či by se stal bezcenným (tvrzená pohledávka z lepšího práva by se např. stala nevymahatelnou), mohla by se osoba, které bylo potvrzeno nabytí dědictví domáhat vůči žalované jako osobě vykonávající (po určitou dobu) správu pozůstalosti náhrady škody. Bylo-li by nabytí dědictví jako odúmrti potvrzeno žalované, odpovídala by v takovém případě za škodu žalovaná sama sobě. Žalobci jako věřitel zůstavitele se však dle názoru soudu domáhat náhrady škody po žalované jako osobě vykonávající správu pozůstalosti nemůže.

53. S ohledem na uvedené, kdy dospěl k závěru, že žalobce jako věřitel zůstavitele není aktivně legitimován k uplatňování nároku na náhradu škody vůči osobě vykonávající správu pozůstalosti, resp. žalovaná jako osoba, která po určitou dobu vykonávala správu pozůstalosti, neodpovídá za škodu vzniklou žalobci neuspokojením tvrzených pohledávek za zůstavitelem, tak soud podanou žalobu, aniž by se podrobněji zabýval zjišťováním a hodnocením toho, zda zůstavitel skutečně měl pohledávku z lepšího práva v žalobcem tvrzené výši a zda tato pohledávka tvořila součást pozůstalosti (byť se to jeví jako vysoce pravděpodobné), zda žalovaná při správě pozůstalosti porušila nějakou svou právní povinnost a zda žalobci náležely tvrzené pohledávky za zůstavitelem, v důsledku jejichž neuspokojení mu mohla vzniknout škoda, žalobu jako nedůvodnou zamítl.

54. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč), která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum]) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení