11 C 144/2016-405

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud prvního stupně samosoudkyní Mgr. Kamilou Drábkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupené advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul] sídlem [adresa] za účasti dalšího účastníka řízení: [anonymizována čtyři slova] [obec] sídlem [adresa] zastoupená advokátem [titul] [jméno] [příjmení], [titul]. sídlem [adresa] o nahrazení rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] ze dne 14. 10. 2016, č. j. 4 /2013 R3247/RR2008 a rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] ze dne 20. 10. 2016, č. j. 4 /2013 R3339/RR2196, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek], ze dne 14. 10. 2016, č. j. 4 /2013 R3247/RR2008, rozsudkem soudu ve znění, že dalšímu účastníku řízení se nevydává pozemek parcela KN [číslo] v [katastrální uzemí].

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal nahrazení rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek], ze dne 20. 10. 2016, č. j. 4 /2013 R3339/RR2196, rozsudkem soudu ve znění, že dalšímu účastníku řízení se nevydává pozemek parcela KN [číslo] v [katastrální uzemí].

III. Žalobce je povinen zaplatit dalšímu účastníku řízení na náhradě nákladů řízení částku 132 207,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám právního zástupce dalšího účastníka řízení.

Odůvodnění

1. Žalobce se svými žalobami domáhal nahrazení rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno 6 slov] [územní celek] (dále správní orgán) shora citovaných, jimž byly v řízení o nároku podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále ZMVC), dalšímu účastníku řízení vydány pozemky konkretizované v odst. I. a II. výroku tohoto rozsudku. V obou věcech žalobce shodně uvedl, že již v rámci vyhodnocování výzvy k jejich vydání vyzval dalšího účastníka řízení k doložení zrušení konfiskace na jeho majetek podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., o konfiskaci a rozdělení zemědělského majetku Němců a kolaborantů (dále dekret), a protože se tak nestalo, považoval za výzvu za nedůvodnou a neuzavřel s ním dohodu o vydání majetku. V následném správním řízení však byly nemovitosti dalšímu účastníku řízení vydány a správní orgán konstatoval, že přechod majetku do vlastnictví státu konfiskací podle dekretu prokázán nebyl a majetek přešel do vlastnictví státu na základě zákonů č. 142/1947 Sb. a č. 46/ 1948 Sb. Žalobce s tímto rozhodnutím nesouhlasí, má za to, že je naplněna překážka vydání majetku podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMVC. Původním vlastníkem sporných pozemků byl [anonymizována tři slova], zapsaný takto v knihovní vložce [číslo] desek zemských, s nímž je účastník řízení totožným subjektem, jak vyplývá z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob z 26. 5. 2003. Podle rozhodovací praxe Ústavního soudu (rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 89/94, Pl. ÚS-St. 21/05) k přechodu majetku na stát při konfiskacích docházelo zpravidla bez správního řízení, bez ohledu na intabulační princip a nebylo nutné ani odevzdání nemovitosti. Pokud došlo ke konfiskaci části majetku podle dekretu č. 12/ 1945 Sb. či 108/ 1945 Sb., byl kategorizován původní vlastník natolik, že přešel ex lege na stát i ten majetek, ohledně něhož rozhodnutí nebylo vydáno, anebo nebylo zapsáno v pozemkové knize. Tehdejší právní úprava ani nevyžadovala, aby okresní národní výbory vydávaly a vyvěšovaly vyhlášky s uvedením konkrétních nemovitostí. Úkony státních orgánů prováděné následně podle zákona č. 142/1947 Sb. neměly žádné relevantní právní účinky, neboť majetek v té době již byl ve vlastnictví státu. Konfiskované věci nemohou být vydány z důvodu překážky podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMVC. Účinky konfiskace dle dekretu nastaly ex tunc, k datu jeho účinnosti, tj. k 23. 6. 1945, dekret samotný byl právním titulem přechodu vlastnického práva na stát. Další účastník řízení tak není oprávněnou osobou ve smyslu ZMVC a není naplněna ani podmínka (jím utrpěné) majetkové křivdy podle § 5 ZMVC. Navrhoval proto, aby napadená rozhodnutí byla nahrazena rozsudky soudu ve znění, že sporné pozemky se dalšímu účastníku řízení nevydávají.

2. Další účastník řízení se žalobami nesouhlasil a navrhoval jejich zamítnutí. V obou věcech shodně argumentoval tím, že konfiskaci nelze dovodit ze zápisů v zemských deskách, k přeškrtnutému nápisu„ Zábor“ v jejich záhlaví odkázal na zápis z 8. 11. 1921, o poznámce záboru podle návrhu [orgán veřejné moci] [anonymizováno] v [obec] z 7. 11. 1921, z něhož je patrno, že se vztahuje k záboru ve smyslu zákona č. 215/1919 Sb., o zabrání velkého majetku pozemkového a její přeškrtnutí k zápisu č. 4 v části B, o zrušení záboru rozhodnutím [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] v [obec] z 30. 12. 1924. Vyhláška z 18. 10. 1945 (o konfiskaci majetku podle dekretu), vydaná [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] se výslovně vztahuje pouze na majetek v obci [obec], který není předmětem žaloby. Na jejím základě ke konfiskaci vůbec dojít nemohlo, nejde o rozhodnutí orgánu uvedeného v § 3 odst. 2 dekretu (měl rozhodovat [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] či [stát. instituce] v dohodě s [stát. instituce] v pochybných případech). Pochybnost je o tom, zda listina vůbec směřuje vůči dalšímu účastníku řízení, jelikož název„ [anonymizováno]“ v této podobě neužíval. Označení je neurčité a v takovém případě se jedná o správní akt nulitní. Vyhláška mu nebyla nikdy ani doručena. Doručování veřejnou vyhláškou podle vládního nařízení č. 8/1928 Sb., o řízení ve věcech náležejících do působnosti politických úřadů, bylo možné pouze„ osobám, jejichž pobyt přes konané řízení jest neznám“, jinak platilo, že„ úřad doručuje úřední spisy poštou, neuzná-li u vhodnější doručit je sám, svými orgány nebo obcí“. Sídlo účastníka řízení však bylo všem známo a neexistují navíc ani žádné doklady vyžadované výslovně nařízením vlády č. 8/1928 Sb. Ve vztahu k dalšímu účastníku řízení je listina paaktem a nevyvolávala vůči němu žádné právní účinky. Další listiny, o něž se žalobce opírá, o konfiskaci nesvědčí, zčásti se týkají majetku v jiném katastrálním území (dodatkový protokol [číslo] z 21. 7. 1949, soupis majetku [část obce]), anebo obsahují pouze letmé zmínky o konfiskaci bez bližších souvislostí, naopak chybí označení autora, listiny v řadě případů pocházejí z pozdějšího období (identifikace parcel [číslo] Protokol z 1. 9. 1945, listina [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] z 19. 5. 1948, hospodářské smlouvy z let 1968 - 1979) atd., anebo dokonce samy toto tvrzení vyvracejí (žádost [územní celek] z 13. 6. 1946, z níž naopak plyne, že pozemky prelatury město nepovažuje za konfiskované). Žalobce tyto listiny účelově dezinterpretuje, dopouští se ignorace dějinných souvislosti po 2. světové válce a historického vývoje před i po únoru 1948. Podle judikatury Nejvyššího soudu ČR (sp. zn. 28 Cdo 2051/2005) správní akty z doby před rozhodným obdobím přezkoumává obecný soud pouze z hlediska, zda nejde o paakt (nulitní či nicotný akt) a jako zásadní hlediska tohoto přezkumu vymezuje: formu konfiskačního rozhodnutí, rozhodování ohledně subjektu, jehož se rozhodnutí týkalo a způsob doručení. Judikatura Ústavního soudu vyslovila požadavek na identifikaci konkrétních nemovitostí v konfiskačním výměru (nález sp. zn. IV. ÚS 56/94, II. ÚS 22/94 a další), což listiny předložené žalobcem ovšem nesplňují. Předmětná konfiskační vyhláška nikdy nenabyla právní moci ani vykonatelnosti pro nesrozumitelnost a neurčitost označení adresáta, [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] nebyla oprávněna provést konfiskaci veškerého majetku právního předchůdce žalobce, který se nacházel mimo území jejího okresu, tedy neměla žádnou pravomoc vůči subjektu [anonymizováno] se sídlem v [obec] a dekret ani konfiskaci církevního majetku neumožňoval. Případné pokusy o konfiskaci církevního majetku po 25. 2. 1948 by musely být posouzeny jako majetková křivda podle § 5 písm. j), příp. písm. k ) ZMVC. Existuje naopak řada dokumentů svědčících o postupu státních orgánů podle zákona č. 142/1948 Sb., které byly jako důkazy provedeny ve správním řízení a na jejichž základě správní orgán dospěl k závěru o majetkové křivdě tím způsobené, přičemž řada z nich obsahuje výslovně čísla pozemků, jež jsou předmětem žaloby. Ještě v r. 1948 zacházel stát s právním předchůdcem dalšího účastníka řízení jako s vlastníkem majetku, což předchozí konfiskaci též vylučuje. Žaloba trpí vnitřním rozporem, když na jednu stranu argumentuje výlukovým důvodem podle § 8 odst. 1 písm. h) ZMVC, na druhou stranu tvrdí, že dalšímu účastníku řízení žádná majetková křivda nevznikla, pokud do rozhodného období vstupoval již bez majetku.

3. Napadenými rozhodnutími správní orgán vydal dalšímu účastníku řízení pozemky – parcely KN specifikované v odst. I. a odst. II. výroku tohoto rozsudku, ve správních řízeních podle § 9 odst. 6 ZMVC zahájených na návrh dalšího účastníka řízení, jemuž předcházely bezvýsledné výzvy k vydání tohoto majetku podle § 9 odst. 1 ZMVC, adresované jako povinné osobě [právnická osoba] [země], [anonymizováno] Vzal za prokázané, že původním vlastníkem všech požadovaných pozemků bylo [anonymizována tři slova], jak bylo jeho vlastnické právo zapsáno ve vložce [číslo] zemských desek pro [katastrální uzemí]. Podle Rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob ze dne 26. 5. 2003 je [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] totožný subjekt s tímto původním vlastníkem. Ke konfiskaci tohoto majetku podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., na základě vyhlášky [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec], ze dne 18. 10. 1945, nedošlo. Z hlediska historických souvislostí a okolností jejího vydání je zřejmé, že sporný majetek se nacházel v pohraničních oblastech, kde žilo německé obyvatelstvo, které bylo odtud po ukončení 2. světové války v letech 1945 – 1946 deportováno a dekrety prezidenta republiky byly podkladem pro jeho vysídlení a pro propadnutí jeho majetku. Po provedeném šetření v archivech nebyla nalezena žádná listina, která by svědčila o tom, že předmětný majetek byl skutečně předmětem konfiskace nebo na něj byl vystaven konfiskační výměr, naopak shromážděné listiny podrobně mapují postup tehdejších správních orgánů v rámci řízení podle zákona č. 142/1947 Sb. a č. 46/1948 Sb. a následném přídělovém řízení. Na jejich základě dospěl správní orgán k závěru, že sporný majetek přešel do vlastnictví československého státu podle zákona č. 142/1947 Sb. a č. 46/1948 Sb., což představuje majetkovou křivdu podle § 5 písm. a) ZMVC. Uvedení„ [anonymizováno]“ v konfiskační vyhlášce bylo nedopatřením způsobeným chaosem a zmatky poválečné doby. Navíc listina [stát. instituce] [anonymizováno] [obec], [číslo] z 20. 3. 1946, aplikaci prezidentských dekretů na církevní majetek přímo vyloučila. Jelikož vydání pozemků nebrání žádné překážky ve smyslu § 8 odst. 1 ZMVC, byly žalobci jako oprávněné osobě podle § 3 ZMVC vydány.

4. Ve věci již Krajský soud v Českých Budějovicích jedenkrát rozhodl rozsudkem ze dne 29. 1. 2018, č. j. 11 C 144/2016, 11 C 143/2016-226, jímž byly obě žaloby zamítnuty s odůvodněním, že nebyla prokázána konfiskace zemědělského majetku právního předchůdce dalšího účastníka řízení podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb. ještě před rozhodným obdobím, jelikož takovému postupu nasvědčuje jediný dokument, a to konfiskační vyhláška [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 18. 10. 1945, jejíž adresát však není ve vyhlášce označen dostatečně určitě, přičemž současně existuje celá řada důkazů o tom, že majetek byl postižen postupem státu podle zák. č. 142/1947 Sb. Toto rozhodnutí bylo změněno rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, č. j. 4 Co 133/2018-276, jímž bylo rozhodnuto tak, že účastníku řízení se požadované pozemky výše specifikované nevydávají, čímž jsou nahrazena obě rozhodnutí správního orgánu. Odvolací soud dospěl k závěru, že označení adresáta konfiskační vyhlášky vydané na základě dekretu č. 12/1945 Sb. prezidenta republiky je dostatečně určité a uzavřel, že ke konfiskaci došlo ještě před rozhodným obdobím podle ZMVC, pročež jsou již bez významu jakákoliv další tvrzení účastníka řízení týkající se dalšího nakládání s majetkem, včetně případných rozhodnutí vydaných podle zákona o revizi první pozemkové reformy, jejichž účinkem mohlo být pouze to, že se vztahovaly k majetku, který již právnímu předchůdci oprávněné osoby v té době nepatřil. Důvody tohoto postupu státu lze spatřoval pouze v okolnostech historicko-politických pro případ, že by postup podle dekretu neobstál. V poměrech restitučního řízení však již nelze správnost postupu státu učiněného před 25. 2. 1948 nikterak posuzovat (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 3. 4. 2018, sp. zn. 28 Cdo 458/2018). Dovolání podané účastníkem řízení proti tomuto rozsudku bylo usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 4. 2020, č. j. 28 Cdo 1010/2020-334 odmítnuto jako nepřípustné a veškeré jeho námitky shledány nedůvodnými s tím, že podmínkou dovršení konfiskačního procesu je existence pravomocné konfiskační vyhlášky, která byla prokázána. Jakákoliv pozdější rozhodnutí státu o majetku (jeho výkupu), který mu v té době již fakticky náležel a výkupu nepodléhal, nemohly na přechodu vlastnického práva ještě před rozhodným obdobím na stát ničeho změnit.

5. Výše citovaná rozhodnutí Vrchního soudu v Praze a Nejvyššího soudu ČR byla zrušena nálezem Ústavního soudu ze dne 25. 1. 2021, sp. zn. II. ÚS 1920/20, jímž bylo shledáno porušení práva stěžovatelky (zde účastnice řízení) na soudní ochranu zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Ústavní soud dospěl k závěru, že předmětná konfiskační vyhláška ze dne 18. 10. 1945 nebyla provedena, žádný důkaz nevypovídá o opaku. Oproti tomu proběhl v celé šíři postup podle zák. č. 142/1947 Sb., a to v období po 25. 2. 1948, pročež jsou na místě úvahy o perzekuci církevního majetku. [stát. instituce] [anonymizováno] rozhodnutím ze dne 19. 3. 1948 předmětné nemovitosti za (ve vztahu k záboru podle zák. č. 215/1919 Sb. o tzv. první pozemkové reformě) zabrané a vyvlastněné. Dopisem téhož [státní instituce] ze dne 14. 4. 1948 byla dána [anonymizována dvě slova] [obec] výpověď z hospodaření na nemovitostech. Přídělovou listinou ze dne 23. 7. 1949 rozhodlo [stát. instituce] o přídělu pozemků [anonymizováno] státnímu podniku určenému k hospodaření na nich. [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [obec] pak výměrem z 10. 3. 1950 k odvolání [anonymizováno] potvrdil platnost výkupu pozemků. V nyní posuzované věci tedy došlo k odnětí předmětných nemovitostí, včetně jejich převzetí státem, podle zák. č. 142/1947 Sb. Ústavní soud vytkl obecným soudům, že závěr o konfiskaci majetku vyvodily z existence jediné listiny a přes námitky stěžovatelky (zde účastnice řízení) neposoudily okolnosti případu komplexně, neposoudily právní a skutkový dopad konfiskační vyhlášky, tj. i účinnost konfiskace z hlediska jejího provedení. Podle dostupných důkazů tato vyhláška nebyla provedena, neboť jak rozhodnutí [orgán veřejné moci] [anonymizováno], tak i zjištění prvoinstančního soudu uvádějí, že žádný dokument o konfiskaci nebyl nalezen. Oproti tomu se podle důkazů, které předložila stěžovatelka (zde účastnice řízení), stal majetek [anonymizována dvě slova] [obec] předmětem dokončeného řízení o odnětí podle zák. č. 142/1947 Sb. Jelikož osobě povinné (zde žalobci) nebylo odepřeno posouzení jejich tvrzení, že je dán důvod výluky z církevní restituce předmětných nemovitostí na základě konfiskace, nelze odepřít řádný přezkum tvrzení, že konfiskace nebyla provedena ani stěžovatelce jako osobě oprávněné.

6. Na základě výše uvedeného nálezu usnesením ze dne 9. 9. 2021, č. j. 4 Co 133/2018-363 prvoinstanční rozsudek zrušil a věc vrátil krajskému soudu k dalšímu řízení s ohledem na předpokládaný velký rozsah dokazování ke stěžejní otázce, jíž se stalo, zda byla skutečně provedena konfiskace majetku účastníka řízení podle dekretu, tedy, zda se stát fakticky chopil tohoto majetku ještě před správním řízením, které prokazatelně proběhlo podle zák. č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, neboť podle dosud provedených důkazů lze učinit právní závěr, že ve věci probíhalo skutečně správní řízení podle tohoto zákona.

7. V návaznosti na závěry zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu vyzval soud žalobce usnesením ze dne 26. 10. 2021, č. j. 11 C 144/2016-377, 11 C 143/2016, k doplnění tvrzení ohledně osudu sporných pozemků před započetím rozhodného období podle ZMVC a k označení důkazů k tomuto tvrzení a při jednání dne 14. 2. 2022 mu udělil poučení dle § 118a odst. 1, odst. 3 o.s.ř. o povinnosti tvrzení a povinností důkazní, o tom, kdo po datu účinnosti dekretu (23.6.1945) majetek držel, kdo s ním nakládal a jakým způsobem a zda ze strany státu byly vůči tomuto majetku činěny jakékoliv úkony předtím než byly započaty úkony podle zák. č. 142/1947 Sb., tedy, zda stát tento majetek fyzicky převzal. Žalobce byl poučen o důkazním břemeni a břemeni tvrzení, jakož i o následcích neunesení těchto břemen v podobě neúspěchu ve sporu se svým tvrzením o konfiskaci majetku právní předchůdkyně účastníka řízení podle dekretu.

8. Žalobce žádná tvrzení k tomu neměl a provedení dalších důkazů nenavrhoval. Poukazoval pouze na to, že nad majetkem byla nařízena národní správa, čímž byly zahájeny úkony k převzetí majetku a dále reagoval toliko právní polemikou se závěry zrušovacího rozhodnutí odvolacího soudu.

9. Skutkové závěry správního orgánu, pokud jde o postup žalobce při uplatnění restitučního nároku, povinné osoby, právního nástupnictví žalobce po knihovním vlastníku pozemků a o jeho zápisu v rejstříku [stát. instituce], porovnání původních parcel PK a současných parcel KN, jejich dělení geometrickými plány, skutečnost, že šlo o historický církevní majetek zapsaný v pozemkové knize pro vlastníka [anonymizována tři slova], jehož charakter a účel užívání k datu 24. 6. 1991 byl lesní, jak jsou popsány výše, účastníci nezpochybňovali a tyto nepochybně vyplývají i z listinných důkazů, založených ve správním spisu. Soud je z tohoto důvodu převzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 250e odst. 2 o. s. ř.

10. Nesporné mezi účastníky bylo, že všechny v průběhu správního řízení oddělené části původních parcel jsou v současné době v katastru nemovitostí zapsány již jako samostatné parcely.

11. Provedeným dokazováním byly zjištěny tyto skutečnosti:

12. Z rozhodnutí o sloučení církevních právnických osob dle kán. 121 CIC ze dne 26. 5. 2003 bylo zjištěno, že církevní právnické osoby a) [anonymizována tři slova], b) [anonymizována tři slova], c) [anonymizována tři slova] [anonymizováno], d) [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova]. [příjmení] byly sloučeny s církevní právnickou osobou [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec] jako nástupnickou církevní právnickou osobou. Tímto sloučením slučované církevní právnické osoby zanikly bez likvidace a veškerý jejich majetek přešel na nástupnickou právnickou osobu.

13. Z knihovní vložky [číslo] desk zemských, včetně úředně ověřeného překladu do českého jazyka, z úvodní strany bylo zjištěno, že nese označení„ Prelaturgut“,„ [anonymizována čtyři slova]“. V levém horním rohu je přeškrtnutý nápis„ Zábor“. V části B pod položkou 1 je jako zápis o vložení vlastnického práva pro [anonymizována dvě slova] [obec] (v německém jazyce„ [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]“). Pod položkou [číslo] je uveden zápis o odpisu sporné parcely v k. ú. [obec] podle zákona č. 142/1947 Sb. Z dopisu [orgán veřejné moci] z 8. 11. 2017 bylo zjištěno, že po r. 1940 došlo k organizační změně v zápisech práv k nemovitostem na území Sudet, které byly přepisovány do německých zemských desek, jejichž číslování bylo shodné s původními českými, po skončení války probíhaly přepisy znovu do českých zemských desek.

14. Z příslušných částí knihovních vložek byly zjištěny údaje o vlastnictví zapsaných nemovitostí, a to ve vložce [číslo] pro k.ú. [obec] byl jako vlastník zapsán„ [anonymizována čtyři slova]“, v knihovní vložce [číslo] pro k. ú. [obec] byl jako vlastník zapsán„ [anonymizována čtyři slova] [anonymizováno]. [příjmení]“, v knihovní vložce [číslo] pro totéž k. ú. byl jako vlastník zapsán„ [anonymizována tři slova]“.

15. Z vyhlášky [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec] ze dne 18. 10. 1945 bylo zjištěno, že tento orgán označil podle § 1 odst. 1 dekretu presidenta republiky ze dne 20. července 1945 čís. 12 Sb. o konfiskaci a urychleném rozdělení zemědělského majetku Němců, Maďarů, jakož i zrádců a nepřátel českého a slovenského národa za osoby německé – maďarské národnosti v obci [obec], vedle několika desítek fyzických osob, pod běžným [číslo] v kolonce„ Jméno a příjmení“ [anonymizováno] a v kolonce„ Byt (přesná adresa)“ [obec]. Z textu dokumentu vyplývá dále, že tam označeným osobám byl zemědělský majetek podle dekretu zkonfiskován pro účely pozemkové reformy. Jmenované osoby, pokud se aktivně zúčastnily boje za zachování celistvosti a osvobození Československé republiky, mohou uplatnit podle § 1 odst. 2 cit. Dekretu nárok, aby jim zemědělský majetek nebyl zkonfiskován. Nárok na výjimku mohou uplatnit u [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec] do 15 dnů od vyvěšení vyhlášky. Vyhláška byla vyvěšena 1. 11. 1946, sejmuta dne 16. 11. 1946, je opatřena razítkem [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] a [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec], dvěma ručně psanými nečitelnými podpisy u předtištěného textu„ Předseda okresní správní komise“ a dalším ručně psaným nečitelným podpisem u razítka [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova]. 16. [anonymizována tři slova] [obec] sdělil [anonymizována dvě slova] dopisem z 25. 9. 2014, že nebyly dohledány žádné písemnosti dokládající konfiskaci [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [obec], jak je prokázáno uvedenou listinou.

17. Tehdejší orgány státní správy činily ve vztahu k majetku právního předchůdce dalšího účastníka řízení úkony na základě zákona č. 142/1947 Sb., a to: [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec] ve svém dopisu [stát. instituce] ze dne 17. 3. 1948, č. j. XII/3-57/8-1948 zmiňuje provádění revize pozemkové reformy podle zákona č. 142/1947 Sb., mimo jiné, na statcích patřících [anonymizována dvě slova] [obec] [stát. instituce] dne 19. 3. 1948 svým rozhodnutím č. j. 7012/48-IX/R-12 zrušilo podle zákona č. 142/1947 Sb. dřívější rozhodnutí pozemkového úřadu z 20. let 20. století, jímž byly některé nemovitosti propuštěny ze záboru podle zákona č. 215/1919 Sb. a rozhodnutí, jímž byl některý majetek vlastníku ponechán. Nemovitosti se tím staly opět zabranými a předmětem rozhodování a byly vyvlastněny podle zákona č. 142/1947 Sb. Dopisem [stát. instituce] ze dne 14. 4. 1948 adresovaným Okresnímu soudu v Českém Krumlově byla dána [anonymizována dvě slova] [obec] výpověď z hospodaření, mimo jiné na nemovitostech zapsaných ve vložce [číslo] desek zemských, podle zákona č. 329/1920 Sb., ve smyslu zákona č. 142/1947 Sb. Knihovními žádostmi [stát. instituce] Krajskému soudu civilnímu v Praze ze dne 14. 4. 1948 bylo žádáno o poznamenání zamýšleného převzetí podle zákona č. 142/1947 Sb., mimo jiné nemovitostí zapsaných ve vložce [číslo] desek zemských. Dopisem z 11. 5. 1948 sděluje prelát [příjmení] [příjmení] [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]. [anonymizováno], že není vlastníkem pozemků [anonymizováno], ale od října 1946„ mizerným uživatelem vykradené a zpustošené [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. [anonymizováno]“. Úřední záznam [stát. instituce] z 1. 10. 1948 je o návštěvě deputace [orgán veřejné moci] [obec] ve věci předání majetku [anonymizována dvě slova], revidovaného podle zákona č. 142/1947 Sb., která projevila zájem o lesy v k. ú. [obec] a rybník [příjmení] v k. ú. [anonymizováno] O převzetí lesního a rybničního majetku velkostatku [anonymizována dvě slova] vlastníka [anonymizováno] [obec] podle zákona č. 142/1947 Sb. byl sepsán dne 2. 10. 1948 zápis. [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec] dopisem z 8. 10. 1948, adresovaným [stát. instituce], předložila zápis o převzetí lesního a rybničního hospodářství velkostatku„ [anonymizováno] [obec]“ Z přídělových listin z 23. 7. 1949 včetně příloh bylo zjištěno, že [stát. instituce] rozhodovalo o přídělu lesního majetku [anonymizována tři slova] [obec] [anonymizována tři slova], [anonymizována dvě slova], podle zákona č. 142/1947 Sb. Výměrem [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec] z 10. 3. 1950, zn. 306/50- nebylo vyhověno odvolání [anonymizováno] [obec] a byl potvrzen výměr [orgán veřejné moci] [anonymizována tři slova] [obec], zn. 611- 9.2.50 z 9.2.1950, jímž bylo rozhodnuto o vykoupení pozemkového vlastnictví právního předchůdce dalšího účastníka řízení podle zákona č. 46/1948 Sb. Přídělová listina [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova], [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [obec], ze dne 11. 9. 1959, hovoří o přídělovém řízení podle zákona č. 142/1947 Sb. u parcel [číslo] v k. ú. [obec], na základě knihovní žádosti svým usnesením ze dne 10. 1. 1961, Čd 10/61, Lidový soud v Českém Krumlově podle ní povolil zápis a vklad vlastnického práva pro [anonymizována tři slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [obec], jak je prokázáno citovanými listinami.

18. K otázce nařízení národní správy předložil již v dřívějším řízení jako důkaz provedenou listinu, dopis [stát. instituce] ze dne 17. 9. 1948, č. j. 95.634/48-IX/P-23 ve věci převzetí lesního a rybničního majetku [anonymizováno 5 slov] [obec], státem podle zák. č. 142/1947 Sb., který byl vedle [anonymizována dvě slova] [obec] adresován též [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec]. Z obsahu listiny vyplývá, že bylo rozhodnuto o převzetí lesního a rybničního hospodářství [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] podle zák. č. 142/1947 Sb. se vším příslušenstvím státem, přičemž rozhodnutí odkazuje na výnos [stát. instituce], č. j. 7012/48-IX-N-12 ze dne 19. 3. 1948, jímž bylo rozhodnuto podle zák. č. 142/1947 Sb. o vyvlastnění předmětných nemovitostí.

19. Vzhledem k dále uvedeným právním závěrům soud v tomto rozhodnutí již nehodnotí a nezmiňuje důkazy provedené k otázce doručení konfiskační vyhlášky, pokynům orgánů státní správy ke konfiskaci církevního majetku na základě prezidentských dekretů a tehdejšímu územnímu uspořádání republiky, jakož i pozemkovému vlastnictví žalobce v k.ú. [obec] a [obec] [anonymizována dvě slova] (odstavce 19. - 23. odůvodnění původního rozsudku).

20. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu v této věci je ve smyslu § 9 odst. 10 ZMVC projednávána v řízení podle páté části o. s. ř., k němuž je v prvním stupni příslušný krajský soud.

21. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán řízení podle zvláštního právního předpisu (dále jen správní orgán), podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

22. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta.

23. Obě žaloby jsou včasné a přípustné, byly podány ve lhůtě stanovené v § 247 odst. 1 o. s. ř. (dne 30. 11. 2016 k soudu), rozhodnutí správního orgánu ve věci projednávané pod sp. zn. 11 C 143/2016 bylo žalobci doručeno dne 19. 10. 2016 a právní moci nabylo téhož dne a rozhodnutí ve věci sp. zn. 11 C 144/2016 mu bylo doručeno dne 24. 10. 2016 a právní moci nabylo dne 25. 10. 2016. Soud žaloby tudíž projednal věcně.

24. S ohledem na totožnost účastníků řízení, jejich shodná skutková tvrzení, důkazy i právní argumentaci v obou věcech spojil je soud podle § 112 odst. 1 o. s. ř., za použití § 245 o. s. ř., ke společnému řízení z důvodu hospodárnosti.

25. Dodržen je i okruh účastníků řízení podle § 250a odst. 1 o. s. ř. Soudního řízení se účastní tytéž subjekty, které byly účastníky řízení správních (§ 9 odst. 5 ZMVC), kde žalobce vystupoval v postavení povinné osoby a [orgán veřejné moci] [anonymizována dvě slova] v postavení oprávněné osoby.

26. Podle § 2 písm. b) ZMVC se pro účely tohoto zákona rozumí zemědělskými nemovitostmi pozemky, které ke dni 24. 6. 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely (bod 1). Zákon přitom odkazuje na § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění zákona č. 75/1976 Sb. Podle § 1 odst. 1 uvedeného zákona je zemědělským půdním fondem půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Podle § 1 odst. 2 součástí zemědělského půdního fondu jsou též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, vodní nádrže a rybníky potřebné pro zemědělskou výrobu, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

27. Podle § 3, písm. b) ZMVC je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti za podmínky, že v rozhodném období utrpěla tato osoba nebo její právní předchůdce majetkovou křivdu v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5a podle § 4 písm. b) je povinnou osobou [anonymizováno] [země], [anonymizováno]

28. Podle § 5 a) ZMVC je skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

29. Podle § 6 ZMVC povinná osoba vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo jeho právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

30. Podle § 9 odst. 1, věta prvá, ZMVC oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne. Podle § 9 odst. 6, věta prvá, ZMVC nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2.

31. Ze skutkových zjištění převzatých od správního orgánu a z provedených důkazů dospěl soud k následujícím závěrům: v řízení bylo prokázáno, že účastník řízení je totožným subjektem s knihovním vlastníkem sporných zemědělských pozemků, který uplatnil včas, zákonem předepsaným postupem a při zachování stanovených lhůt svůj nárok na jejich vydání podle ZMVC u povinné osoby. Přes existenci shora citované vyhlášky o konfiskaci majetku účastníka řízení podle dekretu prezidenta republiky č. 12/ 1945 Sb., neunesl žalobce své důkazní břemeno a břemeno tvrzení spočívající v tom, že tato konfiskace byla dovršena, jak má na mysli citovaný nález Ústavního soudu, tedy, že se stát fyzicky chopil majetku ještě před započetím procesu jeho odnětí podle zákona č. 142/1947 Sb. Ojedinělý dokument (odst. 19. odůvodnění tohoto rozsudku), kde pouze z údaje o jeho adresátu lze dovozovat existenci národní správy nad majetkem [anonymizováno] [obec] (žádný přímý důkaz o nařízení národní správy žalobce přes poučení podle § 118a odst. 3 o.s.ř. nepředložil) navíc rovněž svědčí o tom, že stát ve vztahu k majetku postupoval podle zákona č. 142/1947 Sb. Samotným zavedením národní správy nad majetkem podle § 5 dekretu prezidenta republiky č. 5/1945 Sb., o neplatnosti některých majetkově-právních jednání z doby nesvobody a o národní správě majetkových hodnot Němců, Maďarů, zrádců a kolaborantů a některých organisací, však nedošlo k odnětí vlastnických a podobných práv, jak stanoví § 20 dekretu vlastnická, držitelská a správcovská oprávnění k majetku zůstala zachována. Ústavní soud v rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 3/94 uvedl, že Národní správu nelze považovat za převzetí věci státem ve smyslu ust. § 6 odst. 2 zákona č. 87/1991 Sb., o mimosoudních rehabilitacích, neboť tato instituce plnila pouze funkci prostého zajišťovacího opatření, které znamenalo omezení užívání a disponování s takto postiženým majetkem. Z uvedeného plyne, že zavedení národní správy nenaplňuje ani pojem převzetí majetku státem, jak jej má na mysli Ústavní soud v nálezu sp. zn. II. ÚS 1920/20.

32. Oproti tomu byl proveden celý soubor důkazů, jak jsou popsány v odst. 17. odůvodnění tohoto rozsudku a jak jsou citovány Ústavním soudem ve výše zmíněném nálezu, svědčících o tom, že sporný majetek byl postižen postupem státu podle zákona č. 142/1947 Sb., odnětím v rozhodném období bez vyplacení náhrady. Tím je prokázáno, že žalobce je oprávněnou osobou podle § 3 písm. a) ZMVC a zároveň naplněn důvod majetkové křivdy podle § 5 písm. a) ZMVC. Jsou tak splněny všechny podmínky pro naturální restituci podle § 2 - § 6 a § 9 ZMVC a zároveň není dána žádná překážka ve smyslu § 8 odst. 1 ZMVC, která by vydání pozemků bránila. V podrobnostech je možno odkázat na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu.

33. Soud proto žaloby jako nedůvodné zamítl podle § 250i o.s.ř., jelikož obě rozhodnutí správního orgánu jsou věcně správná.

34. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. a zcela úspěšnému dalšímu účastníku řízení takto přiznáno právo na jejich náhradu v plné výši proti neúspěšnému žalobci. Náklady byly vyčísleny částkou 132 207,50 Kč, která zahrnuje odměnu právního zástupce za 6 úkonů právní služby učiněných před spojením věcí 18 600 Kč (3 100 Kč/úkon) podle § 9 odst. 4 písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (převzetí zastoupení, podání žaloby v každé z věcí, a dvě písemná vyjádření v každé z věcí - § 11 odst. 1 písm. a), d) advokátního tarifu), 15 úkonů právní služby učiněných po spojení věcí 76 500 Kč (5 100 Kč/úkon) podle § 9 odst. 4 písm. d) advokátního tarifu (vyjádření k věci z 18. 1. 2018, vyjádření k odvolání žalobce ze dne 19.4.2018, vyjádření k doplnění odvolání žalobce ze dne 21.5.2018, vyjádření ze dne 25.11.2019, dovolání ze dne 2.3.2020, převzetí zastoupení a podání ústavní stížnosti ze dne 9.7.2020, replika na výzvu Ústavního soudu ze dne 12.11.2020, účast na jednání krajského soudu 11. 12. 2017 a 29. 1. 2018, kdy jednání 11. 12. 2017 přesáhlo dvě hodiny o pouhých pět minut, za účelně vynaložené náklady tedy považuje soud jeden úkon, účast při jednání u Vrchního soudu v Praze dne 12.12.2019, účast na jednání před krajským soudem dne 14.3.2022 včetně závěrečného návrhu (podání písemného závěrečného návrhu bylo účastníku řízení umožněno mimořádně na jeho žádost, jinak je obvyklou součástí úkonu účast při jednání, proto je zahrnuto do odměny za účast při jednání dne 14.3.2022, 1 úkon účast na jednání krajského soudu dne 14.2.2022, učiněný v době spojení celkem 5 věcí (11 C 144/2016, 11 C 143/2016, 11 C 107/2016, 11 C 109/2016, 11 C 106/2016) v sazbě 9 300 Kč/úkon (tarifní hodnotou je částka 250 000 Kč, tj. 5 x 50 000 Kč), z níž ovšem na odměně v tomto řízení náleží za 2 věci 2/5, tj. 3 720 Kč. Za další účtovaný úkon - vyjádření ze dne 14.1.2022 - nebyla požadovaná odměna ani náhrada přiznána, jelikož vyjádření je pouhým shrnutím mnohokrát již opakované právní argumentace, nejde tedy o účelně vynaložené náklady řízení. Do nákladů dále náleží paušální náhrada hotových výdajů právního zástupce 5 460 Kč (300 Kč/úkon za 18 výše uvedených úkonů právní služby + 1/5 z částky 300 Kč za náhradu při spojení 5 věcí) podle § 13 odst. 3 advokátního tarifu, cestovné na trase [obec] – [obec] a zpět, dne 11. 12. 2017 vlakem Českých drah, zpáteční cesta 338 Kč a dne 29. 1. 2018 [značka automobilu], ujeto 298 km, základní sazba náhrady 4 Kč/km, průměrná spotřeba 5,6 l /100 km, cena pohonné hmoty benzin Natural 30,50 Kč, tj. 1 187 Kč podle § 13 odst. 1 advokátního tarifu a v cenách a sazbách podle vyhl. č. 385/2015 Sb., kdy se však uvedeného dne účastnil ještě dalšího jednání u téhož soudního senátu, a proto mu z nich byla přiznána 1, tj. 850,50 Kč, cestovné dne 14.2.2022 prostředkem veřejné dopravy 398 Kč, z nichž přiznány 2/5 vzhledem ke spojení věcí, viz výše, tj. 159,20 Kč a dne 14.3.2022 [značka automobilu], ujeto 311 km, sazba základní náhrady 4,70 Kč/km, průměrná spotřeba 5,6 l [číslo] km, cena pohonné hmoty 37,10 Kč, tj. celkem 2 111 Kč a náhrada za promeškaný čas za cestu dne 11. 12. 2017 900 Kč (9 započatých půlhodin) a dne 29. 1. 2018 700 Kč (7 započatých půlhodin), z nichž se mu přiznává 1 rovněž s ohledem na jeho účast ještě u dalšího jednání, tj. 350 Kč, náhrada za ztrátu času stráveného na cestě k jednání Vrchního soudu v Praze dne 12.12.2019 2 započaté půlhodiny, tj. 200 Kč, na cestě k jednání Krajského soudu v Českých Budějovicích dne 14.2.2022 vlakem a MHD v trvání 1 hod. 58 min./jednosměrná cesta, tj. 8 započatých půlhodin 800 Kč, z níž se žalobci přiznávají 2/5 vzhledem ke spojení věcí, viz výše, tj. 320 Kč, dne 14.3.2022 osobním automobilem v trvání 1 hod. 46 min./jednosměrná cesta, tj. 8 započatých půlhodin 800 Kč. K odměně a náhradám přísluší DPH ve výši 21 % podle § 137 odst. 3 o. s. ř.

35. Lhůta k plnění byla žalobci stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení