11 C 145/2020 - 50

Rubrum

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] proti žalované: [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Jméno žalované A], IČO [IČO žalované A] sídlem [Adresa žalované A] za níž jedná [Jméno žalované B] sídlem [Adresa žalované B] o zaplacení 122 550 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 36 765 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 36 765 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do zaplacení částky 85 785 Kč a úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 85 785 Kč od 1. 3. 2020 do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 32 588,80 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 10. 5. 2020 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované povinnost zaplatit jí částku 122 550 Kč s příslušenstvím z titulu nároku na přiměřené zadostiučinění za nemajetkovou újmu, která jí měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010, ve kterém měla žalobkyně rovněž postavení žalobkyně, a jehož předmětem byla žaloba o zaplacení částky 38 199 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dne 13. 5. 2010 a pravomocně skončeno dne 17. 7. 2019, trvalo tedy 9 let a dva měsíce, přičemž v řízení bylo rozhodováno pouze soudem prvního stupně a rozhodnuto bylo při prvním jednání ve věci. Vzhledem k tomu, že délka řízení byla zjevně nepřiměřeně dlouhá, což samo o sobě pro žalobkyni znamená morální újmu, kterou dle judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“) není třeba prokazovat, požadovala žalobkyně za utrpěnou nemajetkovou újmu přiměřené zadostiučinění v penězích vyčíslené v souladu se stanoviskem Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, ve výši 122 550 Kč (8,17 x 15 000 Kč). Žalobkyně dále uvedla, že nárok na přiměřené zadostiučinění uplatnila u žalované dne 29. 8. 2019, žalovaná však do podání žaloby nijak nereagovala. Dne 30. 4. 2020 zaslala žalobkyně žalované předžalobní výzvu. Žalobkyně rovněž požaduje přiznat příslušenství svého nároku s odkazem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že nárok uplatněný žalobkyní neuznává. Učinila nesporným, že u ní žalobkyně dne 29. 8. 2019 uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 122 550 Kč za nesprávný úřední postup v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010, kdy žádost žalobkyně byla projednána dne 5. 5. 2021, přičemž žalovaná dospěla k závěru, že v předmětném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu a tím k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě. Konstatování porušení práva žalovaná považovala za odpovídající formu odškodnění vzhledem k okolnostem případu. Nárok žalobkyně na poskytnutí zadostiučinění v penězích nebyl shledán důvodným. Ve věci dále uvedla, že předmětné řízení trvalo celkem 9 let a 2 měsíce, kdy toto bylo po dobu přibližně 3 let ze zákona přerušeno z důvodu probíhajícího insolvenčního řízení, před přerušením řízení a také po pokračování v řízení docházelo k výrazným obdobím nečinnosti soudu. V případech nesprávného úředního postupu spočívajícího v nepřiměřené délce řízení se má za to, že v důsledku tohoto postupu vzniká účastníku řízení nemajetková újma. V daném případě nebyla zjištěna žádná okolnost, která by byla způsobilá takovou domněnku vyvrátit, a proto je dle žalované třeba mít za to, že došlo ke vzniku nemajetkové újmy. Dále žalovaná s odkazem na judikaturu ESLP a judikaturu Nejvyššího soudu ČR uvedla, že v určitých případech délka řízení způsobuje jen nepatrnou, či dokonce nulovou morální újmu a je možné přiznat náhradu pouze ve formě konstatování porušení práva bez přiznání peněžité náhrady, kdy konstatování porušení práva je plnohodnotnou formou zadostiučinění. Peněžní satisfakce připadá v úvahu pouze tehdy, pokud by morální satisfakce nebyla způsobené nemajetkové újmě adekvátní. Zvýšená pozornost je věnována zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. Spory o peněžité plnění, jako v projednávaném případě, nepatří k těm typům řízení, s nimiž je obecně spojován zvýšený význam pro účastníky. Význam řízení pro jeho účastníky se dá vyhodnotit jako průmět objektivních a subjektivních kritérií, kdy se k těm subjektivním řadí i procesní chování účastníků řízení, přičemž v situaci, kdy účastník řízení po řadu let neprojevuje o řízení žádný zájem, lze důvodně pochybovat o existenci stavu nejistoty ohledně výsledku řízení. V posuzovaném případě se žalobce od podání žaloby o stav řízení nezajímal. Svou pohledávku přihlásil do insolvenčního řízení a došlo také k částečnému uspokojení této pohledávky ve výši 147,06 Kč. Po dotazu soudu, zda trvá na podané žalobě, se žalobkyně omezila na stručnou odpověď, neoznámila soudu, že její pohledávka byla částečně uspokojena. Navíc žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovaný (společnost [právnická osoba].) nemá žádný majetek a dobytnost případně přiznané pohledávky byla takřka nulová. Dále žalovaná zmínila, že žalovaná částka v předmětném řízení nebyla objektivně vysoká, přičemž odkázala na judikaturu Nejvyššího soudu ČR s tím, že není důvodné, aby výše poskytnutého zadostiučinění přesahovala výši peněžitého plnění, které je předmětem posuzovaného řízení. Žalovaná měla z uvedených důvodů za to, že význam předmětného řízení pro žalobkyni byl velice nízký, a proto setrvala na svém závěru, že poskytnuté odškodnění ve formě konstatování porušení práva představuje odpovídající a dostatečnou formu odškodnění vzniklé nemajetkové újmy, a navrhla zamítnutí žaloby. Rovněž na jednání konaném dne 26. 7. 2024 setrvala na svém stanovisku, který podrobně odůvodnila s odkazem na jednotlivá rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR. Vedle tvrzení uvedených již v žalobě dále doplnila, že řízení vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010 bylo pro zjištění úpadku žalovaného od 15. 12. 2014 do 5. 1. 2018 přerušeno ze zákona, kdy toto přerušení trvalo 3 roky, 1 měsíc a 15 dnů, což objektivně nelze žalované přičítat k tíži. Kromě toho byl v lednu 2015 spis sp. zn. 33 C 334/2010 přidělen nové soudkyni, totéž se pak stalo ještě v srpnu 2016. Dále se žalovaná podrobněji vyjádřila k otázce významu řízení pro účastníky, uvedla, že zejména v situaci, kdy účastník neprojevuje o řízení žádný zájem, lze důvodně pochybovat o stavu nejistoty ohledně výsledku řízení. U právnických osob je pak nejistota spojována např. s hrozícím úpadkem, rozporem ve vedení společnosti apod. V projednávaném případě není nejistota z výsledku řízení žalobkyní vůbec doložena. Žalobkyně se o stav řízení nezajímala, po skončení insolvenčního řízení k dotazu soudu žádala o pokračování řízení, na ústní jednání ve věci se nedostavila, z toto pak plyne, že význam tohoto řízení byl pro žalobkyni nepatrný, trvání na dalším pokračování řízení po skočení konkurzu bylo úplně zbytečné. Žalovaná dále upozornila na řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 37/2018, v němž bylo rozhodováno v obdobném případě jako v projednávané věci. Ze spisu Okresního soudu v Chomutově sp.zn. 33 C 334/2010 byly z jednotlivých listin zjištěny následující skutečnosti:

3. Ze Žaloby o zaplacení částky 38 199 Kč s příslušenstvím ze dne 10. 5. 2010, došlé soudu dne 13. 5. 2010, bylo zjištěno, že řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010 bylo zahájeno dne 13. 5. 2010. Žaloba o zaplacení částky 38 199 Kč s příslušenstvím byla podána proti společnosti [právnická osoba]., IČ [IČO], z titulu nezaplacených faktur vystavených žalobkyní za provedené vnitrostátní přepravy zboží dle objednávek žalované společnosti. Na žalobě byly vylepeny kolky ve výši 1 530 Kč. K žalobě byly přiloženy důkazy označené v žalobě a plná moc zástupce žalobkyně k zastupování žalobkyně při vymáhání předmětné částky.

4. Z Platebního rozkazu ze dne 25. 5. 2010, č.j. 33 C 334/2010-18, bylo zjištěno, že Okresní soud v Chomutově rozhodl ve věci dne 25. 5. 2010 platebním rozkazem. Z přiložených doručenek bylo zjištěno, že platební rozkaz byl doručen zástupci žalobkyně dne 16. 6. 2010 a žalované dne 17. 6. 2010.

5. Z Odporu žalované ze dne 21. 6. 2010, došlého soudu dne 23. 6. 2010, bylo zjištěno, že žalovaná podala proti platebnímu rozkazu ze dne 25. 5. 2010, č.j. 33 C 334/2010-18, včas odpor.

6. Z Referátu ze dne 1. 7. 2010 vypraveného dne 22. 7. 2010 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k doručení odporu zástupci žalobkyně. Po vrácení dodejky měla být věc předložena do kanceláře „C“ k přidělení soudci. Z přiložené doručenky bylo zjištěno, že odpor byl zástupci žalobkyně doručen dne 23. 7. 2010.

7. Z Referátu ze dne 22. 5. 2013 vypraveného dne 27. 5. 2013 bylo zjištěno, že soudce dal dne 22. 5. 2013 pokyn k doručení vzoru 084 o. s. ř. zástupci žalobkyně a žalovanému a stanovil lhůtu k předložení spisu do 3 týdnů do doručení usnesení.

8. Z Usnesení ze dne 27. 5. 2013, č.j. 33 C 334/2010-25, bylo zjištěno, že účastníci byli vyzváni, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, a to ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení. Dle přiložených doručenek bylo usnesení zástupci žalobkyně doručeno dne 29. 5. 2013, žalované dne 6. 6. 2013 (fikcí).

9. Ze Sdělení žalobkyně ze dne 3. 6. 2013 bylo zjištěno, že žalobkyně soudu sdělila, že nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání.

10. Dle záznamu Spr.21/2015 bylo rozhodnuto o přidělení spisu jiné soudkyni.

11. Z Usnesení ze dne 15. 12. 2014, č.j. MSPH 91 INS 15743/2014-A-25, bylo zjištěno, že Městský soud v Praze rozhodl ve věci dlužníka [právnická osoba]., IČ [IČO] tak, že byl zjištěn úpadek dlužníka, na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs, byl ustanoven insolvenční správce. Účinky rozhodnutí o úpadku nastaly 15. 12. 2014. Věřitelé byli vyzváni k přihlášení pohledávek, bylo nařízeno přezkumné jednání k přezkoumání přihlášených pohledávek na den 25. 2. 2015 a svolána schůze věřitelů a byly stanoveny povinnosti dlužníkovi, věřitelům a insolvenčnímu správci.

12. Z Referátu ze dne 8. 4. 2015 vypraveného dne 8. 4. 2015 bylo zjištěno, že soudkyně dala pokyn k zaslání přípisu zástupci žalobkyně s informací o zjištění úpadku žalované a prohlášení konkursu a výzvou k vyjádření, zda má být vyčkáno na skončení insolvenčního řízení nebo jaký postup žalobkyně navrhuje, a to ve lhůtě 20 dnů. Lhůta k předložení spisu byla do 1 měsíce.

13. Z Přípisu soudu ze dne 8. 4. 2015 bylo zjištěno, že přípis obsahující shora uvedené znění (v referátu ze dne 8. 4. 2015) byl vyhotoven a zaslán zástupci žalobkyně. Z přiložené doručenky bylo zjištěno, že přípis byl zástupci žalobkyně doručen dne 9. 4. 2015.

14. Z Vyrozumění o přerušení řízení ze dne 16. 6. 2015, č.j. 33 C 334/2010-34, bylo zjištěno, že tímto došlo k vyrozumění účastníků řízení a insolvenčního správce o přerušení řízení podle § 263 a násl. zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení a poskytnutí souvisejících poučení. Z přiložených doručenek pak bylo zjištěno, že toto vyrozumění byla doručeno žalované dne 27. 6. 2015 (fikci), zástupci žalobkyně dne 18. 6. 2015 a insolvenčnímu správci dne 18. 6. 2015.

15. Z Detailu insolvenčního řízení ze dne 21. 7. 2015 s referáty, referátu ze dne 2.8.2016, Detailu insolvenčního řízení ze dne 12. 8. 2016 s referáty, Detailu insolvenčního řízení ze dne 5. 6. 2018 byl zjištěn průběh insolvenčního řízení dlužníka – společnosti [právnická osoba]., a dále zde byly zaznamenány referáty k lhůtování předložení spisu vždy po 3 měsících ke kontrole stavu insolvenčního řízení. K průběhu insolvenčního řízení bylo zjištěno, že insolvenční návrh spojený s návrhem na prohlášení konkursu byl podán dne 9. 6. 2014; dne 9. 6. 2014 bylo vyhlášeno zahájení insolvenčního řízení; dne 10. 6. 2014 došlo k doručení příloh k návrhu, dne 11. 6. 2014 došlo k pověření vyššího soudního úředníka; dále v období od června 2014 do listopadu 2014 byly činěny dotazy, vyjádření, sdělení insolvenčního správce, výzvy k opravě nebo doplnění návrhu; dne 10. 10. 2014 byla uložena povinnost k zaplacení zálohy na insolvenční řízení, dne 25. 11. 2014 byl učiněn záznam o zaplacení zálohy na insolvenční řízení; dne 15. 12. 2014 bylo rozhodnuto o úpadku spojeném s prohlášením konkursu, přezkumném jednání a schůzi věřitelů; dne 13. 1. 2015 byla vyhotovena výzva k zaplacení soudního poplatku, dne 23. 2. 2015 je evidován záznam o složení; dne 13. 2. 2015 byla evidována zpráva o hospodářské situaci dlužníka a seznam přihlášených pohledávek, dne 23. 2. 2015 a 25. 2. 2015 je opět záznam o seznamu přihlášených pohledávek; dne 25. 2. 2015 se konalo přezkumné jednání a schůze věřitelů; dne 26. 2. 2015 byl vyhotoven upravený seznam přihlášených pohledávek; dne 29. 5. 2015 byl vyhotoven soupis majetkové podstaty; dne 22. 6. 2015 došlo k vyrozumění o popření přihlášené pohledávky; dne 7. 8. 2015 bylo svoláno zvláštní přezkumné jednání, které se konalo dne 26. 8. 2015.; dne 26. 8. 2015 byl vydán upravený seznam přihlášených pohledávek; dne 6. 11. 2015 došlo k vyrozumění o popření přihlášení pohledávky; dne 1. 12. 2015 byla podána správa insolvenčního správce o stavu řízení; dne 15. 2. 2016 bylo svoláno zvláštní přezkumné jednání, které se konalo dne 13. 4. 2016; ve dnech 12. 8. 2016, 4. 10. 2016, 27. 12. 2016 a 4. 1. 2017 byla vyhotovena konečná zpráva; dne 4. 1. 2017 byla vydána vyhláška o konečné zprávě; dne 17. 3. 2017 bylo vydáno usnesení o schválení konečné zprávy; dne 22. 5 2017 a následně dne 25. 7. 2017 byly podány návrhy rozvrhového usnesení; dne 31. 7. 2017 bylo vydáno rozvrhové usnesení a usnesení o uložení povinnosti; v průběhu listopadu 2017 jsou evidovány sdělení věřitele; dne 12. 12. 2017 je evidována zpráva insolvenčního správce o splnění rozvrhového usnesení, upravený seznam přihlášených pohledávek, a návrh na zproštění správce z funkce; dne 5. 1. 2018 bylo rozhodnuto o zrušení konkurzu, kdy toto usnesení nabylo právní moci dne 31. 1. 2018.

16. Dle záznamu Spr 531/2016 bylo rozhodnuto o přidělení spisu jiné soudkyni.

17. Z Referátu ze dne 5. 6. 2018 bylo zjištěno, že byl dán pokyn kanceláři k předložení spisu soudkyni.

18. Z Referátu ze dne 6. 6. 2018, vypraveného dne 12. 6. 2018 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k zaslání přípisu zástupci žalobkyně s informací o zrušení konkursu žalované a výzvou ke sdělení žalobkyně, zda na žalobě trvá, ve lhůtě do 3 týdnů.

19. Z Přípisu soudu ze dne 12. 6. 2018 bylo zjištěno, že byl vyhotoven přípis dle referátu ze dne 6. 6. 2018 a tento byl zaslán zástupci žalobkyně, kdy z přiložené doručenky bylo zjištěno, že přípis byl doručen dne 12. 6. 2018.

20. Ze Sdělení žalobkyně ze dne 13. 6. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně soudu sdělila, že na podané žalobě trvá.

21. Z Usnesení ze dne 18. 6. 2018, č.j. 33 C 334/2010-44, bylo zjištěno, že žalovaná byla kvalifikovanou výzvou vyzvána k vyjádření se k žalobě ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto usnesení. Z přiložené doručenky bylo zjištěno, že tato výzva byla žalované doručena fikcí do datové schránky.

22. Z Referátu ze dne 18. 6. 2018, vypraveného dne 21. 6. 2018 bylo zjištěno, že byl dán pokyn k zaslání usnesení ze dne 18. 6. 2018 s kvalifikovanou výzvou žalované.

23. Z Referátů a záznamů k doručování výzvy k vyjádření žalovanému ze dne 27. 2. 2019 a ze dne 28. 3. 2019 včetně doručenek a obálky k zásilce bylo zjištěno, že usnesení s kvalifikovanou výzvou bylo žalované opětovně zasíláno poštou, kdy dne 28. 3. 2019 byl dán pokyn k předložení spisu soudkyni, neboť se žalovanému nepodařila výzva doručit.

24. Z Referátu ze dne 2. 4. 2019 s usnesením o nařízení jednání bylo zjištěno, že ve věci bylo nařízeno první jednání na den 12. 6. 2019. Dle přiložených doručenek bylo předvolání k jednání doručeno zástupci žalobkyně dne 9. 5. 2019 a žalované dne 17. 5. 2019.

25. Z Omluvy z jednání žalobkyně ze dne 11. 6. 2019 bylo zjištěno, že se žalobkyně a zástupce žalobkyně omluvili z nařízeného jednání a současně požádali, aby bylo ve věci rozhodnuto v jejich nepřítomnosti.

26. Z Protokolu o jednání ze dne 12. 6. 2019 bylo zjištěno, že dne 12. 6. 2019 se konalo první jednání ve věci, a to v nepřítomnosti účastníků řízení, kdy byla čtena žaloba, provedeno dokazování a vyhlášen rozsudek.

27. Z Rozsudku ze dne 12. 6. 2019, č.j. 33 C 334/2010-54, bylo zjištěno, že tímto rozsudkem bylo žalobě zcela vyhověno, žalované společnosti byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 199 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 693,20 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 7. 2019.

28. Z Referátu ze dne 14. 6. 2019 bylo zjištěno, že vyhotovený rozsudek byl předán do kanceláře dne 18. 6. 2019 a dne 19. 6. 2019 došlo k jeho odeslání účastníkům. Dle přiložených doručenek byl rozsudek doručen zástupci žalobkyně dne 25. 6. 2019 a žalované dne 1. 7. 2019.

29. Z Referátu ze dne 24. 7. 2019 bylo zjištěno, že ve věci byla provedena postagenda, vyhotovena statistika a spis byl následně založen. Z dalších listin předložených účastníky v této věci bylo dále zjištěno:

30. Z Žádosti žalobkyně ze dne 29. 8. 2019 včetně doručenky ze dne 29. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalobkyně podala u žalované dne 29. 8. 2019 žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010, kdy vzhledem k délce řízení 9 let a 2 měsíce vyčíslila svůj požadavek na 122 550 Kč. Žádost byla žalované doručena dne 29. 8. 2019.

31. Z Potvrzení o přijetí žádosti žalovanou ze dne 29. 8. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná potvrdila doručení žádosti žalované týkající se věci projednávané u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010, dala jí poučení o šesti měsíční lhůtě k vyřízení žádosti, stavění promlčecích lhůt a příslušnosti soudu pro případ podání žaloby.

32. Z Výzvy k plnění ze dne 30. 4. 2020 včetně doručenky ze dne 30. 4. 2020 bylo zjištěno, že žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k zaplacení částky 122 550 Kč s odůvodněním požadovaného nároku.

33. Ze Stanoviska žalované ze dne 5. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalovaná projednala žádost žalobkyně ze dne 29. 8. 2019, kterou uplatnila nárok na poskytnutí zadostiučinění ve výši 122 550 Kč jako náhradu nemateriální újmy z titulu nepřiměřené délky soudního řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010. Žalovaná v tomto stanovisku konstatovala porušení práva s tím, že v uvedeném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Uvedla, že v daném případě nebyl shledán důvod pro přiznání peněžitého zadostiučinění, konstatování porušení práva je dostačující. Svůj závěr odůvodnila s odkazem na rozhodnutí ESLP a rozhodnutí Nejvyššího soudu v ČR především tím, že význam řízení pro žalobkyni byl velice nízký, neboť žalobkyně o stav řízení od podání žaloby neprojevovala zájem. Svou pohledávku přihlásila do konkurzního řízení, kdy došlo k jejímu částečnému uspokojení ve výši 147,06 Kč. K dotazu soudu, zda trvá na žalobě, se omezila na stručnou odpověď, neoznámila soudu, že pohledávka za žalovanou byla částečně uspokojena. Žalobkyni muselo být zřejmé, že žalovaný nemá majetek a dobytnost pohledávky je téměř nulová. Nadto se jednalo o spor o peněžité plnění, s nímž obecně není spojován vyšší význam pro účastníky, a současně žalovaná částka nebyla objektivně vysoká, není dán důvod, aby výše poskytnutého plnění převyšovala předmět posuzovaného řízení.

34. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: řízení ve věci vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010 bylo zahájeno dne 13. 5. 2010 podáním žaloby o zaplacení částky 38 199 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených faktur vystavených žalobkyní žalované společnosti za provedené vnitrostátní přepravy zboží, žalobkyně měla v tomto řízení rovněž postavení žalobkyně, žalovanou byla společnost [právnická osoba]. Okresní soud v Chomutově rozhodl ve věci dne 25. 5. 2010 platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná odpor, který byl doručen zástupci žalobkyně. Od 23. 7. 2010 do 21. 5. 2013 nebyl ve věci učiněn žádný úkon. Dne 22. 5. 2013 byl dán pokyn k zaslání výzvy účastníkům, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání. Žalobkyně soudu dne 3. 6. 2013 sdělila, že nesouhlasí s tím, aby ve věci bylo soudem rozhodnuto bez nařízení jednání. Od 4. 6. 2013 do 7. 4. 2015 nebyl ve věci učiněn žádný úkon, avšak ode dne 15. 12. 2014 došlo k přerušení řízení ze zákona, neboť dne 15. 12. 2014 byl Městským soudem v Praze zjištěn úpadek společnosti [právnická osoba]., na majetek dlužníka byl prohlášen konkurs (účinky rozhodnutí o úpadku nastaly 15. 12. 2014). Dne 8. 4. 2015 byl dán pokyn a zaslán přípis zástupci žalobkyně s informací o zjištění úpadku žalované a prohlášení konkursu a výzvou k vyjádření, zda má být vyčkáno na skončení insolvenčního řízení nebo jaký postup žalobkyně navrhuje. Dne 16. 6. 2015, došlo k vyrozumění účastníků řízení a insolvenčního správce o přerušení řízení z důvodu prohlášení konkurzu na žalovanou a poskytnuto poučení. Každé tři měsíce byl spis předkládán ke kontrole stavu insolvenčního řízení. Dne 5. 1. 2018 bylo rozhodnuto o zrušení konkurzu, kdy toto usnesení nabylo právní moci dne 31. 1. 2018. V insolvenčním řízení vedeném u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH [spisová značka] bylo průběžně postupováno bez prodlev a průtahů v řízení (viz přehled úkonů výše), kdy insolvenční řízení bylo zahájeno dne 9. 6. 2014 a pravomocně skončeno dne 31. 1. 2018. Od 1. 2. 2018 do 4. 6. 2018 nebyl ve věci učiněn žádný úkon. Dne 5. 6. 2018 byl předložen spis soudci a následující den byl dán pokyn k zaslání přípisu zástupci žalobkyně s informací o zrušení konkursu žalované a výzvou ke sdělení žalobkyně, zda na žalobě trvá, kdy tento přípis byl odeslán dne 12. 6. 2018. Dne 13. 6. 2018 žalobkyně soudu sdělila, že na podané žalobě trvá. Usnesením ze dne 18. 6. 2018 byla žalovaná vyzvána kvalifikovanou výzvou k vyjádření se k žalobě ve lhůtě do 30 dnů od doručení tohoto usnesení. Následně došlo k opakovaným pokusům o doručení výzvy, dne 28. 3. 2019 pak byl dán pokyn k předložení spisu soudci, neboť se žalovanému výzva nepodařila doručit. Dne 2. 4. 2019 bylo nařízeno jednání a dán pokyn k předvolání účastníků k prvnímu jednání ve věci na den 12. 6. 2019. Žalobkyně a zástupce žalobkyně se omluvili z nařízeného jednání a současně požádali, aby bylo ve věci rozhodnuto v jejich nepřítomnosti. Ve věci se dne 12. 6. 2019 konalo první jednání ve věci, a to v nepřítomnosti účastníků řízení, kdy byla čtena žaloba, provedeno dokazování a vyhlášen rozsudek. Rozsudkem ze dne 12. 6. 2019, č.j. 33 C 334/2010-54 bylo žalobě zcela vyhověno, žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 38 199 Kč s příslušenstvím a povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 8 693,20 Kč. Rozsudek nabyl právní moci dne 17. 7. 2019. Dne 29. 8. 2019 žalobkyně podala žádost o přiměřené zadostiučinění za průtahy v soudním řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010, kdy vzhledem k délce řízení 9 let a 2 měsíce vyčíslila svůj požadavek na 122 550 Kč. Žalovaná žádost žalobkyně ve lhůtě 6 měsíců od podání žádosti neprojednala. Přípisem ze dne 30. 4. 2020 žalobkyně před podáním žaloby zaslala žalované výzvu k zaplacení částky 122 550 Kč s odůvodněním požadovaného nároku. Žalovaná projednala žádost žalobkyně dne 5. 5. 2021, přičemž žalovaná konstatovala porušení práva s tím, že v uvedeném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a k porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě s tím, že v daném případě nebyl shledán důvod pro přiznání peněžitého zadostiučinění a konstatování porušení práva je dostačující.

35. Dle § 1 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále je „zákon o odpovědnosti“) stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

36. Dle § 1 odst. 3 zákona o odpovědnosti stát a územní celky v samostatné působnosti hradí za podmínek stanovených tímto zákonem též vzniklou nemajetkovou újmu.

37. Dle § 3 odst. 1 písm. a) zákona o odpovědnosti stát odpovídá za škodu, kterou způsobily státní orgány.

38. Dle § 5 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem.

39. Dle § 6 odst. 1 zákona o odpovědnosti ve věcech náhrady škody způsobené rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o regresních úhradách jednají jménem státu ministerstva a jiné ústřední správní úřady (dále jen "úřad").

40. Dle § 6 odst. 2 písm. a) zákona o odpovědnosti úřadem podle odstavce 1 je Ministerstvo spravedlnosti, došlo-li ke škodě v občanském soudním řízení nebo v trestním řízení, a dále v případech, kdy bylo soudem ve správním soudnictví vydáno nezákonné rozhodnutí, jímž soud rozhodl o žalobě proti rozhodnutí územního celku v samostatné působnosti, a v případech, kdy škoda byla způsobena notářem nebo soudním exekutorem.

41. Dle § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

42. Dle § 13 odst. 2 zákona o odpovědnosti právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

43. Dle § 14 odst. 1 zákona o odpovědnosti nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6.

44. Dle § 14 odst. 3 zákona o odpovědnosti uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

45. Dle § 15 odst. 1 zákona o odpovědnosti přizná-li příslušný úřad náhradu škody, je třeba nahradit škodu do šesti měsíců od uplatnění nároku.

46. Dle § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

47. Dle § 31a odst. 1 zákona o odpovědnosti bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

48. Dle § 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo.

49. Dle § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

50. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti.

51. Žalobkyně se domáhala odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010, o zaplacení částky 38 199 Kč s příslušenstvím. Řízení bylo zahájeno dne 13. 5. 2010 a pravomocně skončeno dne 17. 7. 2019, trvalo tedy 9 let a dva měsíce, přičemž v řízení bylo rozhodováno pouze soudem prvního stupně a rozhodnuto bylo při prvním jednání ve věci. Řízení bylo ze zákona přerušeno z důvodu zjištění úpadku žalované společnosti a prohlášení konkursu na její majetek, a to v období od 15. 12. 2014 do 31. 1. 2018.

52. Žalobkyně svůj nárok uplatnila v souladu s § 14 odst. 1 zákona o odpovědnosti ve spojení s § 6 zákona o odpovědnosti u žalované, kdy tato o přiznání náhrady škody nerozhodla do šesti měsíců od uplatnění nároku (§ 15 odst. 1 zákona o odpovědnost), a proto se žalobkyně v souladu s § 15 odst. 2 zákona o odpovědnosti mohla domáhat náhrady škody u soudu (a také tak učinila), neboť žalobkyní uplatněný nárok nebyl v uvedené lhůtě plně uspokojen.

53. Z tvrzení účastníků a provedeného dokazování vyplynulo, že mezi účastníky nebylo sporu o skutkovém stavu věci, zejména pak co se týče průběhu předmětného civilního řízení a otázky uplatnění nároku žalobkyně u žalované. Stejně tak žalovaná připustila, že došlo k porušení práva žalobkyně na projednání věci v přiměřené lhůtě a poskytla žalobkyni kompenzaci ve formě konstatování porušení práva, které se žalované jevilo jako dostačující a neshledala důvod pro poskytnutí zadostiučinění v penězích (§ 31a odst. 2 zákona o odpovědnosti). Naproti tomu žalobkyně konstatování porušení práva nepovažovala jako odpovídající jí vzniklé nemajetkové újmě, neboť požadovala zadostiučinění v penězích.

54. Pro posouzení toho, zda došlo v konkrétním řízení k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti je nutné vymezit celkovou dobu řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 5.10.2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009), následně je nutno uzavřít, zda jde o dobu přiměřenou či nikoliv s možností modifikace za pomoci kritérií uvedených v ust. § 31a odst. 3 písm. b) až e) zákona o odpovědnosti. Je-li doba řízení shledána nepřiměřenou, nutno hodnotit, zda došlo tímto ke vzniku nemajetkové újmy a pokud ano, v jaké formě (konstatováním porušení práva či finanční kompenzací) či v jaké výši bude poskytnuto přiměřené zadostiučinění. Pokud jde o začátek a konec řízení, řízení vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010 bylo zahájeno dne 13. 5. 2010 podáním žaloby a skončilo právní mocí rozsudku soudu prvního stupně dne 17. 7. 2019. Trvalo tak 9 let, 2 měsíce a 4 dny.

55. Soud rovněž dospěl k závěru, že v řízení vedeném u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010 došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť v tomto řízení došlo k delším dobám nečinnosti, a to především na počátku řízení v období od 23. 7. 2010 do 21. 5. 2013 a období od 4. 6. 2013 do 15. 12. 2014; stát proto za vzniklou škodu odpovídá, neboť došlo k porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (§ 13 odst. 1 zákona o odpovědnosti).

56. Pro úplnost soud uvádí, že v souladu s judikaturou Nejvyššího soudu ČR (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24.11.2010, sp. zn. 30 Cdo 4923/2009) soud přezkoumal rovněž vedlejší řízení, tj. insolvenční řízení vedené u Městského soudu v Praze pod sp.zn. MSPH [spisová značka], pro které bylo hlavní řízení (vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010) ze zákona přerušeno, kdy v tomto řízení neshledal, že by došlo k nesprávnému úřednímu postupu, když ve věci bylo jednáno průběžně, účelně a v krátkých lhůtách, rovněž celková délka insolvenčního řízení byla přiměřená.

57. Žalobkyně se domáhala odškodnění nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem dle § 31a zákona o odpovědnosti, dle kterého se poskytuje přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

58. Soud se zabýval otázkou, jaká kompenzace je v daném případě dostačující, aby jejím prostřednictvím došlo k nápravě důsledků nesprávného úředního postupu, a došel k závěru, že v daném případě by poskytnutí zadostiučinění konstatováním porušení práva nebylo dostačující a schopné zajistit nápravu, tedy nebylo by spravedlivé. Rovněž z judikatury plyne, že v případě nepřiměřených délek řízení se jen zcela výjimečně zadostiučinění v penězích nepřiznává. Vzhledem k okolnostem případu je z níže uvedených důvodů odpovídající poskytnutí kompenzace v penězích.

59. Řízení vedené u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010 bylo zahájeno dne 13. 5. 2010 podáním žaloby, dne 25. 5. 2010 bylo ve věci rozhodnuto platebním rozkazem, proti němuž podala žalovaná společnost odpor. Následně v období od 23. 7. 2010 do 21. 5. 2013 nebyl ve věci učiněn žádný úkon. Dne 22. 5. 2013 byl dán pokyn k zaslání výzvy účastníkům, aby se vyjádřili, zda souhlasí s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání, načež žalobkyně dne 3. 6. 2013 soudu sdělila, že nesouhlasí. Dále pak v období od 4. 6. 2013 do dne 15. 12. 2014 nebyl učiněn žádný úkon. Lze tedy uzavřít, že s výjimkou jedné shora uvedené výzvy nebyl po dobu čtyř let a necelých pěti měsíců učiněn ve věci žádný úkon směřující ke skončení věci. Dne 15. 12. 2014 pak došlo k přerušení řízení ze zákona, neboť byl zjištěn úpadek žalované společnosti a na její majetek byl prohlášen konkurs. Žalobkyni se tak od podání žaloby výrazně snížila možnost domoci se uspokojení svých pohledávek za žalovanou společností. K takovému stavu nemuselo vůbec dojít, kdyby soud projednal věc bez zbytečných průtahů v přiměřené lhůtě. Především v tomto ohledu pak soud spatřuje hlavní újmu žalobkyně z nesprávného úředního postupu a její oprávněnou frustraci z nemožnosti vymožení svých pohledávek za žalovanou společností. Žalobkyně sice sama netvrdila, v čem spočívá její nemateriální újma, tato však vyplynula z provedeného dokazovaní.

60. Žalobkyně je právnickou osobou. Nemateriální újma vzniká nepřiměřenou délkou soudního řízení i právnickým osobám (srov. rozsudek Nejvyššího soud ze dne 29. 12. 2010, sp.zn. 30 Cdo 3908/2009). Zákon o odpovědnosti nijak nerozlišuje případy, kdy by byla žalobkyní fyzická osoba nebo právnická osoba, proto lze mít za to, že jejich postavení při uplatnění nároku na přiměřené zadostiučinění je stejné. Z judikatury ESLP rovněž plyne, že přiměřené zadostiučinění za imateriální újmu se poskytuje také právnickým osobám, a to i v penězích (srov. např. rozsudek ESLP ze dne 26. 10. 2004 ve věci Fackelmann ČR, spol. s r.o. proti České republice – stížnost č. 65192/01, rozsudek ESLP ze dne 17. 5. 2005 ve věci EKO-Energie, spol. s r.o. pro České republice – stížnost č. 65191/01, rozsudek ESLP ze dne 14. 2. 2006 ve věci Skoma, spol. s r.o. proti České republice – stížnost č. 21377/02; ve věci Fackelmann ČR, spol. s r.o. proti České republice se jednalo o obdobný případ jako v projednávaném případě, kdy soud zůstal nečinný po dobu tři let a na žalovanou společnost byl mezitím prohlášen konkurs, což ztížilo vymáhání přisouzené částky. ESLP došel k závěru, že stěžovatelka byla zbavena možnosti urychleného vymáhání pohledávky, žalovaná společnost již nevykonávala žádnou činnost, stěžovatelka byla tedy ponechána v nejistotě, která podle ESLP odůvodňuje přiznání náhrady z titulu morální újmy v penězích).

61. Při stanovený výše přiměřeného zadostiučinění vycházel soud ze zákonných kritérií uvedených v § 31a odst. 3 zákona o odpovědnosti a stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu České republiky ze dne 13. 4. 2011, sp. zn. Cpjn 206/2010, „je přiměřené, jestliže se základní částka, z níž se při určování výše přiměřeného zadostiučinění vychází, pohybuje v rozmezí mezi 15 000 – 20 000 Kč (cca 600 – 800 EUR) za jeden rok řízení, tj. 1 250 – 1 667 Kč (cca 50 až 67 EUR) za jeden měsíc řízení. Nejvyšší soud přitom ale považuje za nezbytné zohlednit také to, že jakékoliv řízení vždy nějakou dobu trvá. Bylo by proto nesprávné, jestliže by i počáteční doba řízení (kterou by bylo možno ještě považovat za přiměřenou) byla odškodňována ve stejné výši jako doba jí přesahující. Pro účely vypořádání s touto problematickou tak Nejvyšší soud pokládá za rozumné, jestliže první dva roky řízení budou ohodnoceny částkou o polovinu nižší, než jsou částky uvedené výše, tedy 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky řízení dohromady (tj. za jeden rok 7 500 Kč – 10 000 Kč). Částku, k níž se dospěje součinem základní částky za jeden rok řízení počítané v letech či měsících, lze následně upravovat v důsledku působení jednotlivých faktorů uvedených pod písmeny b) až e) § 31a odst. 3 zákona podle kritérií, která jsou však neuzavřeným výčtem okolností, k nimž lze v konkrétní věci při stanovení konečné výše odškodnění přihlédnout a základní částku je možno přiměřeně zvýšit či snížit. Podle názoru Nejvyššího soudu by přitom mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním“.

62. Při hodnocení složitosti řízení se zohledňuje (srov. usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 214/2011) zejména skutková složitost (rozsah účastníky tvrzených skutečností a z toho vyplývající rozsah prováděného dokazování a různorodost užitých důkazních prostředků – výslechy mnoha svědků, znalecké posudky, výslechy znalce apod.), dále složitost právního posouzení z hlediska aplikační i interpretační (závisející zejména na četnosti obdobných řízení s obdobnými skutkovými okolnostmi či existující judikatury a její ustálenosti), a složitost procesní (procesní aktivita účastníků, četnost a srozumitelnost jejich podání a procesních návrhů, četnost opravných prostředků, výsledky řízení o těchto opravných prostředcích atd.).

63. Věc podle názoru soudu nebyla složitá jak po skutkové, tak ani po právní stránce. Jednalo se o řízení o zaplacení částky 38 199 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacených faktur vystavených žalobkyní za provedené vnitrostátní přepravy zboží dle objednávek žalované společnosti. Řízení bylo možné skončit na jedno jednání, v rámci jednání byly prováděny důkazy výlučně listinami. Jednalo se o řízení, které není ojedinělé, v praxi se často opakující, s obdobnými skutkovými okolnostmi a bohatou judikaturou.

64. Žalobkyně se na délce řízení nijak nepodílela, k průtahům v řízení nijak nepřispěla. Na podané žalobě byly vylepeny kolky ve výši 1 530 Kč, soudní poplatek byl zaplacen s podáním žaloby. K žalobě byly přiloženy veškeré navrhované důkazy označené v žalobě a plná moc zástupce žalobkyně k zastupování žalobkyně při vymáhání předmětné částky.

65. Soud má dále za to, že žalobkyni nelze klást k tíži, že nečinila úkony k odstranění průtahů v řízení, když je povinností soudu ve věci jednat i bez aktivity účastníků. Při zkoumání toho, zda poškozený využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, je třeba z uvedeného vycházet a jejich využití přičíst poškozenému k dobru, nikoli mu přičítat k tíži, že je využil či nevyužil (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 5. 10. 2010, sp. zn. 30 Cdo 4761/2009). Stejně tak ze skutečností, že žalobkyně po skončení insolvenčního řízení žádala o pokračování řízení nebo že se na ústní jednání ve věci nedostavila, nelze vyvozovat žádné negativní důsledky pro žalobkyni, když žalobkyně má právo na projednání věci a rovněž účast u ústní jednání není její povinností, ale právem, kdy navíc ve věci může být jednáno i rozhodnuto v její nepřítomnosti.

66. Při hodnocení postupu orgánu veřejné moci bylo zjištěno, že soud nepostupoval tak, aby bylo ve věci rozhodnuto v co nejkratším čase a docházelo ke zbytečným zásadním prodlevám ve vyřizování věci. Ve věci bylo rozhodnuto při prvním jednání ve věci, odvolání nebylo podáno. Soud tak sám a bez přičinění účastníků přispěl k celkové délce řízení svojí bezdůvodnou nečinností.

67. Význam řízení pro poškozeného je velmi důležitým objektivním kritériem. Je možné určitým zobecňujícím postupem kvalifikovat jednotlivé skupiny (druhy) případů, a to podle předmětu řízení, čili podle práva či oprávněného zájmu, jichž se řízení dotýká. Typicky se jedná o trestní řízení, dále řízení, jejichž předmětem je právo na ochranu osobnosti, rodinněprávní vztahy, řízení ve věcech osobního stavu, pracovněprávní spory či řízení o poskytnutí různých plnění ze strany státu. Dalším typovým hlediskem je věk a zdravotní stav účastníka řízení. Při této úvaze hraje tedy roli to, o jaká práva či povinnosti se dané řízení vede a do jaké míry jsou tato práva či povinnosti zpravidla důležitou součástí života jednotlivce. Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení. Kritérium významu předmětu řízení pro účastníka, tj. to, co je pro něj v sázce, je tak nejdůležitějším kritériem pro stanovení výše odškodnění. Odškodnění za nepřiměřenou délku řízení se totiž poskytuje za nejistotu spojenou s právním postavením poškozeného, která je tím větší, čím větší je význam předmětu řízení pro poškozeného (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3867/2011 a sp. zn. 30 Cdo 3203/2013).

68. Dle judikatury ESLP je třeba při určování výše přiměřeného zadostiučinění právnickým osobám přihlížet k faktorům jako je dobrá pověst, nejistota v plánování rozhodování, rozkol ve vedení společnosti, úzkosti a potížím způsobeným členům vedení společnosti, očekávání výsledku věci a s tím spojené nejistoty. V daném případě soud dospěl k závěru, že předmětné řízení nemělo po žalobkyni nijak zásadní význam, žalobkyně ani netvrdila, že by v jejím případě došlo ke shora uvedeným faktorům. Jednalo se o civilní sporné řízení, jejímž předmětem bylo uhrazení peněžité částky ve výši 38 199 Kč s příslušenstvím. Žalovaná částka nebyla natolik vysoká, aby mohla mít takové následky. Žalobkyně byla v průběhu řízení nečinná, o výsledek řízení neprojevovala zájem trvající řadu let.

69. Zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 zák. č. 82/1998 Sb. v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby ji zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) z.č. 82/1998 Sb. (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3412/2011). Nezájem účastníka o průběh řízení trvající řadu let lze podle okolností při posuzování formy či výše odškodnění za nepřiměřenou délku řízení zohlednit v rámci kritéria významu řízení pro poškozeného (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30Cdo 3694/2014). Dle názoru Nejvyššího soudu by mělo být v obecné rovině dostačující zvýšení či snížení základní částky nepřesahující 50 %, aby byl zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. S přihlédnutím k okolnostem konkrétní věci však lze ve výjimečných případech uvažovat o zvýšení či snížení i ve větším rozsahu.

70. Soud ze všech shora vyložených důvodů dospěl k závěru, že žalobkyni náleží přiměřené zadostiučinění za každý rok trvání řízení vedeného u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 33 C 334/2010 na samé spodní hranici shora citovaného rozmezí, tedy v částce 15 000 Kč/rok, kterou je třeba v souladu s citovaným stanoviskem za první dva roky snížit na . Žalobkyni tak náleží za první dva roky částka 15 000 Kč (2x 7 500 Kč), za dalších 7 let částka 105 000 Kč (7x 15 000 Kč) a za 2 měsíce částka 2 500 Kč (2 x 1 250 Kč), tedy celkem základní částka odškodnění ve výši 122 500 Kč. S ohledem na význam věci pro žalobkyni, skutečnost, že předmětem řízení bylo uhrazení peněžité částky ve výši 38 199 Kč, dospěl soud k závěru, že je namístě přistoupit ke snížení základní částky o 70 %, kdy i po tomto snížení bude zachován vztah přiměřenosti mezi utrpěnou újmou a za ni poskytovaným odškodněním. Celkem tak nárok žalobkyně na přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu činí 36 765 Kč.

71. Pro úplnost soud uvádí, že žalovaná ve svém vyjádření na jednání konaném ve věci dne 26. 7. 2024 upozornila na řízení, které bylo vedeno u Okresního soudu v Chomutově pod sp. zn. 28 C 37/2018, v němž bylo rozhodováno v obdobném případě jako v projednávané věci. S ohledem na princip předvídatelnosti rozhodování soud nahlédl prostřednictvím aplikace ISAS do toho spisu a z rozsudku ze dne 10. 3. 2020, č.j. 28 C 37/2018-43 zjistil, že rovněž v dané věci bylo rozhodováno o přiměřeném zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem, kdy žalobkyní byla právnická osoba a předmětem řízení zaplacení částky ve výši 35 818 Kč s příslušenstvím. Rovněž v této věci soud dospěl k závěru, že konstatování porušení práva není dostačují formou zadostiučinění a přiznal žalobkyni zadostiučinění v penězích, a to po výrazném snížení vypočtené částky. Ve skutkově a právně srovnatelném případě tak bylo rozhodnuto obdobně, nikoli odlišně, tedy předvídatelně.

72. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 36 765 Kč se zákonným úrokem z prodlení z této částky od 1. 3. 2020 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.

73. Dle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o. s. ř. tak, že žalobkyni náleží plná náhrada nákladů řízení, přestože měla jen částečný úspěch ve věci, neboť se jedná o případ, kdy rozhodnutí o výši plnění závisí na úvaze soudu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 15. 5. 2012, sp.zn. II. ÚS 3388/11). Soud přiznal žalobkyni nárok na náhradu nákladů řízení v částce 32 588,80 Kč, přičemž tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 122 550 Kč sestávající z částky 6 020 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 6 020 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., z částky 6 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (žaloba) a z částky 6 020 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. (vyjádření ze dne 3. 6. 2024) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 25 280 Kč ve výši 5 308,80 Kč. Tyto náklady řízení je žalovaná dle § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit zástupci žalobkyně.

74. Dle § 160 odst. 1 o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení lhůty delší.