11 C 15/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro zaplacení 766 392,55 Kč s příslušenstvím a o vzájemném návrhu žalované na zaplacení částky 363 000 Kč a o vzájemném návrhu žalované na vydání movitých věcí uvedených v příloze 1 tohoto rozsudku takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 554.523,88 Kč spolu -) se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 186.583,33 Kč od [datum] do zaplacení, dále -) se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 178.724,65 Kč od [datum] do zaplacení, dále -) se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 2.632,57 Kč od [datum] do zaplacení a -) náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 1.200 Kč. to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Vzájemný návrh žalované, aby jí žalobkyně zaplatila částku ve výši 351.206,05 Kč společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % p.a. z částky 351.206,05 Kč ode dne [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Vzájemný návrh žalované, aby jí žalobkyně vydala movité věci uvedené v příloze 1, která je nedílnou součástí tohoto rozsudku, nebo zaplatila částku ve výši 663.843,8 Kč odpovídající celkové hodnotě movitých věci, se zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení žaloby částku 85 336,36 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalovaná je povinna zaplatit [role v řízení] na náhradu nákladů řízení vzájemného návrhu, jímž se žalovaná domáhala zaplacení částky 351.206,05 Kč s příslušenstvím, částku 103 854,30 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradu nákladů řízení vzájemného návrhu, jímž se žalovaná domáhala vydání movitých věcí částku 18 694,50 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne [datum] se žalobkyně po žalované domáhala uhrazení částky 766 392,55 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně tvrdila, že se žalovanou uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu ve znění dodatku [číslo] jejímž předmětem byly prostory v budově [adresa] na adrese [adresa], [obec a číslo]. Žalovaná byla povinna hradit žalobkyni dle č.l. 4 smlouvy měsíční nájemné ve výši 150 001 Kč plus DPH Na základě ustanovení č.l. 6 smlouvy byla žalovaná povinna hradit žalobkyni měsíční zálohy na náklady na média ve výši 3500 Kč plus DPH. Dle č.l. 6 smlouvy ve znění dodatku byla žalovaná dále také povinna dle smlouvy hradit žalobkyni ještě paušální poplatek 1000 Kč plus DPH za údržbu společných částí budovy. Všechny úhrady byly splatné nejpozději do 15. dne kalendářního měsíce, na který je nájemné hrazeno. Účastníci si dále v ustanovení č.l. 8 smlouvy sjednali, že v případě prodlení žalované s úhradou povinných plateb je žalovaná povinna zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 0,1% z dlužné částky za každý den prodlení. Dne [datum] žalobkyně v souladu s ustanovení č.l. 3 [číslo] smlouvu z důvodu nehrazení nájemného (celkový dluh na nájemném a službách činil 1 129 392,55 Kč) vypověděla a zároveň oznámila žalované, že jistota ve výši 363 000 Kč, složená žalovanou dle č.l. 5 smlouvy byla v souladu s č.l. 5 smlouvy použita k úhradě dlužného nájemného a poplatků, konkrétně poplatku za služby za měsíc duben až srpen 2020, nájemného za měsíce červenec a zbývající část za odpovídající část nájemného za [anonymizováno] [rok]. Dluh žalované tak po započtení jistoty dle výpovědi smlouvy činil 766 392,55 Kč s příslušenstvím (dlužné nájemné za [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok] [anonymizována dvě slova] [rok] – celkem 746 333,32 Kč, tj 4 x 186 583,33 Kč, dále vodné a stočné ve výši 2 632,57 Kč, zbývající část nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 17 426,66 Kč).

2. Podáním ze dne [datum] však vzala žalobkyně žalobu částečně zpět (chybně totiž do dlužného pohledávek započítala i nájem a služby za [anonymizováno] [rok]) a upřesnila a svá žalobní tvrzení tak, že celkový dluh na nájemném a službách činil 917 523,88 Kč, přičemž jistota ve výši 363.000 Kč byla zcela použita k úhradě (a) dlužného poplatku za služby za měsíce [anonymizována tři slova] [rok] v celkové výši 6.050 Kč (tj. 5x 1.210 Kč), (b) dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 186.583,33 Kč, (c) dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 162 507,99 Kč, (d) části dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] v rozsahu částky 7.858,68 Kč. Toto nové oznámení o použití jistoty bylo žalobkyni doručeno dne [datum]. Žalobkyně tak po zpětvzetí žaloby, o němž bylo soudem rozhodnuto usnesením č.j. [číslo jednací], požadovala výrokem prvním tohoto rozsudku přiznanou částku sestávající z dlužného nájemného ze duben 2020 ve výši ve výši 186.583,33 Kč, z dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 186.583,33 Kč, ze zbývající části dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 178.724,65 Kč a vodného a stočného ve výši 2.632,57 Kč.

3. Žalovaná proti tomu sporovala důvody podané žaloby, když uvedla, že nájemní vztah mezi účastníky zanikl na základě odstoupení od smlouvy učiněné žalobkyní ke dni [datum] a to na základě využití ustanovení č.l. 10, bod [číslo] smlouvy, které toto právo přiznává účastníkům v případě, že„ prodlení způsobené vyšší mocí přetrvává po dobu delší jak 3 měsíců a /nebo bude-li v jeho důsledku plnění této smlouvy neproveditelné nebo obchodně nemožné“. [ulice] mocí pak smlouva rozumí kromě jiného i„ změnu právních předpisů, rozhodnutí vlády, ministerstva nebo správních orgánů (…) nebo jakýkoliv obdobný důvod, který nemůže smluvní strana dostatečně ovlivnit“. Za takovou vyšší moc považuje žalovaná propuknutí pandemie onemocnění COVID-19 v prosinci roku 2019 a navazujících mimořádných opatření Vlády ČR, které žalované znemožnily provozování podnikatelské činnosti v předmětu nájemní smlouvy po dobu delší třech měsíců. Skutečnost, že žalobkyni bylo předmětné odstoupení od smlouvy řádně doručeno, dovozuje žalovaná z emailové zprávy zástupkyně žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] ze dne [datum], která ve své zprávě na odstoupení žalované odkazuje. Zároveň následným podáním ze dne [datum] ve znění jeho upřesnění ze dne [datum] a [datum] uplatnila žalovaná vůči žalobkyni vzájemný návrh na zaplacení částky 351 206,05Kč s příslušenstvím, který představuje nárok na vrácení složené jistoty dle nájemní smlouvy ve výši 363 000 Kč a dále nárok na vydání konkrétně specifikovaných movitých věcí ve vlastnictví žalované (viz příloha 1 tohoto rozsudku), které byly žalobkyní neoprávněně zadrženy za účelem zajištění domnělého dluhu žalované na nájemném. Kromě těchto vzájemných návrhů byl žalovanou uplatněn i vzájemný návrh na zaplacení částky 351 206,05 Kč, která dle žalované představuje zhodnocení předmětu nájmu. Tato část vzájemného nároku však byla usnesením vyhlášeným při ústním jednání dne [datum] (ve znění opravného usnesení ze dne [datum]) vyloučena k samostatnému projednání.

4. Mezi účastníky tak spor spočíval zejména v posouzení toho, zda došlo ze strany žalované k řádnému odstoupení od smlouvy a kdy a zda toto odstoupení bylo žalobkyni doručeno a až v návaznosti na tuto skutečnost pak bylo možné uvažovat o posouzení nároků dalších, tedy nároku na zaplacení nájemného a vzájemných nároků žalované.

5. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:

6. Soud má za prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena dne [datum] nájemní smlouva. Nájem a účel nájmu je sjednán v čl. 1, kde jsou konkrétně specifikovány pronajaté prostory. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že v čl. 1 je sjednáno, že nájemce oprávněn užívat předmět nájmu výlučně k níže uvedenému předmětu činnosti nájemce zapsanému v živnostenském rejstříku, a to hostinská činnost. V rámci povoleného užívání je nájemce oprávněn užívat předmět nájmu pouze pro účely provozování kavárny. V čl. 3 je uvedeno, že nájemce je oprávněn tuto smlouvu vypovědět výlučně z důvodů uvedených pod body [číslo], [číslo], [číslo]. Z čl. 3„ Doba nájmu a výpověď nájmu“ se zjišťuje, že v čl. 3 byl sjednán nájem na dobu 10 let ode dne zahájení. V čl. 3 bylo sjednáno, že pronajímatel je oprávněn smlouvu vypovědět bez výpovědní doby z důvodů uvedených pod body [číslo] [datum]. Pod bodem [číslo] bylo sjednáno, že tento výpovědní důvod spočívá v tom, že nájemce je v prodlení s úhradou svých finančních závazků dle smlouvy o více než 10 dnů ode dne jejich splatnosti. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že nájemné bylo sjednáno v čl. 4, přičemž dle čl. 4 [číslo] činilo nájemné měsíčně 150 000 Kč plus DPH. Dle čl. 4 se nájemce zavázal hradit nájemné vždy nejpozději do patnáctého dne kalendářního měsíce předcházejícího měsíce, na který je nájemné hrazeno. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že jistota byla sjednána v čl. 5, přičemž konkrétní podmínky jsou uvedeny v článcích [číslo]. V čl. 8 je sjednáno, že v případě prodlení nájemce s úhradou nájemného nebo jakékoliv jiné platby, k níž nájemce je povinen podle nebo v souvislosti s touto smlouvou, je nájemce povinen zaplatit pronajímateli smluvní úrok z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý 1 den prodlení. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že pojem vyšší moc je upraven v čl.

10. Dle čl. 10. se má za to, že žádná smluvní strana neporušuje své závazky podle této smlouvy, pokud nesplnění těchto závazků přímo vyplývá z nepředvídatelnosti daného případu vyšší moci jako je například válka, hrozba války, občanské nepokoje, povstání stávky, výluky, pracovní spory jakékoliv povahy, embarga, poruchy strojů, nedostatek dopravy, celkové nedostatky materiálů a dodávek, změna právních předpisů, rozhodnutí vlády, ministerstva nebo správního orgánu, nepříznivé počasí, jednání třetích osob nebo jakýkoliv obdobný důvod, který nemůže taková smluvní strana dostatečně ovlivnit (dále jen„ vyšší moc“) s tím, že smluvní strana, u níž se takovou událostí překážka vytvoří, nesmí být v prodlení se splněním svých závazků podle této smlouvy či jiných závazků či právních povinností. V čl. 10. je sjednáno, že smluvní strana, která je dotčena vyšší mocí, je povinna o takové skutečnosti informovat druhou stranu a vynaložit veškeré úsilí ke splnění svých závazků dle této smlouvy, pokud je to možné. V čl. 10. je sjednáno, že každá smluvní strana může od této smlouvy odstoupit písemným oznámením doručeným druhé smluvní straně, pokud prodlení způsobené vyšší mocí přetrvává po dobu delší, jak tří měsíců a/nebo bude-li v jeho důsledku plnění této smlouvy neproveditelné nebo obchodně nemožné. Dále bylo ze smlouvy zjištěno, že podmínky doručování mezi stranami upravuje čl. 11 smlouvy s tím, že dle čl. 11 jakékoliv sdělení nebo oznámení učiněné na základě této smlouvy se považuje za účinné, pokud bylo smluvní straně doručeno e-mailem, osobně nebo doporučenou poštovní zásilkou, a to na její adresu uvedenou níže v tomto článku, nebo na jakoukoliv jinou adresu písemně sdělenou druhé smluvní straně způsobem uvedeným v tomto článku. Z čl. 12 závěrečná ustanovení bylo zjištěno, že v čl. 12.9 smluvní strany výslovně uvedli, která ustanovení občanského zákoníku vylučují. V čl. 12 se smluvní strany dohodly, že při výkladu ustanovení této smlouvy nebudou přihlížet k praxi, mezi nimi zavedené, k obchodním zvyklostem ani k jednáním, která předcházela uzavření této smlouvy. Smluvní strany jsou vázány ve svých právech a povinnostech pouze obsahem této smlouvy. Dodatkem [číslo] byl změněn č.l. 6 smlouvy s tím, že paušální poplatek za služby bude ve výši 1000 Kč + DPH. Dle nesporných tvrzení jiná nájemní smlouva mezi účastníky uzavřena nebyla. Dne [datum] bylo žalované zvýšeno nájemné dle č.l. 4 nájemní smlouvy o inflaci ve výši 2,8%, což představovalo částku 4200,03 Kč, celkem tak nájemné činilo 154 201,03 Kč bez DPH (tj 186 583,33 Kč včetně DPH). (viz nájemní smlouva ze dne [datum] včetně dodatku [číslo] z téhož dne, přípis označený jako Zvýšení nájemného z [datum]).

7. Z výpovědi nájemní smlouvy a výzvy k úhradě dlužných částek ze dne [datum] má soud za prokázáno, že dluh žalované vzniklý z nájemní smlouvy od dubna do [anonymizováno] [rok] činí 1 129 392,55 Kč a že na tento dluh bude použita složená jistota ve výši 363 000 Kč. Z následujícího oznámení založeného do soudního spisu žalobkyní dne [datum], doručeného žalované dne [datum], se podává, že jistota byla použita na úhradu (a) dlužného poplatku za služby za měsíce [anonymizována tři slova] [rok] v celkové výši 6.050 Kč (tj. 5x 1.210 Kč), (b) dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 186.583,33 Kč, (c) dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 162 507,99 Kč, (d) části dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] v rozsahu částky 7.858,68 Kč (viz výpověď nájemní smlouvy a výzvy k úhradě dlužných částek včetně dodejky ze dne [datum], podání ze dne [datum] s opravenými údaji o použití složené jistoty s doručenkou datové zprávy žalované ze dne [datum])

8. Z přípisu právní zástupkyně žalované ze dne [datum] vyplývá, že vyzvala žalobkyni k vrácení složené jistoty ve výši 363 000 Kč a zpřístupnění předmětu nájmu za účelem převzetí movitých věcí. (viz výzva právní zástupkyně žalované ze dne [datum])

9. Z výzvy k úhradě dlužných částek/předžalobní upomínka, má soud za prokázáno, že žalobkyně vyzvala [datum] žalovanou k úhradě částky 766 392,55 Kč (viz předžalobní upomínka ze dne [datum]).

10. Z exekutorského zápisu bylo zejména zjištěno, že byl pořízen k osvědčení skutkového děje a stavu věci, a to k uplatnění zadržovacího práva [právnická osoba] s.r.o. k movitým věcem nacházejících se v prostorách bývalé kavárny na adrese [adresa žalobkyně], [část obce]. Výčet věcí je v exekutorském zápisu uveden v bodě druhém, když je v něm uvedeno celkem 32 položek, v bodě třetím exekutorského zápisu se uvádí, že v průběhu úkonu bylo pořízeno celkem 49 fotografií s tím, že pořízené fotografie v listinné podobě jsou přílohou [číslo] tohoto exekutorského zápisu (viz exekutorský zápis [spisová značka] včetně fotografií).

11. Z oznámení o uplatnění zadržovacího práva ze dne [datum] bylo zjištěno, že [právnická osoba] uvádí v tomto sdělení, že dne [datum] vypověděla smlouvu výpovědí z důvodu detailně specifikovaných ve výpovědi. Dále text oznámení o uplatnění zadržovacího práva obsahuje specifikaci dle žalobkyně dlužných částek a dále obsahuje výčet zadržených věcí. V závěru listiny je obsažena výzva k úhradě dluhu ve výši 766 392,55 Kč, včetně smluvního úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. (viz oznámení o uplatnění zadržovacího práva)

12. Z odstoupení od smlouvy učiněné žalovanou společností ze dne„ [datum]“ má soud za prokázáno, že žalovaná zaslala žalobkyni přípis s předmětem„ Odstoupení od nájemní smlouvy“. V odstoupení od smlouvy pak žalovaná uvedla, že odstupuje od nájemní smlouvy z [datum] na nebytový prostor v [ulice a číslo] z důvodu vyšší moci a to k [datum]. Odstoupení bylo adresováno žalobkyni na adresu [adresa] (viz Odstoupení od smlouvy ze dne [datum], zpráva České pošty o doučení zásilky na č.l. 111 spisu).

13. Důkazy vztahující se k obchodní nemožnosti plnění:

14. Z korespondence mezi účastníky má soud za prokázáno, že po předchozí komunikaci jednatel žalobkyně shrnul, jak by bylo možné za žalobkyni snížit platby nájemného v důsledku koronavirové epidemie. Jednatel žalobkyně v textu emailu zaslaném paní [příjmení] ze spol. [anonymizováno] uvedl, že„ koncem minulého týdne“ (cca kolem 9- [datum] – pozn. soudu) mluvil s jednatelem žalované a nabídl snížení plateb nájemného, které v emailu ze dne [datum] shrnuje tak, že v měsíci dubnu by žalovaná platila nájemné 1 Kč, v [anonymizováno] 1 Kč, v [anonymizováno] 20 % z původního nájemného, v [anonymizováno] 35 % původního nájemného, v [anonymizováno] 5% původního nájemného, v [anonymizováno] 70% původního nájemného, v [anonymizováno] 80 % původního nájemného, v [anonymizováno] 85 % původního nájemného, v listopadu 90% původního nájemného a až v [anonymizováno] [rok] 100 % původního nájemného (viz korespondence mezi účastníky ze dne 14 - [datum]).

15. Nájemné za měsíc [anonymizována tři slova] [rok] činilo 2,50 Kč, nájemné za leden 2020 činilo 1,30 Kč, žalovaná tak první řádné nájemné žalobkyni zaplatila až za únor 2020 ve výši 151 000 Kč + DPH ve výši 36 583,33 Kč (viz faktura [číslo] dne [datum], faktura [číslo] ze dne [datum], výpis z účtu žalované u [obec] spořitelny v období od [datum] [datum]).

16. Soud dále zjistil, že finanční situace žalované nebyla uspokojivá, když rok [rok] dle daňového přiznání skončil pro žalovanou ztrátou ve výši 1 537 397 Kč a z výpisů z účtu žalované vyplývá, že v [anonymizováno] [rok] měla na svém bankovním účtu částku 1 115 088,51 Kč, v prosinci 2019 pak částku 502 184,78 Kč, v lednu 2020 částku 224 133,73 Kč, v únoru 2020 částku 1 769 Kč a v [anonymizováno] [rok] [anonymizováno] 420,58 Kč (viz přiznání k dani z příjmu právnických osob za rok [rok] pro žalovanou, výpis z účtu žalované z [anonymizováno] [rok], z [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok], [anonymizováno] [rok]).

17. Soud má k situaci na trhu v první polovině roku [rok] za prokázáno, že finanční situace restauračních zařízení byla v daném období komplikovaná a to přesto, že stát již v průběhu [anonymizováno] [rok] nabízel podnikatelům ručení za 80 procent úvěru u komerčních bank prostřednictvím [anonymizováno 5 slov]. [příjmení] se přesto zdráhaly zavřeným restauračním zařízením půjčovat, protože neměly obrat (viz internetový článek ze serveru [webová adresa] [příjmení] odmítají půjčit zavřeným hospodám. Nemáte obrat, slyší paradoxní důvod). Stát se však snažil podnikatelům i v [obec] pomoci prostřednictvím programů Covid I a to jednáním s hlavním městem Prahou. Podle vyjádření tehdejšího ministra průmyslu ze dne [datum] by se Pražané mohli pomoci dočkat v polovině [anonymizováno] [rok] (viz Výpis z internetových stránek ze [datum] dále článek ze serveru [webová adresa] Pražští podnikatelé si zatím na peníze z covid 2 nesáhnou ze dne [datum]). Žádosti státu o příspěvky na nájemné, tzv. program COVID – nájemné mohly být podávány od [datum] (viz výzva k programu covid nájemné ze dne [datum]). Ze zprávy pracovnice [obec] spořitelny má soud za prokázáno, že banky úvěry podnikatelům v [anonymizována tři slova] [rok] poskytovaly, obezřetné ale byly v gastro sektoru. (viz email ze dne [datum] s předmětem: Dotaz k poskytování úvěru v roce [rok], průvodce podnikáním [anonymizováno]).

18. Další důkazy soud již neprováděl s ohledem na hospodárnost řízení a to zejm. ve vztahu k vzájemným návrhům žalované, když dospěl k závěru, že žaloba je podána po právu a vzájemný návrh na vrácení jistoty i vydání movitých věcí s ohledem na existentní pohledávku žalobkyně na nájemném nemůže být úspěšný.

19. Skutkově tak soud uzavřel, že účastníci mezi sebou uzavřeli nájemní smlouvu a v době začátku koronavirové epidemie žalovaná doručila žalobkyni dne [datum] přípis, jímž jí oznamuje, že od smlouvy z důvodu vyšší moci odstupuje. Finanční situace žalované nebyla dobrá, přestože první tři měsíce žalobkyni neplatila nájemné, žalobkyně jí přesto nabídla v rámci jednání výrazné snížení nájemného až do konce roku [rok]. Žalovaná od [anonymizováno] [rok] nájemné neplatila. Žalované proto byla od žalobkyně dne [datum] doručena výpověď smlouvy z důvodu neplacení nájemného. Pro pohledávky na nájemném použila žalobkyně k uspokojení svých potřeb složenou jistotu ve výši 363 000 Kč a uplatnila zadržovací právo k movitým věcem ve vlastnictví žalobkyně, které se v prostorech předmětu nájmu nacházely.

20. Na základě shora uvedeného závěru o skutkovém stavu posoudil soud věc po právní stránce takto:

21. Dle § 2201 z. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník platí, že nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci věc k dočasnému užívání a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné.

22. Podle § 2234 z. č. 89/2012, občanského zákoníku má pronajímatel právo na úhradu pohledávky vůči nájemci zadržet movité věci, které má nájemce na věci nebo v ní.

23. Účastníci tak dle právního názoru soudu uzavřeli dne [datum] řádně nájemní smlouvu ve znění jejího dodatku [číslo] kde si velmi komplexně upravili vzájemné vztahy. Soud se nejprve zabýval otázkou řádnosti odstoupení od smlouvy učiněné žalovanou listinou ze dne [datum]. V této souvislosti soud nejprve zkoumal, zda je odstoupení dostatečně určité z hlediska své formy, když je v něm pouze uvedeno, že žalovaná odstupuje od předmětné nájemní smlouvy z důvodu„ vyšší moci“. Soud odkazuje na roz. NS ČR 33 Cdo 884/2020, podle něhož platí, že stávající judikatura reflektuje„ nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp. zn. IV. ÚS 182/01, totiž že„ bylo-li možné od smlouvy odstoupit, pak uvedení důvodu odstoupení je nepodstatné a není nezbytnou náležitostí takového jednostranného úkonu.“ Tuto povinnost (uvést důvody odstoupení) by mohla stanovit jedině samotná smlouva. (…) Co se týče obsahu a projevu vůle, odstoupení musí být učiněno dostatečně zřetelně a v zásadě explicitně. Jednání oprávněné strany musí obsahovat takový projev vůle, na jehož základě je možné dospět k závěru, že tato strana hodlá odstoupit od smlouvy, a to eventuálně i s použitím výkladu podle příslušných ustanovení (srov. Občanský zákoník V. Závazkové právo. Obecná část (§ [číslo]), 1. vydání, 2014, s. [číslo] - [číslo]: J. [příjmení]). V návaznosti na uvedenou judikaturu dospěl soud k závěru, že odstoupení s uvedením důvodu„ vyšší moc“, byť bez dalších bližších informací, o jaké dotčení vyšší mocí se jedná, je dostatečné a nelze usuzovat na neurčitost odstoupení, jak namítala žalobkyně.

24. Dále se soud zabýval otázkou, zda odstoupení bylo neplatné, neboť žalovaná dopředu neinformovala žalobkyni o skutečnosti, že byla vyšší mocí dotčena. V čl. 10 smlouvy, kterou se odstoupení od smlouvy řídí je sjednáno, že smluvní strana, která je dotčena vyšší mocí,„ je povinna o takové skutečnosti informovat druhou stranu a vynaložit veškeré úsilí ke splnění svých závazků dle této smlouvy, pokud je to možné“. Soud však uvádí, že tato povinnost není formulována jako podmínka odstoupení od smlouvy. Zjednodušeně řečeno je to smluvní povinnost, která má vliv na podobu smluvního vztahu účastníků, kterou je možné brát na zřetel např. v případě posuzování obchodní možnosti či nemožnosti plnění, jak bude vysvětleno dále, ale nejde o podmínku odstoupení, bez které by k odstoupení nedošlo.

25. Konečně pak soud posoudil i další námitku žalobkyně, která dovozovala neplatnost odstoupení od smlouvy z důvodu, že nebyly splněny dle č.l. 10 kumulativně obě podmínky odstoupení, tedy že prodlení způsobené vyšší mocí přetrvává po dobu delší jak tří měsíců a v jeho důsledku bude plnění dle této smlouvy neproveditelné nebo obchodně nemožné. Soud však upozorňuje, že v textu smlouvy mezi podmínkou„ po dobu delší tří měsíců přetrvává prodlení“ a„ obchodní nemožností nebo neproveditelností“ je spojka„ a/nebo“. Taková spojka neexistuje, tedy každá ze spojek má svůj vlastní význam a lze tak konstatovat, že buď mohou být obě podmínky pro odstoupení splněny kumulativně (viz slučovací spojka„ a“) nebo mohou být splněny alternativně (vylučovací spojka„ nebo“). V tomto případě v době odstoupení prodlení žalované netrvalo déle než tři měsíce a proto soud při jednání dne [datum] poučil žalovanou, že chce-li být ve sporu úspěšná, musí tvrdit a prokazovat důvod odstoupení spočívající v obchodní nemožnosti plnění.

26. Žalovaná však v svými soudu poskytnutými důkazy a tvrzeními k obchodní nemožnosti pouze dokazovala, že její situace v době koronavirové epidemie byl obtížná a že to měla jako začínající podnikatel těžké, neboť k [datum], kdy byl vyhlášen nouzový stav, neměla dostatek finančních prostředků k placení nájemného. Fakticky ale již v únoru, kdy ještě epidemie v ČR nepropukla, měla na účtu 1769 Kč, tedy podstupovala zcela dobrovolně značné podnikatelské riziko, že neměla na zaplacení ani jednoho dalšího nájmu, stejně tak pak v [anonymizováno] [rok], kdy na účtu měla 420 Kč. Žalovaná pouze dodatečně soudu dokládala svůj dotaz na banku, zda v daném období banka poskytovala úvěry, na základě čehož banka odpověděla, že v době koronavirové epidemie byly úvěry poskytovány, v oblasti gastro sektoru byla však banka obezřetná. Z odpovědi tak nevyplývá, že by banka úvěr žalované neposkytla. Žalovaná při ústním jednání i ve svém písemném podání navíc uvedla, že žalované na rozjezd podnikání poskytla půjčku (od [anonymizováno] [rok] do [anonymizováno] [rok] ve výši přesahující 2 mil Kč) fyzická osoba paní [příjmení], která se v lednu [rok] stala 50% společníkem v žalované společnosti a nebylo tvrzeno ani prokazováno, že by žalovaná nemohla od fyzické osoby další půjčku získat, resp., že by se o to bývala pokusila. V této souvislosti soud uvádí, že nezpochybňuje jistě komplikovanou situaci podnikatelů v době epidemie, na druhou stranu však nelze rizika plynoucí z epidemie zcela přenášet pouze na pronajímatele, když stačilo vyčkat cca 1 měsíc (tedy disponovat nájemným na jeden měsíc dopředu), neboť v dubnu 2020 se již rozběhly různé programy na pomoc podnikatelům, což by jistě mělo na obchodní nemožnost plnění značný vliv. Dále soud nemůže opomenout ani skutečnost, že žalované hned na začátku dubna nabídl pronajímatel velmi výhodnou nabídku na výrazně snížené nájemné (viz odst. 14 tohoto rozsudku) a obchodní podmínky tím pro žalovanou výrazně zlepšil. Stačilo by tak, aby žalovaná dostála svému závazku z nájemní smlouvy a skutečnost o vyšší moci sdělila žalobci včas a mohla před tím, než odstoupila od smlouvy, vskutku objektivně posoudit, zda je takové plnění obchodně nemožné. Soud si je vědom toho, že v době nabídky sníženého nájmu již došlo k odstoupení od smlouvy a informování o vyšší moci nebylo podmínkou odstoupení, nicméně takové jednání přičítá žalované v souvislosti s její objektivní možností posoudit obchodní nemožnost plnění (a současným posuzováním soudu, zda plnění bylo pro žalovanou obchodně nemožné) jednoznačně k tíži. Z těchto důvodů nakonec soud dospěl k závěru, že podmínka pro odstoupení od smlouvy sjednaná mezi účastníky v případě vyšší moci, tedy obchodní nemožnost plnění, nebyla žalovanou dostatečně prokázána a odstoupení je tak neplatné.

27. Na základě neplatnosti odstoupení od smlouvy pak měla dle č.l. 4 smlouvy žalobkyně v době trvání nájemního vztahu právo na úhradu sjednaného nájemného, s nímž byla žalovaná v prodlení. Dle č.l. 5 smlouvy byla žalobkyně oprávněna v případě, že nebude jakákoliv dlužná částka pronajímateli uhrazena v době splatnosti, dle vlastního uvážení i bez předchozího upozornění použít celou jistotu nebo její část k úhradě celé takové nesplacené částky. Faktické a upřesněné použití jistoty na nesplacenou pohledávku na nájemném oznámené pronajímatelem žalované podáním ze dne [datum] (a doručené žalované dne [datum]) je tak konání v souladu s nájemní smlouvou a složená jistota ve výši 363.000 Kč byla zcela řádně použita k úhradě (a) dlužného poplatku za služby za měsíce [anonymizována tři slova] [rok] v celkové výši 6.050 Kč (tj. 5x 1.210 Kč), (b) dlužného nájemného za červenec [rok] ve výši 186.583,33 Kč, (c) dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 162 507,99 Kč, (d) části dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] v rozsahu částky 7.858,68 Kč. Na dlužném nájemném tak zůstala částka 554 523,88 Kč sestávající z dlužného nájemného ze [anonymizováno] [rok] ve výši ve výši 186.583,33 Kč, z dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 186.583,33 Kč, ze zbývající části dlužného nájemného za [anonymizováno] [rok] ve výši 178.724,65 Kč a vodného a stočného ve výši 2.632,57 Kč. Tuto částku soud přiznal žalobkyni a to včetně v čl. 8 smlouvy sjednaného úroku z prodlení ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý 1 den prodlení. Vzájemný nárok žalované na vrácení složené jistoty soud proto zamítl, neboť tato byla zkonzumována v souladu s nájemní smlouvou na pohledávku žalobkyně na dlužné nájemné. Soud žalobkyni přiznal i náklady spojené s uplatněním pohledávky ve výši 1200 Kč a to dle § 3 nařízením vlády č. 351/2013 Sb., když platí, že jde-li o vzájemný závazek podnikatelů nebo je-li obsahem vzájemného závazku mezi podnikatelem a veřejným zadavatelem podle zákona upravujícího veřejné zakázky povinnost dodat zboží nebo poskytnout službu za úplatu veřejnému zadavateli, činí minimální výše nákladů spojených s uplatněním každé pohledávky 1 200 Kč.

28. Závěrem se pak soud zabýval vzájemným nárokem žalované na vydání movitých věcí zadržených žalobkyní z důvodu pohledávky na nájemném. V této souvislosti soud vycházel ze znění § 2234 NOZ podle něhož platí, že má-li pronajímatel vůči nájemci pohledávku, může zadržet movité věci, které nájemce v pronajaté věci má. Bylo-li výrokem I. tohoto rozsudku postaveno na jisto, že pronajímatel má vůči žalované nesplacenou pohledávku, dospěl soud k závěru, že mu svědčí právo movité věci žalované nacházející se v předmětu nájmu zadržet. Právo na vydání věci tak žalované nenáleží a soudu nezbylo než vzájemný návrh žalované na vydání movitých věcí taktéž zamítnout.

29. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a o vzájemných návrzích žalované pak tak, jak je uvedeno ve výroku II a III tohoto rozsudku.

30. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s rozhodnutím Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 23 Cdo 4609/2017 ze dne 12. 2. 2018. I když soud projedná nároky uplatněné žalobou a vzájemnou žalobou ve stejném (společném řízení), považuje se při rozhodování o náhradě nákladů řízení každá věc, tj. věc uplatněná žalobou a věc uplatněná vzájemnou žalobou, za samostatnou věc, tudíž u každé věci je třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu účastníků a ve vztahu ke každé jednotlivé věci, tj. jak k věci uplatněné žalobou, tak k věci uplatněné vzájemným návrhem, stanovit, zda je v každé jednotlivé věci dána povinnost k náhradě nákladů řízení podle § 142 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř., a kdo z účastníků má podle pravidel daných v těchto ustanoveních právo na náhradu nákladů řízení.

31. Soud proto výrokem IV. rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení dopadajících na věc uplatněnou žalobou tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení o podané žalobě úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 85 336,36 Kč, přičemž tato částka představuje 44,72 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72,36 % a úspěchu žalované v rozsahu 27,64 %). Ohledně konkrétního postupu při určení výše procentuálního úspěchu žalobce ve věci pro účely určení výše náhrady nákladů řízení podle § 142 odst. 2 o. s. ř. soud ve stručnosti odkazuje např. na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 8. 2014, sp. zn. 33 Cdo 47/2014 nebo na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 1. 2018, sp. zn. 28 Cdo 1154/2016 Náklady řízení konkrétně sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 30 656 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží (i) odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) částečně z tarifní hodnoty ve výši 766 392,55 Kč sestávající z částky 11 380 Kč za každý z devíti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. převzetí zastoupení; předžalobní výzva k plnění; žaloba; podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a dále (ii) odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 554 523,88 Kč (tj. po částečném zastavení řízení v důsledku zpětvzetí žaloby) sestávající z částky 10 540 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. podání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) a z částky 5 270 Kč za jeden úkon uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (tj. účast na jednání dne [datum], na kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., a to vše včetně daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 132 370 Kč ve výši 27 797,70 Kč.

32. Soud dále výrokem V. rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení dopadajících na věc uplatněnou vzájemným návrhem žalované na zaplacení částky ve výši 363 000 Kč z titulu vrácení peněžité jistoty tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení o tomto nároku zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 103 854,30 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 363 000 Kč sestávající z částky 9 780 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum]; účast na jednání dne [datum]; podání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) a z částky 4 890 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (tj. účast na jednání dne [datum], na kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 85 830 Kč ve výši 18 024,30 Kč.

33. Soud dále výrokem VI. rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o nákladech řízení dopadajících na věc uplatněnou vzájemným návrhem žalované na vydání movitých věcí tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení o tomto nároku zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 18 694,50 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 1, § 6 odst. 1 a § 7 a. t. z tarifní hodnoty ve výši 10 000 Kč sestávající z částky 1 500 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (tj. podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum], podání ze dne [datum]; účast na jednání dne [datum]; podání ze dne [datum] a účast na jednání dne [datum]) a z částky 750 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v § 11 odst. 2 a. t. (tj. účast na jednání dne [datum], na kterém došlo pouze k vyhlášení rozhodnutí) včetně devíti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 15 450 Kč ve výši 3 244,50 Kč.

Poučení