11 C 152/2021-103

Rubrum

Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Ing. Lubomírem Křikavou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení podílového spoluvlastnictví žalobkyně takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně je vlastníkem ideálního podílu o velikosti na domě [adresa] v [obec], stojícím na pozemku parc. č. st. 247 v k. ú. [obec].

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 44 026 Kč, a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala určení, že je podílovým spoluvlastníkem rodinného domu [adresa] stojícího na pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k. ú. [obec] s ideálním podílem o velikosti . Tento nárok odůvodnila tím, že s žalovaným žila v družském vztahu a v roce 2006 se dohodli, že společně vystaví rodinný dům do podílového spoluvlastnictví za účelem společného užívání. Měli v úmyslu stavět na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec], který v roce 2006 koupil do svého výlučného vlastnictví žalovaný. Smlouvou o uzavření smlouvy budoucí se zavázal darovat ideální tohoto pozemku do vlastnictví žalobkyně nejpozději do [datum]; později tento převod odložili, aby byl proveden společně se zápisem vlastnictví ke stavbě do katastru nemovitostí. V roce 2007 účastníci společně podali žádost o souhlas s provedením stavby a tento souhlas byl oběma jako společným stavebníkům udělen. Veškerá dokumentace týkající se provádění stavby byla vedena na oba účastníky jako stavebníky. Žalobkyně tvrdila, že stavbu prováděli svépomocí (občas jim vypomáhali příbuzní nebo přátelé), oba stavbu financovali (oba uzavřeli půjčku na 300 000 Kč, oba poskytovali svůj příjem na pořizování stavebního materiálu), některé věci dostali darem od rodiny žalobkyně (např. dřevo z lesa ve vlastnictví otce žalobkyně). V srpnu 2009 došlo dle žalobkyně k dovedení stavby do fáze vybudování 1. nadzemního podlaží. V roce 2012, kdy se jim narodila dcera, začali rodinný dům společně užívat. V roce 2018 chtěli stavbu zapsat do katastru nemovitostí. Dle žalobkyně zápis vlastnického práva měl zařídit žalovaný. Žalobkyně se až dodatečně dozvěděla, že namísto obou byl jako vlastník stavby zapsán pouze žalovaný. V současné době již spolu účastníci nevedou společnou domácnost. Dle žalobkyně jí žalovaný vyhrožuje, že dům prodá a žalobkyně se bude muset odstěhovat. Je tedy přesvědčena, že z důvodu ochrany svého vlastnictví má na určení svého podílového spoluvlastnictví právní zájem, když je současně nutné uvést evidenci v katastru nemovitostí do souladu se skutečnými vlastnickými poměry.

2. Žalovaný nárok uplatněný žalobou považoval za nedůvodný a neopodstatněný. Uvedl, že žádná dohoda o tom, že dům bude v podílovém spoluvlastnictví obou účastníků, uzavřena nebyla. Od počátku vztahu mezi účastníky muselo být zřejmé, že dům bude ve vlastnictví žalovaného a žalobkyně u něj bude bydlet. Pozemek, na němž byl později vystavěn dům, koupil do svého výlučného vlastnictví, ve stejném režimu tedy měl být i dům. Dle žalovaného není pravda, že s žalobkyní uzavřel smlouvu o smlouvě budoucí, na základě které na ni měl převést podíl na pozemku parc. [číslo]. Žalovaný nerozporoval, že první podlaží domu bylo dokončeno v roce 2009. Na stavbě domu se však dle jeho sdělení převážně podílel on, žalobkyně zvlášť ničím nepřispěla. Je sice pravdou, že si každý vzal půjčku 300 000 Kč a že žalobkyně občas financovala nákup stavebního materiálu, ale tuto finanční účast ze strany žalobkyně (stejně jako finanční či věcnou pomoc ze strany její rodiny) žalovaný chápal jako půjčku, kterou hodlal vrátit. Žalovaný namítal, že stavbu z podstatné části financoval on, zajišťoval téměř veškerý stavební materiál (velkou část materiálu dostával za výhodnou cenu od svého zaměstnavatele, stavebnin [anonymizováno] v [obec]). Dle žalovaného je tak nárok žalobkyně v rozporu s principy spravedlnosti a dobrými mravy.

3. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním. Z výpisu z katastru nemovitostí a přiložené katastrální mapy soud zjistil, že jako jediný vlastník pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa] (rodinný dům), a pozemku parc. [číslo] (zahrada) v obci a k. ú. [obec], je zapsán žalovaný. Dle výpisu je nabývacím titulem kupní smlouva ze dne [datum]. Předložená kupní smlouva uzavřená toho dne pak osvědčuje, že pozemek parc. [číslo] byl ze strany prodávající [jméno] [příjmení] prodán žalovanému jako jedinému kupujícímu. Z další kupní smlouvy ze dne [datum] soud zjistil, že žalovanému jako jedinému kupujícímu prodala [anonymizováno] [jméno] [příjmení] část pozemku v jejím vlastnictví parc. [číslo] (zahrada), jenž byl blíže specifikovaným geometrickým plánem od tohoto pozemku oddělen a byl určen ke sloučení s pozemkem parc. [číslo] (zahrada).

4. Ze smlouvy o uzavření smlouvy budoucí soud zjistil, že jejími stranami byl žalovaný jako budoucí dárce a žalobkyně jako budoucí obdarovaná. Předmětem smlouvy je závazek žalovaného darovat žalobkyni podíl na pozemku parc. [číslo] to nejpozději do [datum] Vyhotovení smlouvy předložené žalobkyní nebylo datováno a neobsahovalo podpisy smluvních stran. Vyhotovení obsažené ve spisu [stát. instituce] je oběma stranami podepsáno s datem [datum].

5. Z následujících listinných důkazů soud zjistil, že pro účely výstavby rodinného domu byli jako stavebníci a oprávnění ke stavbě vždy uvažováni společně oba účastníci. Těmito listinnými důkazy jsou ohlášení stavby, souhlas s provedením ohlášené stavby vydaný [stát. instituce], stavebním odborem dne [datum], projektová dokumentace pro novostavbu rodinného domu na pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] vypracovaná v červenci 2007 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], vyjádření [stát. instituce] ke stavbě rodinného domu ze dne [datum], rozhodnutí [stát. instituce] ze dne [datum] o povolení připojení sousední nemovitosti na místní komunikaci, vyjádření [územní celek] ze dne [datum] k napojení nemovitosti na veřejnou kanalizační síť a vyjádření [územní celek] ze dne [datum] k napojení nemovitosti na obecní vodovod. Z uvedeného souhlasu s provedením ohlášené stavby je dále zřejmé, že realizaci stavby bylo možné zahájit v srpnu 2007.

6. Ze dvou smluv o poskytnutí překlenovacího úvěru TREND a úvěru ze stavebního spoření ze dne [datum] soud zjistil, že na základě každé smlouvy byl žalobkyni i žalovanému zvlášť poskytnut úvěr ve výši 300 000 Kč za účelem výstavby domu„ ve vlastnictví“. V případě úvěru poskytovanému žalovanému byla jako spoludlužník uvedena [celé jméno žalobkyně], identifikovaná [rodné číslo].

7. Z ohlášení změny údajů o pozemku k zápisu do katastru nemovitostí ze dne [datum] a geometrického plánu soud zjistil, že žalovaný jako jediný ohlašovatel ohlásil změnu pozemku parc. [číslo] spočívající v tom, že se jeho součástí stala stavba rodinného domu [adresa].

8. Z informací o pozemku soud zjistil, že [jméno] [příjmení] vlastní pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] – určený k plnění funkcí lesa.

9. Soudu bylo dále žalovaným i žalobkyní předloženo několik faktur od roku 2009 do 2012 za objednávku stavebního materiálu či montáží. Z těchto listinných důkazů soud zjistil, že objednávky činil jak žalovaný, tak žalobkyně. [ulice] materiál byl objednáván u několika různých společností. Žalovaný dále objednával i u dodavatele [jméno] [příjmení]„ [anonymizováno]“ se sídlem v [obec]. Faktury byly doplněny příjmovými pokladními doklady, které osvědčují úhradu vyúčtovaných položek v hotovosti, a to oběma účastníky. Některé faktury jsou vystaveny na žalobkyni, zatímco účtovanou částku uhradil žalovaný. Soudu byly předloženy také soupisky dokladů prokazující účelové použití, z nichž vyplývá, že žalobkyně touto cestou dokládala [ulice] spořitelně [obec] spořitelny použití poskytnutého úvěru na pořízení stavebního materiálu. K některým fakturách žalobkyně v soupisce uvedla i spolustavebníka [anonymizováno] [celé jméno žalovaného].

10. Soud provedl výslech svědka [jméno] [příjmení], narozeného [datum], jenž je bratrem žalobkyně, svědkyně [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], která je matkou žalobkyně a svědka [příjmení] et [anonymizováno] [jméno] [příjmení], narozeného [datum], který je strýcem žalobkyně. Všichni svědci nezávisle na sobě svými slovy a na podkladě svých osobních prožitků vypověděli, že od počátku bylo všem jasné, že dům bude společný obou účastníků. Svědci [příjmení] a [příjmení] sdělili, že skutečnost, že dům bude ve společném vlastnictví účastníků, slyšeli přímo od samotných účastníků. Totéž potvrdila i svědkyně [celé jméno žalobkyně], ačkoliv si nevzpomněla na konkrétní příležitosti, kdy měla možnost to od účastníků slyšet. Neměla však nikdy důvod pochybovat o tom, že by dům nebyl ve spoluvlastnictví účastníků. Svědek [příjmení] se setkával o samotě s účastníky a věci týkající se mj. majetku s nimi probíral, v rodině platil za odborníka v této oblasti. Všichni svědci také shodně uvedli, že na začátku vztahu účastníci bydleli u rodičů žalobkyně, neboť neměli dostatek finančních prostředků, ani vlastní zázemí. Rodina žalobkyně proto financovala stavbu domu a poskytovala účastníkům stavební materiál (mimo jiné i dřevo). Stavba byla financována i půjčkami účastníků. Výslechem svědkyně [celé jméno žalobkyně] soud zjistil, že při poskytování půjčky žalovanému ručila; vůči cizímu člověku by tak neučinila. Dle svědkyně rodina žalobkyně na stavbu poskytla téměř veškeré své úspory, všichni členové rodiny stavbě v různou dobu pomáhali (i babičky). K tomu by dle svědkyně nikdy nedošlo, pokud by bylo zřejmé, že dům bude pouze žalovaného. Svědkyně vyjádřila lítost nad celou situací. Svědek [příjmení] dále uvedl, že na stavbě trávil většinu času od začátku až do konce; pracovala tam i žalobkyně (např. nosila cihly), i v době, kdy byla těhotná. Z výpovědi svědka [příjmení] i svědka [příjmení] soud dále zjistil, že byla připravena dohoda o budoucím převodu pozemku, aby bylo zaručeno vlastnictví k domu obou účastníků. Svědek [příjmení] dále sdělil, že účastníky nabádal k tomu, aby uzavřeli manželství a převedením domu do společného jmění manželů se vyhnuli případným problémům. Sám účastníkům pomáhal při vyřizování stavebního povolení a řešení souvisejících problémů. Veškeré dokumenty i projektová dokumentace byly dle svědka vždy sestavovány pro oba účastníky současně. Podle něj by rodina [příjmení] nikdy na dům neposkytla tolik finančních prostředků, pokud by se nejednalo o dům jejich dcery. Pobouřila jej informace, že žalobkyně byla žalovaným vyzvána, aby dům vyklidila.

11. Výslechem svědka [jméno] [příjmení], přítele žalovaného, soud zjistil, že spolupracoval s žalovaným při výrobě některých věcí pro dům. S žalovaným si navzájem pomáhají. Svědek uvedl, že na stavbě pracoval především žalovaný a jeho přátelé, několikrát tam viděl i bratra žalobkyně, žalobkyni pak na stavbě neviděl nikdy. Svědek [příjmení] sdělil, že o předmětném sporu ví pouze od žalovaného; u rozhovorů mezi žalobkyní a žalovaným nikdy nebyl.

12. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že mezi účastníky byla od začátku dohoda, že stavba s pozemkem budou společné. Žalovaný dle jejího sdělení nikdy nenamítal, že oba byli uváděni na žádostech ke stavebnímu úřadu a dalších dokumentech týkajících souhlasu s provedením stavby. Pokud byl na pozdějších dokumentech (jako kupní smlouvě na část zahrady) uveden jen žalovaný, dle žalobkyně to pro ni nebylo důležité; vždy to vnímala tak, že se jedná o společné věci. Poprvé od žalovaného slyšela, že dům je jen jeho, až v nynějším sporu. Žalobkyně dále uvedla, že smlouvu o budoucím převodu pozemku jim navrhl uzavřít projektant. Situaci kolem zápisu vlastnického práva k domu do katastru nemovitostí žalobkyně nekontrolovala, nenapadlo jí, že by v tom mohl být problém.

13. Z účastnické výpovědi žalovaného soud dále zjistil, že na pozemku původně neměl v plánu stavět, přesvědčil ho kamarád. Chtěl mít nějaké zázemí. K listinám pro vyřízení povolení ke stavbě žalovaný uvedl, že považoval za formalitu, pokud s žalobkyní byli vždy uváděni oba dva. Se žalobkyní se nikdy nebavil o tom, že by stavěli společně (chtěl dům pro sebe a své děti). Dále uvedl, že financování stavby z větší části zajišťoval on. Nějaké peníze poskytla babička i matka žalobkyně, ale na stavbu domu nebyly všechny použity. Dle žalovaného žalobkyně při stavbě zajišťovala zejména jídlo a úklidové práce. Na stavbě částečně pomáhal bratr žalobkyně, její matka pomáhala jen s drobnými úkony. Žalovaný uvedl, že účast bratra žalobkyně považoval za výpomoc, kterou mu chtěl oplatit. Stejně tak žalobkyni chtěl za její finanční účast nabídnout peněžité vypořádání ve výši 800 000 Kč, které by odpovídalo dvojnásobku toho, co do stavby vložila. Pokud jde o smlouvu o smlouvě budoucí, dle žalovaného se s ní poprvé seznámil ve chvíli, kdy žalobkyně chtěla něco vyřizovat. Není si však vědom toho, že by smlouvu podepisoval. Po zhoršení vzájemných vztahů s žalobkyní žalovaný dle své výpovědi neměl přístup k potřebným dokumentům, upozornil tedy žalobkyni, že žije v jeho domě a může ji vystěhovat.

14. Na základě výše provedených důkazů s přihlédnutím k tomu, co uvedli účastníci, soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Z listinných důkazů osvědčujících povolení stavby předmětného domu je nepochybné, že stavba domu začala v roce 2007. Na základě shodných tvrzení účastníků pak má soud dále za prokázané, že v roce 2009 bylo dokončeno první nadzemní podlaží domu; dům začali účastníci užívat až v roce 2012. Soud má zejména z výpisu z katastru nemovitostí a kupních smluv také za prokázané, že pozemek pod domem i dům je zapsán jako výlučné vlastnictví žalovaného. Pokud jde o záměr stavět dům, dle soudu bylo mezi účastníky evidentně zavedeno, že své plány a dohody si neformulovali písemně – žalobkyně i její příbuzní proto svým dílem financovali stavbu bez písemného ujednání o budoucím vypořádání, podíleli se různou měrou na pracích, na počátku oba účastníci bez formální dohody využívali zázemí rodičů žalobkyně; jedinou výjimkou byla stručná dohoda z [datum] o budoucím převodu stavebního pozemku. Dohody mezi účastníky tedy měli především konkludentní formu. Dohody neměly výslovnou podobu, ale usuzuje se na ně z okolností, zejména chování účastníků, které bylo jasným odrazem vůle. Vzhledem k této okolnosti je obtížné najít jednoduchý přímý důkaz třeba v podobě smlouvy, která by dokládala poměry při výstavbě a vlastnictví stavby. Přímým důkazem o záměru vybudovat stavbu do spoluvlastnictví jsou výpovědi žalobkyně a svědků z její rodiny. Tyto výpovědi je sice nutné hodnotit s tou výhradou, že žalobkyně i svědci na věci mají svůj zájem (pokud jde o rodinu žalobkyně, tak minimálně zájem na úspěchu žalobkyně), nicméně soud tyto výpovědi přesvědčily samostatně i díky logické návaznosti na ostatními důkazy. Z uvedených výpovědí vyplynulo, že žalobkyně a žalovaný se skutečně domluvili tak, že stavba bude jejich společná (při některých příležitostech to i zmínili před dalšími osobami, jak o tom mluvili svědkové [příjmení], [příjmení], i [celé jméno žalobkyně]). Soud přesvědčila především výpověď svědka [příjmení], který s účastníky některé věci důkladněji probíral. Důvod, pro který soud výpovědi těchto svědků považuje za pravdivé, byl i jejich emotivní náboj. Ze všech výpovědí bylo patrno, že svědci měli především zájem popsat všechny skutečnosti, které pro ně byly samozřejmé. Z toho důvodu byly výpovědi někdy překotné a svědkyně [celé jméno žalobkyně], u níž se emoce zdály nejpatrnější, vypovídala poměrně neuceleně, dokonce si na některé věci nevzpomněla. Tento nedostatek ale spíše dokládá objektivitu její výpovědi, na kterou se svědkyně účelově nepřipravovala. Z výpovědí svědků vychází jednoznačný závěr, že rodina žalobkyně pomáhala na stavbě jen z toho důvodu, že dům měl být ve spoluvlastnictví žalobkyně, přičemž takovou vůli před stavbou i v průběhu stavby dali najevo i žalobkyně a žalovaný.

15. Pravdivost svědeckých výpovědí je podložena i nepřímými důkazy, indiciemi, že žalobkyně měla ke stavbě rodinného domu větší vztah než jen jako pouhá družka někoho, kdo staví. Žalobkyně se žalovaným měla od počátku v úmyslu stavět i pro sebe (pro svou vlastní rodinu), o kterémžto úmyslu žalovaný přinejmenším věděl a respektoval jej. Soudu byla předložena velká řada listin, z nichž vyplývá jeden závěr, a sice že jako stavitele domu sami sebe označovali oba účastníci (například projektová dokumentace, ohlášení stavby). O záměru účastníků stavět dům společně svědčí také smlouvy o úvěru, neboť oběma byl úvěr na bydlení poskytnut. Tento záměr podtrhuje i skutečnost, že matka žalobkyně se stala ručitelem pro úvěr žalovaného (nečinila by tak, pokud by žalobkyně neměla mít podíl na domě). Za nejvýznamnější nepřímý důkaz soud považuje smlouvu o smlouvě budoucí z [datum], na základě které žalobkyně měla dostat podíl na pozemku, na kterém se stavělo. Takový převod dává smysl pouze tehdy, pokud měl být i dům společný. Naopak nelze nalézt opodstatnění, aby žalovaný stavěl výlučně svůj dům (financovaný i žalobkyní) a žalobkyni převáděl samotný zastavěný pozemek (který financoval žalovaný samostatně). V době dobrých vztahů mezi účastníky lze chápat, že převod odložili na pozdější dobu, aby ušetřili poplatek za návrh na vklad. Prvotní žalobcova obrana (dokud nebylo k dispozici podepsané vyhotovení), že smlouvu nikdy neviděl, byla vyvrácena nalezením podepsané smlouvy ve spisu stavebního úřadu města Třešť. Rovněž nákupy stavebního materiálu střídavě žalovaným i žalobkyní i přijetí obou úvěrů bez jakéhokoliv ujednání o způsobu vypořádání jsou znakem toho, že výsledek stavební činnosti měl být společný. Žalobce na stavbě svými silami sice pracoval častěji a více intenzivně, žalobkyně se ale při tom starala o zázemí obdobně, jak tomu bývá v manželských domácnostech – společně oba sledovali záměr, aby byla zdárně dokončena stavba domu. Žádná z těchto nepřímých jednotlivostí by sice nestačila k hodnocení případu, ale ze souhrnu všech důkazů je možné přijmout závěr, že žalobkyně a žalovaný stavěli dům jako společný.

16. Oproti výše zmíněným důkazům dle soudu nic podstatného nepřinesla výpověď svědka [příjmení], neboť ten nebyl u žádných rozhovorů mezi účastníky, informace má jen od žalovaného. Obdobně soud nepřesvědčila ani výpověď žalovaného. Sice se nedá říci, že by jeho výpověď působila jako výpověď lháře, ale v kontextu s ostatními důkazy jeho verze skutečnosti nedává smysl. Pochyby pak budila výpověď žalovaného, že se měl nechat k výstavbě přesvědčit kamarádem na základě toho, že mu pomůžou sousedé – takové uvažování nelze věřit rozumnému člověku, zvláště když potom od začátku staví s notnou pomocí své družky a její rodiny.

17. S ohledem na zjištěný skutkový stav, kdy je nepochybné, že předmětný rodinný dům se začal stavět v roce 2007, se soud řídil ustanovením § 3028 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“). Podle tohoto ustanovení není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů. Předmětem sporu je určení, zda žalobkyně má vlastnické právo k ideální polovině domu. Jedná se tedy o spor, který vychází z oblasti civilního práva, a proto soud pro následující hodnocení věci vycházel ze zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník (dále jen„ obč. zák.“).

18. Hmotněprávní úprava spoluvlastnictví zakotvena v § 136 a násl. obč. zák. je zaměřena spíše na popis tohoto institutu z hlediska jeho odlišností od vlastnictví výlučného. Pokud jde o základní pojmy společné jednotlivým formám vlastnictví, lze jejich obecnou úpravu nalézt v ustanoveních § 123 a násl. obč. zák. upravujících vlastnické právo. Pro posouzení předmětné věci je užitečné především ustanovení § 132 odst. 1 obč. zák., které upravuje způsoby vzniku vlastnictví. Podle tohoto ustanovení lze vlastnictví věci nabýt kupní, darovací nebo jinou smlouvou, děděním, rozhodnutím státního orgánu nebo na základě jiných skutečností stanovených zákonem. Jednotlivé způsoby nabývání vlastnictví dále komentářová literatura rozlišuje na derivativní a originární. V předmětné věci se vlastnické právo k domu zcela jistě založilo originárním způsobem, neboť vznikla nová věc. Pro určení osoby vlastníka je rozhodující okamžik nabytí vlastnického práva, resp. kdy se věc stala předmětem právních vztahů ([jméno], Ondřej. § 132 (Způsoby nabývání vlastnického práva). In: [příjmení], [jméno], [příjmení], [jméno] aj. Občanský zákoník: Komentář (Systém ASPI). Wolters Kluwer (cit. 2022 [číslo]). Dostupné v systému ASPI). Uvedený závěr rozvíjela i ustálená judikatura. Pro posuzovanou věc má význam především závěr přijatý Nejvyšším soudem ČR v rozsudku ze dne 5. 2. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2534/2000. Dle něho pro posouzení okamžiku vzniku stavby jako věci je rozhodný okamžik, v němž je stavba vybudována minimálně do takového stadia, od něhož počínaje všechny další stavební práce směřují již k dokončení takto druhově i individuálně určené věci. Tímto minimálním okamžikem je u nadzemních staveb, kterou je i posuzovaná budova, stav, kdy je již jednoznačně a nezaměnitelným způsobem patrno alespoň dispoziční řešení prvního nadzemního podlaží. Během řízení vyšlo najevo, že první nadzemní podlaží bylo dokončeno v roce 2009. V tomto okamžiku se tedy dům stal předmětem právních vztahů a konstituovalo se vlastnické právo k němu. Od tohoto okamžiku jsou pro vlastnické vztahy další stavební práce bezvýznamné, i když náklady na ně převýší náklady již vynaložené.

19. Spornou otázkou pro posouzení vlastnictví k předmětnému domu zůstává, kdo byl stavebníkem v okamžiku, kdy se k rodinnému domu vytvořilo vlastnické právo, a to stavebníkem nikoli ve smyslu stavebního práva, nýbrž ve smyslu práva občanského (tj. hmotněprávní význam pojmu stavebník). Pokud žalovaný tvrdí, že dům stavěl především on a z toho důvodu je jeho vlastníkem, výsledky dokazování toto tvrzení vyvrátily a přisvědčily opačnému tvrzení žalobkyně za použití následující ustálené judikatury. V usnesení ze dne 25. 3. 2015, sp. zn. 22 Cdo 3610/2014, Nejvyšší soud ČR zformuloval následující interpretační pravidlo:„ Společným zřízením stavby nemusí být jen případ, kdy oba stavebníci staví svépomocí; může jít i o stav, kdy stavba je zřizována dodavatelsky, oba se však na ní podílí společným úsilím, vynakládají na ni peněžní prostředky a dokonce ve vztahu ke státnímu úřadu deklarují, že se na jejím pořízení podíleli rovným dílem. To, že účastníci spolu zřizují stavbu, kterou hodlají společně užívat, je zpravidla důkazem o existenci konkludentní (mlčky, nevýslovně uzavřené) dohody o spoluvlastnictví stavby, nevyplývá-li z okolností věci něco jiného.“ V rozsudku ze dne 5. 11. 2022, sp. zn. 22 Cdo 1174/2001 Nejvyšší soud uzavřel, že„ samotná okolnost, že se stavebníci nově vzniklé stavby dohodli pouze o "společném užívání" této stavby, aniž by cokoliv sjednali o vlastnictví k ní, ještě nevylučuje vznik jejich spoluvlastnictví.“ Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky existovala konkludentní dohoda, že stavba bude společná jak pro užívání obou, tak v rovině vlastnického práva. Není pochyb o tom, že účastníci dům stavěli společně pro svou vlastní rodinu a podstatný díl do stavby domu vložili oba. Lze tedy jednoznačně uzavřít, že předmětný rodinný dům vznikl jako stavba společná a oba účastníci na něm mají společný (rovný) podíl. Rozsah vlastnického práva žalobkyně i žalovaného k rodinnému domu tedy odpovídá ideální .

20. Na požadovaném určení žalobkyně má naléhavý právní zájem ve smyslu § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), neboť bez soudního rozhodnutí nemůže dosáhnout zápisu skutečného stavu do katastru nemovitostí. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyni je její vlastnické právo upíráno, neboť nebylo zapsáno do katastru nemovitostí. Soud tedy považuje žalobu za přípustnou a za opodstatněnou. Na žalobě neshledal žádný náznak nemravnosti. Výrokem I. tohoto rozsudku proto bylo žalobě plném rozsahu vyhověno. Okolnost, že tímto určením se nepřímo deklaruje, že konkrétní dům není součástí pozemku, nemůže jít žalobkyni k tíži; šlo v době vzniku vlastnického práva o běžný jev. Z určení podílu žalobkyně pak také vyplývá, že žalovanému patří zbývající ideální poloviční podíl.

21. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. Jelikož žalobkyně dosáhla plného úspěchu ve věci, má právo na náhradu nákladů vynaložených na odměnu právního zástupce, a to celkem za devět úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, sepsání žaloby, písemné vyjádření ze dne [datum] a [datum] a účast na jednání dne [datum], [datum] a [datum] – obě poslední trvající přes dvě hodiny) ve výši 9 × 3 100 Kč podle § 7 bod 5 a § 11 odst. 1 písm. a), d) a g) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“), když tarifní hodnota podle § 9 odst. 4 písm. b) AT činí 50 000 Kč. Dále žalobkyni náleží náhrada hotových výdajů v paušální výši celkem 2 700 Kč za devět úkonů právní služby podle § 14b odst. 5 písm. b) AT, náhrada za DPH o sazbě 21% ve výši 6 426 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 7 000 Kč Celkem tak náklady řízení na straně žalobkyně činí 44 026 Kč. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. soud uložil žalovanému, aby náhradu nákladů řízení zaplatil ve lhůtě 3 dnů.

Poučení