11 C 154/2022 - 43

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl soudkyní Mgr. Marcelou Zbořilovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0] [Adresa zainteresované osoby 0/0] zastoupená [Jméno zástupce zainteresované osoby 0/0], advokátkou [Adresa zainteresované osoby 1/1] proti žalované: [stát, organizační složka státu] [Adresa zainteresované osoby 1/0] o 3,710.810,- Kč s úroky z prodlení takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 906 780 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 2 804 030 Kč se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 624,- Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se v řízení domáhá náhrady škody ve výši 3,710.810,- Kč se zákonnými úroky z prodlení z titulu nesprávného úředního postupu, kdy v řízení o dědictví po [jméno FO] zemřelé dne [datum] (dále také jako „zůstavitelka“), vedeném pod sp. zn. [spisová značka] u Okresního soudu [název města], byla dne [datum] schválena dohoda o vypořádání dědictví v obvyklé hodnotě 907.550,- Kč (lesní a další pozemky vedené jako ostatní plocha, trvalý travní porost či pozemky ve zjednodušené evidenci – parcely původ pozemkový katastr v katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [hodnota] pro obec [adresa]. Tyto pozemky byly oceněny znaleckým posudkem [jméno FO], znalce v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace na lesní pozemky, porosty a škody na nich, a to částkou 715 710,-- Kč, a znaleckým posudkem [jméno FO], znalcem pro základní obor ekonomika stavebnictví pro odvětví ceny a odhady nemovitostí – stavby obytné, průmyslové a zemědělské, a to částkou 191 440,-- Kč. Ostatní projednaný majetek, tj. nábytek, televize a lednice měly souhrnnou hodnotu 400,-- Kč, v pasivech dědictví byly pouze náklady pohřbu ve výši 770,-- Kč). V srpnu roku [rok] obdržela žalobkyně přípis Okresního soudu [název města], sp. zn. [spisová značka], podle kterého dodatečně vyšla najevo existence závěti zemřelé [jméno FO], sepsaná ve formě notářského zápisu dne [datum] na Státním notářství [název města] pod sp. zn. [spisová značka], v níž zůstavitelka ustanovila dědici všech svých nemovitostí rovným dílem manžele [jméno FO] a žalobkyni, a dědicem ostatního majetku svého manžela [jméno FO], pokud by ten nedědil, jako náhradní dědicové byli ustanoveni manželé [jméno FO]. Vzhledem k tomu, že [jméno FO] a [jméno FO] zemřeli ještě před smrtí [jméno FO], v době úmrtí zůstavitelky přicházela v úvahu jako jediná dědička ze závěti právě žalobkyně. Žalobkyně poukázala na právní úpravu, podle které byla zákonem č. 30/2000 Sb., zřízena Centrální evidence závětí, kterou povede Notářská komora ČR, do její evidence se měly zapsat závěti sepsané státními notářstvími do [datum], které nadále zůstaly uloženy u okresních soudů. Okresní soudy přitom měly povinnost předat kopii své evidence notářské komoře. Dne [datum], tedy ještě za života zůstavitelky, byla Okresnímu soudu [název města] ze strany Notářské komory ČR doručena výzva k provedení kontroly a potvrzení úplnosti a správnosti všech údajů, které byly uvedeny na kartotéčních lístcích závětí, soudem dříve předaných NK ČR, a k odstranění zjištěných závad tak, aby mohlo dojít k zaevidování závětí do přechodné databáze systému CEZ Notářské komory ČR. Přiložen byl mimo jiné i kartotéční lístek s údaji o závěti zůstavitelky, nicméně jaké konkrétní závady bránící jejímu zaevidování do přechodné databáze systému CEZ na „jejím“ kartotéčním lístku Notářská komora ČR zjistila, nebylo uvedeno; žalobkyni ani není známo, zda se podnětem k odstranění vad soud nějak zabýval. K řádnému zaevidování závěti zůstavitelky do evidence CEZ nedošlo, což je zřejmé z toho, že soudní komisařka pověřená projednáním dědictví po paní [jméno FO] po zahájení dědického řízení provedla vyhledávání v evidenci závětí v CEZ s negativním výsledkem dne [datum], jak plyne z předmětného dědického spisu. Nesprávným úředním postupem vznikla žalobkyni škoda rovnající se hodnotě dědictví, vyčíslené ke konci roku [rok] znaleckým posudkem [tituly před jménem] [jméno FO] ve výši 3,710.810,- Kč. Žalobkyně uplatnila nárok předběžně u žalované podáním ze dne [datum], ta jej projednala a stanoviskem ze dne [datum] jej neuznala ani částečně důvodným.

2. Žalovaná ve věci uvedla, že žalobkyně u ní předběžně uplatnila nárok na náhradu škody dne [datum], žalovaná jej projednala stanoviskem ze dne [datum] a neshledala jej ani částečně důvodným, žalovaná nespatřuje v postupu Okresního soudu [název města] nesprávný úřední postup, jelikož ten řádně závěť notářské komoře nahlásil, pokud jde o přípis komory týkající se problémových závětí, není zřejmé, zda se jednalo i o závěť zůstavitelky. Pokud jde o postup Notářské komory ČR, tak za ten nenese stát odpovědnost. Žalovaná sporuje i výši škody, ta by se mohla rovnat pouze hodnotě dědictví v roce [rok]. Konečně žalovaná namítla nevyčerpání všech procesních prostředků obrany ve smyslu § 8 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., a to postupem podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., kdy jedna z neoprávněných dědiček je ještě naživu. Z uvedených důvodů žalovaná navrhuje žalobu zamítnout.

3. Na jednání dne [datum] byla žalobkyně vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby uvedla, z jakých důvodů se nedomáhala vydání dědictví či proč nepodala žalobu podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Ke svým tvrzením měla žalobkyně označit důkazy k jejich prokázání, žalobkyně byla poučena o následcích nesplnění výzvy.

4. Na výzvu soudu reagovala žalobkyně v podání ze dne [datum], v němž uvedla, že předmětné nemovitosti byly již v roce [rok] úplatně převedeny na manžele [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO].

5. Soud zjistil ve věci následující pro věc podstatné skutečnosti. Mezi účastníky řízení je nesporné, že byla u žalované uplatněna žádost na náhradu škody dne [datum], a to ve výši 3 781 250 Kč. Nárok byl projednán dne [datum] s tím, že mu nebylo vyhověno, nebyl shledán důvodným. Ze spisu Okresního soudu [název města], sp. zn. [spisová značka] soud zjistil následující: Pod touto spisovou značkou je vedeno řízení o dědictví paní [jméno FO], nar. [datum], zemřelé [datum], kdy podle znaleckého posudku č. [číslo] zpracovaného [jméno FO] dne [datum] byly oceněny pozemky č. [hodnota], 311, 315, 316, 317, 328, 385/2 a 396/2 dle KN a trvalých porostů na nich nacházejících se v obci [adresa], k. ú. [adresa], kdy cena těchto pozemků byla stanovena ve výši 715 710 Kč; a dále, podle znaleckého posudku č. [číslo] ze dne [datum], byla oceněna nemovitost a zemědělské pozemky v katastrálním území [adresa], l. v. č. [hodnota], byla stanovena zjištěná cena 191 437,48 Kč, po zaokrouhlení 191 440 Kč. Podle usnesení Okresního soudu [název města] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací] byla určená obvyklá cena majetku zůstavitelky částkou 907 550 Kč, výše pasiv 770 Kč, čistá cena dědictví je určena částkou 906 780 Kč, usnesení nabylo právní moci dne [datum].

6. Podle protokolu o zjištění stavu a obsahu závěti, sp. zn. [spisová značka], ze dne [datum] byl zjištěn stav a obsah závěti dědictví po [jméno FO], nar. [datum], zemřelé dne [datum], kdy byla nalezena tato listina, je uvedeno, že závěť byla sepsána notářským zápisem ze dne [datum] Státním notářstvím [název města] pod č. j. [číslo jednací]. Připojená závěť, podle které paní [jméno FO] ustanovila za dědice všech svých nemovitostí manžele [jméno FO], nar. [datum] a [Jméno zainteresované osoby 0/0][Datum narození zainteresované osoby 0/0], a to oba rovným dílem. Dědicem ostatního majetku byl ustanoven manžel, [jméno FO], nar. [datum], a kdyby ten z jakéhokoliv důvodu nedědil, byli náhradními dědici ustanoveni výše uvedení manželé [jméno FO] a [Jméno zainteresované osoby 0/0], rovným dílem.

7. Dle vyrozumění ze dne [datum] adresovaného paní [jméno FO] s ohledem na to, že je dcerou pana [jméno FO], je jí sděleno, že vyšla najevo existence závěti. Vyrozumění je Stejné vyrozumění bylo zasláno paní [Jméno zainteresované osoby 0/0] a paní [jméno FO].

8. Podle dopisu Notářské komory ze dne [datum] adresovanému paní [jméno FO], jedná se o vyřízení podnětu – žádosti o prověření postupu [tituly před jménem] [jméno FO], notářky v [název města], ve věci řízení o pozůstalosti po paní [jméno FO], kdy bylo sděleno, že se Prezidium Notářské komory nemůže podáním po věcné stránce zabývat, protože není oprávněno přezkoumávat postup a správnost jednotlivých usnesení v řízení o dědictví s tím, že soudní komisařka splnila svojí povinnost provést vyhledávání v Centrální evidenci závětí, které mělo negativní výsledek. Podle kontrolního výtisku Centrální evidence závětí soudní komisař [tituly před jménem] [jméno FO] provedla vyhledávání závěti ohledně paní [jméno FO]; počet nalezených závětí:

0. Kontrolní výtisk je ze dne [datum].

9. Podle dopisu Notářské komory ze září [rok] adresovaného Okresnímu soudu v [název města], doručeného [datum], věc: Zaslání problémových záznamů o závětech uložených u soudu, byl okresní soud požádán o provedené kontroly a potvrzení úplnosti a správnosti všech údajů, které jsou uvedeny na přiložených kopiích kartotéčních lístků předaných Notářské komoře České republiky, kdy byly objeveny různé závady bránící zaevidování do přechodné databáze systému Centrální evidence závětí Notářské komory ČR.

10. Podle kopie kartotéčního lístku, jedná se o lístek ohledně pí. [jméno FO], č. závěti [číslo], je uveden s poznámkou sp. zn. [spisová značka]. Podle kopie části jmenného seznamu závětí je uvedená [jméno FO] se shodným rodným číslem, [adresa] a je uvedeno číslo závěti shodné s kartotéčním lístkem, [číslo].

11. Podle předžalobní výzvy ze dne [datum] byla žalovaná vyzvána k úhradě částky celkem 3 710 810 Kč.

12. Podle výpisu z katastru nemovitostí k datu [datum], [adresa], obec [adresa], katastrální území [adresa], list vlastnictví [číslo], vlastnické právo svědčí [jméno FO], jedná se o pozemky parc. č. [hodnota] - zastavěná plocha a nádvoří, součástí pozemku je stavba popisné číslo [hodnota], dále parcela [číslo] - zastavěná plocha a nádvoří, parcela [číslo] - zastavená plocha a nádvoří. Pokud jde o nabývací tituly a jiné podklady k zápisu; smlouva darovací, o zřízení věcného břemene - bezúplatná, o zákazu zcizení a zatížení ze dne [datum]. Tedy z toho plyne, že darovací smlouvou ze dne [datum] k předmětným pozemkům nabyl vlastnické právo pan [jméno FO].

13. Podle kopie kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem, ze dne [datum], tato měla být uzavřena mezi prodávající [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO], všichni na straně prodávající, a kupující [jméno FO] a [jméno FO] a týká nemovitostí zapsaných u Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj, Katastrální pracoviště [adresa], katastrální území [adresa], list vlastnictví [číslo]. Kopie obsahuje i kopie ověřovacích doložek s razítkem Katastrálního úřadu pro Středočeský kraj v kopii s vkladem práva [datum], právní účinky [datum], kdy návrh je [datum].

14. Podle usnesení Okresního soudu v [název města] ze dne [datum], č. j. [spisová značka], bylo rozhodnuto o pozůstalosti po [tituly před jménem] [jméno FO], kdy mimo jiné bylo určeno, že paní [jméno FO] do jejího výlučného vlastnictví patří pozemky a nemovitosti zapsané, list vlastnictví [číslo], v katastrálním území [adresa], Katastrální úřad pro [kraj]

15. Soud pro nadbytečnost neuvádí dílčí skutková zjištění, na nichž své rozhodnutí nezaložil, z důkazů v řízení provedených byla učiněna skutková zjištění pro posouzení důvodnosti žalobou uplatněného nároku, jak jej soud podává, plně postačující. Ze stejného důvodu byly zamítnuty další důkazní návrhy učiněné v řízení.

16. Soud má po provedeném dokazování prokázaný skutkový stav. Soud má za prokázaný průběh řízení vedeného u Okresního soudu v [název města] pod sp. zn. [spisová značka]. V srpnu roku [rok] obdržela žalobkyně přípis Okresního soudu v [název města], sp. zn. [spisová značka], podle kterého dodatečně vyšla najevo existence závěti zemřelé [jméno FO], sepsaná ve formě notářského zápisu dne [datum] na Státním notářství v [název města] pod sp. zn. [spisová značka], v níž zůstavitelka ustanovila dědici všech svých nemovitostí rovným dílem manžele [jméno FO] a žalobkyni, a dědicem ostatního majetku svého manžela [jméno FO], pokud by ten nedědil, jako náhradní dědicové byli ustanoveni manželé [jméno FO]. [jméno FO] a [jméno FO] zemřeli ještě před smrtí [jméno FO]. Dne [datum], tedy ještě za života zůstavitelky, byla Okresnímu soudu v [název města] ze strany Notářské komory ČR doručena výzva k provedení kontroly a potvrzení úplnosti a správnosti všech údajů, které byly uvedeny na kartotéčních lístcích závětí, soudem dříve předaných NK ČR, a k odstranění zjištěných závad tak, aby mohlo dojít k zaevidování závětí do přechodné databáze systému CEZ Notářské komory ČR. Přiložen byl mimo jiné i kartotéční lístek s údaji o závěti zůstavitelky, nicméně jaké konkrétní závady bránící jejímu zaevidování do přechodné databáze systému CEZ na „jejím“ kartotéčním lístku Notářská komora ČR zjistila, nebylo uvedeno. K řádnému zaevidování závěti zůstavitelky do evidence CEZ nedošlo, soudní komisařka pověřená projednáním dědictví po paní [jméno FO] po zahájení dědického řízení provedla vyhledávání v evidenci závětí v CEZ s negativním výsledkem dne [datum]. Dne [datum] bylo dle kupní smlouvy o převodu vlastnického práva k nemovitostem, uzavřené mezi prodávajícími [jméno FO] a [jméno FO] a [jméno FO] a kupujícími [jméno FO] a [jméno FO] nemovitosti zapsané u Katastrálního úřadu pro [kraj] [adresa], katastrální území [adresa], list vlastnictví [číslo], převedeno vlastnické právo k předmětným nemovitostem.

17. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle následujících ustanovení. Podle ust. § 1 zákona stát odpovídá za podmínek zákonem stanovených za škodu způsobenou při výkonu státní moci. Podle ust. § 13 odst. 1 stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Podle ust. § 26 zákona, pokud není stanoveno jinak, řídí se právní vztahy upravené v zákoně občanským zákoníkem ("o.z."). Podle § 14 odst. 1 cit. zák. se nárok na náhradu škody uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, přičemž podle ust. odst. 3 cit. § je uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. § 15 odst. 2 cit zák. pak stanoví, že poškozený se může domáhat náhrady škody u soudu pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

18. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od [datum], tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti. Dle odst. 2 tamtéž není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

19. Podle § 105 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku, účinného do [datum], jde-li o právo oprávněného dědice na vydání dědictví (§ 485), počne běžet promlčecí doba od právní moci rozhodnutí, jímž bylo dědické řízení skončeno. Dle § 101 tamtéž pokud není v dalších ustanoveních uvedeno jinak, je promlčecí doba tříletá a běží ode dne, kdy právo mohlo být vykonáno poprvé. Dle § 485 odst. 1 tamtéž zjistí-li se po projednání dědictví, že oprávněným dědicem je někdo jiný, je povinen ten, kdo dědictví nabyl, vydat oprávněnému dědici majetek, který z dědictví má, podle zásad o bezdůvodném obohacení tak, aby neměl majetkový prospěch na újmu pravého dědice. Podle § 486 tamtéž kdo v dobré víře něco nabyl od nepravého dědice, jemuž bylo dědictví potvrzeno, je chráněn tak, jako by to nabyl od oprávněného dědice. Dle § 134 odst. 1 tamtéž oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost. Dle odst. 3 tamtéž do doby podle odstavce 1 se započte i doba, po kterou měl věc v oprávněné držbě právní předchůdce.

20. Podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, tomu, kdo nebyl účastníkem jako dědic v době vydání rozhodnutí o pozůstalosti, nebrání právní moc rozhodnutí o pozůstalosti v tom, aby se svého práva k pozůstalosti domáhal žalobou.

21. Podle přechodných ustanovení k části druhé zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, odst. 1 do Centrální evidence závětí vedené Notářskou komorou České republiky se zapíší závěti, listiny o vydědění a listiny o odvolání těchto úkonů sepsané notářskými zápisy státního notářství v době do [datum]; tyto závěti nadále zůstávají uloženy u okresních soudů. Dle odst. 2 tamtéž do Centrální evidence závětí vedené Notářskou komorou České republiky se zapíší též závěti, které byly sepsány notářským zápisem nebo které notář převzal do úschovy před účinností tohoto zákona. Dle odst. 3 tamtéž okresní soudy předají Notářské komoře České republiky kopii své evidence neprohlášených závětí nejpozději do šesti měsíců od účinnosti tohoto zákona. Do doby předání budou provádět šetření v evidenci neprohlášených závětí pro účely řízení o dědictví okresní soudy podle dosavadních předpisů.

22. K tomu, aby byla založena odpovědnost státu za škodu podle výše citovaného zákona č. 82/1998 Sb., je nutno, aby byly naplněny následující podmínky. Existence odpovědnostního titulu, tedy nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, dále vznik škody a současně také příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, přičemž všechny tyto podmínky musí být splněny současně. Předně se soud ve věci zabýval tím, zda je splněna podmínka odpovědnostního titulu spočívajícího v žalobkyní tvrzeném nesprávném úředním postupu. Soud v tomto ohledu shledal, že ve věci došlo k nesprávnému úřednímu postupu, neboť pro účely předmětného dědického řízení nebyla předložena, ač se tak z úřední činnosti soudu stát mělo, závěť, dle které se dědicem zůstavitelčina majetku měla stát žalobkyně. Není přitom rozhodné, zda došlo k pochybení na straně okresního soudu při plnění povinnosti dle přechodných ustanovení k části druhé zákona č. 30/2000 Sb., který po přípisu z Notářské komory ze dne [datum] byl požádán o kontrolu správnosti údajů v kartotéčním lístku, týkajícím se zůstavitelky (provedeným dokazováním bylo potvrzeno, že závět zůstavitelky [jméno FO] se nacházela na seznamu závětí, které pro různé závady nebylo možné zaevidovat do přechodné databáze systému Centrální evidence závětí), či zda došlo k pochybení Notářské komory, podstatné je, jak již bylo uvedeno, že závěť sepsaná notářským zápisem dne [datum] Státním notářstvím v [název města] pod č.j. [spisová značka], nebyla předložena v rámci předmětného dědického řízení, neboť nebyla notářkou v Centrální evidenci závětí ke dni [datum] dohledána.

23. Soud rovněž dospěl k závěru, že za takový postup (ať už Notářské komory nebo okresního soudu) odpovídá stát podle zákona č. 82/1998 Sb., přičemž odkazuje např. na nález Ústavního soudu ze dne 13. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 529/09, v němž Ústavní soud uzavřel: „Jedním ze stěžejních principů právního státu, k němuž ČR zavazuje čl. 1 odst. 1 Ústavy, je budování důvěry občanů v právo a instituce státu, resp. veřejné moci. Tam, kde jednotlivec jedná s důvěrou ve věcnou správnost aktů státu či jeho postupů a rovněž s důvěrou v jejich soulad s právem, musí být současně garantováno právo na náhradu škody, pokud se ukáže, že presumpce správnosti či zákonnosti byla klamná. Jinak řečeno, taková důvěra je možná pouze tehdy, pokud stát či subjekty, na něž stát přenesl výkon některých svých pravomocí, odpovídají za škodu vzniklou jednotlivci jejich činností v případě, že tyto činnosti se posléze ukáží jako nezákonné či jinak vadné. Současná obecná tendence, spočívající v přenášení množství pravomocí spadajících do výkonu veřejné moci na subjekty nestátního charakteru nemůže být důvodem pro to, aby se stát zcela zbavoval objektivní odpovědnosti za jejich činnost, nebo aby skutečnost, že určitou činnost vykonával nestátní subjekt, vedla k nějakému jinému, tj. mírnějšímu výkladu odpovědnosti státu, případně institutů vážících se k odpovědnosti, v daném případě výkladu pojmu nesprávný úřední postup. Výše uvedené platí i pro výkon notářství, resp. pro sepisování notářských zápisů o právních úkonech.“ Uvedené nepochybně dopadá i na činnost Notářské komory pokud jde o vedení Centrální evidence závětí ve smyslu Části druhé Čl. II zákona č. 30/2000 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony.

24. Pokud jde o další předpoklad vzniku odpovědnosti státu za škodu podle zák. č. 82/1998 Sb., a to o existenci příčinné souvislosti, soud vycházel z judikatury Nejvyššího soudu. Podle této judikatury (např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] a [spisová značka]) nárok na náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem vůči státu může být úspěšně uplatněn pouze tehdy, nemůže-li poškozený úspěšně dosáhnout uspokojení své pohledávky vůči dlužníku, který je mu povinen plnit. V projednávané věci se žalobkyně domáhá proti státu náhrady škody spočívající v tom, že se jí nedostalo jejího dědického podílu, na který by měla nárok, pokud by byla notáři předložena závěť zůstavitelky. Osobám, které nabyly celé dědictví po zemřelé, se tak dostalo dědického podílu žalobkyně, v daném případě celého dědictví. Občanský zákoník č. 40/1964 Sb., je potřeba na věc aplikovat pokud jde o vydržení předmětného dědictví a promlčení práva na vydání bezdůvodného obohacení, neboť ten byl účinný v době úmrtí a nabytí vlastnického práva k předmětným nemovitostem. Pokud jde o vydání dědictví, resp. práva oprávněného dědice domáhat se dědictví žalobou, soud má za to, že je potřeba aplikovat úpravu účinnou v době, kdy se žalobkyně dozvěděla o existenci závěti, tj. ust. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, účinného od 1. 1. 2014 a zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. V době, kdy se žalobkyně o škodě dozvěděla, tedy dopisem ze dne [datum], platilo ustanovení § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013, kdy žalobkyně měla právo domáhat se vydání bezdůvodného obohacení žalobou. K tomu viz komentář v ASPI k § 189 zákona č. 292/2013 Sb., Uplatňování práv žalobou autorek JUDr. Klára Hamuľáková Ph.D., JUDr. Jana Petrov Křiváčková, Ph.D., které uzavírají: „Právní moc rozhodnutí o pozůstalosti nebrání tomu, kdo nebyl účastníkem řízení jako dědic, aby se svého práva domáhal samostatnou žalobou. To se týká osob, které se nepřihlásily ve stanovené lhůtě dle § 166, nebo těch, kteří nebyli vyrozuměni dle § 167. Pokud se tato osoba nepřihlásí do pravomocného skončení pozůstalostního řízení, dědické právo jí nezaniká, a tato osoba se může domáhat vydání své části pozůstalosti i po skončení dědického řízení (§ 1671 obč. zák.). Právo domáhat se žalobou vydání části pozůstalosti se dle § 614 obč. zák. nepromlčuje, neboť se jedná o vlastnické právo dědice k pozůstalosti, které nabyl smrtí zůstavitele (důvodová zpráva k občanskému zákoníku). Žaloba může znít na vydání věci, vyklizení věci či vydání bezdůvodného obohacení. Této osobě však hrozí, že věc byla mezitím ostatními dědici vydržena (§ 1091 obč. zák.) nebo se právo na vydání bezdůvodného obohacení promlčelo (§ 629 a 638 obč. zák.). K počátku běhu lhůty srov. § 621 obč. zák.“ 25. Žalobkyně se o škodě dozvěděla dne [datum], usnesení o dědictví nabylo právní moci dne [datum], tedy téměř 18 let po pravomocném skončení dědického řízení. Žalobkyně byla v této věci na jednání dne [datum] vyzvána podle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř., aby uvedla, z jakých důvodů se nedomáhala vydání dědictví či proč nepodala žalobu podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních. Žalobkyně uvedla, že předmětné nemovitosti byly již v roce [rok] úplatně převedeny na manžele [tituly před jménem] [jméno FO] a [jméno FO], což bylo prokázáno výpisem z katastru nemovitostí. Nemovitosti byly pak dále převedeny částečně na pana [jméno FO]. Neoprávněným dědicům ohledně předmětných nemovitostí počala běžet 10 letá vydržecí lhůta od [datum], vzhledem k tomu, že neoprávnění dědicové byli v dobré víře, neboť dědictví nabyli na základě pravomocného rozhodnutí soudu, počítá se do vydržení i doba, po kterou měli předmětné nemovitosti v držbě, nemovitosti byly následně převedeny s právními účinky ke dni [datum], což však nemá na běh vydržecí doby vliv vzhledem k dobré víře (§ 134 odst. 1 a 3 zákona č. 40/1964 Sb.), 10 letá vydržecí doba uběhla ohledně předmětných nemovitostí ke dni [datum], tedy téměř 8 let předtím, než se by se žalobkyně mohla domáhat svého práva žalobou na vydání bezdůvodného obohacení vůči aktuálním vlastníkům nemovitostí podle § 485 odst. 1 občanského zákoníku, účinného v té době. Žaloba, podaná podle § 189 odst. 2 zákona č. 292/2013 Sb. by tak nemohla být, s ohledem na vydržení, úspěšná, soud má za to, že jsou splněny podmínky ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 1404/2004, 25 Cdo 2601/2010 a 30 Cdo 1415/2013, aniž by bylo formalisticky trváno na podání zjevně bezúspěšné žaloby (obdobně nález Ústavního soudu ze dne 2. 6. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3719/10). Soud tedy uzavřel, že je splněna i podmínka existence příčinné souvislosti.

26. Pokud jde o výši škody, resp. ušlého zisku, soud odkazuje na usnesení Nejvyššího soudu ze dne [datum], sp. zn. [spisová značka], dostupné na www.nsoud.cz, dle kterého „Charakter ušlého zisku má i majetková újma spočívající v tom, že závětí povolanému dědici se dědictví nedostalo pro vady závěti, které ji učinily neplatnou a které tak vedly k jiným dědickým poměrům. Takové osobě nepochybně ušel majetkový přínos v hodnotě dědictví, neboť tím, že dědictví nenabyla, nezvětšil se její majetkový stav, ačkoliv bylo možno důvodně očekávat, že smrtí zůstavitele k očekávanému majetkovému přírůstku dojde, pokud by závěť byla platná. dle shora citované zákonné úpravy je třeba vycházet z ceny ke dni, kdy došlo ke škodě.“ Škoda tak žalobkyni vznikla v okamžiku, kdy bylo vydáno rozhodnutí v předmětné dědické věci, neboť k tomuto datu nebylo s žalobkyní jednáno jako s dědicem po zůstavitelce, ač vzhledem k existenci závěti pořízené zůstavitelkou byla žalobkyně v postavení dědice a mělo se jí proto dostat v rozsahu jejího dědického podílu nároku z titulu dědických práv. Pouze k tomuto datu (odvíjejícího se od data úmrtí zůstavitele) proto lze určit výši škody, neboť majetek žalobkyně se právě k tomuto datu nerozmnožil, ačkoli se tak stát mělo. Žalobkyni pak vznikla škoda, rovnající se čisté hodnotě dědictví ve výši 906 780 Kč, podle pravomocného usnesení ze dne [datum], č.j. [číslo jednací], kdy od obvyklé ceny majetku byla odečtena pasiva, jež by žalobkyně rovněž musela vynaložit, pokud by s ní bylo jako s dědičkou jednáno. S ohledem na uvedené soud žalobkyni přiznal tuto částku spolu se zákonnými úroky z prodlení ve výši 15 % ročně od [datum] do zaplacení na základě § 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, když nárok byl uplatněn u žalované dne [datum], 6 měsíční lhůta k projednání nároku podle § 15 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb. uplynula dne [datum], žalobkyně má od následujícího dne nárok na úroky z prodlení (výrok I. rozsudku). Soud přitom rozhodl o 15 denní lhůtě k plnění v souladu s § 160 odst. 1 věta za středníkem s ohledem na specifika plnění ze státního rozpočtu. Ve zbytku pak byla žaloba spolu s úroky z prodlení zamítnuta (výrok II. rozsudku).

27. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o.s.ř. Žalobkyně měla v řízení úspěch pouze částečný, a to v rozsahu 24 %, neúspěch naopak co do 76 %, převážný úspěch ve věci tedy měla žalovaná, náleží jí poměrná náhrada nákladů řízení v rozsahu 52 %, výše nákladů žalované je tvořena paušální náhradou hotových výdajů podle § 151 odst. 3 o.s.ř. za provedené úkony (vyjádření k žalobě, příprava na první jednání ve věci, účast na jednání dne [datum], účast na jednání dne [datum]) ve výši 300,- Kč za úkon podle § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., celkem 1.200,- Kč kráceno na 52 % činí 624,- Kč (výrok III. rozsudku).