11 C 157/2025 - 119

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 19.2.2026 samosoudcem Hynkem Baňouchem ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] proti žalované: [Jméno žalované], narozená dne [Datum narození žalované] trvale bytem [Adresa žalované] o 16 943,06 Kč s příslušenstvím, takto: takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 16 943,06 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 26.11.2024 do zaplacení, to vše do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

II. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 4 474 Kč do patnácti dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu ze dne 4.9.2024 domáhala na žalované zaplacení 16 943,06 Kč s úrokem z prodlení 12,75 % ročně z této částky od 26.11.2024 do zaplacení, z titulu náhrady škody způsobené neoprávněnou distribucí elektřiny v odběrném místě obývaném žalovanou, kdy neoprávněnost spočívala v odběru elektřiny bez uzavřené smlouvy umožňující takový odběr, a to v době od 5.9.2024 do 6.11.2024 (před tímto obdobím a po tomto období žalovaná smlouvu uzavřela). Škoda byla vyčíslena na základě skutečné spotřeby elektřiny odečítané v patnácti minutových intervalech s použitím cen stanovených pro případ takového odběru platnou prováděcí vyhláškou k energetickému zákonu. Žalobkyně neúčtovala náklady na zjištění a odstranění zmíněné neoprávněné distribuce. Průběh řízení 2. Proti elektronickému platebnímu rozkazu ze dne 14.5.2025, č. j. [č. účtu], podala žalovaná v době své hospitalizace odvolání, které soud posoudil jako včasný odpor a vydaný rozkaz zanikl, neboť byl ze zákona zrušen (§ 174a odst. 3 za obdobného použití § 174 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“). Zrušení elektronického platebního rozkazu korespondovalo se zásadami důvodné, rozumné a přiměřené ochrany procesních práv žalovaných a zranitelných osob v rozkazních řízeních (zaručení materiální rovnosti) a zásadou upřednostnění materiálního projednání věci, které bylo na místě i s ohledem na předmět řízení (škoda vzniklá tvrzeným neoprávněným odběrem vyčíslená i na základě podzákonného předpisu). Věc byla převedena do režimu občanskoprávní žaloby sp. zn. [Anonymizováno] C [Anonymizováno]/[Anonymizováno] a dne 27.6.2025 byla předložena soudci (č.l. 31).

3. Žalovaná v řízení kromě podaného odporu nijak nereagovala. Soud žalovanou v nynějším řízení obesílal na všechny dostupné adresy, včetně datové schránky (v době, kdy byla dostupná), jakož i na adresu elektronické pošty [email protected], kterou žalovaná prokazatelně používala a z níž podala odpor a předchozí vyjádření. Soud žalované doručoval rovněž podání protistrany včetně příloh a zasílal i protokoly o jednání. Předvolání žalované k jednáním byla rovněž vyvěšována na elektronické úřední desce (postup dle § 49 odst. 2 a 4 o.s.ř.), pokud se je nepodařilo doručit na adresu pobytu evidovanou pro žalovanou v agendovém systému evidence obyvatel (§ 46b písm. a) a § 50m odst. 1 o.s.ř.). Aktuálně jde o ohlašovnu městského úřadu. Dle poznatků soudu však žalovaná i před vyhlášením rozhodnutí se zdejším soudem v jiné věci komunikovala (nahlížení do spisu ve věci 0 P), byť je v další věci (6 T) pro zdejší soud nedostupná a bylo přijato tomu odpovídající opatření. Soud dospěl k závěru, že za této situace není dána překážka projednání věci 11 C, kdy žalovaná měla objektivně možnost existenci takové překážky sdělit, či zvolit zástupce anebo požádat o jeho ustanovení. Soud na základě závěrů znaleckých posudků (zpracovaných ve věci 6 T) nedospěl k závěru, že je zde zdravotní či obdobná překážka zakládající důvodu k ustanovení opatrovníka paní žalované. Z podání, které žalovaná adresovala zdejšímu soudu v této věci, a které soud obdržel, měl soud za prokázané, že žalovaná o nynějším řízení ví a ví také, co je jeho předmětem.

4. Soud procesní pasivitu žalované zohlednil tím, že žalobkyni sám vedl k doplnění žalobních tvrzení a důkazních návrhů, v duchu přiblížení se zásadě materiálně vedeného řízení v neprospěch zásady formální, kladoucí důraz a procesní aktivitu účastníků, která pasivitu fakticky sankcionuje. Soud žalobkyni dne 8.7.2025 vyzval (č.l. 32) k předložení veškeré dokumentace (listiny, případné fotografie, zvukové či obrazové záznamy) tvrzeného odběru, včetně záznamu o zjištění odběru, stavu počitadla elektroměru na počátku a na konci období trvání neoprávněného odběru, výpis historie spotřeb předmětného odběrného místa a výpočtu tvrzené škody. Dne 12.9.2025 (č.l. 54) pak soud žalobkyni vyzval, aby doplnila údaje o správnosti používaných měřidel. Argumentaci žalobkyně s listinnými důkazy, soud zaslal 12.9.2025 žalované (č.l. 54), spolu s výzvou, aby se ke všem důkazům a argumentům vyjádřila (§ 114a odst. 2 písm. a) o.s.ř., č.l. 55) a navrhla důkazy na svou obranu. Soud obdobně zaslal žalované následná podání žalobkyně s přílohami z 18.11.2025 a 9.2.2026 (dne 25. 11.2025, č.l.84, 94, 15.1.2026, č.l. 97, 99, 102 a 10.2.2026, č.l. 111). Soud věc projednal 15.1.2026, a po shrnutí dosavadních výsledků řízení (§ 118 odst. 2 o.s.ř.) učinil lhůtovanou koncentrační výzvu (č.l. 95; protokol s těmito závěry a s koncentrační výzvou zaslal žalované). Soud 19.2.2026 (č.l. 115) ukončil dokazování a vyzval přítomnou žalobkyni, aby přednesla závěrečný návrh. Žalovaná nebyla přítomna a soud jí již další poučení (§ 119a o.s.ř.) neadresoval ([Anonymizováno]). Soud žalobu projednal a rozhodl tak, jako by žalovaná navrhovala její zamítnutí. Argumentace žalobkyně 5. Žalobkyně návrh odůvodnila tím, že žalovaná je povinna nahradit škodu způsobenou neoprávněnou distribucí elektrické energie, v době od 5.9.2024 do 6.11.2024, v odběrném místě Medlešice č.p.

155. V této době nebyl k odběrnému místu přiřazen žádný dodavatel elektřiny a nebyla tak zajištěna řádná distribuce elektřiny, což ve smyslu § 53 odst. 1, písm. d) zákona č. 458/2000, zákon kvalifikuje jako neoprávněnou distribuci, a dle něhož má žalobkyně nárok na náhradu škody podle § 16 a násl., prováděcí vyhlášky č. 359/2020 Sb. Pasivní legitimizace žalované je dána tím, že žalovaná měla v době před 5.9.2024 jako poslední uzavřenou smlouvu o připojení odběrného místa k distribuční soustavě. Když žalobkyně žalovanou 5.9.2024 a 23.9.2024 vyzvala k vyrovnání bezesmluvního vztahu, reagovala žalovaná nesouhlasným stanoviskem z 20.9.2024. Následná komunikace nepřinesla žádné řešení, což žalobkyně žalované sdělila dne 14.10.2024. Další argumentaci žalovaná nepředložila.

6. Žalobkyně vyčíslila žalovaný nárok dle vyhlášky č. 359/2020 Sb., násobky množství odebrané elektřiny a cen ostatních regulovaných služeb stanovených cenovými rozhodnutími a výměry Energetického regulačního úřadu platnými v rozhodné době. Množství odebrané energie za tvrzenou dobu trvání neoprávněného odběru bylo 1,565 mWh a částka tak činí 16 943,06 Kč, bez DPH jde o 14 002,53 Kč; podrobně je nárok vyčíslen ve vyúčtování – faktuře z 11.11.2024, kdy žalobkyně stejného dne vyzvala žalovanou k zaplacení.

7. Žalobkyně dne 16.7.2025 (č.l. 34-53) doplnila svou argumentaci a listinné důkazy navazující na argumentaci a důkazy přiložené k návrhu elektronickému platebnímu rozkazu. Žalobkyně vysvětlila, že neoprávněná distribuce trvá po dobu, kdy není prokázána odběratelem uzavřená smlouva o distribuci. Stavy elektroměru se odečítají dálkově, neboť to elektroměr osazený v doběrném místě umožňuje. Odebraný výkon za rozhodnou dobu ve výši 6 259,82 kW, byl v intervalech po čtvrt hodinách celé doby. Dne 18.11.2025 (č.l. 68-69), žalobkyně doplnila další historii spotřeby odběrného místa i za rok 2023 a doložila oč opírá správnost naměřených údajů. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná 4.11.2024 požádala o narovnání bezesmluvního vztahu, k čemuž následně došlo uzavřením smlouvy o připojení s účinností od 7.11.2024. Žalobkyně v koncentrační reakci dne 9.2.2026 (č.l. 104-105), uvedla i přehled smluv uzavřených v zájmu dodávky elektřiny pro předmětné odběrné místo, žalovaná měla do 4.9.2024 a od 7.11.2024 na své jméno pro dané odběrné místo uzavřenou smlouvu o sdružených dodávkách elektřiny. Z toho plyne, že v rozhodné době šlo o neoprávněnou distribuci, neboť smlouva uzavřena nebyla. Žalobkyně dále doplnila další historii spotřeb a uzavřela, že spotřeba elektřiny se různě měnila, avšak nijak výrazně, což lze v souladu s obvyklým během věcí přičíst návykům projevujícím se ve spotřebě elektřiny, výskytem žalobkyně a dalších osob v odběrném místě, skladbou spotřebičů atd. Argumentace žalované 8. Žalovaná dne 20.9.2024 namítla (číslo listu soudního spisu, „č.l.“ 12-21), že nesouhlasí s jednostranným ukončením smlouvy ze strany dodavatele energie a že ona a její syn, který odběrné místo rovněž obývá, jsou osobami v nouzi a ohrožení. Uvedla (č.l. 18), že ukončení smlouvy napadla obrannými prostředky, o nichž nebylo rozhodnuto, a proto není možné smluvní vztah s dodavatelem ukončit. Odpojení elektřiny by bylo nehumánní. Ze spisu soud zjistil tyto skutečnosti.

9. Žalovaná jako odběratel uzavřela Smlouvu o připojení předmětného odběrného místa z 29.10.2018 uzavřenou za zákazníka společností [právnická osoba] (č.l. 8-9), byly připojeny spotřebiče jako technologické ohřevy a osvětlení s příkonem 8,8 kW a rovněž FVE.

10. Žalobkyně opakovaně vyzvala žalovanou k vyrovnání bezesmluvního vztahu 5.9.2024 (č.l. 11) a 23.9.2024 (č.l. 22), kde žalobkyně vysvětila, že situaci bylo možno řešit uzavřením smlouvy o dodávkách elektřiny, ale náprava nebyla zjednána. Žalobkyně připomněla, že již 5.9.2024 sdělila, že dřívější dodavatel zajišťující pro žalovanou prodej elektřiny požádal žalobkyni o ukončení distribuce elektřiny, a proto od 5.9.2024 není k odběrnému místu dodavatel elektřiny přiřazen. Viz též č.l. 11, kde je uvedeno, že 4.9.2024 [právnická osoba] požádal žalobkyni [právnická osoba] o ukončení smlouvy o zajištění distribuce elektřiny. Žalobkyně žalované dne 14.10.2024 sdělila, že byla povinna vyhovět žádosti [právnická osoba] (č.l. 24). Žalobkyně uvedla, že jinak bude muset k 30.10.2024 demontovat elektroměr. Dne 11.2.2025 (č.l. 29-30) žalobkyně učinila žalované předžalobní výzvu k zaplacení žalované částky.

11. Z přehledu distribučních smluv (č.l. 23) bylo zjištěno, že v rozhodné době zde žádná taková smlouva není, ta je zde až od 7.11.2024 a trvala do 15.6.2026, kdy je dodavatelem [právnická osoba], odběratel uveden není.

12. Vyúčtování žalobkyní žalované náhrady škody žalobkyně zaslala žalované dne 11.11.2024 se splatností vyčíslené částky k 25.11.2024 (č.l. 26-28). Způsobená škoda byla vyčíslena na základě vyhlášky 359/2020 Sb., tehdejších cen Energetického regulačního úřadu a sazby daně takto: Spotřeba (od - do, elektroměr stav počátek – konec; výsledná spotřeba, Kč/kWh, za silovou el.): 5. 9. 2024 - 30. 9. 2024, 7 022 – 7 566, 544 kWh, 6 012 Kč/KWh, daň 15,40 Kč, 3.231,83 Kč 1. 10. 2024 - 31. 10. 2024, 7 566 – 8 587 1 021 kWh, 6 012 Kč/KWh, daň 28,89 Kč, 6.065,61 Kč 1. 11. 2024 - 6. 11. 2024, 8 587 - 8.587 0 kWh, 6 012 Kč/KWh, 0 Kč Cena distribuce 5.9.2024 - 30.9.2024; celkem 1.667,32 Kč (Složka ceny, Počet jednotek, Kč na jednotku, cena bez DPH) Plat za příkon (Jistič 3×25 A) 0,867 měsíce, 205 Kč/měsíc, 177,74 Kč Za spotřebovanou elektřinu 0,54400 MWh 2015,66 Kč/MWh, 1 096,52 Kč Za systémové služby 0,54400 MWh, 212,82 Kč/MWh, 115,77 Kč Na podporované zdroje energie 0,54400 MWh 495 Kč/MWh, 269,28 Kč Za provoz nesíťové infrastruktury 0,86700 měsíce 9,24 Kč/měsíc 8,01 Kč Cena distribuce 1.10.2024 - 31.10.2024; celkem 2.994,92 Kč (Složka ceny, Počet jednotek, Kč na jednotku, cena bez DPH) Plat za příkon (Jistič 3×25 A) 1 měsíc, 205 Kč/měsíc, 205 Kč Za spotřebovanou elektřinu 1,021 MWh 2015,66 Kč/MWh, 2 057,99 Kč Za systémové služby 1,021 MWh, 212,82 Kč/MWh, 217,29 Kč Na podporované zdroje energie 1,021 MWh 495 Kč/MWh, 505,4 Kč Za provoz nesíťové infrastruktury 1 měsíc 9,24 Kč/měsíc 9,24 Kč Cena distribuce 1.11.2024 - 6.11.2024; celkem 42,85 Kč (Složka ceny, Počet jednotek, Kč na jednotku, cena bez DPH) Plat za příkon (Jistič 3×25 A) 0,2 měsíce, 205 Kč/měsíc, 41 Kč Za spotřebovanou elektřinu 1,021 MWh 2015,66 Kč/MWh, 0 Kč Za systémové služby 1,021 MWh, 212,82 Kč/MWh, 217,29 Kč Na podporované zdroje energie 1,021 MWh 495 Kč/MWh, 04 Kč Za provoz nesíťové infrastruktury 0,2 měsíce 9,24 Kč/měsíc 1,85 Kč. Škoda byla tímto způsobem vyčíslena v součtové částce 14.002,53 Kč a po přičtení 21 % DPH z této částky tak činí 16.943,06 Kč.

13. Vyčíslený odběr energie byl zjištěn z podrobné historie spotřeby v odběrném místě v době od 5.9.2024 do 6.11.2024, a to údaji vyčíslenými po čtvrt hodinách (č.l. 38-42 a ISAS - cca 6 000 záznamů). Žalobkyně tak prokázala v zásadě kontinuální odečítání spotřeby. Dle spotřeby za rok 2024 (č.l. 44, 49), byla v období října a září spotřeba elektřiny 1 021 kWh a 544 kWh, avšak např. za leden je spotřeba 2 549 kWh; za rok 2023 šlo v září a v říjnu o spotřebu 146 kWh a 141 kWh, avšak v prosinci 2023 jde o 1 404 kWh (č.l. 76). Měřidlo bylo přezkoušeno (certifikát na č.l. 70-74).

14. Na základě těchto důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaná neměla v době od 5.9.2024 do 6.11.2024 uzavřenou smlouvu o dodávkách elektrické energie, ačkoli byla uživatelkou odběrného místa, neboť pro toto období nedoložila k odběrnému místu platnou smlouvu o distribuci elektřiny, kterou uzavřela až s účinností od 7.11.2024; předchozí smluvní vztah skončil 4.9.2024. Elektronicky dálkově odečítaný elektroměr naměřil v rozhodné době spotřebu ve výši 1,565 MWh elektrické energie. Peněžitě vyjádřenou výši způsobené škody 16.943,06 Kč žalobkyně podrobně vypočetla (č.l. 27), popsala jednotlivé položky v souladu s výpočtem předepsaným vyhláškou č. 359/2020 Sb. o měření elektřiny. Po právní stránce soud věc posoudil takto.

15. Povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody), což stanoví § 2894 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník v platném znění (dále „občanský zákoník“ či jen „o.z.“).

16. Škůdce je povinen nahradit škodu bez ohledu na své zavinění v případech stanovených zvlášť zákonem (§ 2895 občanského zákoníku).

17. Podle § 53 odst. 1 písm. c) zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích, ve znění platném v době neoprávněného odběru („energetický zákon“), je neoprávněnou distribucí elektřiny, využití služby přenosové soustavy nebo služby distribuční soustavy bez právního důvodu nebo pokud právní důvod odpadl. Podle odst. 2 citovaného ustanovení je při neoprávněném přenosu nebo neoprávněné distribuci elektřiny fyzická nebo právnická osoba, která neoprávněně využívala službu přenosové soustavy nebo službu distribuční soustavy, povinna nahradit v penězích vzniklou škodu. Ministerstvo stanoví vyhláškou způsob stanovení náhrady škody při neoprávněném odběru elektřiny (§ 98a energetického zákona).

18. Vyhláška č. 359/2020 Sb., o měření elektřiny stanoví způsob stanovení náhrady za neoprávněně distribuovanou elektřinu ve svém § 18 na jehož základě žalobkyně žalovanou částku takto vyúčtovala. V případě, že není smluvně zajištěna služba distribuční soustavy a nejde o neoprávněný odběr elektřiny podle § 51 energetického zákona, určí množství skutečně neoprávněně distribuované elektřiny provozovatel distribuční soustavy na základě naměřených nebo jinak zjištěných prokazatelných údajů o neoprávněné distribuci elektřiny, a to nejvýše za 36 měsíců předcházejících zjištění neoprávněné distribuce. Pokud nejsou tyto údaje dostupné nebo zjevně neodpovídají skutečnosti, použije provozovatel distribuční soustavy podle okolností jiné údaje, zejména údaje o spotřebě elektřiny téhož odběratele v předávacím místě z doby před neoprávněnou distribucí elektřiny (§ 18 odst. 1 citované vyhlášky).

19. Náhrada za neoprávněně distribuovanou elektřinu se stanoví na základě množství skutečně neoprávněně distribuované elektřiny zjištěné dle odstavce 1 oceněného cenou za službu distribuční soustavy v rozsahu podle energetického zákona, kde v síti nízkého napětí se použije distribuční sazba a jmenovitá proudová hodnota hlavního jističe před elektroměrem sjednaná v poslední známé smlouvě sjednané pro předávací místo odběrného místa, výrobny elektřiny, zařízení pro ukládání elektřiny nebo distribuční soustavy, jejímž předmětem bylo zajištění služby distribuční soustavy před vznikem neoprávněné distribuce, za složku ceny služby distribuční soustavy na podporu elektřiny z podporovaných zdrojů se použije částka 495 Kč/MWh, a použije se daň z přidané hodnoty v zákonné výši (§ 18 odst. 2 psím b) až d) vyhlášky č. 359/2020 Sb.).

20. Výše citovanou vyhlášku je okresní soud povinen jako součást soustavy obecných soudů aplikovat v mezích čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR (povinnost posuzovat soulad podzákonných předpisů se zákony a s normami ústavního pořádku), jakož i čl. 89 odst. 2 Ústavy ČR (vázanost nálezy Ústavního soudu). Ústavní soud v usnesení ve věci sp. zn. Pl. ÚS 29/13 z 1.4.2014 (všechna citovaná rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: http://nalus.usoud.cz), setrval na právních názorech z nálezů ve věcech neoprávněných odběrů energií (jde o nálezy sp. zn.: I. ÚS 202/06 ze dne 20.9.2006, IV. ÚS 133/08 z 1.7.2008 či I. ÚS 726/10 z 8.9.2010).

21. Postup ústavně souladného výkladu Ústavní soud podrobně popsal v náletu I. ÚS 668/15 ze dne 11. 8. 2015, v němž znovu konstatoval, že: „vázanost soudce obecného soudu zákonem dle čl. 95 odst. 1 Ústavy znamená též oprávnění soudu neaplikovat prováděcí právní předpis nebo jeho část, je-li příslušná právní úprava v něm obsažená soudem považována za rozpornou se zákonem nebo ústavním pořádkem. Pokud škůdce prokáže, že výše škody za neoprávněně odebranou elektřinu stanovená podle prováděcího předpisu k § 51 energetického zákona je mnohonásobně vyšší než jeho platby za elektřinu ve srovnatelných obdobích před neoprávněným odběrem, nelze takto vypočítanou výši škody bez dalšího akceptovat. Soud v takovém případě musí zohlednit i další okolnosti, které jej mohou v maximální míře přiblížit ke stanovení skutečné výše způsobené škody. Pokud pak na základě provedených důkazů soud nedospěje v konkrétní situaci k závěru, že vypočtená výše škody s určitou mírou pravděpodobnosti odpovídá škodě skutečné, nemůže prováděcí předpis aplikovat v té části, ve které by tak způsobil neoprávněný zásah do majetkových práv škůdce tím, že by vypočtená výše škody plnila v převážné míře funkci sankční, a nikoli kompenzační. V takovém případě musí o výši škody soud rozhodnout podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností.“ (bod 54 citovaného nálezu) „Které části prováděcí vyhlášky lze v takovém případě aplikovat a které již nikoliv, závisí případ od případu zejména na tom, aplikaci, kterých částí škůdce napadá a které části vyvolávají protizákonné nebo protiústavní důsledky. Výpočet výše škody podle vyhlášky č. 51/2006 Sb. (a obdobně i podle nyní účinné vyhlášky č. 82/2011 Sb.) sestává z několika faktorů, zejména určení doby neoprávněného odběru, stanovení odebraného množství elektřiny a její ceny.“ (tamtéž, bod 50).

22. Žalobkyně předložila doklady o spotřebování 1,565 MWh elektrické energie v době od 5.9.2024 do 6.11.2024 v odběrném místě, v době, kdy za neoprávněnou distribuci elektřiny odpovídala žalovaná, neboť dle skutkových zjištění soudu předmětné místo užívala a uzavřela v době před a po tomto období smlouvy o dodávkách elektřiny pro toto odběrné místo. Na základě cen stanovených pro rozhodnou dobu cenovými rozhodnutími a výměry Energetického regulačního úřadu za silovou elektřinu (6 012 Kč/KWh), za distribuci (2015,66 Kč/MWh), zákonné sazby daně z přidané hodnoty 21% a vyhláškou stanovených plateb za příkon (205 Kč za měsíc), systémové služby (212,82 Kč/MWh) a nesíťové služby (9,24 Kč/měsíc), podporované zdroje energie (495 Kč za MWh) vypočetla škodu v částce 16.943,06 Kč (viz v podrobnostech výše bod [12]), způsobem, který odpovídá naměřeným hodnotám a délce jednotlivých období.

23. Soud v souladu s nálezovou judikaturou Ústavního soudu, kladoucí z hlediska ochrany rovnosti, ochrany majetkových práv tvrzeného poškozeného a tvrzeného škůdce, konkrétní nároky na ústavní souladnost užitých ustanovení vyhlášky o měření elektřiny, přihlédl i k žalobkyní doložené historii spotřeb odběrného místa za léta 2023 a 2024. Zjistil, že v září a říjnu 2024 je žalobkyní naměřená spotřeba sice zvýšena, ale ne natolik, aby překračovala hodnoty historií spotřeb, které byly v předmětném místě uskutečněny v obdobích, kdy smlouva o distribuci elektřiny existovala, a to např. leden 2024 - 2 549 kWh (č.l. 44) či prosinec 2023 – 1 404 kWh (č.l. 76). V září 2024 činí evidovaná spotřeba 574 kWh a v říjnu 2024 1 021 kWh. Ani historie spotřeb v předmětném odběrném místě tak nevykazovala, že by žalobkyní tvrzená spotřeba byla excesivní či dokonce uváděná ve výši, kterou ani nelze spotřebovat.

24. Na základě těchto úvah soud dospěl k závěru, že žalovaná je tak povinna nahradit celkovou škodu způsobenou odběrem elektrické energie bez uzavřené smlouvy o její dodávce, jakož i úrok z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku a § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., za dobu ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k zaplacení do zaplacení. Důvodné žalobě soud v celém rozsahu vyhověl (výrok I.).

25. Soud se dále zabýval rozhodnutím o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, zákon č. 99/1963 Sb., v platném znění, dále „o. s. ř.“, kdy žalobkyně byla plně úspěšná. Má tedy nárok na náhradu zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a paušální náhrady nákladů řízení dle § 151 odst. 3 o.s.ř. ve spojení s § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb., o paušálních náhradách nezastoupeného účastníka, ve výši 2 700 Kč (6 úkonů po 450 Kč) a cestovného [adresa] a zpět ve dnech 15.1 a 19.2.2026 v délce 34,7 km krát dvě (cesta zpět) krát dvě (dvě cesty tam a zpět), tj. 138,8 km vozem (technický průkaz a výkaz spotřeby na č.l. 114) se spotřebou 15,6 kWh elektřiny na 100 km, při ceně dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů 7,7 kč/kWh a náhradě 5,9 Kč za ujetý km). Náhrada nákladů řízení tak v součtu částek 800 Kč, 2 700 Kč a 974 Kč činí 4 474 Kč (výrok II.).

26. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení