11 C 163/2023-57

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] pro 60 317,24 Kč / uznání dluhu takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 53 016,35 Kč s úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 53 016,35 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 900 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou, doručenou soudu dne 15. 4. 2023, původně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by byla žalovanému uložena povinnost uhradit žalobkyni částku 60 317,24 Kč (jistina ve výši 40 000 Kč a úrok ve výši 20 317,24 Kč) se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 60 317,24 Kč od 15. 4. 2023 do zaplacení z titulu Dohody o uznání dluhu [číslo] uzavřené mezi účastníky dne 16. 1. 2023 (dále jen„ Dohoda o uznání dluhu“). Předmětem Dohody o uznání dluhu byla úprava vztahů mezi žalobkyní a žalovaným vzniklých ze smlouvy o podnikatelském úvěru (Smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání [číslo] ze dne 28. 11. 2022 – dále též jen„ Smlouva o úvěru“). Smlouvu o úvěru i Dohodu o uznání dluhu přitom žalovaný uzavřel jako podnikatel. Při podání žaloby žalobkyně vycházela ze skutečnosti, že žalovaný neuhradil řádně a včas první splátku ve výši 15 745,30 Kč splatnou dne 16. 2. 2023 a celý dluh se tak stal splatným dle čl. II.

1. Dohody o uznání dluhu 15. kalendářním dnem prodlení, tedy dnem 4. 3. 2023. Podle čl. II. 5 Dohody o uznání dluhu má v případě prodlení žalovaného žalobkyně nárok na smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně, je-li žalovaný v prodlení po dobu delší než dva dny. Platby žalovaného ve výši 31 490,60 Kč ze dne 3. 4. 2023 a ve výši 15 745,30 Kč ze dne 14. 4. 2023 započetla žalobkyně nejprve na poplatky, smluvní pokutu, poté na smluvní úrok z prodlení a posléze na jistinu dluhu (resp. na část jistiny odpovídající úrokům, jak později žalobkyně upřesnila).

2. V písemném vyjádření (odůvodnění odporu proti elektronickému platebnímu rozkazu a vyjádření k žalobě ze dne 18. 5. 2023) žalovaný žalobu v celém rozsahu neuznal. Uvedl, že s žalobkyní nikdy žádnou dohodu o uznání dluhu neuzavřel, žádnou takovou listinu neakceptoval a nepodepsal. Sdělil, že dne 28. 11. 2022 se registroval na stránkách rychlkapujcka24.cz, kde žádal o úvěr ve výši 40 000 Kč s tím, že dle výpočtu na uvedených stránkách měl věřiteli do 16. 5. 2023 vrátit částku ve výši 62 981,20 Kč (jistinu a úrok). Zaplacení dlužné částky bylo rozpočteno na čtyři splátky, první splátka se splatností 16. 2. 2023. Částka ve výši 40 000 Kč byla připsána na účet žalovaného ihned dne 28. 11. 2022. Žalovanému nikdy žádná smlouva o uzavření půjčky/úvěru nepřišla a nikdy žádnou neuzavřel, pouze dne 28. 11. 2022 obdržel SMS, kde zadával autorizační kód. Žalovaný nepopíral, že se dostal do prodlení s první a druhou splátkou, tyto však uhradil dne 3. 4. 2023 (částku ve výši 31 490,60 Kč). Třetí splátku ve výši 15 745,30 Kč uhradil ke dni 14. 4. 2023 a poslední čtvrtou splátku dne 12. 5. 2023. Celková dlužná částka tak byla dle mínění žalovaného zcela uhrazena k sjednanému dni, tj. do 16. 5. 2023. Nikdy od žalobkyně neobdržel žádnou zesplatňující výzvu. Žalovaný vyjádřil nesouhlas s tím, aby jím poukázané splátky byly žalobkyní započteny na jakékoliv smluvní pokuty a poplatky, když s žalobkyní žádnou smlouvu o úvěru, natož dohodu o uznání dluhu, kde by bylo definováno a sjednáno nějaké právo na smluvní pokuty a poplatky, uzavřel.

3. Na výzvy soudu žalobkyně doplnila, že Dohoda o uznání dluhu byla žalovaným podepsána tak, že žalovaný podepsanou Dohodu o uznání dluhu datovanou dne 18. 1. 2023 vložil v naskenované podobě do systému žalobkyně vedeném na internetových stránkách www.rychlapujcka24.cz. Uzavření dohody předcházela žádost žalovaného o uzavření Dohody o uznání dluhu ze dne 16. 1. 2023, podaná prostřednictvím systému žalobkyně na uvedených internetových stránkách. Na základě této žádosti a vložení SMS autorizačního kódu [číslo] byla systémem žalobkyně vygenerována Dohoda o uznání dluhu. Žalovaný ji následně podepsal a její naskenovanou kopii vložil do systému žalobkyně. Ke smlouvě o podnikatelském úvěru uvedla, že ta byla uzavřena tak, že žalobkyně předložila žalovanému návrh smlouvy o úvěru na základě žádosti žalovaného o podnikatelský úvěr učiněné prostřednictvím internetové aplikace žalobkyně. Žalovaný následně smlouvu o úvěru s vlastnoručním podpisem vložil do aplikace žalobkyně a žalobkyně ji opatřila svým podpisem. Tím byla smlouva o úvěru mezi stranami uzavřena. Dohoda o uznání dluhu i Smlouva o úvěru tak byla uzavřena distančním způsobem. V této souvislosti přitom žalobkyně odkázala na ustanovení § 561 odst. 1 a § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník.

4. Podáním ze dne 21. 6. 2023, doručeným soudu dne 22. 6. 2023, vzala žalobkyně žalobu co do částky 7 300,89 Kč na jistině a co do smluvního úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 60 317,24 Kč od 15. 4. 2023 do 12. 5. 2023 zpět, a to z důvodu plnění ze strany žalovaného po podání žaloby (žalovaný dne 12. 5. 2023 uhradil žalobkyni částku 15 745,30 Kč). Řízení bylo v tomto rozsahu zastaveno dle § 96 odst. 1, 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“), usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 29. 8. 2023, č. j. 11 C 163/2023-30. Předmětem řízení tak zůstala nadále částka 53 016,35 Kč a smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z částky 53 016,35 Kč od 13. 5. 2023 do zaplacení.

5. K jednání, které se ve věci konalo dne 24. 1. 2024, se žalobkyně ani její právní zástupce nedostavili, předem svoji neúčast omluvili, o odročení nepožádali. Podle § 101 odst. 3 o. s. ř. proto soud věc projednal a rozhodl v jejich nepřítomnosti; vycházel přitom z obsahu spisu.

6. Na ústním jednání žalovaný opět zdůraznil, že Dohodu o uznání dluhu ani Smlouvu o úvěru nepodepsal. Uvedl, že se jedná se toliko o otisk podpisu, případně zfalšovaný podpis. Dále konstatoval, že nikdy mu tyto listiny, a ani předžalobní upomínka, nebyly žalobkyní doručeny. Jednání žalobkyně považuje za protiprávní, v rozporu s dobrými mravy.

7. Soud učinil následující skutková zjištění:

8. Z nesporných tvrzení účastníků ve spojení s listinnými důkazy (Potvrzení o příchozí úhradě vystavené dne 18. 5. 2023, Potvrzení o provedení transakce vystavené dne 17. 5. 2023) vzal soud za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému na jeho účet č. [bankovní účet] dne 28. 11. 2022 částku ve výši 40 000 Kč, že žalovaný žalobkyni uhradil dne 3. 4. 2023 částku ve výši 31 490,60 Kč, dne 14. 4. 2023 částku ve výši 15 745,30 Kč a dne 12. 5. 2023 částku ve výši 15 745,30 Kč.

9. Z listiny nazvané Smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání [číslo] ze dne 28. 11. 2022 soud zjistil, že na základě této smlouvy se žalobkyně jako úvěrující měla zavázat poskytnout žalovanému jako úvěrovanému úvěr na nákup materiálu ve výši 40 000 Kč a žalovaný se měl zavázat žalobkyni vrátit celkovou částku ve výši 58 740,24 Kč (poplatek za poskytnutí úvěru činil 18 440,24 Kč), a to postupně čtyřmi měsíčními splátkami splatnými vždy k 28. dni kalendářního měsíce, počínaje prosincem 2022. Pro případ řádného nezaplacení dluhu měl být sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky, náhrada nákladů žalobkyně s vymáháním dluhu dle sazebníku, smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky v případě marného uplynutí 15 kalendářních dnů od počátku prodlení. Nejedná se o originál smlouvy o úvěru, listina neobsahuje vlastnoruční podpisy účastníků. Dle tvrzení žalobkyně se jedná o naskenovanou kopii listiny včetně podpisu žalovaného (o kopii listiny s vlastnoručním podpisem žalovaného vloženou žalovaným do aplikace žalobkyně). Originál listiny s vlastnoručními podpisy účastníků nebyl žalobkyní soudu ani na výzvu předložen.

10. Z listiny vytvořené dne 16. 1. 2023 a nazvané Žádost o prodloužení termínu splatnosti úvěru na podporu a rozvoj podnikání se podává, že žalovaný zde měl požádat žalobkyni o prodloužení termínu splatnosti úvěru na podporu a rozvoj podnikání ve výši 40 000 Kč s tím, že splatná částka činí 62 981,20 Kč a že úvěr bude splacen dle splátek zde specifikovaných. Tato listina není žalovaným podepsána. Dle tvrzení žalobkyně byla tato žádost podána prostřednictvím systému žalobkyně na internetových stránkách www.rychlapujcka24.cz.

11. Z listiny nazvané Dohoda o uznání dluhu [číslo] ze dne 16. 1. 2023 bylo zjištěno, že součástí této dohody mělo být uznání dluhu žalovaným a ujednání o úhradách závazků a pohledávek. Předmětem uznání dluhu byly veškerá práva úvěrujícího (žalobkyně), která plynula ze Smlouvy o úvěru. Úvěrovaný (žalovaný) měl co do důvodu i výše uznat svůj dluh - pohledávku (podrobně specifikovanou v čl. I Dohody o uznání dluhu) a zavázat se, že pohledávku v celkové výši 62 981,20 Kč (sestávající z poskytnutého úvěru a sjednaného poplatku za prodloužení dne splatnosti) uhradí žalobkyni ve čtyřech splátkách splatných vždy k 16. dni v měsíci, počínaje měsícem únorem 2023. Pro případ prodlení s úhradou jakékoliv části pohledávky po dobu delší než 14 kalendářních dnů měla být sjednána jednorázová smluvní pokuta ve výši 50 % z celkové dlužné částky, pro případ prodlení se splacením dluhu či jeho části delším jak 2 kalendářní dny měl být sjednán smluvní úrok z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky. Nejedná se o originál Dohody o uznání dluhu, listina neobsahuje vlastnoruční podpisy účastníků. Dle tvrzení žalobkyně se jedná o naskenovanou kopii listiny s podpisem žalovaného, kterou žalovaný vložil do elektronického systému žalobkyně. Originál listiny s vlastnoručními podpisy účastníků nebyl žalobkyní soudu ani na výzvu předložen.

12. Z knihy odchozí pošty – Email CreditOnline, knihy odeslaných SMS – SMS CreditOnline a písemné výzvy k úhradě dlužné částky ze dne 3. 3. 2023 se podává, že žalobkyně měla žalovanému opakovaně odesílat výzvy k úhradě dlužné částky.

13. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne 28. 3. 2023 bylo zjištěno, že žalobkyně (prostřednictvím svého právního zástupce) zde vyzývá žalovaného k úhradě žalované částky s upozorněním na podání žaloby v případě jejího nezaplacení.

14. Z dalších listinných důkazů soud neučinil žádná skutková zjištění významná pro posouzení žalobního nároku a rozhodnutí ve věci.

15. Po skutkové stránce má soud za prokázané, že dne 28. 11. 2022 žalobkyně poukázala na účet žalovaného (účet č. [bankovní účet]) částku ve výši 40 000 Kč. Žalovaný žalobkyni uhradil na její účet dne 3. 4. 2023 částku ve výši 31 490,60 Kč, dne 14. 4. 2023 částku ve výši 15 745,30 Kč a dne 12. 5. 2023 částku ve výši 15 745,30 Kč.

16. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

17. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

18. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

19. Dle § 561 odst. 1 o. z. k platnosti právního jednání učiněného v písemné formě se vyžaduje podpis jednajícího. Podpis může být nahrazen mechanickými prostředky tam, kde je to obvyklé. Jiný právní předpis stanoví, jak lze při právním jednání učiněném elektronickými prostředky písemnost elektronicky podepsat.

20. Dle § 562 odst. 1 o. z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.

21. Podle čl. 25 odst. 1 nařízení evropského parlamentu a rady (EU) č. 910/2014, o elektronické identifikaci a službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce na vnitřním trhu a o zrušení směrnice 1999/93/ES (dále jen„ nařízení eIDAS“), elektronickému podpisu nesmějí být upírány právní účinky a nesmí být odmítán jako důkaz v soudním a správním řízení pouze z toho důvodu, že má elektronickou podobu nebo že nesplňuje požadavky na kvalifikované elektronické podpisy. Podle odst. 2 kvalifikovaný elektronický podpis má právní účinek rovnocenný vlastnoručnímu podpisu.

22. Podle § 7 zákona č. 297/2016 Sb., o službách vytvářejících důvěru pro elektronické transakce (dále jen„ adaptační zákon“), k podepisování elektronickým podpisem lze použít zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, případně jiný typ elektronického podpisu, podepisuje-li se elektronický dokument, kterým se právně jedná jiným způsobem než způsobem uvedeným v § 5 nebo § 6 odst. 1.

23. Podle ust. § 580 o. z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

24. Podle ust. § 433 odst. 1 o. z. kdo jako podnikatel vystupuje vůči dalším osobám v hospodářském styku, nesmí svou kvalitu odborníka ani své hospodářské postavení zneužít k vytváření nebo k využití závislosti slabší strany a k dosažení zřejmé a nedůvodné nerovnováhy ve vzájemných právech a povinnostech stran. Podle odst. 2 shora citovaného ustanovení se má za to, že slabší stranou je vždy osoba, která vůči podnikateli v hospodářském styku vystupuje mimo souvislost s vlastním podnikání 25. Žalovaný se v řízení bránil tvrzením, že žádnou dohodu o uznání dluhu ani smlouvu o úvěru nepodepsal, s žalobkyní neuzavřel. Jak Dohoda o uznání dluhu (jejíž součástí je prohlášení žalovaného o uznání dluhu a dále dohoda účastníků o splátkovém kalendáři), tak Smlouva o úvěru na podporu a rozvoj podnikání byla dle tvrzení žalobkyně uzavřena písemně prostředky elektronické komunikace na dálku. Soud se tedy zaobíral otázkou, zda byla zachována jejich písemná forma ve smyslu shora citovaných ustanovení.

26. Nejvyšší soud ve své rozhodovací praxi vysvětlil, že písemná forma právního úkonu předpokládá podle § 40 odst. 3, části věty před středníkem, obč. zák. existenci dvou náležitostí, písemnosti (spočívající v tom, že obsah právního úkonu je zachycen v textu listiny) a podpisu jednající osoby (srov. rozsudek ze dne 14. 12. 2000, sp. zn. 20 Cdo 2427/98, uveřejněný v časopise Soudní judikatura, sešit č. 12, ročník 2001, pod číslem 141, rozsudek ze dne 30. 6. 2003, sp. zn. 29 Odo 43/2001, uveřejněný v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu, nakladatelství C. H. Beck, pod č. C 2035, rozsudek ze dne 29. 1. 2009, sp. zn. 30 Cdo 1230/2007, uveřejněný v témže Souboru pod č. C 6992, a rozsudek ze dne 10. 4. 2014, sp. zn. 23 Cdo 1593/2012). V usnesení ze dne 18. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 682/2018, uveřejněném pod č. 29/2020 Sb. rozh. obč. (dále jen„ R 29/2020“), Nejvyšší soud dodal, že náležitosti písemného právního jednání spočívají v tom, že se obsah tohoto právního jednání uvede v příslušné listině. Další náležitostí písemné formy tohoto právního jednání je podpis účastníka (jednající osoby) umístěný na konci textu, jímž účastník jako subjekt právního vztahu potvrzuje, že se ztotožňuje s písemným projevem vůle obsaženým v jeho textu.

27. K výkladu § 561 odst. 1 věty první o. z. se Nejvyšší soud vyjádřil například v rozsudku ze dne 19. 3. 2021, sp. zn. 21 Cdo 2114/2019, v němž převzal závěry R 29/2020.

28. Zákonodárce v § 562 odst. 1 o. z. připouští, aby jednání, které má být učiněno v písemné podobě, nebylo činěno toliko v listinné podobě, ale umožňuje, aby bylo učiněno i jiným způsobem, a to konkrétně elektronicky nebo jinými technickými prostředky. Vyžaduje však v takovém případě způsob zachycení, který garantuje pro futuro přesný obsah jednání jednající osoby (jeho neměnnost), a vyžaduje, aby jednání samo o sobě bylo schopno identifikovat jednající osobu. Tyto podmínky přitom musí splňovat již samotné zachycení příslušného jednání a není možné jej dovozovat z jiných okolností věci (např. zaslání identifikační SMS s vygenerovaným kódem, zaslání identifikační platby z účtu jednajícího nebo držení kopií jeho dokladů totožnosti). Pokud ze samotného jednání není možné tyto 2 atributy (kdo a jak jednal) bezpečně zjistit, nelze než uzavřít, že jednání nebylo učiněno písemně.

29. V případě podpisu dokumentu jakýmkoliv elektronickým podpisem nejsou obecně splněny podmínky zachování písemnosti, jelikož ne každý elektronický podpis splňuje podmínky § 562 odst. 1 o. z. a nemá tak vlastnosti vlastnoručního podpisu. Nařízení eIDAS ve svém čl. 25 odst. 2 stanoví, že kvalifikovaný elektronický podpis má vlastnosti vlastnoručního podpisu. Z tohoto textu tak jednoznačně vyplývá, že jiné elektronické podpisy, které nejsou kvalifikované, není možno považovat za podpisy vlastnoruční. Jiný výklad by činil toto ustanovení zcela nadbytečným. Ani z odst. 1 citovaného ustanovení nelze dovodit, že každý elektronický podpis zajišťuje stejné účinky jako podepsání dokumentu v listinné podobě. Toto ustanovení totiž ostatním elektronickým podpisům nedává schopnosti, které nemají, ale toliko zakazuje interpretujícím osobám ignorovat vlastnosti, které mají (pokud je mají). Shodně ani ustanovení § 7 adaptačního zákona negarantuje zde vyjmenovaným podpisům (zaručený elektronický podpis, uznávaný elektronický podpis, jiný typ elektronického podpisu) žádné vlastnosti, které samy o sobě nemají, toliko umožňuje uživatelům je používat v jiném styku než ve styku s orgány veřejné moci. Elektronický podpis dává elektronickému dokumentu vlastnosti jednání v písemné formě, pouze pokud sám o sobě zajišťuje autentičnost obsahu jednání a jednající osoby. Tyto vlastnosti přitom splňuje kvalifikovaný nebo uznávaný elektronický podpis, nikoli jiný elektronický podpis.

30. Soud tak uzavírá, že není-li právní jednání opatřeno kvalifikovaným nebo uznávaným elektronickým podpisem jednající osoby, případně není učiněno způsobem, kterým lze jednoznačně zachytit jeho obsah a totožnost jednající osoby, nelze jednání považovat za jednání činěné v elektronické podobě s účinky písemné formy dle § 562 odst. 1 o. z.

31. V daném případě bylo právní jednání uznání dluhu (které je součástí Dohody o uznání dluhu) podepsáno a Smlouva o úvěru uzavřena způsobem, který neumožňuje bez dalších okolností věci zaručit autenticitu jednající osoby v míře dostatečné pro identifikaci žalovaného s vysokou mírou pravděpodobnosti. Žalobkyní předložená Dohoda o uznání dluhu (jejíž součástí je prohlášení o uznání dluhu) a Smlouva o úvěru neobsahuje žádný úkon žalovaného (ani žalobkyně), jenž by bylo možné označit za uznávaný elektronický podpis. Prostý naskenovaný podpis může být bez dalšího elektronickým podpisem, nikoli však kvalifikovaným nebo uznávaným elektronickým podpisem. Žalobkyně tedy v projednávané věci dostatečně neosvědčila, že naskenovaný podpis žalovaného (případně jiným způsobem získaný otisk podpisu) na Smlouvě o úvěru a na Dohodě o uznání dluhu je jednoznačně spojen s podepisující osobou, tedy s žalovaným, že má schopnosti tuto osobu bez pochybností identifikovat jako osobu skutečně v dané věci jednající. Za této situace tak nebyly splněny podmínky, které zákonodárce stanovil pro písemné právní jednání učiněné elektronickou formou.

32. Z hlediska § 561 odst. 1 o. z. je tak zřejmé, že uznání dluhu (které je součástí Dohody o uznání dluhu) nebylo ze strany žalovaného podepsáno kvalifikovaným či uznávaným elektronickým podpisem (podle č. 25 Nařízení eIDAS). Soud tak uzavřel, že žalovaný nedodržel povinnost učinit uznání dluhu písemně, tudíž uznání dluhu není platným právním jednáním (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 19. 3. 2019, sp. zn. 21 Cdo 6073/2017, rozsudek sp. zn. 21 Cdo 4606/2018, a důvody rozsudku ze dne 31. 3. 2021, sen. zn. 29 ICdo 112/2019, uveřejněného pod číslem 97/2021 Sb. rozh. obč., kde Nejvyšší soud mimo jiné zdůraznil, že kromě obecných náležitostí předepsaných pro právní jednání / § 545 a násl. o. z. je k platnosti uznání dluhu třeba písemná forma a uvedení důvodu dluhu a jeho výše).

33. Co se týče smlouvy o úvěru dle 2395 o. z., která není v dané věci smlouvou spotřebitelskou (když žalovaný vystupoval coby podnikající fyzická osoba), tak zde zákon obligatorní písemnou formu nestanoví, ke své platnosti tedy nevyžaduje písemnou formu tohoto právního jednání a lze ji tak uzavřít v libovolné formě (§ 559 o. z.). Nedostatek její písemné formy by tak v dané věci nebyl obecně relevantní. Tvrdila-li však žalobkyně, s to opakovaně, v průběhu řízení, že účastníci uzavřeli písemně smlouvu o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, a předložila-li soudu tuto smlouvu v písemné formě jako důkaz, je soud tímto tvrzením vázán. Žalobkyně v řízení netvrdila (a tudíž ani neprokazovala), že by smlouva o úvěru byla uzavřena ústně či konkludentně. Na smlouvu o úvěru tak nelze hledět jako na řádně uzavřenou, neboť ji žalovaný řádně dle stanovených norem nepodepsal (jak bylo popsáno výše).

34. S ohledem na shora uvedené tudíž soud nemohl případné nároky z neexistující smlouvy o úvěru žalobkyni přiznat.

35. Soud se dále pro úplnost (a to i s ohledem na vznesenou námitku žalovaného) zabýval platností tvrzené smlouvy o úvěru z hlediska jejího souladu s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 580 o. z. Soud přitom dospěl k závěru, že v dané věci by bylo namístě dovodit neplatnost posuzované smlouvy o úvěru pro rozpor s dobrými mravy ve smyslu ustanovení § 588 o. z.

36. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 22. 9. 2020, sp. zn. 32 Cdo 1490/2019 (vydaném ve věci, v níž byla mezi podnikateli sjednána sazba úroku z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky), přijal a odůvodnil závěr, dle kterého i podle právní úpravy účinné od 1. 1. 2014 platí, že smluvní volnost stran podléhá korektivu dobrých mravů, jenž pro právní jednání obecně vyplývá z ustanovení § 1 odst. 2 a § 547 o. z., a že právní jednání, které se příčí dobrým mravům, je třeba posoudit jako neplatné (§ 580 odst. 1 a § 588 o. z.). Tento korektiv tedy zjevně lze uplatnit i v případě, kdy by ujednání o výši úroků z prodlení bylo zneužitím smluvní volnosti v neprospěch dlužníka. Postavení dlužníka jako podnikatele jej přitom takové ochrany nezbavuje.

37. Ve svém rozsudku ze dne 16. 3. 2021, sp. zn. 23 ICdo 56/2019, uveřejněném pod číslem 80/2021 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, pak Nejvyšší soud dovodil mimo jiné následující závěry:„ Jsou-li právním jednáním porušeny principy dobrých mravů, uplatní se tento korektiv i ve vztazích mezi podnikateli. Porušení korektivu dobrých mravů má za následek absolutní neplatnost právního jednání. Případný závěr soudu o absolutní neplatnosti ujednání stran pro rozpor s korektivem dobrých mravů je však zásahem výjimečným a vždy odůvodněným mimořádnými okolnostmi daného případu. Korektiv dobrých mravů přitom nevylučuje posouzení, zdali na právní poměry stran nedopadají jiná ustanovení občanského zákoníku poskytující právní ochranu jedné ze stran před zneužívajícím jednáním druhé strany (například právní úprava ochrany slabší strany). Uzavřel-li podnikatel fyzická osoba smlouvu s jiným podnikatelem v rámci své podnikatelské činnosti, nelze vyloučit, že mu bude přináležet zákonná ochrana jako tzv. slabší straně za podmínek § 433 o. z. Práva dovolávat se ochrany prostřednictvím právní úpravy poskytující ochranu před zneužívajícím jednáním jiného podnikatele podle § 433 o. z. nezbavuje podnikatele, je-li v závazku slabší stranou, ani ustanovení § 1797 o. z. Je-li jeden z podnikatelů slabší stranou, dopadá působnost právní úpravy o adhezní kontraktaci i na vztahy mezi podnikateli (nevyloučí-li si ji strany za splnění zákonných předpokladů podle § 1801 o. z.)“ 38. Ve smlouvě o úvěru sjednanou výši poplatku za poskytnutí úvěru na dobu čtyř měsíců ve výši 18 440,24 Kč (což odpovídá 46 % z poskytnutého úvěru) v kombinaci se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,5 % denně z dlužné částky (tedy nejen z jistiny, ale i z poplatku) do zaplacení (což odpovídá sazbě 182,5 % ročně), smluvní pokutou ve výši 50 % z celkové dlužné částky účtovanou po 15 dnech prodlení, a s celou řadou smluvních poplatků za úkony, jejichž jediným smyslem je navýšení dlužné částky (např. paušálním poplatkem ve výši 500 Kč za každou odeslanou doporučenou upomínku či poplatkem 1 000 Kč za předání pohledávky inkasní agentuře), považuje soud za nemravnou. Nemravnost těchto ujednání spatřuje soud především v míře, jakou navyšují poskytnutou částku jako celek. Pro srovnání je třeba konstatovat, že výše zákonného úroku z prodlení v době uzavření smlouvy o úvěru činila 15 % ročně. Sjednaný úrok z prodlení tak více než dvanáctinásobně překračuje výši toho zákonného.

39. K tvrzení žalobkyně, že jednáním žalovaného – placením úroků nebo části dluhu došlo k tzv. konkludentnímu uznání dluhu, uvádí soud následující:

40. Dle § 2054 o. z. placení úroků se považuje za uznání dluhu ohledně částky, z níž se úroky platí (odst. 1). Plní-li dlužník dluh zčásti, má částečné plnění účinky uznání zbytku dluhu, lze-li z okolností usoudit, že tímto plněním dlužník uznal i zbytek dluhu (odst. 2).

41. Co se týče námitky, že žalovaný zaplatil žalobkyni splátky, přičemž součástí těchto splátek byl i sjednaný úrok (poplatek za poskytnutí úvěru), pak soud uvádí, že placením úroku/poplatku za poskytnutí úvěru (který byl součástí jednotlivých splátek) by mohl případně žalovaný konkludentně (ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 1 o. z.) uznat toliko částku jistiny, tedy 40 000 Kč (když tato představuje částku, z níž měl být úrok/poplatek za poskytnutí úvěru placen). Placením úroku (poplatku) za poskytnutí úvěru nemohlo dojít k uznání jiných nároků plynoucích ze smlouvy o úvěru. Soud zde však upozorňuje, že konkludentní uznání dluhu placením úroků nepřichází v úvahu za situace, kdy by takto mělo dojít k uznání dluhu ze smlouvy, která nebyla řádně uzavřena.

42. K námitce uznání dluhu částečným plněním žalovaným pak soud předně konstatuje, že účinky uznání dluhu spojuje ust. § 2054 odst. 2 o. z. pouze s plněním částečným. O plnění částečné jde přitom tehdy, jestliže dlužník poskytne věřiteli na plnění svého dluhu pouze část předmětu plnění (např. v případě peněžitého plnění nezaplatí celou fakturovanou částku, nýbrž pouze její část), aniž by z dohody stran, z právního předpisu nebo z rozhodnutí soudu rozdělení na takové části vyplývalo. Takovou povahu však nemá dílčí plnění, kdy dluh je podle dohody stran, ze zákona nebo rozhodnutí soudu rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách) – srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 3. 2010, sp. zn. 32 Cdo 1008/2009, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 11. 2010, sp. zn. 32 Cdo 786/2009.

43. Plní-li dlužník dluh v dohodnutých splátkách, nejde o částečné plnění závazku s účinky uznání zbytku dluhu, neboť jednotlivé dohodnuté splátky jsou dílčím plněním, nikoliv částečným plněním závazku. O dílčí plnění jde v případě, kdy závazek je podle dohody stran ze zákona nebo z rozhodnutí soudu (státního orgánu) rozdělen na několik relativně samostatných, zřetelně oddělených plnění, která samostatně (většinou postupně) dospívají (např. plnění dluhu sjednané ve splátkách). Pokud žalovaný platí žalobci dohodnuté splátky, jedná se o postupné plnění závazku, splátky jsou samostatným závazkem, a skutečnost, že žalovaný splátky platí, neznamená, že tím uznal dluh, který žalobce postupně navyšuje. Nejedná se o částečné plnění, z něhož by bylo možno usuzovat, že plněním dlužník uznává i zbytek závazku (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 6. 2020, sp. zn. 23 Cdo 987/2019).

44. Soud dospěl k závěru, že na zjištěný skutkový stav nelze aplikovat ani ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. o tzv. konkludentním uznání dluhu částečným plněním žalovaným, neboť, jak již bylo řečeno shora, účinky uznání dluhu má pouze plnění částečné a nikoliv dílčí plnění. Je zřejmé, že žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni plnil ve splátkách, které byly specifikovány v Dohodě o uznání dluhu. Toto plnění mělo jednoznačně povahu dohodnutých splátek a představuje tedy dílčí plnění, která účinky uznání dluhu ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z. mít nemohou. Na těchto závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že soud vyhodnotil předloženou listinu nazvanou jako Dohoda o uznání dluhu nesplňující požadavky písemné formy. Úvěrovaný (fyzická osoba, ačkoliv podnikající) ve většině případů vrací poskytovateli úvěru jistinu rozloženou v čase v pravidelných splátkách, neboť objektivní majetkové a výdělkové možnosti mu jiný postup neumožňují. I v případě, že žalovaný vracel žalobkyni poskytnutou jistinu ve splátkách, tak takováto splátka nepředstavuje částečné plnění s účinky uznání zbytku dluhu. Lze proto uzavřít, že všechny platby žalovaného žalobkyni představovaly plnění dílčí, kterými nemohlo dojít ke konkludentnímu uznání zbytku dluhu ve smyslu ustanovení § 2054 odst. 2 o. z.

45. S ohledem na shora uvedené tak na poskytnuté plnění soud hledí jako na bezdůvodné obohacení. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle § 2991 odst. 2 o. z. se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Žalovanému byla žalobkyní poskytnuta částka ve výši 40 000 Kč, žalovaný však žalobkyni uhradil celkem částku ve výši 62 981,20 Kč, výše poskytnutého plnění žalovaným tak převyšuje výši poskytnutého plnění žalobkyní. Všechna ostatní plnění žalobkyně požaduje na základě neplatného uznání dluhu, případně neexistující (řádně neuzavřené) písemné smlouvy o úvěru. Soud tak žalobu v plném rozsahu zamítl jako nedůvodnou.

46. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, tak, že přiznal procesně úspěšnému žalovanému nárok na náhradu nákladů řízení v žalovaným požadované částce ve výši 900 Kč (žalovaný požadoval náhradu nákladů řízení za tři úkony). Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 254/2015 Sb., dle které účastníkovi řízení, jenž nebyl zastoupen zástupcem podle § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložil výši hotových výdajů, náleží částka 900 Kč představující 300 Kč za každý ze tří úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky. Soud pro úplnost uvádí, že neopomněl, že řízení bylo v části zastaveno z důvodu úhrady částky 15 743,30 Kč žalovaným po podání žaloby, nicméně žalobkyně neprokázala doručení předžalobní výzvy žalovanému a žalovaný částku 15 745,30 Kč žalobkyni uhradil neprodleně poté, co se dozvěděl o podání žaloby (která mu byla soudem doručena současně s elektronickým platebním rozkazem).

Poučení