11 C 17/2020-51

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství] o zaplacení 187 500 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 187 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 187 500 Kč od 24. 2. 2020 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 342 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám [titul]. [jméno] [příjmení], [příjmení], advokáta, sídlem [adresa].

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne 21. 2. 2020 domáhal na žalovaném zaplacení částky 187 500 Kč s příslušenstvím jako náhrady nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Krajského soudu v Hradci Králové (dále jen„ KS HK“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako„ posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že usnesením Policie ČR ze dne 2. 11. 2011 bylo zahájeno jeho trestní stíhání pro trestný čin podvodu dle § 250 odst. 1, 3 písm. b) trestního zákona, kterého se měl dopustit u dvou skutků v roce [rok], u 6 skutků v roce [rok] a u 1 skutku v roce [rok]. Po proběhlém přípravném řízení byla dne 20. 2. 2013 podána obžaloba ke KS HK, který usnesením ze dne 22. 3. 2013 při předběžném projednání obžaloby vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Po pokračujícím přípravném řízení byla dne 4. 12. 2013 podána nová obžaloba ke KS HK, který usnesením ze dne 19. 3. 2014 při předběžném projednání obžaloby opět vrátil věc státnímu zástupci k došetření. Vrchní soud v Praze (dále jen„ VS Praha“) usnesením ze dne 12. 8. 2014 zrušil usnesení KS HK, který poté nařídil hlavní líčení. Po proběhlých hlavních líčeních KS HK rozsudkem ze dne 30. 6. 2015 zprostil žalobce obžaloby. VS Praha k odvolání státního zástupce dne 2. 2. 2016 napadený rozsudek zrušil a vrátil věc KS HK, který poté rozsudkem ze dne 23. 9. 2016 uznal žalobce vinným z 6 skutků z obžaloby, kdy mu uložil trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu [anonymizováno] roku, a ve 3 skutcích jej obžaloby zprostil. K odvolání žalobce i státního zástupce VS Praha rozsudkem ze dne 24. 5. 2017 zrušil rozhodnutí ohledně 4 skutků z obžaloby a z toho ve 3 skutcích žalobce opětovně uznal vinným a v 1 skutku ho obžaloby zprostil. Přitom VS Praha uložil žalobci trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu [anonymizováno] let, a uložil mu též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] i [anonymizováno] a [anonymizována tři slova]. Dále VS Praha rozsudkem ze dne 14. 6. 2017 doplnil svůj předchozí rozsudek o dobu trvání trestu zákazu činnosti. Proti tomu podal dovolání jak žalobce, tak Nejvyšší státní zastupitelství (to brojilo proti uložení trestu mimo trestní sazbu – trest zákazu činnosti nebyl nijak časově omezen). Usnesením Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“) ze dne 17. 1. 2018 byl rozsudek VS Praha ve výrocích o trestu zrušen. VS Praha poté rozsudkem ze dne 28. 3. 2018 při nezměněném výroku o vině uložil žalobci trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu [anonymizováno] let, a uložil mu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] [anonymizována tři slova] na dobu [anonymizováno] let. Proti usnesení NSČR ze dne 17. 1. 2018 si žalobce podal ústavní stížnost, kdy nálezem Ústavního soudu ze dne 10. 7. 2018 byly usnesení NSČR ze dne 17. 1. 2018 a rozsudek VS Praha ze dne 28. 3. 2018 zrušeny. Následně NSČR vydal usnesení ze dne 12. 9. 2018, kterým zrušil výroky o trestu rozsudku VS Praha ze dne 24. 5. 2017 a zrušil též rozsudek VS Praha ze dne 14. 6. 2017. I toto usnesení poškozený napadl ústavní stížností, která byla následně usnesením Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019 odmítnuta. Ve věci poté rozhodl VS Praha rozsudkem ze dne 1. 2. 2019, kterým při nezměněném výroku o vině uložil žalobci trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] let, který byl podmíněně odložen na zkušební dobu [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců, a uložil mu trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] [anonymizováno] [anonymizováno] a [anonymizována tři slova] na dobu [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců. Rozhodnutí bylo doručeno žalobci dne 11. 3. 2019.

3. Popsanou délku posuzovaného řízení považoval žalobce za nepřiměřeně dlouhou, kdy v důsledku toho vznikla žalobci nemajetková újma, kterou požadoval nahradit v penězích. Pokud jde o jednotlivá kritéria posuzovaná v rámci stanovení zadostiučinění, žalobce uvedl, že délka posuzovaného řízení činila od okamžiku zahájení trestního stíhání dne 2. 11. 2011 do okamžiku nabytí právní moci rozsudku VS Praha dne 1. 2. 2019 celkem 7 let 2 měsíce a 30 dní. Žalobce je přesvědčen, že se nejednalo o skutkově tak složitou věc, aby to opravňovalo k takovéto délce řízení. Soudy opakovaně rozhodovaly chybně a rozsudky byly rušeny soudy vyšších stupňů, a dokonce i Ústavním soudem, obžaloba byla předběžně projednávána apod. Navíc další průtahy zavinil VS Praha svým uložením trestu mimo trestní sazbu, což bylo skoro 2 roky napravováno. Žalobce vždy plně spolupracoval s orgány činnými v trestním řízení a nikdy nezavdal žádnou záminku k protahování celého řízení. Naopak to byla chybná rozhodnutí soudů, která zapříčinila podstatné zdržení celé věci. Na žalobce tak působil dlouhodobý stres, který byl navíc umocněn hrozbou nepodmíněného trestu. Zmínit je třeba také nejistotu spojenou s trestním řízením (která je větší než u civilního řízení). Pro žalobce byl význam předmětu řízení podstatný, neboť na něj byl tlak od rodiny, známých, kamarádů a zaměstnavatele, kdy všichni věděli o tom, že je trestně stíhán. Přes 7 let žalobce nevěděl, zda bude nucen nastoupit do výkonu trestu, bude mu zakázána činnost, či bude jinak potrestán. Jednalo se tak o břemeno, jímž byl jeho život ovlivněn nepřiměřeně dlouhou dobu. S ohledem na uvedené skutečnosti považoval žalobce za adekvátní požadovat náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 Kč za každý rok trestního řízení, tj. 2 500 Kč měsíčně (pro první 2 roky pak 1, tedy po 15 000 Kč ročně), a to s ohledem na význam řízení, kdy žalobci hrozilo i odnětí svobody, řízení se dotýkalo jeho cti i soukromého života, nijak se na délce řízení nepodílel a délka řízení jde plně na vrub soudům. Celkem tedy žalobce požadoval zaplatit částku 187 500 Kč. S takto vymezeným požadavkem na náhradu nemajetkové újmy se žalobce dne 23. 8. 2019 obrátil na žalovaného, který však kromě výzvy k doplnění, na kterou žalobce obratem reagoval, požadavek nijak nevyřídil. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 187 500 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 24. 2. 2020 do zaplacení.

4. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Žalovaný potvrdil, že u něho žalobce uplatnil dne 23. 8. 2019 požadavek na zaplacení částky 187 500 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu vzniklou v důsledku nesprávného úředního postupu v posuzovaném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne 27. 5. 2020 a žalovaný konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 zákona č. 82/1998 Sb., a to s ohledem na celkovou délku řízení a s přihlédnutím k opakovanému rušení rozhodnutí soudů nižších stupňů soudem nadřízeným. Žalobci pak bylo poskytnuto odškodnění ve formě konstatování porušení práva na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě, které žalovaný považoval za odpovídající formu odškodnění z důvodu, že se odškodnění domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu a také z důvodu, že mu vzniklá nemajetková újma již byla nahrazena v samotném trestním řízení zkrácením délky uloženého trestu. Uplatněný nárok na poskytnutí zadostiučinění v penězích žalovaný nepovažoval za důvodný. Po stručné rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení (v zásadě obdobně jako žalobce) žalovaný uvedl, že posuzované řízení trvalo celkem 7 let a 3 měsíce. Jednalo se o velice složité řízení zejména po skutkové stránce, o čemž svědčí počet skutků, které byly projednávány, rozsah provedeného dokazování a také rozsah rozhodnutí soudu I. stupně. V řízení bylo opakovaně rozhodováno odvolacím soudem a také NSČR a Ústavním soudem. Význam řízení pro žalobce byl hodnocen jako vyšší, jelikož se jednalo o trestní řízení. S odkazem na judikaturu NSČR žalovaný uvedl, že je nutno vycházet z předpokladu, že nepřiměřeně dlouhé řízení působí účastníkům nemajetkovou újmu, která se zpravidla odškodní v penězích, avšak je nutno vždy zvažovat, zda v konkrétním případě nenastaly okolnosti, které tento předpoklad vyvracejí. Takovou okolností bývá zpravidla to, že se náhrady nemajetkové újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu právě za délku trestního řízení, v němž byl shledán vinným. V takovém případě zpravidla ESLP i české soudy považují za dostačenou formu odškodnění konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. V posuzovaném řízení byl žalobce částečně obžaloby zproštěn, ale částečně také uznán vinným. O jeho vině bylo pravomocně rozhodnuto rozsudkem VS Praha ze dne 24. 5. 2017. V dalším řízení bylo při nezměněném výroku o vině rozhodováno pouze o trestu obžalovaných. Žalobce od roku 2017 tedy nemohl být v nejistotě ohledně výsledku trestního řízení, jelikož o jeho vině bylo pravomocně rozhodnuto. Taktéž věděl, že mu bude uložen trest, bylo rozhodováno pouze o konečné formě uloženého trestu. Dále žalovaný uvedl, že v případech trestního řízení může být odškodnění za nepřiměřenou délku řízení poskytnuto i ve formě zmírnění ukládaného trestu, a to za podmínky, že provedené zmírnění je navázáno právě na porušení práva na přiměřenou délku řízení. V rozsudku trestního soudu musí tato skutečnost být výslovně uvedena nebo to z něj musí alespoň nezpochybnitelně vyplývat. V posuzovaném případě se z odůvodnění rozsudku VS Praha ze dne 1. 2. 2019, kterým bylo při nezměněném výroku o vině rozhodováno o trestu obžalovaných, podává, že v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu a Ústavního soudu nastala ve výkonu uložených trestů opakovaně prodleva, kterou obžalovaní nezavinili. Byť bylo o vině obžalovaných pravomocně rozhodnuto již v roce 2017 a důvodem opakovaného rušení rozhodnutí byla výlučně formální vada výroku o trestu, nelze zakrýt, že v trestním vykonávacím řízení nastala prodleva. Odvolací soud dospěl k závěru, že je namístě tuto prodlevu obžalovaným kompenzovat zkrácením zkušební doby podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a také zkrácením délky zákazu činnosti o dobu, po kterou v důsledku prodlev v trestním řízení uložené tresty nevykonávali. Je tedy zřejmé, že soud v rámci posuzovaného trestního řízení zohlednil délku řízení a prodlevy, které vznikly opakovaným rozhodováním o trestu obžalovaných. Žalovaný má tak za to, že žalobci nenáleží odškodnění v penězích a že již poskytnuté zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě je odpovídající a dostatečné.

5. Žalobce v reakci na obranu žalovaného namítl, že žalovaným provedené konstatování nesprávného úředního postupu spočívající v nepřiměřené délce řízení ve stanovisku ze dne 27. 5. 2020 nepředstavuje žádnou omluvu, ale pouze strohé konstatování na 3 řádky v rámci čtyřstránkového stanoviska. Žalobce nesouhlasil, že by v případě posuzovaného řízení mělo jít o řízení složité. NSČR ve věci rozhodoval jen proto, že VS Praha rozhodl chybně, což následně konstatoval až Ústavní soud, který výslovně řekl, že bylo porušeno právo žalobce na soudní ochranu. Nešlo tedy o to, že by věc byla po právní stránce složitá, ale o to, že vydaná rozhodnutí byla vadná. Poté NSČR zrušil chybné rozhodnutí VS Praha, který znovu rozhodl a žalobce již proti tomu nebrojil. Kdyby však VS Praha rozhodl správně na začátku (dne 24. 5. 2017), tak celá anabáze s NSČR a Ústavním soudem, kdy již jen bylo napravováno pochybení VS Praha, který uložil trest mimo trestní sazbu, nemusela být. Tvrzení o složitosti věci je tak dle žalobce velmi zavádějící a ze samotného počtu stupňů soudní soustavy, kterými věc prošla, rozhodně složitost nevyplývá. K tvrzení, že se náhrady újmy domáhá pravomocně odsouzený pachatel trestného činu, žalobce namítl, že sice byl odsouzen, ale pouze za 5 z 9 skutků, ve 4 případech byl stíhán neoprávněně. To, že byl nakonec v části odsouzen, neznamená, že by mu nevznikla nemajetková újma. Není jeho vinou, že byl stíhán i za jednání, které trestným činem nebylo – jde o vinu orgánů činných v trestním řízení. Rozhodně pak dle žalobce není pravdou, že by vzniklá újma byla zohledněna zkrácením délky trestu. Nic takového se ostatně v rozsudcích ani neuvádí a žalobci není zřejmé, z čeho žalovaný vychází, pokud tvrdí údajné zkrácení délky trestu.

6. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

7. Usnesením ze dne 4. 11. 2011 bylo zahájeno trestní stíhání žalobce, [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] jako obviněných ze spáchání trestného činu podvodu ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona formou pokračování dle § 89 odst. 3 trestního zákona a jako obviněných ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu dílem samostatně a dílem ve spolupachatelství dle § 123, § 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku formou pokračování dle § 116 trestního zákoníku. Trestného činu dle trestního zákona se měli dopustit všichni tři obvinění skutky, kterými měli způsobit škodu poškozenému [příjmení] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizováno] [role v řízení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [příjmení] [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizováno] [obec] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [příjmení] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka]. [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [role v řízení] [příjmení] [anonymizováno] [popis skutků]. Usnesení bylo doručeno žalobci dne 8. 11. 2011. Dne 31. 10. 2011 žádal policejní orgán státního zástupce o udělení souhlasů k zajištění nemovitého majetku, souhlasy byly uděleny dne 1. 11. 2011. Usneseními ze dne 1. 11. 2011 policejní orgán zajistil nemovitostí na LV [číslo] pro k. ú. [obec], [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], LV [číslo] pro k. ú. [obec], LV [číslo] pro k. ú [obec] ve vlastnictví žalobce a nemovitosti na [list vlastnictví] [číslo] pro k. ú. [obec] ve vlastnictví [anonymizováno] a žalobce. Usnesení byla doručena žalobci dne 8. 11. 2011. Dalšími usneseními ze dne 1. 11. 2011 policejní orgán zajistil nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] u [obec], [list vlastnictví], pro k. ú. [obec], [list vlastnictví] pro k. ú. [obec], [list vlastnictví] pro k. ú. [obec] ve vlastnictví [anonymizováno]. Dne 7. 11. 2011 byl správou zajištěného majetku pověřen Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových. Podáním ze dne 7. 11. 2011 podali [jméno a příjmení] a [jméno a příjmení] blanketní stížnost proti usnesením o zajištění majetku. Dne 11. 11. 2011 podal žalobce blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání. [příjmení] a [příjmení] podali blanketní stížnost proti usnesení o zahájení trestního stíhání dne 8. 11. 2011. Dne 16. 11. 2011 byly blanketní stížnosti [příjmení] a [příjmení] proti usnesením o zajištění nemovitostí postoupeny Krajskému státnímu zastupitelství v [obec] (dále jen„ KSZ [obec]“). Dne 16. 11. 2011 byli obsáhle vyslechnuti žalobce, [příjmení] a [příjmení] v postavení obviněného. Dne 22. 11. 2011 došlo policejnímu orgánů oznámení žalobce o omezení vlastnického práva na zajištěných nemovitostech, žádost o zrušení zajištění nemovitostí a upozornění na možnou škodu. Podání se týkalo nemovitostí ve vlastnictví žalobce, přičemž žalobce upozorňoval, že nemovitosti v k. ú. [obec] již nevlastní. Ve dnech 22. 11. a 23. 11. 2011 došla policejnímu orgánu odůvodnění stížností obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání. Dne 23. 11. 2011 došlo policejnímu orgánu odůvodnění stížnosti [příjmení] proti usnesením o zajištění majetku, odůvodnění stížnosti bylo dne 28. 11. 2011 předloženo KSZ [obec]. Usneseními KSZ [obec] ze dne 9. 12. 2011 byly stížnosti obviněných proti usnesení o zahájení trestního stíhání zamítnuty. Usnesení došla policejnímu orgánu dne 15. 12. 2011. Dne 19. 12. 2011 došla policejnímu orgánu stížnost [příjmení] proti usnesení o zajištění majetku, stížnost byla dne 20. 12. 2011 předložena KSZ [obec]. Dne 7. 1. 2012 byl proveden obsáhlý výslech svědka [jméno] [příjmení]. Dne 19. 1. 2012 byly provedeny obsáhlé výslechy svědků [příjmení] a [příjmení]. Dne 20. 1. 2012 byl proveden obsáhlý výslech svědka [příjmení]. Dne 24. 1. 2012 byly proveden obsáhlé výslechy svědků [příjmení] a [příjmení] KS HK usneseními ze dnů 24. 1. a 25. 1. 2012 zamítl stížnosti proti usnesením o zajištění nemovitostí. Dne 26. 1. 2012 byl proveden obsáhlý výslech svědků [příjmení] a [příjmení]. Dne 31. 1. 2012 byly provedeny obsáhlé výslechy svědků [příjmení] [jméno] a [příjmení]. Dne 7. 2. 2012 byly provedeny obsáhlé výslechy svědků [příjmení] a [příjmení]. Dne 8. 2. 2012 byl proveden obsáhlý výslech svědkyně [příjmení]. Dne 9. 2. 2012 byly provedeny obsáhlé výslechy svědků [příjmení] a [příjmení]. Dne 14. 2. 2012 byl proveden obsáhlý výslech svědka [příjmení]. Dne 22. 2. 2012 byl proveden obsáhlý výslech svědka [příjmení]. Dne 6. 4. 2012 prováděl policejní orgán šetření stran osob [příjmení] a [příjmení]. Dne 17. 4. 2012 prováděl policejní orgán další šetření stran osoby [příjmení]. Dne 16. 4. 2012 došly policejnímu orgánu vyžádané dokumenty od [stát. instituce]. Dne 18. 4. 2012 došly policejnímu orgánu vyžádané dokumenty od [zdravotní pojišťovny] [anonymizováno] [země]. Dne 30. 4. 2012 došly policejnímu orgánu vyžádané dokumenty od [právnická osoba] Dne 17. 5. 2012 došly policejnímu orgánu vyžádaná vyjádření a dokumenty od soudních exekutorů [titul]. [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizováno], a [titul]. [anonymizováno], [exekutorský úřad]. Dne 21. 5. 2012 došlo policejnímu orgánu vyžádané vyjádření od soudního exekutora [titul]. [příjmení], [titul za jménem], [exekutorský úřad] [anonymizováno]. Dne 25. 5. 2012 došlo policejnímu orgánu vyžádané vyjádření a dokumenty od soudního exekutora [titul]. [příjmení], [anonymizováno], [exekutorský úřad]. Dne 14. 6. 2012 došly policejnímu orgánu vyžádané dokumenty od [stát. instituce]. Dne 26. 6. 2012 došlo policejnímu orgánu vyžádané vyjádření od [právnická osoba] Dne 27. 6. 2012 došly policejnímu orgánu vyžádané dokumenty od soudního exekutora [titul]. [příjmení], [exekutorský úřad] [anonymizována dvě slova]. Dne 29. 6. 2012 byly z katastrálního úřadu vyžádány dokumenty týkající se [příjmení]. Dne 29. 6. 2012 předkládali [příjmení], [příjmení] a [příjmení] policejnímu orgánu listiny jako věci důležité pro trestní řízení. Dne 20. 7. 2012 předávali [příjmení] a [příjmení] policejnímu orgánu dokumenty jako listiny důležité pro trestní řízení. Dne 27. 7. 2012 bylo policejním orgánem provedeno ohledání písemností předložených poškozenými. Dne 31. 7. 2012 došly policejnímu orgánu vyžádané dokumenty od [právnická osoba] Opatřením ze dne 3. 8. 2012 přibral policejní orgán znalce z oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, k posouzení pravosti podpisu poškozeného [příjmení]. Posudek měl být zpracován ve lhůtě dvou měsíců. Téhož dne proběhl odběr vzorku ručně psaného písma poškozeného [příjmení]. Dne 6. 8. 2012 předkládala [obec] [obec] policejnímu orgánu dokumenty jako věci důležité pro trestní řízení. Dne 7. 8. 2012 vydala notářka [titul]. [příjmení] policejnímu orgánu knihu pro ověřování podpisů s podpisem osoby [příjmení] jako věc důležitou pro trestní řízení. Dne 12. 9. 2012 žádalo KSZ [obec] poskytnutí dokumentů od [právnická osoba], vyžádané dokumenty došly policejnímu orgánu ve dnech 19. 10. a 25. 10. 2012. Dne 19. 9. 2012 byl proveden výslech svědka [příjmení]. Dne 24. 9. 212 byly provedeny doplňující výslech svědka [příjmení] a obsáhlý výslech svědka [příjmení]. Dne 25. 9. 2012 byl proveden doplňující výslech svědka [příjmení]. Dne 26. 9. 2012 podával [příjmení] vysvětlení ve věci trestního oznámení [anonymizováno] a [anonymizováno]. Den 26. 9. 2012 byly provedeny doplňující výslechy svědků [příjmení] [jméno] a [příjmení]. Dne 1. 10. 2012 byl proveden výslech svědka [příjmení]. Dne 3. 10. 2012 byl proveden doplňující výslech svědka [jméno] [příjmení] a obsáhlý výslech svědka [jméno] [příjmení]. Dne 8. 10. 2012 byl zpracován znalecký posudek v oboru kriminalistika, odvětví zkoumání ručního písma, k posouzení pravosti podpisů poškozeného [příjmení]. Dne 10. 10. 2012 vyžadovalo KSZ [obec] dokumenty od [právnická osoba], vyžádané dokumenty došly policejnímu orgánu dne 18. 10. 2012. Dne 29. 10. 2012 došlo policejnímu orgánu vyžádané vyjádření [právnická osoba] Dne 29. 10. 2012 proběhl doplňující výslech svědka [příjmení]. Dne 31. 10. 2012 došlo policejnímu orgánu vyžádané vyjádření [právnická osoba] Dne 1. 11. 2012 byl proveden doplňující výslech svědka [příjmení]. Dne 2. 11. 2012 podával [příjmení] vysvětlení ve věci trestního oznámení [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dne 5. 11. 2012 byl proveden obsáhlý doplňující výslech svědka [příjmení]. Dne 6. 11. 2012 proběhly doplňující výslechy svědků [příjmení] a [příjmení] a obsáhlý výslech svědka [příjmení]. Dne 7. 11. 2012 byl proveden obsáhlý doplňující výslech svědka [příjmení]. Dne 8. 11. 2012 byl proveden doplňující výslech svědka [příjmení]. Dne 13. 11. 2012 došlo policejnímu orgánu vyžádané vyjádření [právnická osoba] Ve dnech 12., 13, a 14. 11. 2012 byly provedeny doplňující výslechy obviněných. Dne 14. 11. 2012 došlo policejnímu orgánu doplňující písemné vyjádření svědka [příjmení]. Dne 15. 11. 2012 byly [anonymizováno] a [anonymizováno] vyrozuměni o tom, že jejich trestní oznámení podané dne 6. 8. 2012 na [příjmení] bylo postoupeno k vyšetřovacímu spisu jako součást jejich obhajoby. Dne 22. 11. 2012 zjišťoval policejní orgán telefonicky skutečnosti u Stavebního bytového družstva [obec]. Dne 27. 11. 2012 došlo policejnímu orgánu vyžádané vyjádření [právnická osoba] Dne 27. 11. 2012 došly policejnímu orgánu návrhy obviněných na doplnění dokazování, a to o výslech svědků [titul]. [příjmení], notářského koncipienta [titul]. [příjmení], [anonymizováno] [ulice], notářské tajemnice [titul]. [příjmení], [titul]. [ulice], notářky v [obec], [příjmení], notářské tajemnice [titul]. [příjmení], [titul]. [ulice], notářky v [obec]. Dne 28. 11. 2012 byly opatřeny opisy z evidence rejstříku trestů stran všech třech obviněných. Žalobce měl v opisu dva záznamy, a to rozhodnutí Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne [datum], kdy byl odsouzen pro trestný čin dle § 202 odst. 1 trestního zákona a byl mu uložen peněžitý trest ve výši [částka], kdy tento [anonymizováno] zaplacen dne 28. 12. 1995, a dále zde bylo odsouzení Obvodním soudem pro Prahu 7 ze dne [datum] pro trestný čin dle § 247 odst. 1 písm. b), odst. 2 trestního zákona, kdy byl uložen nepodmíněný trest odnětí svobody ve výměře [anonymizováno] měsíců se zařazením do věznice s dozorem. Druhé odsouzení bylo zahlazeno ke dni [datum]. Dne 28. 11. 2012 pak došla policejnímu orgánu zpráva [obec] [obec] [obec a číslo] o pověsti žalobce, kdy o žalobci nebyly [obec] [obec] známy žádné skutečnosti, a téhož dne podával [obecní úřad] zprávu o pověsti [anonymizováno] a [anonymizováno]. Dne 30. 11. 2012 provedl policejní orgán v návaznosti na výpověď svědka [příjmení] šetření s cílem dohledat další závazky, které měl za svědka uhradit někdo z obviněných, a byl proveden obsáhlý výslech svědkyně [příjmení]. Dne 3. 12. 2012 proběhlo prostudování spisu obhájcem [anonymizováno] a [anonymizováno], obvinění a obhájce žalobce se k úkonu nedostavili. Obhájce [anonymizováno] uváděl, že trvá na již dříve podaném návrhu na doplnění vyšetřování a dále žádal lhůtu pěti pracovních dnů k učinění dalšího eventuálního návrhu na doplnění vyšetřování, a to zejména s odkazem na rozsáhlost spisu, se kterým se musí nejdřív obhajoba podrobně seznámit a obsah projednat s obviněnými a následně zaujmout ve věci dohodnutý postup. Dále sděloval obhájce na základě pověření obhájce žalobce, že žalobce žádá, aby mu bylo umožněno prostudování spisu samostatně bez přítomnosti dalších obviněných a k prostudování spisu mu byl stanoven termín. Současně byla omlouvána nepřítomnost žalobce u provedení prostudování, kdy nemožnost účasti žalobce dodatečně policejnímu orgánu doloží, včetně lékařského potvrzení. Dne 4. 12. 2012 došla policejnímu orgánu omluva žalobce z prostudování spisu doložená potvrzením o pracovní neschopnosti. Dne 7. 12. 2012 došlo policejnímu orgánu sdělení obhájce žalobce s tím, že žalobce má další kontrolu u lékaře naplánovánu na 11. 12. 2012. Dne 11. 12. 2012 došel policejnímu orgánu návrh [anonymizováno] a [anonymizováno] na doplnění dokazování, a to o výslechy již dříve navržených svědků. Dne 20. 12. 2012 došlo policejnímu orgánu sdělení obhájce žalobce s tím, že žalobce je nadále v pracovní neschopnosti, což bylo dokládáno rozhodnutím o dočasné pracovní neschopnosti. Dne 9. 1. 2013 došlo policejnímu orgánu vyžádané sdělení [stát. instituce] s tím, že žalobce není účasten nemocenského pojištění, a tudíž vystavené rozhodnutí o dočasné pracovní neschopnosti je neplatné. Žalobce dne 24. 1. 2013 prostudoval spis bez přítomnosti svého obhájce. Obhájce byl o úkonu vyrozuměn, policejnímu orgánu však s předstihem sdělil, že se zúčastní pouze žalobce. Žalobce prostudoval předložený originál spisu, dotazoval se policejního orgánu na to, zda existuje rovněž kopie spisu. Bylo mu sděleno, že kopie spisu existuje, nicméně státnímu zástupci bude předkládán originál spisu, který byl žalobci předložen k prostudování, a s tímto originálem bude v řízení dále pokračováno. Žalobce se domáhal předložení kopie spisu, toto mu bylo ze strany policejního orgánu odmítnuto. Žalobce uváděl, že má za to, že během vyšetřování byly shromážděny jistě i důkazy, které hovoří v jeho prospěch, a že tyto jsou součástí kopie spisu, kterou mu policejní orgán odmítá zpřístupnit. Žádal, aby o tomto byl vyrozuměn státní zástupce a aby mu byla předložena kopie spisu, aby z ní mohl čerpat poznatky pro svou obhajobu. Uváděl, že další podněty k vyšetřování může předestřít po prostudování kopie spisu. Odmítnutí nahlédnutí do kopie spisu vnímal žalobce jako postoj vyšetřujícího policisty, který mu brání v seznámení se se všemi dostupnými důkazy, které vyšetřování přineslo. Vnímal to jako krácení svých práv. Přípisy ze dne 25. 1. 2013 vyrozumíval policejní orgán obviněné, že jejich návrhy na doplnění vyšetřování o navržené výslechy svědků odmítl. Vyšetřování bylo ukončeno návrhem po podání obžaloby ze dne 25. 1. 2013. Policejní orgán navrhoval podat obžalobu na všechny tři obviněné, a to v souladu s usnesením o zahájení trestního stíhání. Spis s tímto návrhem došel KSZ [obec] dne 28. 1. 2013. Přípisem ze dne 31. 1. 2013 vyrozumívalo KSZ [obec] žalobce, že v postupu policejního orgánu v souvislosti s umožněním prostudování spisu po skončení vyšetřování neshledalo žádných závad, nedostatků či pochybení. Dne 1. 2. 2013 došla policejnímu orgánu žádost žalobce o přezkoumání postupu policejního orgánu, kdy žalobce žádal, aby státní zástupce uložil policejnímu orgánu provést navržené výslechy svědků, aby mu uložil zařadit do spisu všechny dokumenty a listiny, např. dokumenty od paní [příjmení] a aby pak řádně po skončení vyšetřování seznámil obviněné se spisem, a aby uložil policejnímu orgánu, aby poskytl obviněnému k nahlédnutí kopii spisu. KSZ HK vyrozumívalo žalobce přípisem ze dne 18. 2. 2013, že v postupu policejního orgánu neshledalo žádných závad. Dne 20. 2. 2013 byla ke KS HK podána obžaloba na všechny tři obviněné, a to pro devět skutků dle usnesení o zahájení trestního stíhání a se stejnou právní kvalifikací jako v usnesení o zahájení trestního stíhání. Obžaloba byla na č. l. spisu 1926 a čítala 31 stran. Podáním ze dne 4. 3. 2013 žádali [anonymizováno] a [anonymizováno], aby KS [anonymizováno] předběžně projednal podanou obžalobu. [příjmení] návrh na předběžné projednání obžaloby vznesl rovněž žalobce, a to podáním ze dne 6. 3. 2013 KS [anonymizováno] v neveřejném zasedání konaném dne 22. 3. 2013 vyhlásil usnesení, kterým vrátil trestní věc obžalovaných státnímu zástupci k došetření. Důvodem pro vrácení věci státnímu zástupci bylo jednak zjištění závažné procesní vady přípravného řízení, kdy usnesení o zahájení trestního stíhání nebylo doručeno obhájcům obviněných. Dále pak soud konstatoval, že v rámci přípravného řízení nebyla věnována potřebná pozornost zjištění znaku škody, který je obligatorním znakem skutkové podstaty žalovaných činů a která musí být určena již v přípravném řízení. Soud konstatoval, že je potřeba zpracovat znalecký posudek k určení obvyklé ceny nemovitostí, o které měli poškození v důsledku trestné činnosti obviněných přijít. Dále pak soud konstatoval, že by bylo vhodné, aby již v přípravném řízení byli vyslechnuti rovněž svědci navržení obviněnými. Dne 22. 4. 2013 podalo KSZ [anonymizováno] blanketní stížnost proti usnesení o vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Stížnost byla odůvodněna podáním došlým KS [anonymizováno] dne 2. 5. 2013. Spis byl dne 7. 5. 2013 předložen VS [obec], který usnesením ze dne 20. 5. 2013 stížnost státního zástupce zamítl. Vrchní soud se neztotožnil s názorem, že nedoručení usnesení o zahájení trestního stíhání obhájcům by mělo být natolik závažnou vadou, která by měla odůvodňovat vrácení věci státnímu zástupci k došetření. Usnesení obhájcům skutečně doručeno nebylo, avšak bylo jim předáno obviněnými, obhájci se s ním řádně seznámili a na toto usnesení reagovali podrobnými stížnostmi. Vrchní soud se však ztotožnil s tím, že věc nebyla dostatečně objasněna, co se týká škody, která měla být trestnou činností způsobena. Ztotožnil se s tím, že musí být zpracován znalecký posudek k určení obvyklé ceny nemovitostí. Spis byl dne 3. 6. 2013 vrácen zpět policejnímu orgánu s pokyny státního zástupce k doplnění vyšetřování, a to jednak o zpracování znaleckého posudku a dále pak, aby v procesním postavení svědků byli vyslechnuti alespoň [titul]. [ulice] a [titul]. [ulice]. Opatřením ze dne 14. 6. 2013 policejní orgán přibral znalce v oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti, rozpočty stavebních prací, k ocenění deseti nemovitostí. Posudek měl být zpracován do 31. 8. 2013. Dne 19. 7. 2013 došla policejnímu orgánu žádost [příjmení] o zrušení zajištění nemovitostí na [list vlastnictví] pro k. ú. [obec]. Žádost byla dne 5. 8. 2013 postoupena KSZ HK, které ji usnesením ze dne 8. 8. 2013 zamítlo. V průběhu měsíců červenec až září 2013 probíhalo zajištění zproštění mlčenlivosti [titul]. [příjmení] a [titul]. [příjmení] od obviněných a od poškozených. Znalecký posudek k určení obvyklé ceny nemovitostí byl policejnímu orgánu doručen dne 23. 9. 2013. Dne 24. 9. 2013 byl proveden výslech svědka [titul]. [příjmení]. Dne 26. 9. 2013 byl proveden výslech svědka [titul]. [příjmení]. Dne 1. 10. 2003 byl zpracován policejním orgánem požadovaný doplněk znaleckého posudku k určení obvyklé ceny nemovitostí s přihlédnutím k omezení vlastnických práv zapsaných v katastru nemovitostí. Dne 11. 10. 2013 došlo policejnímu orgánu doplnění stížnosti žalobce proti usnesení o zahájení trestního stíhání, a to v návaznosti na doručení tohoto usnesení jeho obhájci. Doplnění stížnosti bylo dne 15. 10. 2013 předloženo KSZ HK. Dne 16. 10. 2013 prostudoval žalobce spis po skončení vyšetřování. Návrhy na doplnění vyšetřování nevznesl. Dne 22. 10. 2013 došel policejnímu orgánu návrh žalobce na doplnění dokazování, a to jednak o doplňující výslech notářky [titul]. [anonymizováno], která dosud nebyla zproštěna mlčenlivosti poškozenými [příjmení] a poškozenou [příjmení], a nebyla tedy vyslechnuta ve vtahu ke skutkům, které se měly týkat těchto poškozených. Dále pak žalobce namítal, že nebyl seznámen se zadáním doplnění znaleckého posudku. Doplněk znaleckého posudku žalobce objevil až při prostudování spisu. Dne 23. 10. 2013 došla policejnímu orgánu žádost [anonymizováno] a [anonymizováno] o přezkoumání postupu policejního orgánu, a to v souvislosti s tím, že jim nebylo doručeno zadání doplňku znaleckého posudku, a obvinění tak neměli možnost vznášet námitky proti formulaci otázek či klást další otázky znalci. KSZ [anonymizováno] vyrozumívalo přípisem ze dne 25. 10. 2013 žalobce, že v postupu policejního orgánu neshledalo žádných závad, a to když jako žádost o přezkum postupu policejního orgánu bylo vyhodnoceno podání žalobce označené jako„ Doplnění stížnosti proti usnesení o zahájení trestního stíhání“. Podáním ze dne 29. 10. 2013 policejní orgán návrhy na doplnění vyšetřování žalobce odmítl. Podání [příjmení] bylo dne 30. 10. 2013 předloženo KSZ HK. Dne 30. 10. 2013 prostudoval spis po skončení vyšetřování poškozený [příjmení]. Poškozený v rámci prostudování spisu policejnímu orgánu předložil další dokumenty, které dodatečně získal od své sestry [příjmení]. KSZ HK přípisem ze dne 1. 11. 2013 vyrozumívalo obviněné [příjmení], že v postupu policejního orgánu shledalo žádných závad. Přípisem ze dne 1. 11. 2013 vyrozumíval policejní orgán [příjmení] a [anonymizováno], že trestný čin, pro který jsou stíhání dle trestního zákoníku, bude nadále kvalifikován jako zločin podvodu ve spolupachatelství dle § 23 k § 209 odst. 1, odst. 4 písm. d) trestního zákoníku formou pokračování dle § 116 trestního zákoníku, kdy ke změně právní kvalifikace dochází z důvodu změny výše škody, která měla být jednáním způsobena. Dne 4. 11. 2013 byl proveden doplňující výslech svědka [příjmení]. Podáním ze dne 8. 11. 2013 žádal žalobce o přezkoumání postupu policejního orgánu, kdy požadoval, aby státní zástupce uložil policejnímu orgánu, aby zajistil zproštění mlčenlivosti ve věcech [příjmení] a [příjmení] a notářku [titul]. [anonymizováno] k tomu dovyslechl, nebo pokud by [anonymizováno] a [příjmení] odmítli zprostit notářku [titul]. [anonymizováno] mlčenlivosti, aby toto poznamenal do spisu a obviněného o tom vyrozuměl. Podání bylo dne 19. 11. 2013 předloženo KSZ HK. Dalším podáním došlým policejnímu orgánu dne 8. 11. 2013 sděloval žalobce svůj nesouhlas se závěry zpracovaného znaleckého posudku. Dne 26. 11. 2013 mělo proběhnout prostudování spisu po skončení vyšetřování obviněnými [příjmení] a jejich obhájcem, ani jeden z nich se však prostudování nedostavil. Žalobce dne 26. 11. 2013 prostudoval spis po skončení vyšetřování. V rámci tohoto úkonu trval na dovyslechnutí notářky [titul]. [anonymizováno] ohledně notářských zápisů manželů [příjmení] a paní [příjmení]. Dále pak žádal o poskytnutí lhůty třech pracovních dnů k možnosti písemného vyjádření a navrhování důkazů do trestního řízení. Podáním ze dne 28. 11. 2013 zasílal policejní orgán obviněným [příjmení] opravu vyrozumění o změně právní kvalifikace, kdy trestný čin posuzovaný dle trestního zákoníku bude nadále kvalifikován jako trestný čin podvodu ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona formou pokračování dle § 89 odst. 3 trestního zákona KSZ HK sdělovalo přípisem ze dne 27. 11. 2013 žalobci, že v postupu policejního orgánu neshledal žádných závad či pochybení. Vyšetřování bylo ukončeno návrhem na podání obžaloby ze dne 28. 11. 2013 na všechny tři obviněné, a to žalobce s kvalifikací dle usnesení o zahájení trestního stíhání a [anonymizováno] a [anonymizováno] dle vyrozumění o změně právní kvalifikace. Spis došel KSZ HK dne 28. 11. 2013. Dne 29. 11. 2013 navrhoval žalobce doplnění dokazování, a to notářskými zápisy a výslechem notářky [anonymizováno] k notářským zápisům uzavřeným s [anonymizováno] a [příjmení] po jejím zproštění mlčenlivosti ze strany [anonymizováno] a [příjmení]. Dne 4. 12. 2013 byla ke KS HK podána nová obžaloba na všechny tři obviněné s kvalifikací dle návrhu na podání obžaloby. Obžaloba byla na č. l. 2328 spisu a čítala 33 stran. Podáním ze dne 16. 12. 2013 navrhovali [anonymizováno] a [anonymizováno], aby KS HK obžalobu předběžně projednal a aby trestní stíhání zastavil. Obdobné návrhy učinil žalobce podáním ze dne 17. 12. 2013. Dne 20. 12. 2013 došlo KSZ HK podání policejního orgánu, kterým přeposílal návrh žalobce na doplnění dokazování. Usnesením ze dne 19. 3. 2014 rozhodl KS HK o vrácení trestní věci obžalovaných státnímu zástupci k došetření. Soud tak rozhodl poté, co dospěl k závěru, že stále nebyl dostatečně objasněn obligatorní znak škody s tím, že k ocenění právních omezení snižujících obvyklou cenu nemovitostí je nutno zajistit konkrétní podklady a toto nelze nahradit nepřezkoumatelným korekčním koeficientem tak, jak učinil znalec ve zpracovaném doplňku posudku. Na otázku právních omezení a nutnosti konkrétního doložení doklady soud výslovně poukazoval ve svém prvním usnesení a vrchní soud se s touto argumentací ztotožnil. Bez řádného vyčíslení škody nelze ani určit, který soud má být věcně příslušný k projednání předmětné trestní věci, zda soud krajský či soud okresní. K žádosti ze dne 16. 4. 2014 odůvodněné souběžným projednáním vícera vazebních věcí, včetně rozsáhlých a skupinových, jejichž projednání jako vazebních věcí má prioritní režim, byla prodloužena lhůta k vyhotovení a vypravení usnesení ze dne 19. 3. 2014 do 19. 5. 2014. Usnesení bylo vypraveno dne 15. 5. 2014. Dne 16. 5. 2014 došla soudu blanketní stížnost KSZ HK proti usnesení, stížnost byla odůvodněna podáním došlým soudu dne 26. 5. 2014. Ve dnech 5. 6. a 6. 6. 2014 došla soudu vyjádření obžalovaných ke stížnosti státního zastupitelství. Dne 30. 6. 2014 byl spis předložen VS Praha, který v neveřejném zasedání konaném dne 12. 8. 2014 vyhlásil usnesení, kterým napadené usnesení KS HK zrušil a uložil mu, aby o věci znovu jednal a rozhodl. VS Praha tak rozhodl poté, co dospěl k závěru, že vytýkané vady lze odstranit v hlavním líčení. Spis byl vrácen KS HK dne 22. 8. 2014. Dne 14. 10. 2014 bylo ve věci nařízeno hlavní líčení na dny 15. a 16. 1. 2015 a dny 2.- 6. 2. 2015. K tomu byl připojen záznam, že v měsících říjen až prosinec 2014 má předseda senátu [číslo senátu] T plně nařízeno, jedná se vesměs o projednávání vazebních věcí, a proto v této věci nelze do konce roku 2014 hlavní líčení nařídit. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 17. 10. 2014 měl žalobce stále pouze 2 shora uvedené záznamy. Podáním došlým soudu dne 13. 11. 2014 vyrozumívali obžalovaní soud o tom, že podali ústavní stížnost proti usnesení vrchního soudu, kterou ke svému podání připojili. Při hlavním líčení konaném dne 15. 1. 2015 byli obsáhle vyslechnuti všichni tři obžalovaní. Hlavní líčení pak bylo přerušeno do 2. 2. 2015 Ústavní soud usnesením ze dne 21. 1. 2015 stížnost obžalovaných odmítl jako nepřípustnou. Při hlavním líčení konaném dne 2. 2. 2015 bylo provedeno velké množství listinných důkazů a hlavní líčení bylo přerušeno do 3. 2. 2015. Při hlavním líčení konaném dne 3. 2. 2015 byli obsáhle vyslechnuti svědci [příjmení], [anonymizována tři slova], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a hlavní líčení bylo přerušeno do 4. 2. 2015. Při hlavním líčení konaném dne 4. 2. 2015 byli obsáhle vyslechnuti svědci [příjmení] [jméno], [anonymizována tři slova], [anonymizována tři slova] Hlavní líčení pak bylo přerušeno do dne 5. 2. 2015. Při hlavním líčení konaném dne 5. 2. 2015 byli obsáhle vyslechnutí svědci [příjmení], [anonymizováno]. Nedostavil se svědek [příjmení], u kterého doručení nebylo vykázáno. Byly přečteny protokoly o výslechu svědkyně [příjmení]. Dále byli obsáhle vyslechnuti svědci [titul]. [příjmení], [titul]. [příjmení]. Obžalovaní pak souhlasili se čtením protokolů o výslechu [anonymizována dvě slova] a se čtením úředního záznamu o podaném vysvětlení [anonymizováno] a se čtením znaleckého posudku v oboru písmoznalectví. Obžalovaní pak trvali na osobním výslechu svědků [příjmení], [anonymizováno] a [anonymizováno] a nesouhlasili se čtením záznamu o podaných vysvětleních [příjmení] [příjmení] [jméno] a [anonymizováno]. Na osobním výslechu svědka [příjmení] trval i státní zástupce. Hlavní líčení pak bylo přerušeno do dne 6. 2. 2015. Při hlavním líčení konaném dne 6. 2. 2015 byla obsáhle vyslechnuta znalkyně [titul]. [příjmení]. Žalobce pak navrhoval dokazování doplnit o výslech dalších třech svědků, obžalovaní [příjmení] pak o výslech dalších dvou svědků. Hlavní líčení pak bylo za účelem výslechu navržených svědků a zpracování doplňku znaleckého posudku odročeno na dny 7.- 10. 4. 2015. Podáním došlým soudu dne 9. 2. 2015 navrhovalo KSZ HK zadání úkolů pro znalce v rámci zpracování doplňku znaleckého posudku. Podáním došlým soudu dne 19. 2. 2015 předkládali obžalovaní vlastní ústavní znalecký posudek, který si nechali zpracovat, a tímto navrhovali doplnit dokazování. Podáním ze dne 13. 3. 2015 zasílali obžalovaní soudu další listiny, kterými navrhovali doplnit dokazování. Dne 1. 4. 2015 zpracovala znalkyně [titul]. [příjmení] vyjádření ke znaleckému posudku předloženému obžalovanými. Dne 3. 4. 2015 se z účasti na hlavním líčení z důvodu nemoci omluvil svědek [titul]. [příjmení]. Dne 7. 4. 2015 se z účasti na hlavním líčení z důvodu nemoci omluvil svědek [příjmení]. K hlavnímu líčení konanému dne 7. 4. 2015 se opět nedostavil předvolaný svědek [příjmení]. Při hlavním líčení byly přečteny protokoly o výslechu svědků [příjmení], [anonymizováno] a úřední záznam o podaném vysvětlení [anonymizováno]. Dále byl přečten znalecký posudek z oboru písmoznalectví. Dále byla obsáhle vyslechnuta svědkyně [příjmení] a byly prováděny listinné důkazy. Dále byli obsáhle vyslechnuti svědci [příjmení] a [anonymizováno] Hlavní líčení pak bylo přerušeno do následujícího dne. Při hlavním líčení konaném dne 8. 4. 2015 byla obsáhle vyslechnuta svědkyně [příjmení]. Dále pak bylo přečteno vyjádření znalkyně [titul]. [příjmení] a provedeny další listinné důkazy. Dále byla obsáhle vyslechnuta svědkyně [příjmení]. Obžalovaní pak trvali na výslechu zpracovatele znaleckého ústavu předkládaného obžalovanými. Státní zástupce navrhoval vedle výslechu zpracovatelů znaleckého posudku obhajoby, též doplňující výslech znalkyně [titul]. [příjmení]. Obžalovaní předali soudu společné vyjádření k výslechu znalkyně [titul]. [příjmení], k jejímu vyjádření ke znaleckému posudku předloženému obhajobou a navrhli doplnit dokazování dalšími listinami, které soudu předložili. Hlavní líčení pak bylo za účelem předvolání navržených svědků a znalců a za účelem přednesu avizovaného vyjádření obžalovaných odročeno na dny 25. 27. 5. 2015. Předvolání svědkovi [příjmení] se soud pokoušel doručit rovněž prostřednictvím policie, která dne 15. 4. 2015 vyhlásila po svědkovi pátrání za účelem zjištění jeho pobytu. Místo pobytu svědka [příjmení] bylo zjištěno dne 22. 4. 2015 prostřednictvím policie. Při hlavním líčení konaném dne 25. 5. 2015 byli obsáhle vyslechnuti svědci [titul]. [příjmení], [anonymizováno], svědek [příjmení] se znovu nedostavil. Dále byl obsáhle vyslechnut znalec - zpracovatel posudku předloženého obhajobou. Dále byla opětovně obsáhle vyslechnuta znalkyně [titul]. [příjmení]. Hlavní líčení pak bylo za účelem opětovného předvolání svědka [příjmení], na jehož výslechu strany trvaly, za účelem doplňku znaleckého posudku, eventuálně dalšího dokazování odročeno na dny 29. a 30. 6. 2015. Dne 23. 6. 2015 došel soudu návrh žalobce na doplnění dokazování o přehrání zvukových záznamů, které byly přiloženy. Znalkyně [titul]. [příjmení] předložila dne 25. 6. 2015 zpracovaný doplněk znaleckého posudku. Při hlavním líčení konaném dne 29. 6. 2015 byla opětovně obsáhle vyslechnuta znalkyně [titul]. [příjmení], dále byl obsáhle vyslechnut svědek [příjmení]. Byly provedeny některé další listinné důkazy a byl proveden důkaz přehráním audionahrávek. Dále byla přednesena obsáhlá vyjádření všech třech obžalovaných, zejména pak žalobce. Hlavní líčení bylo přerušeno do následujícího dne. Při hlavním líčení konaném dne 30. 6. 2015 bylo ještě doplněno dokazování přehráním audionahrávek a dokazování bylo skončeno. Státní zástupce závěrečné řeči, kdy navrhoval, aby obžalovaní byli uznáni vinnými dle obžaloby, navrhoval, že při ukládání trestu je nutno vycházet především z toho, že všichni obžalovaní v minulosti nebyli soudně trestáni, resp. jim svědčí fikce neodsouzení. Stejně tak i v ostatních směrech je nutno na ně pohlížet jako na osoby tzv. občansky bezúhonné. Za daného stavu při respektování příslušné trestní sazby 2 až 8 let odnětí svobody lze vůči nim působit ještě tresty majícími tzv. výchovný trest charakter. Z těchto důvodů tedy státní zástupce navrhoval, aby soud uložil všem obžalovaným tresty ve výměře do tří let odnětí svobody s tím, že vlastní výkon daných trestů jim bude podmíněně odložen na zkušební dobu 4 až 5 let. Alternativně pak státní zástupce navrhoval, aby jednání obžalovaných u sedmi z devíti skutků bylo kvalifikováno jako trestný čin lichvy dle § 253 odst. 1, odst. 2 trestního zákona. Při posouzení jednání obžalovaných jako tento trestný čin pak státní zástupce uváděl, že v rámci trestní sazby v rozmezí 6 měsíců až 5 let odnětí svobody lze za přiměřené považovat tresty v jedné čtvrtině dané zákonné trestní sazby samozřejmě podmíněně odložené na přiměřenou zkušební dobu, avšak nejméně v trvání dvou let a šesti měsíců. Po přednesu závěrečných řečí byl vyhlášen rozsudek, kterým byli všichni tři obžalovaní obžaloby v celém rozsahu zproštěni dle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť žalobním návrhu uvedené skutky nejsou trestným činem. Poškození [příjmení], [anonymizováno], [jméno] [příjmení], [anonymizována dvě slova] a manželé [příjmení] a [anonymizováno] byli se svými nároky na náhradu škody či nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalovaní se po vyhlášení rozsudku vzdali práva odvolání, státní zástupce podal ihned po vyhlášení rozsudku odvolání v neprospěch všech tří obžalovaných. K žádosti ze dne 15. 7. 2015 byla prodloužena lhůta k vyhotovení a vypravení rozsudku vyhlášeného dne 30. 6. 2015 do 12. 8. 2015. Důvodem prodloužení lhůty byly složitost věci, plánovaná dovolená předsedy senátu a projednávání dalších složitých trestní věcí v mezidobí po vyhlášení rozsudku. K žádosti ze dne 12. 8. 2015 byla prodloužena lhůta pro vyhotovení a vypravení rozsudku vyhlášeného do 30. 6. 2015 do 23. 9. 2015. Důvodem pro prodloužení lhůty byla obtížnost a rozsáhlost věci stejně jako skutečnost, že předseda senátu má v mezidobí nařízena hlavní líčení v dalších pěti trestní věcech. Písemné vyhotovení rozsudku čítající 98 stran bylo vypraveno dne 23. 9. 2015. V písemném vyhotovení rozsudku soud vyložil, na základě jakých skutečností neshledával v předmětném jednání trestnou činnost dle obžaloby, ale ani alternativně navrženou kvalifikaci, tedy trestný čin lichvy. Dne 2. 10. 2015 podala poškozená [jméno] [příjmení] blanketní odvolání do výroku o náhradě škody. Byly problémy s doručením písemného vyhotovení rozsudku žalobci, kdy po opakovaných pokusech, kdy doručováno bylo i prostřednictvím Policie ČR, byl žalobci rozsudek doručen až dne 9. 11. 2015. Dne 21. 10. 2015 došlo soudu odůvodnění odvolání státního zástupce. Odvolání státního zástupce a poškozené [příjmení] bylo zasláno obžalovaným a jejich obhájcům dne 19. 11. 2015. Dne 23. 11. 2015 byl spis předložen VS Praha. Žalobce se k odvolání státního zástupce a poškozené [příjmení] vyjádřil podáním ze dne 7. 12. 2015, obžalovaní [příjmení] a [anonymizováno] se k odvolání vyjádřili podáním ze dne 6. 1. 2016 VS Praha v neveřejném zasedání konaném dne 2. 2. 2016 vyhlásil usnesení, kterým z podnětu odvolání státního zástupce napadený rozsudek v celém rozsahu zrušil a věc vrátil KS HK k novému projednání a rozhodnutí. Odvolání poškozené [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] zamítl jako podané osobou neoprávněnou. Spis byl spolu s písemným vyhotovením usnesení VS Praha vrácen KS HK dne 18. 2. 2016 Odvolací soud v odůvodnění svého usnesení uvedl, že skutková zjištění soudu prvého stupně jsou neúplná, soud se nevypořádal s provedenými důkazy, se všemi okolnostmi významnými pro jeho rozhodnutí a též důkazní řízení zůstalo neúplné. Při hodnocení důkazů soud prvého stupně nepostupoval důsledně dle § 2 odst. 6 trestního řádu, důkazy hodnotil neúplně a jednostranně. Jeho závěry vedoucí ke zprošťujícímu výroku jsou ve stávající podobě předčasné, nepřesvědčivé, v rozporu se zákonem. Z hlediska procesního je třeba vytknout, že soud prvého stupně u hlavního líčení prováděl oddělený výslech obžalovaných, nedodržel však podmínky § 208 trestního řádu, neboť v průběhu dokazování neseznámil obžalované s obsahem výpovědi spoluobžalovaných, kteří byli vyslýcháni v jejich nepřítomnosti. Dále pak odvolací soud uvedl, že po doplnění dokazování a po náležitém zhodnocení žalované činnosti obžalovaných jak v souhrnu, tak jednotlivě ve vztahu ke konkrétním poškozeným podle pokynů uvedených usnesení odvolacího soudu krajský soud vysloví nové skutkové a právní závěry, které přesvědčivým a logickým způsobem odůvodní. Těžiště zhodnocení musí spočívat v řešení otázky, zda při uzavírání kupní smlouvy obžalovaní jednali s poškozenými poctivě a vypořádali spravedlivě finanční náležitosti kupní smlouvy či v úmyslu nevyplatit řádně kupní cenu, což při jednání poškozeným zatajili a zastírali dílčími platbami v jejich prospěch (úhrada dluhu, výplata části kupní ceny) a poškozeným způsobili podvodným jednáním majetkovou škodu. K navrhovanému alternativnímu právnímu posouzení jako trestného činu lichvy pak odvolací soud uvedl, že lze uzavřít, že pokud nalézací soud ve svém novém rozhodnutí dojde k závěru, že poškození, eventuálně pouze někteří, nejednali v omylu stran vypořádání kupní ceny a měli správnou, úplnou představu o podstatě jednání obžalovaných, tak musí vyhodnotit podle hledisek naznačených v odůvodnění usnesení odvolacího soudu a diferencovaně u každého z poškozených, zda jednání obžalovaných nese znaky zločinu lichvy či nikoliv. Skutkové závěry pro toto hodnocení však bude mít již k dispozici z rozboru důkazů v souvislosti s kvalifikací trestným činem podvodu. Současně se bude zabývat i odvolací námitkou obžalovaných o totožnosti skutku, když odvolací soud v daném stadiu řízení nemůže předjímat skutkové a právní závěry soudu prvého stupně. Dne 6. 4. 2016 bylo nařízeno hlavní líčení na den 10. 5. 2016. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 11. 4. 2016 měl žalobce stále uvedeny pouze dva výše uvedené konstatované záznamy. Podáním došlým soudu dne 14. 4. 2016 navrhovala poškozená [příjmení] doplnit dokazování přiloženými listinami. Podáním došlým soudu dne 9. 5. 2016 doplňovali poškození [příjmení] a [anonymizováno] svůj uplatněný nárok na náhradu škody, kdy požadovali celkem částku 1 126 582 Kč. Při hlavním líčení konaném dne 10. 5. 2016 byli obžalovaní vzájemně seznámeni s obsahem svých výpovědí. Dále bylo dokazování doplněno některými listinnými důkazy. Hlavní líčení pak bylo odročeno na den 26. 7. 2016, a to za účelem provedení finančního šetření ve vztahu k osobám obžalovaných jako fyzických osob, k provedení dalšího důkazního materiálu, jež soudu uložil VS Praha, a to poté, co obžalovaní sdělí čísla účtů a název bankovních institucí, k nimž měli dispoziční právo za období let [rok] až [rok]. Za tím účelem byla obžalovaným a jejich obhájcům stanovena lhůta 14 dnů ke sdělení uvedených čísel účtů a bankovních institucí, aby soud mohl vyžádat informace o těchto účtech. Sdělení žalobce s uvedením čísel účtů došlo soudu dne 19. 5. 2016 Kč. Obdobné sdělení obžalovaných [příjmení] a [anonymizováno] pak došlo soudu dne 27. 5. 2016. Soud vyžádal požadované údaje od bankovních institucí dne 22. 6. 2016. Takto mu byly následně zaslány výpisy z účtů od [právnická osoba], [právnická osoba], a [právnická osoba] Při hlavním líčení konaném dne 26. 7. 2016 bylo doplněno dokazování obdrženými zprávami od bankovních institucí a dále dalšími listinnými důkazy předloženými obžalovanými při konání hlavního líčení. Dokazování pak navrženo doplnit o výslech svědka [příjmení]. Hlavní líčení bylo za účelem předvolání svědka [příjmení], eventuálně provedení dalšího dokazování odročeno na den 2. 9. 2016. Dne 4. 8. 2016 došlo soudu podání žalobce, kterým navrhoval doplnit dokazování dalšími listinami, které připojil. Při hlavním líčení konaném dne 2. 9. 2016 byl obsáhle vyslechnut svědek [příjmení]. Dále pak byly provedeny další listinné důkazy. Dokazování pak bylo skončeno a byly předneseny závěrečné řeči. Státní zástupce v závěrečné řeči, pokud jde o otázku trestu, uvedl, že je nutno vycházet především z toho, že všichni obžalovaní v minulosti buď nebyli soudně trestáni, anebo jim svědčí fikce neodsouzení. Stejně tak i v ostatních směrech je nutno na ně pohlížet jako na osoby tzv. občansky bezúhonné. Za daného stavu při respektování příslušné trestní sazby 2 až 8 let odnětí svobody lze vůči nim ještě působit tresty tzv. výchovného charakteru. Z těchto důvodů tedy státní zástupce navrhoval, aby soud všem obžalovaným uložil tresty ve výměře maximálně do tří let odnětí svobody s tím, že vlastní výkon těchto trestů jim bude podmíněně odložen na zkušební dobu v délce čtyř až pěti let s tím, že je samozřejmě možná i diferenciace podle podílu na počtu dílčích útoků u jednotlivých obžalovaných. S ohledem na závažnost dané trestné činnosti je na místě výše uvedené tresty kombinovat i s dalšími, které přicházejí vůči osobám obžalovaných do úvahy. Státní zástupce měl za to, že obžalovaní se dané trestné činnosti dopustili v souvislosti s určitým druhem výkonu podnikatelské činnosti. Za daného na stavu tedy jsou splněny zákonné podmínky dle § 73 odst. 1 trestního zákoníku pro uložení trestů zákazu činnosti každému z obžalovaných, a to především v oboru [anonymizována dvě slova], [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Úměrnou dobou trvání tohoto trestu se jeví doba nejméně tří let. Dále státní zástupce uvedl, že všichni obžalovaní trestnou činností úmyslného charakteru chtěli získat pro sebe majetkový prospěch. V tomto směru jsou i splněny zákonné podmínky pro ukládání trestů peněžitých ve smyslu ustanovení § 67 odst. 1 trestního zákoníku. Proto státní zástupce navrhoval, aby případně i diferenciovaně byly obžalovaným uloženy tresty peněžité ve výměře od 500 000 Kč do 1 mil. Kč. Poté bylo hlavní líčení za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na den 23. 9. 2016. Při hlavním líčení konaném dne 23. 9. 2016 byl vyhlášen rozsudek, kterým byl žalobce uznán vinným jednak ze spáchání trestného činu podvodu ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, které se měl dopustit dvěma skutky spáchanými společně s obžalovanými [příjmení] a [anonymizováno] a dále vinným ze spáchání trestného činu podvodu ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona dílem samostatně, dílem ve spolupachatelství dle § 23 trestního zákona, kterého se měl dopustit čtyřmi skutky, třemi spáchanými společně s obžalovanými [příjmení] a [anonymizováno] a jedním skutkem spáchaným samostatně. Žalobci byl uložen trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu [anonymizováno] roku. Obžalovaní [příjmení] a [anonymizováno] byli uznáni vinnými každý ze spáchání dvou trestný činů podvodu ve spolupachatelství dle § 9 odst. 2 trestního zákona k § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, kterých se měli dopustit celkem pěti skutky spáchanými společně se žalobcem. Byly jim uloženy tresty odnětí svobody v trvání [anonymizováno] roků, jejichž výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu [anonymizováno] roků. [popis skutků] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] [částka] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [částka]. Stran zbylých třech skutků, kdy dva z nich měli spáchat společně všichni tři obžalovaní a jeden žalobce společně s obžalovanou [příjmení], byli obžalovaní obžaloby zproštěni podle § 226 písm. b) trestního řádu, neboť v žalobním návrhu uvedené skutky nejsou trestným činem. Všichni poškození pak byli se svými nároky na náhradu škody či nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Obžalovaní i státní zástupce si po vyhlášení rozsudku ponechali lhůtu pro případné podání odvolání. K žádosti ze dne 10. 10. 2016 byla prodloužena lhůta pro písemné vyhotovení a vypravení rozsudku vyhlášeného dne 23. 9. 2016 do 8. 11. 2016. Prodloužení lhůty bylo odůvodněno rozsáhlostí a složitostí věci, stejně jako projednáváním dalších obtížných věcí předsedou senátu v mezidobí v hlavních líčeních. K žádosti ze dne 8. 11. 2016 byla lhůta pro písemné vyhotovení a vypravení rozsudku vyhlášeného dne 23. 9. 2016 prodloužena do dne 25. 12. 2016. Prodloužení lhůty bylo odůvodněno obsáhlostí a složitostí věci, dále vyhotovováním dalších vyhlášených rozsudků a projednáváním dalších obtížných trestní věcí v hlavních líčeních v mezidobí. Písemné vyhotovení rozsudku čítající 127 stran bylo vypraveno dne 21. 12. 2016. Opět byly problémy s doručením rozsudku žalobci, po opakovaných pokusech byl tento žalobci doručen dne 25. 1. 2017. Dne 29. 12. 2016 došlo soudu blanketní odvolání státního zástupce podané v neprospěch všech tří obžalovaných. Odvolání směřovalo jednak do zprošťujícího výroku, kdy výroky o uznání viny nebyly odvoláním napadány, a současně pak i do výroků o trestech, resp. soudem prvého stupně neuložených trestů navrhovaných státním zástupcem vedle ukládaných trestů odnětí svobody. Současně pak odvolání směřovalo rovněž do výroku o náhradě škody. Pro účely odůvodnění odvolání pak státní zástupce žádal o poskytnutí lhůty v trvání dvou týdnů. Dne 29. 12. 2016 došlo soudu blanketní odvolání žalobce, které se s ohledem na složitost a rozsáhlost věci a s ohledem na dovolenou svého obhájce zavazoval odůvodnit ve lhůtě 30 dnů. Dne 29. 12. 2016 došlo soudu též blanketní odvolání dalších dvou odsouzených. Rovněž tito se s ohledem na složitost a rozsáhlost věci a s ohledem na probíhající dovolené v období vánočních svátků zavazovali odvolání odůvodnit ve lhůtě 30 dnů. Odůvodnění odvolání státního zástupce došlo soudu dne 2. 1. 2017. Odůvodnění odvolání obžalovaných [příjmení] došlo soudu dne 28. 1. 2017, odůvodnění odvolání žalobce došlo soudu 30. 1. 2017. Dne 30. 1. 2017 došlo soudu blanketní odvolání poškozeného [příjmení], které se zavázal odůvodnit do 10. 2. 2017. Odůvodnění tohoto odvolání pak bylo soudu skutečně zasláno dne 10. 2. 2017. Dne 22. 2. 2017 byla odvolání státního zástupce, obžalovaných a poškozeného zaslána obžalovaným a státnímu zástupci. Spis byl dne 27. 2. 2017 předložen VS Praha, který dne 28. 3. 2017 ve věci nařídil veřejné zasedání na den 24. 5. 2017. V opisu evidence z rejstříku trestů ze dne 28. 3. 2017 měl žalobce uvedeny stále pouze shora uvedené záznamy. Obžalovaní se podáními ze dne 25. 4. 2017 vyjádřili k odvoláním státního zástupce a poškozeného [příjmení]. Obžalovaní [příjmení] své odvolání doplňovali podáním ze dne 18. 5. 2017. Při veřejném zasedání konaném dne 24. 5. 2017 byla podaná odvolání projednána a po doplnění dokazování jedním rozhodnutím NSČR byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek zrušen ohledně všech obžalovaných v odsuzující části výroku týkající se druhého z trestný činů, v celém výroku o trestu a ve výroku o náhradě škody ohledně poškozených [příjmení] a [příjmení]. Ve věci pak bylo znovu rozhodnuto tak, že žalobce byl uznán vinným ze spáchání trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona dílem samostatně dílem ve spolupachatelství, kterého se měl dopustit třemi skutky, dvěma spáchanými společně s [anonymizováno] a [anonymizováno] a jedním spáchaným samostatně. Obžalovaní [příjmení] a [anonymizováno] pak byli uznáni vinnými spácháním trestného činu podvodu dle § 250 odst. 1, odst. 3 písm. b) trestního zákona, který měli spáchat dvěma skutky společně se žalobcem. Trestným činem, kterým byli obžalovaní uznáni vinnými, byla způsobena škoda [anonymizováno] a [anonymizováno] ve výši 350 000 Kč, [anonymizováno] a [anonymizováno] ve výši 234 143 Kč a [anonymizováno] ve výši 248 628 Kč. Žalobci byl uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu [anonymizováno] roků. Dále pak byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. [anonymizováno] a [anonymizováno] pak byly uloženy úhrnné tresty odnětí svobody v trvání [anonymizováno] roků, jejichž výkony jim byly podmíněně odloženy na zkušební dobu [anonymizováno] roků. Rovněž těmto obžalovaným byly uloženy tresty zákazu činnosti, a to spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Poškození [příjmení] a [příjmení] byli se svými nároky na náhradu škody či nemajetkové újmy odkázáni na řízení ve věcech občanskoprávních. Dále pak byli všichni tři obžalovaní zproštěni obžaloby pro skutek, který měli spáchat společně, a to dle § 226 písm. b) trestního řádu. Odvolání poškozeného [příjmení] bylo zamítnuto jako podané osobou neoprávněnou. V odůvodnění rozsudku uvedl VS Praha stran uložených trestů:„ Samostatné tresty odnětí svobody ve výměře na samé spodní hranicí zákonné trestní sazby § 250 odst. 3 trestního zákona s podmíněným odkladem na krátkou zkušební dobu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]) roků jsou neopodstatněně benevolentní a dostatečně nevyjadřují společenskou nebezpečnost v jednání obžalovaných. Obžalovaným jednoznačně přitěžuje, že se dopustili dvou úmyslných trestný činů více útoky a výše způsobené škody, zejména v případě dřívějšího trestného činu výrazně převyšuje spodní mez zákonné kategorie škody značné. Rovněž povaha činu a způsob provedení jsou závažné, když obdobná majetková trestná činnost na úkor osob ve finančním či jiném znevýhodnění se vyskytuje velmi často a neumožňuje shovívavý náhled. Také postoj obžalovaných v trestním řízení je zcela odmítavý a nekritický. Na straně druhé ve prospěch obžalovaných je třeba zohlednit, že jsou osobami občansky bezúhonnými (event. se na ně hledí jako na osoby dosud netrestané), k trestné činnosti došlo před zhruba před 7 až 10 roky, trestní stíhání obžalovaných je vedeno již 6 roků, aniž by obžalovaní průběh trestního stíhání účelově prodlužovali. Od spáchání činu se znovu do konfliktu se zákonem nedostali. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání státního zástupce, jímž se dovolává zpřísnění uložených trestů lze vyhovět, avšak nikoliv v rozsahu, který tento odvolatel požaduje. Jako přiměřené a odpovídající všem zákonným hlediskům odvolací soud považuje tresty odnětí svobody výchovné tj. ve shodné výměře na samé spodní hranici zákonné trestní sazby, avšak se stanovením delší zkušební doby v kombinaci s trestem zákazu činnosti, pro jehož vyslovení shledal všechny zákonné podmínky. Obžalovaní se trestné činnosti dopustili v souvislosti s poskytováním [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno]. Proto v tomto rozsahu je třeba jim uložit též trest zákazu činnosti. Účelem trestu zákazu činnosti je prohloubit výchovný dopad podmíněného trestu odnětí svobody. Naproti tomu odvolací soud neshledal důvodným návrh státního zástupce na uložení peněžitých trestů, kdy se v zásadě ztotožnil s názorem prvostupňového soudu. Předně v provedeném řízení aktuální majetkové poměry obžalovaných nebyly v potřebném rozsahu zjištěny. Dále je třeba zohlednit, že vztahy a spory mezi obžalovanými a poškozenými bude třeba vypořádat, přičemž soud považuje za účelné, aby případná majetková sankce nekomplikovala jejich spravedlivé vyřešení včetně náhrady škody.“ Dne 29. 5. 2017 pak VS Praha nařídil veřejné zasedání za účelem vyhlášení doplňujícího výroku na den 14. 6. 2017. Při veřejném zasedání konaném dne 14. 6. 2017 byl vyhlášen doplňující rozsudek, kterým bylo rozhodnuto, že již uložené tresty zákazu činnosti se ukládají žalobci na dobu [anonymizováno] roků a [anonymizováno] a [anonymizováno] na dobu [anonymizováno] roků. Doplňující rozsudek vyhlášen z toho důvodu, že došlo k pochybení, kdy uložený trest zákazu činnosti nebyl nijak časově omezen, nebylo rozhodnuto o délce trvání tohoto trestu. Uvedené pochybení VS Praha napravil, když z vlastního podnětu chybějící výrok ve veřejném zasedání doplnil. V odůvodnění doplňujícího rozsudku VS Praha k uloženým trestům zákazu činnosti uvedl:„ Obžalovanému [celé jméno žalobce] byl trest zákazu činnosti uložen na dobu [anonymizováno] roků, obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na dobu [anonymizováno] roků. Prvostupňový soud obžalovaným trest zákazu činnosti neuložil a Vrchní soud v Praze tento trest obžalovaným vyslovil z podnětu odvolání státního zástupce podané v neprospěch obžalovaných, proto nebyl vázán zákazem reformace in peius (§ 259 odst. 4 trestního řádu) Odvolací soud délku trestu stanovil zhruba v polovině zákonného rozpětí tak, aby kopírovala délku zkušební doby podmíněného odsouzení. Stanovená délka trestu zákazu činnosti přiměřeně vystihuje vyšší stupeň společenské nebezpečnosti spáchané trestné činnosti na straně jedné, ale i dobré hodnocení obžalovaných a dlouhou dobu od spáchání činu na straně druhé.“ Spis byl spolu s písemnými vyhotoveními obou rozsudků VS Praha vrácen KS HK dne 21. 6. 2017. Byly opět problémy s doručením rozsudků VS Praha žalobci, kdy po opakovaných pokusech tyto byly žalobci doručeny dne 26. 9. 2017. Dne 11. 7. 2017 byla provedena porozsudková agenda, kdy mimo jiné rejstříku trestů bylo oznámeno pravomocné odsouzení žalobce s tím, že zkušební lhůta podmíněného odsouzení končí dne 24. 5. 2022 a uložený trest zákazu činnosti končí dnem 14. 6. 2022. Obdobná oznámení byla učiněna rovněž stran odsouzených [příjmení] s ohledem na délku jim uložených trestů. Usneseními ze dne 30. 6. 2017 bylo všem odsouzeným uloženo nahradit náklady trestního řízení paušální částkou 9 800 Kč u každého z odsouzených. Dne 16. 8. 2017 došlo soudu dovolání nejvyššího státního zástupce. Dovolání bylo podáno proti výroku o trestu rozsudku VS Praha ze dne 24. 5. 2017 a bylo podáno ve prospěch i neprospěch všech třech obviněných. Dovolání bylo podáno z toho důvodu, že napadeným rozhodnutím byly obviněným uloženy tresty ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou v trestním zákoně na trestný čin, jímž byli obviněni uznáni vinnými, a současně je napadený výrok neúplný. Nejvyšší státní zástupce vyčítal napadenému rozsudku, že jim fakticky byly uloženy tresty zákazu výkonu činnosti na dobu neurčitou. Doplnění doby trestu zákazu činnosti doplňujícím rozsudkem pak nejvyšší státní zástupce považoval za porušení zásady ne bis in idem. Dne 12. 9. 2017 došlo soudu dovolání všech třech obviněných, kterým brojili jak proti výroku o vině, tak proti výroku o trestu. Dne 26. 10. 2017 došla soudu žádost žalobce o zrušení zajištění jeho nemovitostí. Dne 30. 10. 2017 došla soudu žádost [anonymizováno] a [anonymizováno] o zrušení zajištění jejich nemovitostí. Dne 15. 11. 2017 sděloval soud žalobci, že s ohledem na podaná dovolání bude o jeho žádosti o zrušení zajištění movitostí rozhodnuto poté, co NSČR projedná podaná dovolání a spis vrátí nalézacímu soudu. Dovolání obviněných a nejvyššího státního zástupce byla dne 14. 11. 2017 rozeslána nejvyššímu státnímu zástupci a obviněným. Obvinění se vyjádřili k dovolání státního zástupce společným podáním došlým soudu dne 24. 11. 2017. Spis byl dne 7. 12. 2017 předložen NSČR. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 3. 1. 2018 měl žalobce již zaznamenáno odsouzení a uložené tresty v této trestní věci. NSČR ve veřejném zasedání konaném dne 17. 1. 2018 rozhodl usnesením tak, že z podnětu obviněných a nejvyššího státního zástupce zrušil rozsudek VS [obec] ze dne 24. 5. 2017 ve výrocích o trestech. Dále pak NSČR zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to včetně rozsudku VS Praha ze dne 14. 6. 2017. VS Praha pak NSČR přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Dle odůvodnění usnesení NSČR byly obviněným uloženy tresty ve výměře mimo trestní sazbu stanovenou trestním zákonem na trestný čin, jímž byli uznáni vinnými, a současně byl napadený výrok o trestu z rozsudku VS Praha ze dne 24. 5. 2017 neúplný. Pokus o nápravu učiněný doplňujícím rozsudkem ze dne 14. 6. 2017 představoval porušení zásady ne bis in idem. Je tedy nezbytné, aby VS Praha trestní věc obviněných v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl, přičemž se opětovně bude zabývat okolnostmi stran uložení jednotlivých trestů a pokud bude obviněným opětovně ukládat trest zákazu činnosti, uvede v daném výroku všechny obligatorní zákonem předpokládané náležitosti a tyto rovněž náležitě odůvodní. Spis byl vrácen z NSČR ke KS HK dne 31. 1. 2018. Usnesení NSČR bylo vypraveno dne 7. 2. 2018 a současně byl rejstřík trestů vyrozuměn o tom, že rozsudky VS Praha byly zrušeny a věc vrácena VS Praha k dalšímu projednání. Dne 14. 2. 2018 byl spis opětovně předložen VS Praha, který ve věci nařídil dne 19. 2. 2018 veřejné zasedání na den 28. 3. 2018. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 19. 2. 2018 měl žalobce opětovně uvedeny pouze dřívější dva záznamy. Při veřejném zasedání konaném dne 28. 3. 2018 vyhlásil VS Praha rozsudek, kterým při nezměněném výroku o vině a náhradě škody uložil žalobci úhrnný trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] roků, jehož výkon byl podmíněně odložen na zkušební dobu [anonymizováno] roků. Dále byl žalobci uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno] na dobu [anonymizováno] roků. Obžalovaným [příjmení] a P.Bubeníkové pak byl každému uložen úhrnný trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] roků, jejichž výkony byly podmíněně odloženy na zkušební dobu [anonymizováno] roků. Oběma obžalovaným pak byly uloženy tresty zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] na dobu [anonymizováno] roků. Stran uložených trestů VS [obec] ve svém rozsudku uvedl:„ Samostatné tresty odnětí svobody ve výměře na samé spodní hranici zákonné trestní sazby § 250 odst. 3 trestního zákona s podmíněným odkladem na [anonymizováno] zkušební dobu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]) roků jsou neopodstatněně benevolentní a dostatečně nevyjadřují společenskou nebezpečnost jednání obžalovaných. Obžalovaným významně přitěžuje, že se dopustili dvou úmyslných trestný činů více útoky v zištném úmyslu a výše způsobené škody, zejména v případě dřívějšího trestného činu výrazně převyšuje spodní mez zákonné kategorie škody značné. Rovněž povaha činu a způsob provedení jsou závažné, když obdobná majetková trestná činnost na úkor osob ve finančním či jiném znevýhodnění se vyskytuje velmi často a neumožňuje shovívavý postih. Také postoj obžalovaných v trestním řízení je zcela odmítavý a nekritický. Na straně druhé ve prospěch obžalovaných je třeba zohlednit, že jsou osobami občansky bezúhonnými (příp. se na ně hledí jako na osoby dosud netrestané) k trestné činnosti došlo před 9 až 11 roky, trestní stíhání obžalovaných je vedeno zhruba šest a půl roků, aniž by obžalovaní průběh trestního stíhání účelově prodlužovali. Od spáchání činu se znovu do konfliktu se zákonem nedostali. Za této situace odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání státního zástupce, jímž se dovolává zpřísnění uložených trestů, je nutno znovu vyhovět. Jako přiměřené a odpovídající všem zákonným hlediskům odvolací soud považuje tresty odnětí svobody výchovné, tj. ve výměře na samé spodní hranici zákonné trestní sazby v trvání dvou roků, avšak se stanovením delší zkušební doby (obžalovanému [celé jméno žalobce] v trvání [anonymizováno] roků a obžalovaným [příjmení] v trvání [anonymizováno] roků) a v na kombinaci s trestem zákazu činnosti, pro jehož vystavení shledal všechny zákonné podmínky. Obžalovaní se trestné činnosti dopustili v souvislosti s poskytováním peněžitých půjček a leasingu nemovitostí, proto je třeba jim uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s poskytováním a zprostředkováním poskytování půjček, jakož i poskytováním a zprostředkováním poskytování finančního leasingu. Účelem trestu zákazu činnosti je prohloubit výchovný dopad podmíněného trestu odnětí svobody a zabránit obžalovaným v páchání obdobné majetkové trestné činnosti. Obžalovanému [celé jméno žalobce] byl trest zákazu činnosti uložen na dobu [anonymizováno] roků, obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na dobu [anonymizováno] roků. Odvolací soud délku trestu zákazu činnosti stanovil zhruba v polovině zákonného rozpětí tak, aby kopírovala délku zkušební doby podmíněného odsouzení. Stanovená délka trestu zákazu činnosti přiměřeně vystihuje vyšší stupeň společenské nebezpečnosti spáchané trestné činnosti na straně jedné, ale i dobré hodnocení obžalovaných a dlouhou dobu od spáchání činu na straně druhé. Naproti tomu odvolací soud neshledal důvodným návrh státního zástupce na uložení peněžitých trestů, ostatně tento odvolací návrh intervenující státní zástupkyně u veřejného zasedání ani nevznesla. Vrchní soud v Praze shrnuje, že všem třem obžalovaným uložil stejné tresty odnětí svobody a zákazu činnosti, jaké vyslovil svými dvěma dřívějšími rozsudky ze dne 24. 5. 2017 a 14. 6. 2017. V novém řízení nezjistil žádné podstatné skutečnosti, které by mohly či měly vést ke zmírnění dříve uložených trestů, jak se obžalovaní domáhají. Je třeba zdůraznit, že rozhodné skutečnosti ve prospěch obžalovaných (zejména doba uplynulá od doby činu a délka trestního stíhání) byly dostatečně vyjádřeny již v původním rozhodnutí. Samotná okolnost, že v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu ve výkonu uložených trestů nastala určitá prodleva, kterou obžalovaní nezavinili, nemůže vést ke zmírnění trestního postihu. K tomuto závěru odvolací soud dospěl na základě úsudku, že způsobená prodleva velmi krátká (od 17. 1. 2018) a obžalovaným nepřivodila žádnou vážnou právní nejistotu, neboť dobře věděli, že jsou dále ohrožení pouze stejným trestním postihem a že vytknutá vada má pouze formální povahu. Je též samozřejmostí, že do výkonu trestů obžalovaným dosud vykonávaná doba trestu bude započtena.“ Spis byl vrácen KS HK dne 11. 4. 2018. Byly opět problémy s doručením rozsudku VS Praha žalobci, po opakovaných pokusech byl tento žalobci doručen až dne 20. 6. 2018. Usneseními ze dne 18. 4. 2018 bylo rozhodnuto, že se žalobci započítává do zkušební doby na 5 let uložené v rozsudku KS HK ze dne 23. 9. 2016 ve spojení s rozsudkem VS Praha ze dne 28. 3. 2018 uběhlá zkušební doba od 24. 5. 2017 do 28. 3. 2018 a že se žalobci započítává do trestu zákazu činnosti uloženého na dobu pěti let již vykonaný trest zákazu činnosti v době od 14. 6. 2017 do 28. 3. 2018. Byly opět problémy s doručením usnesení žalobci, po opakovaných pokusech mu byla doručena až dne 20. 6. 2018. Dne 18. 4. 2018 byla provedena porozsudková agenda, kdy mimo jiné bylo též rejstříku trestů oznámeno pravomocné odsouzení žalobce s tím, že zkušební lhůta podmíněného odsouzení končí dne [datum] a že trest zákazu činnosti pomine dne [datum]. Obdobná usnesení o zápočtech již vykonaných částí trestu byla vydána dne 18. 4. 2018 i stran dalších dvou odsouzených. Rovněž stran těchto dvou odsouzených byla dne 18. 4. 2018 provedena porozsudková agenda a mimo jiné rejstříku trestů bylo oznámeno pravomocné odsouzení s tím, že zkušebních lhůty podmíněného odsouzení končí dne [datum] a trest zákazu činnosti pomine dne [datum]. Dne 15. 6. 2018 byl dán pokyn k předložení spisu předsedovi senátu k rozhodnutí o zrušení zajištění, neboť trestní řízení je skončeno. Dne 19. 6. 2018 došla soudu žádost [anonymizováno] a [anonymizováno] o zrušení zajištění nemovitostí. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 26. 6. 2018 měl žalobce již vyznačeno odsouzení v posuzovaném řízení. Podáním došlým soudu dne 12. 7. 2018 sdělovalo KSZ HK, že byť jeho vyjádření není pro rozhodnutí soudu nijak potřebné, lze dle jeho názoru rozhodnout dle návrhu odsouzených a zrušit zajištění nemovitostí. Ústavní soud nálezem ze dne 10. 7. 2018 rozhodl, že usnesením NSČR ze dne 17. 1. 2018 bylo porušeno ústavně zaručené právo žalobce na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Dále rozhodl, že usnesení NSČR ze dne 17. 1. 2018 a všechna další rozhodnutí na ně obsahově navazující, která pozbyla vzhledem ke změně, k níž došlo jeho zrušením, podkladu, především rozsudek VS Praha ze dne 28. 3.2018, se zrušují. Ústavní soud takto rozhodl na podkladě ústavní stížnosti žalobce. V odůvodnění svého nálezu Ústavní soud konstatoval zásadní vadu spočívající v neúplnosti usnesení NSČR. Uvedl, že důvodem ke zrušujícímu usnesení bylo pochybení VS Praha, který, jak uvedl v dovolání státní zástupce, nesprávně uložil trest zákazu činnosti fakticky na dobu neurčitou, neboť neurčil dobu jeho výkonu a dodatečný rozsudek porušil zásadu ne bis in idem. NSČR pochybení hodlal napravit a zrušil proto výrok o trestu, aniž se však vypořádal s výrokem o vině. Jak přitom ze spisu dovolacího soudu vyplývá, stěžovatel brojil nejen proti výroku o trestu rozsudku VS Praha, ale proti celému rozsudku nalézacího a odvolacího soudu. Výrok o trestu je závislý na existenci výroku o vině a podle Ústavního soudu není možné, aby NSČR zrušil samostatně jen výrok o trestu, aniž by se jakkoliv vypořádal s napadeným výrokem o vině. Otázka viny zůstala po rozhodnutí dovolacího soudu otevřená a zakládá právní nejistotu. Uvedenou situaci není možné řešit jinak než zrušením napadeného usnesení NSČR, který nově rozhodne i o vině a trestu. Vzhledem k tomu, že usnesením NSČR byla věc ve výroku o trestu vrácena VS Praha k novému rozhodnutí a odvolací soud při nezměněném výroku o vině a náhradě škody nově rozhodl o trestu, je i tento rozsudek, případně další navazující rozhodnutí, zatížen stejnou vadou jako usnesení dovolacího soudu. Podáním došlým soudu dne 1. 8. 2018 shrnoval žalobce situaci v řízení po nálezu Ústavního soudu s tím, že na podaném dovolání trvá. Usneseními ze dne 3. 8. 2018 rozhodl KS HK o zrušení všech dříve provedených zajištění nemovitostí. Všechna tato usnesení nabyla kvůli problémům s doručováním jejich písemného vyhotovení žalobci právní moci až dne 26. 4. 2019. Spis byl dne 16. 8. 2018 předložen NSČR, který v neveřejném zasedání konaném dne 12. 9. 2018 vyhlásil usnesení, kterým z podnětu nejvyššího státního zástupce zrušil rozsudek VS Praha ze dne 24. 5. 2017 ve výrocích o trestech. Dále pak zrušil také všechna další rozhodnutí na zrušené rozhodnutí obsahově navazující, pokud vzhledem ke změně, k níž došlo zrušením, pozbyla podkladu, a to včetně rozsudku VS Praha ze dne 14. 6. 2017. VS Praha pak NSČR přikázal, aby věc v potřebném rozsahu znovu projednal a rozhodl. Konečně pak NSČR předmětným usnesením odmítl dovolání podaná všemi třemi obviněnými. Spis byl vrácen KS HK dne 8. 10. 2018. Opět byly problémy s doručením usnesení NSČR žalobci, usnesení mu bylo doručeno uložením ke dni 26. 11. 2018. Usneseními ze dne 6. 11. 2018 bylo každému z odsouzených uloženo z důvodu podání zcela bezvýsledného dovolání uhradit náklady trestního řízení paušální částkou ve výši 10 000 Kč. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 7. 12. 2018 měl žalobce stále uvedeno i odsouzení v posuzovaném řízení. Dne 11. 12. 2018 byl spis opětovně předložen VS Praha, který dne 14. 12. 2018 ve věci nařídil veřejné zasedání na den 1. 2. 2019. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne 14. 12. 2018 měl žalobce stále zaznamenáno i odsouzení v posuzovaném řízení. Při veřejném zasedání konaném dne 1. 2. 2019 vyhlásil VS Praha rozsudek, kterým při nezměněném výroku o vinně a náhradě škody uložil žalobci úhrnný trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] roků, jehož výkon se podmíněně odkládá na zkušební dobu [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců. Dále žalobci uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] na dobu [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců. Obžalovaným [příjmení] a [anonymizováno] pak každému uložil úhrnný trest odnětí svobody v trvání [anonymizováno] roků, jehož výkon se podmíněně odkládá na zkušební dobu [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců. Každému z těchto obžalovaných také uložil trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] na dobu [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců. Stran uložených trestů VS Praha v odůvodnění svého rozsudku uvedl:„ Samostatné tresty odnětí svobody ve výměře na samé spodní hranici zákonné trestní sazby § 250 odst. 3 trestního zákona s podmíněným odkladem na krátkou zkušební dobu [anonymizována dvě slova] a [anonymizováno]) roků jsou nepřiměřeně mírné, dostatečně nevyjadřují společenskou nebezpečnost jednání obžalovaných. Obžalovaným významně přitěžuje, že se dopustili dvou úmyslných trestný činů více útoky ve zištném úmyslu a výše způsobené škody, zejména v případě dřívějšího trestného činu, výrazně převyšuje spodní mez zákony kategorie škody značné, která činí 500 000 - 5 milionu Kč (§ 89 odst. 11 trestního zákona). Rovněž povahu činů a způsob provedení soud hodnotí jako velmi závažné. Majetková trestná činnost na úkor osob nacházejících se ve znevýhodněné pozici se vyskytuje velmi často, pachatelé snadno zneužívají vyššího věku, slabší finanční a právní gramotnosti či špatného zdravotního stavu poškozených, proto shovívavý trestní postih pachatelů obvykle je vyloučen. Také postoj obžalovaných v trestním řízení je zcela odmítavý a nekritický. Na straně druhé ve prospěch obžalovaných je třeba zohlednit, že jsou osobami občansky bezúhonnými (příp. se na ně hledí jako na osoby dosud netrestané) k trestné činnosti došlo před 10 až 12 roky, trestní stíhání obžalovaných je vedeno od listopadu 2011, tj. zhruba 7 roků, aniž by obžalovaní průběh trestního stíhání účelově prodlužovali. Od spáchání činu se znovu do konfliktu se zákonem nedostali. Vrchní soud v Praze v daném stadiu řízení nezjistil žádné nové podstatné skutečnosti, které by mohly či měly vést k podstatnému zmírnění trestů, které odvolací soud dříve vyměřil rozsudky ze dne 24. 5. 2017 a 28. 3. 2018. Je třeba zdůraznit, že rozhodné skutečnosti ve prospěch obžalovaných (doba uplynulá od doby činu, délka trestního stíhání, občanská zachovalost) byly dostatečně promítnuty již do dřívějších rozhodnutí. Jediná okolnost, kterou odvolací soud považuje nově za důvod ke zmírnění trestní sankce, spočívá v tom, že v důsledku rozhodnutí dovolacího soudu a Ústavního soudu ve výkonu uložených trestů nastala opakovaně určitá prodleva, kterou obžalovaní nezavinili. V současné době je celková prodleva ve výkonu trestní sankce již významná (od 17. 1. 2018 do 28. 3. 2018 a od 12. 9. 2018, do 1. 2. 2019, tj. zhruba 7 měsíců.) a má negativní dopad na právo obžalovaných na spravedlivý proces, včetně práva na uložení a výkon trestní sankce za spáchaný trestný čin v přiměřené lhůtě. Byť opakované zrušení rozsudku odvolacího soudu Nejvyšším soudem v posuzovaném případě pro obžalované nemohlo znamenat vážnou právní nejistotu (důvodem rušení byla výlučně formální vada výroku o trestu) nelze zakrýt, že v trestním vykonávacím řízení nastala opakovaně prodleva, v důsledku které se výkon trestu obžalovaným fakticky prodloužil. Odvolací soud proto dospěl k závěru, že obžalovaným je nutno kompenzovat vzniklou časovou prodlevu, kdy výkon trestů jim neběžel. Za odpovídající kompenzaci odvolací soud považuje zkrácení zkušební doby podmíněně odloženého trestu odnětí svobody a délky trestu zákazu činnosti o dobu, po kterou v důsledku rozkolísanosti trestního řízení uložené tresty nevykonávali. Je samozřejmostí, že do výkonu trestů obžalovaným bude nově započtena celá doba, po kterou tresty naopak vykonávali. Na základě výše uvedeného odvolací soud dospěl k závěru, že odvolání státního zástupce, jímž se dovolává zpřísnění uložených trestů, je nutno znovu vyhovět. Jako přiměřené a odpovídající všem zákonným hlediskům odvolací soud považuje tresty odnětí svobody výchovné, tj. výměře na samé spodní hranici zákonné trestní sazby v trvání dvou roků, avšak se stanovením delší zkušební doby (obžalovanému [celé jméno žalobce] v trvání [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců a obžalovaným [příjmení] v trvání [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců) a v kombinaci s trestem zákazu činnosti, pro jehož vyslovení shledal všechny zákonné podmínky. Obžalovaní se trestné činnosti dopustili v souvislosti s poskytováním [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], proto je třeba jim uložit trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova]. Účelem trestu zákazu činnosti je prohloubit výchovný dopad podmíněného trestu odnětí svobody a zabránit obžalovaným v páchání obdobné majetkové trestné činnosti. Obžalovanému [celé jméno žalobce] byl trest zákazu činnosti uložen na dobu [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců, obžalovaným [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] na dobu [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců. Odvolací soud délku trestu zákazu činnosti stanovil v první polovině zákonného rozpětí tak, aby kopírovala délku zkušební doby podmíněného odsouzení. Stanovená délka trestu zákazu činnosti přiměřeně vystihuje vyšší stupeň společenské nebezpečnosti spáchané trestné činnosti na straně jedné, ale i dobré hodnocení obžalovaných a dlouhou dobu od spáchání činu na straně druhé. Naproti tomu odvolací soud neshledal důvodným návrh státního zástupce na uložení peněžitých trestů, ostatně tento odvolací návrh intervenující státní zástupkyně u veřejného zasedání ani nevznesla. Vrchní soud v Praze uzavírá, že za podmínek § 259 odst. 3 trestního řádu znovu vyslovil tresty odnětí svobody a zákazu činnosti obžalovaným [celé jméno žalobce] a [jméno] a [jméno] [příjmení] za 2 trestné činy podvodu podle § 250 odst. 1 odst., 3 písm. b) trestního zákona, ohledně nichž bylo pravomocně rozhodnuto (na podkladě odvolání obžalovaných) rozsudky Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 9. 2016 sp. zn. [spisová značka] a Vrchního soudu v Praze ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. [spisová značka]. Obžalovaným oproti napadenému rozsudku uložil úhrnné podmíněné tresty odnětí svobody mírně zpřísněné při spodní hranici zákonné trestní sazby v trvání dvou roků s prodloužením zkušební doby, a to obžalovanému [celé jméno žalobce] v trvání [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců a obžalovaným [jméno] a [jméno] [příjmení] v trvání [anonymizováno] roků a [anonymizováno] měsíců. Dále všem obžalovaným vyslovil též trest zákazu činnosti spočívající v zákazu výkonu podnikatelské činnosti spojené s [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova] [anonymizována dvě slova], a to na dobu, která se kryje s délkou zkušební doby. Takto stanovená trestní sankce současně obsahuje kompenzaci za vzniklé prodlevy při výkonu trestu, jak bylo výše již naznačeno. Pro úplnost se dodává, že odvolací soud rozhodl výrokem podle § 258 odst. 1 písm. e), odst. 2 trestního řádu již svým dřívějším rozsudkem ze dne 24. 5. 2017 sp. zn. [spisová značka], přičemž v tomto výroku zůstal rozsudek odvolacího soudu usnesením dovolacího soudu nedotčen.“ Spis byl vrácen KS HK dne 13. 2. 2019. Byly opět problémy s doručením rozsudku odvolacího soudu žalobci, po opakovaných pokusech mu byl doručen až dne 20. 6. 2019 Ústavní soud usnesením ze dne 26. 2. 2019 jako zjevně neopodstatněnou odmítl ústavní stížnost žalobce proti výroku IV. usnesení NSČR ze dne 12. 9. 2018, tj. proti výroku, kterým byla odmítnuta dovolání obviněných proti rozsudku VS Praha. Usneseními ze dne 18. 2. 2019 KS HK rozhodl, že se žalobci započítává do zkušební doby na [anonymizováno] roky a [anonymizováno] měsíců uložené v rozsudku KS HK ze dne 23. 9. 2016 ve spojení se v rozsudkem VS Praha ze dne 5. 2. 2019 uběhlá zkušební doba od [datum] do [datum] a že se žalobci započítává do trestu zákazu výkonu činnosti na dobu [anonymizováno] let a [anonymizováno] měsíců již vykonaný trest zákazu činnosti v době od [datum] do [datum]. Dne 18. 2. 2019 byla provedena porozsudková agenda, kdy mimo jiné bylo rejstříku trestů oznámeno pravomocné odsouzení žalobce s tím, že zkušební doba podmíněného odsouzení končí dne [datum], a s tím, že trest zákazu činnosti pomine dnem [datum]. Obdobná usnesení o zápočtech byla dne 18. 2. 2019 vydána i stran dalších dvou odsouzených s tím, že zkušební doby podmíněného odsouzení u nich končí dne [datum] a tresty zákazu činnosti pominou dne [datum]. Po problémech s doručováním a opakovaných pokusech o doručení, kdy po pobytu žalobce bylo pátráno i prostřednictvím Policie ČR, resp. byly činěny pokusy o doručení prostřednictvím policie, byla usnesení o zrušení zajištění majetku doručena žalobci uložením dne 22. 4. 2019 a tato usnesení pak nabyla právní moci dne 26. 4. 2019. V opisu z evidence rejstříku trestů ze dne [datum] měl již žalobcem vyznačeno odsouzení v posuzovaném řízení v souladu s konečnými vydanými rozhodnutími a s provedenými zápočty (zjištěno ze spisu KS HK sp. zn. [spisová značka]).

8. Žádostí ze dne 23. 8. 2019, došlou žalovanému téhož dne, uplatnil žalobce u žalovaného z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 187 500 Kč jako náhrady nemajetkové újmy. K výzvě žalovaného ze dne 27. 8. 2019 žalobce podáním došlým žalovanému dne 29. 8. 2019 upřesnil, že se domáhá náhrady nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky řízení. Žalovaný žádost vyřídil stanoviskem ze dne 27. 5. 2020, kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě konstatoval, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícímu v nepřiměřené délce řízení a tím k porušení práva žalobce na projednání jeho věci v přiměřené lhůtě (zjištěno ze žádosti včetně dodejky, výzvy k doplnění, doplnění, stanoviska).

9. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

10. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

11. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

12. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

13. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

14. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Posuzované řízení bylo ve vztahu k žalobci zahájeno dne 8. 11. 2011, kdy mu bylo doručeno usnesení o zahájení trestního stíhání ze dne 1. 11. 2011, a skončilo rozhodnutím Ústavního soudu o odmítnutí ústavní stížnosti ze dne 26. 2. 2019. Řízení tedy trvalo celkem 7 let a 3 celé měsíce, resp. 87 celých měsíců. Následně pak ještě bylo řešeno zrušení zajištění nemovitostí, zde však došlo pouze k oddálení nabytí právní moci (29. 4. 2019) dříve vydaných usnesení kvůli nemožnosti doručení těchto usnesení žalobci, a tuto dobu tak dle názoru soudu nelze již do celkové doby řízení zahrnovat.

16. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, bylo posuzované řízení složité po skutkové stránce, kdy řízení bylo vedeno vůči třem obviněným pro devět skutků, kdy zejména stran výše škody jako znaku skutkové podstaty muselo být přikročeno ke znaleckému zkoumání. Tato skutková složitost se pak promítla do složitosti procesní, kdy bylo shromážděno a muselo být, jak v přípravném řízení, tak v řízení před soudem, vyhodnoceno obrovské množství listinných důkazů, byli opakovaně obsáhle vyslýcháni všichni obvinění, bylo vyslýcháno velké množství svědků (převážně poškozených), většina z nich opakovaně a velmi obsáhle, byly zpracovány a doplňovány znalecké posudky, znalci byli opakovaně vyslýcháni. Tomu odpovídá i rozsah spisového materiálu a vyhotovených rozhodnutí, kdy 1. obžaloba čítající 31 stran byla č. l. 1923 spisu, 2. obžaloba čítající 33 stran byla č. l. 2328 spisu, 1. rozsudek KS HK čítající 98 stran byl na č. l. 3315 a 2. rozsudek KS HK čítající 127 stran byl na č. l. 3735 spisu. Do procesní složitosti je nutno dále zahrnout počet orgánů činných v trestním řízení, které se na rozhodování v posuzovaném řízení účastnily. Policie ČR tak rozhodovala o zahájení trestního stíhání a se souhlasem státního zástupce o zajištění nemovitostí, KSZ HK rozhodovalo o stížnostech proti usnesení o zahájení trestního stíhání, KS HK rozhodoval o stížnostech prosti usnesením o zajištění nemovitostí, 2x při předběžném projednání obžaloby, 2x rozsudkem ve věci samé, o zápočtech vykonaných částí trestů a o zrušení zajištění nemovitostí, VS Praha rozhodoval 2x o stížnostech proti usnesením o vrácení věci státnímu zástupci k došetření a 5x o odvoláních do vydaných rozsudků (z toho 4x o odvolání do 2. rozsudku KS HK), NSČR rozhodoval 2x o dovolání proti rozhodnutí VS Praha o odvolání do 2. rozsudku KS HK. Vedle toho ve věci rozhodoval též 2x Ústavní soud o ústavních stížnostech proti rozhodnutím NSČR. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Po právní stránce pak věc nebyla nijak nadstandardně složitá, šlo o běžné případy podvodu, kde těžiště (a jádro složitosti) spočívalo ve zjišťování skutkových okolností.

17. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, má soud na základě provedeného dokazování za to, že v jejich činnosti nelze konstatovat žádné průtahy a že postupovaly ve lhůtách přiměřených složitosti věci a procesní aktivitě účastníků. K tíži státu je však nutno přičíst vady ve věcném postupu či v rozhodovací činnosti, kdy prodlevy z toho plynoucí měly podstatný negativní dopad na celkovou délku řízení. První prodleva nastala v souvislosti s podáním první obžaloby, kdy nebyly dostatečně objasněny skutkové okolnosti týkající se škody, která měla být trestnou činností způsobena, a věc byla vrácena státnímu zástupci k došetření, kdy současně bylo označeno za vhodné vyslechnout již v přípravném řízení svědky navrhované obhajobou. První ve věci vydaný rozsudek pak byl zrušen a věc vrácena KS HK z důvodu nedostatečného a neúplného zjištění skutkového stavu, nedostatečného či jednostranného zhodnocení provedených důkazů, předčasných a nepřesvědčivých závěrů. Navíc bylo řízení před soudem prvého stupně zatíženo procesní vadou. K podstatným pochybením pak došlo při rozhodování VS Praha o odvoláních proti druhému rozsudku KS HK a na ně navazujícím rozhodování NSČR o dovoláních obviněných. VS Praha nejprve pochybil při ukládání trestů zákazu činnosti, což se pak pokusil napravit nepřípustným vydáním doplňujícího rozsudku. NSČR se pak soustředil toliko na nápravu pochybení VS Praha při ukládání trestu a opomněl projednat dovolání obviněných proti výroku o vině. Vše pak muselo být napravováno až po zásahu Ústavního soudu, který pro porušení ústavních práv zrušil jak usnesení NSČR, tak v mezidobí vydaný nový rozsudek VS Praha týkající se uložených trestů, a věc tak musela projít znovu rozhodováním u NSČR a následně u VS Praha. Lze tak shrnout, že nebýt pochybení VS Praha při rozhodování o odvolání do druhého rozsudku a pochybení NSČR mohla být věc vyřízena po dovolání již dne 17. 1. 2018 a po ústavní stížnosti (připočte-li se se doba cca 5,5 měsíce po druhém rozhodnutí NSČR dne 12. 9. 2018 do odmítnutí druhé ústavní stížnosti dne 26. 2. 2019) cca v polovině roku 2018, a celková doba řízení tak mohla být o cca 8 měsíců kratší.

18. Pokud jde o jednání žalobce, je nutno konstatovat, že k celkové délce řízení též dílčím způsobem přispěl. Kvůli omluvám žalobce (dokládaným navíc neplatně vystaveným potvrzením o pracovní neschopnosti) proběhlo prvé prostudování spisu o necelé 2 měsíce později oproti původnímu termínu (3. 12. 2012 - 24. 1. 2013). Na straně žalobce pak byly opakované problémy s doručováním vydaných rozhodnutí, které bránily dalšímu postupu ve věci, zejména předložení spisu nadřízenému soudu k rozhodnutí o opravném prostředku.

19. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, posuzované řízení bylo řízením trestním, tj. řízením, u kterého se dle ustálené judikatury presumuje zvýšený význam. Význam pak dále zvyšovalo, že žalobce měl rozhodnutími orgánů činných v trestním řízení zajištěné nemovitosti. Na druhou stranu však žalobce od rozhodnutí VS Praha o odvolání do druhého rozsudku KS HK dne 24. 5. 2017 věděl, že je obžaloby částečně zproštěn. Stalo se tak v době, kdy s ohledem na předchozí pochybení při podání prvé obžaloby a vydání prvého rozsudku lze dle názoru soudu hodnotit dobu řízení s ohledem na složitost věci jen jako nepatrně nepřiměřenou. V dalších fázích řízení se již řešila jen ta část obžaloby, ve které byl žalobce i v konečném rozhodnutí uznán vinným, a otázka uložení trestu. Od druhého rozsudku KS HK pak žalobce věděl, že mu nehrozí nepodmíněný trest odnětí svobody, když se státní zástupce proti uložení podmíněného trestu, který žalobci sám navrhoval, neodvolal. Ostatně žalobci s ohledem na zahlazení předchozích odsouzení a vedení řádného života po spáchání stíhané činnosti v řízení nepodmíněný trest odnětí svobody zjevně nikdy nehrozil, byť byl ohrožen trestní sazbou až na 8 let, státní zástupce navrhoval uložení podmíněného (výchovného) trestu odnětí svobody již před vydáním prvého rozsudku KS HK.

20. Na základě popsaných hledisek, která lze (zejména postup orgánů činných v trestním řízení v posuzovaném řízení, zejména pak v době po vydání druhého rozsudku KS HK) či nelze (zejména skutková a procesní složitost věci) přičítat státu, a s ohledem na částečně zvýšený význam předmětu řízení pro žalobce dospěl soud k závěru, že posuzovanou dobu řízení v délce 7 let a 3 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk, přestože žalobce svým postupem k délce řízení též dílčím způsobem přispěl. To ostatně nesporoval ani žalovaný, který nepřiměřenou délku řízení též konstatoval.

21. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 3007/2010).

22. V souvislosti s úvahou o druhu a případně výši zadostiučinění však soud musel zohlednit též další skutečnosti, které vyplynuly z provedeného dokazování a na které důvodně poukazoval žalovaný. Jednak k podstatným prodlevám plynoucím z vadného rozhodování soudů došlo až ve fázi řízení, kde již bylo rozhodováno jen o té části trestné činnosti, ze které byl žalobce uznán vinným a za kterou byl odsouzen a potrestán, jednak právě tyto prodlevy byly žalobci kompenzovány v posledním rozsudku VS Praha zkrácením jak zkušební doby podmíněného odkladu výkonu trestu odnětí svobody, tak doby trvání trestu zákazu činnosti, přestože v době prodlev žalobce uložený trest nevykonával, resp. mu zkušební doba neběžela. Jelikož pak do doby těchto„ závěrečných“ prodlev lze dle názoru soudu hodnotit dobu řízení s ohledem na složitost věci jen jako nepatrně nepřiměřenou, má soud za to, že dostatečným a přiměřeným prostředkem nápravy žalobci vzniklé nemajetkové újmy je konstatování porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, kterého se již žalobci ve stanovisku žalovaného dostalo, byť se tak stalo až po zahájení tohoto řízení. Stran kompenzace nemajetkové újmy způsobené délkou řízení pravomocně odsouzenému pachateli trestného činu lze odkázat na závěry rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 2742/2009, stran kompenzace nemajetkové újmy způsobené délkou řízení snížením uloženého trestu pak na závěry rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 3867/2011. Závěry obou těchto rozsudků dle názoru soudu na zde řešenou věc žalobce dopadají.

23. S ohledem na vše výše uvedené považoval soud požadavek na zaplacení částky 187 500 Kč s příslušenstvím za nedůvodný, a podanou žalobu tak zamítl.

24. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce po zahájení řízení dosáhl satisfakce nemateriální újmy, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebyla přiznána jím požadovaná forma a výše plnění (viz např. usnesení NSČR sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši [částka], která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 3x odměnou právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis žaloby, sepis vyjádření ze dne 22. 6. 2020) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 9 300 Kč (3x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu vzata částka 50 000 Kč, - paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce žalobce za tři úkony právní služby dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu v celkové výši 900 Kč (3x 300 Kč). - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad hotových výdajů právní zástupce ve výši 2 141 Kč.

25. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se žalovaný jako organizační složka státu řídí.