11 C 176/2018-383

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 8 rozhodl soudkyní JUDr. Hanou Suchánkovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] c) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobce, žalobkyně a žalobkyně] všichni zastoupeni advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalované: [osobní údaje žalované] o náhrady újmy na zdraví takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) částku 76 768 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 429 558 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do [datum] a dále s úrokem z prodlení z částky 76 768 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně a) se co do částky 922 018 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 922 018 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) náhradu nákladů řízení ve výši 148 553 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám JUDr. [jméno] [příjmení], advokáta.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 2 773 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 2 773 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žaloba žalobkyně b) se co do částky 374 903 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 374 903 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení zamítá.

VI. V řízení o žalobě žalobkyně b) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

VII. Žaloba žalobce c), který se domáhá po žalované zaplacení částky 350 000 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 350 000 Kč ve výši 9 % ročně od [datum] do zaplacení, se zamítá.

VIII. V řízení o žalobě žalobce c) nemá žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení.

IX. Žalobkyně a) je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 náhradu nákladů řízení ve výši 14 798 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

X. Žalovaná je povinna zaplatit státu na účet Obvodního soudu pro Prahu 8 soudní poplatek ve výši 3 978 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou doručenou soudu dne [datum] domáhali po žalované pojistného plnění z titulu nemajetkové újmy s odůvodněním, že dne [datum] cestovala žalobkyně a) spolu s další juniorskou reprezentantkou v alpském lyžování, [jméno] [příjmení], z jednoho místa reprezentačního soustředění ([anonymizováno]) do druhého ([anonymizováno]). Transport zajišťoval, resp. vozidlo VW [anonymizováno] řídil osobní trenér [jméno] [příjmení], pan [jméno] [příjmení]. Jako vlastník vozidla byla registrována společnost [právnická osoba], [IČO], která měla sjednáno příslušné zákonné pojištění o odpovědnosti z jeho provozu u žalované (číslo pojistné smlouvy [číslo]). V průběhu transportu vozidlo havarovalo. K vlastnímu mechanizmu nehody se žalobkyně a) nemůže vyjádřit, neboť v době nehody spala. Dle výpovědi řidiče byl snad tento nucen sjet z vozovky do pravého příkopu silnice z důvodu bezprostředně hrozící srážky s vozidlem jedoucím v protisměru. Při sjetí mimo vozovku pak mělo dojít k nárazu vozidla do betonové skruže. V důsledku dopravní nehody utrpěla žalobkyně a) těžký úraz - kompresní zlomeninu obratle Th 12, přičemž byla nejprve hospitalizována v nemocnici v [anonymizováno] v [země] a poté převezena do [anonymizováno] nemocnice [obec], kde byla dne [datum] operována (provedena revize, reposice a transpedikulární stabilizace Th11-L1). Dále jí byly sešity roztržené supraspinózní a interspinózní vazy. Dne [datum] byla žalobkyně a) propuštěna do domácí péče. Lékařem jí byl doporučen klidový režim, vertikalizace v Jewetově ortéze až do nástupu rehabilitace v lázních. Dne [datum] pak žalobkyně a) nastoupila lázeňskou péči v [anonymizováno] rehabilitačním centru [obec].

2. Žalobkyně a) žalobou uplatnila čtyři nároky, a to sice doplatek bolestného, odškodnění ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví žalobkyně a) a odškodnění duševních útrap.

3. K nároku bolestného si žalobkyně a) nechala zpracovat znalcem [celé jméno znalce] znalecký posudek [číslo] [rok] (dále jen„ ZP“ nebo„ znalecký posudek“), který ohodnotil bolestné žalobkyně částkou 113 434 Kč. Žalovaná vyplatila z toho nároku žalobkyni a) částku 70 626 Kč. Žalobkyně a) se tak domáhá doplatku bolestného v částce 42 808 Kč. Znalec ohodnotil bolest žalované v tzv. širším smyslu s ohledem na závěry Nejvyššího soudu uvedené v usnesení ze dne 1. 11. 2017, sp. zn. 25 Cdo 2245/2017, zahrnující rovněž fyzické a duševní strádání doprovázející zranění žalobkyně a) a následnou léčbu. Uvedené duševní strádání pak odůvodnila následovně: žalobkyně a) cestou v autě usnula. Najednou ji probudil silný náraz. Hned věděla, že je něco špatně. Nemohla se hnout a zachvátila ji okamžitě panika. Křičela a nevěděla, co má dělat. Pamatuje si, že jim přišli na pomoc kolemjedoucí lidé a okamžitě volali záchrannou službu. Záchranáři ji vytáhli z auta ven a položili na zem. Zjistila, že nemůže hýbat nohama. Hrozně ji bolelo břicho a chtělo se jí spát. Byla v šoku. Po převozu do nemocnice jí udělali různá vyšetření a zjistili, že má zlomený hrudní obratel a přetržené vazy kolem páteře. V tu chvíli si uvědomila, co se vlastně stalo a jak na tom je. V nemocnici byla úplně sama, opuštěná, mezi samými cizinci. Rodiče byli daleko. Neustále plakala. Hlavně když telefonovala mamince. Otec naštěstí, jakmile se o nehodě dozvěděl, okamžitě nasedl do auta a vyrazil za ní. Ležela v nemocničním pokoji - nemohla se vůbec hýbat, ani močit. Moc to bolelo. Museli jí zacévkovat. V noci vůbec nespala. Měla hrozné myšlenky, že už nebude nikdy chodit. A neustále si opakovala, proč zrovna ona. K tomu ta nejistota: nevěděla, jak to bude celé dále probíhat, jestli ji budou operovat v [země], anebo ji převezou do [anonymizováno]. Po dvou dnech převezli žalobkyni a) do [anonymizováno] nemocnice [obec] (FNO). Převoz sanitkou byl velmi náročný, bolestivý a traumatizující. Během převozu cítila na cestě každý hrbol. Přijeli pro ni dva muži, sestru k převozu ji bohužel neposlali. Po dojezdu si ji převzali doktoři z FNO a taky na ni v nemocnici čekala i maminka — to se jí konečně aspoň trochu ulevilo. Stále však nevěděla, kdy ji budou operovat. Nemohla vůbec jíst. Nic ji nechutnalo. Sestry ji musely vleže vykoupat a převléci - z té nehody byla ještě pořád špinavá. Celou dobu musela ležet na zádech. Přes palčivou bolest se nedokázala ani otočit. Operovali ji až ve středu [datum] ráno. Museli ji voperovat do páteře šrouby a destičky. Po operaci měla velké bolesti. [příjmení] ji sice nějaké léky a injekce od bolesti, ale moc to nepomohlo. Připadalo jí, jakoby jí někdo píchal nožem do zad. Taky hodně zvracela z narkózy. Trvalo jí dlouho, než se dokázala na lůžku obrátit na bok. Postavit se mohla až po několika dnech, dost se jí ale motala hlava. Konečně si ale mohla zajít alespoň sama na toaletu. Její stav se začal pomalu zlepšovat. Každý den za ní chodili rodiče, maminka ji dokonce sprchovala, sama to nedokázala. Pamatuje si, jak ve sprše brečela. Byl to totiž hrozný pocit, neumět se ani osprchovat. Dne [datum] ji propustili do domácího léčení. [příjmení] se musela pohybovat opatrně, nosila na sobě kovový korzet. První dny se její rodiče střídali a byli s ní doma, sama by se o sebe postarat prozatím vůbec nezvládla. Dokonce jí dali postel do obývacího pokoje, protože chůze po schodech z patra pro ni byla vyčerpávající. Rodiče se o ni starali po celou dobu, když byla v domácím ošetřování. Zdravotní stav se jí však zlepšoval jen velice pomalu. Bylo to depresivní. Měla panickou hrůzu z cesty autem. Z pachu benzínu a spálených plastů se jí dělá špatně a zvedá se jí žaludek. Po novém roce (2015) nastoupila na měsíc do Beskydského rehabilitačního centra v [obec]. Vůbec nevěděla, jak to tam tak dlouho sama vydrží. [příjmení] tam večer za rodiči plakala. Ti za ní sice o víkendech jezdili, ale i tak jí bylo smutno. Rehabilitace jí ale velmi pomohla. Po lázních se po několika měsících vrátila do školy. Chodila tehdy na střední školu stavební v [obec]. Bylo to náročné, hodně věcí na dodělávání. Nakonec opakovala třetí ročník. Jinak to nešlo zvládnout. I takto bylo pro ni velice stresující období. V listopadu 2015 ji znovu operovali. Měla strach z další operace a dalších komplikací. Vytahovali jí šrouby z páteře. Opět to pro ni bylo náročné a trpěla bolestmi. Léčení bylo dlouhodobé a traumatizující. Dodnes má pocity úzkosti. Spatně spí, je přecitlivělá. Když si na nehodu vzpomene, tak hned pláče.

4. K nároku ztížení společenského uplatnění (dále taktéž„ ZSU“) žalobkyně a) uvedla, že výše uvedeným znaleckým posudkem byla rovněž stanovena výše odškodnění ztížení společenského uplatnění, a to částkou 589 528 Kč. Výše stanoveného odškodnění ZSU reflektuje zejména trvalé následky ve formě zdravotních omezení, přetrvávajících zdravotních obtíží a ve formě ztráty lepší budoucnosti s tím, že žalobkyně a) byla v době úrazu jednak perspektivní juniorskou reprezentantkou v alpském lyžování, přičemž v důsledku prodělaného úrazu je její návrat ke kariéře ve vrcholném alpském lyžování vyloučen, a jednak tu skutečnost, že své další studium chtěla směřovat do sportovně založených oborů, což je s ohledem na následky úrazu v současnosti rovněž vyloučeno.

5. K nároku účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví žalobkyně a) konstatovala, že vynaložila náklady na péči v průběhu léčení a následné rekonvalescence, stanovené dle vyhl. č. 505/2006 Sb., ve výši 19 240 Kč. V době od propuštění z nemocnice dne [datum] až do [datum] byla žalobkyně a) v domácí péči. Lékařem jí byl doporučen klidový režim vleže na lůžku. Pozice vestoje byla možná pouze s ortézou. V této době byla její hybnost velmi omezena. [příjmení] se žalobkyně a) mohla o sebe postarat alespoň, co se uspokojování základních potřeb týče, musela spoléhat zcela na pomoc matky - tj. žalobkyně b). Ta vstávala každý den do práce o hodinu dříve a poskytovala žalobkyni a) pomoc při osobní hygieně na WC, při ranní sprše, rozčesávání vlasů, svlékání a oblékání oděvů, poskytování stravy. Před odchodem do práce jí připravila stravu a pitný režim na dopoledne, protože žalobkyně a) sama nebyla schopna vykonávat běžné činnosti v kuchyni. Dále ji připravila knihy, učení a další potřeby na dopoledne. Po příchodu z práce jí zhruba co druhý den převlékala obě postele (jednu v dětském pokoji v poschodí a druhou v obývacím pokoji v přízemí) a oprala ložní prádlo (pila a jedla vleže v posteli, případně nestihla WC). Z důvodů roztržených vazů měla žalobkyně a) po operaci velké bolesti. Odpoledne jí opět asistovala při osobní hygieně, podávání stravy a pití. Osobní asistence matky zcela jistě přispěla ke zlepšení zdravotního stavu žalobkyně a). Matkou žalobkyně a) byla vykonávána osobní asistence při jejím ošetřování v rozsahu 2 hodiny denně (1 hodina ráno a 1 hodina odpoledne), a to po dobu od [datum] do [datum], tj. 74 dní. Výše úhrady za poskytování osobní asistence činí dle vyhlášky č. 505/2006 Sb. 130 Kč za hodinu.

6. K nároku duševních útrapzásahu do práva na soukromí a rodinný život žalobkyně a) konstatovala, že od mala se věnovala alpskému lyžování. Od čtyř let ji trénoval otec, od šesti let byla v lyžařském závodním oddíle [anonymizováno] [část obce] [ulice]. Rodiče ji v lyžování velmi podporovali. Jezdili s ní na všechny tréninky - otec, sám závodní lyžař, byl její osobní trenér. Zúčastňoval se všech lyžařských soustředění. Veškeré rodinné aktivity byly zaměřené právě na alpské lyžování. Jako rodina obětovali pro lyžování snad všechno - veškerý volný čas, dovolené, přátele a kamarády. Vše se točilo jen kolem sportu. Přestože žalobkyně a) do školy chodila jen velmi málo, měla výborné studijní výsledky. [příjmení] jenom sportem. Dennodenní tvrdá tréninková sportovní příprava a závody: Přes týden a o víkendech tréninky na [obec], pravidelná reprezentační soustředění v tuzemsku i zahraničí, v zimě pak celá řada závodů v ČR a zahraničí. Vždy v doprovodu otce. [ulice] lyžování vyplňovalo celý život žalobkyně a), bylo jejím cílem, snem. Šlo jí přitom velmi dobře a měla v něm velké úspěchy - stala se například žákovskou mistryní [příjmení] v super giant slalomu. V době úrazu byla čtvrtým rokem v reprezentaci ČR. Žalobkyně a) si vzpomíná, že po nehodě, bezprostředně po nárazu, byla veškerá lyžařská výbava - batohy, tašky, lyže, přilby - rozbitá a rozházená po celém autě i kolem něho. Tehdy si uvědomila, co se stalo a že reprezentační lyžařské soustředění pro ní skončilo; a nejenom to, ale i další lyžařská příprava. Tím pro ni v ten moment v podstatě skončil život. Následně nastala doba dlouho trvajícího léčení a rekonvalescence, během níž si připadala jako malé dítě, o nějž se musí znovu všichni a ve všem starat. [jméno] nezvládla vůbec nic. Hygiena, vaření - nic z toho nemohla. Svůj veškerý čas trávila po nemocnicích, rehabilitacích a zavřená doma, odkázána na pomoc rodičů a dalších osob. Po celou tu dobu ji sužovaly myšlenky na lyžování. Představa, že už nikdy nebude závodně lyžovat, ji velmi deprimovala a ničila. Celý její dosavadní život se úplně zhroutil. Životní cíl stát se úspěšným vrcholovým sportovcem se stal v momentě nereálným. Najednou vše skončilo. Jediný okamžik ukončil její dosavadní sportovní život - sen o závodním lyžování na nejvyšší úrovni, kterým žila nejen ona ale celá rodina. To jí ještě víc podlomilo zdraví a duševně na tom byla velmi špatně. Při myšlenkách na lyže a na to, co bude v životě dělat, doteď pláče. Po nocích, které trávila v nemocnici, propadla často panice, úzkosti a lítosti nad vším, nad sebou, svou neuskutečněnou lyžařskou kariérou, nad tím, že zklamala otce, že už nikdy nebude závodně lyžovat - že vše, čeho v lyžování dosáhla, se rázem rozplynulo. Prozatím si neumí ani dost dobře představit, jak to bude v jejím životě dál. Je pro ni velmi těžké vidět doma poháry a medaile z lyžařských závodů, dívat se v televizi na lyžařské závody, pozorovat kamarády z reprezentace, sledovat jejich úspěchy. Myšlenky, že už nikdy nepojede závody ji ničí a má mučivé výčitky, že vše skončilo tak tragicky. Je nešťastná, má deprese, nemůže se z ničeho radovat, život bez lyžování nemá pro ni cenu. Je zničena, nechce se jí bez lyžování žít. Ve spánku má noční můry, vše se jí v děsivých snech vrací - nehoda, lyžování, že ochrnula. [příjmení] se budí propocená a s pláčem. Z výše uvedených důvodů žalobkyně a) požaduje odškodnění zásahu do jejího práva na soukromí a rodinný život a prodělaných duševních útrap částkou 700 000 Kč.

7. Žalobkyně b) žalobou uplatňuje dva nároky, a to nárok účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví žalobkyně a) ve výši 27 676 Kč (ubytování [země], cestovní náklady v průběhu léčení) a nárok odškodnění duševních útrap ve výši 350 000 Kč. K nároku účelně vynaložených nákladů žalobkyně b) předložila tabulku obsahující jednotlivě specifikované důvody nákladů, jejich výši a datum jejich vynaložení. K nároku náhrady duševních útrap žalobkyně b) uvedla, že žalobkyně a) je jedinou dcerou žalobců b) a c), v době dopravní nehody byla žalobkyně b) na Slovensku, v rodné obci [příjmení] [jméno], na 60. narozeninách své tety [jméno]. Mobilní telefon měla vypnutý, aby je zvonění neobtěžovalo. Po slavnostním obědě asi v 15.00 hod. se žalobkyně b) podívala na telefon, kde měla asi 8 zameškaných hovorů od svého manžela. Dostala nepříjemný pocit, že se něco stalo. Nemohla se mu ale dovolat, a proto telefonovala dceři. Dcera jí do telefonu plakala, že je v nemocnici, že měli autonehodu, je těžce zraněna a že má něco s páteří a nemůže chodit. V ten okamžik žalobkyně b) prožívala strašné chvíle. Brečela, že nemůže být s ní, že je tak daleko. Měla strach o její život, o to jak se cítí, jak jí je. Rmoutila ji myšlenka, že nestačilo mnoho a o dceru s manželem přišli. Udělalo se jí špatně. Byla úplně bezradná. Nevěděla, jak může dceři pomoci. [příjmení] za ní jela sama autem, bylo nemyslitelné. [jméno] by tu vzdálenost ujet nezvládla. Jakmile se však o nehodě dozvěděl její manžel, ihned nasedl do auta a jel za dcerou. Spojili se pak telefonicky. Nejdříve však žalobkyni b) telefon nezvedal, protože se mu po cestě udělalo z toho všeho špatně a musel zvracet. Dlouhodobě se totiž léčí na ulcerózní kolitidu a při jakémkoli stresu se mu stav zhoršuje. Tak měla žalobkyně b) nakonec obavy i o něj, aby se mu něco po cestě nestalo, když byl pod takovým tlakem a stresem. Ještě týž den s dcerou několikrát telefonovala a uklidňovala ji. Dcera si stěžovala, že nemůže močit - že se jí chce, ale nejde to. Manžel pak přijel do nemocnice až pozdě v noci. Té noci žalobkyně b) skoro nespala a hned ráno odjela ze Slovenska domů. Komunikovala pak střídavě s dcerou i manželem. Dělala si starosti, co se tam děje, jaké má dcera bolesti. V neděli [datum] řešila žalobkyně b) se zdravotní pojišťovnou a lékařem zdravotní pojišťovny převoz dcery do ČR. Záležitost převozu dcery do ČR se řešila celou neděli. Lékař v [země] stanovil k převozu podmínky, za kterých bylo lze zraněnou dceru převézt. Z ČR (asi z [anonymizováno]) pak byla vypravena sanitka se dvěma řidiči. Zdravotní sestru bohužel neposlali. Tak už pro vykonání potřeby by dceru musel obsluhovat nějaký řidič. Z toho byly jak žalobkyně b), tak její dcera velice špatné. Dcera jí opět plakala do telefonu a žalobkyni b) bylo při pomyšlení na to, jak se dcera cítí a jak jí je, opět velice úzko. Vždyť dceři v době nehody bylo pouhých 17 let. Po příchodu dcery domů museli řešit další stresové záležitosti: jak se bude dcera po bytě pohybovat, kde bude spát, jak bude uskutečňovat hygienu, jak se budou při tom s manželem střídat, jak to bude, když budou v práci. Dcera musela chodit opatrně s kovovým korzetem. Po návratu z nemocnice se tak z ní opět stalo 6 leté dítě. Ve všem ji museli obsluhovat a se vším pomáhat. Jinak to nešlo. Ráno vstávat o hodinu dvě dříve a o dceru se postarat - toaleta, mytí, jídlo, příprava všeho na dobu, kdy byli v práci. Po návratu z práce opět to samé v jednom kole. Do toho řešili, co bude dále, jak se bude vyvíjet její zdravotní stav. Dne [datum] dceři něco v ráně ruplo. Cítila obrovskou bolest, a proto navštívila lékaře na neurochirurgii. Vyšetřením se příčina nezjistila. Žalobkyně b) však měla velmi vážné obavy o její zdravotní stav, strach z komplikací a délky léčení. V návaznosti na tento incident doporučil ošetřující lékař dceři lázně. Dcera do lázní jet nechtěla, bála se opustit domov, měla obavy z odloučení od rodiny. Museli ji s manželem dlouho přemlouvat a přesvědčovat, že jí to pomůže. Z jejího léčení však prožívali úzkost. Od [datum] do [datum] byla dcera na léčení v lázních v [anonymizováno] rehabilitačním centru v [obec]. I když ji každý týden s manželem navštěvovali, byla velmi smutná a v noci plakala. Žalobkyně b) z toho opět nespala a byla ve stresu. Měla strach, aby dcera nepropadla depresím. Po lázních začala žalobkyně b) s dcerou řešit její studium na střední škole. Dcera tehdy byla právě ve třetím ročníku. Vždy byla velmi dobrou žákyní. Před nehodou měla vyznamenání. Po nehodě učení z důvodu prodělané absence nezvládla a musela třetí ročník opakovat. To bylo pro žalobkyni b) velmi stresující. V listopadu 2015 dceru operovali znovu. Vytahovali jí z páteře kovové implantáty. V souvislosti s tím, se žalobkyně b) opět o dceru velmi bála a strachovala se o její zdraví. Žalobkyně b) má obavy o její budoucnost, co bude v životě dělat, zda se úplně vyléčí. Dcera se nemůže věnovat tomu, co dělala tak strašně ráda. Do reprezentace se už nevrátila a i vysokou školu musela volit jinou. Žalobkyně b) se trápí tím, že dceři nemůže více pomoci.

8. Žalobce c) žalobou uplatňuje nárok odškodnění duševních útrap ve výši 350 000 Kč. Žalobce c) v den dopravní nehody byl doma v [obec] a pracoval na zahradě. Dopoledne si s dcerou telefonovali, byla velmi pozitivně naladěná a natěšená, že se bude účastnit dalšího reprezentačního soustředění. Sdělovala otci dojmy, jak se jí na oddílovém soustředění dařilo. Přesouvala se z jednoho ledovce v [země] ([anonymizováno]) přes [země] ([příjmení]) na další [anonymizována tři slova]). [příjmení] 13:00 hodiny najednou žalobci c) zvonil telefon. Volal jeden z reprezentačních trenérů, že se stalo neštěstí a že auto, ve kterém [jméno] jela, mělo někde u [anonymizováno] těžkou autonehodu a že [jméno] převezli nehybnou do nemocnice. Žalobce c) zůstal jako opařený - v situaci, kterou ještě nikdy v životě nezažil. Ihned se snažil dceři dovolat (bohužel neúspěšně), a také manželce, která byla na víkend u rodiny na Slovensku (taky bohužel neúspěšně). Po několika minutách začal uvažovat, co a jak udělat, komu volat, jak pomoci, nakonec prostě nasednul do auta a jel za dcerou směr [země]. Po zhruba jedné hodině jízdy mu najednou dcera volala. V telefonu zazněl útrpný hlas a strohé informace, že je v nemocnici a že má hrozné bolesti a podle předběžných informací má zlomenou páteř. Na jednu stranu bylo pozitivní to, že žije, ale na druhou začal žalobce c) pociťovat i strach, lítost a obavy, že trpí, nebude chodit apod. Jízdu, kterou žalobce c) za dcerou absolvoval, ještě nezažil. Celou cestu se mu promítaly strašlivé myšlenky a bylo mu nevolno. Dlouhodobě se léčí na ulcerózní kolitidu a při jakémkoli stresu se jeho stav zhoršuje. [příjmení] nemocnice pak dorazil pozdě v noci, viděl se s dcerou, která byla v těžkých bolestech a pod tlumícími prostředky od bolesti. Plakala, stěžovala si, jak ji to bolí a co s ní bude. Pro otce to bylo hrozné a bylo mu z toho do pláče. Okolo druhé hodiny ranní se žalobci c) konečně podařilo sehnat v blízkosti nemocnice ubytování. Stejně pak celou noc nespal, pořád se mu promítalo, co s dcerou bude, jak musí trpět. Bylo to hrozné, byl z toho úplně zdrcený a neskutečně vyčerpaný. Není nic horšího, když otec ví, že jeho dítě málem umřelo, je těžce zraněné a on mu nemůže nijak pomoci. V neděli [datum] ráno po vizitě, lékař finálně potvrdil, že dcera utrpěla kompresní zlomeninu 12. obratle a že musí být operována. Celou neděli se řešilo se zdravotní pojišťovnou, nemocnicí a za vydatné pomoci manželky z [anonymizováno], zda ji budou operovat v [země] s převozem do [anonymizováno], anebo ji převezou do [anonymizováno]. Nakonec se rozhodlo, že ji budou v pondělí ráno převážet do [anonymizováno] a následně operovat v ČR. Žalobce c) pak jel svým autem souběžně za sanitkou, ale cesta pro něj po dvou probdělých nocích byla tak drastická, že mu bylo po celou dobu velmi špatně. [příjmení] proto často zastavovat a dávat se psychicky i fyzicky dohromady tak, aby to zvládnul. V pondělí v podvečer přivezli dceru do [anonymizováno], kde už na ni čekala manželka. Dceru operovali až ve středu. Do páteře jí vsadili kovové implantáty. Po operaci ji dávali utišující léky proti bolesti, ale to moc nepomáhalo, protože měla potrhané a sešité vazy na zádech. Každý den do nemocnice s manželkou chodili, aby dceři poskytli maximální podporu. Pro ně všechny to bylo velmi náročné a psychicky vyčerpávající. Dne [datum] dceru propustili do domácího léčení. Po příchodu domů pak museli v rodině řešit další stresové záležitosti - jak se bude [jméno] po bytě pohybovat, kde bude spát, jak bude dělat hygienu, jak se budou při tom střídat s manželkou, jak to bude, když budou v práci. Dcera musela chodit opatrně s kovovým korzetem. Ve všem ji museli obsluhovat a pomáhat jí. Od [datum] do [datum] byla dcera na léčení v lázních v [anonymizováno] rehabilitačním centru v [obec]. I když ji s manželkou pravidelně navštěvovali, byla velmi smutná a v noci plakala. Žalobce c) i manželka z toho opět nespali a byli ve stresu. Měli strach, aby dcera nepropadla depresím. Byla velmi psychicky zlomená, že se jí rozplynul sen o úspěšné reprezentaci ČR ve sjezdovém lyžování, a že už vůbec nebude moci lyžovat ani rekreačně. V listopadu 2015 dceru znovu operovali. Vytahovali jí z páteře kovové implantáty. S manželkou opět prožívali v té souvislosti velký stres a báli se o zdraví a život dcery. Vzhledem k tomu, že dcera žalobce c) celý život úspěšně sportovala, viděla svou budoucnost ve sportovní oblasti - trenérství a sportovní management, rekreologie, učitel tělesné výchovy. Nic z toho však nyní nemůže studovat, protože neudělá přijímací zkoušky z tělesných disciplín. Je pro ni velmi obtížné udělat kotoul, gymnastické prvky, má problémy s delším stáním i sezením. S manželkou proto mají obavy z její budoucnosti, co bude v životě dělat, zda se úplně vyléčí, jaké bude mít trvalé následky v pozdějším věku. Nemůže se věnovat tomu, co dělala tak moc ráda. Do reprezentace se už nevrátila a i vysokou školu musela volit jinou. Celkově se spolu s manželkou bojí a trápí je, co bude dcera v životě dělat, jaké povolání bude moci vykonávat, když má neustále bolesti a nevydrží fyzickou zátěž jako dříve. Od nehody je psychicky i fyzicky labilnější a často pláče a ptá se proč právě ona. Žalobce c) spolu s manželkou trápí, že dceři nemůžou více pomoci.

9. Žalobci se po žalované domáhají rovněž zákonného úroku z prodlení, když počátek prodlení žalované den [datum] žalobci dovozují z § 9 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s oznámením o ukončení šetření, provedeném žalovanou dopisem ze dne [datum], jim doručeným dne [datum].

10. Žalovaná ve vyjádření k žalobě neuznala žalobou uplatněné nároky, když dále konstatovala, že ohledně nároku bolestného poskytla žalobkyni a) plnění v částce 70 626 Kč. Pokud jde o ZSU žalovaná poskytla žalobkyni a) pojistné plnění ve výši 352 790 Kč, a to dne [datum]. Výši pojistného plnění dovozuje žalovaná ze znaleckého posudku MUDr. [příjmení] [číslo], plnění reflektuje navýšení o 35 % vzhledem k věku žalobkyně a) a navýšení o 20 % pro intenzivní společenské zapojení – sjezdové lyžování. Výše uvedená náhrada jeví se býti zcela adekvátní, neb pokud jde o závodní sjezdové lyžování, žalobkyně i po předmětné nehodě dále intenzivně závodí a to od [datum]; v sezóně 2015 2016 se zúčastnila 33 závodů, v sezóně 2016 2017 42 závodů a v sezóně 2017 [číslo] 12 závodů. Pro korektní srovnání je třeba dodat, že se před nehodou žalobkyně v sezóně 2013 2014 zúčastnila 31 závodů, sezóně 2012 2013 25 závodů, v sezóně 2011 2012 26 závodů a v sezóně 2010 2011 24 závodů. Je tedy naprosto patrné, že její omezení životních realizací je zcela zanedbatelné, neboť i nadále provozuje vrcholový sport v totožné frekvenci jako před úrazem. Pokud jde o samostatné odškodnění zásahu do práva na soukromý a rodinný život a dalších duševních útrap vyčíslené částkou 700 000 Kč, žalovaná má za to, že fyzické a duševní strádání související s traumatem a operací zakládá materiální opodstatnění již výše uvedených nároků (bolestné, ZSU). Žalobkyně a) by musela tvrdit a prokázat tzv. ústavněprávní„ převis“. Tvrzení týkající se depresí apod., které pramení z toho, že nemůže lyžovat (myšlenky, že už nikdy nepojede závody ji ničí a má mučivé výčitky … život bez lyžování pro ni život nemá cenu … nechce se jí bez lyžování žít …), jsou hrubě nepravdivá; v mezidobí od nehody do podání žaloby žalobkyně a) absolvovala nejméně 87 závodů. Dále žalovaná vznesla námitku promlčení nároků žalobkyně b) a žalobce c) co do zásahu do jejich osobnostních práv, neb byla žaloba podána dne [datum], tedy bezmála 4 roky od úrazu.

11. Usnesením soudu ze dne 14. 6. 2019, č.j. 11 C 176 2018-165, bylo řízení pro částečné zpětvzetí žaloby zastaveno co do částky 352 790 Kč; usnesení nabylo právní moci dne [datum].

12. Na jednání soudu dne [datum] vznesla žalovaná námitku promlčení nároku žalobkyně a) co do zásahu do osobnostních práv duševních útrap.

13. Na základě shodných tvrzení účastníků má soud za zjištěné, není-li výslovně uvedeno jinak, že dne [datum] cestovala žalobkyně a) spolu s další juniorskou reprezentantkou v alpském lyžování, [jméno] [příjmení], z jednoho místa reprezentačního soustředění ([anonymizováno]) do druhého ([anonymizováno]), a to ve vozidle VW [anonymizováno], rz [anonymizováno] [číslo], které řídil osobní trenér [jméno] [příjmení], pan [jméno] [příjmení]. [příjmení] vozidla byla společnost [právnická osoba], [IČO], která měla sjednáno příslušné zákonné pojištění o odpovědnosti z jeho provozu u žalované (číslo pojistné smlouvy [číslo]). V důsledku zaviněného protiprávního jednání řidiče předmětného vozidla došlo k dopravní nehodě, při které vozidlo sjelo mimo vozovku a narazilo do betonové skruže. V důsledku dopravní nehody utrpěla žalobkyně a) kompresní zlomeninu obratle Th 12, přičemž byla nejprve hospitalizována v nemocnici v [anonymizováno] v [země] od [datum] do [datum] a poté převezena do [anonymizováno] nemocnice [obec], kde byla dne [datum] operována (provedena revize, reposice a transpedikulární stabilizace Th11-L1). Dále jí byly sešity roztržené supraspinózní a interspinózní vazy. Dne [datum] byla žalobkyně a) propuštěna do domácí péče. Lékařem jí byl doporučen klidový režim, vertikalizace v Jewetově ortéze až do nástupu rehabilitace v lázních. Dne [datum] pak žalobkyně a) nastoupila lázeňskou péči v [anonymizováno] rehabilitačním centru [obec], ze kterého byla propuštěna dne [datum]. Dále žalobkyně absolvovala ambulantní rehabilitace v roce 2015 ve dnech: 11. 2., 13. 2., 16. 2., 20. 2., 25. 2., 3. 3., 6. 3., 9. 3., 12. 3. a 16. 3. (prokázáno poukazem na vyšetření a ošetření) a dále ve dnech 9. 6., 8. 7., 20. 7., 3. 8., 12. 8., 17. 8., 24. 8. a 14. 9. (prokázáno informací o procedurách pacienta od [datum] do [datum]). Dne [datum] podstoupila další operaci, a to extrakci šroubu a fixace příčné tyče (prokázáno operačním protokolem ze dne [datum]); propuštěna byla dne [datum] (prokázáno propouštěcí zprávou z téhož dne). Dále podstoupila další rehabilitace, a to v roce 2015: 11. 12., 17. 12., 22. 12. a v roce 2016: 4. 1., 6. 1., 12. 1., 18. 1., 20. 1., 22. 1. a 25. 1. (prokázáno poukazem na vyšetření a ošetření) a dále v roce 2017 ve dnech 6. 6., 13. 6. a 21. 6. (prokázáno informací o procedurách pacienta od [datum] a do [datum]). Žalobci b) a c), rodiče žalobkyně a), navštívili v průběhu léčení a rehabilitací žalobkyni a) osobním motorovým vozidlem Škoda Octavia, rz [anonymizováno] [číslo], ve vlastnictví žalobkyně b), a to v : v nemocnici v [anonymizováno], kde byl žalobce c) ubytován v hotelech, přičemž za toto ubytování uhradil náklady v částkách 60,30 EUR a 55 EUR (prokázáno fakturami z předmětných hotelů), dále žalobkyni navštívili ve FN [obec], a to ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], [datum] [datum], [datum], [datum], dále žalobkyni a) dopravovali dne [datum] k MUDr. [příjmení] do dětské ambulance, dne [datum] do FN [obec] na neurochirurgii a dne [datum] na kontrolu do FN [obec], dále při rehabilitacích v [anonymizováno] rehabilitačním centru dne [datum], [datum], [datum], [datum], [datum], přičemž uhradili za jeden lůžkový pokoj částku 5 200 Kč (prokázáno prodejkou [číslo] ze dne [datum]), dále na ambulantní rehabilitace v roce 2015 ve dnech 11. 2., 13. 2., 16. 2., 20. 2., 25. 2., 3. 3., 6. 3., 9. 3., 12. 3. a 16. 3., dále ke kontrolám do FN [obec] ve dnech [datum] a [datum], dále na ambulantní rehabilitace v roce 2015 ve dnech 7. 4., 5. 5., 9. 6., 8. 7., 20. 7., 3. 8., 12. 8., 17. 8., 24. 8. a 14. 9., dále k nástupu na operaci do FN [obec] dne [datum] a k návštěvám ve dnech [datum], [datum], [datum], [datum] a při propuštění z nemocnice dne [datum], ke kontrole na neurochirurgii dne [datum], dále k rehabilitacím, a to v roce 2015: 11. 12., 17. 12., 22. 12. a v roce 2016: 4. 1., 6. 1., 12. 1., 18. 1., 20. 1., 22. 1. a 25. 1. ve dnech, ke kontrole na neurochirurgii dne [datum] a dále k rehabilitacím v roce 2016: 9. 5., 18. 5., 25. 5., 1.6., [číslo] a [číslo] (prokázáno výpověďmi žalobců b) a c)). Následně se žalobkyně a) vrátila k závodnímu sjezdovému lyžování, když v juniorské kategorii jako členka reprezentačního družstva juniorek A absolvovala v sezóně 2015 2016 celkem 33 závodů a v sezóně 2016 2017 celkem 42 závodů a v sezóně 2017 [číslo] celkem 12 závodů (prokázáno výpisem závodnice na webové stránce [webová adresa]). Žalovaná žalobkyni a) vyplatila pojistné plnění z nároku bolestného celkem v částce 70 626 Kč (prokázáno Oznámeními o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti ze dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]). Dne [datum] žalovaná žalobkyni a) vyplatila pojistné plnění z nároku ztížení společenského uplatnění ve výši 352 790 Kč (prokázáno Oznámením o poskytnutí pojistného plnění z pojištění odpovědnosti z téhož dne).

14. Z účastnické výpovědi žalobkyně a) soud zjistil, že v době dopravní nehody byla ve vozidle s kamarádkou, vozidlo řídil pan [jméno] [příjmení], trenér. Po dopravní nehodě byla po dobu tří dnů v nemocnici v Itálii, nemohla se vůbec hýbat, ani se otáčet, ani si dojít na záchod, staraly se tam o ní sestry. Navštívil ji tam i otec. Nebylo jí vůbec dobře, protože, jak se nemohla ani pohnout a měla velké bolesti, nevěděla, co se bude dál dít, jestli ji převezou do [obec] nebo budou operovat v Itálii, snažila se nějak domluvit i s doktory, ale bylo to takové náročné, protože byla v šoku a nebylo jí dobře. A potom se domluvili, že ji budou převážet do nemocnice do [obec] na operaci, a přijela pro ni sanitka, naložili ji do sanitky, nebyly tam ani žádné sestry, jenom doktoři nebo zdravotní bratři. Ta cesta sanitkou nebyla moc příjemná, jelikož měla obrovské bolesti a nemohla se skoro ani hýbat, a v tu chvíli byla i zacévkovaná, museli ji dokonce zdravotní bratři měnit cévku po cestě, nebylo to moc příjemné, a následně dojela do [obec] do nemocnice, tam čekala asi dva dny na operaci. Ještě před operací za ní přišli doktoři a říkali, že se může klidně i otočit na stranu nějakým způsobem, ale přes ty bolesti to vůbec nešlo, takže třeba pět dnů ležela jenom na zádech a následně ji vzali na operaci. Po operaci se vzbudila ve velkých bolestech, zvracela hodně po narkóze. Následně, asi po osmi dnech, se to začalo nějakým způsobem zlepšovat, mohla se postavit konečně po skoro týdnu, možná i déle, na nohy, což jí udělalo velkou radost, protože vůbec nevěděla, co se bude dít. V podstatě se učila znovu chodit, v nemocnici v [obec] byla nějakých 10 dnů a poté ji propustili domů do domácího léčení, kde ležela a nějakým způsobem se léčila. Následně po měsíci nastoupila do rehabilitačního centra na [anonymizováno]. V době dopravní nehody již byla naplánována lyžařská sezóna 2014 2015, vrcholil tréninkový proces, žalobkyni a) čekaly dvě velké akce sportovní, olympijský festival a také mistrovství světa juniorů v Norsku. Žalobkyně po uvědomění si rozsahu svého úrazu byla na dně psychicky i fyzicky tím, že vlastně nemohla nic, jenom stát a ležet. Rodiče žalobkyně za ní pravidelně jezdili na návštěvy do nemocnice a na návštěvy do rehabilitačního centra v [obec]. Po propuštění do domácího ošetřování se o žalobkyni starala matka, střídali se s otcem tak, jak mohli z práce, a bylo to třeba nachystat jídlo, bylo potřeba pomoci s koupelí, jelikož měla na sobě korzet, nemohla se ohýbat, mohla jenom stát, bylo potřeba pomoci s WC a s dalšími hygienickými úkony. Žalobkyně celé dny ležela, nemohla vůbec sedět, takže většinu času ležela a musel se o ni někdo v tu chvíli starat. Po rehabilitacích se žalobkyně snažila dostat nějakým způsobem zpátky tam, kde byla ve své sportovní kariéře ve sjezdovém lyžování předtím, a to ještě předtím, než byla na druhé operaci. Mohla začít sportovat, postavila se i poprvé na lyže a snažila se postupně rehabilitací a kondičním tréninkem dostat zpátky do nějaké fyzické kondice, což ale moc nešlo, jelikož byla hrozně slabá. Poté podstoupila ještě druhou operaci, mezitím byla i na nějakém soustředění lyžařském, snažila se nějakým způsobem začít trénovat, ale bylo to v rámci jejích možností pod dohledem fyzioterapeuta na soustředění. Následně podstoupila i druhou operaci, kdy jí vytahovali šrouby ze zad a poté se opět následnou rehabilitací vracela zpátky k tréninku, ale nedošla až k plnému tréninku nebo k plnému závodění. Byl to velký rozdíl v tom, že ztratila hybnost potřebnou pro lyžování, dynamiku a zároveň i sílu, stále se snažila pro to udělat maximum, ale bohužel už to nešlo tak, jak to bylo před úrazem. Po úrazu žalobkyně absolvovala závody, avšak při srovnání bodového ohodnocení před úrazem, byla výkonnost najednou nízká. I konkurence byla zrovna v tu dobu nižší. Na videozáznamu ze soustředění žalobkyně sportuje, cvičí, sportuje se zátěží, kterou byla schopna zvládnout. S ní na videu je i jedna slečna, která byla momentálně taky po úraze, takže si udělaly takové soustředění rehabilitační, ale zároveň i trochu kondiční, kdy se snažily udělat něco pro zdraví a cvičit lehce. Dále žalobkyně studovala sportovní management na ekonomické fakultě, tam se sportem zabývají jenom teoreticky, tam nebyl důvod aktivně sportovat. Žalobkyně je trenérkou žákovské reprezentace. V žákovském reprezentačním týmu je více holek a je tam dohromady 25 dětí, z toho je více slečen, tak ji chtěli spíše pro takovou i psychickou podporu pro ty slečny a zároveň pro celý kolektiv. A celou tu fyzickou práci vykonávají ti trenéři muži. Co se týče současného zdravotního stavu žalobkyně, má každodenní omezení, každodenní bolesti zad, které se snaží tlumit každodenním cvičením, většinou ráno, když vstává, tak musí vstát i dřív a každý den cvičí rehabilitační cvičení, zároveň i nějaké kondiční, aby byla v nějaké fyzické pohodě, ale bolesti ji omezují každý den, zároveň vnímá i změnu počasí, kdy nemůže sportovat tak naplno, jak sportovala. Když chodí do školy, tak nemůže odsedět celou přednášku, musí si dávat pauzy, procházet se po chodbách a nějakým způsobem se rozhýbat. Jsou sporty, které žalobkyně vůbec nemůže provozovat, jako je třeba bruslení, jízda na kole. Dále nemůže dlouho řídit v autě pro omezující bolesti. Kariéru ve sjezdovém lyžování žalobkyně ukončila z důvodů bolestí, zároveň i psychické vyčerpanosti, jelikož byla před úrazem na tom lyžařsky dobře a byla zvyklá na nějakou úroveň, která se měla postupně zlepšovat, a ta úroveň klesala a žalobkyni to psychicky i fyzicky vyčerpalo.

15. Z účastnické výpovědi žalobkyně b) soud zjistil, že o dopravní nehodě žalobkyně a) se dozvěděla v den nehody, v sobotu, kdy byla na Slovensku na návštěvě u rodiny. Měla cca 8 zmeškaných hovorů od manžela, proto zavolala dceři, která jí sdělila, že je v nemocnici. Manžel tedy odjel za dcerou do [země]. Následně řešila převoz dcery, převezli ji v pondělí, tak počkala u nemocnice. Chodila za ní do nemocnice každý den. Volali si denně. Po propuštění domů se s manželem střídali v péči o dceru: ranní koupel, hygiena, čištění zubů atp. Každý sed, každé postavení bylo velké utrpení, točila se jí strašně hlava, hrozně jí bolely nohy. [příjmení] jí postel dolů, aby to měla co nejpohodlnější. Připravovali jí jídlo. Když odjela do rehabilitačního centra, tak za ní jezdili, i přes týden se tam občas zastavili, ale hlavně o víkendu. Bylo to strašně náročné, protože pořád plakala. Měla 17 roků, takže to strašně těžce nesla, pořád brečela. Vrcholovému sportu obětovala všechno, taktéž manžel, který s ní jezdil po horách. Pak přišel ten úraz a všechno najednou skončilo. Před operací, při které se vyndávaly šrouby z páteře, měli všichni strach, protože přeci jenom je to narkóza, je to páteř, je to zásah do centrální soustavy, do míchy. Pan doktor rozhodl, že se to má vytáhnout, možná někomu to nechávají v té páteři ty železa, ale říkal, že dcera je mladá, že by si zasloužila, že aby alespoň ten pohyb byl takový lepší, komfortnější. Dcera po úrazu schovala poháry, schovala medaile. Chtěla přijímací zkoušky na trenéra, tam jsou talentové zkoušky z tělesné výchovy, takže ona se ani na ty školy hlásit nemohla, ať to bylo to trenérství nebo učitelství tělesné výchovy nebo uvažovala, že by šla na fyzioterapii, tam jsou taky přijímací zkoušky z tělesné výchovy, takže se žalobkyni a), i rodičům, zhroutil svět.

16. Z účastnického výslechu žalobce c) soud zjistil, že se o dopravní nehodě své dcery dozvěděl 18. října okolo jedné hodiny, kdy mu volal pan [příjmení], jeden z trenérů reprezentace, že se stala nehoda, a že dceru odvezli nehybnou do nemocnice. Volal manželce, nedovolal se, tak sedl do auta a jel směr Itálie za dcerou, zjistit, co se děje a jaký je stav. Cestou se mu promítaly myšlenky, jestli dcera žije, chodí, nechodí, bylo to strašně nepříjemné. Kolem půlnoci dorazil do nemocnice, dceru krátce rychle navštívil. V neděli potvrdili, že se jedná o kompresní zlomeninu, ale nikdo nevěděl, co to ještě všechno doprovázelo, to se zjistilo potom při operaci, že tam byly potrhané všechny vazy kolem páteře, které drží páteř pohromadě. Někdy v noci po půlnoci sehnal aspoň nějaké ubytování, aby tam mohl zůstat a být nápomocný. S doporučením lékařů bylo rozhodnuto o převezení dcery do ČR. Následně absolvoval cestu za sanitkou, kde převáželi dceru do [anonymizováno], přivezli ji někdy v pondělí do [země]. Potom dceru často navštěvovali v nemocnici. V domácím ošetřování se s manželkou starali o dceru, manželka více zabezpečovala hygienické potřeby a hygienické věci a žalobce takový ten technický servis doma, podpora a přestěhování různých postelí a pomoc při vstávání z postele nebo popřípadě doprovázení na toaletu, nachystání nějakého jídla, občas pracoval z domu, aby dceru nenechávali samotnou. Střídali se s manželkou, když manželka přišla z práce, tak žalobce potom jel řešit pracovní záležitosti. Samozřejmě měl obavy před druhou operací, člověk nikdy neví, co se může stát. Byli odkázaní vyloženě na doporučení a na znalost lékařů. Nakonec byli rádi, že k vyndání šroubů došlo, ale bylo viditelné, že to tělo bylo zas tak oslabené, že i tu páteř nedrželo tak jakoby pohromadě. Dcera musela opět začít cvičit a posilovat o to víc a aktivněji, aby se ta páteř nebortila. Dcera vrcholový sport dělala odmala, byla v tom plně podporovaná celou rodinou a vlastně i žalobcem. Byla pečlivá a ambiciózní, jak v přípravě, tak ve škole. Po úrazu ta omezení pohybová a všechno tam viditelně bylo, ale snažil se ji neustále podporovat a tlačit ji do toho, aby se dobře fyzicky připravila, i když věděl, že fyzicky na tom nebude tak, jak před úrazem, protože před úrazem to fyzické zatížení bylo daleko vyšší. Po úraze už bohužel, i kvůli bolestem, které ji doprovázely, tak nebyla schopná. Když nebyla fyzicky tak připravená, tak nemohla podávat fyzicky takové výkony, aby dohnala ztrátu, kterou měla za ten rok, kdy se dlouhodobě léčila. Co se týče sjezdového lyžování, žákovské kategorie se jezdí v rámci republiky o nějaká umístění, ale nejezdí se podle FIS bodů. To nastává až v juniorské žákovské kategorii. Dcera měla první rok juniorské reprezentace, kdy přechod po žákovské je pro sportovce nejtěžší, protože to dítě najednou začne závodit s dospělými, a tam hodně lidí přestává lyžovat. Dcera naopak, jí se ta výkonnost zlepšovala, takže byla tam velmi úspěšná. Tím samozřejmě si potvrdila poněkolikáté i účast v reprezentaci, a jela si i nominace na mistrovství světa juniorů atd. Vlastně měla rok pauzu a měla by, kdyby byla fit, ty body by měla zlepšovat systémově, protože aby byla konkurenčně schopná a mohla třeba v budoucnu jezdit světové poháry, tak by musela mít ty body nižší a nižší. A ta situace byla úplně opačná díky tomu, že neměla šanci si vyjet lepší ty body díky psychické, fyzické kondici, tak byly tam obrovské limity a tím pádem se to zhoršovalo a zhoršovalo. Žalobce s dcerou jezdil po horách i po úraze, snažil se ji neustále podporovat, protože viděl, že chtěla by pro to udělat maximum, ale mnohokrát šla přes bolest, přes prášky atd. Když kariéru ukončila, byl rád, že to svým způsobem takhle dopadlo, že už se nemusela dál trápit. Dcera má každodenní omezení, pokud půl hodiny necvičí, tak nemůže odejít do školy nebo dělat nějakou činnost.

17. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:

18. Podle § 1 odst. 1 písm. a) zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoP“), tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropských společenství a upravuje pojištění odpovědnosti za škodu způsobenou provozem vozidla (dále jen„ pojištění odpovědnosti“).

19. Podle § 3 odst. 1 ZoP, pojištění odpovědnosti vzniká na základě pojistné smlouvy uzavřené mezi pojistníkem a pojistitelem.

20. Podle § 6 odst. 2 písm. a) ZoP, nestanoví-li tento zákon jinak, má pojištěný právo, aby pojistitel za něho uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému též způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením.

21. Podle § 9 odst. 1 ZoP má poškozený právo uplatnit svůj nárok na plnění podle § 6 u příslušného pojistitele.

22. Podle § 2927 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.z.“) kdo provozuje dopravu, nahradí škodu vyvolanou zvláštní povahou tohoto provozu. Stejnou povinnost má i jiný provozovatel vozidla, plavidla nebo letadla, ledaže je takový dopravní prostředek poháněn lidskou silou.

23. Podle § 2958 o.z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

24. Podle § 2959 o.z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

25. Podle § 2960 o.z. škůdce hradí též účelně vynaložené náklady spojené s péčí o zdraví poškozeného, s péčí o jeho osobu nebo jeho domácnost tomu, kdo je vynaložil; požádá-li o to, složí mu škůdce na tyto náklady přiměřenou zálohu.

26. K nároku doplatku bolestného žalobkyně a) byl soudu předložen znalecký posudek [celé jméno znalce] [číslo] 2017 ve znění jeho Dodatku, ve kterém znalec ohodnotil bolestné žalobkyně položkami S [číslo] – kompresní zlomenina těla hrudního obratle se snížením přední části těla o více než 1/3 = 150 bodů, S [číslo] – rána dolní části zad hluboká á 1 cm 3 body = 42 bodů (2x za dvě operace), S [číslo] – otřes mozku analogicky pro podání anestezie (2x) = 40 bodů, T17.2 – cizí těleso v hrtanu – analogicky pro intubaci (2x) = 100 bodů a S 552 – poranění povrchní žíly – katetr (2x) = 20 bodů; celkem 394 bodů. Znalec základní bodové ohodnocení navýšil o 15 %, tj. o 59,1 bodů na celkových 453,1 bodů s ohledem ke komplikovanému průběhu terapie, opakované rehabilitace, další operace, prodloužené léčení a pro duševní útrapy.

27. Jelikož ani následným výslechem znalec [příjmení] [celé jméno znalce] nedošlo k přesvědčivému obhájení závěrů daného znaleckého posudku, a to i s ohledem na námitky žalované, přistoupil soud k zadání revizního znaleckého posudku. Tento byl vypracován znalcem [celé jméno znalce] pod [číslo]. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] své odborné skutkové závěry dovozené v rámci revizního znaleckého posudku, ve spojení se svým následným výslechem, přesvědčivě a kategoricky odůvodnil. Vysvětlil, že výši ohodnocení bolestného stanovil následovně: S [číslo] kompresivní nestabilní zlomenina 12. hrudního obratle = 150 bodů, S [číslo] operační rána 14 cm (operační výkon [datum]) = 42 bodů, S [číslo] operační rána 14 cm (operační výkon [datum]) = 42 bodů, S [číslo] otřes mozku (analogicky jako výkon v CA [datum]) = 20 bodů, S [číslo] otřes mozku (analogicky jako výkon v CA [datum]) = 20 bodů; celkem 274 bodů = 68 596 Kč. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] nesouhlasil se závěry znalce [příjmení] [celé jméno znalce], co se týče položky T 172 - cizí těleso v hrtanu - analogicky pro intubaci a celkem 2x - 100 bodů, neboť již položku S [číslo] vnímá jako adekvátní k ohodnocení dyskomfortu spojeného se zajištěním dýchacích cest při plánované anestezii (jiná situace by byla při intubaci např. záchrannou službou v terénu po autonehodě); dle názoru znalce je zcela iluzorní toto přirovnávat např. k bolestivosti při zlomenině čtyř žeber či pronikající ráně očnice s cizím tělesem, které jsou dle Metodiky Nejvyššího soudu také ohodnoceny 50 body. Dále co se týče položky S552 - povrchní poranění žíly - katetr 2x, a to z totožných důvodů jako u výše uvedené položky, kdy při dovedení ad absurdum předpokládá zajištění žilního vstupu u posuzované záchrannou službou, následně v nemocnici, kdy je mnohdy žíla po cca 5 dnech aplikována na jiné místo z důvodu rizika flebitidy (zánětu žíly), dále při předoperačním vyšetření na plánovaný výkon. Dále znalec nesouhlasil s 15% navýšením bolestného pro komplikaci středně závažnou, neboť dle dostupné zdravotnické dokumentace léčba probíhala bez komplikací, bez nadstandardního prodloužení, opakované rehabilitace a extrakce kovového materiálu jsou součástí standardní. Psychickou újmupsychické bolesti znalec neřešil, neboť ačkoliv v Metodice Nejvyššího soudu existuje ohodnocení bolesti v širším slova smyslu, avšak na rozdíl od nařízení vlády č. 277/2015 Sb., které má v sobě i položku tzv. akutního stresového syndromu, metodika to tam nemá, přičemž není prací znalce přidávat do metodiky něco, co tam není. Navýšení za komplikace navíc musí být podloženo. Znalec však neměl k dispozici žádnou zprávu z psychologie, z psychiatrie, nestačí pouhé tvrzení pacienta.

28. Soud s ohledem na výše uvedené závěry revizního znaleckého posudku dospěl k závěru, že výše bolestného žalobkyně a) činí částku právě 68 596 Kč. Soud co se týče tzv. analogických položek, tj. cizí těleso v hrtanu analogicky jako intubace a povrchní poranění žíly – analogicky pro katetr, konstatuje, že takovéto ohodnocení je nepřípadné, neboť tyto nemají tzv. traumatický původ, tzn., že jejich vznik není v příčinné souvislosti s úrazovým dějem a takovéto odškodnění není na místě. Co se pak týče sporného navýšení základního bodového ohodnocení bolestného pro komplikace související se zhoršeným psychickým stavem – duševními útrapami žalobkyně a), uvádí soud následující.

29. Dle Preambule Metodiky k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění je smyslem náhrady za bolest vedle samotného bolestivého stavu odškodnit i určitou míru nepohodlí, stresu či obtíží spojených s utrpěnou zdravotní újmou (srov. též obavu ze ztráty života či vážného poškození zdraví ve smyslu § 2957 věty třetí o. z.), a to v rozsahu, v němž tyto zásahy do osobnostní sféry poškozeného z povahy věci souvisí s bolestí obvykle doprovázející stavy popsané v jednotlivých položkách (tzv. bolest v širším smyslu). Případné další obtíže, jejichž míra je excesivní tím, že překračuje obvyklou zátěž poškozeného při podrobení se omezením plynoucím z léčby (nad rámec komplikací ocenitelných procentním zvýšením), představují další nemajetkovou újmu podle § 2958 o. z.; pro určení výše náhrady těchto výjimečných případů nelze zřejmě pro různorodost situací vytvořit předem vodítko.

30. Výše náhrady v případě nároku bolestného může být posuzujícím lékařem upravena (zvýšena) v závislosti na komplikovanosti zdravotního stavu, který vyžaduje náročnější způsob léčby ve vztahu k položkám, jichž se komplikace týká, jestliže základní ohodnocení dostatečně nevystihuje závažnost újmy. Rozlišují se následné stupně komplikací (jsou-li v příčinné souvislosti se škodnou událostí) a jim přiřazené procentní zvýšení náhrady: -) Komplikace lehká - do 5 %: vyžaduje krátkodobou léčbu, neprodlouží léčbu pro základní diagnózu. Nemá prokazatelný vliv na celkový stav (např. povrchní rozpad nebo infekce rány, psychická alterace). -) Komplikace středně závažná - do 10 %: vyžaduje dlouhodobou léčbu nebo další operaci, může prodloužit léčbu pro základní diagnózu nebo vyžaduje další operace (např. flebotrombóza, selhání osteosyntézy, hluboká infekce rány, compartment syndrom). -) Komplikace závažná - do 15 %: v akutní fázi prudce zhorší zdravotní stav, vyžaduje intenzivní léčbu místní nebo celkovou, více reoperací (např. rozpad anastomozy, pneumonie, břišní compartment syndrom). -) Komplikace těžká - do 20 %: celková, přechodně ohrožuje život, závažně ohrožuje zdraví (např. orgánové selhání, kardiopulmonální resuscitace).

31. Z výše citované části Metodiky je tak zjevné, že v případě existence psychických obtíží poškozeného, lze u nároku bolestného navýšit základní bodové ohodnocení pouze z důvodu tzv. psychické alterace, kdy tato komplikace je hodnocena jako komplikace lehká, tedy navýšení připadá v úvahu o 5 %. Z tohoto důvodu nelze shledat nárok navýšení doplatku bolestného o 15 % z důvodu komplikací jako oprávněný. To však neznamená, že nepříznivý psychický stav žalobkyně a) nebude nijak zohledněn.

32. Právo poškozeného na náhradu duševních útrap (psychického strádání) je nutno kvalifikovat pod tzv. další nemajetkovou újmu dle § 2958 o.z., která spočívá v jednorázových či opakovaných ztrátách a strádáních poškozeného, zapříčiněných omezením jeho tělesné i duševní integrity a znamenajících omezení v jeho soukromém a rodinném životě. K problematice rozlišení bolestného v širším smyslu a tzv. další nemajetkové újmy konstatoval Ústavní soud v nálezu ze dne [datum], sp.zn. II.ÚS 1564/20, že za situace, kdy jsou tyto konkrétně označené újmy plně a spravedlivě odškodněny, není z pohledu ústavního pořádku překážkou, do které kategorie byly obecnými soudy zařazeny. Kontroverzní je však příliš restriktivní přístup k výkladu pojmu další nemajetkové újmy. V souladu s principem plné náhrady újmy je třeba v rámci kategorie tzv. dalších nemajetkových újem odškodnit vše, co nebylo možné zahrnout pod náhradu bolestného či ztížení společenského uplatnění, jako například duševní útrapy způsobené psychickou újmou, které současný přístup obecných soudů (založený metodikou Nejvyššího soudu a rozsudkem Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 2245/2017 ze dne 11. 1. 2017) náležitě nezohledňuje. Ústavní soud dále uvedl, že považuje vzhledem k ústavně garantovanému principu plné náhrady újmy na zdraví za nepřijatelné, aby duševní strádání způsobené psychickou újmou bylo marginalizováno pouze z důvodu, že soudy při vyčíslení újmy na zdraví postupují podle tabulky, která na jednu stranu obsahuje několik desítek položek podrobně vymezujících újmu na těle a s ní spojené strádání, psychickou újmu však vůbec nezohledňuje. [příjmení] deficitem ostatně trpí, v relaci k nyní posuzované věci, i metodika Nejvyššího soudu, která v části B neobsahuje ani jednu položku vymezující duševní bolestivé stavy.

33. V případě žalobkyně a) zcela jistě v příčinné souvislosti s předmětnou dopravní nehodou došlo ke vzniku psychické újmy/ duševního strádání, přičemž k odůvodnění výše odškodnění viz níže k tomuto nároku.

34. Jelikož žalovaná žalobkyni a) na nároku bolestného uhradila více, než byla povinna, neboť revizním znaleckým posudkem bylo stanoveno nižší bodové ohodnocení, než ze kterého vycházela žalovaná, neshledal soud tento nárok žalobkyně a) důvodným.

35. Doplatek odškodnění ztížení společenského uplatnění žalobkyně a) taktéž založila již na výše citovaném znaleckém posudku MUDr. [celé jméno znalce]. Taktéž ohledně tohoto nároku po výslechu znalce soud přistoupil k vypracování revizního znaleckého posudku, neboť výslechem znalce vyšlo najevo, že mu nebyla známa intenzita fyzické aktivity, kterou žalobkyně po úrazu vyvíjela, a která byla zachycena na záznamu z lyžařského soustředění žalobkyně a). Tento byl vypracován znalcem [celé jméno znalce] pod [číslo]. Znalec [příjmení] [celé jméno znalce] se neztotožnil s hodnocení následujících domén MUDr. [celé jméno znalce]:

36. D430 -Zvedání a nošení předmětů - 37 %; při 100 % ohodnocení této položky bychom si měli představit pacienta bez horních končetin či v bdělém komatu; vzhledem k pobolívání při nošení těžších břemen hodnocen MUDr. [celé jméno znalce] stupeň obtíží jako lehký (5- 24 %), konkrétně 15 % D455 -Pohyb - 37 %; vzhledem k pobolívání při chůzi na nerovném terénu hodnocen MUDr. [celé jméno znalce] stupeň obtíží ohodnocen jako lehký (5- 24 %), konkrétně 20 % D630-Přípravajídla - 14,5 %; MUDr. [celé jméno znalce] stupeň obtíží ohodnocen jako taktéž jako lehký (5- 14 %), ale na dolní hranici ohodnocení ve stupni lehký. D840 - Vzdělávání - 14,5 %; charakteristika této domény je„ Zapojit se do programů, vztahujících se k přípravě na zaměstnání, jako vykonávání úkolů požadovaných na studentech, internátní učení a výcvik v provozovně – u žalobkyně a) znalec v případě této domény nenašel důvod k ohodnocení. D850 -Placené zaměstnání - 37 %; první položka (tzv. kapacita) představuje potenciál k jakékoliv práci (do budoucna žalobkyně a) nezvládne zaměstnání s vysokou fyzickou náročností či výrazně dlouhým stáním), druhá položka (tzv. výkon) představuje potenciál ke konkrétní práci vykonávanou před úrazem (posuzovaná byla studentka a zůstala jí), MUDr. [celé jméno znalce] ohodnocen stupeň obtíží ohodnocen jako lehký (5- 24 %), konkrétně 10 % (průměr z kapacity 20 % a výkonu 0 %). D920 - Rekreace a volný čas - 54,75 %; MUDr. [celé jméno znalce] stupeň obtíží ohodnocen jako taktéž jako stupeň střední (25- 49 %), ale na dolní hranici ohodnocení. Podpoložky této domény obsahují mimo sport také hry, umění a kulturu, řemesla, koníčky či společenská setkání, které u posuzované postiženy nejsou.

37. Na rozdíl od znalce [celé jméno znalce] znalec [příjmení] [celé jméno znalce] u žalobkyně a) ohodnotil navíc následující domény: D4 l O - Měnění základní pozice těla - 5 %, D415 - Udržení pozice těla - 5%, D470 -Používání dopravy- 5 %, D475 -Řízení - 5 %, D650 - [příjmení] o předměty v domácnosti - 15 %, D750 - Neformální společenské vztahy - 5 %.

38. Znalec při osobním vyšetření žalobkyně a) konstatoval omezení hybnosti páteře lehkého stupně. Dále konstatoval, že sjezdové lyžování je sport, který je poměrně výrazně náročný na pohybovou koordinaci, včetně rotačních páčivých pohybů celého těla, včetně páteře. Pokud se tedy žalobkyně a) byla schopna postavit na jakýkoli lyžařský závod, ať už to bylo jakéhokoliv výkonnostního stupně, nemohly být zdravotní následky po úrazu nijak rozsáhlé. Provozování sportu na absolutní špičkové úrovni však následky po úrazu –„ tři sešroubované obratle“ nedovolí. V posuzovaném případě je narušený pohybový stereotyp zejména při rotačních a páčivých pohybech a to se někde projeví. Nemusí se to projevit u těch žákovských nebo dorosteneckých kategorií, kde tam je určitá míra talentu, kdy děti na sobě ještě tolik nedřou jako dospělí, netráví 20 hodin týdně v posilovně, ale je to faktor, který se časem na lidském těle projeví.

39. Při stanovení výše ohodnocení ztížení společenského uplatnění žalobkyně a) vycházel soud z revizního znaleckého posudku MUDr. [celé jméno znalce], přičemž navýšil základní částku ohodnocení nejen koeficientem věku, ale taktéž koeficientem za výjimečné zapojení do společenských aktivit – sportovní aktivity žalované před úrazem. Soud si je vědom, že žalobkyně a) byla po úrazu schopna znovu závodit, avšak i sám znalec [příjmení] [celé jméno znalce] konstatoval, že poškození zdraví žalobkyně i přes léčení a rehabilitace určitým způsobem žalobkyni stále omezuje a omezovat bude i nadále po fyzické stránce tak, že nebude schopna zatěžovat své tělo maximálním možným způsobem při trénincích, což představuje limitaci pro podávání vrcholových výkonů nutných pro možnost dosahování maximálních výkonů v juniorské, resp. později v seniorské kategorii reprezentantek. Ohodnocení tak představuje částku 360 318 Kč. Jelikož bylo žalovanou na tento nárok uhrazeno 352 790 Kč, činí oprávněný doplatek pojistného plnění z tohoto nároku částku 7 528 Kč.

40. Ohledně nároku náhrady nákladů spojených s péčí o žalobkyni a) soud konstatuje, že k právu osoby poškozené na zdraví náleží i náhrada nákladů léčení (pokud není kryto veřejným zdravotním pojištění), zahrnující též náklady na potřebnou péči při nesoběstačnosti, které jsou primárně odvozeny od finančních částek, jež je poškozený nucen vynakládat, aby si zajistil potřebnou obsluhu a úkony sloužící k obstarání záležitostí, které si nedokáže sám zařídit. Uplatnění tohoto nároku i v případě péče vykonávané rodinným příslušníkem, která přesahuje míru obvyklé rodinné a mezilidské solidarity, navazuje na prokazatelné vynaložení nákladů (tj. zajištění péče), tedy přiznání náhrady implicitně předpokládá, že volba způsobu zajištění péče již byla učiněna, péče byla poskytnuta a v návaznosti na to pak vynaloženy tomu odpovídající prostředky (viz judikatura rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 1. 2015, sp. zn. 31 Cdo 1778/2014, ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 6061/2016, [číslo] Sbírky, ze dne 19. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 3942/2015, či ze dne 30. 9. 2016, sp. zn. 25 Cdo 786/2016, [číslo] Sbírky).

41. Odlišná je situace v případě péče poskytované blízkou osobou, kde se kromě jednoznačně medicínských a podobných úkonů (podávání léků, polohování, cévkování, apod.) provádí i péče o domácnost; jde-li o domácnost společnou s osobou, která péči vykonává, náleží náhrada za tyto úkony jen v rozsahu, v němž přesahují míru obvyklé rodinné spolupráce. Zde už ovšem nelze najít jednoznačné pevné vodítko pro stanovení adekvátní kompenzace, proto je namístě rozsah péče a výši za ni náležející náhrady stanovit volnou úvahou soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. I. ÚS 2930/13). Úvaha soudu ve smyslu uvedeného ustanovení musí být skutkově podložena, přičemž nesmí jít o libovůli, nýbrž o logickou úvahu vycházející z dostupných provedených důkazů (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 4. 2008, sp. zn. 25 Cdo 870/2006).

42. Po provedeném dokazování má soud za prokázané, a to účastnickými výpověďmi žalobkyně a), žalobkyně b) i žalobce c), jakož i z rozsahu poškození zdraví žalobkyně a) utrpěných při dané dopravní nehodě a ze způsobu léčby a délky rehabilitací, že žalobkyně a) po propuštění z hospitalizace potřebovala ve dnech [datum] – [datum] pomoc matky (resp. střídavě i otce) s uspokojováním svých základních potřeb – pomoc při osobní hygieně, svlékání a oblékání, poskytování stravy apod. v rozsahu 2 hodiny denně.

43. Pro stanovení výše hodinové sazby náhrady je třeba vyjít z limitu stanoveného pro ceny účtované profesionálními pečovatelskými službami podle vyhlášky č. 505/2006 Sb., který s přihlédnutím k potřebnému časovému rozsahu je stěžejním referenčním bodem pro náležitou a ústavně souladnou úvahu soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. (viz nález Ústavního soudu ze dne [datum], sp.zn. II. ÚS 554/19, kterým byl zrušen rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 11. 2018, sp.zn. 25 Cdo 1592/2017).

44. Vyhláška č. 505/2006 Sb. ve vztahu k osobní asistenci v § 5 odst. 1 vymezuje, v jakém rozsahu úkonů se daná sociální služba poskytuje, v § 5 odst. 2 pak stanoví, že maximální výše úhrady za poskytování osobní asistence činí s účinností od [datum] částku 130 Kč za hodinu podle skutečně spotřebovaného času nezbytného k zajištění úkonů, a pokud úkony netrvají celou hodinu, výše úhrady se poměrně krátí. Vyhláška směřuje pouze ke stanovení určitého rámce pro výši úhrad s tím, že rozhodná je povaha a rozsah poskytovaných dílčích služeb i jejich časová náročnost, zohledňuje okolnost, že potřeby osob vyžadujících pečovatelské služby se mohou výrazně lišit, a ve vztahu ke každému jednotlivci by se proto měla výše úhrad odvíjet od jeho konkrétních potřeb a tomu odpovídajících poskytovaných služeb. Úvaha soudu ve smyslu § 136 o.s.ř. o kompenzaci za péči poskytovanou blízkou osobou odvíjející se od úplaty, jíž by konkrétní poškozená osoba musela platit za zajištění potřebné péče profesionální pečovatelské službě, by měla být podložena zjištěním ohledně úkonů ve smyslu výčtu obsaženého ve vyhlášce [číslo] Sb., které si nad rámec běžné rodinné solidarity žádá péče o konkrétního poškozeného, jejich časové náročnosti a ceny, kterou by si za jejich provedení v daném místě a čase účtovala pečovatelská služba, pokud by jejím prostřednictvím byly zajišťovány tytéž úkony jako prostřednictvím rodinného příslušníka. Jinak vyjádřeno, lze vyjít z předpokládatelného přibližného obsahu eventuální smlouvy mezi poškozeným a poskytovatelem služby ve smyslu § 75 zákona č. 108/2006 Sb. pro určité období a na ni navazujícího vyúčtování. Jedním z příhodných vodítek přitom mohou být i ceníky služeb, jimiž pečovatelské služby deklarují svou nabídku a stanoví výši úplaty požadované za jednotlivé úkony. [ulice] úvaha soudu pak dává mimoto prostor k zohlednění případných dalších specifik poskytování péče, jejichž opomenutí by mohlo činit přisouzenou sumu neadekvátní, jako například mimořádné fyzické nasazení pečující osoby apod. Východiskem k úvaze o adekvátní náhradě nákladů na péči tak má být maximální náhrada stanovená vyhláškou č. 505/2006 Sb. na 130 Kč za jednu hodinu péče podle rozsahu vykonávaných úkonů obsluhy (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 5. 2021, sp.zn. 25 Cdo 3740/2020).

45. V intencích výše citovaného nálezu Ústavního soudu sp.zn. II. ÚS 554/19 a na něj navazujícího rozsudku Nejvyššího soudu sp.zn. 25 Cdo 3740/2020 posoudil soud jednotlivé úkony vynakládané péče o žalobkyni a) tak, jak jsou rozčleněny v § 6 odst. 1 vyhlášky č. 505/2006 Sb. při jejich současném ocenění stanoveném v § 6 odst. 2 předmětné vyhlášky, přičemž dospěl k závěru, že je na místě žalobkyni přiznat částku za účelnou a nutnou péči o žalobkyni v rozsahu 2 hodin v sazbě právě 130 Kč za hodinu po celou dobu péče.

46. Soud proto uzavřel, že žalobkyni a) vznikl za období [datum] – [datum] nárok na náhradu za péči v rozsahu 74 dnů. Při časovém rozsahu nutné péče 2 hodin denně a sazbě 130 Kč za 1 hodinu, pak činí daný nárok částku celkem 19 240 Kč.

47. U nároku na náhradu za duševní útrapy žalobkyně a) se soud nejprve zabýval námitkou promlčení tohoto nároku.

48. Otázkou počátku běhu promlčecí lhůty, její délkou a okamžikem jejího uplynutí v případě přímého nároku pojistného plnění z pojištění odpovědnosti uplatněného proti pojistiteli škůdce, se zabýval Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 11. 2019, č.j. 25 Cdo 1976/2019-182 Nejvyšší soud v tomto rozsudku konstatoval, že„ U práva na pojistné plnění stanoví ustanovení § 626 o. z. počátek promlčecí lhůty k okamžiku uplynutí jednoho roku od pojistné události. Jedná se o objektivní promlčecí lhůtu, která začíná běžet bez ohledu na vědomost osoby oprávněné čerpat pojistné plnění. U práva na náhradu škody je počátek subjektivní promlčecí lhůty určen ustanovením § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Objektivní promlčecí lhůtu práva na náhradu škody upravuje ustanovení § 636 odst. 1 o. z., podle kterého se právo na náhradu škody nebo jiné újmy promlčí nejpozději za deset let ode dne, kdy škoda nebo újma vznikla. Obě dvě promlčecí lhůty (objektivní a subjektivní) počínají běžet a končí nezávisle na sobě. Obecně však platí, že nárok je třeba uplatnit v době, kdy ještě běží obě lhůty, tj. lhůta objektivní a v jejím rámci lhůta subjektivní; marným uplynutím jedné z těchto lhůt se nárok promlčuje, i když ještě běží i druhá promlčecí lhůta. Účelem ustanovení § 635 odst. 2 o. z. je sjednocení konce promlčecí lhůty u práva na náhradu škody a práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Má zamezit situacím, kdy může poškozený vymáhat pojistné plnění po pojišťovně, i když je nárok vůči poškozenému promlčen. Z toho vyplývá, že závazek z pojištění odpovědnosti má akcesorickou povahu k povinnosti pojištěného nahradit vzniklou újmu, která je tudíž předpokladem vzniku práva na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti. Opačná situace by zjevně odporovala zásadě zákazu obohacení z pojištění a koncepci pojistného zájmu zakotvené v ustanovení § 2761 o. z. (srov. TÉGL a WEINHOLD. In: MELZER, Filip. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § [číslo] a související společná a přechodná ustanovení. [obec]: Leges, 2014, s. [číslo] ISBN [tel. číslo] [číslo]). Slovo„ nejpozději“ v ustanovení § 635 odst. 2 o. z. znamená, že právo na pojistné plnění z pojištění odpovědnosti by nemělo být žalovatelné déle než právo na náhradu škody nebo újmy, na kterou se pojištění vztahuje. Z toho vyplývá, že právo na pojistné plnění se může promlčet dříve, než uplyne promlčecí lhůta stanovená v ustanovení § 626 o. z., a to uplynutím subjektivní promlčecí lhůty k uplatnění práva na náhradu škody (srov. [příjmení] a [příjmení]. In: [příjmení], [jméno]. Občanský zákoník: velký komentář. Svazek III, § [číslo] a související společná a přechodná ustanovení. [obec]: Leges, 2014, s. [číslo] ISBN [tel. číslo] [číslo]). Neobstojí proto námitka dovolatele, že ustanovení § 635 odst. 2 o. z. odkazuje pouze na ustanovení § 636 odst. 1 o. z., které stanoví desetiletou objektivní promlčecí lhůtu pro právo na náhradu škody nebo újmy. Takový výklad ustanovení § 635 odst. 2 o. z. nepřipouští a byl by v rozporu se smyslem a účelem zmíněného ustanovení. Pro jeho účely je irelevantní, zda se právo na náhradu škody promlčí v subjektivní promlčecí lhůtě (§ 619 a § 620 ve spojení s § 629 o. z.) nebo v promlčecí lhůtě objektivní (§ 636 odst. 1 o. z.). Dále nejvyšší soud podotkl, že „Občanský zákoník hovoří přímo o právu na pojistné plnění a nerozlišuje situace, kdy vznikne poškozenému právo přímo na pojistné plnění od pojišťovny a kdy mu hradí škodu škůdce, který následně požaduje uhrazené plnění po pojišťovně.“ Nejvyšší soud tak dospěl k závěru, že„ právo na pojistné plnění se ve smyslu ustanovení § 635 odst. 2 o. z. promlčuje nejen současně s uplynutím objektivní promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody, ale i uplynutím promlčecí lhůty subjektivní.“ 49. Z odůvodnění tohoto rozsudku pak zcela jasně vyplývá, že ustanovení § 635 odst. 2 o.z. dopadá i na situace, kdy poškozený uplatňuje přímý nárok na pojistné plnění vůči pojišťovně, neboť dle závěrů Nejvyššího soudu občanský zákoník nepřipouští výklad, že se má dané ustanovení aplikovat pouze v případě odpovědnosti, kdy je poškozený uspokojen prostřednictvím škůdce, tj. v případě, kdy škůdce (pojištěný) poskytne poškozenému plnění z titulu náhrady jím způsobené škody a toto plnění následně požaduje po pojišťovně a nikoliv již v případě práva na pojistné plnění z titulu odpovědnosti z provozu vozidla u poškozeného. Občanský zákoník nerozlišuje situace, kdy vznikne poškozenému právo na pojistné plnění od pojišťovny a kdy mu hradí škodu škůdce, který následně požaduje uhrazené plnění po pojišťovně.

50. Pro posouzení důvodnosti vznesené námitky promlčení je tedy zásadní určení okamžiku uplynutí subjektivní promlčecí lhůty stanovené pro právo na náhradu škody.

51. Subjektivní tříletá promlčecí lhůta u práva na náhradu škody počíná v souladu s § 619 odst. 1 o.z. běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé. Podle § 619 odst. 2 může být právo uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla. U práva na náhradu škody okolnosti rozhodné specifikuje ustanovení § 620 odst. 1 o. z., podle kterého okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. Vědomost poškozeného o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, jako předpoklady pro počátek běhu subjektivní promlčecí lhůty, musí být splněny kumulativně. O tom, kdo za škodu odpovídá, se poškozený dozví tehdy, když zjistí skutkové okolnosti, z nichž lze dovodit vznik škody a orientačně i její rozsah (tak, aby bylo možné případně též určit alespoň přibližně výši škody v penězích); není potřebné, aby znal rozsah (výši) škody přesně, což vyplývá i z toho, že se výše škody zjišťuje v soudním řízení a definitivní závazný závěr o ní je obsažen až v pravomocném rozsudku. Při zkoumání, kdy se poškozený dozvěděl o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá, je třeba vycházet z prokázané vědomosti poškozeného; nemusí však jít o zjištění (rozumí se jistotu v běžném slova smyslu), nýbrž postačuje, aby skutkové okolnosti, kterými poškozený disponuje, byly způsobilé takový závěr o možném vzniku škody a možné odpovědnosti škůdce učinit (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2007, sp.zn. 21 Cdo 27423/2006, ze dne 29. 9. 2009, sp.zn. 25 Cdo 2891/2007 či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 5. 2017, sp.zn. 21 Cdo 2620/2016).

52. O osobě škůdce mohla žalobkyně a) vědět již v den dopravní nehody [datum], neboť věděla, kdo řídil vozidlo, ve kterém jela. Pokud jde o otázku zavinění,„ znalost poškozeného o osobě škůdce se váže k okamžiku, kdy obdržel informaci, na jejímž základě si může učinit úsudek, která konkrétní osoba je za škodu odpovědná (srov. např. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 30. 4. 2002, sp. zn. 33 Odo 477/2001, a ze dne 28. 1. 2004, sp. zn. 25 Cdo 61/2003, publikované v Souboru civilních rozhodnutí a stanovisek Nejvyššího soudu pod č. C [číslo] a č. C [číslo], dále jen„ Soubor“, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2012, sp. zn. 25 Cdo 1440/2010). Vědomost poškozeného o osobě odpovědné za škodu, s níž zákon spojuje počátek běhu subjektivní promlčecí doby, nepředpokládá nezpochybnitelnou jistotu v určení osoby odpovědné za vznik škody. Najisto lze odpovědnost určité osoby postavit až na základě dokazování v soudním řízení, které je teprve podáním žaloby, tedy uplatněním nároku u soudu, zahájeno. Zákon proto vychází z předpokladu, že po osobě, která ví o vzniku škody, lze požadovat, aby nárok u soudu uplatnila, jakmile má k dispozici takové informace o okolnostech vzniku škody, v jejichž světle se jeví odpovědnost určité konkrétní osoby dostatečně pravděpodobnou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 4. 2006, sp. zn. 25 Cdo 359/2005, Soubor C [číslo], nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 4. 2012, sp. zn. 25 Cdo 4311/2010)“. Vědomost o škodě se dle náhledu soudu v posuzovaném případě váže k okamžiku vzniku duševních útrap žalobkyně a).

53. Jelikož však byla žalobkyně a) v době dopravní nehody nezletilá, počala promlčecí lhůta dle § 622 o.z. běžet až zletilostí, tj. dne [datum] a uplynula dnem [datum]. Žaloba soudu došla dne [datum] – obálka s podacím razítkem již není k dispozici. Dle náhledu soudu tedy budou promlčené veškeré duševní útrapy vzniklé od data nehody do dne [datum]. Proto lze jako důvodné shledat duševní útrapy od tohoto data dále. V daném období pak dle náhledu soudu představují duševní útrapy žalobkyně a) především skutečnosti spojené s operačním zákrok v listopadu roku 2015 – extrakce instrumentace a s tím spojený strach z další operace, jejího výsledku, případných následků a negativních prožitků s tím spojených. Za přiměřenou výše odškodnění těchto duševních útrap pak soud shledal částku 50 000 Kč.

54. Žalobkyně b) uplatnila svou žalobou 2 nároky, a to nárok účelně vynaložených nákladů spojených s péčí o zdraví žalobkyně a) ve výši 27 676 Kč (ubytování Itálie, cestovní náklady v průběhu léčení) a nárok odškodnění duševních útrap ve výši 350 000 Kč.

55. I v tomto případě se soud nejprve zabýval námitkou promlčení uplatněných nároků. Totožně jako u žalobkyně a) stanovil soud okamžik vědomosti (možnosti) vědomosti žalobkyně b) o osobě škůdce k datu nehody, neboť již tohoto dne žalobkyně b) s žalobkyní a) i s žalobcem c) telefonovala, přičemž oba dva disponovali informacemi o osobě řidiče vozidla, ve kterém žalobkyně a) cestovala. U nároků cestovného a nákladů na ubytování se vědomost žalobkyně b) o škodě/její výši se váže k okamžiku vynaložení těchto nákladů. Náklady byly vynaloženy v období od [datum] do [datum], kdy proběhly jednotlivé jízdy žalobkyně b) i žalobce c) do zdravotnických zařízení, ve kterých se žalobkyně a) nacházela, a to včetně pobytu v [anonymizována dvě slova] po dobu hospitalizace žalobkyně a) v tamní nemocnici. Od těchto jednotlivých dnů uskutečněných jízd (ubytování) počala běžet tříletá promlčecí lhůta. Promlčeny tak jsou náklady vynaložené od [datum] do [datum], neboť následující jízda byla uskutečněna až dne [datum]. Žalobkyni b) tak přísluší náhrada vynaložených nákladů v podobě cestovného za jízdy uskutečněné v období od [datum] do [datum]. S ohledem na specifikaci vozidla, se kterým byly jízdy uskutečněny, pak žalobkyni přísluší náhrada za jízdy uskutečněné v roce 2015 za ujetých 164 km v částce 885 Kč a za jízdy uskutečněné v roce 2016 za ujetých 364 km v částce 1 888 Kč; celkem tedy 2 773 Kč.

56. K nárokům odškodnění zásahu do osobnostních právduševních útrap žalobkyně b) a žalobce c) soud konstatuje, že Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 15. 7. 2021, sp.zn. 25 Cdo 64/2021, dospěl k závěru, že k náhradě nemajetkové újmy osob blízkých primárním obětem ublížení na zdraví (sekundárních obětí) slouží speciální ustanovení § 2959 a § 2971 o. z.; tuto náhradu nelze přiznat jen podle obecných ustanovení § 2910 a § 2956 o. z., neboť na rozdíl od původní úpravy občanského zákoníku z roku 1964 obsahuje současný občanský zákoník nově i úpravu odčinění nemateriální újmy sekundárních obětí, umožňující ve specifikovaných případech uložení povinnosti nahradit újmu i osobám odlišným od primárního poškozeného. Jedná se především o ustanovení § 2959 o. z., ale ve zvláštních případech lze postupovat také podle § 2971 o. z. Uvedená ustanovení vymezují celou řadu omezujících podmínek pro poskytnutí náhrady. Jde o promítnutí zásady, že na rozdíl od majetkové újmy se nemajetková újma odčiňuje, jen bylo-li to výslovně ujednáno, nebo jen stanoví-li to zvlášť zákon (§ 2894 odst. 2 věta první o. z.). Z toho pak vyplývá, že nikoli každá nemajetková újma musí být odčiněna.

57. Žalobci b) a c) netvrdili, že by k dopravní nehodě došlo porušením důležité povinnosti řidiče vozidla z jeho hrubé nedbalosti, tedy že by jim svědčil nárok dle [číslo] o.z. Byli však přesvědčeni, že s ohledem na závažnost zranění a nejistý vývoj zdravotního stavu jejich dcery je důvodné podřadit nárok pod ustanovení § 2959 o.z. Tento názor však soud nesdílí.

58. Při vymezení pojmu„ zvlášť závažné ublížení na zdraví“ nutno vycházet zejména ze závažnosti následků primární oběti. Půjde zpravidla o ta nejtěžší zdravotní poškození, zejména o komatózní stavy, závažná poškození mozku či o ochrnutí výrazného rozsahu, tj. o následky srovnatelné s usmrcením osoby blízké, kdy duševní útrapy sekundárních obětí dosahují určité vyšší intenzity. Nesmrtelná újma musí být svou závažností srovnatelná s usmrcením blízké osoby. Kromě případů s nejzávažnějšími následky může jít i o případy velmi těžkých zranění, která budou primární oběť po delší dobu ohrožovat na životě nebo po delší dobu zatěžovat výrazně nepříznivým zdravotním stavem, což bude mít citelný dopad do osobnostní sféry blízkých osob, a jejich duševní útrapy tak budou do té míry intenzivní, že musí být odškodněny i přesto, že následky zranění nebudou nejtěžší. Za zvlášť závažné ublížení na zdraví (§ 2959 obč. zák.) nelze bez dalšího považovat každou vážnou poruchu zdraví trvající nejméně šest týdnů (§ 122 odst. 2 písm. i) tr. zákoníku). V trestní soudní praxi je delší dobu trvající porucha zdraví vykládána jako vážná porucha zdraví trvající nejméně 6 týdnů. Jako těžkou újmu na zdraví kvalifikovala soudní praxe např. i zlomeninu nohy v kotníku, jejíž léčení trvalo 7 týdnů. Takový přechodný stav poruchy zdraví však nelze označit jako zvlášť závažné ublížení na zdraví, které by bylo způsobilé vyvolat duševní útrapy osob blízkých poškozenému v intenzitě odčinitelné peněžitou náhradou podle výše citovaného ustanovení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 6. 2019, sp.zn. 25 Cdo 4210/2018).

59. K tomuto taktéž Nejvyšší soud v rozsudku ze dne [datum], sp.zn. 25 Cdo 1887 2021 doplnil, že není sice pochyb o tom, že osoby blízké se ocitají ve stresové situaci prakticky okamžitě, jakmile jsou konfrontovány se skutečností, že jejich příbuzný utrpěl závažný úraz, pro nějž je hospitalizován s nejistou prognózou. [příjmení] však mohl vzniknout nárok, který zakládá § 2959 o. z., musí u zraněného nastat setrvalý stav, při němž již není předpoklad zlepšení. Jestliže by se totiž poškozený uzdravil natolik, že by jeho ustálený zdravotní stav nesplňoval přísné požadavky uvedeného ustanovení, mohl by příbuzným vzniknout jen jiný nárok, založený při splnění podmínek vyjmenovaných v § 2971 o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 15. 7. 2021, sp. zn. 25 Cdo 64/2021, a ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1527/2020). Proto jen sama okolnost, že se poškozený ocitl v těžkém zdravotním stavu, nepostačuje pro vznik nároku podle § 2959 o. z., nýbrž musí být definitivně potvrzeno, že jde o stav trvalý, tedy ustálený.

60. V projednávané věci nejde o případ zvlášť závažného ublížení na zdraví, jak jej má na mysli § 2959 o.z. Byla-li dcera žalobců b) a c) hospitalizována následkem dopravní nehody po dobu 14 dní, poté propuštěna do domácího léčení, následně podstoupila rehabilitace a operaci pro odstranění instrumentace a nejsou-li následky jejího zranění natolik vážné, aby jí vyřazovaly z většiny sfér společenského uplatnění, naopak je s relativně mírnými omezeními zapojena do běžného života, nejedná se o zvlášť závažné ublížení na zdraví ve smyslu uvedeného ustanovení. Pokud daný nárok žalobkyni b) a žalobci c) nevznikl, nemohla začít plynout ani promlčecí lhůta, a proto se soud pro nadbytečnost námitkou promlčení daných nároků nezabýval. Soud tak tyto nároky žalobců b) a c) neshledal důvodnými.

61. Veškeré ostatní návrhy na doplnění dokazování soud pro nadbytečnost zamítl.

62. S ohledem na výše uvedené skutečnosti a výše citovaná ustanovení dospěl soud k závěru, že žalobkyně a) byla úspěšná co do doplatku pojistného plnění z nároku ztížení společenského uplatnění v částce 7 528 Kč, z nároku nákladů spojených s péčí o žalobkyni v částce 19 240 Kč a z nároku další nemajetkové újmy v podobě duševních útrap v částce 50 000 Kč, tj. celkem v částce 76 768 Kč (výrok I.) Co do rozdílu mezi předmětem řízení o žalobě žalobkyně a) po částečném zastavení řízení a výrokem I. rozsudku částkou přiznanou, tj. co do částky 922 018 Kč (nepřiznáno: doplatek bolestného v částce 42 808 Kč, doplatek ZSU v částce 229 210 Kč a další nemajetková újma – duševní útrapy v částce 650 000 Kč) soud žalobu žalobkyně a) jako nedůvodnou zamítl (výrok II).

63. Žalobkyně b) byla úspěšná co do doplatku pojistného plnění z nároku cestovného v částce 2 733 Kč (výrok IV.). Co do rozdílu mezi předmětem řízení o žalobě žalobkyně b) a výrokem IV. rozsudku částkou přiznanou, tj. co do částky 374 903 Kč (nepřiznáno: doplatek cestovného a náklady ubytování v částce 24 903 Kč a duševní útrapy v částce 350 000 Kč) soud žalobu žalobkyně b) jako nedůvodnou zamítl (výrok V.).

64. Žalobu žalobce c) soud jako nedůvodnou zamítl (výrok VII).

65. Nárok na zákonný úrok z prodlení vyplývá z § 1970 o.z., výše úroku pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném k prvému dni prodlení (výrok I.).

66. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní a) a žalovanou bylo rozhodnuto výrokem III. podle § 142 odst. 1 o.s.ř. a 3 a podle § 146 odst. 2 o.s.ř.. Žalobkyně a) byla úspěšná ohledně nároku ztížení společenského uplatnění co do částky 7 528 Kč, přičemž výše plnění ohledně tohoto nároku závisela na znaleckém posudku. Dále žalovaná zavinila zastavení řízení co do částky 352 790 Kč, když tuto částku za ztížení společenského uplatnění plnila až po podání žaloby. Ohledně nároku nákladů na péči o žalobkyni a) byla žalobkyně a) plně úspěšná. Ohledně nároku další nemajetkové újmy – duševních útrap byla žalobkyně a) úspěšná co do částky 50 000 Kč, přičemž výše plnění závisela na úvaze soudu. Proto soud přiznal žalobkyni a) právo na náhradu řízení, přičemž vycházel z tarifní hodnoty 429 558 Kč (7 528 Kč + 352 790 Kč + 19 240 Kč + 50 000 Kč). Tato se sestává z odměny za 11 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění pozdějších předpisů (dále též jen„ AT“), (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, žaloba, částečné zpětvzetí žaloby, vyjádření k reviznímu znaleckému posudku, vyjádření ze dne [datum] a účast na jednání soudu dne [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) 1 úkon v částce 10 020 Kč, dále z náhrady hotových výdajů podle § 13 odst. 3 AT, připadající na vnitrostátní poštovné, místní hovorné a přepravné ve výši 300 Kč za jeden úkon právní služby, v součtu za uvedených 11 úkonů právní služby ve výši celkem 3 300 Kč, dále z cestovného k jednání soudu ve dnech [datum] (663 Kč a 1 329 Kč), [datum] (649 Kč a 633 Kč), [datum] 649 Kč a 569 Kč), [datum] (702 Kč a 629 Kč) a [datum] (702 Kč a 404 Kč) [obec] [část obce] – [obec] hl. n. a zpět v celkové výši 6 959 Kč, dále z náhrady za promeškaný čas v rozsahu 35 půlhodin, při sazbě 100 Kč za 1 započatou půlhodinu dle § 14 AT, celkem tedy 3 500 Kč a dále z 21% DPH v částce 24 574,20 Kč, celkem tedy 148 553 Kč.

67. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobkyní b) a žalovanou bylo rozhodnuto výrokem VI. podle § 142 odst. 3 o.s.ř., když žalovaná byla neúspěšná pouze co do nepatrné výše, avšak práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdala, a proto soud žádnému z účastníků v řízení o žalobě žalobkyně b) náhradu nákladů řízení nepřiznal.

68. O náhradě nákladů řízení ve vztahu mezi žalobcem c) a žalovanou bylo rozhodnuto výrokem VIII. podle § 142 odst. 1, neboť žalovaná byla plně úspěšná, jelikož žaloba žalobce c) byla v plném rozsahu zamítnuta, avšak práva na náhradu nákladů řízení se výslovně vzdala, a proto soud žádnému z účastníků v řízení o žalobě žalobce c) náhradu nákladů řízení nepřiznal.

69. Obsah výroku IX. je odůvodněn podle § 148 odst. 1 o.s.ř., dle kterého má stát podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Náklady státu tvoří znalečné za výslech znalce [příjmení] [celé jméno znalce], přiznané usnesením ze dne 27. 5. 2021, č.j. 11 C 176/2018-283, ve výši 4 608 Kč a znalečné za znalecký posudek MUDr. Mgr. [celé jméno znalce], [příjmení], přiznané usnesením ze dne 24. 1. 2022, č.j. 11 C 176/2018-330, ve výši 10 190 Kč, celkem tedy ve výši 14 798 Kč. Jelikož ohledně nároků, ke kterým byl revizní znalecký posudek vypracován, tj. bolestné a ZSU, byla žalobkyně a) úspěšná pouze co do nepatrné výše, uložil soud povinnost k náhradě nákladů státu právě žalobkyni a).

70. Výrok X. je odůvodněn podle § 2 odst. 3 věta prvá zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, dle kterého je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Výše soudního poplatku z žalobcům přiznané částky celkem ve výši 79 541 Kč činí dle položky 1 bod 1. písm. b) Sazebníku poplatků částku 3 978 Kč.

Poučení