11 C 180/2024 - 73

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni obecným zmocněncem [Jméno zmocněnce], narozeným dne [Datum narození zmocněnce] bytem [Adresa zmocněnce] adresa pro doručování [Adresa zmocněnce] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [Jméno žalované] sídlem [Adresa žalované] o zaplacení 4 054 912 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobci a) částku 2 027 456 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 027 456 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

II. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni b) částku 2 027 456 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 2 027 456 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce a) je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalobkyně b) je povinna zaplatit žalované na náhradě nákladů řízení částku 450 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění následných oprav a doplnění, se každý ze žalobců domáhal na žalované zaplacení částky 506 864 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky trestního stíhání a částky 1 520 592 Kč s příslušenstvím jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu trestního stíhání, to vše v souvislosti s nezákonným trestním stíháním vedeným nakonec Okresního soudu v [adresa] (dále jen „OS [adresa]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“) a jeho nepřiměřenou délkou.

2. Žalobci uvedli, že posuzované řízení bylo zahájeno doručením usnesení o zahájení trestního stíhání dne [datum] a ukončeno bylo dne [datum] doručením osvobozujícího rozsudku soudu druhého stupně, a řízení tak trvalo zatím 2 roky a 1 měsíc. Takovouto délku řízení považují žalobci za nepřiměřenou a představující nesprávný úřední postup, když se navíc jednalo o důkazně i věcně extrémně jednoduchou, triviální věc, postačovalo pouze vzít v úvahu předchozí rozsudek odvolacího soudu. Na základě judikatury Krajského soudu v [adresa] (dále jen „KS [adresa]“) si měli být zúčastnění státní zástupci a soudci vědomi, kdyby tuto judikaturu studovali tak, jak je jim tato povinnost uložena z úřední povinnosti, že se nejedná o trestný čin, a obratem měli řízení ještě v přípravném řízení, nebo v rámci přípravy hlavního líčení u soudu prvého stupně zastavit. V důsledku naprosto nezákonného trestního stíhání vznikla žalobci a) zásadní drastická a trvalá újma na zdraví a psychice, což vedlo k tomu, že vůči němu bylo řízení zastaveno, a ke snížení jeho společenského kreditu. Souvislost újmy s trestním stíháním je zjevná, neboť vlivem tohoto stíhání došlo k rapidní progresi zdravotních potíží u žalobce a), kdy tento na počátku byl řízení schopen, před jednáním u soudu prvého stupně pak již schopen nebyl. K obdobné progresi a vzniku obdobné újmy došlo i u žalobkyně b), které navíc vznikla újma v podobě ztížení života tím, že je nucena nepřetržitě pečovat o psychicky postiženého životního partnera.

3. S ohledem na uvedené požadoval každý se žalobců poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřené délky trestního stíhání ve výši 506 864 Kč a poskytnutí peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním ve výši 1 520 592 Kč (trojnásobek zadostiučinění za újmu způsobenou nepřiměřenou délkou trestního stíhání).

4. Takto formulované nároky žalobci uplatnili u žalované dne [datum], žalovaná však jejich žádosti dosud nijak nevyřídila.

5. Podanou žalobou se tak každý ze žalobců domáhal zaplacení částky 2 027 456 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, kdy žalobkyně b) do zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním započetla i náklady trestního řízení. Náhrady újmy na zdraví, ani náhrady škody v podobě vynaložených nákladů obhajoby se žalobci dle svých doplnění žaloby nedomáhali.

6. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobci žalobou uplatněné nároky uplatnili dne [datum]. Žádostem žalobců nebylo vyhověno, když žalovaná konstatovala promlčení nároků žalobců. O tom žalovaná vyrozuměla žalobce v zákonné šestiměsíční lhůtě stanovisky, která byla zaslána doporučeně na adresu obecného zmocněnce žalobců, zásilky se však vrátily zpět žalované jako nevyzvednuté. K věci samé pak žalovaná uvedla, že dle § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. se nárok na náhradu nemajetkové újmy promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený o vzniklé nemajetkové újmě dozvěděl. Za tuto skutečnost se všeobecně považuje den, kdy předmětné řízení pravomocně skončilo. V případě žalobce a) se v daném řízení jedná o den [datum], kdy bylo Okresním státním zastupitelstvím v [adresa] (dále jen „OSZ [adresa]“) rozhodnuto o zastavení trestního stíhání žalobce a) z důvodu psychiatrickým znaleckým posudkem zjištěné nepříčetnosti podle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., nejpozději pak o den [datum], kdy byl obžalované manželce žalobce a), tj. žalobkyni b), doručen odsuzující rozsudek, přičemž dle tvrzení žalobce a) se tento dozvěděl až dne [datum], že je trestní stíhání vůči jeho osobě zastaveno. V případě žalobkyně b) se v daném řízení jedná o den [datum], kdy nabylo právní moci rozhodnutí KS [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací]. Žádost žalobců pak byla žalované doručena až dne [datum], tedy zjevně po uplynutí zákonné promlčecí šestiměsíční lhůty.

7. Žalobci v reakci na obranu žalované namítli, že řízení nemohlo skončit ve vztahu k oběma žalobcům ve stejný okamžik, protože žalobce a) se mohl o tom, že byl neoprávněně stíhán, dozvědět až z písemného vyhotovení rozsudku. Ve vztahu k žalobkyni b) je pak stran běhu promlčecí doby možno vycházet až z data doručení písemného vyhotovení rozsudku odvolacího soudu, k čemuž došlo dne [datum]. K tomu však žalobci dále namítli, že rozsudek KS [adresa] ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], je paaktem, který nemá žádných právních účinků, a nemohl tak ani nabýt právní moci, neboť na něm absentuje jedna s povinných náležitostí, a to malý státní znak, kterým se dle § 5 zákona č. 352/2001 Sb. označují všechna rozhodnutí. Co má být malým státním znakem na předmětném rozsudku, neodpovídá tomu, jak je malý státní znak vymezen v § 2 odst. 3 a příloze č. 2 zákona č. 3/1993 Sb. Stejné pak platí pro otisk úředního razítka připojený na předmětném rozsudku, kdy razítko neodpovídá § 6 zákona č. č. 352/2001 Sb. Žalobkyně b) má tedy za to, že jí rozsudek odvolacího soudu dosud nebyl doručen, a že tak vůči ní trestní řízení nadále probíhá.

8. Žalovaná v reakci na předchozí uvedla, že se jednak s argumentací žalobců neztotožňuje, jednak ji z hlediska předmětu projednávané věci nepovažuje za relevantní, když rozsudek odvolacího soudu nabyl právní moci vyhlášením, a tím bylo trestní řízení skončeno. Pro věc je pak podstatné, kdy se žalobkyně b) o vyhlášení takového rozsudku dozvěděla.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

10. Usnesením ze dne [datum], které bylo doručeno žalobci a) dne [datum] a žalobkyni b) dne [datum], bylo zahájeno trestí stíhání žalobců pro přečin neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 tr. zákoníku ve formě spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku (zjištěno ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně usnesení na č. l. 1, doručenek na za č. l. 2).

11. Usnesením státního zástupce OSZ [adresa] ze dne [datum] bylo trestní stíhání žalobce a) zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., neboť žalobce a) nebyl v době činu pro nepříčetnost trestně odpovědný (zjištěno ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně usnesení na č. l. 326).

12. V trestním spisu se nenachází doklad o doručení usnesení ze dne [datum] žalobci a) (zjištěno ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka]).

13. Dne [datum] byla k OS [adresa] podána na žalobkyni b) obžaloba ze dne [datum], a to pro skutek, kterého se měla dopustit společně se žalobcem a), jehož trestní stíhání bylo zastaveno dle § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř. Obžaloba spolu s ve věci vydaným trestním příkazem byla doručena žalobkyni b) dne [datum] (zjištěno ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně obžaloby na č. l. 328, doručenky za č. l. 330).

14. Při hlavním líčení konaném dne [datum], kterého se žalobkyně b) osobně účastnila, bylo k důkazu mj. čteno usnesení na č. l. 326, tj. usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce a) (zjištěno ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně protokolu o hlavním líčení na č. l. 345).

15. Rozsudkem ze dne [datum] byla žalobkyně b) uznána vinnou ze spáchání přečinu neoprávněného zásahu do práva k domu, bytu nebo nebytovému prostoru dle § 208 odst. 2 tr. zákoníku ve spolupachatelství dle § 23 tr. zákoníku, kterého se (dle výroku) dopustila s další osobou, jejíž trestní stíhání bylo zastaveno z důvodu nepříčetnosti. V odůvodnění rozsudku je pak uvedeno, že trestní stíhání žalobce a) bylo na základě zpracovaného znaleckého posudku stran jeho duševní stavu zastaveno. Písemné vyhotovení rozsudku bylo doručeno žalobkyni b) dne [datum] (zjištěno ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně rozsudku na č. l. 355, doručenky u č. l. 359).

16. Dne [datum] se u KS [adresa] konalo veřejné zasedání k odvolání žalobkyně b) proti rozsudku OS [adresa] ze dne [datum], žalobkyně b) se veřejného zasedání osobně účastnila. Při tomto veřejném zasedání byl vyhlášen rozsudek, kterým byl napadený rozsudek zrušen a nově bylo rozhodnuto tak, že se žalobkyně b) zprošťuje obžaloby dle § 226 písm. b) tr. ř., neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem. Rozsudek byl po vyhlášení stručně odůvodněn (zjištěno ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně protokolu o veřejném zasedání na č. l. 439).

17. Písemné vyhotovení rozsudku KS [adresa] bylo doručeno žalobkyni b) a jejímu obhájci dne [datum] (zjištěno ze spisu OS [adresa] sp. zn. [spisová značka], konkrétně rozsudku č. j. [číslo jednací], doručenek u č. l. 444).

18. Žádostmi ze dne [datum], doručenými žalované dne [datum], uplatnili žalobci z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavky na zaplacení částek 2 027 456 Kč pro každého ze žalobců. Žalobce a) v žádosti uvedl, že usnesením OSZ [adresa] ze dne [datum] bylo z důvodu zdraví řízení vůči jeho osobě zastaveno, avšak bez meritorního rozhodnutí, takže o tom, že byl bezdůvodně trestně stíhán, se dozvěděl až z doručení rozsudku jeho manželce (jemu nebyl ani zasílán) a teprve tímto úkonem a okamžikem mu vznikla možnost uplatnit uvedený nárok. Žádosti žalobci podali prostřednictvím společného obecného zmocněnce, jak v žádostech, tak v připojených plných mocích byla uvedena zmocněncova adresa pro doručování [adresa] (vedle adresy bydliště [adresa]). Žalovaná žádosti vyřídila stanovisky ze dne [datum], kterými nároky žalobců z důvodu promlčení odmítla. Stanoviska byla zaslána zmocněnci žalobců dne [datum] na adresu [adresa], zásilky se jako nevyzvednuté vrátily žalované dne [datum] (zjištěno ze žádostí opatřených podacím razítkem Ministerstva spravedlnosti, plných mocí, potvrzení přijetí, stanovisek, obálek vrácených zásilek).

19. Všechny další návrhy na provedení dokazování (zjišťování dalších podrobností předmětného trestního stíhání a zjišťování užívání státního znaku) soud s ohledem na právní posouzení věci (viz níže) pro nadbytečnost zamítl.

20. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

21. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

22. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

23. Žalobci splnili podmínku pro soudní uplatnění nároků na náhradu újem způsobených nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

24. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

25. Dle ustálené judikatury stát odpovídá i za škodu (újmu) způsobenou zahájením trestního stíhání, které neskončilo pravomocným odsuzujícím rozhodnutím trestního soudu, a to na základě extenzivního výkladu § 8 odst. 1 OdpŠk, tedy že se jedná o škodu (újmu) způsobenou nezákonným rozhodnutím.

26. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

27. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

28. Dle § 32 odst. 3 OdpŠk se nárok na náhradu nemajetkové újmy podle tohoto zákona promlčí za 6 měsíců ode dne, kdy se poškozený dozvěděl o vzniklé nemajetkové újmě, nejpozději však do deseti let ode dne, kdy nastala právní skutečnost, se kterou je vznik nemajetkové újmy spojen. Vznikla-li nemajetková újma nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, neskončí promlčecí doba dříve než za 6 měsíců od skončení řízení, v němž k tomuto nesprávnému úřednímu postupu došlo.

29. Dle § 35 odst. 1 OdpŠk promlčecí doba neběží ode dne uplatnění nároku na náhradu škody do skončení předběžného projednání, nejdéle však po dobu 6 měsíců.

30. Judikatura NS přijatá k výkladu počátku běhu promlčecích lhůt ve smyslu OdpŠk byla sjednocena (nejen) rozsudkem NS sp. zn. 31 Cdo 619/2011, uveřejněným pod číslem 115/2012 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, podle něhož subjektivní promlčecí lhůta ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním počíná plynout dnem následujícím po dni právní moci zprošťujícího rozsudku. Byla-li trestně stíhaná osoba zproštěna obžaloby nebo bylo-li trestní stíhání proti ní vedené zastaveno, počíná promlčecí doba podle § 32 odst. 3 věty první OdpŠk běžet dnem následujícím po dni, v němž zprošťující rozsudek nebo usnesení o zastavení trestního stíhání nabylo právní moci (srov. též rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 962/2012, 30 Cdo 1316/2013, 30 Cdo 1687/2013 či 30 Cdo 1291/2017).

31. Obdobný závěr byl přijat též k počátku běhu promlčecí lhůty u nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky řízení (viz např. rozsudky NS sp. zn. 30 Cdo 96/2011 či 30 Cdo 4501/2011).

32. Dle § 139 odst. 1 písm. a) tr. ř. je rozsudek je pravomocný, a nestanoví-li tento zákon něco jiného, i vykonatelný, jestliže zákon proti němu odvolání nepřipouští.

33. Odvolání je dle § 245 odst. 1 tr. ř. přípustné jen proti rozsudku soudu prvého stupně. Rozsudek KS [adresa] vyhlášený dne [datum] tedy nabyl uvedeného dne právní moci, doručení písemného vyhotovení rozsudku nemá na datum nabytí právní moci vliv.

34. Ústavní soud pak v nálezu sp. zn. I. ÚS 1532/16 (při respektu k uvedeným závěrům o počátku běhu promlčecích lhůt) formuloval závěr, že pozdní doručení písemného vyhotovení již pravomocného rozsudku, který nebyl při vyhlášení odůvodněn, může založit rozpor vznesené námitky promlčení nároků na náhradu nemajetkové újmy s dobrými mravy.

35. Situace v nyní řešené věci je však od situace popsané v odkazovaném nález Ústavního soudu zásadně odlišná. Z provedeného dokazování vyplynulo, že zprošťující rozsudek KS [adresa] byl po vyhlášení při veřejném zasedání konaném dne [datum] odůvodněn, vyhlášení rozsudku byla přítomna žalobkyně b). Písemné vyhotovení rozsudku odvolacího soudu pak bylo doručeno žalobkyni b) a jejímu obhájci dne [datum], tj. méně než měsíc od vyhlášení tohoto rozsudku. Lze tak uzavřít, že žalobkyně b) věděla dne [datum], že byla obžaloby pravomocně zproštěna, a stručně i důvody, pro které se tak stalo. Více než 5 měsíců před uplynutím promlčecí lhůty pro uplatnění nároků na zadostiučinění za vzniklé nemajetkové újmy, byla-li by počítána od právní moci rozsudku odvolacího soudu, pak žalobkyně b) znala i úplné důvody zproštění obžaloby. Namítané formální vady písemného vyhotovení rozsudku na tomto nic nemění.

36. Na základě všech uvedených skutečností dospěl soud k závěru, že není důvodu se odchýlit od odkazovaných závěrů o počátku běhu promlčecí lhůty pro uplatnění nároků na zadostiučinění za nemajetkové újmy, a za rozhodný okamžik tak považoval datum nabytí právní moci zprošťujícího rozsudku, tj. den [datum], kdy pak konec šestiměsíční promlčecí lhůty připadl na den [datum]. Byly-li nároky žalobkyní b) u žalované uplatněny až dne [datum], stalo se tak až po marném uplynutí promlčecí lhůty, a nedošlo tedy ani ke stavění jejího běhu dle § 35 odst. 1 OdpŠk. Nároky pak byly logicky promlčeny i v době následného uplatnění u soudu, a žalovaná tak vznesla důvodně námitku promlčení. K tomu je pak nutno konstatovat, že promlčecí lhůta by žalobkyni b) marně uplynula i v případě, že by její běh byl počítán až od doručení písemného vyhotovení rozsudku KS [adresa], k čemuž došlo dne [datum], nikoliv [datum], kdy by konec promlčecí lhůty připadl na den [datum].

37. Pokud jde o žalobce a), z provedeného dokazování nebylo přesně zjištěno, kdy usnesení o zastavení jeho trestního stíhání nabylo právní moci, avšak v průběhu celého projednávání věci žalobkyně b) před soudem se se zastavením stíhání žalobce a) nakládalo jako s faktem, usnesení o zastavení jeho stíhání bylo i čteno k důkazu a nezaznělo, že by proti usnesení státního zástupce byla podána stížnost. Lze tak předpokládat, že usnesení o zastavení trestního stíhání žalobce a) nabylo právní moci v průběhu března 2023. Nakonec skutečnost, že jeho trestní stíhání bylo zastaveno usnesením státního zástupce ze dne [datum], uváděl žalobce a) i ve své žádosti adresované žalované.

38. Jestliže pak žalobce a) uplatnil své nároky u žalované též až dne [datum], stalo se tak opět až po marném uplynutí promlčecí lhůty a žalovaná i ve vztahu k nárokům žalobce a) vznesla důvodně námitku promlčení. Uvedené se však bez dalšího vztahuje jen k nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nepřiměřenou délkou řízení.

39. Pokud jde o nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nezákonným trestním stíháním, je nutno dodat, že pokud by žalobce a) tento nárok odvozoval od usnesení o zastavení svého trestního stíhání § 172 odst. 1 písm. e) tr. ř., neměl by na zadostiučinění vůbec právo dle § 12 odst. 1 písm. b) OdpŠk, dle kterého právo na náhradu škody nemá ten, kdo byl zproštěn obžaloby nebo bylo proti němu trestní stíhání zastaveno jen proto, že není za spáchaný trestný čin trestně odpovědný nebo že mu byla udělena milost anebo že trestný čin byl amnestován. Žalobce a) však svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním odvozoval od zprošťujícího rozsudku žalobkyně b), jehož závěry by se v případě, že by trestní stíhání žalobce a) pokračovalo, nutně vztahovaly i na jeho osobu, a který tak činil z usnesení o zahájení trestního stíhání nezákonné rozhodnutí i ve vztahu k žalobci a).

40. Jelikož však žalobce a) svou vědomost o vydání nezákonného rozhodnutí odvozoval od vědomosti žalobkyně b) o zproštění obžaloby, vztahují se shora uvedené závěry o promlčení formulované u žalobkyně b) též na promlčení nároku žalobce a) na zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou trestním stíháním. V tomto směru tedy soud musí korigovat právní názor přednesený při ústním jednání, kdy však na celkové posouzení nároku žalobce a) nemá tato korekce žádný vliv.

41. Jen pro úplnost soud dodává, že pro případ, že by nároky byly uplatněny u žalované včas, tj. před uplynutím promlčecí lhůty, neměla by na běh promlčecí lhůty (její stavění dle § 35 odst. 1 OdpŠk) vliv skutečnost, že žalovaná žádosti vyřídila již stanovisky ze dne [datum]. Stanoviska byla zmocněni žalobců zaslána na nesprávnou adresu, nedošlo tak k ukončení projednání nároku u příslušného úřadu doručením stanoviska (sdělení) poškozenému či jeho zástupci (viz rozsudek NS sp. zn. 30 Cdo 1728/2011), a běh promlčecí lhůty by se tak dle § 35 odst. 1 OdpŠk stavěl na dobu 6 měsíců.

42. Pokud pak jde o žalobci přednesené námitky vůči formálním náležitostem písemného vyhotovení rozsudku KS [adresa], těmito se soud pro nadbytečnost nezabýval, když i v případě, že by tyto měly být shledány relevantními, nemohly mít na posouzení věci žádný vliv. Jak bylo uvedeno výše, soud za rozhodující považoval jednak datum nabytí právní moci rozsudku KS [adresa], k čemuž došlo bez ohledu na doručení písemného vyhotovení tohoto rozsudku, jednak dobu, kdy se žalobci seznámili s důvody zproštění, k čemuž došlo ve stručné podobě ihned po vyhlášení rozsudku a v úplné podobě dne [datum], i kdyby na písemném vyhotovení rozsudku byl nesprávně vyobrazen malý státní znak, anebo bylo připojeno úřední razítko s nesprávně vyobrazeným malým státním znakem.

43. Z uvedených důvodů tak soud, aniž by se zabýval hodnocením, zda v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, zda a případně jaké vznikly žalobcům nemajetkové újmy a zda a případně jaké náleží žalobcům zadostiučinění, podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl.

44. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaná byla ve věci plně úspěšná. Žalované, která nebyla v řízení právně zastoupena, soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 900 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 3 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast u jednání soudu dne [datum]) dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb. Každému ze žalobců pak soud uložil zaplatit této náhrady, tj. částku 450 Kč.

Poučení