11 C 187/2019-302

Rubrum

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Tomášem Chrástem ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] o 100.000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 40.000 Kč, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 64.869,31 Kč za dobu od 29. 6. 2019 do 23. 9. 2019, úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 40.000 Kč za dobu od 29. 6. 2019 do zaplacení, to vše do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 60.000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 60.000 Kč za dobu od 29. 6. 2019 do zaplacení se zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 59.014,25 Kč, a to do 15 dnů od právní moci tohoto rozsudku, k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 31.7.2019 domáhala po žalovaném zaplacení částky 164.869,31 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 164.869,31 Kč za dobu od 29.6.2019 do zaplacení. K odůvodnění žaloby uvedla, že usnesením Policie České republiky z 15.6.2015 bylo zahájeno trestní stíhání žalobkyně pro zločin podvodu dle § 209 odst. 1, 4 písm. d) tr. zákoníku ve formě pomoci dle ustanovení § 24 odst. 1 písm. c) tr. zákoník a p. [jméno] [příjmení], jako hlavní pachatelky. Žalobkyně byla poté, co byl první odsuzují rozsudek Okresního soudu v Jičíně zrušen odvolacím soudem, zproštěna viny a to rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 18.12.2017, č. j. 1 T 210/2015- 150. Žalobkyně proto považuje své trestní stíhání za nezákonné., stejně i rozhodnutí vydaná v její neprospěch. Žalobkyně na základě toho požadovala po žalovaném náhradu škody ve výši 64.869, 31 Kč spočívající v nákladech vynaložených na právní služby advokáta, který jí zastupoval v trestním řízení.

2. Dále žalobkyně požadovala dle § 31a z.č. 82/1998 Sb. zadostiučinění za nemajetkovou újmu, vzniklou v souvislosti s jejím trestním stíháním. Trestní řízení znamenalo významný zásah do soukromého, pracovního, rodinného života žalobkyně. Dotklo se její pověsti, cti a důstojnosti. Žalobkyně ve smyslu rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2813/2011 uvedla tvrzení k jednotlivým kritériím pro výši nemajetkové újmy. K povaze trestní věci poukázala na to, že jí hrozil trest ve výši 2 až 8 let. Žalobkyni hrozilo, že by výkon trestu ukončila v 59 letech. Rovněž přicházel do úvahy trest zákazu činnosti až na dobu 10 let. Soud by měl také zohlednit, že trestní stíhání trvalo více jak tři roky. Žalobkyně uvedla, že pracovala jako vedoucí pobočky [právnická osoba] v [obec]. Měla spokojený rodinný život, byla oblíbená mezi sousedy. Žalobkyně se obávala ztráty důvěry v zaměstnání. Po dobu trestního stíhání si nemohla zvyšovat kvalifikaci a nemohla získat nové pracovní místo. Žalobkyni hrozilo, že bude okolím považována za podvodnici, že ztratí důvěru svých blízkých. Obávala se medializace případu. Byla vystavena psychické zátěži. Začala být neklidná při jednání s lidmi, přestala jím důvěřovat a trpěla nespavostí. Ke zhoršení situace došlo po vyhlášení odsuzujícího rozsudku soudu prvního stupně. Žalobkyně dle stanoviska Nejvyššího soudu ČR Cpjn 206/2010 považuje za přiměřené zadostiučinění za to, že trestní stíhání trvalo více jak tři roky částku 30.000 Kč. Dále s ohledem na kritéria uvedená v rozhodnutí 30 Cdo 2813/2011 považuje za přiměřenou další částku 30.000 Kč.

3. Žalovaný k žalobě uvedl, že vyhověl nároku na náhradu majetkové újmy spočívající v nákladech obhajoby v částce 83.166,29 Kč. Tuto částku žalobkyni poukázal. V rámci majetkové újmy poskytl žalobkyni omluvu a konstatoval porušení práva žalobkyně. Takovouto satisfakci považuje za odpovídající. Nesouhlasil s finančním odškodněním nemajetkové újmy. Uvedl, že morální satisfakce má mít přednost. Poukázal na to, že žalobkyně byla stíhána na svobodě. K medializaci případu nedošlo. Žalobkyně byla v řízení zastoupená advokátem a proto jí muselo být zřejmé, že v daném případ jí nehrozí vysoký trest. Žalobkyně byla stíhána pro trestný čin majetkové povahy a nikoliv pro trestný čin proti zdraví. Toto by mělo být zohledněno při posuzování tvrzeného poškození dobré pověsti žalobkyně. Bylo konstatováno, že skutek se stal, ale nebyl trestným činem. Žalobkyně se při výkonu pracovní činnosti chovala značně nestandardně. Hrubě porušila své pracovní povinnosti, když neověřila podpisy na listině potřebné k posouzení žádosti o úvěr. Listinu opatřila poznámkou, že toto ověřila jiná pracovnice. Připravenou smlouvu předala klientovi bez bližšího vysvětlení ve večerních hodinách v restauračním zařízení. Přesto to, žalobkyni neohrozilo ve výkonu pozice vedoucího pobočky u svého zaměstnavatele. Na tomto místě působila nadále i přes trestní stíhání.

4. Žalobkyně vzala podáním z 4.10.2019 žalobu částečně zpět ohledně částky 64.869,31 Kč, požadovanou za náklady obhajoby. Uvedla, že žalovaný jí dne 23.9.2019 uhradil částku 83.166,29 Kč. Trvala na zaplacení úroků z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 64.869,31 Kč za dobu od 29.6.2019 do 23.9.2019. Usnesením Okresního soudu v Jičíně z 9.10.2019, č. j. 11 C 187/2019-169 bylo řízení ohledně částky 64.869,31 Kč zastaveno.

5. Z provedeného dokazování byly prokázány tyto skutečnosti.

6. Usnesením Policie ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územní odbor, Oddělení hospodářské kriminality [obec], č.j. KRPH-25168-224/TČ-2014-050481 z 15.6.2015 bylo mimo jiné zahájeno trestní stíhání žalobkyně s tím, že [jméno] [příjmení] jako obviněná ze spáchání zločinu podvod podle § 209/1,4 d) tr. zákoníku a [celé jméno žalobkyně] – žalobkyně jako obviněná ze spáchání zločinu podvod podle § 209/1,4 d) tr. zákoníku ve formě pomoci podle 24/1 c) tr. zákoníku, kterého se měly dopustit tím, že [jméno] [příjmení] využila zvýšené důvěřivosti a ovlivnitelnosti [jméno] [příjmení], a po předchozí domluvě s [celé jméno žalobkyně], vedoucí pobočky [právnická osoba] v [obec], předložila dne 14.5.2014 k podpisu [jméno] [příjmení] žádost o úvěr ze stavebního spoření [právnická osoba] (dále [anonymizováno]) na částku 550.000 Kč, aniž mu sdělila podrobnosti a [celé jméno žalobkyně] bez přítomnosti a vědomí [jméno] [příjmení] ověřila pomocí kopie jeho občanského průkazu, kterou jí dala [jméno] [příjmení], totožnost a podpis na žádosti a následně předjednala přes online systém dne 15.5.2014 u [anonymizováno] žádost o úvěr ze stavebního spoření na částku 550.000 Kč na jméno [jméno] [příjmení], a následně dne 16.6.2014 ve večerních hodinách v restauraci [ulice] [anonymizováno] v [obec] v [příjmení] [anonymizována tři slova], aniž by vysvětlila podstatu věci a podrobnosti, dala za přítomnosti [jméno] [příjmení] k podpisu [jméno] [příjmení] " Smlouvu o Úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet] tak, že otočila smlouvu na poslední stranu a ukázala, kam se má podepsat, což on učinil a dále od [jméno] [příjmení] převzala písemný dokument "Souhlas se stavebními úpravami" podle nějž vlastníci nemovitosti [adresa] v ul. [ulice] v [obec] [obec] [obec] ([role v řízení] [anonymizováno] [obec]) a [jméno] [příjmení] ([anonymizována dvě slova] [obec]) souhlasí se stavebními úpravami na této nemovitosti, ačkoli ve skutečnosti tento dokument nikdy nepodepsali, přičemž [celé jméno žalobkyně] dopsala na tento dokument jejich rodná čísla tak, jak je dostala napsaná od [jméno] [příjmení], podpisy na předmětném dokument neověřila, přesto na něj dopsala vlastní rukou " 16.6.2014 dle OP ověřila [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], kdy [jméno] [příjmení] je zaměstnanec [obec] podnikatelské pojišťovny na pobočce v [obec] a všechny tyto dokumenty zaslala do [obec] spořitelny, pobočka v Hradci [příjmení] na základě čehož byla dne 19.6.2014 na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] zaslána částka 550.000 Kč, jako poskytnutý úvěr, o čemž [jméno] [příjmení] informovala telefonicky [jméno] [příjmení] dne 23.6.2014 a požádala ho, aby s ní pro peníze zašel do [obec] spořitelny, což učinil a u pokladny banky za jej přítomnosti požádal o výběr hotovosti 500.000 Kč, které [jméno] [příjmení] ihned převzala a použila následně pro vlastní účely, přičemž [jméno] [příjmení] úvěr hradí, a tímto jednáním způsobila [jméno] [příjmení] za účasti [celé jméno žalobkyně] [anonymizováno] [obec] škodu ve výši 500.000 Kč, Stížnost proti tomuto usnesení byla usnesením Okresního státního zastupitelstva v [obec] z 16.7.2015, č.j. 1 ZT 153/2015-37 zamítnuta. Dne 23.11.2015 byla u Okresního soudu v Jičíně podána Okresním státním zastupitelstvem v [obec] obžaloba. Dne 17.10.2016 byl vydán rozsudek Okresního soudu v Jičíně č. j. 1 T 210/2015-1417, kterým byla žalobkyně uznána vinnou s tím, že tím spáchala zločin podvodu podle § 209 odst. 1,4 písm. d) tr. zákoníku ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c tr. zákoníku a byl jí uložen trest odnětí svobody v trvání dvou roků, s tím, že výkon tohoto trestu se podmíněně odkládá na zkušební dobu čtyř roků. Dále byl žalobkyni uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu činnosti v oblasti finančních služeb a poradenství na dobu pěti roků. Toto bylo prokázáno usnesením [obec] ČR, Krajské ředitelství policie Královéhradeckého kraje, Územní odbor, Oddělení hospodářské kriminality [obec], č.j. KRPH-25168-224/TČ-2014-050481 z 15.6.2015, usnesením Okresního státního zastupitelstva v [obec] z 16.7.2015, č.j. 1 ZT 153/2015-37, obžalobou Okresního státního zastupitelství v [obec] doručenou soudu dne 23.11.2015, rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 17.10.2016, č. j. 1 T 210/2015-1417.

7. Proti odsuzujícímu rozsudku podala žalobkyně odvolání. Při veřejném zasedání před odvolacím soudem žalobkyně uvedla, že je jí líto co se stalo. p. [obec]. Ví, že pochybila, ale měla na mysli jeho okna. Má nervy nadranc, bojí se, že přijde o práci a co s nimi bude. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem z 17.10.2017 část rozsudku Okresního soudu v Jičíně z 17.10.2016, č.j. 1 T 210/2015-1417 týkající se žalobkyně zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Jičíně k novému projednání a rozhodnutí. Toto bylo prokázáno rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové z 17.10.2017, č. j. 11 To 299/2017-1472, protokolem o veřejném zasedání Krajského soudu v Hradci Králové z 17.10.2017 ve věci 11 To 299/2017.

8. V rámci dalšího řízení před Okresním soudem v Jičíně na základě dotazu Okresního soudu v Jičíně Stavební spořitelna [právnická osoba] uvedla, že doklad„ Souhlas se stavebními úpravami“ byl nezbytný pro získání úvěru na jméno [anonymizováno] [příjmení]. V případě, kdy by bylo zjištěno, že údaje v tomto„ Souhlasu se stavebními úpravami“ jsou nepravdivé, by úvěr nebyl poskytnut. Toto bylo prokázání listinami ze spisu Okresního soudu v Jičíně sp. zn. 1 T 210/2015 a to dotazem soudu z 27.11.2017 na [právnická osoba] a odpovědí [právnická osoba] z 4.12.2017.

9. Okresní soud v Jičíně vydal dne 18.12.2017 rozsudek č. j. 1 T 210/2015-1505, kterým žalobkyni dle § 226 písm. b tr. řádu zprostil z obžaloby Okresního státního zastupitelství v [obec] ze dne 19.11.2015, č.j. 1 Zt 153/2015-57, pokud jí touto bylo kladeno za vinu, že [jméno] [příjmení], která tímto jednáním již byla pravomocně uznána vinnou rozsudkem Okresního soudu v Jičíně ze dne 17. 10. 2016, č.j. 1 T 210/2015-1417 ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 17. 10. 2017, č.j. 11 To 299/2017-1472 opětovně využila zvýšené důvěřivosti a ovlivnitelnosti [jméno] [příjmení], a po předchozí domluvě s [celé jméno žalobkyně], vedoucí pobočky [právnická osoba] v [obec], předložila dne 14.5.2014 k podpisu [jméno] [příjmení] žádost o úvěr ze stavebního spoření [právnická osoba] (dále [anonymizováno]) na částku 550.000 Kč, aniž mu sdělila podrobnosti a [celé jméno žalobkyně] bez přítomnosti a vědomí [jméno] [příjmení] ověřila pomocí kopie jeho občanského průkazu, kterou jí dala [jméno] [příjmení], totožnost a podpis na žádosti a následně předjednala přes online systém dne 15.5.2014 u [anonymizováno] žádost o úvěr ze stavebního spoření na částku 550.000 Kč na jméno [jméno] [příjmení], a následně dne 16.6.2014 ve večerních hodinách v restauraci [ulice] [anonymizováno] v [obec] v [příjmení] [anonymizováno] čp [anonymizováno], aniž by vysvětlila podstatu věci a podrobnosti, dala za přítomnosti [jméno] [příjmení] k podpisu [jméno] [příjmení] " Smlouvu o Úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet] tak, že otočila smlouvu na poslední stranu a ukázala, kam se má podepsat, což on učinil a dále od [jméno] [příjmení] převzala písemný dokument "Souhlas se stavebními úpravami" podle nějž vlastníci nemovitosti [adresa] v ul. [ulice] v [obec] [obec] [obec] ([role v řízení] [anonymizováno] [obec]) a [jméno] [příjmení] ([anonymizována dvě slova] [obec]) souhlasí se stavebními úpravami na této nemovitosti, ačkoli ve skutečnosti tento dokument nikdy nepodepsali, přičemž [celé jméno žalobkyně] dopsala na tento dokument jejich rodná čísla tak, jak je dostala napsaná od [jméno] [příjmení], podpisy na předmětném dokument neověřila, přesto na něj dopsala vlastní rukou " 16.6.2014 dle OP ověřila [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], kdy [jméno] [příjmení] je zaměstnanec [obec] podnikatelské pojišťovny na pobočce v [obec] a všechny tyto dokumenty zaslala do [obec] spořitelny, pobočka v Hradci [příjmení] na základě čehož byla dne 19.6.2014 na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] zaslána částka 550.000 Kč, jako poskytnutý úvěr, o čemž [jméno] [příjmení] informovala telefonicky [jméno] [příjmení] dne 23.6.2014 a požádala ho, aby s ní pro peníze zašel do [obec] spořitelny, což učinil a u pokladny banky za jej přítomnosti požádal o výběr hotovosti 500.000 Kč, které [jméno] [příjmení] ihned převzala a použila následně pro vlastní účely, přičemž [jméno] [příjmení] úvěr hradí, a tímto jednáním způsobila [jméno] [příjmení] za účasti [celé jméno žalobkyně] Tomáši [obec] škodu ve výši 500.000 Kč, čímž měla spáchat zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku ve formě pomoci podle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku, protože zažalovaný skutek není v případě obžalované [celé jméno žalobkyně] trestným činem.

10. V odůvodnění rozsudku bylo k tomu uvedeno:„ nebylo prokázáno, že zažalovaný skutek by byl v případě obžalované [celé jméno žalobkyně] trestným činem“. Dále zde bylo uvedeno: …, že jednání, jak je popsáno ve výroku tohoto rozsudku se stalo, součástí tohoto jednání byla i činnost obžalované [celé jméno žalobkyně], ale dle přesvědčení soudu, nelze bez vážných pochybností dovodit spáchání některého z trestných činů uvedeného v trestním zákoníku ze strany obžalované [celé jméno žalobkyně] a to z důvodu nedostatku zavinění a tedy naplnění subjektivní stránky. Z uvedeného jednání je zcela zřejmé, že jeho hlavním pachatelem je již pravomocně odsouzená [jméno] [příjmení]. Tato také byla v souvislosti s tímto skutkem uznána vinnou zločin podvodu podle § 209 odst. 1, 4 písm. d) trestního zákoníku. Je tedy splněna základní podmínka pro to, aby bylo možno obžalovanou [jméno] [příjmení] uznat vinnou výše uvedeným způsobem, když byl určen hlavní pachatel a bylo konstatováno, že byl spáchán konkrétní trestný čin. Po subjektivní stránce je však třeba prokázat, že obžalovaná [celé jméno žalobkyně] jednala úmyslně ve smyslu § 15 odst. 1 písm. a, (nebo) b) trestního zákoníku a tedy, že obžalovaná [celé jméno žalobkyně] věděla, že spoluobžalovaná [jméno] [příjmení] páchá trestný čin, případně věděla, že svým jednáním může porušení nebo ohrožení zájmů chráněných trestním zákoníkem způsobit, a pro případ, že je způsobí, byla s tím srozuměna. Dle přesvědčení soudu však při hlavním líčení provedené důkazy, jak jsou shora podrobně popsány, jednoznačně a bez vážných pochybností takovíto závěr učinit nedovolují, když zejména bezpochyby nevyvracejí obhajobu obžalované [celé jméno žalobkyně], že spoluobžalovanou [jméno] [příjmení] považovala za osobu pohybující se v problematice poskytování úvěrů a ve svém jednání, kromě padělání podpisu, neviděla nic nestandardního, když navíc v rámci tohoto svého jednání byla vedena snahou pomoci klientovi, nikoli snahou se dopustit nezákonného jednání. Existují tak důvodné pochybnosti o tom, že obžalovaná [celé jméno žalobkyně], měla představu o způsobu provedení trestného činu hlavní pachatelkou, tedy [jméno] [příjmení]“ 11. Soud dále uvedl, že se„ zaobíral možností spáchání jiného trestného činu ze strany obžalované [celé jméno žalobkyně], kdy tato mohla naplnit skutkovou podstatu trestného činu úvěrového podvod dle § 211 trestního zákoníku, a to ve formě pomoci dle § 24 odst. 1 písm. c) trestního zákoníku“ Ani zde nedospěl, že by bylo možné kvůli tomu žalobkyni uznat vinou. Uvedl:„ že nebyla vyvrácena obhajoba obžalované [celé jméno žalobkyně], že veškeré úkony ona činila ve prospěch poškozeného [příjmení], když z provedených důkazů jednoznačně a nepochybně nevyplývá, že by měla či mohla mít povědomost o úmyslu poškozeného [příjmení] spáchat úvěrový podvod, když ani na straně samotného poškozeného, který, jak je zřejmé ze závěrů znaleckých posudku, je díky hluboké submisivitě a celkovému obrazu rozvoje osobnosti včetně vztahu k druhým snadno manipulovatelný, ovlivnitelný, a to zvláště tehdy, když je s ním jednáno sociálně zdatně a jednal tak pod vlivem obžalované [jméno] [příjmení], nelze bez vážných pochybností dovodit zejména naplnění subjektivní stránky úvěrového podvodu, přičemž provedenými důkazy není ani bez vážných pochybností prokázáno, že by obžalovaná [celé jméno žalobkyně] o tomto závislém jednání poškozeného měla jakoukoliv povědomost.“ Státní zástupkyní navrhovanou možnost překvalifikování skutku na zločin úvěrového podvodu dle § 211 odst.1, odst.5 písm. c) trestního zákoníku soud nepřipustil s ohledem na zákaz reformace in peius. Tento rozsudek nabyl právní moci dne 18.8.2018. Toto bylo prokázáno rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 12.12.2017, č. j. 1 T 210/2015-1505.

12. Žalobkyně před trestním stíháním, v jeho průběhu a i po jeho skončení, pracovala a i nyní pracuje jako [anonymizováno] pobočky [právnická osoba] v [obec]. Tato skutečnost nebyla mezi účastníky sporná.

13. Žalobkyně musela svého zaměstnavatele o trestním stíhání informovat a byla dotazována na jeho průběh. O jejím trestním stíhání se v jejím zaměstnání vědělo. Toto bylo prokázáno výpovědí žalobkyně, přílohou čestného prohlášení žalobkyně z 19.4.2017 (čl. 208), částí odvolání proti rozsudku Okresního soudu v Jičíně ze dne 22.2.2019, č.j. 11 C 97/2011-1090, kde bylo mimo jiné uváděno, že výpověď p. [celé jméno žalobkyně] je nevěrohodná, protože byla odsouzena za zpronevěru a byl jí uložen zákaz činnosti (svědecký výpověď p. [celé jméno žalobkyně] se přitom týkala jiné zaměstnankyně působící v pobočce [právnická osoba])

14. Žalobkyně byla na své pozici hodnocena. Hodnocení obsahovalo názor žalobkyně a jejího nadřízeného. V roce 2014 žalobkyně uváděla, že chce i nadále působit u této společnosti. Žalobkyně i její nadřízený uvedli, že by si měla zlepšit komunikační schopnosti, manažerské dovednosti. V letech 2015, 2017, 2018 žalobkyně vždy uváděla, že v dlouhodobějším hledisku má zájem o vyšší manažerskou. V období do dvou let chtěla setrvat ve své funkci. V hodnoceních se neobjevují žádné zmínky o vedení trestního řízení a že by toto byla příčinnou omezení profesního růstu žalobkyně. Toto bylo prokázáno pracovním hodnocením zaměstnance – žalobkyně.

15. Žalobkyně od konce roku 2015 trpí nespavostí. Také u ní v tomto období došlo ke zvýšení krevního tlaku. Pomoc psychologa nevyhledala. Toto bylo prokázáno zprávou MUDr. [příjmení] (čl. 190), výpovědí žalobkyně a svědkyně [jméno] [příjmení].

16. Žalobkyně ve své výpovědi uvedla, že kvůli trestnímu stíhání měla obavy o zaměstnání a o členy rodiny. Styděla se na veřejnosti, kvůli tomu, že je trestně stíhaná. O pozici v zaměstnání vypověděla, že na chatu společnosti se objevilo anonymní dotazy, jak může vykonávat svojí funkci, když je trestně stíhaná. Chat není přístupný veřejnosti. V zaměstnání po ní požadovali vysvětlení. Pak po ní chtěli čestné prohlášení, že není trestně stíhaná. To nemohla podepsat. Jako pojišťovací agent musí být trestně bezúhonná.

17. Dále žalobkyně uvedla, že jí v zaměstnání odebrali část pojistného kmene, s tím, že si mysleli, že stejně končí. Nebyla zahrnuta do hodnocena za roky 2015 až 2017, protože pro firmu není perspektivní. Zaměstnavatel jí říkal, že s ní kvůli trestní stíhání ukončí pracovní poměr, ona mu to vysvětlila. Kromě své výpovědi, žalobkyně tato tvrzení nijak nedoložila. 18. [anonymizováno] [příjmení] vypověděl, že je syn žalobkyně. Poté, co obdržela usnesení o zahájení trestního stíhání žalobkyni chystal vyjádření pro zaměstnavatele, které po ní požadoval vysvětlení k dotazu, že je žalobkyně trestně stíhaná. Žalobkyně měla kvůli trestnímu stíhání obavy, byla nervózní, měla obavy o zaměstnání. Dcery žalobkyně o trestním stíhání dle svědka nevěděli. Z rodiny o trestním stíhání věděl [anonymizováno] [příjmení], přítel žalobkyně a bývalý manžel žalobkyně. Způsob trávení volného času se u žalobkyně nezměnil. 19. [jméno] [příjmení] vypověděla, že je přítelkyní žalobkyně. Svědkyně je masérka a dle ní byla žalobkyně v roce 2015, 2016 ve stresu. Měla zablokovaná záda, trpěla nespavostí, špatné prokrvení zad. Žalobkyně se u ní rozplakala a sdělila, že je trestně stíhaná. Ostatní klienti se ptali na podrobnosti, s tím, že žalobkyně je stíhaná pro podvod. Po zahájení trestního stíhání byla vystrašená. Měla obavy, aby to někdo neřekl její mladší dceři. 20. [jméno] [příjmení] vypověděla, že žalobkyně žije s jejím bratrem. S žalobkyní se vídá často, asi dvakrát za týden. Od žalobkyně ví, že proti ní bylo vedeno trestní stíhání pro podvod. Také se jí na to ptalo asi 7 až 8 lidí v [obec]. Oni věděli, že žalobkyně by měla být stíhána pro podvod a ptali se na bližší podrobnosti. Svědkyně jím k tomu nic bližšího neřekla. Po zahájení trestního stíhání se jí žalobkyně začala vyhýbat, přestala komunikovat, byla nevyspalá, oteklá, vystresovaná, vyděšená. Asi měsíc poté co svědkyně začala pozorovat změny u žalobkyně, se jí ptala na to, co se jí stalo. Žalobkyně se zhroutila, začala brečet, klepaly se jí ruce, nemluvila. Pak se jí na to svědkyně už radši neptala. Postupem doby se situace moc nezměnila. Žalobkyně se svědkyní začala více komunikovat. Je stále oteklá a třesou se jí ruce. Svědkyně jí vídá, jen když přijede k ní domů. Svědkyně nevěděla, jak nakonec dopadlo trestní řízení. K chování žalobkyně před zahájením trestního řízení svědkyně uvedla, že spolu chodili nakupovat, na oběd, trávili společně volný čas.

21. Žalobkyně podala u [stát. instituce] dne 28.12.2018 žádost o zadostiučinění za škodu a nemajetkovou újmu. Požadovala úhradu nákladů na obhajobu ve výši 64.869,31 Kč a nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč. Žalovaný v dopise z 19.9.2019 konstatoval porušení práva v neprospěch žalobkyně a a omluvil se jí za nezákonné trestní stíhání. Uvedl, že jí bude vyplacen částka 83.166,29 Kč za náhradu škody spočívající v nákladech obhajoby. Finanční plnění za nemajetkovou újmu žalobkyni nepřiznal s tím, že je dostatečné poskytnuté morální zadostiučinění. Toto bylo prokázáno dopisem žalobkyně žalovanému – [stát. instituce] z 18.12.2018, dopisy [stát. instituce] zástupci žalobkyně z 2.1.2019 a 19.9.2019.

22. Soud provedl důkaz článkem„ [příjmení], [příjmení], [příjmení] a další: Odškodnění za nezákonné stíhání a vazbu stojí stát miliony“. Tento důkaz s nepřinesl pro toto řízení žádné důležité poznatky, protože článek se týkal odškodnění za trestní stíhání kvůli trestným činům zcela odlišné povahy než trestný čin, která byl kladen za vinu žalobkyni. 23. § 5 z.č. 82/1998 Sb. zní: Stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena a) rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, b) nesprávným úředním postupem. 24. § 7 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. zní: 1) Právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím mají účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. 25. § 8 z.č. 82/1998 Sb. zní: 1) Nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím lze, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán. 2) Byla-li škoda způsobena nezákonným rozhodnutím vykonatelným bez ohledu na právní moc, lze nárok uplatnit i tehdy, pokud rozhodnutí bylo zrušeno nebo změněno na základě řádného opravného prostředku. 3) Nejde-li o případy zvláštního zřetele hodné, lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím přiznat pouze tehdy, pokud poškozený využil v zákonem stanovených lhůtách všech procesních prostředků, které zákon poškozenému k ochraně jeho práva poskytuje; takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení, nebo návrh na zastavení exekuce. 26. § 31 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. zní: Náhrada škody zahrnuje takové náklady řízení, které byly poškozeným účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí nebo na nápravu nesprávného úředního postupu. 27. § 31a z.č. 82/1998 Sb. zní: 1) Bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. 2) Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. 3) V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

28. V dané věci je zřejmé, že proti žalobkyni bylo na základě usnesení o zahájení trestního stíhání vedeno trestní stíhání. Trestní stíhání bylo zahájeno usnesením z 15.6.2015 a skončilo zprošťujícím rozsudkem Okresního soudu v Jičíně z 18.12.2017, který nabyl právní moci dne 26.9.2018. Žalobkyně bylo obviněná ze spáchání zločinu podvod podle § 209/1,4 d) tr. zákoníku ve formě pomoci podle 24/1 c) tr. zákoníku, kterého se měly dopustit s [jméno] [příjmení] tím, že [jméno] [příjmení] využila zvýšené důvěřivosti a ovlivnitelnosti [jméno] [příjmení], a po předchozí domluvě s [celé jméno žalobkyně], vedoucí pobočky [právnická osoba] v [obec], předložila dne 14.5.2014 k podpisu [jméno] [příjmení] žádost o úvěr ze stavebního spoření [právnická osoba] (dále [anonymizováno]) na částku 550.000 Kč, aniž mu sdělila podrobnosti a [celé jméno žalobkyně] bez přítomnosti a vědomí [jméno] [příjmení] ověřila pomocí kopie jeho občanského průkazu, kterou jí dala [jméno] [příjmení], totožnost a podpis na žádosti a následně předjednala přes online systém dne 15.5.2014 u [anonymizováno] žádost o úvěr ze stavebního spoření na částku 550.000 Kč na jméno [jméno] [příjmení], a následně dne 16.6.2014 ve večerních hodinách v restauraci [ulice] [anonymizováno] v [obec] v [příjmení] [anonymizována tři slova], aniž by vysvětlila podstatu věci a podrobnosti, dala za přítomnosti [jméno] [příjmení] k podpisu [jméno] [příjmení] " Smlouvu o Úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem číslo [bankovní účet] tak, že otočila smlouvu na poslední stranu a ukázala, kam se má podepsat, což on učinil a dále od [jméno] [příjmení] převzala písemný dokument "Souhlas se stavebními úpravami" podle nějž vlastníci nemovitosti [adresa] v ul. [ulice] v [obec] [obec] [obec] ([role v řízení] [anonymizováno] [obec]) a [jméno] [příjmení] ([anonymizována dvě slova] [obec]) souhlasí se stavebními úpravami na této nemovitosti, ačkoli ve skutečnosti tento dokument nikdy nepodepsali, přičemž [celé jméno žalobkyně] dopsala na tento dokument jejich rodná čísla tak, jak je dostala napsaná od [jméno] [příjmení], podpisy na předmětném dokument neověřila, přesto na něj dopsala vlastní rukou " 16.6.2014 dle OP ověřila [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo], kdy [jméno] [příjmení] je zaměstnanec [obec] podnikatelské pojišťovny na pobočce v [obec] a všechny tyto dokumenty zaslala do [obec] spořitelny, pobočka v Hradci [příjmení] na základě čehož byla dne 19.6.2014 na účet [jméno] [příjmení] č. [bankovní účet] zaslána částka 550.000 Kč, jako poskytnutý úvěr, o čemž [jméno] [příjmení] informovala telefonicky [jméno] [příjmení] dne 23.6.2014 a požádala ho, aby s ní pro peníze zašel do [obec] spořitelny, což učinil a u pokladny banky za jej přítomnosti požádal o výběr hotovosti 500.000 Kč, které [jméno] [příjmení] ihned převzala a použila následně pro vlastní účely, přičemž [jméno] [příjmení] úvěr hradí, a tímto jednáním způsobila [jméno] [příjmení] za účasti [celé jméno žalobkyně] [obec] škodu ve výši 500.000 Kč. Dle § 209 odst. 4 tr. zákoníku žalované hrozil trest odnětí svobody na dva až osm let.

29. Žalobkyně byla nejdříve rozsudek Okresního soudu v Jičíně z 17.10.2016, č.j. 1 T 210/2015-1417 uznána vinnou z tohoto skutku a byl jí uložen podmíněný trest odnětí svobody v trvání dvou let se zkušební dobou čtyř let. Dále jí byl uložen trest zákazu činnosti v oblasti finančních služeb a poradenství na dobu pěti roků. Tento rozsudek byla následně rozsudek odvolacího soudu z 17.10.2017 vůči žalobkyně zrušen a věc byla vrácena zpět k dalšími řízení soudu prvního stupně. Okresní soud v Jičíně následně rozsudkem z 18.12.2017, který nabyl právní moci dne 26.9.2018, žalobkyni zprostil obžaloby, protože zažalovaný skutek žalobkyně není trestným činem.

30. Trestní stíhání vedené proti žalované na základě usnesení o zahájení trestního stíhání z 15.6.2015 bylo nezákonné, protože ve věci byl nakonec vydán dne 18.12.2017, který nabyl právní moci dne 26.9.2018 zprošťující rozsudek, k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001. Z toho důvodu má žalobkyně dle § 5 písm. a), § 7 odst. 1, § 8 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. právo vůči žalovanému na náhradu škody spočívají jednak v nákladech, které byly žalobkyní účelně vynaloženy na zrušení nebo změnu nezákonného rozhodnutí dle § 31 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. a za vzniklou nemajetkovou újmu ve smyslu § 31a z.č. 82/1998 Sb.

31. Soud dospěl k závěru, že žalobkyni přísluší právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích a to ve výši 40.000 Kč. Měl za to, že v daném případě nepostačí pouhá omluva a dle § 31 a odst. 2 z.č. 821/1998 Sb. je potřeba přiznat žalobkyni i finanční odškodnění této újmy. Při přiznání finančního odškodění a určení jeho výše vycházel ve smyslu § 31a odst. 2 z.č. 82/1998 Sb. a rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 2813/2011 z následujících skutečností:

32. Žalobkyně byla osobou, která před tím nebyla trestně stíhaná (toto nebylo mezi účastníky sporné a vyplývá to i z odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Jičíně z 17.10.2016, č.j. 1 T 210/2015- 1417).

33. Trestní stíhání trvalo déle jak 3 roky.

34. Žalobkyně měla obavu z toho, co s ní a její rodinou dále bude. [příjmení] se, zda-li bude moci vykonávat nadále své zaměstnání. Byla ve stresu. Trpěla nespavostí a začala se vyhýbat kontaktu s dalšími lidmi. O jejím trestním stíhání se vědělo v práci a věděli o něm i další lidé ve městě, kde žalobkyně žije a pracuje. Toto jsou skutečnosti svědčící při přiznání finančního odškodění a jeho výše ve prospěch žalobkyně.

35. Při určení nižší výše finančního odškodění soud nemohl opomenout skutečnost, že jednání kvůli kterému byla žalovaná stíhána (z trestního rozsudku přitom vyplývá, že k němu také došlo) ačkoliv není trestným činem bylo nestandartní. Žalobkyně totiž ověřila podpis a totožnost [jméno] [příjmení] na žádosti o úvěr stavebního spoření bez přítomnosti p. [jméno] [příjmení], když toto ověřila jen kopií občanského průkazu, který jí dala p. [jméno] [příjmení]. Následně od [jméno] [příjmení] převzala písemný dokument "Souhlas se stavebními úpravami" podle něhož vlastníci nemovitosti [adresa] v ul. [ulice] v [obec] [obec] [obec] ([role v řízení] [anonymizováno] [obec]) a [jméno] [příjmení] ([anonymizována dvě slova] [obec]) souhlasili se stavebními úpravami na této nemovitosti, ačkoli ve skutečnosti tento dokument tyto osoby nepodepsali. Žalobkyně na tento dokument dopsala jejich rodná čísla, která dostala napsaná od [jméno] [příjmení], jejich podpisy neověřila, přesto na dokument dopsala vlastní rukou " 16.6.2014 dle OP ověřila [jméno] [příjmení] [jméno] [číslo] Přitom jak vyplynulo z dokazování příslušná stavební spořitelna by úvěr neposkytla, pokud by zde nebyl dokument souhlas vlastníků nemovitosti se stavebními úpravami. Tyto skutečnosti jsou vážným a podstatným důvodem svědčícím pro nižší finanční odškodění utrpěné nemajetkové újmy. Soud přitom vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR například rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 6069/2016, 30 Cdo 1777/2012. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 2256/2011„ V případě náhrady nemajetkové újmy se s ohledem na její rozdílný charakter, v porovnání s náhradou škody (majetkové újmy) a zákonný požadavek § 31a odst. 2 OdpŠk přihlédnout při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění i k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo, omezení dovozované ve vztahu k nároku na náhradu škody neuplatní a naopak je třeba chování poškozeného, kterým ke vzniku nemajetkové újmy přispěl, zohlednit. Bude-li zjištěno, že se poškozený dopustil jednání, pro které byl následně trestně stíhán, nepovede to sice k závěru o tom, že si trestní stíhání zavinil a tím pádem k absenci odpovědnosti státu za poškozenému trestním stíháním vzniklou újmu, ale půjde o důležitou okolnost pro stanovení formy a případně výše odškodnění nemajetkové újmy podle § 31a odst. 2 Odpšk.“ Dále soud při určení nižšího odškodění nemohl přehlédnout, že nedošlo k medializaci případu a že žalobkyně po celou dobu působila a působí ve svém zaměstnání. V řízení nebylo dostatečně prokázáno, že by zaměstnavatel vážně uvažoval o jejím propuštění. S ohledem na tyto skutečnosti soud přiznal žalované odškodnění nemajetkové újmy ve výši 40.000 Kč. Soud neshledal, že by přiznané odškodění v penězích bylo v rozporu s obecně vnímanou představou spravedlnosti, k tomu viz rozsudky Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 4818/2015 a přiměřeně též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 7. 2018, sp. zn. 30 Cdo 2828/2016, 30 Cdo 2813/2011). Soud přihlédl i k rozhodnutím jiných soudů v obdobných věcech a to zvláště k rozhodnutí Městského soudu v Praze sp. zn. 20 Co 343/2015. V tomto řízení, jak vyplývá z odůvodnění rozsudku Městského soudu [obec] sp. zn. 15 Co 182/2018 byl žalobce osobou byla stíhána pro pojistný podvod § 210 odst. 1, 5 tr. z., kde je možné uložit trest odnětí svobody 2-8 roků. Žalobci bylo přiznáno odškodění 30.000 Kč, protože nebyl dříve trestán a došlo u něj k zásahu do pracovní a rodinné sféry. Nižší odškodnění bylo přiznáno kvůli tomu, že se poškozený při uplatnění pojistky choval nestandartním způsobem.

36. Dále soud přihlédl k rozsudkům Městského soudu v Praze sp. zn. 58 Co 443/2011 (zde byl poškozený stíhán pro trestný čin nadržování dle § 166 tr. z. Byl zproštěn. Bylo mu přiznáno odškodění 112.125 Kč, kvůli nepřiměřené délce řízení, které trvalo déle jak 6 let, poškození pověsti na menším městě, zásahu do jeho profese, narušení osobního a rodinného života, a zdravotní problémy psychického rázu), sp. zn. 70 Co 459/2013 (zde bylo poškozený stíhán pro křivou výpověď a nepravdivý znalecký posudek. Trestní řízení trvalo více jak 6 let, ve věci dvakrát rozhodoval Nejvyšší soud. Poškozenému byl uložen odvolacím soudem podmíněný trest odnětí svobody na jeden rok a zákaz činnosti – profese poškozené, na dobu dvou let. Poté bylo toto rozhodnutí zrušeno Nejvyšším soudem. Nakonec byl poškozený zproštěn obžaloby. Fakticky došlo k tomu, že poškozený nemohl vykonávat svojí profesy. Byl konstatován zásah do rodinných vztahů a vztahů s přáteli, do profesní činnosti poškozené a důvěře v jeho profesy. Poškozenému bylo mimo jiné přiznáno zadostiučinění z titulu nezákonného rozhodnutí ve výši 100.000 Kč). V těchto případech mělo trestní stíhání dopad do podobných sfér jako u žalobkyně (osobní sféry poškozených a na výkon jejich profese) a to podstatně vážnější měrou než v případě žalobkyně. Rovněž i délka trestního řízení byla podstatně delší než trestní stíhání vedené proti žalované. Poškozeným byla přiznána nemajetková újma za nezákonné rozhodnutí – ve výši 100.000 Kč a 112.125 Kč. I s ohledem na tato rozhodnutí soud považoval za přiměřenou náhradu nemajetkové újmy ve výši 40.000 Kč. Soud proto dle § 31 a z.č. 82/1998 Sb. žalované přiznal nárok na náhradu odškodění za nemajetkovou újmu za její trestní stíhání v důsledku usnesení o zahájení trestního stíhání ve výši 40.000 Kč včetně úroků z prodlení z této částky a ve zbytku žalované náhrady za nemajetkovou újmu - částka 60.000 Kč, žalobu zamítl a to včetně úroků z prodlení požadovaných z této částky.

37. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě náhrady škody, včetně nákladů spojených s trestním řízením a náhradě nemajetkové újmy výzvou doručenou žalovanému dne 28.12.2018. Dle § 15 odst. 1 z.č. 82/1998 Sb. měl příslušný orgán žalovaného o tomto nároku rozhodnout do 6 měsíců a pokud náhradu škody vyplatil později je po uplynutí této lhůty v prodlení, k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 25 Cdo 2060/2001. Protože náhrada nákladů ve smyslu § 31 odst.1 z.č. 82/1998 Sb. spočívající v nákladech za zastoupení žalobkyně advokátem v rámci trestního řízení byla žalobkyni uhrazena později, dne 23.9.2019 (viz částečné zpětvzetí žaloby) a náhradu škody spočívající v nemajetkové újmě nebyla vůbec vyplacena, dostal se žalovaný od 29.6.2019 do prodlení. Soud proto dle § 1970 o.z. uložil žalovanému povinnost nahradit žalobkyni úroky z prodlení za dobu od 29.6.2019 do zaplacení. Žalovaný namítal, že by soud neměl žalovanému přiznat úroky z prodlení, protože mu žalobkyně až později předložila některé podklady nutné pro vyřízení žádosti o odškodnění a také následně rozšířila v této části požadavek na náhradu škody. Z předložených listin vyplynulo, že žalobkyně podala žádost o zadostiučinění za vzniklou škodu dne 28.12.2018. V této žádosti požadovala náhradu nákladů spojených s trestním řízením ve výši 64.869,31 Kč a náhradu nemajetkové újmy ve výši 100.000 Kč. Stejné částku také požadovala uhradit v rámci tohoto soudního řízení. [ulice] řízení tento nárok nezvyšovala a proto není důvod přihlížet při pozdější úhradě této škody, k tomu, že žalobkyně následně dne 19.9.2019 požadoval zaplatit ještě další škodu. Ohledně původně požadované částky 164.869,31 Kč je žalovaný v prodlení od 29.6.2018, na rozdíl od částky uplatněné později. Pokud se týká namítané nesoučinnosti žalobkyně a nedoložení některých dokladů, mohl žalovaný tyto nedostatky vytknout před 28.6.2019 a vyzvat žalobkyni k jejich doložení. Pokud tak žalovaný učinil až později, z dopisu zást. žalobkyně žalovanému z 27.8.2019 vyplývá, že výzva žalovaného byla z 26.8.2019, přičemž žalobkyně na výzvu reagovala dne 27.8.2019, další výzva byl mail z 17.9.2019 řádně reagovala, není důvod nepřiznat žalobkyni úroky z prodlení od 29.6.2019.

38. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 3 o.s.ř. Částečný neúspěch žalobkyně byl vyvolán úvahou soudu o výši přiznaného zadostiučinění za nemajetkovou újmu. Soud proto žalobkyni přiznal právo na náhradu náklad řízení ve výši 59.014,25 Kč Náklady žalobkyně spočívají v zaplaceném soudním poplatku 2.000 Kč a nákladech za zastoupení advokátem ve výši 57.014,25 Kč Náklady advokáta tvoří jeho odměna ve výši 40.200 Kč (15.900 Kč + 24.300 Kč) za 3 úkony právní služby po 5.300 Kč (stanoveno dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 104.869,31 Kč (žalovaná částka 64.869,31 Kč za úhradu nákladů právního zastoupení + přiznaná nemajetková újma ve výši 40.000 Kč) za úkony: 1) převzetí a příprava zastoupení, 2) podání žaloby, 3) částečné zpětvzetí žaloby z 4.10.2019), za 9 úkonů právní služby po 2.700 Kč (stanoveno dle § 7 vyhl. č. 177/1996 Sb. z tarifní hodnoty 40.000 Kč (přiznaná nemajetková újma) za úkony: 1-2) účast u jednání soudu dne 11.6.2020, které trvalo déle jak 2 hodiny, 3) písemné podání z 7.7.2020, 4-5) účast u jednání soudu dne 8.10.2020, které trvalo déle jak 2 hodiny, 6) písemné podání 26.10.2020, 7) písemné podání z 30.11.2020, 8) účast u jednání soudu dne 21.1.2021, 9) písemné podání z 27.1.2021), 3.600 Kč paušální náhrada hotových výdajů dle § 13 odst. 3 vyhl. č. 177/1997 Sb. za 12 úkonů po 300 Kč, cestovné za cesty k jednáním soudu dne 11.6.2020, 8.10.2020 a 21.1.2021 ve výši 1.819,25 Kč (celkově ujetá vzdálenost při jedné cestě tam a zpět 96 km, použité vozidlo hyundai tucson s kombinovanou spotřebou 6,7 litru benzinu Natural 95 nafty na 100 km, cena 1 litru benzinu Natural 95 v roce 2020 32 Kč dle vyhl. č. 358/2019 Sb., náhrada za 1 km jízdy v roce 2020 4,20 Kč dle vyhl. č. 358/2019 Sb., cena 1 litru benzinu Natural 95 v roce 2021 27,80 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb., náhrada za 1 km jízdy v roce 2021 4,40 Kč dle vyhl. č. 589/2020 Sb.), náhrada za ztrátu času 1.500 Kč za 15 půlhodin po 100 Kč dle § 14 odst. 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. a DPH 9.895 Kč.

39. Soud dle § 160 odst. 1 o.s.ř. vyhověl žádosti žalobce o poskytnutí delší lhůty k plnění kvůli administrativním opatřením spojených s vyplacením přiznaných částek a uložil žalovanému uhradit žalovanou částku a náklady řízení uhradit žalobkyni ve lhůtě 15 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

Poučení