11 C 189/2023 - 179

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a žalované] oba zastoupeni advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] pro určení vlastnictví takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobce je vlastníkem místnosti v druhém nadzemním podlaží o přibližné velikosti 3 x 4 metry s oknem směřujícím do ulice [ulice], přístupné pouze z nemovitosti [adresa] tvořící součást pozemku parc.č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí], obci [obec], která je vertikálně umístěna nad povrchem pozemku parc.č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí], obci [obec], jakožto součásti budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc.č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí], obci [obec], ve vlastnictví žalobce.

II. Žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku ve výši 57 601,40 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou ve smyslu jejího doplnění ze dne 16. 1. 2024 domáhal určení, že žalobce je vlastníkem místnosti v druhém nadzemním podlaží o přibližné velikosti 3 x 4 metry s oknem směřujícím do ulice [ulice], přístupné pouze z nemovitosti [adresa] tvořící součást pozemku parc.č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí], obci [obec], která je vertikálně umístěna nad povrchem pozemku parc.č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí], obci [obec], jakožto součásti budovy [adresa], jež je součástí pozemku parc.č. st. [anonymizováno], v [katastrální uzemí], obci [obec], ve vlastnictví žalobce. V odůvodnění uvedl, že je výlučným vlastníkem pozemku parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] (dále též jen„ pozemek par.č. st. [anonymizováno]“ a„ stavba [adresa]“ či„ dům [adresa]“), a žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo] (dále též jen„ pozemek parc.č. st. [anonymizováno]“ a„ stavba [adresa]“ či„ dům [adresa]“). Pozemky parc.č. st. [anonymizováno] a par.č. st. [anonymizováno] ve vlastnictví účastníků spolu sousedí a stavby [adresa] a [adresa] tvoří tzv. dvojdomek. V druhém nadzemním podlaží vertikálně nad povrchem pozemku parc.č. st. [anonymizováno], který je ve vlastnictví žalobce, se nachází místnost o přibližné velikosti 3 x 4 metry s oknem směřujícím do ulice [ulice] (dále též jen„ místnost“). Tato místnost je v současné době přístupná pouze ze stavby [adresa] ve vlastnictví žalovaných, kteří tuto místnost také výlučné užívají. Žalobce má za to, že předmětná místnost užívaná žalovanými patří ke stavbě [adresa], která je součástí pozemku parc.č. st. [anonymizováno] v jeho vlastnictví. Žalobce si není vědom žádného právního důvodu k tomu, aby popsaná místnost představovala součást majetku žalovaných. Žalobce uvedl, že má zájem zpřístupnit popsanou místnost ze své nemovitosti. V této souvislosti tedy vyzval žalované k vyklizení místnosti dopisem ze dne 10. 5. 2023 a rovněž podal dne 22. 5. 2023 k [stát. instituce] - stavebnímu úřadu žádost o povolení stavebních prací, konkrétně zazdění otvoru, kterým je umožněn přístup do místnosti z nemovitosti ve vlastnictví žalovaných, a probourání otvoru, kterým by byl umožněn přístup do místnosti z nemovitosti žalobce. Žalovaní se vyjádřili tak, že veškeré požadavky žalobce odmítli. [stát. instituce] – stavební úřad žalobce v reakci na jeho žádost vyzval, aby doložil své nezpochybnitelné vlastnické právo k předmětné místnosti, popřípadě doložil pravomocné rozhodnutí příslušného soudu k určení vlastnického práva k předmětné místnosti s tím, že stavební úřad nemá v archivu žádné doklady o majetkoprávním stavu předmětné místnosti, a to v následně prodloužené lhůtě do 1. 9. 2024. Žalobce konstatoval, že naléhavý právní zájem na určení je dán právě shora popsanou výzvou stavebního úřadu. Dále doplnil, že v případě úspěchu žaloby na vyklizení v soudním řízení by žalovaní v řízení u stavebního úřadu i nadále mohli tvrdit existenci svého vlastnického práva či užívacího práva k předmětné místnosti. Žalobce tvrdil, že předmětná místnost nikdy nemohla být samostatným předmětem právních vztahů, resp. byla vždy součástí budovy [adresa] a následně účinností nového občanského zákoníku součástí pozemku parc. č. st. [anonymizováno] v k.ú. [obec].

2. Žalovaní žalobou uplatněný nárok neuznali v celém rozsahu, s žalobou nesouhlasili a navrhli její zamítnutí. Uvedli, že jsou přesvědčeni, že předmětnou místnost nabyli do svého vlastnictví na základě platného právního titulu, kupní smlouvy ze dne 17. 12. 1997 uzavřené s obcí [obec], a na základě této smlouvy předmětnou místnost od roku 1997 jako vlastníci nerušeně více než 20 let užívají. Na základě této kupní smlouvy se stali vlastníky domu [adresa]. Poukázali na znění jejího čl. II, dle kterého [územní celek] prodává a odevzdává žalovaným nemovitosti specifikované v čl. I této smlouvy, se všemi součástmi a příslušenstvím tak, jak jsou popsány ve znaleckém posudku pana [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 3. 12. 1997 (dále též jen„ znalecký posudek“). V tomto posudku je v rámci popisu rodinného domu [adresa] uvedeno:„ … Jedna obytná místnost zasahuje do sousedního rodinného domu [adresa].“ Žalovaní tedy vyjádřili přesvědčení, že předmětná místnost je součástí jejich stavby [adresa], která jim po právu náleží, že v roce 1995 (kdy byla mezi obcí [obec] jako prodávajícím a právními předchůdci žalobce jako kupujícími uzavřena kupní smlouva na dům [adresa]) byla předmětná místnost vyjmuta jako součást domu [adresa] z převodu na právní předchůdce žalobce při převodu domu [adresa]. V této souvislosti pak poukázali na čl. V kupní smlouvy ze dne 20. 12. 1995, kde je uvedeno, že do 2. podlaží obytného domu [adresa] zasahuje prostor obytné místnosti náležející k sousednímu rodinnému domku [adresa]. Upozornili na fakt, že v dané věci je situace poněkud nestandardní, když nad pozemek žalobce zasahuje jen část stavby žalovaných a současně některé nosné konstrukce jsou konstrukcemi společnými pro stavbu žalobce i žalovaných. Nicméně se v daném případě jedná o dlouhodobý pokojný stav, který nerušeně trval více než 50 let. Žalovaní tak konstatovali, že i kdyby soud dospěl k závěru, že předmětná místnost nemůže být součástí domu [adresa], pak žalovaní tento prostor v dobré víře užívají a udržují minimálně od roku 1983, přičemž od roku 1995 jim byla tato skutečnost potvrzena kupní smlouvu ze dne 20. 12. 1995 a následně kupní smlouvou ze dne 17. 12. 1997. Dle názoru žalovaných by v takovém případě muselo dojít k vydržení práva odpovídajícího věcnému břemeni užívání předmětné místnosti. Žalovaní uvedli, že po stavebnětechnické stránce je předmětná místnost zcela propojena s jejich stavbou [adresa], a to nejen tím, že jediný vstup je vybudován právě z domu [adresa], ale současně i po technické stránce, kdy elektrické rozvody jsou vedeny z domu [adresa], včetně pojistek a jističů, spotřeba elektrické energie je pak rovněž měřena měřičem umístěným v domě [adresa], místnost je vytápěna z topného systému domu [adresa]. Doplnili, že předmětnou místnost zcela zrekonstruovali, provedli výměnu okna, omítek, doplnili zateplení a opravili vnější fasádu, a to zcela na své náklady.

3. Okresní soud v Karlových Varech rozsudkem ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], zamítl předmětnou žalobu (výrok I.) a žalobci uložil povinnost zaplatit žalovaným oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů řízení částku 20 570 Kč (výrok II.). Soud prvního stupně dospěl k závěru, že v dané věci není dán naléhavý právní zájem žalobce na požadovaném určení práva ve smyslu ustanovení § 80 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu – dále též jen „o. s. ř.“. Jelikož soud zamítl určovací žalobu pro nedostatek naléhavého právního zájmu na takovém určení, nezabýval se již věcí samou. [právnická osoba] odvolání žalobce Krajský soud v Plzni jako soud odvolací usnesením ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací], napadený rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu řízení. Pokládal naléhavý právní zájem na požadovaném určení ve smyslu ust. § 80 o. s. ř. v dané věci za prokázaný. Konstatoval, že tvrdí-li žalovaní, že vlastníky sporné místnosti jsou oni, ať z titulu vydržení či z jiného právního důvodu, pak již tento spor sám o sobě je způsobilý založit naléhavý právní zájem na požadovaném určení. Naléhavý právní zájem nepochybně je dán i tím, že stavební úřad považoval rozhodnutí soudu za významné pro rozhodnutí o povolení stavebních úprav pro žalobce s tím, že jde o otázku vlastnického práva, kterou nemůže stavební úřad řešit sám.

5. Soud prvního stupně je ohledně otázky existence naléhavého právního zájmu na požadovaném určení vázán vysloveným názorem odvolacího soudu. Tudíž se v průběhu dalšího řízení soud zabýval již vlastním posouzením otázky sporného vlastnického práva účastníků k předmětné místnosti.

6. Soud učinil následující skutková zjištění.

7. Z náhledu do Informačního systému katastru nemovitostí, informace o pozemku parc. č. st. [anonymizováno], k.ú. [obec], bylo zjištěno, že žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, v [katastrální uzemí], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo].

8. Z náhledu do Informačního systému katastru nemovitostí, informace o pozemku parc. č. st. [anonymizováno], k.ú. [obec], bylo zjištěno, že žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], v [katastrální uzemí], obci [obec], zapsaného v katastru nemovitostí vedeném [stát. instituce], [stát. instituce] na listu vlastnictví [číslo].

9. Mezi účastníky bylo nesporné, že shora popsané pozemky účastníků spolu sousedí a stavby rodinných domů ([adresa] a [adresa]), které jsou jejich součástí, tvoří tzv. dvojdomek, že v druhém nadzemním podlaží rodinného domu [adresa] se nachází místnost o přibližné velikosti 3 x 4 metry s oknem směřujícím do ulice [ulice]. Tato místnost je v současné době přístupná dveřmi pouze ze stavby [adresa] ve vlastnictví žalovaných, kteří tuto místnost také výlučné užívají od roku 1983.

10. Z listiny nazvané kupní smlouva a smlouva o zřízení zástavního práva ze dne 20. 12. 1995 bylo zjištěno, že [územní celek] jako prodávající a zástavní věřitel na straně jedné a manželé [jméno] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], (rodiče žalobce) jako kupující a zástavce na straně druhé uzavřeli tuto smlouvu, na základě které se [územní celek] zavázala prodat a odevzdat manželům [příjmení] nemovitosti – obytný dům [adresa] se stavební parcelou [číslo] o výměře 158 m2, zapsané v katastru nemovitostí [právnická osoba] v [obec] na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres], se všemi součástmi a příslušenství (žumpa, zděná kolna), tak jak jsou popsány ve znaleckém posudku pana [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 14. 9. 1995, a manželé [příjmení] se zavázali tyto nemovitosti do svého bezpodílového vlastnictví koupit a převzít (dále též jen„ kupní smlouva z roku 1995“). V čl. V této smlouvy je uvedeno, že kupující se zavazují umožnit manželům [jméno] a [jméno] [příjmení] právo bydlení ve 2. podlaží obytného domu [adresa], kam zasahuje prostor obytné místnosti náležející k sousednímu rodinnému domku [adresa].

11. Z listiny nazvané kupní smlouva ze dne 17. 12. 1997 soud zjistil, že [územní celek] jako prodávající na straně jedné a manželé [celé jméno žalovaného] (žalovaní) jako kupující na straně druhé uzavřeli tuto smlouvu, na základě které se [územní celek] zavázala prodat a odevzdat manželům [příjmení] nemovitosti – obytný dům [adresa] na stavební parcele [číslo] o výměře 112 m2, zapsané v katastru nemovitostí [právnická osoba] v [obec] na [list vlastnictví] pro k.ú. [obec], [územní celek], okres [okres], se všemi součástmi a příslušenství (žumpa, garáž, kotelna, komora a dva sklady paliva), tak jak jsou popsány ve znaleckém posudku pana [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 3. 12. 1997, a manželé [celé jméno žalovaného] se zavázali tyto nemovitosti do svého bezpodílového vlastnictví koupit a převzít za dohodnutou kupní cenu (dále též jen„ kupní smlouva z roku 1997“).

12. Ze znaleckého posudku pana [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 3. 12. 1997 (dále též jen„ znalecký posudek“) soud zjistil, že znalec v rámci popisu oceňovaných objektů popsal oceňovaný rodinný dům [adresa] tak, že obsahuje dvě nadzemní podlaží a půdní prostor. V 1. NP je chodba, schodiště, garáž, kotelna, komora a dva sklady paliva. V mezipatře je WC. V 2. NP je chodba, schodiště, kuchyň, koupelna a tři obytné místnosti. Jedna obytná místnost zasahuje do sousedního rodinného domu [adresa]. Přílohou znaleckého posudku je evidenční list, z něhož se podává, že před prodejem žalovaní užívali specifikované prostory jakožto nájemníci (na základě nájemní smlouvy).

13. Z žádosti o vydání stavebního povolení ze dne 19. 4. 1932 (překlad z německého jazyka) bylo zjištěno, že tehdejší vlastník pan [jméno] [jméno] podal žádost o stavební povolení pro přístavbu a nadstavbu obytného a obchodního domu [adresa] v [obec] v souladu s přiloženými vyhotoveními stavebních plánů.

14. Ze zápisu ke stavebnímu povolení ze dne 20. 4. 1932 (překlad z německého jazyka) bylo zjištěno, že součástí nálezu je konstatování, že střecha domu [adresa] se zvýší na stejnou výšku jako u domu [adresa]. Z toho vyplývá, že již v této době existovaly vedle sebe dva samostatné domy (dvě samostatné stavby) s přidělenými dvěma čísly popisnými.

15. Ze stavebního povolení ze dne 29. 4. 1932 (překlad z německého jazyka) se podává, že tohoto dne bylo panu [jméno] [jméno], rukavičkáři, uděleno stavební povolení na přestavbu domu [adresa].

16. Ze zápisu z jednání komise o žádosti o udělení povolení k užívání stavby ze dne 7. 8 1932 (překlad z německého jazyka) /dále též jen„ zápis ze dne 7. 8. 1932“ / bylo zjištěno, že v rámci povolené přestavby a přístavby domu [adresa] byla v sousedním objektu v domě [adresa] provedena přístavba únikové chodby v přízemí a koupelny v 1. patře, která není zakreslena ve schváleném stavebním plánu a o kterou nebylo požádáno (bylo upozorněno, že musí být ohlášena samostatně [stát. instituce]). Dále byla při porovnání se schváleným stavebním plánem zjištěna odchylka spočívající v tom, že v prvním patře byla místnost zakreslená ve schváleném stavebním plánu rozdělena příčkou na dvě místnosti, z nichž jedna slouží jako kancelář a druhá jako výdejna. V rámci popisu dispozice domu [adresa] bylo uvedeno, že dům má čtyři podlaží (suterén, přízemí, první patro a podkroví), první patro domu bylo specifikováno tak, že se zde nachází jedna pracovní místnost, jeden sklad, jedna kancelář, jedna místnost pro výdejnu, jeden pokoj (tedy celkem pět místností).

17. Z Potvrzení o dokončení stavby ze dne 9. 8. 1932 (překlad z německého jazyka) vyplývá, že [stát. instituce] potvrdil, že panem [jméno] [jméno] rekonstruovaná a přistavená obytná budova sloužící i ke komerčním účelům nacházející se v [adresa], na pozemku kat. [anonymizováno] [číslo] byla dokončena dne 7. 8. 1932 a je připravena k užívání. Je zřejmé, že původně byly budovy [adresa] a [adresa] užívány jedním uživatelem (vlastníkem), který tyto budovy užíval jak k bydlení, tak ke komerčním účelům.

18. Ze stavební dokumentace (plánu přestavby) rodinného domu žalobce [adresa] z dubna roku 1932 se podává, že dům [adresa] má čtyři podlaží, jedno podzemní, dvě nadzemní a podkroví. Sporná místnost (v současné době užívána žalovanými jako vlastníky domu [adresa]) se nachází ve druhém nadzemním podlaží (1. patře) domu [adresa] vlevo od vstupu do domu, pod touto místností se nachází místnost v prvním nadzemním podlaží domu [adresa], nad ní pak zastřešené podkroví domu [adresa]. Ze zobrazeného čelního pohledu na dům je zřejmé, že sporná místnost je stejně jako místnost nacházející se pod ní a nad ní oddělena vertikálně od sousedního domu [adresa] (zřejmě) nosnou stěnou – středovou zdí, toto vertikální oddělení sousedních domů není nikterak modifikováno. Sporná místnost nebyla ve stavebním plánu z roku 1932 původně zakreslena jako samostatná místnost o velikosti cca 3 x 4 m s jedním okem do ulice (naopak, byla součástí velké místnosti, z níž vedly tři okna do ulice), vstup do této místnosti byl pouze z dalších místností v domě [adresa], nikoli z domu [adresa], tato místnost byla z levé strany (z čelního pohledu) oddělena (zřejmě nosnou) stěnou od domu [adresa], která byla součástí středové zdi mezi domy [adresa] (tvořícími dvojdomek). Ve stavebním plánu (v části týkající se 1. patra) je pak ručně dokreslena stěna (příčka) v původní velké místnosti se třemi okny do ulice, která tuto místnost rozděluje na dvě místnosti, jedna z nich (více vlevo z čelního pohledu), která přímo sousedí s domem [adresa], je sporná místnost o velikosti cca 3 x 4 m s jedním oknem do ulice. Původně tedy byly ve stavební dokumentaci týkající se 1. patra domu [adresa] zakresleny čtyři místnosti, po dokreslení příčky (stěny) pak pět místností. Toto nové (opravené) zakreslení dispozice 1. patra domu [adresa] (celkem pět místností) odpovídá tomu, jak byla specifikována dispozice 1. patra domu [adresa] v zápisu ze dne 7. 8. 1932.

19. Z e-mailu [územní celek] ze dne 2. 6. 2023 soud zjistil, že starostka [územní celek] sděluje právnímu zástupci žalobce, že předmětný dům, který dříve byl pod jedním číslem popisným, byl rozdělen na dvě čísla popisná, že po odsunu Němců byla v předmětné místnosti koupelna, kterou manželé [příjmení], kteří tuto nemovitost osídlili, stejně jako rodiče pana [celé jméno žalobce] dům vedle, předělali na jiné místo v domě a z této místnosti udělali pokoj.

20. Z výzvy k vyklizení nemovitosti ze dne 10. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce vyzýval žalované k vyklizení sporné místnosti v prvním nadzemním podlaží stavby [adresa].

21. Z žádosti o povolení stavebních úprav ze dne 22. 5. 2023 se podává, že právní zástupce žalobce požádal [stát. instituce] – stavební úřad o sdělení stanoviska k úmyslu žalobce změnit stávající stav, kdy místnost v prvním nadzemním podlaží stavby [adresa] užívají žalovaní, tím způsobem, že stavební otvor z nemovitosti sousedů manželů [adresa] zazdí, a naopak místnost zpřístupní ze své nemovitosti [adresa] vybouráním otvoru pro nové dveře v běžném rozměru.

22. Z výzvy [stát. instituce] – stavební úřad ze dne 23. 5. 2023 bylo zjištěno, že právní zástupce žalobce byl vyzván podle § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, k doplnění jeho žádosti ze dne 22. 5. 2023, a to do 1. 9. 2023, doložením nezpochybnitelného vlastnického práva k předmětné místnosti, popřípadě doložení pravomocného rozhodnutí příslušného soudu k určení vlastnického práva k předmětné místnosti.

23. Z žádosti právního zástupce žalobce ze dne 29. 5. 2023 a z usnesení [stát. instituce] – stavební úřad ze dne 31. 5. 2023 se podává, že k žádosti právního zástupce žalobce stavební úřad prodloužil stanovenou lhůtu uvedenou ve výzvě ze dne 23. 5. 2023 o jeden rok do 1. 9. 2024.

24. Z dopisu právního zástupce žalobce ze dne 6. 1. 2016, dopisu žalovaných ze dne 11. 1. 2016, dopisu právního zástupce žalobce ze dne 12. 1. 2016 a dopisu [stát. instituce], odbor životního prostředí, ze dne 12. 1. 2016 se podává, že mezi účastníky již v minulosti probíhal„ sousedský“ spor týkající se žumpy, která měla být společná pro rodinný dům [adresa] a sousední rodinný dům [adresa] Ani v této záležitosti se účastníci nedokázali shodnout na tom, kdo je vlastníkem žumpy, na koho z nich (zda na rodiče žalobce či na žalované) byla jako příslušenství převáděných nemovitostí (v rámci shora specifikovaných kupních smluv) převedena.

25. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další relevantní skutečnosti pro posouzení dané věci.

26. Vzhledem k závěru přijatému níže pak již z důvodu nadbytečnosti a hospodárnosti soud neprováděl další účastníky řízení navržené důkazy (účastnickým výslechem žalovaných, odborným posouzením propojení místnosti s domem [adresa], místním šetřením, znaleckým posudkem pana [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 14. 9. 1995, výslechem svědkyně [jméno] [příjmení] a svědka [jméno] [příjmení], výslechem dětí žalovaných, znaleckým oceněním snížení hodnoty domu [adresa] po ztrátě předmětné místnosti, smlouvou [číslo] ze dne 11. 9. 2006, fakturou od dodavatele [jméno] [příjmení], paragonem [číslo] ze dne 10. 6. 2022 o nákupu materiálu na provedení oprav, fakturou [jméno] [příjmení] ze dne 7. 7. 2022, čestným prohlášením ze dne 11. 6. 2006), které by měly vést k prokázání toho, jakým způsobem byla sporná místnost užívána předchozími obyvateli domu [adresa] či k prokázání provedených stavebních (rekonstrukčních) úprav žalovanými souvisejících s předmětnou spornou místností a jejich případné hodnoty (což však v dané věci není relevantní, tyto tvrzené skutečnosti nejsou právně významné). Výslechy navržených svědků nemůže být prokázáno, že sporná místnost byla historicky součástí domu [adresa], když se jedná o právní posouzení věci, nikoli skutkové zjištění. Zjištění, zda a jakým způsobem předchozí obyvatelé domu [adresa] a [adresa] v sedmdesátých či osmdesátých letech minulého století užívali spornou místnost (zda bylo užívána i předchozími obyvateli domu [adresa] a nikoli obyvateli domu [adresa]), není pro níže uvedený závěr rozhodné. Znalecký posudek pana [jméno] [příjmení] [číslo] ze dne 14. 9. 1995 navíc nebyl před koncentrací řízení předložen (ani znalcem na výzvu soudu). Odborné posouzení propojení sporné místnosti s domem [adresa] (k důkazu navržené žalovanými) soud neshledal potřebným, když mezi účastníky nebylo sporu o tom, že v současné době je vstup do sporné místnosti pouze dveřmi z vedlejší místnosti z domu [adresa], že dveře jsou vybourány v dělící stěně mezi domy [adresa] a [adresa]. Za relevantní v dané věci soud nepovažuje ani existenci prohnutí způsobené vahou příčky vybudované za účelem oddělení sporné místnosti. O existenci příčky (stěny) oddělující spornou místnost není mezi účastníky sporu a její stavebně technické důsledky nemají pro předmětný spor žádný význam. Tudíž soud neprovedl ani důkazy navržené žalobcem k prokázání této skutečnosti, a to místní ohledání a znalecký posudek v oboru stavebnictví.

27. Soud učinil následující skutkový závěr ve věci.

28. Žalobce je výlučným vlastníkem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům, žalovaní mají ve společném jmění manželů pozemek parc.č. st. [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa]. Tyto nemovitosti nabyli účastníci kupními smlouvami z roku 1995, resp. 1997 od [územní celek]. V rámci převodu domu [adresa] na žalované byl v kupní smlouvě odkaz na znalecký posudek, který obsahoval popis oceňovaného domu mimo jiné tak, že jedna obytná místnost v 2. NP zasahuje do sousedního rodinného domu [adresa]. Předmětné pozemky účastníků parc.č. st. [anonymizováno] a parc.č. st. [anonymizováno] spolu sousedí a stavby rodinných domů ([adresa] a [adresa]), které jsou jejich součástí, tvoří tzv. dvojdomek. Ve druhém nadzemním podlaží (prvním patře) rodinného domu [adresa], vertikálně nad povrchem pozemku parc. č. st. [anonymizováno], který je ve vlastnictví žalobce, se nachází místnost o přibližné velikosti 3 x 4 metry s jedním oknem směřujícím do ulice [ulice]. Tato místnost je v současné době přístupná dveřmi (které vedou stěnou oddělující domy [adresa] a [adresa]) pouze z domu [adresa] ve vlastnictví žalovaných, kteří tuto místnost také výlučné užívají od roku 1983, a to nejprve jako nájemci a posléze od roku 1998 jako vlastníci domu [adresa]. V roce 1932, kdy byl vlastníkem dvojdomku [adresa] jeden vlastník, byla prováděna přestavba a přístavba domu [adresa]. V rámci ní došlo i k určitým stavebním úpravám sousedního domu [adresa], které nebyly zakresleny ve schváleném stavebním plánu - byla provedena přístavba únikové chodby v přízemí a koupelny v 1. patře. Dále byla při porovnání se schváleným stavebním plánem zjištěna odchylka spočívající v tom, že v prvním patře domu [adresa] byla místnost zakreslená ve schváleném stavebním plánu rozdělena příčkou na dvě místnosti, z nichž jedna sloužila jako kancelář a druhá jako výdejna. Žalobce, prostřednictvím svého právního zástupce, vyzval žalované dopisem ze dne 10. 5. 2023 k vyklizení sporné místnosti a rovněž dne 22. 5. 2023 požádal [stát. instituce] – stavební úřad o sdělení stanoviska k úmyslu žalobce změnit stávající stav, kdy místnost v prvním nadzemním podlaží stavby [adresa] užívají žalovaní, tím způsobem, že stavební otvor z nemovitosti sousedů manželů [adresa] zazdí, a naopak místnost zpřístupní ze své nemovitosti [adresa] vybouráním otvoru pro nové dveře v běžném rozměru. [stát. instituce] – stavební úřad dopisem ze dne 23. 5. 2023 vyzval právního zástupce žalobce podle § 45 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, k doplnění jeho žádosti doložením nezpochybnitelného vlastnického práva k předmětné místnosti, popřípadě doložení pravomocného rozhodnutí příslušného soudu k určení vlastnického práva k předmětné místnosti.

29. Soud dospěl k následujícím právním závěrům:

30. V obecném zákoníku občanském z roku [číslo] (císařský patent [číslo] Sb. z. s.) nebyl pojem„ součást věci“ výslovně upraven. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 25. 9. 2012, sp. zn. 22 Cdo 2280/2012, konstatoval:„ Z ustálené judikatury a literatury, která byla od doby jeho účinnosti vytvořena a která v této otázce podává jasné řešení, vyplývá, že pokud je spojení součásti věci s věcí hlavní tak úzké, že nemůže být reálně oddělena nebo může být oddělena jen nehospodárným způsobem, jedná se o nesamostatnou součást věci, která sdílí osud věci hlavní, protože nemůže být zvláštním předmětem práva ([příjmení], H., [příjmení], R.: Grundriss des bürgerlichen Rechts, svazek 2, str. 10, rozhodnutí rakouského Nejvyššího soud dvora ze dne 12. července 1973, sp. zn. 6 Ob 146/73 nebo [příjmení], F. – [příjmení], J.: Komentář k československému zákoníku občanskému a občanské právo platné na Slovensku a v Podkarpatské Rusi. [obec], 1935, reprint původního vydání, [právnická osoba], [obec], 1998, svazek II., str. 30).“ 31. Podle § 24 zákona č. 141/1950 Sb., občanský zákoník, součásti věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc anebo její oddělitelná část poškodila nebo podstatně znehodnotila.

32. Podle § 118 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“), předmětem občanskoprávních vztahů jsou věci, a pokud to jejich povaha připouští, práva nebo jiné majetkové hodnoty.

33. Podle § 119 odst. l obč. zák. jsou věci movité nebo nemovité a podle odstavce 2 nemovitostmi jsou pozemky a stavby spojené se zemí pevným základem.

34. Podle § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila.

35. Podle § 3028 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále též jen „o. z.“), tímto zákonem se řídí práva a povinnosti vzniklé ode dne nabytí jeho účinnosti (tj. od 1. 1. 2014 – viz § 3081 o. z.).

36. Podle § 3028 odst. 2 o. z., není-li dále stanoveno jinak, řídí se ustanoveními tohoto zákona i právní poměry týkající se práv osobních, rodinných a věcných; jejich vznik, jakož i práva a povinnosti z nich vzniklé přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona se však posuzují podle dosavadních právních předpisů.

37. Ve smyslu § 3028 odst. 2 o. z. se od nabytí účinnosti nové právní úpravy (tj. od 1. 1. 2014) posuzují podle této úpravy zásadně i práva vlastnická; dosavadními právními předpisy se nadále řídí pouze jejich vznik (došlo-li k němu před účinností o. z.) a odvozená (sekundární) práva a povinnosti vzniklé přede dnem nabytí účinnosti o. z. Pro právní posouzení právní povahy věci – tedy otázku, zda jde o samostatnou věc v právním smyslu, součást věci hlavní, či příslušenství věci jiné – je proto rozhodná zásadně právní úprava účinná ke dni vyhlášení rozhodnutí (k tomu srov. § 154 odst. 1 o. s. ř.; rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 10. 9. 2019, sp. zn. 22 Cdo 217/2019). Případné převody, resp. přechody, vlastnického práva je nutné posuzovat podle právní úpravy účinné v době jejich realizace (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1932/2020).

38. Dle § 505 o. z. součást věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a co nemůže být od věci odděleno, aniž se tím věc znehodnotí.

39. Dle § 506 odst. 1 o. z. součástí pozemku je prostor nad povrchem i pod povrchem, stavby zřízené na pozemku a jiná zařízení (dále jen„ stavba“) s výjimkou staveb dočasných, včetně toho, co je zapuštěno v pozemku nebo upevněno ve zdech.

40. Dle § 3058 o. z. stanou-li se pozemek i stavba vlastnictvím téhož vlastníka, přestane být stavba samostatnou věcí a stane se součástí pozemku, na němž je zřízena. To neplatí, jedná-li se o stavbu, která není součástí pozemku podle tohoto zákona.

41. Uvedené obecné vymezení součásti věci v § 505 o. z. plně odpovídá obecnému vymezení součásti věci podle § 120 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. 12. 2013, pročež dosavadní judikatura je pro poměry o. z. v zásadě i nadále použitelná (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 1. 9. 2016, sp. zn. 20 Cdo 2736/2016, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 9. 6. 2016, sp. zn. 8 Tdo 651/2016).

42. Strohá dikce ustanovení § 120 odst. 1 obč. zák. identifikuje součást (i nemovité) věci její sounáležitostí (i funkční, dispoziční, stavebně technickou) k věci hlavní a (objektivní) nemožností jejího oddělení, aniž by se věc hlavní neznehodnotila. Oddělení zahrnuje nejrůznější způsoby (materiální) separace, které ve svém důsledku - jde-li vskutku o součást věci - znehodnocuje věc hlavní (nikoliv její součást) ve smyslu hodnotovém (cenově vyjádřitelném), kvantitativním, funkčním, estetickém (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2001, sp. zn. 20 Cdo 2369/99).

43. V rozsudku Nejvyššího soudu ČSR z 29. 9. 1975, sp. zn. 4 Cz 63/75, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] bylo mimo jiné vysloveno, že zákonným předpokladem součásti věci, že nemůže být od věci oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila, znamená fyzickou neoddělitelnost součásti, ale také neoddělitelnost a znehodnocení funkční. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/1990, se pak mimo jiné uvádí, že součást věci sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní.

44. Problematikou součásti věci se zabýval Nejvyšší soud i v rozsudku ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98, v němž uvedl, že„ podle § 120 odst. 1 obč. zák. součástí věci je vše, co k ní podle její povahy náleží a nemůže být odděleno, aniž by se tím věc znehodnotila. [právnická osoba] součásti věci je zákonným vyjádřením skutečnosti, že existují věci, jakožto hmotné předměty, které lze z hlediska právní teorie charakterizovat jako věci složené, tedy věci, které jsou vnitřně strukturovány a tvořeny relativně samostatnými částmi více nebo méně vzájemně spojenými. Zákon staví samostatnost věci ve vztahu k věci jiné na dvou kritériích: 1) na vzájemné sounáležitosti a 2) na míře jejich oddělitelnosti. První kritérium představuje spíše subjektivní rovinu, neboť‚ to ‚co k věci podle její povahy náleží‘, se určuje do značné míry podle lidských zvyklostí, zkušeností a norem vztahujících se ke konkrétní věci. Míra sounáležitosti se pak posuzuje prostřednictvím povahy té věci, která je považována za věc podstatnější, určující, a tedy ve vztahu více věcí za věc tzv. hlavní. Zákonný text touto obecnou úpravou dává prostor k individuálnímu posouzení, jaké vlastnosti věc hlavní vykazuje, aby odtud bylo možno odvíjet úvahy, zda jiná relativně samostatná věc k ní ‚patří‘ natolik neodmyslitelně, že nemůže již být považována za věc odlišnou. Druhé kritérium je více objektivní a sleduje spojení věcí především ve smyslu fyzickém. Formulace ‚nemůže být oddělena, aniž by se tím věc znehodnotila‘, však nevylučuje možnost faktické separace věcí, naopak vlastně v důsledcích jejich oddělení spatřuje měřítko samostatnosti věcí. Charakter ‚oddělení‘ zákon nestanoví, a tedy nutně tento pojem musí zahrnovat celou škálu způsobů od přímých zásahů do hmotné podstaty věci (např. vybourání vestavěných oken domu), přes manipulaci neničící podstatu věci (např. odmontování kola automobilu), po pouhé volně proveditelné odnětí věci (např. odnesení bezdrátového sluchátka od telefonního aparátu). Definici součásti věci pak z tohoto pohledu vyhovují ty případy, kdy oddělení kterýmkoliv z uvedených způsobů znamená pro věc hlavní (nikoliv též pro její oddělovanou součást) újmu na její hodnotě. Znehodnocením nemusí být ovšem jen ztráta hodnoty peněžní (byť ta bývá zpravidla výsledným odrazem ztráty jakýchkoliv jiných hodnot), nýbrž může jít i o znehodnocení funkční, estetické či jiné. Jinými slovy řečeno se znehodnocením míní stav, kdy hlavní věc v porovnání se stavem před oddělením její součásti slouží svému původnímu účelu méně kvalitně nebo mu nemůže sloužit vůbec. Teprve faktické oddělení součásti doprovázené znehodnocením věci hlavní přináší právní důsledek, že dřívější součást se stává věcí samostatnou a na dosavadní hlavní věci nezávislou“ (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2011, sp. zn. 22 Cdo 2958/2008). Znehodnocení věci ve smyslu § 120 odst. 1 obč. zák. nelze tedy chápat jen jako zničení nebo poškození věci hlavní. Oddělením součásti věci může dojít ke znehodnocení věci hlavní v tom smyslu, že poté plní svůj účel na nižší úrovni (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 30. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1249/2000).

45. Pokud má být hmotný předmět samostatnou věcí v právním slova smyslu, musí platit, že je materiální povahy (proto není věcí určitý prostor) a že je oddělen od ostatních věcí (žádná její část neprolíná, nemísí se s věcí jinou – proto není součástí věci jiné).

46. V dané věci byla a je sporná místnost součástí domu [adresa] (dle současné právní úpravy tedy jako součást domu [adresa] součástí pozemku parc.č. st. [anonymizováno]), nikoli domu [adresa]. Ze stavební dokumentace (plánu přestavby) rodinného domu žalobce [adresa] z dubna roku 1932 se podává, že sporná místnost nacházející se v prvním patře v domě [adresa] nebyla v tomto plánu původně zakreslena jako samostatná místnost (naopak, byla součástí velké místnosti, z níž vedly tři okna do ulice), vstup do této místnosti byl pouze z dalších místností v domě [adresa], nikoli z domu [adresa], tato místnost byla (stejně jako místnost pod ní v přízemí a podkroví nad ní) oddělena zdí (středovou zdí mezi domy [adresa] a [adresa]) od domu [adresa]. Tato místnost se nachází v druhém nadzemním podlaží domu [adresa], pod touto místností je místnost nacházející se v 1. nadzemní podlaží domu [adresa], nad touto místností je zastřešené podkroví domu [adresa]. Následně byl sice vytvořen vstup do této sporné místnosti z domu [adresa] (dveře probourané v dělící/středové zdi mezi domy [adresa] a [adresa]) a naopak zazděn vstup z jiné místnosti (místností) v domě [adresa], nicméně z žádného důkazu nevyplývá, že by sporná místnost měla být oddělena z domu [adresa] takovým způsobem, že by přestala být součástí tohoto domu. Z žádného předloženého důkazu (žalovaní žádný relevantní důkaz neoznačili) nevyplývá, že by byly provedeny takovéto stavební úpravy.

47. V této souvislosti pak soud poukazuje na judikaturu Nejvyššího soudu týkající se výkladu ustanovení občanského zákoníku o věcech jako předmětech občanskoprávních vztahů. K otázce, za jakých okolností může být předmětem občanskoprávního vztahu reálná část nemovité stavby, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku ze dne 8. 4. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1465/2000, publikovaném pod C [číslo] Souboru rozhodnutí Nejvyššího soudu, vydávaného nakladatelstvím [právnická osoba]. Beck (dále jen„ Soubor“). V uvedené věci byla předmětem převodu reálná část nemovité stavby. Nejvyšší soud uvedl, že„ dokud není stavba rozdělena, lze platně učiniti předmětem převodu buď celou věc nebo její ideální díl. Pokud má být např. převedena reálná část stavby, musí jít o takovou její část, která má již povahu samostatné věci. Reálné rozdělení stavby je možné jen tehdy, jestliže na základě stavebních úprav učiněných podle stavebněprávních předpisů vzniknou samostatné věci. Přitom k reálnému rozdělení stavby na dvě nebo více samostatných věcí nestačí rozdělení stavební parcely geometrickým oddělovacím plánem (rozsudek Nejvyššího soudu ČSR z 20. 12. 1985, sp. zn. 3 Cz 43/85, publikovaný v Bulletinu Nejvyššího soudu ČSR [číslo]). Stavbu lze reálně dělit jen vertikálně (srovnej např. R 285/1947 Sbírky rozhodnutí Československých soudů).“ 48. Reálné dělení nemovité stavby je tedy možné provést pouze vertikálně, a to tak, že výsledkem„ dělících“ stavebních úprav bude existence samostatné věci (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 296/2002).

49. Z hlediska souzeného sporu je podstatný závěr, dle nějž aby se určitá místnost stavby mohla stát částí stavby jiné, je třeba nejprve tuto místnost od stavby původní reálně oddělit. V souladu s výše citovaným rozhodnutím Nejvyššího soudu pak nestačí, že průchod do další místnosti (dalších místností) domu [adresa] byl zazděn, nýbrž by bylo nutné provést vertikální oddělení celé části domu (tedy části zasahující do všech podlaží domu, nejen jedné místnosti v druhém nadzemním podlaží) tak, aby tato část mohla být (byť i jen hypoteticky) samostatným předmětem občanskoprávních vztahů.

50. Jestliže žalovaní tvrdí, že v průběhu přestavby domu [adresa] v roce 1932 došlo k přičlenění sporné místnosti v domě [adresa] do domu [adresa], že již ve 30. letech vznikl stav, že předmětná místnost byla součástí domu [adresa], pak tato tvrzená skutečnost se z žádných předložených důkazů (a to ani ze zápisu ze dne 7. 8. 1932, na který žalovaní poukazovali a citovali z něj) nepodává. V zápise ze dne 7. 8. 1932 je jen upozorňováno na to, že byla provedena i přístavba únikové chodby v přízemí a koupelny v 1. patře v sousedním objektu [adresa]. Nikde se zde nehovoří o tom, že by snad měla být nějaká místnost (dle mínění žalovaných koupelna) v domě [adresa] od něj oddělena a přičleněna (nějakým konkrétním způsobem) k domu [adresa] (není zřejmé, jak žalovaní k tomuto závěru došli), že se stala jeho součástí. Stejně tak se ze zápisu ze dne ze dne 7. 8. 1932 nepodává, že by sporná místnost byla koupelna. Naopak, ze zápisu ze dne 7. 8. 1932 a ze stavební dokumentace z roku 1932 vyplývá, že v rámci povolené přestavby a přístavby domu [adresa] v roce 1932 došlo k tomu, že vznikla sporná místnost v tomto domě, a to v rozporu s původně schváleným stavebním plánem. Vznikla tak, že velká místnost se třemi okny do ulice zakreslená ve schváleném stavebním plánu byla rozdělena příčkou na dvě místnosti (jedna menší s jedním oknem do ulice a jedna větší s dvěma okny do ulice). Jedna místnost sloužila jako kancelář a druhá jako výdejna (tedy nikoliv jako koupelna). Tomu pak odpovídá i vymezení (popis, výčet jednotlivých místností) domu [adresa] v zápise ze dne 7. 8. 1932, kde je uvedeno, že v prvním patře domu se nachází jedna pracovní místnost, jeden sklad, jedna kancelář, jedna místnost pro výdejnu, jeden pokoj. V prvním patře domu [adresa] tak bylo pět místností, v původní stavební dokumentaci k prvnímu patru byly zakresleny čtyři místnosti, po dokreslení příčky (která rozděluje velkou místnost se třemi okny do ulice) pět místností. Žádná z těchto místností pak není koupelna. Je tedy zřejmé, že sporná místnost vznikla v rámci povolené přestavby a přístavby domu [adresa] (a to navíc, nad rámec schváleného stavebního plánu). Nikde se však nehovoří o tom, že by tato sporná místnost měla přičleněna k domu [adresa] (není ani zřejmé, z jakého důvodu by k tomuto mělo dojít), dokonce ani o tom, že by měla být přístupná, a to navíc pouze, ze sousedního domu [adresa]. Pro takový závěr se nenabízí ani žádný logický důvod (argument). Jednalo se s největší pravděpodobností o výdejnu (původní majitel domu [adresa] byl rukavičkář), která jistě měla být z praktických důvodů propojena se sousední kanceláří. Evidentně tak byla sporná místnost propojena s domem [adresa] dveřmi umístěnými ve středové zdi (tj. zdi, kde se stýkají domy [adresa] a [adresa]) a naopak„ odpojena“ od ostatních místností domu [adresa] až v následujícím období (k tomu, kdy k tomu došlo a jakým konkrétním způsobem však žalovaní neuvedli žádné tvrzení, neoznačili žádný důkazní prostředek, a to ani na výzvu soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř.).

51. Tvrdili-li žalovaní, že sporná místnost byla původně koupelna, o níž se hovoří v zápise ze dne 7. 8. 1932, která byla následně předělána na pokoj, pak soud k tomu uvádí, že tato skutečnost z provedených důkazů nevyplývá. V zápise ze dne 7. 8. 1932 je konstatováno, že úniková chodba a koupelna byla přistavěna v sousedním objektu v domě [adresa]. Dispozice domu [adresa] je zde jednoznačně specifikována a v 2. NP tohoto domu se žádná koupelna v té době nenacházela. Poukazovali-li žalovaní na e-mail starostky [územní celek] ze dne 2. 6. 2022, pak obsahem tohoto sdělení je holé konstatování, aniž by bylo relevantně odůvodněno a něčím konkrétním podloženo.

52. V daném případě žalovaní užívají minimálně od roku 1986, od roku 1998 jako vlastníci domu [adresa], před tím jako nájemci domu [adresa], spornou místnost nacházející se v sousedním domě žalobce [adresa]. K přístupu do této místnosti v domě žalobce používají dveře vytvořené ve zdi, která domy účastníků odděluje (středová zeď). To znamená, že stavebními úpravami – vytvořením (probouráním) vstupu (dveří) ve středové (dělící) zdi mezi domy [adresa] a [adresa] a zazděním vstupu v rámci domu [adresa], které proběhly někdy v období po roce 1932, byla z domu [adresa] zpřístupněna jen sporná místnost v 2. nadzemním podlaží domu [adresa] (a naopak byl zamezen přístup do sporné místnosti z ostatních místností domu [adresa]). Tyto stavební úpravy (k nimž zřejmě ani neexistuje žádná stavební dokumentace, stavební povolení) však nevedly k reálnému oddělení části domu [adresa] (oddělení sporné místnosti umístěné v domě [adresa]) a přičlenění k domu [adresa]. Zcela jednoznačně se nejednalo o vertikální rozdělení celého domu (stavby) [adresa] a oddělení sporné místnosti tak, aby se stala samostatnou věcí v právním smyslu. Byl-li tedy následně, v období po roce 1932, vytvořen vstup do sporné místnost z domu [adresa] a naopak byla tato místnost znepřístupněna z domu [adresa], nejednalo se o„ oddělující“ a naopak„ přičleňovací“ stavební úpravy.

53. Předmětná místnost tvořila a tvoří část (součást) domu [adresa] (do vlastnictví právních předchůdců žalobce byla převedena jako součást domu [adresa]) a jako taková by nemohla tvořit samostatný předmět právních vztahů. Je situována v nosných zdech domu [adresa] (jedna její stěna je středovou zdí mezi domy [adresa] a [adresa]) a navíc se jedná toliko o jednu menší místnost s jedním oknem do ulice ve druhém nadzemním podlaží tohoto domu, přičemž stavba má celkem čtyři podlaží, z toho jedno podzemní, dvě nadzemní, a podkroví. Z výše uvedeného plyne, že předmětná sporná místnost se nestala a ani se stát nemohla samostatnou věcí (nedošlo k vertikálnímu reálnému oddělení části domu [adresa], kdy by byla oddělena mimo jiné i sporná místnost v prvním patře domu) a že i nadále tvoří nedílnou část (součást) domu [adresa] a sleduje jeho právní osud. Na tomto závěru přitom nemůže nic změnit ani skutečnost, že v současné době je tato sporná místnost napojená na topný a elektrický systém domu [adresa]. Propojenost sporné místnosti s domem žalovaných společným rozvodem elektrické energie a tepla je jen druhotného významu. Ani tato skutečnost nemá bez dalšího žádný vliv z hlediska právního režimu předmětné sporné místnosti jako součásti domu [adresa]. Stejně tak není rozhodné, že aktuálně nemá sporná místnost žádné propojení s ostatními místnostmi v domě [adresa] (právě tuto skutečnost má žalobce v úmyslu změnit).

54. Jestliže žalovaní argumentovali tím, že sporná místnost byla při prodeji obcí [obec] v roce 1995 vyjmuta při převodu parc. č. st. [anonymizováno] a domu [adresa] na předchůdce žalobce a že na žalované byla převedena obcí [obec] v rámci převodu pozemku parc. č. st. [anonymizováno] a domu [adresa] kupní smlouvou ze 17. 12. 1997, pak soud upozorňuje, že zákon činí předmětem občanskoprávního vztahů věc jako celek. K otázce, za jakých okolností může být předmětem občanskoprávního vztahu reálná část nemovité stavby, se Nejvyšší soud vyjádřil v rozsudku, již shora citovaném, ze dne 8. 4. 2000, sp. zn. [spisová značka]. V uvedené věci byla předmětem převodu reálná část nemovité stavby. Nejvyšší soud uvedl, že„ dokud není stavba rozdělena, lze platně učiniti předmětem převodu buď celou věc nebo její ideální díl. Pokud má být např. převedena reálná část stavby, musí jít o takovou její část, která má již povahu samostatné věci. Reálné rozdělení stavby je možné jen tehdy, jestliže na základě stavebních úprav učiněných podle stavebněprávních předpisů vzniknou samostatné věci.“ 55. V rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 31. 1. 1990, sp. zn. 3 Cz 3/90, publikovaném ve Sbírce rozhodnutí a stanovisek pod č. 4/1992, se pak mimo jiné uvádí, že součást není způsobilým předmětem samostatných ujednání, ani občanskoprávního vztahu. Je vždy ve vlastnictví vlastníka věci hlavní a sdílí to, co se po právní stránce týká věci hlavní (srov. též rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 8. 10. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1105/2003).

56. V rozsudku ze dne 29. 7. 1999, sp. zn. 25 Cdo 770/98, Nejvyšší soud vyložil, že součást věci se věcí samostatnou stává faktickým oddělením od věci hlavní, nikoliv pouhým projevem vůle vlastníka vyjádřeným např. uzavřením kupní smlouvy týkající se jen součásti věci. Dokud je totiž součást spojena s věcí hlavní, nemá vůle vlastníka (na rozdíl od příslušenství podle § 121 odst. 1 obč. zák., pro něž je vůle vlastníka určující) vliv na to, že jde stále o jedinou věc, která přechází na nabyvatele automaticky se všemi součástmi i bez jejího výslovného označení v kupní smlouvě.

57. Součást věci přechází na nabyvatele ze zákona bez ohledu na to, zda byla ve smlouvě o převodu vlastnického práva k této věci součást výslovně uvedena; není významné, zda nabyvatel si uvědomil, že s věcí nabývá i její součást (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2003, sp. zn. 22 Cdo 1432/2002).

58. Ze shora citované judikatury pak zcela jednoznačně vyplývá, že i když je v kupní smlouvě ze dne 17. 12. 1997 (kterou byl převeden dům [adresa] a pozemek parc. č. st. [anonymizováno]) odkazováno na znalecký posudek, a v tomto je předmět prodeje (rodinný dům) popsán tak, že„ oceňovaný rodinný dům obsahuje dvě nadzemní podlaží a půdní prostor, v 1. nadzemním podlaží je chodba, schodiště, garáž, kotelna, komora a dva sklady paliva, v mezipatře je WC, v 2. nadzemním podlaží je chodba, schodiště, kuchyň, koupelna a tři obytné místnosti, jedna obytná místnost zasahuje do sousedního rodinného domu [adresa]“, nemohlo ve skutečnosti dojít k převodu sporné místnosti v druhém nadzemním podlaží domu [adresa] na žalované jako vlastníky domu [adresa]. Naopak, tato místnost jako součást domu [adresa] přešla na nabyvatele tohoto domu, tedy na právní předchůdce žalobce. Sporná místnost v domě [adresa], jak výše popsáno, nikdy nebyla reálně vertikálně oddělena od domu [adresa] tak, že by se stala samostatnou věcí v právním slova smyslu, nikdy tak nemohla tvořit samostatný předmět právních vztahů. Nikdy tak ani nebyla (nemohla být), jak výše popsáno, přičleněna k domu [adresa] (aby se stala součástí tohoto domu). Po nabytí účinnosti o. z. (zákona č. 89/2012 Sb.) se pak dům [adresa] (ve vlastnictví žalobce) včetně všech jeho součástí (tedy i sporné místnosti) stal ze zákona součástí pozemku, na němž dům [adresa] stojí (je postaven, zřízen), tedy pozemku parc.č. st. [anonymizováno] ve vlastnictví žalobce (když byl naplněn předpoklad uvedený v ustanovení § 3054 o. z., tedy že vlastník pozemku byl zároveň vlastníkem stavby stojícím na tomto pozemku.

59. Jen pro úplnost soud dodává, že nemohlo dojít ani k vydržení předmětné místnosti v domě [adresa] na straně žalovaných, neboť„ vydržení“ jen součásti nemůže vyvolat vlastnické následky – k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 16. 7. 2008, sp. zn. 28 Cdo 5175/2007.

60. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobě vyhověl a ve výroku I. vyslovil žalobcem požadované určení.

61. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 601,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku za žalobu v částce 5 000 Kč, za odvolání v částce 5 000 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. b), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), a to ve znění účinném do 31. 12. 2024, resp. podle čl. II vyhl. č. 258/2024 Sb. (za právní služby poskytnuté přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky přísluší advokátovi odměna podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti této vyhlášky) z tarifní hodnoty ve výši 50 000 Kč sestávající z částky 3 100 Kč za každý z osmi úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva ze dne 10. 5. 2023, písemné podání/návrh ve věci samé – žaloba, písemné podání ve věci samé – vyjádření ze dne 4. 12. 2023, písemné podání ve věci samé – vyjádření ze dne 16. 1. 2024, 2 úkony účast na jednání před soudem dne 17. 4. 2024, které trvalo déle než 2 hodiny, písemné podání ve věci samé – odvolání proti rozsudku ze dne 7. 5. 2024) včetně osmi paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 200 Kč ve výši 5 712 Kč a dále odměna stanovená dle § 9 odst. 4 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 a. t., a to ve znění účinném od 1. 1. 2025 (za právní služby poskytnuté po nabytí účinnosti vyhl. č. 258/2024 Sb.) z tarifní hodnoty ve výši 113 000 Kč sestávající z částky 5 620 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (písemné podání ve věci samé – vyjádření ze dne 24. 1. 2025, účast na jednání před soudem dne 29. 1. 2025) včetně dvou paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 140 Kč ve výši 2 549,40 Kč. Soud dodává, že nepřiznal náhradu nákladů řízení za písemné vyjádření ze dne 8. 1. 2024, neboť obsahem tohoto úkonu bylo doplnění tvrzení k výzvě soudu, kdy náklady žalobce s tímto úkonem spojené nelze považovat za účelně vynaložené, neboť uvedené údaje mohly a měly být obsaženy již v žalobě samotné.

Poučení