11 C 193/2024 - 61

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] o zaplacení 200 000 Kč a omluvu takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 23 582 Kč, zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaslat žalobci písemnou omluvu ve znění: „Omlouváme se Vám za dlouhodobé a neodčinitelné průtahy trvající po dobu dvou let a pěti měsíců při vyplácení sociální dávky.“ a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal poskytnutí omluvy v širším rozsahu, než je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku, a ve které se žalobce domáhal zveřejnění omluvy na internetových stránkách žalované po dobu nejméně dvou měsíců, zamítá.

IV. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 176 418 Kč, zamítá.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 5 885,72 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 200 000 Kč a omluvy jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Úřadu práce ČR, Krajské pobočky v [adresa], Kontaktní pracoviště [adresa] (dále jen „ÚP [adresa]“) pod sp. zn. [spisová značka] včetně navazujícího řízení vedeného u Krajského soudu v [adresa] (dále jen „[název soudu]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že věc se týká výplaty dávky v hmotné nouzi, jejíž výplatu ÚP [adresa], a následně také [organizační složka státu] (dále jen „[organizační složka státu]“) nejprve popíraly, poté pozdržely v celkové úhrnné době 2 a půl roku. Dávka byla splatná ke dni [datum]. Následkem nekvalifikovaného, nepodloženého a diletantského rozhodnutí ÚP [adresa] tuto dávku nevyplatit, s odkazem na prý již proběhnuvší a neplatnou smlouvu o výkonu veřejné služby, což až do rozhodnutí krajského soudu potvrzovalo i [organizační složka státu], došlo k uvržení žalobce do stavu nouze a hmotné bídy, a to přesto, že se svou prací snažil své postavení si zlepšit. Státní úřady (ÚP [adresa] a [organizační složka státu]) tak zcela selhaly ve svém původním poslání, pro které byly ustanoveny, totiž zabraňovat pádu do bídy u těch nezaměstnaných, kteří se snaží, a to nejen najít práci, ale i pomoci po dobu nezaměstnanosti v místě svého bydliště veřejně prospěšnými pracemi. Výhradně vinou diletantství ÚP [adresa] tak došlo nejprve ke včasnému neprodloužení smlouvy o výkonu veřejné služby a následně pak ještě ke sprostějšímu pozastavení výplaty zvýšené dávky, ač na nezákonnost tohoto postupu byly obě složky (jak ÚP [adresa], tak i [organizační složka státu]) žalobcem důrazně upozorňovány. Vinou diletantství státní správy tak byl žalobce, bez vlastního zavinění, uvržen do dlouhotrvající bídy, která byla odstraněna až vyplacením této dávky po rozhodnutí [název soudu], k čemuž došlo až dne [datum]. Zavinění obou státních složek (ÚP [adresa] a [organizační složka státu]) je zde tedy zcela nesporné, celkové průtahy dosáhly dvou let a pěti měsíců a způsobily velmi závažné následky. [organizační složka státu] dodnes neuhradilo žalobci ani náklady řízení, a to ani soudního, ani správního.

3. S ohledem na uvedené tak žalobce požadoval odškodnění nemajetkové újmy za nezákonné zadržování sociální dávky, navíc sloužící k holému přežití, a za uvržení do stavu bídy, a to po dobu dvou a půl roku, kdy za částku spravedlivého zadostiučinění považoval 200 000 Kč. Požadavek na úhradu této částky a na poskytnutí písemné omluvy žalobce uplatnil u žalované, ta však v dané lhůtě nijak nereagovala.

4. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal poskytnutí omluvy ve znění: „Omlouváme se Vám za dlouhodobé, neodůvodněné a neodčinitelné průtahy trvající po dobu dvou let a pěti měsíců při vyplácení sociální dávky, jež Vás nezaslouženě a nezákonně uvrhly do bídy, a to výhradně vinou našeho nekvalifikovaného personálu, jenž tvrdošíjně odmítal respektovat Vaše zákonné, podložené a erudované stanovisko.“, kterou by byla žalovaná povinna zaslat žalobci písemně na samostatném listu papíru s vnitřní adresou žalobce a současně ji zveřejnit na svých internetových stránkách po dobu nejméně dvou měsíců, a zaplacení částky 200 000 Kč.

5. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne [datum] žádost o poskytnutí zadostiučiněni za nemajetkovou újmu. Žalovaná v rámci předběžného projednání přiznala žalobci zadostiučinění v částce 23 582 Kč, tato částka byla žalobci vyplacena. Na tomto svém stanovisku žalovaná setrvává. K věci samé pak žalovaná uvedla, že oznámením ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], bylo zahájeno správní řízení ve věci změny výše dávky příspěvku na živobytí. ÚP [adresa] rozhodl rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], s účinností od [datum] o snížení příspěvku na živobytí z částky 8 950 Kč na 5 960 Kč. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce dne [datum] odvolání. [organizační složka státu] jako odvolací orgán rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], prvostupňové rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo ÚP [adresa] k novému projednání. ÚP [adresa] rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], rozhodl o snížení příspěvku na živobytí z částky 8 950 Kč na částku 5 960 Kč. Dne [datum] se žalobce proti tomuto rozhodnutí odvolal. Odvolací orgán rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], zrušil druhé prvostupňové rozhodnutí a věc vrátil k novému projednání. ÚP [adresa] rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], rozhodl znovu o snížení dávky. Odvolací orgán rozhodnutím ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], zamítl odvolání a napadené rozhodnutí potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu ke [název soudu], který rozsudkem ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], žalobou napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil k dalšímu řízení. S ohledem na tuto skutečnost odvolací orgán vydal dne [datum] rozhodnutí č. j. [číslo jednací], kterým zrušil rozhodnutí ÚP [adresa] a věc vrátil k novému projednání. Rozhodnutí bylo žalobci doručeno dne [datum]. Spisová dokumentace spolu s rozhodnutím byla ÚP [adresa] doručena až dne [datum] a nikoliv bezodkladně, ÚP [adresa] se tak nemohl řídit rozsudkem soudu a včas přehodnotit rozhodné skutečnosti. Částka 2 990 Kč byla žalobci přiznána až oznámením ÚP [adresa] ze dne [datum]. Po takto provedené rekapitulaci žalovaná uvedla, že posuzované řízení trvalo 27 měsíců a 22 dnů ([datum] – [datum]). Odvolací orgán se dopustil výrazného průtahu, když rozhodnutí ze dne [datum], č. j. [číslo jednací], kterým zrušil rozhodnutí ÚP [adresa] a věc mu vrátil k novému projednání, doručil ÚP [adresa] spolu se spisovou dokumentací až dne [datum] a nikoliv bezodkladně. Došlo tak ke vzniku průtahu v délce 8 měsíců. Délku řízení lze označit za nepřiměřenou tehdy, neodpovídá-li složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a zároveň tkví v příčinách vycházejících výlučně z působení státu v projednávané věci, nikoli poškozeného. To je i případ posuzovaného řízení. Řízením v oblastech sociálního zabezpečení se přiznává zvýšený význam. Řízení probíhalo ve třech instancích a bylo zatíženo výrazným průtahem. Po přihlédnutí ke všem těmto aspektům hodnotila žalovaná délku správního řízení jako nepřiměřenou a konstatovala, že došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věta druhá a třetí zákona č. 82/1998 Sb., a tím k porušení práva žalobce na projednání věci v přiměřené lhůtě. Při stanovení výše zadostiučinění vyšla žalovaná ze základní částky 15 000 Kč za rok řízení, resp. 1 250, Kč za jeden měsíc řízení. Částka byla stanovena při spodní hranici rozpětí upraveného ve stanovisku Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. Cpjn 206/2010, neboť po zvážení všech okolností nelze dobu trvání řízení označit jako výrazně či extrémně dlouhou. V souladu s platnou judikaturou a stanoviskem bylo dále přistoupeno ke krácení na polovinu pro první dva roky trvání řízení. Takto stanovenou základní částku pak žalovaná zvýšila o 10 %, neboť se jedná o řízení o dávce z oblasti sociálního zabezpečení, přičemž podle judikatury mají řízení o takových dávkách pro žadatele zvýšený význam, a o 10 %, neboť řízení bylo zatíženo významným průtahem. Konečná výše kompenzace za újmu způsobenou v souvislosti s délkou posuzovaného řízení tak byla žalovanou stanovena na 23 582 Kč, tato částka byla žalobci poukázána dne [datum]. Žalovaná tedy nárok žalobce projednala a odškodnění poskytla v rámci šestiměsíční lhůty a je přesvědčena, že výše finanční kompenzace, kterou žalobci poskytla, je zcela adekvátní a odůvodněná.

6. Při jednání konaném dne [datum] žalobce potvrdil, že mu byla žalovanou vyplacena přiznaná částka zadostiučinění 23 582 Kč, a do této částky vzal svou žalobu částečně zpět. Dále žalobce uvedl, že po obdržení stanoviska žalované napsal, že mohla uznat více, ale že je rád, že to aspoň uznala, že si to uvědomila, a že pokud zaplatí alespoň náklady sepsání již podané žaloby a soudní poplatek, takže je ochotný žalobu stáhnout, ale žalovaná na to nereagovala.

7. K obraně žalované pak žalobce při jednání uvedl, že v dané věci šlo o to, že úřad práce měl tehdy uzavřenou dohodu s obcí o veřejně prospěšné činnosti nezaměstnaných. Žalobce byl tehdy nezaměstnaný a v rámci této dohody vykonával spolu se svou tehdejší spolubydlící veřejně prospěšné práce, za které nedostávali odměnu, ale dostávali zvýšenou dávku v nezaměstnanosti. Jednalo se asi o 1 500 Kč měsíčně, což je celkem zanedbatelná částka, ale za situace, kdy člověk žije ze životního minima, tak je samozřejmě důležitá. Smlouva mezi obcí a úřadem práce formálně končila asi [datum] a nikdo je na to neupozornil, že smlouva skončila. Jak úřad práce, tak obec si toho všimli až dodatečně a žalobce a jeho spolubydlící v plnění pokračovali. Starosta v tom pokračoval také, zadal jim úkoly na další měsíc a oni je splnili. Úřad práce jim ale snížil dávku, nevyplatil ji v té plné výši, a když se přišli ptát proč, tak jim řekli, že smlouva skončila, že tím pádem to nemá smluvní podklad, a že jim tedy za ten měsíc zvýšenou podporu nevyplatí. Žalobce jim řekl, že pokud ví, tak každá smlouva platí tak dlouho, dokud ji obě strany plní, bez ohledu na to, co je v ní uvedeno jako konečné datum. Pokud konečné datum proběhlo a obě strany plní dál, tak se má za automaticky prodlouženou, pokud ji jedna ze stran nevypověděla nějakým doložitelným způsobem, ať už ústně nebo písemně, a že tedy má tu smlouvu nadále za platnou. A v tom vznikl předmětný rozpor. Žalobce tvrdil, že smlouva platí dál, že dělali na základě smluvního podkladu, a hlavně že práci odvedli a nedostali ji zaplacenou. Úřad práce se tak dostává do naprosto nemravné situace, kdy v podstatě vykořisťuje ty nejchudší z nejchudších, kteří žijí z životního minima. Napřed je pošle něco dělat, a když to udělají, tak jim za to nezaplatí ani to minimum, které jim slíbil. To žalobci připadalo jako krajně nemravné jednání ze strany státního orgánu, které samozřejmě všestranně rozporoval a dlouho neuspěl. ÚP [adresa] to nezajímalo, trvali na tom, že jestliže smlouva skončila k [datum], tak to dál nemělo svůj podklad. Totéž stanovisko de facto zaujalo i [organizační složka státu], takže žalobci nezbylo než podat správní žalobu k soudu, který řekl, že má žalobce pravdu, a rozhodnutí zrušil, ale nepřiznal žalobci žádnou náhradu nákladů řízení. Nepřiznání náhrady nákladů řízení ani za situace, kdy mu dal soud naprosto zapravdu, že žaloba byla odůvodněná a po právu, považuje žalobce za výsměch opět těm nejchudším, protože žalobce v té době byl nezaměstnaný a žil z nejnižší sociální dávky, životního minima. Na základě rozhodnutí soudu pak [organizační složka státu] zrevidovalo své stanovisko, ale zase jim to trvalo ještě hodně dlouho, rozhodně déle než žalovanou uváděných šest měsíců. V rámci vyřizování nyní projednávaného požadavku na odškodnění pak žalovaná poskytla kompenzaci za délku řízení, ale nikoliv za to, že žalobce v době, kdy nevyplatili předmětnou dávku, uvrhli do bídy. To je podstata této žaloby. To, že to od rozhodnutí krajského soudu trvalo dlouho, už žalobce tolik nebolelo, protože v té době už pracoval a pobíral normální plat, takže už jej do bídy uvrhnout nemohli, ale žaloba byla podána proto, že v době, kdy mu měli dávku vyplatit a nevyplatili, tj. v červnu [rok], jej skutečně uvrhli do bídy. Vykompenzovali to až po třech letech, kdy už je to žalobci celkem k ničemu, protože dávka má řešit okamžitou situaci. Jestliže člověk dostává [částka] na měsíc, tak i [částka] je podstatná částka. Pokud ji nevyplatí, tak to znamená, že člověk má jen na jídlo, nemůže nikam jezdit, nemůže nic vyřizovat, nic dělat, nemůže si koupit cartridge do tiskárny, nemůže nic tisknout, má zkrátka zásadní omezení v životě. Za to žalobci žádná kompenzace poskytnuta nebyla, žalovaná o tom nemluví, neomluvila se za to a snad si to ani neuvědomuje. Žalovaná se neomluvila za nekvalifikovanost svých pracovníků a za to, že žalobci bezdůvodně nevyplatila dávku. Průtahy jsou jedna věc, ale ty vznikly nějakým nezákonným rozhodnutím, za které se žalovaná nikdy neomluvila.

8. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

9. Dne [datum] se žalobce dostavil na ÚP [adresa], kde mj. dokládal odpracovaných 32 hodin veřejné služby v červnu [rok]. ÚP [adresa] oznámením ze dne [datum] vyrozuměl žalobce o zahájení správního řízení ve věci změny výše dávky příspěvek na živobytí o odůvodněním, že smlouva na veřejnou službu mezi obcí [adresa] a úřadem práce, na základě které žalobce pracoval na veřejné službě v obci [adresa], platila od [datum] do [datum] a starosta obce [adresa] nepožádal o její prodloužení. Z tohoto důvodu tak dochází ke snížení částky potřebnosti na existenční minimum. Přípisem z téhož dne byl žalobce vyzván k seznámení se s podklady pro rozhodnutí a k případnému vyjádření ve lhůtě 5 pracovních dnů. Obě písemnosti byly žalobci doručeny poštou dne [datum]. O zaslání oznámení o zahájení správního řízení byl žalobce vyrozuměn též e-mailem ze dne [datum], ve kterém mu bylo současně sděleno, že ÚP [adresa] má uzavřené platné smlouvy na veřejnou službu s městem [adresa]-technické služby a s [právnická osoba] a že se má žalobce v případě zájmu dostavit k sepsání smlouvy o veřejné službě. Dne [datum] se žalobce dostavil na ÚP [adresa], kde mu bylo sděleno, že mu bylo dne [datum] zasláno oznámení o zahájení správního řízení a jeho důvody. K tomu žalobce uvedl, že souhlasí a nemá námitek k vydání oznámení/rozhodnutí. Rozhodnutím ze dne [datum] rozhodl ÚP [adresa], že se žalobci ode dne [datum] snižuje dávka příspěvek na živobytí z 8 950 Kč na 5 960 Kč měsíčně z důvodu, že platnost smlouvy, na základě které žalobce vykonával veřejnou službu, skončila dne [datum]. Rozhodnutí bylo vypraveno dne [datum] a žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] došlo ÚP [adresa] odvolání žalobce, ve kterém argumentoval tím, že smlouva s obcí [adresa], jejíž formální neprodloužení je důsledkem nedbalosti pracovníků ÚP [adresa], trvala fakticky dále, když jak žalobce, tak obec [adresa] v jejím plnění dále pokračovali. Téhož dne se žalobce dostavil na ÚP [adresa], byla mu nabídnuta veřejná služba v Městském úřadu [adresa] či v [název města], o což žalobce neměl zájem. Dne [datum] byl spis s odvoláním předložen [organizační složka státu], které rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], napadené rozhodnutí zrušilo a věc vrátilo ÚP [adresa] k novému projednání. Důvodem zrušení rozhodnutí bylo, že ÚP [adresa] nedostatečně zjistil skutkový stav (jaký byl vztah mezi úřadem práce a obcí [adresa] a mezi obcí [adresa] a žalobcem, proč obec [adresa] nepožádala o prodloužení smlouvy, když věděla, že smlouva na veřejnou službu končí [datum], a přesto starosta obce [adresa] žalobci potvrdil odpracované hodiny za měsíc červen [rok]) a nevysvětlil, jaký to mělo vliv na snížení dávky. Spis byl vrácen ÚP [adresa] dne [datum]. Rozhodnutím ze dne [datum] ÚP [adresa] opětovně rozhodl, že se žalobci ode dne [datum] snižuje dávka příspěvek na živobytí z 8 950 Kč na 5 960 Kč měsíčně z důvodu, že platnost smlouvy, na základě které žalobce vykonával veřejnou službu, skončila dne [datum], když obec [adresa] o její prodloužení nepožádala. Rozhodnutí bylo vypraveno dne [datum] a žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] došla ÚP [adresa] výzva žalobce k neprodlené výplatě dlužné částky dávky životního minima za měsíc červen [rok] ve výši 2 990 Kč. Téhož dne došlo ÚP [adresa] odvolání žalobce, ve kterém jednak namítal, že se ÚP [adresa] neřídil pokyny ze zrušovacího rozhodnutí [organizační složka státu] a neodstranil vytýkané vady předchozího rozhodnutí, jednak věcně argumentoval obdobně jako v případě prvého odvolání. Přípisem ze dne [datum] sdělil ÚP [adresa] žalobci, že smlouva, na základě které žalobce vykonával veřejnou službu, byla platná do [datum], o další smlouvu obec [adresa] nepožádala, nová žádost byla podána až v říjnu [rok], a nelze tak uplatňovat nároky za měsíc červen [rok]. V podání došlém ÚP [adresa] dne [datum] žalobce trval na tom, že smlouva platila i v červnu [rok], když byla oběma stranami plněna. Dne [datum] byl spis předložen [organizační složka státu] které rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], napadené rozhodnutí opět zrušilo a věc vrátilo ÚP [adresa] k novému projednání. Důvodem zrušení rozhodnutí bylo opětovně, že ÚP [adresa] nedostatečně zjistil skutkový stav (jaký byl vztah mezi úřadem práce a obcí [adresa] a mezi obcí [adresa] a žalobcem, proč obec [adresa] nepožádala o prodloužení smlouvy, když věděla, že smlouva na veřejnou službu končí [datum], a přesto starosta obce [adresa] žalobci potvrdil odpracované hodiny za měsíc červen [rok]), resp. neprovedl právní výklad platnosti smlouvy a nevysvětlil, jaký to mělo vliv na snížení dávky. Spis byl vrácen ÚP [adresa] dne [datum]. Rozhodnutím ze dne [datum] ÚP [adresa] opětovně rozhodl, že se žalobci ode dne [datum] snižuje dávka příspěvek na živobytí z 8 950 Kč na 5 960 Kč měsíčně z důvodu, že platnost smlouvy, na základě které žalobce vykonával veřejnou službu, skončila dne [datum], když obec [adresa] o její prodloužení nepožádala (v odůvodnění rozhodnutí podrobněji rozvedeno). Rozhodnutí bylo vypraveno dne [datum] a žalobci doručeno dne [datum]. Dne [datum] došlo ÚP [adresa] odvolání žalobce, ve kterém opětovně namítal, že se ÚP [adresa] neřídil pokyny ze zrušovacího rozhodnutí [organizační složka státu], neodstranil vytýkané vady předchozího rozhodnutí a nevěnuje se podstatě věci, jednak věcně argumentoval obdobně jako v případě prvých dvou odvolání (faktickým výkonem veřejné služby i v červnu [rok]). Dne [datum] byl spis předložen [organizační složka státu] které rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], odvolání žalobce zamítlo a napadené rozhodnutí potvrdilo. [organizační složka státu] takto rozhodlo, když se ztotožnilo s právním názorem, že pro výplatu zvýšené dávky je rozhodující formální existence smlouvy, na základě které je veřejná služba vykonávána, přičemž úřad práce nemá povinnosti upozorňovat na blížící se konec platnosti takové smlouvy (zjištěno ze spisu ÚP [adresa] sp. zn. [spisová značka]).

10. Správní žalobou došlou [název soudu] dne [datum] se žalobce vůči [organizační složka státu] domáhal zrušení shora uvedeného rozhodnutí [organizační složka státu] ze dne [datum]. Žaloba byla dne [datum] zaslána [organizační složka státu] s výzvami k vyjádření a k předložení správního spisu, obojí ve lhůtě 1 měsíce. Současně byla [organizační složka státu] zaslána výzva k vyjádření k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání, a to ve lhůtě 2 týdnů. Dne [datum] došlo soudu vyjádření [organizační složka státu] k žalobě. Dne [datum] bylo vyjádření [organizační složka státu] spolu s výzvou k vyjádření k možnosti rozhodnutí věci bez nařízení jednání ve lhůtě 2 týdnů zasláno žalobci. Dne [datum] došly soudu vyžádané správní spisy ÚP [adresa] a [organizační složka státu]. Dne [datum] soud bez ústního jednání vyhlásil rozsudek, kterým zrušil rozhodnutí [organizační složka státu] ze dne [datum] a věc vrátil [organizační složka státu] k dalšímu řízení (výrok I), rozhodl, že [organizační složka státu] nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok II), a rozhodl, že žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává (výrok III). Soud se neztotožnil s názorem žalobce, že by při faktickém pokračování výkonu veřejné služby došlo k prodloužení smlouvy, ani že by správní orgány měly povinnost upozorňovat na blížící se konec platnosti takové smlouvy, za podstatné pro vznik nároku na zvýšenou dávku však (z důvodů podrobně rozvedených v odůvodnění rozsudku) považoval faktické vykonání veřejné služby žalobcem v červnu [rok], přestože smluvní podklad, který výkon veřejné služby formalizoval, v té době již zanikl. Písemné vyhotovení rozsudku bylo vypraveno dne [datum] a žalobci doručeno dne [datum], kdy rozsudek též nabyl právní moci. Správní spisy byly vráceny [organizační složka státu] dne [datum] (zjištěno ze spisu [název soudu] sp. zn. [spisová značka]). 11. [organizační složka státu] rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci [datum], zrušilo rozhodnutí ÚP [adresa] ze dne [datum] a věc vrátilo ÚP [adresa] k novému projednání. Důvodem zrušení rozhodnutí bylo, že ÚP [adresa] při vázanosti názorem a výkladem podaným [název soudu] musí opětovně posoudit nárok žalobce na zvýšenou dávku v souladu se skutečně vykonanou veřejnou službou. Spis (obsahující i rozsudek [název soudu]) byl vrácen ÚP [adresa] až dne [datum](!). ÚP [adresa] rozhodnutím ze dne [datum] rozhodl o ponechání dávky příspěvku na živobytí ve výši 8 950 Kč žalobci ode dne [datum]. Rozhodnutí bylo vypraveno dne [datum]. Kdy rozhodnutí nabylo právní moci, není ze spisu patrné, ve spisu absentuje doručenka od žalobce i vyznačení doložky právní moci (zjištěno ze spisu ÚP [adresa] sp. zn. [spisová značka]).

12. Žádostí ze dne [datum], došlou žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované požadavky na poskytnutí písemné omluvy a na zaplacení částky 200 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení, v důsledku které došlo k pozdržení výplaty dávky v hmotné nouzi o 2,5 roku (žalobci měl být dle jeho tvrzení doplatek dávky uhrazen dne [datum]). Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 23 582 Kč. Platební poukaz k zaplacení částky 23 582 Kč byl vyhotoven dne [datum] a částka byla žalobci uhrazena (zjištěno ze žádosti, stanoviska, platebního poukazu, shodných tvrzení účastníků stran provedení úhrady).

13. Obsahem spisu [organizační složka státu] týkajícího se odvolacího řízení soud důkaz neprováděl, když obsahem tohoto spisu není nic, co by již nebylo zjištěno ze spisu ÚP [adresa]. Jako nadbytečný soud zamítl návrh žalobce na provedení důkazu obsahem návrhu smíru, který měl adresovat žalované, když skutečnost, co bylo obsahem takového návrhu smírného řešení, stejně jako, že žalovaná tento návrh neakceptovala, není pro posouzení věci podstatné.

14. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

15. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

16. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

17. Žalobce vzal svou žalobu stran žalovanou uhrazené částky zpět v rámci zahájení projednání věci samé, soud tak rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

18. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

19. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

20. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

21. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě (odst. 1). Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda (odst. 2).

22. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu (odst. 1). Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo (odst. 2). V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného (odst. 3).

23. Posuzované řízení bylo zahájeno dne [datum], kdy zahájení řízení z moci úřední ÚP [adresa] oznámil žalobci při jeho osobní návštěvě ÚP [adresa], a bylo skončeno nabytím právní moci čtvrtého rozhodnutí ÚP [adresa], k čemuž pravděpodobně došlo ve druhé polovině listopadu [rok] (rozhodnutí bylo vypraveno dne [datum], bylo proti němu možné podat odvolání ve lhůtě 15 dnů, doplatek dávky měl být žalobci uhrazen dne [datum]). Řízení tedy trvalo celkem 2 roky a 4 měsíce, resp. 28 měsíců.

24. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že posuzované řízení nebylo nijak zvlášť skutkově složité ani ve fázi řízení před správními orgány, ani ve fázi řízení před správními soudy. Správní orgány rozhodovaly na podkladě listin, které měly sami k dispozici či které jim žalobce předložil již před zahájením řízení, správnímu soudu nebyly předkládány nijak obsáhlé spisy správních orgánů. Složitost řízení po stránce procesní zvyšoval jen počet orgánů státu zapojených do rozhodování a jejich stupně, kdy ÚP [adresa] rozhodoval ve věci 4x, [organizační složka státu] rozhodovalo ve věci 3x a [název soudu] rozhodoval ve věci 1x. Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Uvedené však neplatí pro prvá dvě rozhodnutí ÚP [adresa] a na ně navazující odvolací řízení u [organizační složka státu], ve kterých byla napadená rozhodnutí opakovaně zrušena pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nevysvětlení vztahu ukončení smlouvy o výkonu veřejné služby k nároku žalobce na zvýšenou dávku příspěvku na živobytí, kdy tyto skutečnosti je naopak nutno přičíst k tíži státu v rámci kritéria postupu orgánů veřejné moci (viz dále). Věc byla složitější z hlediska právního, kdy docházelo ke střetu dvou právních názorů stran podmínek vzniku nároku na zvýšenou dávku (výkon veřejné služby jen na podkladě existující smlouvy x faktický výkon veřejné služby), kdy konečný výklad podal až správní soud.

25. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci, je nutno konstatovat, že jak v řízení před správními orgány, tak v řízení před správním soudem došlo k nedůvodným prodlevám, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínit lze zejména následující. Dne [datum] došel spis [organizační složka státu] s odvoláním do třetího rozhodnutí ÚP [adresa], [organizační složka státu] pak o odvolání rozhodlo až dne [datum], tj. za 56 dnů, přitom dle § 90 odst. 6, § 71 odst. 3 správního řádu činí lhůta pro rozhodnutí 30 dnů od předložení spisu. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 26 dnů, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne [datum] měl [název soudu] k dispozici vyjádření [organizační složka státu] k žalobě, správní spisy i souhlasy účastníků s rozhodnutím bez nařízení jednání, rozsudek pak byl vyhlášen až dne [datum], tj. téměř za 6 měsíců. V uvedené prodlevě lze spatřovat průtah cca 2 měsíce. Dne [datum] došel spis po zrušení jeho rozhodnutí zpět [organizační složka státu], které pak o odvolání do třetího rozhodnutí ÚP [adresa] znovu rozhodlo až dne [datum], tj. za 47 dnů, přitom dle § 90 odst. 6, § 71 odst. 3 správního řádu činí lhůta pro rozhodnutí 30 dnů od předložení spisu. Uvedená lhůta tedy byla překročena o 17 dnů, což vedle způsobení průtahu v řízení jako celku přestavuje též samostatný nesprávný úřední postup dle § 13 odst. 1 věty druhé OdpŠk. Dne [datum] nabylo právní moci rozhodnutí [organizační složka státu], kterým bylo zrušeno třetí rozhodnutí ÚP [adresa] a věc mu vrácena k dalšímu projednání, spis však byl vrácen ÚP [adresa] až dne [datum], tj. za 7,5 měsíců. V této prodlevě je nutno spatřovat průtah cca 7 měsíců. Jak již bylo uvedeno výše, je nutno k tíži státu přičíst též skutečnost, že prvá dvě rozhodnutí ÚP [adresa] byla zrušena pro nedostatečně zjištěný skutkový stav a nevysvětlení vztahu ukončení smlouvy o výkonu veřejné služby k nároku žalobce na zvýšenou dávku příspěvku na živobytí.

26. Pokud jde o jednání žalobce, tento svým postupem k délce řízení nijak nepřispěl.

27. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud u žalobce hodnotil celkově jako výrazně snížený. Předmětem posuzovaného řízení sice bylo přiznání dávky pomoci v hmotné nouzi, a jednalo se tak o řízení s typově zvýšeným významem jeho předmětu pro poškozeného, nelze však přehlédnout, že fakticky se jednalo jen o část příspěvku na živobytí za 1 měsíc ve výši 2 990 Kč, tj. o bagatelní částku. Žalobce se za daný měsíc neocitl bez prostředků, příspěvek ve výši životního minima, tj. v částce 5 960 Kč mu byl přiznán a vyplacen, a jeho tvrzení o uvržení do bídy tak nejsou na místě.

28. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (zejména postup orgánů státu) či nelze (zejména právní a procesní složitost řízení) přičítat státu, dospěl soud k závěru, že celkovou dobu řízení v délce 2 let a 4 měsíců nelze i přes popsaný snížený význam jeho předmětu pro žalobce považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

29. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobce uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

30. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel ze stanoviska občanskoprávního a obchodního kolegia NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu není při stanovení základní částky již možné vyjít z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení jako řízení o dávce pomoci v hmotné nouzi, která má být rychlá a poskytnuta v době, kdy je jí potřeba, byla již výrazně nepřiměřená. Za odpovídající by tak soud považoval částku 17 000 Kč za rok trvání řízení. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %, což je skutečnost obecně známá), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce [rok]) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku [rok] menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné rozdíly mezi poškozenými z roku [rok] a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o nutnosti vycházet z částky již nikoliv na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 25 500 Kč (17 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 2 125 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

31. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit. Z hlediska popsané složitosti věci soud snížil základní částku o 25 % (15 % za právní složitost, 10 % za počet a stupně orgánů státu zapojených do rozhodování – ve shora vymezeném rozsahu přičitatelném státu). Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, soud zvýšil základní částku o 15 %. Z důvodu postupu žalobce soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného sníženého významu předmětu řízení pro žalobce pak soud základní částku snížil o 50 %.

32. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být snížena o 60 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 13 600 Kč vypočtený následovně: 28 (měsíců trvání řízení) x 2 125 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 2 125 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 34 000 Kč x 0,4 (snížení o 60 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu již obdržel částku 23 582 Kč, do které bylo řízení zastaveno, soud žalobu ve zbylém požadavku na zaplacení částky 176 418 Kč jako nedůvodnou zamítl.

33. Vedle požadavku na zaplacení peněžitého zadostiučinění považoval soud za důvodný též požadavek na poskytnutí omluvy, když omluva by měla být prvním prostředkem odčinění vzniklé imateriální újmy (pokud se jí poškozený domáhá). Pokud pak jde požadovaný text omluvy, považoval jej soud za výstižný a odrážející skutečnosti vyplynulé z provedeného dokazování jen částečně. Z požadovaného textu tak soud vypustil - označení průtahů za neodůvodněné, když skutečnost, že se jedná o nedůvodnou prodlevu, vyplývá již z pojmu průtah, - část týkající se uvržení žalobce do bídy, když takové tvrzení považoval za nepřípadné (viz výše), - část týkající nekvalifikovaného personálu tvrdošíjně odmítajícího respektovat zákonné, podložené a erudované stanovisko žalobce, když správní soud žalobci nepřisvědčil v jeho argumentech o trvání smlouvy o výkonu veřejné služby a o povinnosti úřadu práce upozorňovat na blíží se konec platnosti takové smlouvy, ale odlišně od právního názoru správních orgánů vyložil podmínky vzniku nároku na zvýšení příspěvku na živobytí. Za přiléhavé pak soud považoval poskytnutí omluvy písemně toliko přímo žalobci. Posuzované řízení nebylo veřejné, a není tak důvodu zveřejňovat omluvu na internetových stránkách žalované.

34. Konečně pak soud dodává, že se nezabýval tvrzeními žalobce o nezákonném rozhodnutí přednesenými při konaném ústním jednání, když nároky z odpovědnosti z titulu nezákonného rozhodnutí žalobce neučinil předmětem ani žádosti adresované žalované, ani podané žaloby. V obou podáních žalobce uplatňoval nároky pouze z titulu nesprávného úředního postupu – nepřiměřené délky posuzovaného řízení.

35. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který nebyl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 5 885,72 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 2x paušální náhradou hotových výdajů nezastoupeného účastníka za dva úkony (sepis žaloby, účast u jednání soudu dne [datum]) dle § 151 odst. 3 o. s. ř. a dle § 2 odst. 1 vyhlášky č. 254/2015 Sb. v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč), - náhradou cestovného za cestu vozidlem z místa bydliště žalobce do sídla soudu a zpět dne [datum], v požadované výši 975 Kč, když dle právních předpisů by tato náhrada byla vyšší [za 144 km (nejrychlejší a současně nejkratší cesta dle www.mapy.cz měří 71,7 km) při kombinované spotřebě 7,2 litrů BA95/100 km, by dle § 156 a násl. zákoníku práce a vyhlášky č. 475/2024 Sb. činilo cestovné 1 206,37 Kč], - náhradou ušlého výdělku za den účasti u jednání soudu dne [datum] dle potvrzení zaměstnavatele ve výši 2 310,72 Kč (8x 288,84 Kč).

36. Náklady na sepis návrhu smíru soud nepovažoval za účelně vynaložené, a paušální náhradu hotových výdajů tak žalobci nepřiznal. Stejně tak soud žalobci nepřiznal náhradu nákladů posuzovaného řízení, včetně řízení před správním soudem, když tyto náklady nepředstavují náklady tohoto odškodňovacího řízení.

Poučení