11 C 195/2023 - 129

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem ve věci žalobce: [Jméno žalobce]., IČO [IČO žalobce] sídlem [Adresa žalobce] zastoupený advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o 932 978,25 Kč s přísl. takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 932 978,25 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 15 % ročně od 31. 3. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 157 719 Kč k rukám zástupce žalobce do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se po žalované domáhal zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že dne [datum] byly mezi účastníky uzavřeny dvě smlouvy na koordinaci přípravných prací a na zpracování a podání žádosti o poskytnutí dotace, a to jednak na projekt objektu pro skladování a jednak na projekt objektu pro administrativu, přičemž třetí část sjednané odměny ve výši 2,5 % z výše přidělené dotace, kterou žalobce žalované vyúčtoval ve výši 657 703,25 Kč v případě objektu pro skladování a ve výši 275 275 Kč v případě objektu pro administrativu, žalovaná žalobci nezaplatila, ačkoliv žalobce své povinnosti ze smlouvy splnil, když Ministerstvo průmyslu a obchodu (dále jen „ministerstvo“) schválilo dotaci na realizaci projektu objektu pro skladování ve výši 26 308 130 Kč a dotaci na realizaci projektu objektu pro administrativu ve výši 11 011 000 Kč.

2. Žalovaná v rámci své obrany namítala především absolutní neplatnost obou smluv pro rozpor s dobrými mravy i se zákonem a zjevné narušení veřejného pořádku, když obě smlouvy za žalovanou podepsala bývalá starostka [tituly před jménem] [jméno FO], popř. bývalá místostarostka [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by tyto smlouvy byly projednány a odsouhlaseny v zastupitelstvu nebo v radě obce, přičemž sám starosta nemůže vytvářet vůli obce, jak plyne z judikatury Ústavního soudu. Krom toho ovšem žalovaná namítala, že v rámci obou smluv byla sjednána odměna značně nadsazená oproti obvyklé odměně za dané služby, dále že bývalá starostka porušila povinnost poptat zpracování žádosti o dotaci u více subjektů a vyhodnotit jimi požadovanou cenu, dále že uzavření smluv bylo v rozporu se schváleným rozpočtem obce, žádná ze smluv nebyla (a doposud není) zveřejněna na profilu zadavatele obce, přičemž vzhledem k velikosti a rozpočtu obce jde o zcela mimořádnou investici, kterou však bývalá starostka zřejmě ani nesoutěžila, ani neinformovala zastupitelstvo, a jde tak o zjevný exces člena samosprávy obce. Žalovaná měla navíc možnost k administrativnímu podání žádosti zdarma využít podpory [Anonymizováno]. Dále pak žalovaná poukazovala na další „nesrovnalosti technického a ekonomického charakteru“ a tím i pochybení při zpracování žádosti o dotace, kdy objekt pro skladování je zcela mimo možnost realizace, neboť ani po provedené revitalizaci by jej nebylo možno reálně využívat (chybí revitalizace interiéru i odpovídající napojení na inženýrské sítě), přičemž nezprovozněním fotovoltaické elektrárny by došlo k porušení podmínek dotačního titulu a nutnosti vrácení dotace, v případě objektu pro administrativu pak byla chybně stanovena výše tzv. způsobilých nákladů a v důsledku toho i chybně stanovena výše přislíbené dotace. Konečně pak žalovaná poukázala na rozpor výše sjednané smluvní pokuty s dobrými mravy a na podání trestního oznámení v dané věci.

3. K provedenému dokazování nutno předeslat, že skutkový stav ve své podstatě nebyl předmětem sporu a jeho jádro spočívalo především v právním posouzení předložených důkazních listin. Žalovaná strana především prezentovala nejistotu ohledně procesu uzavření předmětných smluv ze strany bývalého vedení obce s tím, že v tomto směru neměla k dispozici smluvní dokumentaci a zřejmě neproběhly standardní postupy jinak běžně provázející uzavírání smluv daného druhu.

4. Z provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům. Z doložených dvou smluv ze dne [datum] má soud za prokázané, že mezi stranami došlo k uzavření těchto smluv, na jejichž základě se žalobce zavázal pro žalovanou koordinovat přípravné činnosti a dále zpracovat a podat pro ni žádost o poskytnutí dotace z veřejných rozpočtů pro projekt „[adresa] – objekt pro administrativu“ a projekt „[adresa] – objekt pro skladování“ a také řídit tyto projekty v době realizace. Za tím účelem měl žalobce koordinovat přípravné činnosti, zpracovat pro žalovanou žádost (vč. dohodnutých příloh), uskutečňovat činnosti potřebné ke zpracování a podání žádosti (zejm. koordinace aktivit vedoucích k podání žádosti, jednání se zainteresovanými subjekty, tj. projektanty, znalci, poskytovatelem dotace), poskytovat žalované konzultace při tvorbě povinných příloh žádostí, vynaložení veškerého možného úsilí ke schválení žádosti žalované a konečně též vykonat činnosti související s fází realizace projektu. Obě smlouvy předpokládaly vzájemnou součinnost stran a sdílení informací (čl. III. smluv). Odměna za uvedené činnosti žalobce sestávala ze čtyř samostatných části, které se vázaly na samostatné fáze prováděné činnosti, kdy prvou část (60 tis. Kč) měla žalovaná žalobci vyplatit za přípravu projektu a zpracování žádosti o poskytnutí dotace (právo vznikalo uplynutím 30 dní od odevzdání žádosti o dotaci), druhou část (25 tis. Kč) měla žalovaná žalobci vyplatit za součinnost do jednání meziresortní komise (právo vznikalo po jednání mezirezortní komise), třetí část (2,5 % ze schváleného objemu podpory) měla žalovaná žalobci vyplatit na základě doporučení k financování projektu poskytovatele dotace (schválením žádosti, resp. přidělením podpory), které má podobu rozhodnutí o poskytnutí dotace (popř. jiného obdobného vyrozumění), a konečně čtvrtou část odměny (850 Kč/hod.) měla žalovaná žalobci zaplatit na základě výkazu provedených činností s max. limitem 200 hod. Splatnost jednotlivých částí odměny byla stanovena na 30 dní ode dne doručení vyúčtování (faktury) žalobce. Dlužno již v této pasáži zdůraznit, že předmětem nadepsaného řízení byla toliko třetí část odměny, zatímco ohledně prvé a druhé části odměny a tomu odpovídajících sjednaných činností žalobce byla smlouva konzumována splněním. Pokud pak jde o pochybnosti žalované, zda smlouvy byly vůbec podepsány bývalou starostkou obce [tituly před jménem] [jméno FO] (obdobnou námitku žalované směřovanou vůči osobě bývalé místostarostky [tituly před jménem] [jméno FO] lze považovat za lichou již s ohledem na skutečnost, že z doložených smluv se jakákoliv její participace na daném jednání nepodává a nelze ji dovodit ani z jiných provedených důkazů), pak tuto nalézací soud nesdílí již z toho důvodu, že právě dotyčná bývalá starostka na obě smlouvy dle shodných tvrzení obou stran sama plnila (resp. dala pokyn k proplacení prvé části odměny u každé z obou smluv), což by sotva učinila, pokud by obě smlouvy ze dne [datum], na jejichž základě bylo plněno, sama předtím nepodepsala nebo je dokonce nikdy neviděla. Pokyn k proplacení neexistující smlouvy by totiž její deliktní odpovědnost zakládal nepochybně. Již z toho důvodu považoval soud výslech bývalé starostky k této skutečnosti za nadbytečný (tím spíše to pak platí o výslechu [tituly před jménem] [jméno FO]). Dále je třeba doplnit, že v průběhu jednání byly prezentovány originály uvedených smluv jevově odpovídající kopiím založeným ve spise. Námitka nedostatku pravosti uvedených listin v řízení uplatněna nebyla.

5. Mezi stranami nebylo sporu o tom, že prvá i druhá část odměny byly ze strany žalované uhrazeny, a to v případě prvé části na pokyn bývalé starostky [tituly před jménem] [jméno FO] a v případě druhé části dokonce na pokyn současného starosty [tituly před jménem] [jméno FO]. Shodně pak vyplývá též z doložených faktur na zaplacení prvé a druhé části odměny č. [hodnota], č. [hodnota], č. [hodnota] a č. [hodnota] ve spojení s potvrzení [právnická osoba]. o provedených platbách, které byly zaplaceny na základě uvedených faktur u prvé části odměny dne 25. 10. 2022 a u druhé části odměny dne 22. 12. 2022. Prvá a druhá část odměny se přitom podle obou smluv vztahovaly k samotné podstatě činnosti, kterou měl žalobce pro žalovanou vykonat, zatímco třetí část odměny, která je předmětem řízení, byla smlouvou vázána na svou povahou formální vnější okolnost přidělení dotace, jak uvedeno shora.

6. Obě strany pak shodně uvedly, že dne 21. 1. 2019 přijalo zastupitelstvo žalované usnesení [Anonymizováno], kterým z důvodu ukončení činnosti rady přeneslo tzv. zbytkové pravomoci rady dle § 102 odst. 3 zákona o obcích a dále některé z tzv. vyhrazených pravomocí rady dle § 102 odst. 2 zákona o obcích právě na bývalou starostku [tituly před jménem] [jméno FO].

7. Z rozhodnutí stavebního úřadu (rozhodnutí [právnická osoba] [adresa] ze dne [datum], č. j. [adresa]/[Anonymizováno], a rozhodnutí téhož ze dne [datum], č. j. [adresa][Anonymizováno][Anonymizováno]) vyplývá, že realizace obou projektů prošla úspěšně stavebním řízením.

8. Z rozhodnutí ministerstva o poskytnutí dotace č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] ze dne 20. 12. 2022 vyplývá, že žádosti žalované ze dne 22. 8. 2022 o poskytnutí dotace na projekt renovace objektu pro administrativu bylo vyhověno přidělením podpory ve výši 11 011 000 Kč s podmínkami uvedenými v příloze rozhodnutí. Na základě tohoto rozhodnutí pak žalobce vystavil žalované fakturu č. [hodnota] na třetí část odměny ve výši 275 275 Kč se splatností do 20. 3. 2023, která byla doručena do podatelny žalované dne 28. 2. 2023. Z rozhodnutí ministerstva o poskytnutí dotace č. j. [Anonymizováno] [č. účtu] ze dne 20. 12. 2022 vyplývá, že žádosti žalované ze dne 22. 8. 2022 o poskytnutí dotace na projekt renovace objektu pro skladování bylo vyhověno přidělením podpory ve výši 26 308 130 Kč s podmínkami uvedenými v příloze rozhodnutí. Na základě tohoto rozhodnutí pak žalobce vystavil žalované fakturu č. [hodnota] na třetí část odměny ve výši 657 703,25 Kč se splatností do 20. 3. 2023, která byla doručena do podatelny žalované dne 28. 2. 2023. V lednu 2023 pak žalobce zpracoval a žalované doručil harmonogram dalších aktivit v rámci obou projektů, jak plyne z jejich obsahu. V červnu 2023 pak žalobce ještě žalovanou emailem ze dne 21.6. 2023 upozorňoval na blížící se termín realizace dílčí fáze jednoho z projektů. Na jaře 2023 pak již probíhala vzájemná komunikace stran v duchu argumentace uplatněné v tomto řízení, což je zřejmé z upomínky žalobce ze dne 3. 4. 2023, reakce žalované ze dne 30. 3. 2023 a pokusu o smír ze dne 24. 3. 2023.

9. Z hlediska neprovedených důkazů lze konstatovat, že při vědomí předmětu řízení a jeho právního posouzení lze považovat za nadbytečné ty listiny (tj. smlouva města [adresa] a smlouva obce [adresa], smlouva žalované s [Anonymizováno] [Anonymizováno] a přehled jiných projektů), ze kterých má být dovozována odměna za poskytnutí obdobných služeb buď v obdobné výši (argumentace žalobce) či naopak v nižší výši (argumentace žalované), neboť sjednaná výše odměny za poskytnuté plnění je soukromou věcí smluvních stran a civilním soudům jako orgánům státu do ní nepřísluší ingerovat. Jak plyne z doktríny, sjednaná výše plnění nemůže nikdy sama o sobě založit rozpor s dobrými mravy, jsou-li obě strany svéprávné (srov. též § 4 odst. 1 občanského zákoníku). Jak vyloženo výše, rovněž výslechy bývalé starostky ([tituly před jménem] [jméno FO]) a bývalé místostarostky ([tituly před jménem] [jméno FO]) soud považoval za nadbytečné v situaci, kdy sama bývalá starostka podle shodných tvrzení stran poskytla (dílčí) plnění na základě právě té smlouvy, k jejímuž podpisu by se měla vyjadřovat. Vztah bývalé místostarostky k předmětu řízení soud neshledal vůbec a soudu zcela uniká srozumitelný důvod, pro který žalovaná opakovaně (ještě v rámci závěrečného návrhu) vtahovala do rámce celého řízení osobu [tituly před jménem] [jméno FO], aniž by to mělo jakýkoliv podklad ve skutkových okolnostech řešené věci. Nad rámec samotné otázky podpisu obou smluv soud nepovažuje zjišťování dalších okolností uzavírání a plnění předmětných smluv a splnění či nesplnění povinností uložených obecním zřízením za relevantní (tj. dokazování by za účelem objasnění těchto okolností vedeno beztak nebylo), pokud nemá (nemůže mít) žádné soukromoprávní dopady pro řešenou věc a zjevně směřuje toliko ke zjednání argumentačního materiálu pro jiná řízení a postupy v oblasti veřejného práva, jehož se ostatně týká zcela dominantní část veškeré argumentace žalované. Soud dále neprovedl důkazy o skutečnostech, o kterých byla stranami uplatněna shodná tvrzení, tedy zejména o přijatém usnesením zastupitelstva obce v lednu 2019, kterým byly pravomoci rady z důvodu ukončení její činnosti přeneseny z vůle zastupitelstva na bývalou starostku [tituly před jménem] [jméno FO]. Předložené listiny, které nebyly navrženy k důkazu, nejsou důkazními návrhy.

10. Po provedeném dokazování a s přihlédnutím ke shodným tvrzením stran dospěl soud k závěru, že mezi stranami došlo k platnému uzavření smluv na koordinaci přípravných prací a na zpracování a podání žádosti o poskytnutí dotace ze dne 1. 6. 2022, kdy z hlediska obsahového se jedná o smlouvu příkazního typu ve smyslu ustanovení § 2430 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník. Jak již bylo uvedeno výše, nemá soud žádných vážných pochybností o tom, že obě smlouvy byly podepsány, a tedy i řádně uzavřeny žalovanou, neboť právě žalovaná na základě těchto smluv opakovaně plnila. Pokud jde o nároky uplatněné žalobou, pak vznik těchto nároků žalobce za žalovanou byl smlouvami vázán na jediný předpoklad, tedy schválení žádosti o přidělení podpory, resp. přidělení podpory, ve formě doručeného rozhodnutí o poskytnutí dotace. Žádné jiné předpoklady pro vznik povinnosti žalované k plnění třetí části odměny tyto smlouvy nestanoví. Již z toho důvodu převážná část obrany žalované vykračuje v mantinelů, které si sama stanovila v uzavřených smlouvách, kterými je bezvýhradně vázána (§ 1759 občanského zákoníku). Jestliže bylo v řízení prokázáno rozhodnutí příslušného orgánu o poskytnutí dotací na základě žádostí zpracovaných žalobcem pro žalovanou, vznikla žalované povinnost uhradit na základě vyúčtování (faktur) žalobce odpovídající (třetí) část odměn, k jejichž zaplacení se žalovaná za uvedeného (jediného a žádného jiného) předpokladu zavázala. Po uplynutí lhůty 30 dní od doručení shora uvedených faktur žalobce se žalovaná dostala do prodlení s plněním své povinnosti, a proto soud žalované uložil povinnost k jejímu zaplacení, jak uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, včetně zákonného úroku z prodlení dle ustanovení § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené v § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

11. V právě uvedené souvislosti je třeba zdůraznit, že předmět obou příkazních smluv je vymezen relativně obecně a v tomto smyslu tedy jejich plnění vyžadovalo poměrně intenzivní součinnost obou stran tak, aby bylo možno žádosti o dotace vyhotovit dle potřeb žalované. Pokud se ovšem nyní žalovaná ex post dovolává toho, že žádný z uvedených projektů, na které byly poskytnuty dotace, vlastně není z jejího současného pohledu realizovatelný, vhodný či správný (tj. vykazuje ony „nesrovnalosti technického a ekonomického charakteru“), pak tím zcela přehlíží, že tento aspekt vlastně není vůbec předmětem řízení. Předmětem posouzení ministerstva totiž byly jen takové projekty, které tvořily obsah žádostí o poskytnutí dotace ze srpna 2022. Žalovaná tak sotva může nyní uspět s argumentem, že uvedené projekty neodpovídají jejím potřebám (tj. že nedostala to plnění z příkazních smluv, které v nich poptávala), jestliže finální podoba projektu (tj. zpracování požadavků žalované) byla uzavřena v srpnu 2022 a sama žalovaná již za tuto práci zaplatila. Jinak řečeno, závazky stran předmětných smluv ze dne [datum] v tom rozsahu, v jakém byly určovány charakteristické znaky a vlastnosti projektů, u kterých se žalovaná ucházela o dotace, již zanikly splněním, přičemž plnění (zaplacení) žalované má v tomto směru skutečně de facto účinky uznání, že žalovaná dostala tu (první) část plnění, které si objednala. To samé lze pochopitelně konstatovat o důsledcích plnění druhé části odměny, kdy jejím zaplacením je opět současně konstatováno, že žalované se dostalo od žalobce toho plnění, na jehož splnění se druhá část odměny vázala. Lze jen dodat, že vznik práva na třetí část odměny již podle smlouvy na vlastní činnosti žalobce nezávisel, tudíž lze stěží do řízení o plnění třetí části odměny vznášet námitky proti obsahu a výsledkům činnosti žalobce. Lze tedy tuto pasáž uzavřít tím, že ze zaplacení odměny ve výši 60 000 Kč za ukončení prvé části sjednaných prací jednoznačně vyplývá, že žalovaná od žalobce v rámci přípravy projektu a zpracování žádosti o poskytnutí dotace (čl. IV. bod 4.1.a smluv) dostala přesně to plnění, které od něj v průběhu zpracování projektu a žádostí poptávala. Zda šlo z hlediska ex post utvářeného názoru současného politického vedení obce o plnění vhodné, realizovatelné, využitelné, hospodárné atd. či nikoliv je zcela lhostejné a v tomto směru se celkem zdá, že žalovaná automaticky zaměňuje kategorie „nevhodnosti, nerealizovatelnosti, nevyužitelnosti, nehospodárnosti“ za protiprávnost, když se pokouší na žalobce přenést negativní majetkové důsledky předchozího vlastního rozhodnutí (lhostejno, že učiněného jiným vedením obce). Civilní soudy nejsou orgány dozoru a nápravy vadných, nevhodných či jinak „nestandardních“ rozhodnutí orgánů obcí, a to navíc ještě přijatých v samostatné působnosti. V uvedených souvislostech je třeba dále odmítnout i snahu o vnucení jakési dvojí optiky vnímání subjektivity žalované, tedy jakousi snahu hodnotit jednání žalované rozdílně, pokud jde o žalovanou před komunálními volbami v r. 2022 a o žalovanou po těchto komunálních volbách. Jedná se stále o tentýž subjekt a jako takový musí nést následky vlastních jednání podniknutých v minulosti, bez ohledu na konkrétní personální substrát (stejně jako kterýkoliv jiný subjekt práva, který v obchodě zakoupí předmět, u nějž posléze dospěje k přesvědčení, že byl předražený a z hlediska jeho potřeb zcela zbytečný a nevyužitelný, př. koupě vozidla kupcem bez řidičského oprávnění). To samozřejmě nevylučuje právní i politickou odpovědnost prvků takového substrátu za protiprávní (resp. excesivní) jednání, avšak nic z toho (posouzení takové odpovědnosti, př. některého z členů zastupitelstva obce) není předmětem tohoto řízení a rozhodně se důsledky vnitřních nejasností, rozporů či konfliktů žalované nemohou promítat do právního postavení smluvních partnerů žalované jako třetích osob (v tomto ohledu nemají obce nějaké privilegované postavení oproti běžnému člověku, který také nemůže s úspěchem ex post zpochybňovat vlastní právní jednání).

12. K jednotlivým bodům obrany žalované je třeba uvést následující. Především soud nemá pochyb o oprávnění bývalé starostky [tituly před jménem] [jméno FO] k uzavření předmětných smluv se žalobcem, neboť to plyne ze shodných tvrzení stran ve spojení se zákonnou úpravou. Obě strany se shodují na tom, že v lednu 2019 se zastupitelstvo žalované usneslo na svěření pravomoci rady obce právě bývalé starostce [tituly před jménem] [jméno FO] a rada svou činnost ukončila, čímž došlo k situaci, kdy se veškeré pravomoci v obci dělí mezi zbývající orgány, tedy starostu a zastupitelstvo, popř. též obecní úřad, a kdy o konkrétní podobě rozdělení pravomocí rozhoduje právě a pouze zastupitelstvo v mezích zákonné úpravy. V této konkrétní věci pak podle shodného tvrzení stran rozhodlo zastupitelstvo o tom, že tehdejší starostka bude vykonávat veškeré tzv. nevyhrazené (zbytkové) pravomoci rady obce podle § 102 odst. 3 zákona č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení), a dále některé z tzv. vyhrazených pravomocí rady podle § 102 odst. 2 obecního zřízení. Nutno zdůraznit, že šlo o volbu zastupitelstva, které vytvářelo vůli žalované tak, že uvedené pravomoci bude vykonávat sama tehdejší starostka, ačkoliv zastupitelstvo si může vyhradit prakticky jakékoliv pravomoci v samostatné působnosti. Uzavření předmětných smluv ze dne [datum] přitom nelze podřadit pod žádný případ vyhrazené pravomoci zastupitelstva obce, ani pod žádný případ vyhrazené pravomoci rady obce, naopak jde o typický případ rozhodování, které by činila rada obce v limitech tzv. nevyhrazené pravomoci podle § 102 odst. 3 obecního zřízení, pokud by se sama žalovaná v r. 2019 nerozhodla, že právě tuto část pravomocí má napříště vykonávat pouze sama tehdejší starostka [tituly před jménem] [jméno FO]. Pokud se tedy nyní žalovaná argumentačně dovolává protiprávnosti výkonu pravomoci tehdejší starostkou při uzavírání předmětných smluv, dovolává se tím paradoxně protiprávnosti vlastního jednání. Sama žalovaná o své vůli v minulosti rozhodla (ač nemusela a mohla toto rozhodování uložit zastupitelstvu) o tom, že uzavírání smluv tohoto druhu v samostatné působnosti obce bude výhradně záležitostí starostky obce. Soud neshledává nejmenšího důvodu negativní důsledky vlastního rozhodnutí žalované z ledna 2019 přenášet na žalobce jako jejího smluvního partnera. Jak již bylo uvedeno, uzavření uvedeného typu smluv nelze podřadit pod žádný z majetkoprávních úkonů obce, jejichž sjednání by vyžadovalo schválení zastupitelstva (resp. rady v rámci jejích vyhrazených pravomocí). Pokud jde o judikaturu Ústavního soudu, které se žalovaná dovolává, pak je třeba zdůraznit, že ta je vystavěna na odlišném skutkovém základě (př. nález I. ÚS 2574/14 ze dne 25. 8. 2015, který navzdory dílčí citaci vytržené z kontextu argumentuje naopak závěr, který jistě žalovaná nezamýšlela, totiž že starosta může některá dílčí ujednání smluv sjednat samostatně, aniž by o tom předtím vůbec rozhodlo zastupitelstvo či rada obce) nebo se vztahuje k již zrušené právní úpravě. Právě v reakci na starší judikaturu vrcholných soudů byla přijata výslovná a relativně precizní úprava tzv. nevyhrazené (popř. zbytkové) pravomoci rady obce, kterou lze svěřit starostovi a který pak o svém (výlučném) rozhodování „nečiní žádný formální záznam a jeho rozhodnutí je obsaženo již v tom, že za obec právně jedná“ (Potěšil, L., Furek, A., Hejč, D. a kol.: Zákon o obcích. Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2019, s. 618 – 639, zejména marg. 42). S tímtéž ostatně výslovně počítá již ustanovení § 99 odst. 2 obecního zřízení. Žalovaná se tedy nemůže dovolávat negativních důsledků výlučného a neformálního rozhodování bývalé starostky obce, jestliže přesně tohoto výsledku svým rozhodnutím z ledna 2019 chtěla docílit. Na předmětné smlouvy se ani nevztahuje povinnost zveřejnění záměru provedení majetkových dispozic podle § 39 obecního zřízení, ani povinnost prodeje majetku za cenu obvyklou, resp. odůvodnění odchylky od ceny obvyklé dle § 39 odst. 2 obecního zřízení. Pokud pak jde o obecnou povinnost účelného a hospodárného nakládání s majetkem obce dle § 38 odst. 1 obecního zřízení, pak její porušení nezakládá neplatnost daného jednání, nýbrž může vést toliko k založení odpovědnosti jednotlivých osob v orgánech obcí (srov. Potěšil, L., Furek, A., Hejč, D. a kol.: Zákon o obcích. Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2019, s. 205-222, zejména marg. 20)., což ovšem není předmětem tohoto řízení. Obecně je přitom nutno zdůraznit, že (civilním) soudům jako orgánům státu nepřísluší realizovat přezkum otázek hospodárnosti či účelnosti nakládání s majetkem obcí v rámci jejich samostatné působnosti. Soudní přezkum plnění povinnosti dle § 38 odst. 1 obecního zřízení je v rámci civilního řízení z povahy věci vyloučen (srov. Potěšil, L., Furek, A., Hejč, D. a kol.: Zákon o obcích. Komentář, 1. vydání, Praha: C. H. Beck, 2019, s. 205-222, zejména marg. 22-24). Pokud se tedy žalovaná dovolává argumentačně toho, že přenesení pravomocí nelze vnímat jako neomezené, pak s tím lze souhlasit jenom potud, že právní úprava stanoví a rozhodnutí zastupitelstva může kdykoliv určit jasné meze takového přenesení, obojí samozřejmě se zachováním trestněprávní i majetkoprávní odpovědnosti starosty obce za takové úkony. Lze tedy uzavřít, že bývalá starostka Ing. Brožová Lampertová byla při absenci rady obce a na základě rozhodnutí zastupitelstva obce z ledna 2019 oprávněna uzavřít posuzované smlouvy (bez předchozího schválení zastupitelstva) a jako takové je také uzavřela, což plyne již z toho, že podle nich sama bez výhrad plnila. Koneckonců z předmětných smluv plnil i současný starosta obce, což nelze odbýt pouhým poukazem na dobu výkonu funkce. Nikdo není povinen k výkonu veřejné funkce, nicméně pokud se rozhodne pro její přijetí, dává tím najevo, že je od prvého dne schopen jejího odborného výkonu se všemi důsledky z toho vyplývajícími, ve veřejných funkcích není žádná „doba hájení“, pokud jde o právní důsledky.

13. Bez významu je dle názoru soudu argument žalované, že za plnění žalobce byla sjednána značně nadsazená odměna, která není za tyto služby obvyklá, neboť soudy nejsou orgánem cenové kontroly a obecně se stále předpokládá, že každý člověk, tím spíše pak územní samospráva, jsou schopni samostatně vyhodnotit výši úplaty za poptávané plnění (§ 4 odst. 1 občanského zákoníku). Koneckonců pro demokratické liberální společnosti je svoboda volby koupě (či jiné transakce) komodity A za cenu Y nebo za cenu Y x 30 (Y x 50, Y x 100 atp.) celkem charakteristická. Pokud by bylo možno takovou volbu ex post obecně zpochybnit, pak by asi nemělo smyslu uvažovat o institutu obecné svéprávnosti. K povinnosti hospodárného nakládání s majetkem obce a důsledkům jejího porušení se již soud vyjádřil výše s tím, že úkolem civilních soudů není provádět zpětnou revizi účelnosti a hospodárnosti jednotlivých úkonů obcí v jejich samostatné působnosti. Naopak z povahy samostatné působnosti plyne jasné omezení zásahů orgánů státu, neboť jinak by vcelku postrádala rozumného smyslu sama konstrukce subjektivity obcí, jejich samosprávy a vlastního majetku. To samé pak mutatis mutandis platí o námitkách žalované, že bývalá starostka obce porušila povinnost poptat zpracování žádosti o dotaci u více subjektů a vyhodnotit jimi požadovanou cenu, dále že uzavření smluv bylo v rozporu se schváleným rozpočtem obce, žádná ze smluv nebyla (a doposud není) zveřejněna na profilu zadavatele obce, přičemž vzhledem k velikosti a rozpočtu obce jde o zcela mimořádnou investici, kterou však bývalá starostka zřejmě ani nesoutěžila, ani neinformovala zastupitelstvo. Jakkoliv porušení uvedených povinností, pokud by k němu došlo, by mohlo založit nějaký druh veřejnoprávní odpovědnosti nebo odpovědnosti politické, žádné z nich nemá důsledky soukromoprávní v tom smyslu, že by bylo způsobilé vyvolat neplatnost předmětných smluv či jinak zprostit žalovanou povinnosti splnění závazku k zaplacení třetí části odměn, který sama o své vůli převzala. Uvedené okolnosti tak nebylo třeba zjišťovat a provádět k nim dokazování. Ze stejných důvodů je pro nároky uplatněné v nadepsaném řízení zcela lhostejné, zda měla žalovaná možnost čerpat obdobné služby zdarma v rámci svazku obcí a kdo a jak hlasoval v únoru 2023 na zastupitelstvu obce. Žádná z těchto okolností nastávajících výlučně ve vnitřní sféře žalované nemůže suspendovat povinnost žalované splnit její závazky z uzavřené smlouvy a nemůže se tak negativně promítnout v majetkové sféře třetí nezúčastněné osoby (tj. žalobce), která práva ze smlouvy nabyla v dobré víře. Lze jen dodat, že argumentem nepřiměřené výše sjednané smluvní pokuty se soud nezabýval, neboť smluvní pokuta v řízení uplatněna nebyla. Opět se tu nabízí otázka, proč žalovaná zahlcuje svá vyjádření zcela irelevantními poznámkami (př. k užívání kanceláří a tiskových služeb žalované ze strany žalobce), neboť to ve svém důsledku pravidelně vede pouze k prodlužování řízení a generování dalších nákladů řízení, jejichž výše může být v konečném důsledku jednou předmětem nějakého jiného řízení zaměřeného na odpovědnost člena orgánu obce posuzujícího důvodnost vynaložení takových nákladů.

14. Podstatným z hlediska předmětu řízení je tak pouze tolik, zda bývalá starostka byla či nebyla oprávněna uzavřít předmětné smlouvy a zda podle těchto smluv bylo žalobcem plněno. K oběma otázkám se nalézací soud vyjádřil kladně, přičemž pokud jde o dominantní část obrany žalované, která se ke svému prospěchu dovolává jakýchsi svých vlastních (neboť za nikoho jiného bývalá starostka nejednala) nestandardních, nemravných, netransparentních nebo nehospodárných postupů či okolností, pak žádná z těchto interních okolností nemůže mít dopad do majetkového a právního postavení smluvního partnera (žalobce). Lze souhlasit s postřehem, že bývalá starostka měla postupovat s péčí řádného hospodáře, každopádně takový argument poněkud přehlíží fakt, že odpovědnost a jednání bývalé starostky není vůbec předmětem nadepsaného řízení, ve kterém jde naopak o povinnost splnění závazků, které žalovaná převzala, když jednala směrem navenek. Skutečně není úkolem žalobce, ale ani žádného jiného bývalého, současného či budoucího smluvního partnera žalované řešit a nést důsledky nějakých vnitřních rozporů a nesrovnalostí v postupech žalované již proto, že o nich smluvnímu partnerovi zpravidla ani není nic známo. Pro smluvního partnera obce je naprosto lhostejné, zda plnění, na kterém se s oprávněným orgánem obce již dohodl, je či není v souladu s rozpočtem obce nebo zda bylo na obci provedeno nějaké poptávkové řízení a sepisování nějakých protokolů o otevírání obálek nebo zda si o tom udělala obec nějaké záznamy, to vše jsou vnitřní záležitosti žalované. Samozřejmě pokud žalovaná „po volbách“ jako běžnou praxi zavede distancování se od úkonů žalované „před volbami“, pak nejspíš časem o většinu smluvních partnerů přijde úplně.

15. V situaci, kdy přes podezření a spekulace žalované (ohledně údajného dotačního podvodu), nebylo trestním soudem doposud konstatováno žádné trestné jednání a nebylo dokonce ani zahájeno trestní stíhání, neexistuje podklad, který by mohl vést ke zpochybnění platného uzavření předmětných smluv. Teprve v případě, že by trestní soud konstatoval, že jednáním, ze kterého se má podávat právo žalobce na plnění, došlo k naplnění skutkové podstaty některého trestného činu, by bylo možno uvažovat o obnově řízení. Nikdo jiný než trestní soud v trestním řízení však takový závěr učinit nemůže.

16. K otázkám položeným soudu v bodě V. závěrečného návrhu žalované lze pouze stručně uvést následující. Jisté je tolik, že „nestandardní“ přenesení působnosti zastupitelstvem na starostku není v rozporu s dobrými mravy a veřejným pořádkem, naopak jej zákon výslovně předpokládá, jak vyloženo výše, tedy v tomto smyslu není ani nestandardní. Otázka „spoluodpovědnosti tehdejších zastupitelů za případnou škodu vzniklou obci“ nebyla předmětem řízení, tedy se jí soud nezabýval a nedokáže se k ní vyjádřit (otázka 1). Pokud starostka v rámci uzavírání předmětných smluv jednala v rámci své pravomoci, jak vyloženo podrobně výše, nemohla tuto pravomoc současně překročit, kdy otázku hospodárnosti a účelnosti úkonů obce civilní soud posuzovat zásadně nemůže, jak vyloženo výše (otázka 2). Civilní soud povolaný k projednání a rozhodnutí konkrétní věci není oprávněn v rámci řešené věci ani jinak poskytovat právní rady některé ze stran, to je zpravidla úkolem advokáta, kterého žalovaná zmocní a platí (otázka 3). Posouzení založení „trestněprávní odpovědnosti orgánů obce“ je výsostně doménou orgánů činných v trestním řízení (otázka 4). Celkově se ve světle převážného obsahu obrany žalované i jejích otázek v závěrečném návrhu nabízí pochybnost, nakolik si žalovaná strana vlastně ujasnila úlohu civilního soudu ve sporném řízení. Civilní soud ve sporném řízení zásadně nic „neprošetřuje“ (nemá k tomu ani žádné účinné nástroje), je striktně vázán předmětem řízení, který nesmí překročit, a svá rozhodnutí nezakládá na zjištěných „nesrovnalostech“, ani na „nestandardních postupech“, nýbrž na výsledcích provedeného dokazování.

17. Z hlediska procesního lze doplnit, že po provedení relevantního dokazování soud ve věci rozhodoval se souhlasem stran bez nařízení jednání, kdy neshledával důvodu stranám proti jejich vůli vnucovat postup, který by generoval vznik dalších (již nehospodárných) nákladů řízení. Koneckonců i odchýlení od formální litery procesních předpisů by mělo v řízení význam jen potud, pokud by jednoznačně vedlo ke zkrácení důležitého procesního práva některé ze stran, tato strana se takového konkrétního zkrácení současně dovolala a současně by šlo o stranu v tomto řízení z takového důvodu neúspěšnou. V tomto ohledu naopak soud vyhověl shodnému požadavku stran na rozhodnutí bez nutnosti nařizování a účasti na dalším (již ryze formálním) jednání.

18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 1 občanského soudního řádu, podle kterého zcela úspěšnému žalobci náleží právo na náhradu nákladů řízení vůči neúspěšné žalované. Přitom náklady řízení žalobce sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 46 649 Kč, odměny zástupce žalobce ve výši 84 420 Kč za sedm úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, podání žaloby, předžalobní výzva, 2 vyjádření, účast na 2 jednáních soudu) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, paušální náhrady hotových výdajů za sedm úkonů právní služby celkem ve výši 2 100 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného na trase [adresa] a zpět k jednáním soudu (při počtu ujetých 216 km na jednu cestu, průměrné spotřebě 7,5 l nafty/100 km a amortizaci dle vyhlášky č. 398/2023 Sb.) v celkové výši 3 673 Kč, dále náhrady za promeškaný čas na cestě k jednání soudu v rozsahu šestnácti půlhodin ve výši 1 600 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a náhrady 21% DPH ve výši 19 277 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 157 719 Kč pak bylo žalované v souladu s § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobce.

Poučení