11 C 2/2019 - 329

Rubrum

Krajský soud v Českých Budějovicích rozhodl jako soud prvního stupně samosoudkyní Mgr. Kamilou Drábkovou ve věci žalobce: ; Římskokatolická farnost [obec], [IČO] se sídlem [adresa], zastoupený [titul] [jméno] [příjmení], [titul], advokát, se sídlem [adresa] za účasti dalšího účastníka řízení: ; 1. [země] – [další účastník řízení] [anonymizováno 6 slov], [IČO] sídlem [adresa] 2. [další účastník řízení] [země], [anonymizováno], [IČO] sídlem [adresa], [PSČ] [obec] o žalobě na nahrazení rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj, ze dne 30. 1. 2019, č. j. 059984/2018/R25307, takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, pokud se žalobce domáhal vydání pozemku parc. KN [číslo] v k. ú. [obec].

II. Žalobci se vydávají z vlastnictví České republiky, příslušnosti hospodařit s majetkem státu pro Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, pozemky parc. [číslo] parc. [číslo] oba v k. ú. [obec], oba oddělené geometrickým plánem [číslo] vyhotoveným [jméno] [příjmení], který se stává nedílnou součástí výroku tohoto rozsudku. Tímto rozsudkem se nahrazuje rozhodnutí Státního pozemkového úřadu Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 30. 1. 2019, č. j. 059984/2018/R25307, pokud se týká shora uvedených pozemků.

III. Žalobce je povinen zaplatit na náhradě nákladů řízení účastníku řízení 1) částku 2 700 Kč a účastníku řízení 2) částku 900 Kč, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se svou žalobou domáhal nahrazení výše citovaného rozhodnutí Státního pozemkového úřadu, Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj (dále jen správní orgán), jímž bylo rozhodnuto o jeho nároku na vydání zemědělských pozemků podle zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (dále jen ZMVC). Správní orgán žalobci nevydal nemovitosti – lesní pozemky v [katastrální uzemí], které byly jeho původním majetkem, s odůvodněním, že sice splnil předpoklady zákona, když učinil výzvu k vydání tohoto majetku, který se stal předmětem majetkové křivdy utrpěné v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností definovaných v § 5 ZMVC, avšak nebylo doloženo, že pozemek funkčně souvisel nebo souvisí s některou s nemovitých věcí v jeho vlastnictví. Správní orgán při rozhodování však nezohlednil, že původní pozemek PK byl lesem a stejně tak i předmětná parcela KN je lesním pozemkem a je chráněna coby pozemek určený k plnění funkce lesa. Po spáchání majetkové křivdy byl původní pozemek PK veden v knihovní vložce č. 634 pozemkové knihy pro [katastrální území] s právem vlastnickým pro Státní lesy [obec], [ulice] závod [obec] (právní předchůdce podniku [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova]), které jej předaly dne 3. 4. 1992 Obci [obec], přičemž rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích z 18. 3. 2016, bylo potvrzeno, že tento převod byl nezákonný a bylo určeno, že vlastníkem předmětného pozemku je Česká republika. K zápisu do katastru nemovitostí pro účastníka řízení č. 1 došlo pouze z titulu jeho procesní účasti coby žalovaného č. 2 ve sporu. Pokud by v roce 1992 nedošlo v přímém rozporu s blokačním ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku a při porušení § 1 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby, k převodu původního pozemku PK na [obec], hospodařily by s ním ke dni účinnosti ZMVC za Českou republiku [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova], které by tak byly povinnou osobou ve smyslu § 4 písm. b) ZMVC vydávající původní majetek postupem podle § 6 ZMVC, a tedy by nebylo nutno zjišťovat, zda pozemek funkčně souvisí či souvisel s některou z nemovitých věcí ve vlastnictví oprávněné osoby a pozemek by byl žalobci jistě vydán. Zmaření tohoto postupu nezákonným převodem nelze klást k tíži restituenta. Účastník řízení č. 1 nabídl převod práva hospodaření k pozemku účastníku řízení č. 2, [anonymizována dvě slova] [anonymizováno], který sice o něj projevil zájem, s odkazem na probíhající spor však převod odmítl, aniž by pro takový postup měl oporu v právním řádu či ve svém statutu. Z jeho strany tak jde o účelové jednání v rozporu s dobrými mravy i právní zásadou uvedenou v § 6 odst. 2 o. z. Obecně platí, že při aplikaci ZMVC a vydávání věcí podle něho musí být šetřen jeho účel, jímž je zmírnění majetkových křivd způsobených registrovaným církvím a náboženským společnostem v rozhodném období. Závažnost veřejného zájmu na vydání postupem podle restitučních předpisů opakovaně v judikatuře zdůrazňuje Ústavní soud (např. nález sp. zn. I. ÚS 515/06). Rovněž rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 11. 3. 2016 sp. zn. 28 Cdo 945/2016 vyslovil imperativ co nejvstřícnějšího postupu vůči oprávněným osobám při interpretaci restitučního zákonodárství s tím, že případné legislativní nedůslednosti nemohou jít restituentům k tíži a v případech, kdy zavdává restituční předpis pochybnosti, zda na jeho základě má být minulá křivda napravena či nikoliv, je na místě k jejímu odčinění přikročit, zvláště pak za situace, v níž náklady nápravy nese pouze stát. Nevydání pozemku odůvodněné nesplněním podmínky § 7 odst. 1 ZMVC je v rozporu s ratiem legis i výkladovým pravidlem ZMVC a správní orgán se při svém rozhodování dopustil přepjatého formalismu. Navrhoval proto, aby soud nahradil předmětné rozhodnutí správního orgánu rozsudkem, jímž pozemek žalobci vydá.

2. Na výzvu soudu doplnil žalobce tvrzení tak, že předmětný pozemek funkčně souvisí se všemi jinými pozemky ve vlastnictví žalobce, zapsanými na jeho listu vlastnictví pro [katastrální uzemí], zejména pak se stavbami tam se nacházejícími, jelikož jeho prostřednictvím bude generován zisk na jejich údržbu, navíc byl zapsán v jedné knihovní vložce s dalšími pozemky ve vlastnictví právního předchůdce žalobce a že jak tento pozemek, tak i další zapsané pozemky byly postiženy jedním úkonem, který vedl k majetkové křivdě právního předchůdce žalobce.

3. Další účastník řízení č. 1 se žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Uváděl, že předmětný pozemek, který je ve vlastnictví státu na základě výše citovaných rozsudků vydaných v řízení o žalobě podané podle § 18 ZMVC, je majetkem podle § 10 zákona č. 219/2000 Sb., v platném znění, s nímž podle § 11 odst. 2 tohoto zákona hospodaří Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových, proto je tento orgán zapsán jako příslušný k hospodaření s majetkem státu v katastru nemovitostí a je tak povinnou osobou podle § 4 písm. c) ZMVC, u níž pro vydání pozemků podle § 7 odst. 1 ZMVC musí být splněna podmínka funkční souvislosti vydávané nemovité věci s věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo se jí podle zákona vydává, jak tento pojem vykládá judikatura vyšších soudů (rozsudky soudu Vrchního soudu Praha sp. zn. 4 Co 149/2016, 4 Co 52/2016, rozsudky Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 2546/2017, 28 Cdo 4170/2017) ve smyslu skutečné užitné souvztažnosti, jde o takový vztah dvou věcí, kdy jedna věc umožňuje druhé plnit její funkci a kdy oddělením jedné věci od druhé je ekonomická a užitná hodnota podstatně snížena či znemožněna, naopak nelze funkční souvislost spatřovat v uvedení pozemku v konkrétní knihovní vložce a v druhu majetkové křivdy, tedy funkční souvislost v duchu judikatury soudů v daném případě prokázána nebyla. Rovněž zápis příslušnosti hospodařit s pozemkem pro účastníka řízení je v souladu se zákonem. Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových nabídl [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova], převod pozemku do práva hospodaření, ty však sdělily, že návrh smlouvy o předání majetku do práva hospodařit jim má být zaslán k podpisu až po ukončení správního řízení. Ze strany účastníka řízení č. 1 byl dodržen postup předepsaný § 18 odst. 7 vyhlášky č. 62/2001 Sb., § 15 odst. 2, § 54 odst. 1 věta čtvrtá a pátá zákona č. 219/2000 Sb. Poukázal též na ustanovení § 15 a následujících ZMVC podle něhož registrovaným církvím a náboženským společnostem je vyplácena paušální finanční náhrada, jejímž cílem je zmírnění některých majetkových křivd. K tomu nedochází pouze vydáním věcí, ale i poskytnutím náhrady za věci, které vydat nelze, tedy dané ustanovení dopadá právě na projednávanou věc. Namítal též, že vydání pozemku brání i překážka podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC, neboť je dotčen koridorem veřejně prospěšné stavby dopravní infrastruktury – železniční tratě, zanesené v Územním plánu [obec].

4. Správní orgán ve svém vyjádření k věci ze dne 22. 5. 2019 setrval na odůvodnění svého rozhodnutí s tím, že není dána funkční souvislost s nemovitostmi ve vlastnictví oprávněné osoby k tomuto pozemku.

5. Soud ve věci již jedenkrát rozhodl, rozsudkem ze dne 12. 8. 2019, č. j. 11 C 2/2019-155 žalobu zamítl a uložil žalobci nahradit účastníku řízení č. 1 náklady řízení. Tento rozsudek byl však rozsudkem Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 4. 2021, č. j. 4 Co 324/2019-155 k odvolání žalobce zrušen a věc byla vrácena soudu k dalšímu řízení. Odvolací soud s poukazem na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. 2. 2021, sp. zn. 28 Cdo 3374/2020, dospěl k závěru, že za normálního běhu věcí by s předmětným pozemkem hospodařily [další účastník řízení č. 2] [země], [anonymizováno], které, jak bylo v řízení prokázáno, mají zájem s pozemkem hospodařit, avšak až po vyřešení sporu. Toto jednání označil jako účelové, neboť odmítnutím převodu předmětného pozemku do doby vyřešení sporu byl fakticky ztížen přístup oprávněné osoby k jejímu bývalému majetku právě nutností splnění podmínky funkční souvislosti stanovené v § 7 odst. 1 ZMVC, již, pokud by právo hospodaření s tímto pozemkem svědčilo státnímu podniku [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova], by nebylo nutno splnit. Tento státní podnik je tak potencionálně příslušný k hospodaření s pozemkem, a proto nelze ustanovení § 7 odst. 1 ZMVC s ohledem na § 18 odst. 4 ZMVC aplikovat. Zároveň konstatoval, že převedení pozemku na obec nelze označit za účelové, jelikož splňovala-li obec podmínky pro přechod majetku podle zákona č. 172/1991 Sb. ke dni 24. 5. 1991 (nabytí účinnosti zákona) přešel předmětný majetek na obec ex lege. Dodatečné zakotvení zákazu dispozice s předmětnými statky v zákoně č. 229/1991 Sb. účinném od 24. 6. 1991 ani uplatnění restitučních nároků podle posléze přijatého ZMVC nemohly retroaktivně způsobit jeho opětovné odnětí a zpětný přechod na stát tak, že blokační ustanovení § 29 zákona o půdě na zákon č. 172/1991 Sb. nedopadá. Až pravomocným rozhodnutím soudu bylo v dané věci určeno, že podmínky vyžadované zákonem č. 172/1991 Sb. splněny nebyly. Důvodem zrušení prvoinstančního rozsudku byla nutnost zabývat se výlukovým důvodem podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC, tj. plánovanou veřejně prospěšnou stavbou dopravní infrastruktury podle schválené územně plánovací dokumentace (dále VPS).

6. V návaznosti na výše citované rozhodnutí odvolacího soudu soud svým usnesením ze dne 9. 9. 2021, č. j. 11 C 2/2019-219 přibral do řízení dalšího účastníka, a to [anonymizováno] [země], [anonymizováno] (účastník řízení č. 2), jakožto subjekt je potenciálně příslušný hospodařit s předmětným pozemkem, jelikož k rozhodnému datu podle § 2 ZMVC (24. 6. 1991), jakož i k rozhodnému datu k podání výzvy o jeho vydání, pozemek plnil funkci lesa a byl předmětem ochrany. Potencialita hospodaření vyplývá z ustanovení § 2 zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku a zákona č. 289/1995 Sb., o lesích a změně a doplnění některých zákonů a Zakládací listiny [další účastník řízení č. 2] [země], [anonymizováno], ve spojení se [státní podnik] [anonymizováno] [země], [anonymizováno] Účastenství v řízení vyplývá z ustanovení § 250a odst. 1 o. s. ř.

7. Účastník řízení č. 2 namítal, že ve věci není pasivně věcně legitimován. Převod práva hospodaření s majetkem státu, který je tzv. původním majetkem církví a náboženských společností z účastníka řízení č. 1 na účastníka řízení č. 2 je s účinností od 5. 12. 2012 blokován ustanovením § 13 ZMVC. Povinnou osobou je tedy nadále ÚZSVM, a tudíž by měly být vyžadovány splnění předpokladů podle § 7 ZMVC. Pozemek je navíc zasažen podle Územního plánu [obec] tranzitním železničním koridorem - plochou dopravní infrastruktury – drážní doprava – IV. vymezenou jako VPS č. 8 – D 3/6 – navrhovaný koridor konvenční železnice – dopravní stavby, nadřazená trasa dopravní infrastruktury, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit, a to ve své převážné většině. Železniční trať zde bude v tunelu, ale při jihozápadním okraji již vystupuje na povrch. Trasa železničního koridoru se bude teprve upřesňovat, zvláště pak její vedení nad či pod zemí. Proto není možno přijmout řešení prostřednictvím věcného břemene bez faktického záboru nebo dotčení výstavbou koridoru. To postačuje, aby pozemek nebyl vydán.

8. Žalobce následně změnil žalobu tak, že ji rozšířil o eventuální petit, jímž se domáhal, pro případ, že nebude vyhověno žalobě na vydání celého sporného pozemku, vydání alespoň jeho částí, které nejsou zasaženy koridorem předmětné VPS, označené v orientačním zákresu červenou barvou a písmeny A a B, přičemž výměra nezasažených částí koridorem označených jako A a D je 1221,3 m2 a tyto části pozemku sousedí s pozemky ve vlastnictví [obec] či fyzických osob, následně pak tyto části konkretizoval prostřednictvím geometrického plánu citovaného ve výroku tohoto rozhodnutí. Soud tuto změnu žaloby připustil.

9. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu v této věci je ve smyslu § 9 odst. 10 ZMVC projednávána v řízení podle páté části o. s. ř., k němuž je v prvním stupni příslušný krajský soud.

10. Podle § 244 odst. 1 o. s. ř. rozhodl-li orgán moci výkonné, orgán územního samosprávného celku, orgán zájmové nebo profesní samosprávy, popř. smírčí orgán zřízený podle zvláštního právního předpisu (dále jen správní orgán), podle zvláštního zákona o sporu nebo o jiné právní věci, která vyplývá ze vztahů soukromého práva (§ 7 odst. 1) a nabylo-li rozhodnutí správního orgánu právní moci, může být tatáž věc projednána na návrh v občanském soudním řízení.

11. Podle § 246 odst. 1 o. s. ř. je k návrhu oprávněn ten, kdo tvrdí, že byl dotčen na svých právech rozhodnutím správního orgánu, kterým byla jeho práva nebo povinnosti založena, změněna, zrušena, určena nebo zamítnuta.

12. Žaloba je včasná a přípustná, byla podána ve lhůtě stanovené v § 247 odst. 1 o.s.ř., dne [datum] k soudu, rozhodnutí správního orgánu bylo žalobci doručeno dne [datum] a téhož dne nabylo právní moci. Soud žalobu tudíž projednal věcně.

13. Dodržen je i okruh účastníků řízení podle § 250a odst. 1 o. s. ř. Soudního řízení se účastní tytéž subjekty, které byly účastníky řízení správního (§ 9 odst. 5 ZMVC), kde žalobce vystupoval v postavení oprávněné osoby a [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 6 slov] v postavení povinné osoby. Důvodná je i účast státního podniku [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova] v řízení, jakožto potenciální povinné osoby (jak je vysvětleno výše) a tím pádem i subjektu, který měl být účastníkem již řízení správního (tzv. opomenutý účastník) podle § 250a odst. 2 o.s.ř.

14. Rozhodnutím, na jehož nahrazení tato žaloba směřuje, správní orgán rozhodl podle § 9 odst. 6 ZMVC o nároku žalobce na vydání lesního pozemku, parcely KN [číslo] odpovídající původní parcele PK [číslo] o výměře 28.298 m2 v k. ú. [obec] tak, že tento pozemek žalobci nevydal. Jako účastníky řízení označil Římskokatolickou farnost [obec] coby oprávněnou osobu a [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 6 slov] coby povinnou osobu. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že oprávněná osoba doručila povinné osobě bezvýsledně výzvu k vydání této nemovitosti 10. 2. 2017 a poté, po uplynutí lhůty k uzavření dohody, proto podala návrh na zahájení správního řízení podle § 9 odst. 6 ZMVC. Správní orgán dospěl k závěru, že se jedná o zemědělskou nemovitost definovanou v § 2 písm. b) ZMVC a vlastnické právo oprávněné osoby bylo prokázáno kopií knihovní vložky č. 21 pozemkové knihy pro k. ú. [obec], kde jako vlastník byla zapsána Římsko-katolická fara v [obec] [anonymizováno] Právní nástupnictví po tomto subjektu žalobce prokázal rozhodnutím o sloučení církevních právnických osob dle Kán. 121 CIC na základě zákona č. 3/2002 Sb. a doložil příslušným výpisem svůj zápis v rejstříku evidovaných právnických osob Ministerstva kultury ČR. Předmětná nemovitost přešla do vlastnictví státu na základě výkupu po provedeném řízení podle § 10 odst. 1 zákona č. 46/1948 Sb. výměrem Okresního národního výboru v [obec] ZN IX. – [číslo] [číslo] [číslo] ze dne 11.2.1949. Nebyl dohledán žádný doklad svědčící o poskytnutí náhrady za vykoupený pozemek a tuto skutečnost oprávněná osoba rovněž potvrdila ve výzvě k vydání majetku. Správní orgán uzavřel, že tak došlo k majetkové křivdě v rozhodném období 25. 2. 1948 – 1. 1. 1990 podřaditelné pod ustanovení § 5 písm. a) ZMVC. Dále bylo zjištěno, že pozemek leží zčásti v ploše, která je platným Územním plánem [obec] a Zásadami územního rozvoje Jihočeského kraje vymezena pro veřejně prospěšnou stavbu – navrhovaný IV. tranzitní železniční koridor. Povinná osoba namítala nesplnění podmínek § 7 odst. 1 ZMVC, tj. neexistenci funkční souvislosti pozemku s nemovitostmi ve vlastnictví oprávněné osoby a informovala správní orgán o nabídce převodu práva hospodaření k pozemku [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova], které jeho převzetí odmítly po zjištění, že je předmětem správního řízení a jeho případné převzetí podmínily ukončením správního řízení. [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 6 slov] je povinnou osobou dle ustanovení § 4 písm. c) ZMVC, která podle § 7 odst. 1 téhož zákona vydá oprávněné osobě nemovitou věc při splnění ostatních podmínek restituce pouze za předpokladu její funkční souvislosti s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní nebo která se jí vydává podle tohoto zákona, případně sloužila k duchovním pastoračním charitativním zdravotním vzdělávacím nebo administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních. Správní orgán s odkazem na ustálenou judikaturu, podle níž funkční souvislost nemovitých věcí může vyplývat z jejich skutečné užitné souvztažnosti dané faktickými možnostmi jejich hospodářského využívání, především s ohledem na jejich stavební nebo jinou hospodářskou podobu nebo přírodní ráz, kdy jedna nemovitost je předpokladem fungování či řádného využívání nemovitosti jiné, vzhledem k jejímu funkčnímu určení, přičemž toto využití je bez druhé nemovitosti ztížené nebo nemožné a naopak ji nelze spatřovat pouze v uvedení požadované parcely v knihovní vložce č. 21 spolu s dalšími vydávanými nemovitosti a v druhu majetkové křivdy, dospěl k závěru, že podmínka funkční souvislosti pozemku naplněna není, a proto jej oprávněné osobě nevydal.

15. Skutkové závěry správního orgánu, pokud jde o postup žalobce při uplatnění restitučního nároku, otázku subjektů správního řízení, resp. povinné osoby a oprávněné osoby včetně jejího právního nástupnictví po knihovním vlastníku pozemků, porovnání původních parcel PK a současných parcel KN, které byly historickým církevním majetkem odňatým církvi státem bez vyplacení náhrady v rozhodném období, jak jsou popsány výše, účastníci nezpochybňovali a tyto nepochybně vyplývají i z listinných důkazů, založených ve správním spisu. Soud je z tohoto důvodu převzal za svá skutková zjištění ve smyslu § 250e odst. 2 o. s. ř.

16. Shodnými tvrzeními účastníků, příslušnou informací z katastru nemovitostí, jakož i výše citovaným rozhodnutím správního orgánu bylo prokázáno, že předmětný pozemek byl k datu 24. 6. 1991 a je i v současnosti lesním pozemkem. Nyní je jako jeho vlastník zapsána v katastru nemovitostí Česká republika, právo hospodaření vykonává [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 6 slov], který převod tohoto práva nabídl [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova] Ten však tento postup odmítl do doby ukončení správního, resp. soudního řízení.

17. Rozsudkem Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 3. 2016, č. j. 21 C 220/2014-173, bylo určeno v odstavci I. výroku, že Česká republika je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 28.298 m2 lesního pozemku, vzniklého z oddělením z parcely [číslo] o výměře 84.152 m2 lesního pozemku, zapsaného na listu vlastnictví [číslo] u Katastrálního úřadu pro Jihočeský kraj, Katastrálního pracoviště České Budějovice, pro obec a [katastrální uzemí]. Účastníky soudního řízení byli žalobce, Římskokatolická farnost [obec] a žalovaní 1) [obec] a 2) [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 8 slov]. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že soud rozhodoval podle § 18 odst. 1 ZMVC o žalobě podané oprávněnou osobou o určení vlastnického práva státu z důvodu, že věc z původního majetku registrovaných církví a náboženských společností byla před dnem nabytí účinnosti zákona převedena nebo přešla z majetku státu do vlastnictví jiných osob v rozporu s § 3 zákona č. 92/1991 Sb., o podmínkách převodu majetku státu na jiné osoby nebo v rozporu s ustanovením § 29 zákona č. 229/1991 Sb., o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku. V rozhodný den podle § 1 zákona č. 172/1991 Sb. (24. 5. 1991), kdy přecházely věci z vlastnictví České republiky, k nímž ke dni 23. 11. 1990 příslušelo právo hospodaření národním výborům, jejichž práva a závazky přešly na obce a v hlavním městě Praze na městské části, pokud obce nebo městské části s těmito věcmi ke dni účinnosti tohoto zákona hospodařily, s předmětných pozemkem nehospodařila žalovaná obec, ale Jihočeské státní lesy, Lesní závod [obec]. Ve vztahu k pozemku nebyla splněna žádná z variant § 1 citovaného zákona a vlastnické právo na obec proto podle zákona nepřešlo, tudíž se na pozemek vztahovala blokace podle § 29 zákona č. 229/1991 Sb. K pozdějšímu převodu vlastnického práva na obec tak došlo v rozporu s tímto ustanovením. Soud neuznal námitku vydržení vlastnického práva obce, neboť neshledal splnění zákonného předpokladu dobré víry. Soud dospěl k závěru, že vlastníkem pozemku je Česká republika. Součástí výroku rozsudku je geometrický plán [titul] [jméno] [jméno], č. [rok] [číslo] jímž byl předmětný pozemek oddělen a vznikla parcela KN, o kterou je veden tento spor. Z rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 9. 2016, č. j. 7 Co 11 C 144/2016-205, vyplývá, že výrok I. prvoinstančního rozsudku nebyl odvoláním napaden, a tedy nebyl odvolacím rozsudkem nijak dotčen.

18. Statutem [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova], vydaným Ministerstvem zemědělství ČR na základě ustanovení § 15 písm. f) zákona č. 77/1997 Sb., o státním podniku, ve znění pozdějších předpisů, konkrétně jeho články 1.7, 4.2 a 5.5.2, je prokázáno, že Lesy ČR jsou státním podnikem, který má právo hospodařit s majetkem státu a nemá vlastní majetek, toto právo se řídí příslušnými právními předpisy a zakladatel statutem vydal předchozí souhlas, mimo jiné, k nabývání pozemků, staveb a práva stavby včetně nabývání směnou, podle bodu 6.5 za podmínky, že cena nepřekročí cenu v místě a v čase obvyklou, majetek bude potřebný pro podnik a je podnikem zajištěn soulad s pravidly veřejné podpory.

19. K návrhu žalobce soud zopakoval ze spisu správního orgánu důkazy - dopis [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 6 slov] Státnímu pozemkovému úřadu ze dne 30. 10. 2018 a dopis Lesů ČR Státnímu pozemkovému úřadu z 1. 11. 2018, které pouze potvrdily mezi účastníky nespornou skutečnost, že [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova] s převodem předmětného pozemku souhlasí až po ukončení správního řízení a že jim převod tohoto pozemku byl ze strany [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 6 slov] nabídnut.

20. Důkazy provedenými v soudním řízení tak bylo prokázáno, že o předmětný pozemek byl veden spor, který vyústil v rozhodnutí, že jeho vlastníkem je stát a právo hospodaření s ním náleží organizační složce státu – [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 6 slov], což je zapsáno v katastru nemovitostí. K rozhodnému datu 24. 6. 1991 i v současnosti se jedná o lesní pozemek, a že proběhla komunikace mezi [další účastník řízení č. 1] [anonymizováno 6 slov] a [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova] ve věci převodu práva hospodaření k tomuto pozemku, přičemž státní podnik s odkazem na probíhající řízení převzetí práva hospodaření odmítl.

21. Po zrušení a vrácení věci odvolacím soudem, kdy byla vyřešena předběžná otázka, že potenciální povinnou osobou jsou [další účastník řízení č. 2] [anonymizována dvě slova], spadající pod režim ust. § 4 písm. d) ZMVC a nacházející se tudíž mimo okruh povinných osob, které vydávají majetek pouze za splnění podmínky funkční souvislosti podle § 7 odst. 1 ZMVC, a kdy na základě učiněných skutkových zjištění bylo možno učinit právní závěr, že žalobce splňuje předpoklady pro naturální restituci dle § 1 – 6 a § 9 odst. 1 ZMVC, se dokazování zaměřilo na otázku existence překážky vydání pozemku dle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC, když další účastníci řízení tvrdili, že pozemek je zasažen koridorem stavby veřejné dopravní infrastruktury, zaneseným v Územním plánu [obec].

22. Žalobce tvrdil, že v koridoru, v místě sporného pozemku, se bude nacházet podzemní tunel, jehož existence tunelu nebude bránit zemědělskému využití pozemku, který je proto vydatelný, případně jsou vydatelné alespoň jeho části nezasažené tunelem, jak jsou konkretizovány v odst. 8. odůvodnění tohoto rozsudku. Pořizovatelé územně plánovací dokumentace zohledňují morfologii terénu, tak učinila i [obec], která zohlednila a zakreslila průběh koridoru VPS i pomocí tunelů, kde lze předpokládat, že vycházela z relevantní dokumentace. Obdobně tak i Zásady územního rozvoje Jihočeského kraje, z jejichž odůvodnění plyne, že byla zpracována vyhledávací studie, která v dohodě se zástupci ústředních správních orgánů doporučila sledovat tzv. optimalizovanou kaplickou variantu. Podle změny č. 1 Územního plánu [obec] je pozemek rovněž dotčen koridorem "biocentra", přičemž tento charakter pozemku nesmí být zhoršen, resp. nesmí být narušena funkčnost biocentra, tedy, podle územního plánu železnice je vedena v tunelu, biocentrum leží na povrchu, a pokud je dotčen biocentrem v celé své výměře, znamená to, že je s ním počítáno pro realizaci VPS výlučně formou tunelu.

23. Z předložených důkazů byly zjištěny tyto skutečnosti: z části Územního plánu [obec] vyplývá, že je vymezen koridor v šíři maximálně 2x 100 metrů od předpokládané osy železniční trasy, jehož součástí jsou i ostatní stavby a zařízení související s výstavbou s tím, že v místech prvků územního systému ekologické stability případně stávajících staveb pro bydlení je vymezená plocha zúžená tak, aby tyto prvky a stavby byly v maximální možné míře respektovány. Textová část je doplněna zákresem předmětného koridoru, z něhož je patrno, že zasahuje z větší sporný pozemek. Tyto skutečnosti byly zjištěny z uvedené listiny. Podle sdělení [obec] změna č. 1 územního plánu nabyla účinnosti dne 10. 2. 2012 a je nadále doposud v platnosti. Do této změny byl přibrán i mezinárodní koridor konvenční železniční dopravy C-E551-IV. tranzitní železniční koridor, jak je prokázáno sdělením [obec] z 25. 10. 2021. Z jejího dalšího sdělení ze dne 13. 10. 2021 vyplývá, že trasa železničního koridoru se bude nadále upřesňovat, zvláště pak její vedení nad či pod zemí, a proto není situaci na dotčeném pozemku možno vyřešit věcným břemenem bez faktického záboru nebo dotčení výstavbou koridoru. Vymezení VPS označené jako D3/6 navrhovaný koridor konvenční železnice (IV. TŽK) dopravní stavba nadřazená trasa dopravní infrastruktury, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit je prokázána též sdělením Statutárního města České Budějovice, Odboru územního plánování ze dne 25. 10. 2021 včetně příslušných zákresů v grafické části územního plánu [obec].

24. V Zásadách územního rozvoje Jihočeského kraje je popsána námitka [obec], která nesouhlasila s navrhovanou trasou IV. tranzitního železničního koridoru v jejím obvodu mimo jiné proto, že navrhovaný koridor protíná lokální funkční biocentrum. Ze změny č. 1 Územního plánu [obec] dále vyplývá, že na předmětném pozemku je plánováno biocentrum, jak bylo zjištěno z uvedených listin.

25. Ke dni rozhodování soudu neexistuje žádná podrobnější územně plánovací dokumentace či stavební dokumentace trasy budoucího železničního koridoru, což je prokázáno shodnými tvrzeními účastníků i vyjádřením [obec] ze dne 1. 12. 2021.

26. Ze zprávy Správy železnic, státní organizace, ze dne 10. 12. 2021 bylo zjištěno, že předmětný pozemek se nachází v uvedeném železničním koridoru, pro jehož trasu v úseku státní hranice CZ/AT – [obec] byla zpracována„ Technická a ekonomická studie [obec], st. hranice – [obec]“ na základě zadání Správy železnic, která měla definovat budoucí podobu a parametry IV. TŽK v uvedeném úseku. Tento dokument má ryze koncepční charakter, jeho cílem není navrhnout detailní technické řešení, ale pouze definovat základní podobu, rozsah a parametry nové železniční infrastruktury a umístit ji do území. Další podrobnosti včetně otázky záboru konkrétních pozemků nebo jiná omezení týkající se pozemků jsou vždy předmětem navazujících stupňů projektové přípravy dané stavby a pro tuto stavbu dosud nebyly zpracovány. Podle zmíněné dokumentace by se v lokalitě předmětného pozemku měl nacházet portál železničního tunelu, avšak přesnou polohu, podobu a délku tunelu by měla určit až navazující projektová dokumentace. Samotná technická ekonomická studie neřeší technologii stavby tunelu (hlubinná část, ražená část) ani další související stavby a objekty.

27. Ze sdělení [obec] ze dne 10. 1. 2022 bylo prokázáno, že vedení trasy IV. TŽK v tunelovém úseku bylo do řešení zahrnuto při úpravě návrhu změny č. 1 Územního plánu [obec] ve vazbě na Pokyn pořizovatele ze dne [datum], jehož součástí byla i„ Technicko-ekonomická studie [obec], st. hranice – [obec]“, zpracovaná [právnická osoba]. V územním plánu biocentrum 117 (odpovídající biocentru [číslo]) leží na povrchu předmětného pozemku, železnice je vedena v tunelu.

28. Výškový profil trasy železniční tratě České Budějovice – státní hranice je zachycen ve vyhledávací studii trasy železniční tratě, jak je prokázáno uvedenou listinou.

29. Geometrickým plánem [jméno] [příjmení] [číslo] ověřeným oprávněným zeměměřickým inženýrem [titul] [jméno] [jméno] dne 13. 4. 2022 a odsouhlaseným co do číslování parcel příslušným katastrálním úřadem, byl předmětný pozemek [číslo] rozdělen na 3 části, když z něho byla oddělena parcela [číslo] o výměře 18 419 m2, nacházející v koridoru předmětné VPS, dále pak parcela [číslo] o výměře 8 624 m2 a parcela [číslo] o výměře 1 255 m2, nacházející se vně koridoru VPS, jak je prokázáno uvedenou listinou. Shodným tvrzením účastníků je prokázáno, že dělení respektuje vnější hranici koridoru.

30. Soud zamítl důkazní návrhy žalobce na vyjádření Krajského úřadu pro Jihočeský kraj o tom, jaké podklady, studie či informace byly rozhodné pro to, že koridor v předmětné části má být veden v tunelech a také ustanovení znalce z oboru stavebnictví, odvětví doprava železniční nebo stavebnictví a stavby dopravní, k tomu, že morfologie tamního terénu neumožňuje koridor řešit jinak s ohledem na výškový rozdíl mezi nejvyšším a nejnižším místem, který přesahuje úhel povolený předpisy a zda v dané lokalitě je možno realizovat předmětnou VPS bez využití tunelů.

31. Podle § 2 písm. b) ZMVC se pro účely tohoto zákona rozumí zemědělskými nemovitostmi pozemky, které ke dni 24. 6. 1991 tvořily zemědělský půdní fond nebo do tohoto fondu náležely (bod 1). Zákon přitom odkazuje na § 1 zákona č. 53/1966 Sb., o ochraně zemědělského půdního fondu ve znění zákona č. 75/1976 Sb. Podle § 1 odst. 1 uvedeného zákona je zemědělským půdním fondem půda obhospodařovaná (orná půda, chmelnice, vinice, zahrady, ovocné sady, louky, pastviny) a půda, která byla a má být nadále zemědělsky obhospodařována, ale dočasně obdělávána není. Podle § 1 odst. 2 součástí zemědělského půdního fondu jsou též pozemky, které sice neslouží bezprostředně zemědělské výrobě, avšak jsou pro ni nepostradatelné jako polní cesty, pozemky se zařízením důležitým pro polní závlahy, vodní nádrže a rybníky potřebné pro zemědělskou výrobu, hráze sloužící k ochraně před zamokřením nebo zátopou, ochranné terasy proti erozi apod.

32. Podle § 3, písm. b) ZMVC je oprávněnou osobou právnická osoba zřízená nebo založená jako součást registrované církve a náboženské společnosti a podle § 4 písm. c) je povinnou osobou stát, za který jedná příslušná organizační složka státu, za podmínky, že tato osoba je oprávněna hospodařit s majetkem státu nebo vykonávat správu majetku státu, který se stal v rozhodném období předmětem majetkové křivdy v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5.

33. Podle § 5 a) ZMVC je skutečností, v jejímž důsledku došlo v rozhodném období k majetkovým křivdám, odnětí věci bez náhrady postupem podle zákona č. 142/1947 Sb., o revizi první pozemkové reformy, nebo podle zákona č. 46/1948 Sb., o nové pozemkové reformě (trvalé úpravě vlastnictví k zemědělské a lesní půdě).

34. Podle § 7 odst. 1 ZMVC povinná osoba podle § 4 písm. c) a d) vydá oprávněné osobě nemovitou věc ve vlastnictví státu, která náležela do původního majetku registrovaných církví a náboženských společností a stala se předmětem majetkové křivdy, kterou utrpěla oprávněná osoba nebo její právní předchůdce v rozhodném období v důsledku některé ze skutečností uvedených v § 5, pokud a) funkčně souvisela s nemovitou věcí, kterou oprávněná osoba vlastní, nebo která se vydává podle tohoto zákona, nebo b) oprávněné osobě nebo právnímu předchůdci v rozhodném období sloužila k duchovním, pastoračním, charitativním, zdravotnickým, vzdělávacím, administrativním účelům nebo jako obydlí duchovních.

35. Podle § 9 odst. 1, věta prvá, ZMVC oprávněná osoba písemně vyzve povinnou osobu k vydání zemědělské nemovitosti do 12 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jinak její nárok zanikne. Podle § 9 odst. 6, věta prvá, ZMVC nedojde-li mezi oprávněnou osobou a povinnou osobou k uzavření dohody o vydání zemědělské nemovitosti, rozhodne na základě návrhu oprávněné osoby o vydání zemědělské nemovitosti pozemkový úřad; návrh lze podat do 6 měsíců po uplynutí lhůty podle odstavce 2.

36. Právní závěry správního orgánu v tom směru, že žalobce řádně a včas postupem předvídaným ust. § 9 odst. 1, odst. 6 ZMVC uplatnil restituční nárok na vydání zemědělské nemovitosti (lesního pozemku) z vlastnictví jeho právního předchůdce, který jeho odnětím státem bez náhrady utrpěl majetkovou křivdu ve smyslu § 5 písm. a) ZMVC, jakož i závěry o tom, že žalobce je oprávněnou osobou a další účastník řízení povinnou osobou (§ 3 písm. b), § 4 písm. c) ZMVC) jsou zcela správné. V podrobnostech proto soud pro stručnost na odůvodnění rozhodnutí správního orgánu v tomto směru odkazuje.

37. Podle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC věc nelze vydat, pokud se jedná o část pozemku nebo stavby, která je potřebná pro uskutečnění veřejně prospěšné stavby dopravní nebo technické infrastruktury vymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit; to neplatí, postačí-li pro veřejně prospěšnou stavbu zřízení věcného břemene.

38. V řízení bylo nepochybně prokázáno, že převážná část pozemku je zasažena koridorem VPS v plánované železniční trati zanesené v územně plánovací dokumentaci – Územním plánu [obec], tj. včetně jeho změny č. 1 k datu podání výzvy k vydání předmětného pozemku (D3/6 navrhovaný koridor konvenční železnice (IV. TŽK) dopravní stavba, nadřazená trasa dopravní infrastruktury). Tento územní plán na části pozemku v koridoru zobrazuje železniční tunel, neexistuje však podrobnější stavební dokumentace ani územně plánovací dokumentace, která by tuto stavbu konkretizovala z hlediska jejího přesného umístění a stavebního provedení. V daném případě tak nelze vycházet z jiných dokumentů, nežli ze zmíněného územně plánovacího dokumentu. Existence VPS železničního koridoru, kterou lze podřadit pod VPS dopravní a technické infrastruktury, vvymezenou ve schválené územně plánovací dokumentaci, pro kterou lze práva k pozemkům a stavbám vyvlastnit. Pro stavbu tohoto charakteru nepostačuje zřízení věcného břemene, jelikož z důvodu jejího budoucího bezproblémového užívání coby části celorepublikové, resp. mezinárodní železniční infrastruktury, oprav, údržby apod. by nebylo žádoucí její umístění na pozemku jiného vlastníka. Existence této VPS tudíž představuje překážku vydání tohoto pozemku dle § 8 odst. 1 písm. f) ZMVC, a proto část pozemku zasaženou tímto koridorem vydat nelze.

39. Žalobcovy úvahy o tom, zda morfologie a terénu umožňuje určité provedení stavby tunely v souvislosti s jeho tvrzením o tom, že se bude jednat o tunel vedoucí pod povrchem pozemku, a že tedy pozemek se nad ním nacházející, na němž je současně plánováno biocentrum, bude zemědělsky obhospodařovatelný, jsou zcela irelevantní v situaci, kdy, jak výše uvedeno, neexistuje žádná konkrétnější dokumentace, z níž by bylo patrno skutečné provedení stavby. Proto i důkazní návrhy v tomto směru, jak jsou výše specifikovány, byly zamítnuty (viz odst. 24 odůvodnění tohoto rozsudku).

40. Strany se shodly v tom, že geometrický plán, který nechal žalobce zpracovat ke konkretizaci svého eventuálního žalobního petitu, odděluje části pozemku, jež nejsou zasaženy koridorem VPS, nově zde označené jako parcely [číslo] [číslo] část pozemku, která koridorem zasažena je, označenou zde jako parcela [číslo]. Shoda panovala i v tom, že dělení respektuje vnější hranici koridoru dle územně plánovací dokumentace Pozemek v podobě stávající parcely KN [číslo] pro existenci překážky vydání jeho převážné části vydat nelze, proto byla žaloba v primárním petitu zamítnuta.

41. Vydatelné jsou pouze části pozemku oddělené výše zmíněným geometrickým plánem, nacházející se mimo hranice koridoru VPS (parcely [číslo] [číslo]), a proto bylo v žalobě v eventuálním petitu co do vydání těchto části, kde byla shledána důvodnou, vyhověno, přičemž zmíněný geometrický plán se stává nedílnou součástí výroku rozsudku.

42. Tímto rozsudkem tak bylo nahrazeno rozhodnutí správního orgánu, pokud se týká výše uvedených částí pozemku, podle § 250j odst. 1, odst. 2 o.s.ř.

43. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o. s. ř. Každá ze stran uspěla z části, přičemž východiskem pro stanovení míry úspěchu a neúspěchu ve věci je výměra pozemku původně žalobce požadovaného (28 298 m2) a pozemku, které mu byly vydány (8 624 m2 + 1 255 m2). Žalobce tak uspěl v cca 35 %, účastníci řízení uspěli v cca 65 %, tedy mají proti žalobci právo na náhradu nákladů v rozsahu 30 % jejich celkové částky vypočtené podle vyhl. č. 254/2016 Sb. sazbě 300 Kč/úkon Celkem jde u účastníka řízení č. 1 o 7 úkonů po 300 Kč (vyjádření k žalobě, příprava na jednání, účast na dvou soudních jednáních před zrušením věci, vyjádření k odvolání z 15.10.2019, vyjádření k doplnění odvolání z 14.4.2021, jednání odvolacího soudu 22.4.2021) a čtyři úkony učiněné společně s účastníkem řízení č. 2, kde je sazba rozdělena mezi ně rovným dílem, tj. 150 Kč/úkon – jednání soudu dne 4.10.2021, 29.11.2021, 14.2.2022 a 13.6.2022, tj. 600 Kč. Účastníku řízení č.2 pak náleží 600 Kč za zmíněné čtyři úkony a 300 Kč za úkon, který učinil samostatně, a to písemné podání – doplnění důkazů ze dne 13.1.2022, celkem 900 Kč.

44. Lhůta k plnění byla žalobci stanovena podle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení