11 C 20/2021

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 1 rozhodl samosoudkyní JUDr. Editou Votočkovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 645 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba s tím, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 645 000 Kč s příslušenstvím, se zamítá.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 54 208 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni 645 000 Kč s příslušenstvím.

2. Žaloba byla odůvodněna tím, že společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], [PSČ] [obec a číslo] jako nájemce (dále jen„ [právnická osoba]“) uzavřela dne [datum] nájemní smlouvu se společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] jako pronajímatelem (dále jen„ [právnická osoba]“), kdy na základě této smlouvy byl společnosti [právnická osoba] přenechán do užívání pozemek parc. [číslo] zapsaný v katastru nemovitostí vedeným Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu na [list vlastnictví], k.ú. [část obce] (dále rovněž jen„ nájemní smlouva“). Společnost [právnická osoba] následně uzavřela dne [datum] s žalovanou jako podnájemcem smlouvu o podnájmu věci k podnikatelskému účelu [číslo] (dále rovněž jen„ podnájemní smlouva“). Na základě této podnájemní smlouvy byla žalované přenechána do dočasného užívání část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] (v rozsahu Přílohy [číslo] smlouvy), jak zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha. Účelem podnájmu bylo zřízení dočasné [anonymizováno] stanice, jakož i následné provozování [anonymizováno] stanice za účelem plnění stlačeného zemního plynu ([anonymizováno]) do motorových vozidel. Dne [datum] uzavřela společnost [právnická osoba] jako prodávající a žalobkyně jako kupující smlouvu o koupi části obchodního závodu, kdy na základě této smlouvy přešla na žalobkyni i práva nájemce z citované smlouvy o podnájmu věci k podnikatelskému účelu [číslo].

3. Dle žalobních tvrzení bylo v článku V. odst. 1 předmětné podnájemní smlouvy sjednáno nájemné ve výši 26.500 Kč měsíčně pro dobu od právní moci kolaudačního rozhodnutí vydaného příslušným správním orgánem na [anonymizováno] stanici. Pro dobu od podpisu smlouvy do dne předcházejícího právní moci kolaudačního rozhodnutí bylo nájemné sjednáno ve výši 5.000 Kč měsíčně (rezervační nájemné). Splatnost nájemného byla v článku V. odst. 2 sjednána tak, že nájemné je splatné do 25. dne kalendářního měsíce předcházejícího kalendářnímu měsíci, za nějž se nájemné platí, tj. předem. Rovněž bylo v předmětném ustanovení ujednáno, že žalovaná jako podnájemce zajistí vydání pravomocného kolaudačního rozhodnutí nejpozději do 18ti měsíců od podpisu smlouvy, po marném uplynutí tohoto data je žalovaná povinna hradit nájemné v plné výši bez ohledu na neuvedení stanice do provozu. Sjednaná doba v délce 18ti měsíců ode dne podpisu smlouvy (stanovená pro vydání pravomocného kolaudačního rozhodnutí pro [anonymizováno] stanici) uplynula dne [datum]. Počínaje měsícem srpnem 2018 tak vznikla žalované povinnost hradit nájemné v plné výši v částce 26.500 Kč bez DPH měsíčně, když nájemné v plné výši se stalo splatným dne [datum]. Žalovaná však nadále hradila nájemné pouze ve snížené výši a vznikl jí proto dluh na neuhrazeném nájemném za dobu 30 měsíců (od měsíce srpna 2018 do ledna 2021) ve výši 645.000 Kč (30 x 21.500 Kč). Žalovaná dlužnou částku neuhradila do dne podání žaloby, ačkoliv ji k tomu žalobkyně vyzvala předžalobní výzvou ze dne [datum], která byla právnímu zástupci žalované doručena dne [datum]. Žalobkyně požaduje rovněž přiznání úroků z prodlení v zákonné výši.

4. Žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že žalobkyní uplatněný nárok zcela neuznává, co do důvodu i výše. Žalovaná předně namítla nedostatek aktivní legitimace žalobkyně, že při uzavření podnájemní smlouvy žalobkyně jednala v rozporu se způsobem jednání zapsaným v obchodním rejstříku, když za žalobkyni jednal výlučně pan [příjmení] [jméno], jako jeden ze dvou členů představenstva žalobkyně, a to na základě generální plné moci, kterou podepsal jednak on, jednak členka představenstva [příjmení], ačkoliv podle zapsaného způsobu jednání v obchodním rejstříku měli jednat oba členové představenstva společně. V této souvislosti žalovaná odkázala na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 4. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, kde Nejvyšší soud dovodil, že určují-li stanovy společnosti, že jménem společnosti musí jednat společně nejméně dva členové představenstva, není přípustné, aby dva členové představenstva udělili generální plnou moc jen jednomu z nich. Takový postup by byl v rozporu s právní úpravou jednání statutárních orgánů společnosti v zákoně a stanovách společnosti. Pan [příjmení] [jméno] tedy nebyl dle výše uvedeného oprávněn sám nakládat s předmětem nájmu a jedná se tedy o neplatné právní jednání. Z obdobného důvodu žalovaná namítá nejenom neplatnost uzavřené podnájemní smlouvy, ale rovněž nájemní smlouvy, kterou rovněž uzavíral výlučně pan [příjmení] [jméno] na základě plné moci.

5. Pro případ, že by existenci platné nájemní smlouvy a svou aktivní legitimaci žalobkyně úspěšně tvrdila a prokazovala, žalovaná dále namítla porušení povinnosti ze strany nájemce a tedy neexistenci závazku uhradit nájemné. Žalobkyně totiž porušila své prohlášení, že jí není známo žádné omezení vážící se k předmětu podnájmu vyplývající z veřejnoprávních předpisů nebo regulací, které by mohlo znemožnit či omezit účel nájmu a pro případ, že by takové omezení či regulace nastala, se zavázala uzavřít příslušný dodatek ke Smlouvě, tak aby uspořádání poměrů bylo spravedlivé. Jak vyplynulo z vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy, odbor územního rozvoje, č.j. MHMP 1316240/2020 ze dne 14. 9. 2020, pozemek, jehož část měla mít žalovaná v podnájmu, není způsobilý ke sjednanému účelu podnájmu, když se záměr nachází v území, pro které byl vymezen závazný regulativ podmíněnosti staveb - další výstavba na něm je možná až po realizaci dostatečné kapacitní návazné komunikační sítě v daném území. Zajištění výstavby komunikační sítě, kterou je podmíněna další výstavba na předmětu nájmu, přitom nebylo v kompetenci ani možnostech žalované a nezpůsobilost předmětu podnájmu ke sjednanému účelu, zde byla již od počátku, a to vzhledem k územnímu plánu hl. m. [obec] schválenému usnesením zastupitelstva hl. m. [obec] [číslo] ze dne [datum]. Žalovaná je toho názoru, že o této nezpůsobilosti musel právní předchůdce žalobce vědět, již při uzavírání smlouvy, když sám provozoval na daném pozemku čerpací stanici a musel být tedy s platným územním plánem i výše uvedeným regulativem seznámen. Přenechání věci podnájemci ve stavu, který neumožní její užíváni ke sjednanému účelu, je přitom vadným plněním nájemce. Nájemce tak nemá nárok na úhradu podnájemného.

6. Z provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním a učinil následující závěr o skutkovém stavu.

7. Dne [datum] byla podepsána nájemní smlouva, v níž byli jako účastníci označeni společnost [právnická osoba] jako nájemce a společnost [právnická osoba] jako pronajímatel. Předmětem smlouvy bylo přenechání pozemku parc. [číslo] zapsaného v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu na [list vlastnictví], k.ú. [část obce] do užívání společnosti [právnická osoba] jako nájemci. V záhlaví smlouvy je uvedeno, že za společnost [právnická osoba] jedná pan [příjmení] [jméno], člen představenstva, a paní [jméno] [příjmení], člen představenstva, nicméně v podpisových řádcích je dvakrát podepsán pan [příjmení] [jméno], když u druhého podpisu je uvedeno, že zastupuje paní [jméno] [příjmení] /viz nájemní smlouva ze dne [datum]

8. Dne [datum] byla podepsána podnájemní smlouva, v níž byli jako účastníci označeni společnost [právnická osoba] jako nájemce a žalovaná jako podnájemce. V záhlaví smlouvy je u [právnická osoba] D. [právnická osoba] uvedeno, že společnost je zastoupena [jméno] [jméno], členem představenstva, na základě plné moci ze dne [datum]. Předmětem smlouvy bylo přenechání části pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce] (v rozsahu Přílohy [číslo] smlouvy), jak zapsáno na [list vlastnictví] vedeném Katastrálním úřadem pro hlavní město Prahu, katastrální pracoviště Praha, do dočasného užívání žalované jako podnájemci. Účelem smlouvy bylo dle bodu II. podnájemní smlouvy bylo zřízení dočasné [anonymizováno] stanice, jakož i následné provozování [anonymizováno] stanice za účelem plnění stlačeného zemního plynu ([anonymizováno]) do motorových vozidel. Doba trvání podnájmu byla sjednána na dobu určitou do [datum]. Způsoby skončení podnájmu jsou upraveny v bodě IV. Nájemné, rezervační nájemné a příspěvek na náklady je upraveno v bodě V. V bodě V., bod 4 je upravena kauce ve výši 79 500 Kč. Pokud jde o výši nájemné, bylo v bodu V. 1 sjednáno, že po dobu od právní moci kolaudačního rozhodnutí, vydaného příslušným správním orgánem na CNJ stanici za podnájem předmětu podnájmu, se sjednává nájemné ve výši 26 500 Kč měsíčně od data uvedení CNJ stanice do provozu. Pro dobu od podpisu smlouvy do dne předcházejícího právní moci kolaudačního rozhodnutí, se sjednává nájemné, tzv. rezervační nájemné ve výši 5 000 Kč měsíčně. Pokud jde o splatnost nájemného a rezervačního nájemného, bylo v bodu V. sjednáno, že nájemné i rezervační nájemné je splatné bezhotovostním převodem, a to nejpozději vždy k 25.tému kalendářního měsíce, předcházejícímu kalendářnímu měsíci, za nějž se nájemné platí. Ze závěrečných ustanovení v bodě XII. smlouvy bylo zjištěno, že smluvní strany sjednaly, že smlouva nabývá platnosti a pro smluvní strany se stává závaznou dnem jejího podpisu smluvními stranami. Z poslední strany smlouvy, tedy ze strany 10 bylo zjištěno, že smlouva byla uzavřena dne [datum] v [obec] s tím, že za F. D. [právnická osoba] je jako jednající osoba uveden [příjmení] [jméno], člen představenstva v plné moci, za [právnická osoba], jsou uvedeni předseda představenstva, Ing. [jméno] [příjmení] a člen představenstva, Ing. [jméno] [příjmení] /viz smlouva o podnájmu věci k podnikatelskému účelu ze dne [datum] [číslo]

9. V plné moci ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba] pro pana [jméno] [jméno] je uvedeno, že je udělena k zastupování společnosti [právnická osoba] panem [jméno] [jméno], členem představenstva, při všech ústních i písemných právních jednáních s obchodními partnery, při uzavírání objednávek, smluv, dohod, dohod o narovnání, jakož i k přijímání doručovaných písemností v této souvislosti. Dále bylo uvedeno, že toto zmocnění bylo chváleno představenstvem společnosti dne [datum]. [příjmení] moc byla podepsána dne [datum] v [obec], a to [jméno] [jméno] jako členem představenstva a Mgr. [jméno] [příjmení], členem představenstva. /viz plná moc ze dne [datum] od společnosti [právnická osoba] pro [jméno] Davida/ 10. Dne [datum] byla podepsána smlouva o koupi části závodu společnosti [právnická osoba] mezi společností [právnická osoba] jako prodávajícím a žalobkyní jako kupujícím. Převáděnou část obchodního závodu tvořila dle čl. III. smlouvy mj. práva a povinnosti k projektu [anonymizováno], kdy projekt tvořil Přílohu [číslo] této smlouvy. Jako příloha [číslo] této smlouvy byla potom přiložena podnájemní smlouva ze dne [datum] /viz Smlouva o koupi části obchodního závodu uzavřená mezi společností [právnická osoba] a [právnická osoba]

11. Žalobkyně, resp. její právní zástupce, vyzvala žalovanou k úhradě dlužného nájemného ve výši 645 000 Kč dopisem ze dne [datum], která byla doručena dne [datum] právnímu zástupci žalované /viz Předžalobní výzva k úhradě dlužného nájemného ze dne [datum] vč. doručenky/ 12. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku žalované soud zjistil, že v období od [datum] do [datum] bylo v obchodním rejstříku [právnická osoba] zapsáno, že tato společnost má 2 členy statutárního orgánu, a to pana [jméno] [jméno] a paní [jméno] [příjmení]. Jako způsob jednání bylo v tomto období zapsáno, že„ společnost zastupují a ve všech věcech za ni jednají vždy dva členové představenstva současně. Podepisování za společnost se provádí tak, že k napsané nebo vytištěné obchodní firmě společnosti připojí svůj podpis oba členové představenstva.“ 13. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil pro své rozhodnutí, které se zakládá na důvodech uvedených níže, žádné rozhodující skutečnosti.

14. Na základě výše uvedeného skutkového stavu soud posoudil věc následovně.

15. Podle § 164 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“) může člen statutárního orgánu zastupovat právnickou osobu ve všech záležitostech (odstavec první). Náleží-li působnost statutárního orgánu více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Neurčí-li zakladatelské právní jednání, jak jeho členové právnickou osobu zastupují, činí tak každý člen samostatně. Vyžaduje-li zakladatelské právní jednání, aby členové statutárního orgánu jednali společně, může člen právnickou osobu zastoupit jako zmocněnec samostatně, jen byl-li zmocněn k určitému právnímu jednání (odstavec druhý).

16. Podle § 440 o. z. překročil-li zástupce zástupčí oprávnění, zavazuje právní jednání zastoupeného, pokud překročení schválí bez zbytečného odkladu. To platí i v případě, kdy za jiného právně jedná osoba, která k tomu není oprávněna (odstavec první). Není-li právní jednání bez zbytečného odkladu schváleno, je osoba, která právně jednala za jiného, zavázána sama. Osoba, se kterou bylo jednáno a která byla v dobré víře, může na jednajícím požadovat, aby splnil, co bylo ujednáno, anebo aby nahradil škodu (odstavec druhý).

17. Podle § 152 odst. 1 o. z. právnická osoba si tvoří orgány buď o jednom členu (a pak jde o individuální orgán), anebo o více členech (a pak jde o orgán kolektivní). Z toho také vychází § 164 odst. 2 věta první o. z., podle něhož je-li působnost statutárního orgánu svěřena více osobám, tvoří kolektivní statutární orgán. Má-li právnická osoba kolektivní statutární orgán, svědčí (neomezené) zástupčí oprávnění podle § 164 odst. 1 o. z. každému členu statutárního orgánu. Nicméně zakladatelské právní jednání může upravit způsob zastupování členy statutárního orgánu odlišně; může tak např. určit, že právnickou osobu musí zastupovat vždy více členů statutárního orgánu společně (tzv.„ pravidlo čtyř či více očí“), může svěřit zástupčí oprávnění pouze některým členům statutárního orgánu (např. toliko předsedovi) apod. (§ 164 odst. 2 věta druhá o. z.). Je-li způsob zastupování právnické osoby členy jejího statutárního orgánu určený zakladatelským právním jednáním zapsán ve veřejném rejstříku, mohou členové statutárního orgánu právnickou osobu zastupovat (činit za ni právní jednání) zásadně (srov. zejména výjimku upravenou v § 164 odst. 2 in fine o. z.) pouze v souladu s tímto způsobem. Ke shora popsaným závěrům srov. zejména rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 23. 7. 2019, sp. zn. 27 Cdo 4593/2017.

18. V poměrech projednávané věci je nutné konstatovat, že předmětnou podnájemní smlouvu ze dne [datum], z níž žalobkyně dovozuje žalobou uplatněný nárok, za její právní předchůdkyni (společnost [právnická osoba]) uzavřel toliko jen jeden člen představenstva (pan [příjmení] [jméno]), nikoliv společně dva členové představenstva, jak to ukládal způsob jednání za společnost zapsaný v obchodním rejstříku, podle kterého v předmětném období měli společnost zastupovat a ve všech věcech za ni jednat vždy dva členové představenstva současně. Tento způsob jednání nebyl při uzavírání podnájemní smlouvy dodržen, za společnost [právnická osoba] předmětnou podnájemní smlouvu uzavřela osoba, která k tomu nebyla oprávněna, a toto jednání tedy bez dalšího nelze přičítat této společnosti, ledaže by toto jednání bylo bez zbytečného odkladu (řádně) schváleno ze strany společnosti [právnická osoba] (§ 440 odst. 1 o. z.). Dodatečné schválení tohoto jednání ze strany společnosti [právnická osoba] ve smyslu § 440 odst. 1 o. z. nicméně nebylo v řízení tvrzeno, natož prokazováno, a to přestože k tomu byla žalobkyně soudem vyzvána a byla o tom i na jednání poučena dle § 118a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“).

19. Na výše uvedeném závěru nic nemění ani skutečnost, že pan [příjmení] [jméno] údajně jednal na základě plné moci vystavené mu společností dne [datum]. Podle § 164 odst. 2 poslední věty o. z. bylo totiž možné případnou plnou moc pro jednoho ze dvou členů představenstva, kteří mají podle zapsaného způsobu jednání jednat společně, udělit pouze k určitému právnímu jednání, tzn. nesmělo se jednat o tzv. generální plnou moc. K tomu lze rovněž odkázat na již ustálenou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, a to např. rozsudek ze dne 11. 7. 2007, sp. zn. 29 Odo 1082/2005, uveřejněný pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne ze dne 19. 6. 2014, sp. zn. 29 Cdo 4432/2013, nebo rozsudek ze dne 30. 11. 2020, sp. zn. 23 Cdo 4725/2018). V dané věci byla plná moc udělena k zastupování při všech ústních i písemných právních jednáních s obchodními partnery, při uzavírání objednávek, smluv, dohod, dohod o narovnání, jakož i k přijímání doručovaných písemností v této souvislosti, nepochybně se tak jednalo právě o tzv. generální plnou moc, kterou soud posoudil jako neplatnou pro zjevný rozpor se zákonem a s veřejným pořádkem, resp. s právem týkajícím se postavení osob (§ 1 odst. 2 ve spoj. s. § 588 o. z.).

20. K námitce žalobkyně, že žalovaná není oprávněna namítat neplatnost udělené plné moci, soud primárně uvádí, že ačkoliv sice v posuzovaném případě žalovaná v řízení námitku neplatnosti vznesla, není tato skutečnost pro soud rozhodující, jelikož k neplatnosti udělené plné moci soud musí přihlédnout i bez návrhu (§ 588 o. z.). Právo týkající se postavení osob totiž představuje„ podmnožinu“ právních norem chránících veřejný pořádek, přičemž smysl a účel právních norem chránících veřejný pořádek zpravidla vyžaduje, aby právní jednání je zjevně porušující byla absolutně neplatná. Nadto lze uvést (za použití argumentu reductio ad absurdum), že pokud by udělení generální plné moci jednomu ze dvou členů představenstva, kteří mají jednat za společnost pouze společně, zakládalo„ jen“ relativní neplatnost, které by se navíc nemohly třetí osoby vstupující do smluvních vztahů se společností dovolat, společnost by tím v praktické rovině mohla těžit ze svého nepoctivého a protiprávního jednání (srov. § 6 odst. 2 a § 8 o. z.), když by měla možnost u případných„ nevýhodných“ smluv vznést námitku neplatnosti a tím se z nich vyvázat, aniž by tuto možnost měla i druhá smluvní strana. Takový výklad zákona, který by v praktické rovině zvýhodňoval smluvní stranu, která jedná v rozporu se zákonem, oproti smluvní straně jednající v souladu s právem, je nutné odmítnout, resp. je nutné uzavřít, že smysl a účel zákona vyžaduje, aby generální plná moci udělená jednomu ze dvou členů představenstva, kteří mají jednat za společnost pouze společně, byla absolutně neplatná. V této souvislosti lze odkázat na závěry usnesení Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 29 Cdo 387/2016: „ Ujednání porušující právo týkající se postavení (fyzických i právnických) osob, tedy i úpravu způsobu, jakým členové statutárního orgánu jednají za právnickou osobu, zakazuje výslovně a přímo § 1 odst. 2 část věty za středníkem o. z. Jakkoliv zákonodárce v posledně označeném ustanovení zakazuje ujednání porušující právo týkající se postavení osob vedle ujednání porušujících veřejný pořádek, nelze přehlížet, že právní normy upravující osobní status (fyzických i právnických osob) spadají mezi normy chránící veřejný pořádek (v právní teorii srov. např. [jméno], K.: op. cit. výše, s. 60 a 77, nebo [příjmení], F., [příjmení], P., op. cit. výše, s 61). Sankcionuje-li tedy § 588 o. z. absolutní neplatností (mimo jiné) právní jednání odporující zákonu a zjevně narušující veřejný pořádek, postihuje tak i právní jednání zjevně porušující právo týkající se postavení osob (jež představuje„ podmnožinu“ právních norem chránících veřejný pořádek).“ 21. Bez ohledu na výše uvedené se soud se taktéž při nařízeném jednání vypořádal s argumentací žalobkyně, která odkazovala na rozsudek 21 Cdo 262/2013, v němž je uvedeno, že„ ustanovení § 20 odst. 2 z.č. 40/1964 Sb. jednak chrání právnickou osobu před důsledky excesu jejího zákonného zmocněnce, na druhé straně však chrání i druhou stranu smlouvy, která jednala v dobré víře, že ten, kdo jednal za právnickou osobu, byl oprávněn takto jednat. Přitom překročení zákonného zmocnění jednající osoby se může dovolávat pouze ten, k jehož ochraně je možnost zprostit se povinností vyplývajících ze smlouvy stanovena, tedy právnická osoba, za kterou zákonný zástupce jednal.“. Z toho žalovaná usuzovala na nemožnost dovolat se žalovanou neplatnosti plné moci. Tento výňatek z rozhodnutí NS ČR na danou situaci však vůbec nedopadá, neboť„ zastoupení právnické osoby členem statutárního orgánu je zastoupením svého druhu (sui generis), na nějž nedopadá ani úprava smluvního zastoupení (§441 až §456 o.z.) ani úprava zastoupení zákonného (§457 – 458 o.z.). Překročí-li člen statutárního orgánu právnické osoby zástupčí oprávnění, anebo zastoupí-li právnickou osobu, ačkoliv k tomu není podle zakladatelského právního jednání oprávněn, může právnická osoba takové jednání dodatečně schválit (…)“, viz NS ČR 23 Cdo 4725/2018. Zákonným zástupcem právnické osoby, na které žalobkyní uváděné rozhodnutí mířilo je např. zaměstnanec právnické osoby.

22. Vzhledem k předchozímu uvedenému, soud rovněž učinil závěr ve vztahu k nájemní smlouvě ze dne [datum], která byla za společnost [právnická osoba] podepsána rovněž výlučně toliko jen jedním členem představenstva (panem [jméno] [jméno]), nikoliv společně dvěma členy představenstva, jak to ukládal způsob jednání za společnost zapsaný v obchodním rejstříku, podle kterého v předmětném období měli společnost zastupovat a ve všech věcech za ni jednat vždy dva členové představenstva současně. Tento způsob jednání nebyl při uzavírání předmětné nájemní smlouvy dodržen, za společnost [právnická osoba] předmětnou nájemní smlouvu uzavřela osoba, která k tomu nebyla oprávněna, a toto jednání tedy bez dalšího nelze přičítat této společnosti, ledaže by toto jednání bylo bez zbytečného odkladu (řádně) schváleno ze strany společnosti [právnická osoba] (§ 440 odst. 1 o. z.). Dodatečné schválení tohoto jednání ze strany společnosti [právnická osoba] ve smyslu § 440 odst. 1 o. z. však nebylo v řízení tvrzeno, natož prokazováno, a to přestože k tomu byla žalobkyně soudem vyzvána a na jednání i poučena dle § 118a o. s. ř. V řízení tak nebylo prokázáno ani právo žalobkyně užívat předmětnou část pozemku parc. [číslo] v k.ú. [část obce], tudíž nebylo ani možné přijmou závěr, že se na její úkor žalovaná jakkoliv bezdůvodně obohatila.

23. V návaznosti na výše uvedené nezbylo soudu než uzavřít, že žalobkyni se nepodařilo prokázat, na základě jakých skutečností jí svědčí nárok uplatněný žalobou, a soudu proto rozhodl s odkazem na výše uvedené tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu v celém rozsahu zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 54 208 Kč Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 645 000 Kč sestávající z částky 10 900 Kč za každý ze čtyř úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (vyjádření ze dne [datum]; vyjádření ze dne [datum]; účast na soudním jednání dne [datum] a účast na soudním jednání dne [datum]) včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 44 800 Kč ve výši 9 408 Kč.

Poučení