11 C 20/2022-87

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa žalované] o zaplacení 115 724 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 95 500 Kč za dobu od [datum] do [datum], zastavuje.

II. Žaloba s tím, že žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 115 724 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 115 724 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 1 200 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobou došlou soudu dne [datum], ve znění pozdějších doplnění, se žalobce domáhal zaplacení částky 95 500 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody, která mu měla vzniknout v důsledku nesprávného úředního postupu Oblastního inspektorátu práce pro Jihočeský kraj a Vysočinu (dále jen„ OIP ČB“).

2. Žalobce uvedl, že v [měsíc] [rok] podal u OIP ČB podnět ke kontrole podnikatele [jméno] [příjmení] pro nezaplacenou mzdu. OIP ČB dopisem ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], žalobci sdělil, že byla kontrolou zjištěna žalobci nevyplacená mzda ve výši [částka] a uvedl nesprávný výplatní termín za práci vykonanou žalobcem v době od [datum] do [datum] na den [datum]. K této částce a výplatnímu termínu OIP ČB došel na základě údajné dohody o provedení práce (dále jen„ DPP“) ze dne [datum]. Podrobnosti se žalobce již nedozvěděl, neboť mu veškeré informace byly odpírány pod různými záminkami. Jelikož [jméno]. [příjmení] ignoroval rozhodnutí OIP ČB, podal žalobce žalobu k Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě (dále jen„ OS HB“), kdy dopis OIP ČB ze dne [datum] byl žalobním podkladem. OS HB si vyžádal celý správní spis sp. zn. [číslo] [číslo], který žalobci zpřístupnil, a žalobce se dozvěděl, jak úřednictvo žalovaného celou věc zmanipulovalo. OS HB pak došel k závěru, že DPP, kterou [jméno]. [příjmení] [jméno] [příjmení] dodatečně předložil, je neplatná, nelze z ní uplatňovat žalobci nezaplacenou mzdu a žalobu zamítl. S názorem OS HB o neplatnosti DPP se ztotožnil i odvolací Krajský soud v Hradci Králové (dále jen„ KS HK“), který ale prokázal skutečnou výši mzdy a rozsudek OS HB změnil tak, že žalobce po odečtení nákladů inkasoval cca 4 tis. Kč. Žalobce tedy za vykonanou práci dosud nedostal ničeho zaplaceno.

3. V postupu OIP ČB, který o předmětné DPP v rozhodnutí [číslo jednací] [číslo], [číslo] napsal, že jde o dohodu existující, uzavřenou řádně a opravdově, spatřoval žalobce nesprávný úřední postup, kdy OIP ČR postupoval i v rozporu se zákoníkem práce. Žalobce uvedl celou řadu pochybení, kterých se měl OIP ČR při kontrolní činnosti dopustit a bez nichž by musel odhalit, že se v případě DPP jedná o falzifikát, [jméno]. [příjmení] dodatečně vyrobený za účelem vyvinění se z nelegálního zaměstnávání (např. vlastnoručně podepsané sdělení [jméno]. [příjmení], že se žalobcem žádnou DPP sjednanou neměl a žádné peníze žalobci v daném období nevyplácel, následné tvrzení, že si [jméno]. [příjmení] spletl žalobce s jiným zaměstnancem, dodatečné předložení DPP a falešného výdajového„ dokladu“ o vyplacení částky [částka] [číslo] atd.), a nemohl by tak DPP uznat za platnou. Pokud by OIP ČR postupoval podle zákona, dojde ke stejnému závěru jako oba soudy, DPP shledá za neplatnou a práci žalobce by hodnotil tak, jako oba soudy. V takovém případě by OIP ČB nemohl stanovit výplatní termín na den [datum], neboť za zákonného stavu by byla mzda za práci v daném kalendářním měsíci splatná nejdéle poslední den kalendářního měsíce, který následuje. Úředníci OIP dle žalobce postupovali v rozporu s právními předpisy tak, aby vyšli [jméno]. [příjmení] maximálně vstříc, celé rozhodnutí [číslo jednací] je smyšlené ve prospěch [jméno]. [příjmení]. Žalobce se přitom na závěry OIP ČR jako vysoce fundovaného kontrolního úřadu, jehož rozhodnutí mu nepřísluší zpochybňovat, spolehl, kdy nemohl tušit, že úředníci budou postupovat v rozporu se zákoníkem práce, předmětné správní řízení zmanipulují a nebudou řádně provádět kontrolní úkony. Žalobou se tak žalobce začal na bývalém zaměstnavateli domáhat nezaplacené mzdy v souladu s právním závěrem OIP ČB o výplatním termínu [datum] a žalobu podal v [měsíc] [rok] (správně [rok] – pozn. soudu). Soudy učinily podle zákona správné posouzení práce žalobce v daném období, právní závěr OIP ČR shledaly za neplatný a správně určily výplatní termíny za každý odpracovaný měsíc, čímž se stala mzda žalobce v období od [datum] do [datum] promlčenou.

4. Žalobce tak požadoval zaplacení částky 95 500 Kč jako náhrady škody přestavující nevyplacenou mzdu dle výpočtu KS HK (žalobci mělo být při odpracovaných 943 hodinách a mzdě minimálně 161 Kč/hod vyplaceno 151 807 Kč, poníženo o údajně vyplacených [číslo] [číslo] a částky již přiznané). Tak formulovaný nárok uplatnil žalobce dne [datum] u žalovaného, žalovaný však na výzvu reagoval jen strohým sdělením, že mzdové nároky se ho netýkají, přičemž zcela ignoroval, že skutečná příčina škody je protiprávní postup úřednictva žalovaného, neboť pokud by postupovali správně, soud správný závěr OIP ČB uzná a mzda by byla žalobci zaplacena. Podanou žalobou se tak žalobce domáhal zaplacení částky 95 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení.

5. Žalovaný žalobou uplatněný nárok neuznal a navrhl zamítnutí žaloby. Uvedl, že mzdové nároky, jako nároky soukromoprávní, je možné uplatňovat pouze ve vztahu k zaměstnavateli. Pro existenci mzdového nároku není jakkoliv rozhodné, jak inspektorát práce v rámci svého kontrolního řízení vyhodnotí listiny zaměstnavatele. Kontrolní ani jiná činnost inspektorátů práce, včetně vedení správního řízení ve vztahu k zaměstnavateli, není způsobilá ovlivnit existenci podmínek pro vznik nároku na mzdu nebo jinou odměnu za práci. I pokud by se OIP ČB dopustil v období vedení kontrolního řízení ve vztahu k žalobci namítaného či jiného pochybení, jeho související nároky by již byly promlčeny.

6. V podání došlém soudu dne [datum] žalobce poté, co již byl zastoupen v řízení ustanoveným zástupcem, svůj žalobní návrh doplnil a upřesnil. Uvedl, že v průběhu let [rok] a [rok] měl spor se svým tehdejším zaměstnavatelem, a to mimo jiné z důvodu neshod ohledně vzájemných práv a povinností vyplývajících z jejich pracovněprávního vztahu. Z toho důvodu žalobce podal vůči svému zaměstnavateli podnět k OIP ČB, který svým rozhodnutím ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodl tak, že zaměstnavatel žalobce je vinen mimo jiné ze spáchání správního deliktu na úseku odměňování zaměstnanců, kterého se dopustil neposkytnutím odměny za vykonanou práci žalobci podle platné DPP uzavřené na dobu od [datum] do [datum] s odměnou ve výši 130 Kč/hod. Žalobce odpracoval 942,33 hodin, zaměstnavatel mu vyplatil dne [datum] odměnu ve výši [číslo] [číslo], tedy za 300 odpracovaných hodin, ačkoli žalobci za vykonanou práci dle této dohody náleželo 122 502,90 Kč. Z odůvodnění tohoto rozhodnutí poté vyplývá, že doba řízení žalobce pro zaměstnavatele byla v měsíci [měsíc] [rok] celkem 8 8:54 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 4 8:14 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 14 0:45 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 19 2:24 hodin, v [měsíc] [rok] celkem 9 4:35 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 1 15:58 hodin, v měsíci [měsíc] [rok] celkem 1 20:04 hodin a v měsíci [měsíc] [rok] celkem 28:28 hodin. O výsledku kontroly byl poté žalobce vyrozuměn, a to konkrétně listinou s názvem informace o výsledku kontroly ze dne [datum], kdy OIP ČB žalobce informoval, že kontrolou u zaměstnavatele se podařilo prokázat, že žalobce vykonával činnost řidiče v období od [datum] do [datum], přičemž tento výkon práce vykazoval znaky závislé práce. Na období od [datum] do [datum] byla uzavřena DPP ze dne [datum], ve které byla sjednána odměna ve výši 130 Kč/hod. se splatností do 15. dne po uplynutí období, na které byla tato dohoda sjednána. Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že žalobci byla poskytnuta odměna dne [datum] pouze ve výši [číslo] [číslo] za 300 hodin, zaměstnavatel tak žalobci neposkytl odměnu za 642,33 odpracovaných hodin. Žalobce byl tedy ze strany státního orgánu informován o tom, že ze závazného rozhodnutí vyplývá, že je mu zaměstnavatel dlužen určitou částku na základě platné DPP. Uvedené rozhodnutí OIP ČB ohledně platnosti DPP mělo mimo jiné jeden zcela zásadní důsledek, a to sice stanovení promlčecí doby nároku žalobce vůči svému zaměstnavateli. Dle DPP, která byla OIP uznána jako platná, nastala splatnost nároku až po ukončení platnosti dané dohody, tedy až po dni [datum]. Žalobce, vědom si závazného rozhodnutí OIP ČB, podal k soudu v průběhu promlčecí doby žalobu, a to konkrétně dne [datum]. Jak vyplývá z rozsudků OS HB a KS HK, tak oba soudy shledaly DPP jako neplatnou, kdy shledaly, že mezi žalobcem a jeho zaměstnavatelem byl uzavřen faktický pracovní poměr, což mělo mimo jiné ten důsledek, že se splatnost řídila jinými pravidly, tedy nenastala až jako celek po skončení pracovněprávního vztahu, jak bylo určeno v dohodě, nýbrž v souladu se zákoníkem práce se mzda za každý jednotlivý měsíc promlčovala samostatně. Zažaloval-li tedy žalobce dne [datum] svůj nárok ve výši 83 500 Kč spočívající v tom, že pro zaměstnavatele odpracoval celkem 642,33 hodin (celkem žalobce odpracoval 942,33hodin, nicméně mu byla za 300 hodin uhrazena částka ve výši [číslo] [číslo]) za odměnu ve výši 130 Kč/hod. (vyplývala z neplatné DPP), tak v době podání žaloby byl již jeho nárok z velké části promlčen. Jen pro doplnění žalobce podotkl, že odpracované hodiny byly stanoveny dle zjištění OIP ČB a nikým nebyly v soudním řízení rozporovány. Žalobci by však náležela částka ve výši 160 Kč/hod., jak dovodil KS HK, nikoli 130 Kč, jak vyplývalo dle OIP ČB ze sjednané dohody. Místo nároku ve výši 150 720 Kč (resp. 111 720 Kč, neboť [číslo] [číslo] mu již zaměstnavatel před sporem samotným uhradil), který byl dle pravomocných rozsudků soudů oprávněný, byla žalobci přiznána pouze částka ve výši 21 244 Kč, tedy pouze částka za dosud nepromlčené měsíce [měsíc] a [měsíc] [rok]. V důsledku evidentního pochybení OIP ČB se tak žalobci promlčela část jeho nároku ve výši 90 476 Kč. Nebyl-li by nárok promlčen, byl by žalobce s žalobou úspěšný, což vyplývá z odůvodnění daných rozsudků. Právě tato částka je poté základem žalované částky, neboť nebýt závazného rozhodnutí OIP ČB, které určilo, že DPP je platná, tedy že promlčení nároku žalobce nastává až v [měsíc] [rok], žaloval by žalobce svůj nárok u soudu tak, aby nebyl promlčen. Další škodou, kterou žalobce v rámci tohoto řízení uplatňuje, je částka ve výši 25 248 Kč, která představuje součet nákladů řízení před soudy obou stupňů, kterou žalobce musel zaměstnavateli uhradit, neboť byl ve sporu částečně neúspěšný. S ohledem na uvedené tak žalobce svůj žalobní požadavek změnil tak, že nadále požadoval zaplacení částky 115 724 Kč (90 476 Kč + 25 248 Kč). Spolu s touto částkou pak žalobce požadoval též zaplacení zákonného úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně ode dne [datum], tj. od uplynutí šestiměsíční lhůty od uplatnění nároku u žalovaného dne [datum], do zaplacení. Pokud pak jde o žalovaným namítnuté promlčení, žalobce uvedl, že s ohledem na datum pravomocného ukončení civilního řízení nepřipadá promlčení jeho nároku v úvahu, stejně jako je žalobce přesvědčen, že jeho nárok není postaven na tom, že by vymáhal svůj soukromoprávní nárok, ani se nedomáhá jakéhosi ručení za dluh zaměstnavatele.

7. Předmětné podání soud dle obsahu posoudil jako částečnou změnu žaloby a současně i jako částečné zpětvzetí žaloby. Stran částky 5 024 Kč, která byla nově požadována z titulu náhrady škody v podobě nákladů řízení u OS HB namísto dosavadní náhrady škody v podobě nevyplacené mzdy, se jednalo o změnu žaloby spočívající ve změně důvodů pro uplatnění nároku. Stran částky 20 224 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] z titulu náhrady škody v podobě nákladů řízení u OS HB se jednalo o změnu žaloby spočívající v jejím rozšíření o nově uplatňovaný nárok. Rozšíření žaloby představoval též požadavek na zaplacení úroku z prodlení z původně žalované částky 95 500 Kč za dobu od [datum] do zaplacení ve výši 11,75 % ročně namísto původně požadovaných 8,05 % ročně. Částečné zpětvzetí žaloby pak představovala skutečnost, že žalobce již nadále nepožadoval zaplacení úroku z prodlení ve výši 8,05 % ročně z původně žalované částky 95 500 Kč za dobu od [datum] do [datum].

8. Žalobce při ústním jednání konaném dne [datum] potvrdil, že nárok na náhradu škody v podobě nákladů řízení u OS HB nebyl u žalovaného předběžně uplatněn, když žalobce vycházel z judikatury Nejvyššího soudu ČR (dále jen„ NSČR“), která stanoví, že je-li nárok žalovaným odmítnut jako celek, tedy žalovaným je odmítnuto zcela plnit, tak v soudním řízení může být uplatněno více, aniž by tento rozdíl byl u žalovaného předběžně uplatňován. Žalovaný k tomu uvedl, že pokud by předmětný nárok u něho byl uplatněn, žalovaný by jej neuspokojil, když vychází ze stejného odpovědnostního titulu, který žalovaný neuznává, a nevidí tak důvodu, aby z toho samého titulu měl něčeho plnit i na jiný uplatněný nárok.

9. Shora popsanou změnu soud usnesením vyhlášeným při ústním jednání konaném dne [datum] připustil, když trvání na předběžném projednání nároku na náhradu škody v podobě nákladů řízení u OS HB by při odmítavém postoji žalovaného k existenci odpovědnostního titulu, ze kterého oba žalobou uplatněné nároky vycházejí, bylo pouhou formalitou.

10. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

11. E-mailem ze dne [datum] se žalobce obrátil na OIP ČB s podnětem ke kontrole [jméno]. [příjmení] pro podezření z bezdůvodného obohacení. Uvedl, že pro [jméno]. [příjmení] pracoval na základě pracovní smlouvy ze dne [datum] v době od [datum] do [datum] na pozici [název pozice] [anonymizováno]. Tento pracovní poměr byl ukončen dohodou ke dni [datum]. Asi po šesti týdnech byl žalobce [jméno]. [příjmení] kontaktován s nabídkou opětovného navázání spolupráce. Žalobce na nabídku přistoupil, ale jelikož se jednalo o tzv. honem akci, priorita byla jet jet jet okamžitě, tak novou smlouvu měli sepsat až dodatečně. K tomu ovšem již nedošlo ani po sdělení, že pokud [jméno]. [příjmení] žalobci nezaplatí, na čem se dohodli, nebude nadále tvořit jeho fakturaci. Tím vše skončilo a veškeré výzvy k vyrovnání [jméno]. [příjmení] ignoruje, nevydal žalobci ani potvrzení o zaplacení záloh na daň z doby legálního zaměstnávání, a tím znemožnil daňové vyúčtování na FÚ. Žalobce tedy podával podnět ke kontrole, neboť někdy od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] pro [jméno]. [příjmení] řádně vykonával práci, za kterou nepobíral mzdu, a tím vznikly také určité daňové úniky. Žalobce žádal o vyrozumění, jak bylo s podnětem naloženo, a případně o výsledek kontroly (zjištěno z e-mailu ze dne [datum] ve spisu OIP ČB sp. zn. [číslo sp. značky] [rok] [číslo]).

12. OIP ČB žalobci v přípisu ze dne [datum] sdělil, že na základě jeho podnětu bude provedena u uvedeného zaměstnavatele kontrola, jejímž předmětem bude především dodržování právních předpisů v oblasti, na kterou žalobce ve svém podání upozorňuje. Kontrola bude provedena v souladu s plánem kontrol během následujících tří měsíců a po jejím ukončení bude žalobci zaslána informace o výsledku spolu se sdělením, zda byly skutečnosti uváděné v podnětu žalobce kontrolou potvrzeny. OIP ČB žalobce současně upozornil, že orgány inspekce práce nedisponují oprávněními, která by jim umožňovala vymáhat individuální nároky jednotlivých zaměstnanců. Uspokojení individuálních nároků z pracovněprávních vztahů se lze domáhat žalobou u soudu (zjištěno z oznámení o přijetí podnětu ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve spisu OIP ČB sp. zn. [číslo] [rok] [číslo]).

13. Dne [datum] se žalobce dostavil na OIP ČB, kde s ním byl sepsán záznam o úkonech předcházejících kontrole. Žalobce zde mj. uvedl, že pro [jméno]. [příjmení] vykonával práci od [datum] do [datum] na základě písemné pracovní smlouvy. Práci vykonával i po skončení pracovního poměru, k čemuž nebyla žádná smlouva či dohoda uzavřena. Jednalo se o pokračování ve stejném duchu s tím, že smlouva se sepíše později. Dohoda s [jméno]. [příjmení] byla, že se písemná pracovní smlouva uzavře se zpětným datem do [měsíc] [rok]. Žalobci nebylo za dobu od [měsíc] [rok] do [měsíc] [rok] poskytnuto žádné plnění (zjištěno ze záznamu o úkonech předcházejících kontrole ze dne [datum] ve spisu OIP ČB sp. zn. [číslo] [rok] [číslo]).

14. OIP ČB v rámci kontroly prováděné u [jméno]. [příjmení] v době od [datum] do [datum] mj. zjistil, že [jméno]. [příjmení] uzavřel se žalobcem dne [datum] DPP, ve které byl sjednán rozsah práce do 300 hodin a odměna byla sjednána ve výši 130 Kč/hod se splatností do 15. dne po uplynutí období, na které byla dohoda sjednána. DPP byla sjednána na dobu určitou od [datum] do [datum]. Žalobce pro [jméno]. [příjmení] odpracoval v době od [datum] do [datum] celkem 942,33 hodin, byla mu však poskytnuta odměna pouze za 300 hodin. OIP ČB tak konstatoval pochybení [jméno]. [příjmení] spočívající jednak v tom, že žalobci neposkytl odměnu za zbylých 642,33 hodin, jednak v tom, že žalobci umožnil výkon práce nad v DPP sjednaných 300 hodin (zjištěno z protokolu o kontrole [číslo jednací], sp. zn. [číslo] [rok] [číslo], ze dne [datum] ve spisu OIP ČB sp. zn. [spisová značka] [rok] [číslo]).

15. V dopisu ze dne [datum] OIP ČB žalobci sdělil, že kontrolou u [jméno]. [příjmení] byl zjištěn výkon práce řidiče žalobcem v období od [datum] do [datum]. Tento výkon vykazoval znaky závislé práce, tj. byla vykonávána práce ve vztahu nadřízenosti zaměstnavatele a podřízenosti zaměstnance, jménem zaměstnavatele, podle pokynů zaměstnavatele a zaměstnanec ji pro zaměstnavatele vykonával osobně. Na toto období byla uzavřena DPP ze dne [datum], ve které byla sjednána odměna ve výši 130 Kč/hod se splatností do 15. dne po uplynutí období, na kterou byla dohoda uzavřena tj. [datum] - [datum]. Provedenou kontrolou bylo zjištěno, že žalobci byla poskytnuta odměna dne [datum] pouze ve výši [číslo] [číslo] za 300 hod. Kontrolovaná osoba žalobci neposkytla odměnu za 642,33 odpracovaných hodin, tímto jednáním bylo porušeno ustanovení § 144 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů. OIP ČB žalobce současně upozornil, že orgány inspekce práce nedisponují oprávněními, která by jim umožňovala vymáhat individuální nároky jednotlivých zaměstnanců. Pokud v rámci opatření k odstranění nedostatků nesjedná zaměstnavatel nápravu a individuální nároky zaměstnanců neuspokojí, lze se jich domáhat pouze žalobou u příslušného soudu, kdy příslušný je okresní soud podle sídla (u fyzické osoby trvalého bydliště) žalovaného zaměstnavatele. Další podrobnější informace k provedené kontrole nebyl OIP ČB oprávněn žalobci s ohledem na zákonnou povinnost mlčenlivosti sdělit (zjištěno z informace o výsledku kontroly ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], ve spisu OIP ČB sp. zn. [spisová značka] [rok] [číslo]).

16. V rámci provádění kontroly OIP ČB zajistil kopii předmětné DPP shora uvedeného obsahu, na kterou [jméno]. [příjmení] připojil dne [datum] doložku stvrzenou svým podpisem o tom, že kopie souhlasí s originálem (zjištěno z DPP ze dne [datum] ve spisu OIP ČB sp. zn. [spisová značka] [rok] [číslo]).

17. Na podkladě zjištění učiněných při předmětné kontrole zahájil OIP ČB dne [datum] správní řízení, jehož účastníkem byl pouze [jméno]. [příjmení]. Rozhodnutím ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], OIP ČB uznal pro shora popsané jednání vůči žalobci [jméno]. [příjmení] vinným ze spáchání správních deliktů na úseku odměňování zaměstnanců a na úseku pracovního poměru nebo dohod o pracích konaných mimo pracovní poměr a uložil mu (společně s dalšími správními delikty) pokutu ve výši 36 000 Kč OIP ČB v odůvodnění svého rozhodnutí hodnotil předmětnou DPP předloženou v rámci kontroly jako existující, uzavřenou řádně a opravdově. Rozhodnutí bylo doručováno pouze [jméno]. [příjmení] (zjištěno z oznámení o zahájení správního řízení ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], rozhodnutí ze dne [datum rozhodnutí], [číslo jednací], obojí ve spisu OIP ČB sp. zn. [spisová značka] [číslo]).

18. Žalobou došlou OS HB dne [datum] se žalobce s odvoláním na dopis OIP ČB ze dne [datum], kdy dosud nebylo uhrazeno ničeho, domáhal po [jméno]. [příjmení] zaplacení částky 83 500 Kč (642,33 hodin x 130 Kč) se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení (zjištěno ze žaloby ze dne [datum] ve spisu OS HB sp. zn. [spisová značka]).

19. OS HB o žalobě rozhodl rozsudkem ze dne [datum] tak, že jí vyhověl do částky 10 118,40 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, ve zbytku ji zamítl a uložil žalobci zaplatit [jméno]. [příjmení] náhradu nákladů řízení ve výši 30 170 Kč OS HB věc posoudil tak, že předmětnou DPP hodnotil jako neplatnou, když žalobcem skutečně odpracované hodiny několikanásobně přesáhly rozsah prací povolený dle zákoníku práce, přičemž této skutečnosti si dle soudu strany dohody musely být vědomy již při uzavírání DPP, když ji v podstatě uzavíraly namísto pracovní smlouvy. S ohledem na skutečnost, že žalobce práci pro [jméno]. [příjmení] s jeho vědomím a dle jeho pokynů skutečně vykonával, pak soud dospěl k závěru, že v daném případě vznikl tzv. faktický pracovní poměr, v rámci kterého měl žalobce nárok na mzdu, která byla při neexistenci jiné smluvní úpravy splatná vždy nejpozději v kalendářním měsíci následujícím po měsíci, ve kterém na ni vzniklo právo. Při takovémto posouzení bylo žalobcovo právo na mzdu vzniklé až do konce roku [rok] promlčené, čehož se [jméno]. [příjmení] v řízení dovolal, a soud tak žalobci přiznal pouze právo na mzdu za měsíce [měsíc] a [měsíc] [rok], při čemž vycházel z doby řízení žalobce v těchto měsících zjištěné již OIP ČB a mzdy 72 Kč/hodinu zjištěnou ze mzdových listů ostatních zaměstnanců předložených v řízení [jméno]. [příjmení] (zjištěno z rozsudku OS HB ze dne [datum] ve spisu OS HB sp. zn. [spisová značka]).

20. KS HK k odvolání žalobce částečně změnil rozsudek OS HB svým rozsudkem ze dne [datum] tak, že žalobci přiznal právo na zaplacení dalších 11 106,26 Kč se zákonným úrokem z prodlení od [datum] do zaplacení, ve zbytku napadený rozsudek potvrdil a rozhodl o náhradě nákladů řízení před soudy obou stupňů tak, že žalobce je povinen zaplatit [jméno]. [příjmení] celkem 25 248,30 Kč KS HK se ztotožnil se závěry o neplatnosti předmětné DPP, vzniku faktického pracovního poměru a promlčení práva na mzdu až do konce roku [rok]. Nárok na mzdu za měsíce [měsíc] a [měsíc] [rok] však vyčíslil jinak než OS HB, když jednak vycházel z celkové odpracované doby zjištěné již OIP ČB (nikoliv jen z doby řízení), jednak učinil jiné závěry stran výše hodinové mzdy, která žalobci náležela (vycházel ze mzdy, která byla žalobci vyplácena v době předchozího pracovního poměru, což bylo nejméně 162 Kč/hod). Žalobě pak KS HK za uvedené měsíce vyhověl do žalobcem požadovaných 130 Kč/hodinu (zjištěno z rozsudku KS HK ze dne [datum] ve spisu OS HB sp. zn. [spisová značka]).

21. Žádné další důkazy soud neprováděl, ani v odůvodnění tohoto rozsudku neuváděl zjištění vyplynulá z dalších provedených důkazů (výkazy práce žalobce), neboť to s ohledem na právní posouzení věci bylo nadbytečné.

22. Podáním ze dne [datum], došlým dne [datum], žalobce z důvodů následně uvedených v podané žalobě uplatnil u žalovaného požadavek na zaplacení částky 83 500 Kč jako nevyplacené mzdy spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně od [datum] do zaplacení, kapitalizovaným na částku 36 960 Kč. V žádosti žalobce opakovaně zdůraznil, že předmětná DPP je falzifikát, [jméno]. [příjmení] dodatečně vyrobená a antedatovaná, a úředníkům OIP ČB vytýkal, že se nevypořádali s platností dodatečně předložené DPP, když jak z podnětu žalobce, tak z prvotního potvrzení [jméno]. [příjmení] věděli, že žádná DPP neexistuje (zjištěno z předběžného uplatnění, doručenky).

23. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

24. Dle § 96 odst. 1 o. s. ř. může žalobce vzít za řízení zpět návrh na jeho zahájení, a to zčásti nebo zcela. Dle § 96 odst. 2 o. s. ř., je-li návrh vzat zpět, soud řízení zcela, popřípadě v rozsahu zpětvzetí návrhu, zastaví.

25. Dle § 96 odst. 3 o. s. ř., jestliže ostatní účastníci se zpětvzetím návrhu z vážných důvodů nesouhlasí, soud rozhodne, že zpětvzetí návrhu není účinné. Nebylo-li dosud o věci rozhodnuto, pokračuje soud po právní moci usnesení v řízení. Ustanovení odstavce 3 neplatí, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání (§ 96 odst. 4 o. s. ř.).

26. V předmětné věci vzal žalobce svou žalobu částečně zpět dříve, než bylo zahájeno projednávání věci samé, proto soud rozhodl v souladu s § 96 odst. 2 o. s. ř. a řízení v rozsahu zpětvzetí zastavil.

27. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona [obec] národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

28. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

29. Žalobce zcela nesplnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu. Před podáním žaloby žalobce nárok sice u žalovaného uplatnil, avšak požadoval zaplacení jen částky 83 500 Kč s příslušenstvím (oproti žalobou požadovaným 95 500 Kč s příslušenstvím). Soud však má za to, že v daném případě došlo k naplnění jedné z judikaturou formulovaných výjimek, kdy není potřeba na předběžném projednání nároku (v celém rozsahu) trvat, neboť žalovaný dal již na základě částečného uplatnění najevo, že na náhradu škody v podobě ušlé mzdy nehodlá ničeho plnit, a tak bylo zbytečné trvat na předběžném projednání i zbylé žalobou požadované částky 12 000 Kč (nakonec po změně žaloby jen 6 976 Kč). Obdobné pak platí i pro v průběhu řízení uplatněný další nárok na náhradu škody v podobě nákladů řízení vedeného u OS HK, stran kterého se žalovaný vyjádřil obdobně negativně.

30. Podmínkou pro vznik odpovědnosti, resp. přiznání nároku na náhradu škody je kumulativní splnění třech předpokladů a) existence odpovědnostního titulu v podobě nesprávného úředního postupu nebo nezákonného rozhodnutí, b) vznik újmy, c) vztah příčinné souvislosti mezi předpoklady a) a b).

31. Žalobce se dovolával jak nesprávného úředního postupu, tak rozhodnutí žalovaného (OIP ČB). nezákonné rozhodnutí 32. Dle § 7 OdpŠk mají právo na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím účastníci řízení, ve kterém bylo vydáno rozhodnutí, z něhož jim vznikla škoda. Právo na náhradu škody má i ten, s nímž nebylo jednáno jako s účastníkem řízení, ačkoliv s ním jako s účastníkem řízení jednáno být mělo.

33. Dle § 8 odst. 1 OdpŠk lze nárok na náhradu škody způsobené nezákonným rozhodnutím, není-li dále stanoveno jinak, uplatnit pouze tehdy, pokud pravomocné rozhodnutí bylo pro nezákonnost zrušeno nebo změněno příslušným orgánem. Rozhodnutím tohoto orgánu je soud rozhodující o náhradě škody vázán.

34. Z provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce nebyl účastníkem řízení u OIP ČB, ve kterém byla [jméno]. [příjmení] uložena pokuta mj. za nevyplacení mzdy žalobci, ani takovým účastníkem neměl být. Rozhodnutí, v jehož odůvodnění OIP ČB uzavírá, že předmětná DPP byla pravá, vážně myšlená a platná, nebylo žalobci vůbec doručováno. Žalobce tedy není vůbec aktivně legitimován domáhat se jakékoliv náhrady škody z titulu rozhodnutí OIP ČB ze dne [datum]. Navíc toto rozhodnutí nebylo pro nezákonnost zrušeno či změněno, a absentuje zde tedy odpovědnostní titul v podobě nezákonného rozhodnutí. Nakonec pak obsah tohoto rozhodnutí nebyl žalobci před zahájením řízení u OS HB znám (jak vyplynulo z nyní projednávané žaloby a žalobce to též potvrdil při ústním jednání konaném dne [datum]), a absentuje zde tedy jakákoliv příčinná souvislost mezi obsahem předmětného rozhodnutí a pozdním uplatněním nároku na zaplacení mzdy u OS HB, přestože žalobce obsahem tohoto rozhodnutí v nyní projednávané žalobě argumentoval a dovozoval z něho vytýkaná pochybení pracovníků OIP ČB.

35. Z titulu nezákonného rozhodnutí byla tedy žaloba podána nedůvodně. nesprávný úřední postup 36. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

37. Vyjma nepřiměřené délky řízení tedy není nesprávný úřední postup v zákoně definován a teorií a praxí je za něj považována jiná činnost státních orgánů než rozhodovací. Nesprávným úředním postupem je porušení pravidel předepsaných právními normami pro počínání státního orgánu při jeho činnosti, a to zejména takové, které nevede k vydání rozhodnutí. Ačkoliv není vyloučeno, aby škoda, za kterou stát odpovídá, byla způsobena i nesprávným úředním postupem prováděným v rámci činnosti rozhodovací, je pro tuto formu odpovědnosti určující, že úkony tzv. úředního postupu samy o sobě k vydání rozhodnutí nevedou, a je-li rozhodnutí vydáno, bezprostředně se v jeho obsahu neodrazí. Pokud orgán státu zjišťuje či posuzuje předpoklady pro rozhodnutí, shromažďuje podklady (důkazy) pro rozhodnutí, hodnotí zjištěné skutečnosti, právně je posuzuje apod., jde o činnosti přímo směřující k vydání rozhodnutí; případné nesprávnosti či vady tohoto postupu se pak projeví právě v obsahu rozhodnutí a mohou být zvažovány jedině z hlediska odpovědnosti státu za škodu způsobenou nezákonným rozhodnutím.

38. Dle § 3 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 31. 3. 2017, (1) Úřad a inspektoráty kontrolují dodržování povinností vyplývajících z a) právních předpisů, z nichž vznikají zaměstnancům, příslušnému odborovému orgánu nebo radě zaměstnanců nebo zástupci pro oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci práva nebo povinnosti v pracovněprávních vztazích včetně právních předpisů o odměňování zaměstnanců, náhradě mzdy nebo platu a náhradě výdajů zaměstnancům, b) právních předpisů stanovících pracovní dobu a dobu odpočinku, c) právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce, d) právních předpisů k zajištění bezpečnosti provozu technických zařízení se zvýšenou mírou ohrožení života a zdraví a právních předpisů o bezpečnosti provozu vyhrazených technických zařízení, e) právních předpisů o zaměstnávání zaměstnankyň, mladistvých zaměstnanců, zaměstnanců pečujících o děti, jakož i zaměstnanců, kteří prokázali, že převážně sami dlouhodobě pečují o fyzickou osobu, která se podle zvláštního právního předpisu považuje za osobu závislou na pomoci jiné fyzické osoby ve stupni II (středně těžká závislost), ve stupni III (těžká závislost) nebo ve stupni IV (úplná závislost), f) právních předpisů upravujících výkon umělecké, kulturní, sportovní a reklamní činnosti dětmi, g) právního předpisu, který stanoví povinnost uskutečnit veřejnou výzvu nebo výběrové řízení na obsazení místa úředníka nebo na obsazení místa vedoucího úředníka územního samosprávného celku, jakož i to, zda veřejná výzva nebo výběrové řízení byly provedeny včetně jejich průběhu, h) právního předpisu upravujícího péči o dítě v dětské skupině. (2) Úřad a inspektoráty rovněž kontrolují dodržování a) kolektivních smluv v částech, ve kterých jsou upraveny individuální pracovněprávní nároky zaměstnanců vyplývající z právních předpisů, jakož i vnitřních předpisů podle § 305 zákoníku práce, b) vnitřních předpisů vydaných podle zákoníku práce, jestliže zakládají práva zaměstnanců. (3) Úřad a inspektoráty vykonávají kontrolu také v případech stanovených zvláštními právními předpisy.

39. Dle § 5 zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce, ve znění účinném do 31. 3. 2017, (1) Inspektorát a) vykonává kontrolu v rozsahu stanoveném v § 3, b) ukládá opatření k odstranění nedostatků zjištěných při kontrole, určuje přiměřené lhůty k jejich odstranění, c) kontroluje plnění opatření k odstranění zjištěných nedostatků, d) neprodleně kontroluje závady, o nichž byl vyrozuměn odborovou organizací podle § 322 odst. 3 zákoníku práce, e) je oprávněn kontrolovat příčiny a okolnosti pracovních úrazů, popřípadě se zúčastňovat šetření na místě úrazového děje, f) poskytuje úřadu údaje o 1. pracovních úrazech, pro vedení informačního systému o pracovních úrazech podle § 4 odst. 4, ke kterým došlo v jeho územním obvodu, včetně jejich organizačních a technických příčin, 2. rizicích při výkonu práce zjištěných kontrolou a o opatřeních přijatých k jejich odstranění pro vedení informačního systému podle § 4 odst. 5, g) předkládá úřadu podněty ke zlepšení právní úpravy týkající se právních předpisů uvedených v § 3 odst. 1, h) poskytuje informace a zpracovává zprávy o plnění svých úkolů, které předkládá úřadu, i) vyjadřuje se k vybraným projektovým dokumentacím staveb určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob, zda splňují požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, j) uplatňuje při povolování staveb určených pro užívání ve veřejném zájmu nebo jako pracoviště fyzických osob požadavky právních předpisů k zajištění bezpečnosti práce a technických zařízení, k ) poskytuje zaměstnavatelům a zaměstnancům bezúplatně základní informace a poradenství týkající se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek, l) rozhoduje ve správním řízení v prvním stupni o přestupcích, správních deliktech nebo zákazu podle § 7 odst. 1 písm. f), m) je oprávněn zakázat (omezit) výkon práce přesčas vykonávané podle § 93a zákoníku práce. (2) Provedl-li inspektorát kontrolu na základě písemného podnětu, informuje písemně o výsledku toho, kdo podnět podal.

40. Žalobcem vytýkané pochybení OIP ČB v rámci prováděné kontroly by dle názoru soudu v obecné rovině mohlo být nesprávným úředním postupem, ze kterého by mohla vzniknout odpovědnost za vzniklou škodu. Provádění kontroly a hodnocení zaměstnavatelem předkládaných dokumentů osvědčujících založení pracovněprávního vztahu z hlediska jejich souladnosti s právními předpisy a hodnocení postupů zaměstnavatele při odměňování jeho pracovníků spadá do pravomoci OIP. OIP ČB tak ostatně ve vztahu k [jméno]. [příjmení] učinil a ze zjištěných pochybení vyvodil jeho odpovědnost za správní delikty.

41. Adresáti aktů orgánů státu (a jeho nerozhodné, zda se jedná o rozhodnutí či prosté sdělení) oprávněně jednají s důvěrou ve správnost obsahu takových aktů. OIP ČB učinil zjištění, resp. závěr, že žalobce pracoval pro [jméno]. [příjmení] na základě DPP, a o takovém závěru, obsahu dohody a splatnosti sjednané mzdy žalobce vyrozuměl. Uvedené sdělení lze dle názoru soudu podřadit pod poskytování základních informací a poradenství týkajících se ochrany pracovních vztahů a pracovních podmínek dle § 5 odst. 1 písm. k) zákona o inspekci práce, které musí být pravdivé. Jestliže se pak takové sdělení ukázalo nesprávným, jednalo se o nesprávný úřední postup, jestliže se žalobce takovým sdělením řídil, v důsledku čehož mu vznikla škoda, existuje dle názoru soudu vztah příčinné souvislosti mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou. Dle názoru soudu lze v takovémto případě spatřovat paralelu s věcí řešenou v rozsudku NSČR sp. zn. 30 Cdo 737/2013, která se týkala poradenství poskytovaného orgány sociálního zabezpečení.

42. Vše výše uvedené by však platilo pouze v případě, že by zde existovalo toliko nesprávné posouzení existující DPP ze strany OIP ČB. Taktomu ovšem dle výsledku provedeného dokazování v tomto řízení nebylo.

43. Žalobce v podnětu ke kontrole, kterým se obrátil na OIP ČB, tvrdil, že s [jméno]. [příjmení] žádnou dohodu uzavřenou neměl. To samé pak stvrdil při jednání na OIP ČB v sepsaném záznamu o úkonech předcházejících kontrole. V řízení u OS HB se žalobce naopak dovolával uzavřené DPP. Je pochopitelné, že v řízení před soudem nezpochybňovala existenci DPP ani jedna ze stran (pro žalobce by to představovalo ztrátu sporu, pro [jméno]. [příjmení] by to představovalo možnost dodatečného postihu ze strany správních orgánů, pokud by se o neexistenci DPP dozvěděly) a řešila se pouze platnost existující DPP. V nyní projednávané odškodňovací žalobě a jí předcházejícím uplatnění nároku u žalovaného pak žalobce vyčítá OIP ČB nesprávný výkon kontrolní činnosti, když neodhalila, že předmětná DPP je falzifikát vyrobený [jméno]. [příjmení] ex post, aby se vyhnul postihu za nelegální zaměstnávání, a znovu tvrdí, že s [jméno]. [příjmení] žádnou DPP neuzavřel.

44. Je tedy zřejmé, že žalobce tvrdí vždy to, co se mu aktuálně hodí. Jisté však je, že žalobce od počátku věděl, že s [jméno]. [příjmení] žádnou DPP neuzavřel. Nesprávný závěr OIP ČB o platnosti DPP předložené [jméno]. [příjmení] v rámci kontroly tak nemohl v žalobci vyvolat žádnou mylnou představu o splatnosti mzdy ke dni [datum], když dobře věděl, že nic takového s [jméno]. [příjmení] nesjednali. Naopak nesprávný závěr OIP ČB se žalobce pokusil neoprávněně využít ve svůj prospěch v řízení u OS HB.

45. S ohledem na uvedené tak soud uzavřel, že skutečnost, že si žalobce nechal promlčet větší část nároku na mzdu, je důsledek pouze jeho vlastního liknavého postupu a nedbání zásady„ Vigilantibus iura scripta sunt“, a že nesprávné sdělení OIP ČB v tomto nehrálo žádnou roli, popř. zcela jinou, než žalobce v odškodňovacím řízení tvrdil (žalobce se je snažil neoprávněně využít, nikoliv, že by mu mělo uškodit).

46. Jelikož zde absentuje příčinná souvislost mezi nesprávným úředním postupem a vzniklou škodou, považoval soud podanou žalobu i z titulu nesprávného úředního postupu za nedůvodnou a jako takovou ji v celém rozsahu zamítl.

47. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když žalovaný byl ve věci plně úspěšný. Žalovanému, který nebyl v řízení právně zastoupen, tak soud přiznal náhradu nákladů řízení v celkové výši 1 200 Kč, která je tvořena paušální náhradou hotových výdajů za 4 úkony (sepis vyjádření k žalobě, příprava na jednání soudu konané dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum], účast na jednání soudu dne [datum]), dle § 151 odst. 3 o. s. ř., § 2 odst. 3 vyhlášky č. 254/2015 Sb.

Poučení