11 C 207/2018-198

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený obecným zmocněncem [osobní údaje zástupce] o zaplacení částky 9 064 400 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 9 064 400 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky od 2. 3. 2019 do zaplacení, se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění

Žalobou podanou u soudu dne 30. 7. 2018, ve znění jejích následných oprav a doplnění, se původní žalobkyně, společnost [právnická osoba] [právnická osoba], [IČO], pozdější insolvenční dlužník (dále jen„ dlužník D. B.“), domáhala po žalovaném zaplacení částky 9 074 400 Kč s příslušenstvím. V průběhu řízení byl na původní žalobkyni, tj. dlužníka D. B., prohlášen konkurs a soud proto dále v řízení pokračoval s insolvenčním správcem dlužníka D. B., kterým je aktuálně insolvenční správkyně jmenovaná v záhlaví rozsudku coby žalobkyně. Dle žalobních tvrzení je dlužník D. B. vlastníkem nemovitostí, tvořících areál [anonymizováno] [obec] v k.ú. [obec] a popsaných v žalobním návrhu (dále také jen„ předmětné nemovitosti“), které žalovaný coby správce konkursní podstaty úpadce [právnická osoba], [IČO] (dále jen„ úpadce D a D“), zapsal do soupisu konkursní podstaty tohoto úpadce dle ust. § 18 odst. 2 zákona č. 328/1991 Sb., o konkurzu a vyrovnání, v tehdy platném znění (dále jen„ ZKV“). Dne 8. 8. 2014 došlo ke zničení nebo poškození části těchto nemovitostí, konkretizovaných v žalobě, a to požárem iniciovaným blíže nespecifikovaným nedbalostním jednáním neznámého pachatele (dále také jen„ požárem poškozené nemovitosti“). Ke dni 8. 7. 2015 byly předmětné nemovitosti pravomocně vyloučeny ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D spravované žalovaným, neboť kupní smlouva ze dne 28. 3. 2006, kterou dlužník D. B. nabyl předmětné nemovitosti do svého vlastnictví, byla v incidenčním sporu vedeném u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] shledána platnou a naopak nebylo po právu zahrnutí majetku do konkursní podstaty úpadce D a D. Na základě výsledku dalšího sporu vedeného u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] o odpůrčí žalobě žalovaného se předmětné nemovitosti ke dni 4. 4. 2019 opět staly součástí konkursní podstaty úpadce D a D. V mezidobí od 8. 7. 2015 do 3. 4. 2019 se tak předmětné nemovitosti nacházely v plném vlastnictví dlužníka D. B. V době požáru coby pojistné události byly předmětné nemovitosti žalovaným pojištěny u [právnická osoba] (dále jen„ pojišťovna“), která po proběhlém soudním řízení u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. [spisová značka] vyplatila žalovanému do konkursní podstaty úpadce D a D pojistné plnění ve výši 9 064 000 Kč. Dle názoru žalobkyně, vysloveného v jejím podání ze dne 27. 7. 2021, toto plnění, které náleželo jako náhrada škody na majetku dlužníka D. B., však náleží do majetkové podstaty spravované žalobkyní, neboť k poškození nemovitostí požárem došlo v době, kdy tyto nemovitosti nebyly v konkursní podstatě u žalovaného zapsány po právu. Žalobkyně odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] vydaný v řízení o pojistném plnění s tím, že na jeho základě tedy uplatňuje žalobní nárok na peněžité plnění, které odpovídá výši pojistného plnění jako náhrady škody na majetku neoprávněně zapsaného do konkursní podstaty úpadce D a D spravované žalovaného. Tuto náhradu škody (po odečtení účelně vynaložených výdajů) by měl žalovaný vydat k rukám vlastníka, nyní k rukám žalobkyně jako insolvenčního správce vlastníka, do majetkové podstaty dlužníka D. B. V dalším podání ze dne 11. 11. 2021 žalobkyně označila uplatněný žalobní nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení přijatého žalovaným coby pojistného plnění z titulu pojistné události na požárem poškozených nemovitostech, přičemž zopakovala již shora uvedená skutková tvrzení o tom, že až do právní moci rozsudku o odpůrčí žalobě (právní moc dne 4. 4. 2019) náležely tyto nemovitosti po právu dlužníkovi D. B., žalovaný je měl neoprávněně zapsány do konkursní podstaty úpadce D a D, a kompenzace poškození těchto nemovitostí v podobě vyplaceného pojistného plnění tak náleží osobě, která byla v době pojistné události jejím vlastníkem, tj. do majetkové podstaty dlužníka D. B. V době pojistné události vznikla majetková újma vlastníku, žalovanému žádná majetková újma nevznikla. Dle žalobkyně žádné ustanovení zákona neuvádí žalovaného do pozice„ lepšího práva“ vůči majetku, ke kterému žalovaný neměl oprávněně dispoziční práva před 4. 4. 2019. Žalobkyně opět odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] s tím, že dle jeho závěru by poměry vypořádání aktiv a pasiv po určení, že majetek nepříslušel po právu do majetkové podstaty úpadce D a D, měly být shodné jako poměry při vypořádání stejné situace, kdy (po 4. 4. 2019) byly předmětné nemovitosti neoprávněně zahrnuty do majetkové podstaty dlužníka D. B. Výnosy (užitky) z předmětných nemovitostí za dobu před 4. 4. 2019 v podobě vyplaceného pojistného plnění coby peněžité náhrady požárem poškozených nemovitostí, tak náleží k vrácení do majetkové podstaty dlužníka D. B., jemuž v době pojistné události (požáru) náležel plný výkon vlastnických práv k předmětným nemovitostem. Žalobkyně vyslovila přesvědčení, že spotřebování tohoto pojistného plnění, které žalovanému nenáleželo, vede k bezdůvodnému obohacení na jeho straně. Dle žalobkyně je právní titul žalovaného k nemovitému majetku založen až právní mocí rozhodnutí o odpůrčí žalobě (od 4. 4. 2019), neboť plnění z neúčinných právních úkonů náleží dle do majetkové podstaty právní mocí rozhodnutí, kterým bylo odpůrčí žalobě vyhověno. K tomuto datu však majetek postižený požárem neexistoval, nemohl být vydán a nebude sloužit ke zpeněžení, tedy k požárem zasaženým nemovitostem žalovaný žádné„ lepší právo“ nezískal. Naopak,„ lepší právo“ žalobkyně k finančním prostředkům kompenzujícím požárem zasažené nemovitosti dlužníka D. B. vyplývá, dle názoru žalobkyně, z již zmiňovaného rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. [spisová značka] ve věci výplaty pojistného plnění, podle něhož je třeba odlišit právo na smluvní plnění (vůči pojišťovně) od práva na spotřebování finančních prostředků při jejich použití na kompenzaci újmy. Žalobkyně tedy žaluje o vydání bezdůvodného obohacení, kterého se žalovanému, resp. konkursní podstatě úpadce D a D, dostalo pojistným plněním, jímž je kompenzována újma, která žalovanému nevznikla a která by měla být náhradou vůči věřitelům vlastníka požárem poškozených nemovitostí, tj. dlužníka D. B.

2. Žalovaný nesouhlasil s podanou žalobou a navrhl její zamítnutí s tím, že žalobní nárok není důvodný jak z titulu náhrady škody, tak vydání bezdůvodného obohacení. Předně namítal, že pokud je žalováno z titulu náhrady škody, tak žalovaný nenese odpovědnost za vznik požáru a vzniklou škodu na požárem poškozených nemovitostech a žalobkyni nepřísluší náhrada škody z konkursní podstaty úpadce D a D., neboť právě tato konkursní podstata nese důsledky způsobené požárem a nikoliv žalobkyně, resp. dlužník D. B. V době do 7. 7. 2015, tedy i v době požáru a vzniku škody (dne 8. 8. 2014), byly předmětné nemovitosti platně sepsány žalovaným do konkursní podstaty úpadce DaDas tímto majetkem tak byl žalovaný coby konkursní správce tohoto úpadce oprávněn nakládat, tedy nebyl jejich neoprávněným nebo nepoctivým držitelem, jak tvrdí žalobkyně. Dlužník D. B., i když byl jejich vlastníkem, nebyl oprávněn s nimi jakýmkoliv způsobem nakládat, neboť mu zůstalo jen tzv. holé vlastnictví. Dnem 8. 7. 2015 byly předmětné nemovitosti rozhodnutím soudu vyloučeny ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D, dne 4. 4. 2019 se však s konečnou platností opět staly součástí této konkursní podstaty a žalovanému znovu vznikla ze zákona povinnost tyto předmětné nemovitosti jako cizí majetek zpeněžit ve prospěch konkursní podstaty úpadce D a D., a to na základě vyhovujícího rozsudku o odpůrčí žalobě, kterým bylo rozhodnuto o neúčinnosti kupní smlouvy ve vztahu ke konkursním věřitelům v konkursním řízení s úpadcem D a D. Dle tohoto rozsudku se tak vše, oč byl odporovatelným právním úkonem dlužníka D. B. majetek zkrácen, vrací do konkursní podstaty úpadce D a D. Na základě toho pak dle ust. § 16 ZKV žalovaný podruhé sepsal předmětné nemovitosti do soupisu konkurzní podstaty úpadce D a D. Žalobkyně nebyla úspěšná ani se svou následnou žalobou o vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D, vedenou u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], která byla zamítnuta. I z řízení o pojistném plnění, v němž byl žalovaný úspěšný, vyplývá, že pojistné plnění jako kompenzace škody náleží do konkursní podstaty úpadce D a D, neboť škoda vznikla v době, kdy nemovitosti byly platně zapsány do soupisu konkursní podstaty tohoto úpadce. Žalovaný označil za zavádějící tvrzení žalobkyně o tom, že důvodnost jejího žalobního nároku vyplývá z rozsudku Nejvyššího soudu ČR v řízení o pojistné plnění (sp. zn. [spisová značka]), a naopak akcentoval, že v rozsudku vyslovený závěr Nejvyššího soudu o možném založení odpovědnostního nároku vylučovatele (žalobkyně) vůči konkursní podstatě úpadce D a D na náhradu pojistnou událostí (požárem) znehodnocených nemovitostí z vyplaceného pojistného plnění do konkursní podstaty úpadce D a D, se vztahuje pouze k situaci, pokud by se v současné době vylučovaný majetek vracel jako poškozený do dispozice vylučovatele z konkursní podstaty úpadce. Taktomu však v daném případě nebylo, předmětné nemovitosti se po zahájení řízení o pojistné plnění i po jeho výplatě následně do majetkové podstaty dlužníka D. B. spravované žalobkyní nevrátily, jsou součástí konkursní podstaty úpadce D a D., a dle žalovaného je tak vyslovený právní závěr Nejvyššího soudu pro řízení v této věci nevyužitelný. Pojistné plnění ve výši 9 064 400 Kč vyplatila pojišťovna do konkursní podstaty úpadce D a D dne 19. 5. 2021, tj. v době, kdy předmětné nemovitosti byly opět součástí konkursní podstaty tohoto úpadce, tedy nebyly již v dispozici dlužníka D. B., ani v dispozici žalobkyně. Pro majetkovou podstatu dlužníka D. B. tak nemají žádnou hodnotu a k majetkové újmě v důsledku jejich poškození požárem, tedy ke škodě na majetkové podstatě, nedochází. Žalobkyně jako insolvenční správkyně není ani oprávněna s nimi jakýmkoliv způsobem nakládat. Ostatně tyto nemovitosti nejsou ani nikdy platně nebyly součástí majetkové podstaty dlužníka D. B. Dle názoru žalovaného tak žalobkyni žádná škoda na předmětných nemovitostech nevznikla a žalobkyně nemá právní titul k uplatnění nároku na náhradu škody. Žalovaný současně namítl promlčení nároku, a to výhradně pro případ jeho uplatnění z titulu náhrady škody, neboť tříletá subjektivní promlčecí doba k jeho uplatnění, která začala běžet dnem následujícím poté, co se dlužník D. B. dozvěděl o škodě a kdo za ní odpovídá, což bylo dne 20. 10. 2014, skončila dne 20. 10. 2017, a jelikož žaloba v této věci byla podána až dne 30. 7. 2018, stalo se tak po uplynutí uvedené promlčecí lhůty. Popřípadě uplynula promlčecí doba pro uplatnění nároku na náhradu škody nejpozději dne 8. 7. 2018, neboť dne 8. 7. 2015 nabyl právní moci rozsudek soudu o vyloučení nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D, čímž se tyto nemovitosti dostaly do výlučné dispozice svého vlastníka D. B. Žalovaný dále odmítl uplatněný žalobní nárok i z titulu vydání bezdůvodného obohacení, kterým má být pojistné plnění, vyplacené pojišťovnou do konkursní podstaty úpadce D a D jako náhrada škody způsobené požárem nemovitostí. Tedy nesouhlasil s tím, že přijetím pojistného plnění do konkursní podstaty úpadce D a D mělo dojít k bezdůvodnému obohacení této konkursní podstaty. Zopakoval, že vlastnictví dlužníka D. B. k předmětným nemovitostem bylo 2x zúženo na„ holé“ (prosté právní) vlastnictví, a to jednak v době od jejich zapsání žalovaným do konkursní podstaty úpadce D a D až do 7. 7. 2015, kdy byly z této konkursní podstaty úpadce pravomocně vyloučeny, a dále v době od 4. 4. 2019 až dosud, a to v důsledku jeho úspěšné odpůrčí žaloby (sp. zn. [spisová značka]). Tedy i v průběhu sporu o vyloučení věcí ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D (sp. zn. [spisová značka]) tak byl žalovaný jako správce konkursní podstaty tohoto úpadce oprávněn předmětné nemovitosti držet, užívat a požívat jejich plody a užitky, a to bez zřetele k tomu, zda úpadce D a D byl či nikoliv vlastníkem těchto nemovitostí, neboť soudní rozhodnutí o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce D a D nemá účinky ex tunc, nýbrž ex nunc. Tedy i první soupis požárem poškozených nemovitostí do konkursní podstaty úpadce D a D byl po právu a v souladu se zákonem, a po tuto dobu nebyl dlužník D. B. oprávněn z vlastnických práv vykonávat držbu, požívat nemovitosti a brát z nich plody a užitky. Tato oprávnění měl až od právní moci rozsudku o vyloučení nemovitostí z konkursní podstaty úpadce D a D do právní moci rozsudku o neúčinnosti kupní smlouvy pro konkursní věřitele (od 8. 7. 2015 do 3. 4. 2019), přičemž pojistné plnění bylo pojišťovnou vyplaceno do konkursní podstaty úpadce D a D až poté, dne 19. 5. 2021. Pojistnou smlouvu uzavřel žalovaný s pojišťovnou v době, kdy požárem poškozené nemovitosti byly platně součástí konkursní podstaty úpadce D a D. Pojistné hradil žalovaný z konkursní podstaty úpadce D a D, která v závěru konkursního řízení slouží k uspokojení zjištěných pohledávek konkursních věřitelů z konkursního řízení s úpadcem D a D. Vyplacené pojistné plnění tedy, dle žalovaného, nepředstavuje obohacení konkursní podstaty úpadce D a D, představuje reparaci újmy, která požárem nemovitostí na majetku v konkursní podstatě úpadce D a D vznikla. Naopak, o bezdůvodné obohacení dlužníka D. B. nebo majetkové podstaty tohoto dlužníka by šlo v případě, kdy by došlo k vydání pojistného plnění, neboť majetková újma jim nevzniká, nejsou ochuzeni. Ve prospěch majetkové podstaty dlužníka D. B. ani ve prospěch dlužníka D. B. nesvědčí tzv. lepší právo, což, dle žalovaného, vyplývá i z pravomocného rozsudku Vrchního soudu v Praze č. j. [číslo jednací], a pravomocného rozsudku Městského soudu v Praze, č. j. [číslo jednací], podle kterých„ v případě konkursního řízení vedeného podle ZKV, tak i v případě insolvenčního řízení vedeného podle IZ, představuje pravomocně přisouzená neúčinnost právního úkonu dlužníka (úpadce) vždy lepší (silnější) právní titul k ušlému plnění, než má jeho stávající vlastník“. Vůči nároku z titulu vydání bezdůvodného obohacení pak žalovaný námitku promlčení nevznesl. V posledním podání ze dne 16. 2. 2022 pak žalovaný doplnil, že dlužník D. B. aktuálně pozbyl i holé vlastnictví předmětných nemovitostí, neboť tyto vydražila dne 15. 12. 2021 třetí osoba ve veřejné dobrovolné dražbě, tentýž den byl učiněn příklep a ve stanovené lhůtě provedla třetí osoba úhradu cenu vydražených předmětných nemovitostí s tím, že potvrzení o nabytí vlastnictví předmětných nemovitostí touto třetí osobou bylo dražebníkem vystaveno dne 14. 2. 2022.

3. Po částečném zpětvzetí žaloby do částky 10 000 Kč s příslušenstvím a částečném zastavení řízení v uvedeném rozsahu zůstal předmětem sporu žalobní nárok na zaplacení částky 9 064 400 Kč s příslušenstvím.

4. Při jednání dne [datum] účastníci učinili nespornými následující základní skutková fakta: - požárem ze dne 8. 8. 2014 došlo k poškození nebo zničení části předmětných nemovitostí ve vlastnictví dlužníka D. B. (viz rovněž usnesení PČR ze dne [datum] o odložení trestní věci podezření ze spáchání přečinu obecného ohrožení z nedbalosti, [číslo jednací], ve spojení s usnesením OSZ v [obec] ze dne [datum rozhodnutí], sp. zn. [spisová značka], zápis o stavu nemovitostí ze dne 30. 7. a [datum], a níže cit. výpisy z KN - [list vlastnictví] vyhotovené dne [datum] a [datum]); - v době tohoto poškození byly nemovitosti sepsány žalovaným do soupisu konkursní podstaty úpadce D a B (viz rovněž níže cit. usnesení [název soudu] ze dne 10. 3. 2008, č. j. [číslo jednací], o prohlášení konkurzu na majetek úpadce D a D); - dnem 8. 7. 2015 byly předmětné nemovitosti rozhodnutím soudu vyloučeny ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D (viz rovněž níže cit. rozsudky [název soudu] ze dne 20. 1. 2014, č. j. [číslo jednací], a [název soudu] ze dne 27. 5. 2015, č. j. [číslo jednací]), a znovu se staly jeho součástí dne 4. 4. 2019, kdy bylo pravomocně vyhověno odpůrčí žalobě žalovaného v postavení žalobce (viz rovněž vyhovující rozsudek [název soudu] ze dne 2. 10. 2017, č. j. [číslo jednací]); -) žalovaný jako správce konkursní podstaty úpadce pojistil předmětné nemovitosti pojistnou smlouvou a v důsledku poškození nemovitostí požárem bylo mezi žalovaným a příslušnou pojišťovnou vedeno soudní řízení o pojistné plnění, které bylo následně vyplaceno žalovanému do konkursní podstaty úpadce D a D (viz rovněž níže cit. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 12. 2020, č. j. [číslo jednací] na č. l. 107 a násl. spisu včetně rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2018, č. j. [číslo jednací], a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 16. 6. 2017, č. j. [číslo jednací]).

5. Provedeným dokazováním bylo v řízení prokázáno, a to výpisy z KN ([list vlastnictví]) vyhotovenými dne [datum] a [datum], že dlužník D. B. byl k datu 14. 2. 2022 nadále zapsaným vlastníkem předmětných nemovitostí včetně nemovitostí zasažených požárem, přičemž vlastnictví k těmto nemovitostem nabyl na základě kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2006 s právními účinky vkladu práva ke dni 3. 4. 2006. Skutečnost, že předmětné nemovitosti byly zapsány do konkursní podstaty úpadce D a D, byla zapsána do KN na základě Oznámení o zapsání nemovitostí do soupisu konkursní podstaty ze dne 15. 4. 2008 a 20. 5. 2019, přičemž zápis na základě druhého oznámení byl do KN proveden dne 23. 5. 2019. Aktuálně žalovaným doloženými listinnými důkazy pak bylo prokázáno, že ve veřejné dobrovolné dražbě konané dne 15. 12. 2021 vydražila tyto nemovitosti třetí osoba, která dne 14. 2. 2022 uhradila cenu dosaženou vydražením a téhož dne jí bylo dražebníkem vydáno potvrzení o nabytí vlastnictví předmětných nemovitostí (viz potvrzení dražebníka o nabytí vlastnictví dle § 31 zákona o veřejných dražbách ze dne [datum], příloha [číslo] doklad o úhradě ceny dosažené vydražením ze dne [datum], prohlášení o pravosti podpisu na listině ze dne [datum]).

6. Z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 3. 2008, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že ke dni 10. 3. 2008 byl na majetek úpadce D a D prohlášen konkurs a žalovaný byl ustanoven správcem konkurzní podstaty úpadce. Usneseními ze dne 21. 5. 2010, č. j. [číslo jednací], a ze dne 28. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], vyslovil [název soudu] souhlas s tím, aby žalovaný prodal mimo dražbu z konkursní podstaty úpadce D a D předmětné nemovitosti.

7. O poškození předmětných nemovitostí požárem ze dne 8. 8. 2014 věděl dlužník D. B. nejpozději dne 20. 10. 2014, kdy vyhotovil dopisy, adresované žalovanému a [název soudu] jako přílohu č. 10 ke sp. zn. [spisová značka], které obsahují jeho vědomost o tomto požáru a vzniku poškození a dále jeho žádost, aby až do skončení sporu o vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D žalovaný nenakládal s případně vyplaceným pojistným plněním a uložil je na samostatný zvláštní účet.

8. Předmětné nemovitosti, sepsané žalovaným do konkursní podstaty úpadce D a D, byly k návrhu dlužníka D. B. pravomocně dne 8. 7. 2015 z této konkursní podstaty vyloučeny, když konkursní soudy dospěly k závěru, že kupní smlouva ze dne 28. 3. 2006 o převodu předmětných nemovitostí z vlastnictví úpadce D a D do vlastnictví dlužníka D. B., byla uzavřena platně (viz již shora cit. rozsudky [název soudu] ze dne 20. 1. 2014, č. j. [číslo jednací], a [název soudu] ze dne 27. 5. 2015, č. j. [číslo jednací]).

9. Z rozsudku [název soudu] ze dne 2. 10. 2017, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že v řízení o odpůrčí žalobě žalovaného proti dlužníkovi D. B., projednávané dle právní úpravy ZKV, byla kupní smlouva ze dne 28. 3. 2006, kterou byly předmětné nemovitosti převedeny z úpadce D a D do vlastnictví dlužníka D. B., prohlášena ve výroku I. za neúčinnou vůči dvěma konkursním věřitelům úpadce, a to pravomocně ke dni 4. 4. 2019.

10. Usnesením [název soudu] ze dne 23. 8. 2019, č. j [spisová značka], byl s účinky k uvedenému datu zjištěn úpadek dlužníka D. B, prohlášen konkurs na jeho majetek, a následně byla insolvenčním správcem tohoto dlužníka ustanovena žalobkyně (viz cit. usnesení [název soudu] ze dne 23. 8. 2019, č. j [spisová značka]).

11. Z rozsudku [název soudu] ze dne 4. 5. 2018, č. j. [číslo jednací], soud zjistil, že v řízení mezi žalovaným jako správcem konkursní podstaty úpadce DaDv procesním postavení žalobce a příslušnou pojišťovnou v procesním postavení žalované, vedeném u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka], byl nárok na pojistné plnění ve výši 9 069 400 Kč s příslušenstvím, vzniklý v důsledku požáru předmětných nemovitostí, co do základu odvolacím soudem pravomocně přiznán. Dovolání podané pojišťovnou bylo pravomocně dne [datum] zamítnuto rozsudkem Nejvyššího soudu ČR ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [číslo jednací] (viz č. l. 107 spisu), s tím, že správce konkursní podstaty je i v průběhu sporu o vyloučení věci ze soupisu majetku konkursní podstaty oprávněn věc držet, užívat a požívat jeho plody a užitky, a to bez zřetele na to, zda je úpadce vlastníkem věci (viz bod 3. na straně 5 odůvodnění dovolacího rozsudku); že po dobu trvání účinků soupisu se na majetek pohlíží jako na majetek úpadcův (viz bod 26. odůvodnění dovolacího rozsudku), a jestliže žalovaný coby správce konkursní podstaty úpadce pojistil majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce D a D, pak pojistné plnění z pojistné události, jež nastala (majetek sepsaný do konkursní podstaty úpadce D a D poškodila) za trvání účinků soupisu, náleží do konkursní podstaty tohoto úpadce bez zřetele k tomu, zda vlastníkem sepsaného majetku je úpadce nebo osoba od úpadce odlišná (viz bod 28. odůvodnění dovolacího rozsudku). Vrací-li se vylučovaný majetek do dispozice vylučovatele z konkurzní podstaty úpadce, může to založit odpovědnostní nárok vylučovatele vůči konkurzní podstatě úpadce, z nějž může plynout i následný požadavek vylučovatele, aby mu znehodnocení majetku pojistnou událostí, k níž došlo za trvání účinku soupisu, bylo nahrazeno z těch prostředků, jež byly do konkurzní podstaty úpadce vyplaceny coby pojistné plnění z této pojistné události; to však nic nemění na tom, že důvod plnit jinam (než do konkurzní podstaty) pojistitel nemá (viz bod 30. odůvodnění dovolacího rozsudku). Z uvedeného obsahu odůvodnění dovolacího rozsudku tedy jednoznačně vyplývá, že nárok žalobkyně coby vylučovatele vůči konkursní podstatě úpadce D a D může být založen pouze za situace, pokud by se vrátily předmětné nemovitosti v poškozeném stavu z konkursní podstaty tohoto úpadce do dispozice dlužníka D. B., resp. žalobkyně jakožto správkyně majetkové podstaty dlužníka D. B.

12. Výpisem z účtu č. [bankovní účet] za období od 1. 5. 2019 do 19. 5. 2019 bylo prokázáno, že k vyplacení shora uvedeného pojistného plnění pojišťovnou na účet konkursní podstaty úpadce D a D došlo dne 19. 5. 2019.

13. Z rozsudku Vrchního soudu v Praze ze dne [datum rozhodnutí], č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ([spisová značka]), soud zjistil, že [název soudu] potvrdil (byť z jiných důvodů) rozsudek [název soudu] ze dne 25. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], jímž byla zamítnuta žaloba, kterou se žalovaný s odůvodněním, že předmětné nemovitosti jsou od 4. 4. 2019 součástí konkursní podstaty úpadce D a D., domáhal vůči žalobkyni vyloučení těchto nemovitostí ze soupisu majetkové podstaty dlužníka D. B. Potvrzení zamítavého prvoinstančního rozsudku odůvodnil [název soudu] výlučně nedostatkem aktivní věcné legitimace žalovaného, neboť uvedený incidenční spor byl vyvolán výhradně nesprávným postupem předchozího insolvenčního správce dlužníka D. B., který v pořadí až jako druhý zapsal předmětné nemovitosti do soupisu majetkové podstaty dlužníka D. B., sniž by správně podal vylučovací žalobu proti žalovanému, který tyto nemovitosti zapsal do konkursní podstaty úpadce D a D jako první. [název soudu] s odkazem na konkretizovanou zákonnou úpravu a judikaturu dále dovodil, že jestliže žalovaný dosáhl vůči dlužníkovi D. B. pravomocného určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne [datum] ještě před zahájením insolvenčního řízení dlužníka, které bylo zahájeno [datum], pak vše, oč byl odporovatelným právním úkonem úpadcův majetek zkrácen, musí být vráceno do konkursní podstaty úpadce D a D. Dále zdůraznil, že právo žalovaného plynoucí z pravomocně přisouzené neúčinnosti právního úkonu (právního jednání) je vždy„ lepší“ (silnější), než pouhé vlastnické právo jiné osoby, jíž zbývá doslova jen„ holé“ (prosté právní) vlastnictví; tedy že pravomocně přisouzená neúčinnost právního úkonu dlužníka představuje vždy lepší (silnější) právní titul k ušlému plnění, než má jeho stávajícího vlastník.

14. Z rozsudku [název soudu] ze dne 22. 7. 2021, č. j. [číslo jednací], s vyznačenou doložkou právní moci dne 11. 9. 2021, soud zjistil, že [název soudu] zamítl žalobu dlužníka D. B. o vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu konkursní podstaty úpadce D a D, podanou vůči žalovanému, který tyto nemovitosti opět zapsal do konkursní podstaty úpadce D a D dne 20. 5. 2019, tj. po zahájení insolvenčního řízení dlužníka D. B., do jehož majetkové podstaty byly sepsány dne 6. 9. 2019. Zamítavé rozhodnutí odůvodnil [název soudu] tím, že předmětné nemovitosti byly do konkursní podstaty úpadce D a D zahrnuty oprávněně, resp. v důsledku pravomocného rozhodnutí o relativní neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2006 by se tyto nemovitosti měly vracet do konkursní podstaty úpadce D a D ze zákona, a právo žalovaného vyplývající z úspěšné odpůrčí žaloby je silnější, než právo vlastnické (viz rovněž dopisy žalovaného ze dne [datum] adresované dlužníkovi D. B. oznamující zapsání předmětných nemovitostí do konkursní podstaty úpadce D a D, včetně dodejek).

15. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

16. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého pojistnou událostí ze dne 8. 8. 2014 došlo k poškození požárem zasažených nemovitostí ve vlastnictví dlužníka D. B., zapsaných nejpozději od 15. 4. 2008 žalovaným do soupisu konkursní podstaty úpadce D a D, z níž byly pravomocně vyloučeny ke dni 8. 7. 2015 a znovu se staly jeho součástí dne 4. 4. 2019 na základě pravomocného určení neúčinnosti kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2006, kterou úpadce D a D převedl předmětné nemovitosti do vlastnictví dlužníka D. B., přičemž k tomuto pravomocnému přisouzení neúčinnosti kupní smlouvy došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení dlužníka D. B. Pojistné plnění jako kompenzace za poškození požárem zasažených nemovitostí (pojištěných žalovaným) ve výši 9 064 000 Kč bylo na účet konkursní podstaty úpadce vyplaceno dne 19. 5. 2019, po tomto datu (resp. již od 4. 4. 2019) se předmětné nemovitosti již nikdy nevrátily do dispozice dlužníka D. B., tedy mu k nim nesvědčil plný výkon vlastnických práv, a rovněž ani nebyly součástí majetkové podstaty tohoto dlužníka, kterou nyní spravuje žalobkyně. Ke dni 15. 12. 2021 nabyla tyto nemovitosti ve veřejné dobrovolné dražbě do svého vlastnictví třetí osoba..

17. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná, ať už by soud hodnotil uplatněný žalobní nárok z titulu náhrady škody či vydání bezdůvodného obohacení. Pro případ jeho právní kvalifikace jako nároku z titulu náhrady škody by soud nemohl uplatněné právo přiznat v důsledku žalovaným důvodně vznesené námitky promlčení, neboť dlužník D. B. získal vědomost o poškození předmětných nemovitostí a osobě povinné k její náhradě (kterou má být dle žalobních tvrzení žalovaný) dle ust. § 620 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“), dne 20. 10. 2014, kdy sám tyto údaje reprodukoval žalovanému i konkursnímu soudu v dopisech z uvedeného data. Tímto dnem by tedy počala běžet tříletá subjektivní promlčecí lhůta dle ust. § 629 odst. 1 o. z., která marně uplynula dnem 20. 10. 2017, protože žaloba v této věci byla podána až dne 30. 7. 2018. Vznesená námitka promlčení pak nekoliduje s dobrými mravy (§ 8 o. z.), neboť dlužníkovi D. B. nic nebránilo ve včasném podání žaloby (v tomto směru ostatně žalující strana ani ničeho netvrdila).

18. Soud však uplatněný žalobní nárok posoudil jako nárok na plnění z titulu vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z., o čemž v rámci předvídatelnosti soudního rozhodnutí obě strany informoval u jednání dne 27. 10. 2021, jakož i o tom, že takový nárok nemůže být promlčen. Tříletá subjektivní promlčecí lhůta u práva na vydání bezdůvodného obohacení dle ust.. § 629 odst. 1 o. z. totiž počíná běžet od okamžiku, kdy ochuzený získal vědomost, že došlo k bezdůvodnému obohacení a o osobě povinné k jeho vydání (§ 621 o. z.), k čemuž v daném případě došlo až v průběhu tohoto řízení, když do konkursní podstaty úpadce D a D bylo pojistné plnění ve výši žalované částky vyplaceno až dne 19. 5. 2021. Je tedy zjevné, že k promlčení nároku na vydání bezdůvodného obohacení dojít nemohlo.

19. V řízení bylo prokázáno, že v době poškození předmětných nemovitostí pojistnou událostí (požárem ze dne 8. 8. 2014) byly tyto nemovitosti, které dlužník D. B. jako kupující nabyl do svého vlastnictví od úpadce coby prodávajícího dle kupní smlouvy ze dne 28. 3. 2006 (a jejichž vlastníkem byl až do 15. 12. 2021, kdy je ve veřejné dobrovolné dražbě nabyla do vlastnictví třetí osoba ve smyslu § 30 odst. 1 zákona č. 26/2000 Sb., o veřejných dražbách, v platném znění), zapsány žalovaným do soupisu konkursní podstaty úpadce D a D dle § 18 odst. 2 ZKV, v důsledku čehož vzniklo žalovanému dle ust. § 18 odst. 3 ZKV oprávnění s předmětnými nemovitostmi nakládat, a dlužníkovi D. B. tak zůstalo k těmto nemovitostem zachováno pouze holé (prosté právní) vlastnictví, kterého ho neopravňovalo vykonávat držbu těchto nemovitostí, užívat je, ani z nich brát plody a užitky, přičemž tento stav trval až do 8. 7. 2015, kdy byly předmětné nemovitosti z konkursní podstaty úpadce D a D pravomocně vyloučeny. Tedy i v průběhu sporu o vyloučení předmětných nemovitostí ze soupisu majetku konkursní podstaty úpadce D a D, kdy v tomto období rovněž došlo k pojistné události (poškození předmětných nemovitostí požárem), byl žalovaný jakožto správce této konkursní podstaty oprávněn předmětné nemovitosti držet, užívat a požívat jejich plody a užitky, a to bez zřetele k tomu, že jejich vlastníkem byl dlužník D. B. (srovnej shora cit. rozsudek ze dne 30. 11. 2020, č. j. [číslo jednací], uvedený pod bodem 11. skutkových zjištěních shora, a dále např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 29 Cdo 2086/2000, sp. zn. 29 Odo 1478/2005, sp. zn. 29 Cdo 3233/2007, sp. zn. 29 Cdo 3652/2012 nebo sp. zn. 29 Cdo 2532/2012). Teprve dnem 8. 7. 2015 se obnovil plný výkon vlastnických práv dlužníka D. B. k předmětným nemovitostem, který trval až do 3. 4. 2019, když následujícího dne 4. 4. 2019 byla pravomocně konkursním soudem určena neúčinnost kupní smlouvy vůči úpadcovým věřitelům. Na základě tohoto pravomocného přisouzení neúčinnosti kupní smlouvy, k němuž došlo ještě před zahájením insolvenčního řízení dlužníka D. B., se však ze zákona (§ 16 odst 4 ZKV) a s účinky ex tunc (tj. od počátku) předmětné nemovitosti, popř. peněžitá náhrada za ně, vrátily do konkursní podstaty úpadce D a D, neboť v důsledku odporovatelného právního jednání (kupní smlouvy) byl zkrácen majetek úpadce D a D. Tedy i v případě, že by pojistné plnění jako kompenzace za poškození předmětných nemovitostí bylo pojišťovnou vyplaceno v době plného výkonu vlastnického práva dlužníkovi D. B. (od 8. 7. 2015 do 3. 4. 2019), vznikla by v důsledku úspěšné odpůrčí žaloby povinnost vrátit toto pojistné plnění coby peněžitou náhradu do konkursní podstaty úpadce D a D (§ 16 odst. 4 ZKV). Bez právního významu je tedy skutečnost, že požárem poškozené nemovitosti nebyly v době od 8. 7. 2015 do 3. 4. 2019 součástí konkursní podstaty úpadce D a D, a po tuto dobu k nim svědčil dlužníkovi D. B. plný výkon vlastnického práva, tedy i oprávnění je držet, užívat a požívat jejich plody a užitky.

21. V daném případě však bylo pojistné plnění ve výši žalované částky vyplaceno pojišťovnou přímo do konkursní podstaty úpadce D a D dne 19. 5. 2019, tj. v době, kdy se předmětné nemovitosti opět nacházely v této konkursní podstatě, a jelikož se po této výplatě zpět nevrátily do dispozice dlužníka D. B. či do jeho majetkové podstaty, spravované žalobkyní, nelze na danou věc aplikovat ani právní závěr vyslovený v již zmiňovaném rozsudku Nejvyššího soudu č. j. [číslo jednací], podle kterého by výlučně navrácení předmětných nemovitostí do dispozice vylučovatele mohlo založit jeho nárok vůči konkursní podstatě úpadce D a D na nahrazení znehodnoceného majetku požárem z prostředků vyplacených do konkursní podstaty tohoto úpadce coby pojistné plnění. K tomu však nedošlo, ani v následujícím incidenčním sporu u [název soudu] pod sp. zn. [spisová značka] nebyla žalobkyně úspěšná, když soud pravomocně dne 11. 9. 2021 zamítl žalobu o vyloučení předmětných nemovitostí z konkursní podstaty úpadce D a D.

22. V důsledku pravomocného rozhodnutí o neúčinnosti kupní smlouvy žalobkyni rovněž nesvědčí ani tzv. lepší (silnější) právo k žalobou zažalovanému plnění. V tomto ohledu soud odkazuje na rozsudek [název soudu] ze dne 10. 5. 2021, č. j. [spisová značka], [číslo jednací] ([spisová značka]), uvedený pod bodem 13. skutkových zjištěních shora, podle kterého právo žalovaného plynoucí z pravomocně přisouzené neúčinnosti právního úkonu je vždy„ lepší“ (silnější), než pouhé vlastnické právo jiné osoby, jíž zbývá doslova jen„ holé“ (prosté právní) vlastnictví; tedy, že pravomocně přisouzená neúčinnost právního úkonu dlužníka představuje vždy lepší (silnější) právní titul k ušlému plnění, než má jeho stávajícího vlastník. Z obsahu rozsudku [název soudu] tedy jednoznačně vyplývá, že ušlé plnění (předmětné nemovitosti, resp. peněžitá náhrada za jejich znehodnocení požárem v podobě pojistného plnění) přísluší ke konkursní podstatě úpadce D a D jakožto původního vlastníka (převodce). Přijetí pojistného plnění tak nepředstavuje bezdůvodné obohacení konkursní podstaty úpadce D a D, neboť snížení hodnoty těchto nemovitostí pojistnou událostí (k němuž došlo po dobu trvání účinků soupisu a tedy k újmě konkursní podstaty úpadce D a D), které je reparováno vyplaceným pojistným plnění, představuje příjem konkurzní podstaty úpadce D a D (viz dále např. rozhodnutí Nejvyššího soud sp. zn. [spisová značka])

23. V době pojistné události (8. 8. 2014) tak žádná újma na předmětných nemovitostech dlužníkovi D. B. coby vlastníkovi vzniknout nemohla, a rovněž vyplacené pojistné plnění do konkursní podstaty úpadce D a D (19. 5. 2019), spravované žalovaným, nemůže představovat její bezdůvodné obohacení ve smyslu ust. § 2991 a násl. o. z. na úkor dlužníka D. B., resp. jeho majetkové podstaty, neboť v důsledku úspěšné odpůrčí žaloby se s účinky ex tunc (tj. od počátku) předmětné nemovitosti vrátily do konkursní podstaty úpadce D a D, a pojistné plnění tak náleží do této konkursní podstaty, z níž bude (popř. již bylo) postupem dle § 27 ZKV použito na uspokojení závazků konkursních věřitelů úpadce D a D.

24. Žalobkyně nedisponuje žádným právním titulem, jenž by ji opravňoval nárokovat si vyplacené pojistné plnění 9 64 400 Kč po žalovaném, který coby správce konkursní podstaty úpadce D a D nemá povinnost vydat žalobkyni toto pojistné plnění vyplacené dne 19. 5. 2019 pojišťovnou jako náhradu za poškození či zničení požárem zasažených nemovitostí sepsaných v době pojistné událostí (a následně vyloučených) do soupisu majetku konkursní podstaty úpadce, neboť tyto nemovitosti (resp. peněžitá náhrada za jejich poškození pojistnou událostí) se v důsledku úspěšné odpůrčí žaloby staly znovu (ke dni 4. 4.2019) součástí konkursní podstaty úpadce D a D. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobu zamítl.

25. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s.ř.“), a contrario, když procesně úspěšný žalovaný se náhrady nákladů řízení výslovně vzdal. Soud proto ve výroku II. tohoto rozsudku rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Poučení