11 C 207/2024 - 41

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudcem Mgr. Martinem Trepkou ve věci žalobce: [Jméno žalobce], narozený dne [Datum narození žalobce] bytem [Adresa žalobce] zastoupený advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalované: [stát, organizační složka státu], IČO [IČO] sídlem [adresa] jednající [název státní instituce] sídlem [adresa] o zaplacení 146 125 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 53 875 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které žalobce požadoval zaplacení částky 92 250 Kč, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 14 717 Kč, a to do patnácti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokátky [Jméno advokátky], zástupkyně žalobce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou došlou soudu dne [datum] domáhal na žalované zaplacení částky 146 125 Kč z titulu zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem spočívajícím v nepřiměřené délce řízení vedeného u Městského soudu v [adresa] (dále jen „MS [adresa]“) pod sp. zn. [spisová značka] (dále též jako „posuzované řízení“).

2. Žalobce uvedl, že posuzované řízení bylo zahájeno žalobou doručenou MS [adresa] dne [datum] a poslední rozhodnutí ve věci, tj. usnesení Krajského soudu v [adresa] (dále jen „KS [adresa]“) ze dne [datum] nabylo právní moci dne [datum]. Celková délka řízení tedy činila více než 6 a roku, a již z této skutečnosti je tak zřejmé, že délka řízení nebyla přiměřená. Nepřiměřená délka řízení pak byla do značné míry způsobena průtahy, k nimž v průběhu celého řízení (zejména v řízení před soudem prvého stupně) docházelo, zejména: a) Řízení bylo zahájeno žalobou bývalé manželky žalobce ze dne [datum], vyjádření k žalobě bylo ze strany žalobce soudu podáno dne [datum]. V průběhu roku [rok] bylo řízení přerušeno z důvodu mediace od [datum] do [datum], jednání pak bylo nařízeno až dne [datum] na den [datum] (a následně zrušeno). Doba prakticky dvou let od zahájení řízení tedy uplynula marně. b) Ve věci bylo poté opakovaně nařizováno jednání, přičemž ve vícero případech bylo již nařízené jednání zrušeno; i přesto se jednání opakovaně konalo ve dnech [datum], [datum], [datum] a [datum]. Předmětem řízení (vypořádání SJM) byla mj. bytová jednotka vč. příslušných spoluvlastnických podílů, přitom již ve svém prvním vyjádření k žalobě ze dne [datum] žalobce uplatnil vnos do společného jmění související s bytem, uvedl základní skutková tvrzení týkající se nabytí bytu účastníky do společného jmění a zejména namítl, že byt byl získán za majetek náležející výlučně žalobci. V dalších podáních (zejména podání ze dnů [datum], [datum], [datum], [datum] a [datum]) žalobce uvedl další konkrétní skutkové okolnosti týkající se bytu a uplatněného vnosu, popsal a důkazními prostředky doložil konkrétní okolnosti užívání bytu a jeho pozdějšího nabytí do společného jmění účastníků, také vyjádřil své právní posouzení těchto skutkových okolností, včetně citace relevantní judikatury. Soud prvého stupně se však při uvedených jednáních otázkou vnosu nejprve nezabýval vůbec a až při jednání dne [datum] (a při pozdějších jednáních, zejména dne [datum]) vyzýval žalobce k doplnění tvrzení a důkazních návrhů ohledně jím uplatněného vnosu. I přes tuto skutečnost pak soud prvého stupně v rozsudku ze dne [datum] ohledně vnosu rozhodl tak, že vnos nezohlednil, s odůvodněním, že žalobce v rámci jím učiněných tvrzení nespecifikoval „co má představovat tento vnos a jaká částka má být učiněna předmětem vypořádání“. Tvrzení a důkazní návrhy uvedené žalobcem v jeho podáních však byla zcela dostačující pro to, aby jím uplatněný vnos mohl být soudem prvého stupně zohledněn, což je patrné zejména z předestřeného předběžného právního názoru odvolacího soudu, v němž odvolací soud potvrzuje důvodnost odvolací námitky žalobce o nesprávnosti nezohlednění vnosu. Odvolací soud tedy tvrzení a důkazní návrhy žalobce ohledně vnosu shledal jako dostačující (a věcně správné). Je zřejmé, že pokud soud prvého stupně opakovaně nařizoval jednání a při nich nejprve otázku vnosu zcela pomíjel a poté opakovaně vyzýval žalobce k doplnění tvrzení, ač tato tvrzení byla zcela dostačující pro rozhodnutí ve věci samé (stačila odvolacímu soudu), pak tento postup byl neúčelný a z pohledu času nehospodárný, jednání byla opakovaně nařizována a odročována marně, ač ve skutečnosti bylo na základě žalobcem uvedených tvrzení a důkazů možno ve věci rozhodnout. Tím docházelo k podstatným průtahům řízení. c) Soud prvého stupně nezpřístupnil účastníkům (i přes opakované žádosti žalobce) ani za dobu 4 let od zahájení řízení předběžný právní názor ohledně uplatněného vnosu, tj. nesdělil žalobci, že jeho právní názor je ohledně vnosu jiný než názor žalobce. Rovněž včasné sdělení předběžného právního názoru soudu (namísto zbytečných výzev k doplnění ve skutečnosti dostačujících tvrzení) mohlo zabránit opakovanému nařizování a odročování jednání, a zkrátit délku řízení. Podstatná doba z realizovaných jednání soudu prvního stupně byla též soudem věnována rekapitulaci předchozího řízení, včetně opakování skutkových okolností a již provedených důkazů. Pro úplnost žalobce poukázal i na celkovou nesprávnost právního názoru soudu prvého stupně, která je zcela zřejmá z právního názoru odvolacího soudu d) Nesprávným postupem soudu prvého stupně vedoucím rovněž k průtahům řízení bylo i rozhodování a provádění dokazování o skutečnostech, které nespadaly do předmětu řízení. Soud prvého stupně vypořádal SJM mj. ve vztahu k pohledávkám ze dvou smluv o účtu u společnosti [právnická osoba] ve výši 1 426 323,46 Kč a 764 063,43 Kč. Tyto pohledávky však neměly a nemohly být předmětem vypořádání, neboť nebyly ze strany žalobkyně k vypořádání řádně navrženy ve lhůtě 3 let od zániku SJM. I přes absenci příslušného žalobního tvrzení soud prvého stupně vyžádal výpisy k uvedeným účtům vedeným na jméno žalobce, aniž by to kterýkoliv účastník navrhl. Tím soud prvého stupně porušil právo žalobce na spravedlivý proces; současně také toto nedůvodné rozšíření předmětu řízení a obstarávání důkazů ex offo mimo rámec předmětu řízení vedlo k dalším průtahům řízení. Rovněž tuto nesprávnost postupu soudu prvého stupně konstatoval i odvolací soud ve svém předběžném právním názoru. e) K průtahům v řízení docházelo ze strany soudu prvého stupně i po vydání rozsudku ze dne [datum], proti kterému podal žalobce dne [datum] odvolání, k odeslání spisu odvolacímu soudu však došlo až dne [datum]. Tedy i v situaci, kdy již existovaly průtahy v řízení, nebyl soud prvého stupně schopen řešit i jednoduché procesní úkony rychle a efektivně.

3. K délce řízení pak lze dle žalobce podotknout, že z celkové doby řízení činilo řízení před odvolacím soudem jen necelých 12 měsíců. Ačkoli se jednalo o řízení dle § 212 o. s. ř., v němž odvolací soud není vázán rozsahem, v němž se odvolatel domáhá přezkoumání rozhodnutí soudu prvého stupně, a ačkoli v rámci odvolacího řízení bylo nutno přezkoumat rozsáhlý spisový materiál, byl odvolací soud schopen věc projednat a rozhodnout za poměrně krátkou dobu a po jediném jednání. Prakticky po celou dobu trvání řízení tedy ve věci rozhodoval toliko soud prvého stupně. Je také třeba poukázat na skutečnost, že před odvolacím soudem byla věc projednávána pouze jednou, tj. nebyla vrácena soudu prvního stupně k dalšímu řízení.

4. Popsanou nepřiměřenou délkou řízení vznikla žalobci nemajetková újma, za kterou požadoval poskytnout zadostiučinění v penězích. S ohledem na skutečnost, že předmětem posuzovaného řízení bylo vypořádání SJM s rozsahem majetku, který je možno považovat za naprosto obvyklý, byť s ohledem na tvrzený vnos a jeho časové souvislosti bylo případně složitější dokazování (k vnosu žalobce však soud prvního stupně dokazování nevedl), nešlo ani o řízení právně složité, kdy i ke zřejmě nejsložitější právní otázce v řízení (uplatněnému vnosu žalobce) byla k dispozici konstantní judikatura, podle níž bylo možno tuto otázku vyřešit (jak to ostatně učinil odvolací soud) a nebylo nutno se od ní odchýlit, vyšel žalobce ze základní částky 20 000 Kč za rok řízení, snížené na polovinu za první dva roky řízení, tj. základní částky ve výši 120 000 Kč. S ohledem na to, že - žalobce žádným způsobem nezapříčinil popsané průtahy v řízení, kdy zejména od počátku řízení (prvního vyjádření ve věci z prosince [rok]) uváděl shodná tvrzení a označoval tytéž důkazy; - výsledek řízení mohl představovat značný zásah do majetku žalobce – zejména z důvodu, že předmětný byt žalobce užíval (a užívá) k bydlení a byl dlouhodobě (více než 6 let) v nejistotě ohledně toho, zda mu bude uložena povinnost k úhradě značné finanční částky, resp. částky až v takové výši, že nebude v jeho možnostech ji uhradit a zachovat si bydlení v bytu a byt prodat; - žalobce byl také nucen vynakládat prostředky na zastoupení advokátem, zejména sepis opakovaných reakcí na opakované výzvy soudu k doplnění skutkových tvrzení ohledně vnosu, ačkoliv z předběžného právního názoru odvolacího soudu je zjevné, že žalobcova tvrzení ohledně vnosu byla od samého počátku nejen dostatečná pro rozhodnutí ve věci, ale z právního hlediska i zcela důvodná; - nešlo o řízení skutkově mimořádně složité, kdy předmětem řízení bylo vypořádání SJM, jehož rozsah je možno považovat za obvyklý – předmětem vypořádávaného byl zejména byt v panelovém domě a finanční prostředky na běžných účtech, tedy v zásadě běžný souhrn majetku v SJM; předmětem vypořádání naopak nebyly žádné cenné papíry, podíly v obchodních korporacích, méně obvyklé finanční produkty, ani pohledávky či závazky (a to navíc případně sporné) vůči třetím osobám či jiné nikoli běžné položky, jejichž vypořádání by bylo skutkově či právně složité (s případnou výjimkou otázky vnosu, i k té však byla k dispozici konstantní judikatura); - jednání soudu prvého stupně bylo více než nepochopitelné a jeho celkový přístup nelze chápat jinak než, že se soud nechtěl vnosem věcně zabývat (denegatio iustitiae), a právního posouzení vnosu se se shora uvedeným závěrem vyhnul; žalobce základní částku zadostiučinění navýšil o 50 % na částku 180 000 Kč. Dále žalobce uvedl, že tato částka vychází z již 13 let starého stanoviska Nejvyššího soudu (dále jen „NS“) sp. zn. Cpjn 206/2010. Z důvodu enormní míry inflace za poslední tři roky, která činila v součtu 29,6 %, má žalobce za to, že je na místě navýšení uvedené částky o dalších 30 %, a že by tedy výše přiměřeného zadostiučinění měla činit 234 000 Kč.

5. Takto formulovaný nárok žalobce uplatnil u žalované dne [datum] a žalovaná jej na základě stanoviska ze dne [datum] částečně uspokojila do částky 87 875 Kč. Důvody, které žalovanou vedly k poskytnutí pouze části požadovaného plnění, žalobce nepovažuje za správné zejména z těchto důvodů: - Stanovení základní částky na 15 000 Kč za rok trvání řízení, tj. na samé spodní hranici rozmezí dle stanoviska NS, považuje žalobce jednak za nesprávné (s ohledem na dobu trvání řízení, skutečnost, že nešlo o složité řízení, a na povahu pochybení soudu, hraničící až s denegatio iustitiae, je naopak správné stanovení základní částky na horní hranici, tj. 20 000 Kč), jednak pro absenci odůvodnění nepřezkoumatelné. - Žalobce nesouhlasí se snížením základní částky z důvodu složitosti posuzovaného řízení o 15 % (byť současně došlo i ke zvýšení o 10 % vzhledem k opakovaným průtahům). Složitost řízení nelze dovozovat z toho, že se soud prvého stupně přes vše shora uvedené, zejména popsanou aktivitu žalobce, nevypořádal s otázkou vnosu, a přičítat to k tíži žalobce. K závěru o složitosti řízení nelze dospět ani ze skutečnosti o nařízení mediace či o dokazování znaleckým posudkem. Obojí je běžnou součástí soudních řízení, přičemž z důvodu mediace bylo řízení přesušeno na dobu necelých 6 měsíců, avšak první jednání bylo nařízeno až téměř jeden a čtvrt roku poté. Znaleckým posudkem pak byla stanovena cena bytu, tedy nešlo o složitý znalecký úkol. K průtahům v řízení ve skutečnosti došlo nikoli z těchto důvodů, nýbrž z důvodů (a pochybení) na straně soudu prvého stupně. - Žalobce si je vědom dosavadní judikatury týkající se inflace, avšak podotýká, že v důsledku znehodnocení peněz inflací v období od vydání sjednocujícího stanoviska NS, tj. za dobu již více než 13 let, je při stejné nominální výši náhrady její skutečná hodnota v roce [rok] cca poloviční (či ještě nižší) než v roce [rok]. Tím vzniká nedůvodný a nespravedlivý rozdíl mezi osobami, jimž byla náhrada nemajetkové újmy poskytována v prvních letech po vydání sjednocujícího stanoviska, a jimž je náhrada nemajetkové újmy poskytována nyní, ač újma jim vzniklá je stále stejně závažná. Již z tohoto důvodu je na místě působení inflace při stanovení výše náhrady zohlednit.

6. S ohledem na vše uvedené se tak žalobce domáhal podanou žalobou zaplacení částky 146 125 Kč jako rozdílu mezi jím vyčíslenou a žalovanou při předběžném projednání nároku přiznanou výší zadostiučinění.

7. Žalovaná žalobou uplatněný nárok neuznala a navrhla zamítnutí žaloby. Žalovaná potvrdila, že u ní žalobce uplatnil dne [datum] nárok na přiznání zadostiučinění ve výši 234 000 Kč za nemajetkovou újmu za nesprávný úřední postup v posuzovaném řízení. K projednání žádosti žalobce došlo dne [datum]. Žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu, a poskytla žalobci zadostiučinění ve výši 87 875 Kč. K věci samé pak žalovaná po rekapitulaci průběhu posuzovaného řízení, ve které konstatovala, že žaloba byla žalobci doručena dne [datum], ve věci samé bylo řízení skončeno nabytím právní moci usnesení KS [adresa], který změnil rozsudek MS [adresa] tak, že schválil smír, dne [datum] a že řízení dosud není zcela skončeno, když je stále řešena otázka náhrady nákladů státu, uvedla, že posuzované řízení trvalo v době projednání žádosti žalobce celkem 7 let a 2 měsíce. V posuzovaném řízení byla místy shledána nekoncentrovanost a prodlevy, například od září [rok] do ledna [rok]. První meritorní rozhodnutí bylo vydáno až po pěti letech od zahájení řízení. V důsledku uvedeného je délka posuzovaného řízení hodnocena jako nepřiměřená. Při stanovení výše zadostiučinění žalovaná vycházela ze základní částky 15 000 Kč za rok trvání řízení, resp. 1 250 Kč za měsíc trvání řízení, s výjimkou prvních dvou let, za které byla poskytnuta částka poloviční, a to z důvodu, že každé řízení musí objektivně určitou dobu trvat. Nebyl shledán důvod pro navýšení základní částky poskytované za rok trvání řízení. K případnému vlivu inflace na částky poskytované jako odškodnění žalovaná odkázala na judikaturu NS a Ústavního soudu, dle které není k zohledňování takového vlivu důvod. Žalovaná pak shledala důvody pro snížení základní výše zadostiučinění celkem o 15 %, a to z důvodu složitosti řízení. Předmětem posuzovaného řízení je žaloba na vypořádání SJM. Řízení se vyznačuje určitým stupněm skutkové, právní a procesní složitosti, bylo provedeno širší dokazování prostřednictvím listin, znaleckých posudků (z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady). Na řízení mělo vliv mimosoudní jednání účastníků. Účastníkům bylo nařízeno první setkání s mediátorem, v únoru [rok] bylo avizováno smírné vyřešení sporu, v květnu [rok] bylo soudu doručeno sdělení právního zástupce žalobkyně, že žalovaný nakonec dohodu o smíru nepodepsal. Procesně bylo rozhodováno například o částečném zastavení řízení či vyloučení nároku do samostatného řízení. Ve věci bylo meritorně rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, kdy soud prvého stupně rozhodoval ve věci samé jednou rozsudkem, soud druhého stupně také jednou, kdy schválil smír. Aktuálně je ve věci podáno odvolání do nákladového výroku. Současně však z důvodu postupu soudu byla základní výše zadostiučinění zvýšena o 10 %, a to vzhledem k opakovaným průtahům v řízení. Došlo k prodlení s podáním znaleckých posudků, dále byla shledána nekoncentrovanost od podání odvolání proti rozsudku do doručení spisu odvolacímu soudu. Význam řízení pro žalobce shledala žalovaná jako standardní. Podle ustálené judikatury ESLP je věnována zvýšená pozornost zejména věcem trestním, opatrovnickým, pracovněprávním, věcem osobního stavu či věcem týkajících se života nebo zdraví. U těchto typů řízení se zvýšený význam presumuje. V opačném případě je potřeba, aby žalobci zvýšený význam nejenom tvrdili, ale i prokázali. Žalovaná se domnívá, že poskytnutá výše zadostiučinění plně koresponduje s požadavky NS (zejména jeho stanoviskem sp. zn. Cpjn 206/2010) a není důvod pro její navýšení.

8. Žalobce pak upřesnil, že zadostiučinění se domáhá jen za dobu do pravomocného skončení posuzovaného řízení ve věci samé.

9. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

10. Žalobou došlou MS [adresa] dne [datum] se [jméno FO] (dále pro účely tohoto odstavce jako „žalobkyně“) domáhala vůči žalobci (dále pro účely tohoto odstavce jako „žalovaný“) vypořádání zaniklého SJM. Uvedla, že manželství účastníků bylo rozvedeno dne [datum]. Za trvání manželství účastníci nabyli bytovou jednotku s podílem na společných částech domu a pozemku, jejíž hodnotu navrhovala stanovit znalcem. Dále účastníci nabyli osobní automobil [značka vozidla] a movité věci, které žalobkyně uvedla v příloze žaloby. Některé movité věci si žalobkyně odvezla, ostatní zůstaly v předmětném bytě a užívá je, stejně jako automobil, žalobce. Stran vozidla a ostatních movitých věcí žalobkyně v žalobě uvedla rok pořízení a cenu a jejich hodnotu navrhla určit dohodou účastníků, event. odborným vyjádřením znalce. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaný v průběhu manželství disponoval veškerými finančními prostředky, které účastníci vydělali, různě s nimi manipuloval, zřídil celou řadu účtů, na které ukládal společné prostředky, o čemž žalobkyně neměla přehled. Žalobkyně zjistila, že žalovaný zřídil v žalobě uvedených 5 účtů u [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“), J[právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“), [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“), [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“) a [právnická osoba]. (dále jen „[právnická osoba]“), stran kterých navrhovala vyžádat úplné výpisy za dobu od založení do [datum]. Žalobkyně pak navrhovala, aby do jejího vlastnictví byly přikázány movité věci, které si odvezla, aby do vlastnictví žalovaného byly přikázány byt s podíly na společných částech domu a pozemku, automobil a ostatní movité věci, které zůstaly v předmětném bytě, a aby jí byl žalovaný povinen zaplatit na vyrovnání podílů částku zjištěnou provedeným dokazováním. Dne [datum] byly žalobkyni zaslána výzva k zaplacení soudního poplatku za žalobu a žalovanému výzva k vyjádření k žalobě a žaloba (která však nebyla přes správný pokyn v referátu žalobci zaslána) ve lhůtě 15 dnů. Soudní poplatek byl zaplacen de [datum]. Výzva byla žalovanému doručena dne [datum], žalobu si žalovaný následně vyzvedl u soudu dne [datum]. Dne [datum] došla soudu žádost žalovaného o prodloužení lhůty k vyjádření k žalobě o 2 měsíce, a to vzhledem k rozsáhlosti věci. Dne [datum] byla žalovanému lhůta prodloužena do [datum]. Vyjádření žalovaného došlo soudu dne [datum], že předmětný byt byl pořízen s použitím jeho výlučného majetku, a musí tak být zohledněn jeho vnos do SJM. Dále žalovaný obecně uvedl, že některé žalobkyní uváděné movité věci nepatřily do SJM, naopak množství hodnotnějších věcí, které si žalobkyně z bytu odvezla, v žalobě chybí. Ceny movitých věcí uváděné žalobkyní neodpovídají hodnotě věcí ke dni zániku SJM. Dále žalovaný uvedl, že za celou dobu trvání manželství až do doby, kdy žalobkyně opustila společnou domácnost, účastníci inkasovali své příjmy na jeden účet, ze kterého žalovaný prostředky vybíral a tyto byly k dispozici v domácnosti účastníků, stejně jako výpisy z tohoto účtu. Dále žalovaný uvedl některé skutečnosti týkající se zásluh o nabytí a udržení majetkových hodnot v SJM, péče o společnou dceru účastníků a rodinnou domácnost a okolností ukončení manželského soužití účastníků, které by měly být důvodem pro disparitu podílů. Konečně žalovaný uvedl, že preferuje dohodu se žalobkyní (žalobkyně jej před podáním žaloby nekontaktovala s návrhem na vypořádání SJM) a navrhl, aby soud účastníkům nařídil první setkání s mediátorem. Vyjádření bylo dne [datum] zasláno žalobkyni k zaujetí stanoviska ve lhůtě 15 dnů. Žalobkyně se stručně vyjádřila v podání došlém soudu dne [datum] (sporovala tvrzení žalovaného o užití jeho prostředků na pořízení bytu, o jeho péči o rodinu, stejně jako o absenci pokusu o mimosoudní vyřízení věci), kdy souhlasila s nařízením setkání s mediátorem, byť měla o možnosti dosažení dohody pochybnosti. Usnesením ze dne [datum] soud nařídil účastníkům první setkání s mediátorem v rozsahu 3 hodin (výrok I), uložil účastníkům, aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení sdělili osobou mediátora, na kterém se shodnou, jinak jej vybere soudu (výrok II), uložil účastníkům, by sdělili soudu výsledek prvního setkání s mediátorem ve lhůtě 15 dnů od ukončení tohoto setkání (výrok III) a rozhodl o přerušení řízení na dobu 3 měsíců od právní moci usnesení (výrok IV). Usnesení bylo vypraveno dne [datum], nesprávně však nebylo zasláno i zástupkyni žalovaného, které bylo zasláno až dne [datum], a právní moci pak usnesení nabylo dne [datum]. Účastníci sdělili ve dnech [datum] a [datum], že výběr mediátora ponechávají na soudu. Usnesením ze dne [datum], vypraveným dne [datum], resp. mediátorovi až dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], soud vybral mediátora. Dne [datum] byl spis založen na lhůtu 2 měsíců za účelem realizace setkání s mediátorem. Dne [datum] sdělil mediátor soudu, že mediace dospěla do takové fáze, že by bylo třeba provedení znaleckého posudku z oboru ekonomika, ceny nemovitostí, který by byl zpracován ve smyslu § 127a o. s. ř., a že účastníci pro zachování objektivity žádají, aby jim znalce určil přímo soud. Dne [datum] byl účastníkům zaslán přípis, ve kterém jim bylo přetlumočeno předchozí sdělení mediátora, účastníci byli poučeni o rozdílech mezi znaleckými posudky zpracovanými dle §§ 127 a 127a o. s. ř. a byli vyzváni, aby ve lhůtě 10 dnů sdělili, s jakými výsledky probíhají jejich mimosoudní jednání. Žalovaný dne [datum] sdělil, že první, relativně krátké, setkání s mediátorem proběhlo dne [datum], účastníci se předběžně dohodli, že se pokusí dosáhnout dohody prostřednictvím mediace, ta však nebyla zahájena, pouze byly mediátorem v obecné rovině zvažovány důkazní prostředky. Žádost soudu pak mediátor odeslal bez konzultace a vědomí účastníků. S ustanovením znalce v této fázi žalovaný nesouhlasil, když takový krok by byl proti smyslu mediace, která má mj. vést k dohodě bez nutnosti zajištění nákladných důkazních prostředků. Pokud na zpracování posudku trvá žalobkyně, nechť též nese náklady na jeho zpracování. Žalobkyně sdělila dne [datum], že výsledkem prvního setkání s mediátorem dne [datum] byla skutečnost, že se strany dohodly, že ve věci bude nutno ocenit nemovitosti, jež jsou předmětem sporu, a protože nedošlo k dohodě na přibrání konkrétního znalce, mediátor rozhodl, že požádá o jeho určení soud. Žalobkyně tak vycházela z toho, že takto bude postupováno, a navrhovala, aby soud znalce ustanovil. Dne [datum] byl spis předložen soudkyni k posouzení dalšího postupu. Uvedená sdělení byla dne [datum] vzájemně přeposlána účastníkům a na vědomí byla zaslána i mediátorovi a účastníci byli vyzváni, aby ve lhůtě 15 dnů sdělili, v jaké fázi se nachází jejich mimosoudní jednání. Žalobkyně sdělila dne [datum], že dne [datum] má proběhnout další fáze mediace. K předchozímu sdělení žalovaného pak uvedla, že žalovaný vůči tomu, že má být ve věci ustanoven znalec, ničeho nenamítal, a jeho následný postup považuje za protahování řízení. Žalovaný dne [datum] zopakoval, že ustanovení znalce v této fázi považuje za nadbytečné, a uvedl, že účastníci se dohodli na dalším setkání dne [datum], kdy by mělo dojít k vlastnímu mediačnímu jednání. Vyjádření byla dne [datum] přeposlána účastníkům na vědomí a spis byl založen na lhůtu do [datum]. Dne [datum] informoval žalovaný soud o výsledku setkání dne [datum] s tím, že další setkání v červnu [rok] nemohlo být realizováno a další setkání je dohodnuto na den [datum]. Žalovaný se současně ohradil vůči tvrzení žalobkyně o protahování řízení z jeho strany, když časové odstupy jednotlivých mediačních jednání jsou způsobeny pracovní vytížeností účastníků a jejich zástupců i časovými možnostmi mediátora. Dne [datum] byla účastníkům zaslána výzva ke sdělení ve lhůtě 10 dnů, v jaké fázi se nachází jejich mimosoudní jednání, výzva a předchozí sdělení účastníků byly zaslány též na vědomí mediátorovi. Dne [datum] sdělil mediátor, že mediace stále probíhá, žalobkyně však téhož dne sdělila, že mediace nevedla k úspěchu, k dohodě nedošlo, a navrhovala, aby bylo v řízení pokračováno. Dne [datum] sdělil též mediátor, že k dohodě účastníků nedošlo. Dne [datum] bylo nařízeno ústní jednání na den [datum]. K žádostem účastníků došlým ve dnech [datum]. a [datum], ve kterých uváděli, že mezi nimi došlo k předběžné dohodě o smírném urovnání, a žádali o poskytnutí prostoru pro finalizaci dohody a návrhu smíru, bylo jednání odročeno na den [datum]. Dne [datum] bylo jednání s ohledem na vyhlášený nouzový stav a opatření s tím spojená zrušeno a dne [datum] pak bylo i s ohledem na termíny jiných nařízených jednání a plánovanou dovolenou soudkyně nařízeno na den [datum]. Dne [datum] sdělil žalovaný, že již dojednaný smír nemohl z důvodu dopadů pandemie na jeho finanční situaci akceptovat, k dohodě na jím předloženém upraveném návrhu zatím nedošlo. Žalobkyně sdělila dne [datum], že žalovaný nepodepsal již sjednanou dohodu o smíru. Dne [datum] došlo soudu obsáhlé vyjádření žalovaného ve věci. Žalovaný uvedl, že předmětem vypořádání jsou vedle již uvedeného bytu též podíly na dvou nebytových jednotkách ve stejném domě se spoluvlastnickými podíly na společných částech domu a pozemku. V souvislosti s těmito nemovitostmi žalovaný požadoval, aby byl vypořádán jeho vnos do SJM, když uvedené nemovitosti (původně jako družstevní) účastníci nabyli od otce žalovaného na základě směny za jiný „družstevní byt“, který žalovaný nabyl dědictvím po svém dědečkovi, a byl tak v jeho výlučném vlastnictví. Po realizaci směny se účastníci stali společnými členy bytového družstva a nájemci družstevního bytu a následně byly byt a podíly na nebytových jednotkách převedeny do vlastnictví účastníků jako členů družstva. Dále žalovaný učinil předmětem vypořádání zůstatky na ve vyjádření specifikovaných účtech žalovaného a žalobkyně u [právnická osoba] (každý z účastníků jeden účet) a případně na dalších účtech žalobkyně u [právnická osoba], stran kterých navrhoval vyžádat výpisy, a též příjmy žalobkyně za dobu trvání manželství, které inkasovala na jakékoliv účty u [právnická osoba]. Stran prostředků na svém účtu žalovaný uvedl, že tyto vedle příjmů ze zaměstnání představovaly jeho výlučný majetek, když pocházely z dědictví po otci či z prodeje majetku nabytého z dědictví. Stran movitých věcí, které měly zůstat v jeho dispozici, žalovaný sporoval existenci 3 položek a stran jedné položky (kuchyňské vybavení) namítl, že ji nelze pro neurčitost vymezení vypořádat, jinak vůči výčtu těchto věcí, který uvedla žalobkyně ničeho nenamítal, pouze uváděl vlastní představu o hodnotě těchto věcí. Stran movitých věcí, které si žalobkyně odvezla, učinil žalobce jak výčet, tak hodnoty uváděné žalobkyní nespornými. Dále žalovaný učinil předmětem vypořádání to, co po zániku manželství hradil ze svých výlučných prostředků na společné dluhy účastníků týkající se jejich společného majetku (daň z nemovitostí, příspěvky do fondu oprav a pojištění domácnosti týkající se společného bytu, povinné ručení a havarijní pojištění týkající se společného automobilu), kdy takto žalovaný po žalobkyni požadoval polovinu toho, co uhradil, tj. částku 56 494 Kč. Vyjádření žalovaného bylo dne [datum] zasláno žalobkyni k zaujetí stanoviska ve lhůtě 15 dnů. Žalobkyně se vyjádřila podáním došlým soudu dne [datum], kdy sporovala tvrzení o vnosu žalovaného při pořízení bytu, za účelové označila tvrzení žalovaného o účtech, když žalovaný pominul účty, které žalobkyně uvedla v žalobě, přičemž sporovala, že by se na těchto účtech nacházely výlučné prostředky žalovaného, navrhovala vyžádání výpisů a rozdělení zůstatků mezi účastníky. Žalobkyně též nesouhlasila s tím, že by se měla podílet na nákladech souvisejících s bytem, který užívá výlučně žalovaný. Vyjádření bylo dne [datum] zasláno žalovanému k případnému vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Žalovaný ve vyjádření došlém soudu dne [datum] zopakoval, že byt a související podíly na nebytových jednotkách účastníci nabyli směnou za „družstevní byt“ v jeho výlučném vlastnictví. Stran požadavku žalobkyně na vypořádání zůstatků na dalších účtech žalovaného žalovaný vedle námitky, že ke dni zániku SJM žádné takové účty neexistovaly, namítl, že návrh na jejich vypořádání žalobkyně učinila až v podání ze dne [datum], tj. po uplynutí lhůty 3 let od zániku SJM, která uplynula dne [datum]. Vyjádření bylo dne [datum] zasláno žalobkyni. Při jednání konaném dne [datum] bylo zahájeno projednání věci, soud obsáhle rekapituloval dosavadní podání účastníků, žalovaný prezentoval představu o vypořádací hodnotě automobilu a ostatních movitých, které mu zůstaly v dispozici, žalobkyně žádala o poskytnutí lhůty 30 dnů k pokusu o dohodě účastníků stran movitých věcí a dále navrhovala zpracování znaleckého posudku k ocenění bytu a trvala na vyžádání výpisů z jí označených účtů žalovaného za dobu trvání manželství, žalovaný trval na tom, že součástí ocenění bytu by mělo být i ocenění jeho vnosu. Žádné dokazování nebylo prováděno, účastníkům byla poskytnuta lhůta 30 dnů pro mimosoudní jednání stran movitých věcí, kdy v této lhůtě měli účastníci též případně předložit otázky pro znalce, a jednání bylo odročeno na den [datum]. V podání došlém soudu dne [datum] žalovaný předkládal otázky pro znalce stran ocenění bytu a souvisejících podílů na nebytových jednotkách a vnosu žalovaného, trval na vyžádání výpisů z účtu žalobkyně u [právnická osoba], kdy výpis ze svého účtu u [právnická osoba] ke dni zániku SJM předloží, a považoval za nadbytečné vyžadovat výpisy z jeho dalších účtů, když tyto jednak ke dni zániku SJM neexistovaly, jednak žalobkyně návrh na vypořádání jejich zůstatků vznesla opožděně. Vyjádření bylo dne [datum] zasláno žalobkyni k zaujetí stanoviska ve lhůtě 15 dnů. Žalobkyně v podání došlém soudu dne [datum] navrhovala ustanovit znalce k ocenění automobilu, ostatní movité věci navrhovala ocenit tak, jak navrhoval žalovaný, nesouhlasila s prováděním znaleckého ocenění vnosu žalovaného, když žádný takový vnos nebyl, a trvala na vyžádání výpisů z účtu dle předchozího návrhu. Podání bylo dne [datum] zasláno žalovanému. Obdobné stran ocenění vnosů a výpisů z účtu žalobkyně zopakovala v podání došlém soudu dne [datum] s tím, že výpisy ze svého účtu je ochotna předložit. Podání bylo dne [datum] zasláno žalovanému. Žalovaný na vyjádření žalobkyně reagoval podáním došlým soudu dne [datum], ve kterém setrval na svých předchozích stanoviscích. Podání bylo dne [datum] zasláno žalobkyni. Nařízené ústní jednání bylo dne [datum] s ohledem na epidemiologickou situaci stran Covid-19 zrušeno, ze stejného důvodu žádal dne [datum] o odročení jednání i zástupce žalobkyně, který s ohledem na věk a zdravotní stav patří do rizikové skupiny občanů. Dne [datum] bylo ústní jednání s přihlédnutím k předpokládanému trvání nouzového stavu a termínům již nařízených jednání nařízeno na den [datum]. Při jednání konaném dne [datum] soud opětovně obsáhle rekapituloval obsah spisu a jednotlivá podání účastníků, žalobkyně upřesnila, že její návrh na vyžádání výpisů z účtu žalovaného obsažený v žalobě představoval návrh na vypořádání zůstatků na těchto účtech, žalovaný již netrval na vyžádání výpisů z účtu žalobkyně za účelem vypořádání příjmů žalobkyně za dobu trvání manželství a vypořádat navrhoval již jen zůstatky na účtech žalobkyně ke dni zániku SJM, účastnici učinili nespornou vypořádací hodnotu movitých věcí vyjma automobilu, žalovaný navrhoval dohodu i na hodnotě automobilu, aby náklady nebyly navyšovány o zpracování posudku, k tomu se žalobkyně zavázala vyjádřit dodatečně. Dále byly provedeny listinné důkazy a zástupkyně žalovaného předložila větší množství dalších (v předchozích podáních navržených) listinných důkazů, tyto nebyly provedeny s tím, že provedeny budou při jednání odročeném, a jednání pak bylo i s přihlédnutím ke kolizím zástupce žalobkyně s již nařízeným hlavním líčením odročeno na den [datum]. Žalovaný v podání došlém soudu dne [datum] zrekapituloval dohody účastníků stran hodnoty movitých věcí vyjma automobilu, upřesnil k protokolaci předchozího jednání, že na vyžádání výpisů z účtu žalobkyně za účelem vypořádání příjmů žalobkyně za dobu trvání manželství trvá, a uvedl, že k dohodě stran hodnoty automobilu mezi účastníky zatím nedošlo. Podání bylo dne [datum] zasláno žalobkyni k zaujetí stanoviska ve lhůtě 15 dnů. Žalobkyně se vyjádřila podáním došlým soudu dne [datum], kdy mj. trvala na vyžádání výpisů z účtu žalovaného uvedených v žalobě za dobu do rozvodu manželství účastníků. Podání bylo dne [datum] zasláno žalovanému. Při jednání konaném dne [datum] soud opětovně obsáhle rekapituloval obsah spisu a jednotlivá podání účastníků, žalobkyně uvedla, že k dohodě na hodnotě automobilu nedošlo, žalobkyně přislíbila předložit výpis ze svého účtu v soudem stanovené lhůtě a byla jí stanovena lhůta 20 dnů, k tomu žalovaný uvedl, že účastníci se shodli, že vypořádány mají být jen zůstatky na účtech ke dni rozvodu, postačí tak, když žalobkyně předložení takový výpis, žalovaný pak další výpisy ze svého účtu, vyjma již dříve předloženého výpisu se stavem ke dni rozvodu, předložit odmítl, bylo provedeno větší množství listinných důkazů, žalovaný uvedl, že nadále sám platí povinné platby související s předmětným bytem, a navrhoval, aby vypořádány byly tyto platby za dobu až do rozhodnutí o vypořádání SJM. Jednání pak bylo za účelem poskytnutí lhůty k předložení výpisu z účtu žalobkyně, případně vyžádání výpisu soudem, a za účelem ustanovení znalce k ocenění bytu a automobilu odročeno na den [datum]. Dne [datum] předložila žalobkyně soudu výpis ze svého účtu, podání bylo dne [datum] zasláno žalovanému. Žalovaný v podání došlém soudu dne [datum] navrhoval, aby znalec byl ustanoven nejen k ocenění bytu, ale i k ocenění podílů na nebytových jednotkách a k ocenění jeho vnosu, jak již dříve navrhoval, a dále uváděl, že požaduje vypořádání za dobu do rozhodnutí soudu i plateb na předmětný automobil, které nadále hradí výlučně žalovaný. Podání bylo dne [datum] zasláno žalobkyni. Žalobkyně v podání došlém soudu dne [datum] opět sporovala, že by došlo k tvrzenému vnosu žalovaného v souvislosti s nabytím bytu, a nesouhlasila s prováděním ocenění tohoto vnosu, a dále namítla, že byt i automobil užívá výlučně žalovaný, který by tak měl sám hradit platby s tím související. Podání bylo dne [datum] zasláno žalovanému. Žalovaný reagoval na vyjádření žalobkyně podáním došlým soudu dne [datum], ve kterém setrval na svých předchozích stanoviscích. Podání bylo dne [datum] zasláno žalobkyni. Odročené ústní jednání bylo [datum] z důvodu zdravotní indispozice zástupkyně žalovaného odročeno na den [datum], resp. následně pro kolizi zástupce žalobkyně na den [datum] a následně pro kolizi zástupkyně žalovaného na den [datum]. Dne [datum] soud telefonicky kontaktoval znalce, kteří uvedli, že posudky k ocenění nemovitostí a automobilu jsou schopnosti zpracovat ve lhůtě 1-2 měsíců. Při jednání konaném dne [datum] soud opětovně obsáhle rekapituloval obsah spisu a jednotlivá podání účastníků, seznámil účastníky s tím, které znalce hodlá ustanovit, vyzval žalovaného, aby jednoznačně specifikoval, co má představovat jím k vypořádání navrhovaný vnos a jaká částka má být předmětem vypořádání, načež zástupkyně žalovaného shrnula již dříve opakovaně uplatněnou argumentaci stran směny „družstevních bytů“ a požádala o poskytnutí lhůty, v rámci které by tuto argumentaci ještě zpřesnila, byla jí poskytnuta lhůta 15 dnů. Dále pak zástupkyně žalovaného předložila aktualizovaný přehled plateb žalovaného týkajících se bytu od července [rok] do srpna [rok], kdy po žalobkyni žalovaný v rámci vypořádání požadoval dalších 22 865,50 Kč. Jednání pak bylo za účelem poskytnutí lhůty žalovanému ke specifikaci uplatňovaného vnosu a za účelem ustanovení znalců odročeno na den [datum]. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], soud ustanovil znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace motorová vozidla ([tituly před jménem] [jméno FO]), jehož úkolem bylo po seznámení se s obsahem spisu stanovit obvyklou cenu automobilu ke dni zpracování posudku. Lhůta pro zpracování posudku byla stanovena na 30 dnů od právní moci usnesení. Každému z účastníků bylo v usnesení uloženo složit zálohu na znalečné ve výši 3 000 Kč, a to do 7 dnů od právní moci usnesení. V podání došlém soudu dne [datum] žalovaný navrhoval zpracování posudku k ocenění bytu a souvisejících podílů na nebytových jednotkách a k ocenění svého vnosu do SJM tak, jak již navrhoval v podání ze dne [datum]. Žalobkyně uhradila zálohu na znalečné dne [datum]. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], soud ustanovil znalce z oboru ekonomika, odvětví ceny a odhady, specializace nemovitosti ([tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem]), jehož úkolem bylo po seznámení se s obsahem spisu stanovit obvyklou cenu bytu a podílů na nebytových jednotkách ke dni zpracování posudku. Lhůta pro zpracování posudku byla stanovena na 45 dnů od doručení soudního spisu. Každému z účastníků bylo v usnesení uloženo složit zálohu na znalečné ve výši 3 000 Kč, a to do 7 dnů od právní moci usnesení. Žalobkyně uhradila zálohu na znalečné dne [datum]. Dne [datum] bylo ústní jednání za účelem zpracování znaleckého posudku odročeno na den [datum] a byl dán pokyn k zaslání spisu [tituly před jménem] [jméno FO], spis však znalci odeslán nebyl. K pokynu ze dne [datum] byly dne [datum] zaslány žádosti o výpisy z účtů navržené k vyžádání žalobkyní v žalobě a o výpisy z účtů účastníků u [právnická osoba] navržené k vyžádání žalovaným, a to vždy za období od ledna [rok] do července [rok]. Současně byl dne [datum] opětovně dán pokyn k zaslání spisu [tituly před jménem] [jméno FO], kdy byl spis znalci zaslán, ze spisu nevyplývá. Sdělení [právnická osoba] (účet zrušen v únoru [rok]) došlo soudu dne [datum], sdělení [právnická osoba] (účet nedohledán, mohl být zrušen před více než 10 lety) došlo soudu dne [datum], sdělení [právnická osoba] (zaslán výpis z účtu žalobkyně, žalobkyní označený účet žalovaného banka nevede) došlo soudu dne [datum], sdělení [právnická osoba] (účet zrušen v listopadu [rok]) došlo soudu dne [datum], sdělení [právnická osoba] (účet zrušen v srpnu [rok]) došlo soudu dne [datum] a dne [datum] došel soudu od [právnická osoba] výpis z majetkového účtu investičních nástrojů žalované. Dne [datum] byly do spisu zažurnalizovány přípisy adresované bankám. K pokynu soudkyně ze dne [datum] byl dne [datum] telefonicky kontaktován [tituly před jménem] [jméno FO] se žádostí o předložení posudku, znalec uvedl, že spis obdržel až dne [datum] a že na den [datum] je naplánovaná prohlídka vozidla. K žádosti zástupce žalobkyně ze dne [datum] odůvodněné jednak kolizí s hlavním líčením, jednak tím, že do termínu jednání nebude zpracován znalecký posudek, když ohledání vozidla je naplánováno až na den [datum], bylo ústní jednání dne [datum] po telefonické konzultaci se znalcem, který uvedl, že posudek předloží bezprostředně po provedení prohlídky a že dodatečně požádá o prodloužení lhůty pro zpracování posudku, když do soudem stanovené lhůty připadlo období vánočních svátků, odročeno na den [datum]. Dne [datum] došel soudu posudek [tituly před jménem] [jméno FO] spolu s vyúčtováním znalečného. Dne [datum] pak došla soudu dodatečná žádost [tituly před jménem] [jméno FO] o prodloužení lhůty pro vypracování posudku (období vánočních svátků, plánovaný pobyt mimo ČR v lednu 2022) do [datum]. Posudek byl dne [datum] zaslán účastníkům k vyjádření, včetně případného požadavku na výslech znalce, ve lhůtě 5 dnů. Žalovaný sdělil dne [datum], že výslech znalce nežádá. Při jednání konaném dne [datum] soud opětovně obsáhle rekapituloval obsah spisu a jednotlivá podání účastníků, byl proveden důkaz posudkem [tituly před jménem] [jméno FO], kdy ani žalobkyně netrvala na výslechu znalce, a zprávami bank a výpisy z účtu, kdy žalovaný vznášel námitky proti vyžádání kompletních výpisů, k čemuž absentují odpovídající tvrzení žalobkyně, kdy se nejedná o zúčtovací spor, ale vypořádány mají být zůstatky ke dni rozvodu. Dále žalovaný upozorňoval, že v usnesení o ustanovení znalce [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] chybí jím vznesený požadavek na ocenění vnosu, kdy při zpracování dle takového zadání by byl posudek neúplný a bylo by potřeba jej následně doplnit. Žalovaný opětovně shrnul svou argumentaci stran vnosu, nabízel i předložení právního rozboru a žádal soud o sdělení předběžného právního názoru na posouzení otázky vnosu. Na to soud odkázal na obsah zadání posudku s tím, že žalobce byl v průběhu řízení opakovaně vyzýván k upřesnění podstatných skutečností týkajících se vnosu. Jednání bylo za účelem zpracování posudku odročeno na den [datum]. Dne [datum] byl dán pokyn k provedení kontroly výpisů z účtu a žurnalizaci případě dosud nevytištěných výpisů a k následnému zaslání spisu znalci, spis však nebyl znalci odeslán. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o znalečném pro [tituly před jménem] [jméno FO]. Dne [datum] bylo znalečné proplaceno. Dne [datum] bylo jednání za účelem zpracování posudku odročeno na den [datum], k jednání byl rovnou předvolán též [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] a byl dán pokyn k zaslání spisu [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] V podání došlém soudu dne [datum] žalovaný namítal nesprávný a nepředvídatelný postup soudu, který za celou dobu řízení nevyjevil svůj předběžný právní názor na posouzení otázky vnosu, resp. pokud byl tento názor odlišný od názoru žalovaného, tak žalovaného nepoučil a nevyzval k doplnění potřebných tvrzení a důkazů (v tomto směru žalovaný polemizoval s konstatováním soudu u posledního jednání, že měl být opakovaně vyzýván ke sdělení podstatných skutečností). Dále žalovaný doplnil svou právní argumentaci včetně odkazu na judikaturu k posouzení otázky vnosu. Dále žalovaný s ohledem na výpis z účtu žalobkyně konkretizoval svůj návrh na vypořádání zůstatku tohoto účtu ke dni zániku manželství účastníků. Konečně pak žalovaný zopakoval svou argumentaci stran toho, že žalobkyně ani v žalobě, ani později do uplynutí lhůty 3 let od zániku manželství účastníků, neučinila zůstatky na účtech žalobce předmětem vypořádání, resp. nevylíčila tvrzení, k jejichž prokázání měly být vyžádány navrhované výpisy, a soud tak vyžádáním těchto výpisů a jejich provedením k důkazu porušil práva žalovaného. Dne [datum] uhradil žalovaný zálohu na znalečné ve výši 3 000 Kč. Předchozí vyjádření žalovaného bylo dne [datum] zasláno žalobkyni. Dne [datum] došla soudu žádost [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] o odročení jednání odůvodněná tím, že spis mu byl doručen až dne [datum], a do termínu jednání dne [datum] tak ještě neuplyne lhůta 45 dnů stanovená mu k podání posudku a posudek nebude zpracován. Jednání bylo téhož dne odročeno na den [datum]. Posudek [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] včetně vyúčtování znalečného došel soudu dne [datum]. Posudek byl dne [datum] zaslán účastníkům. Dne [datum] byla [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] zaslána výzva k předložení technického průkazu vozidla k vyúčtovanému cestnému. Při jednání konaném dne [datum] byl proveden výslech [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], který znalečné za výslech nepožadoval. Následně soud opětovně obsáhle rekapituloval obsah spisu a jednotlivá podání účastníků, kdy v reakci na poslední podání žalovaného s odkazem na protokoly z předchozích jednání obecně poučil žalovaného o povinnosti tvrdit rozhodné skutečnosti ve vztahu k vnosu a označit k nim důkazy, kdy proti takovému obecnému poučení a celkově postupu soudu se žalovaný ohradil. Jednání bylo za účelem doplnění dokazování a poskytnutí lhůty žalovanému k aktualizaci a shrnutí jeho návrhů, event. přednesu závěrečných návrhů odročeno na dne [datum]. Dne [datum] došel soudu od znalce technický průkaz vozidla. V podání došlém soudu dne [datum] žalovaný aktualizoval, že na platbách spojených s bytem a s automobilem uhradil po zániku manželství účastníků částku 209 225 Kč, dále opakoval a doplňoval svou argumentaci stran vnosu a pro případ, že by soud žalovaným uváděné skutečnosti neposoudil jako vnos žalovaného do SJM, doplňoval argumentaci k zohlednění těchto skutečností v rámci disparity podílů. Při jednání konaném dne [datum] soud opětovně obsáhle rekapituloval obsah spisu a jednotlivá podání účastníků, zejména stran toho, co je předmětem vypořádání, kdy žalobkyně již vyjma automobilu netrvala na tom, aby předmětem vypořádání byly movité věci, s čímž žalovaný souhlasil, opětovně byla vedena polemika účastníků stran toho, co bylo učiněno předmětem vypořádání ve vztahu k účtům, žalovaný netrval na vypořádání příjmů žalobkyně za dobu trvání manželství a požadoval jen vypořádání zůstatku na účtu žalobkyně ke dni zániku manželství. Bylo provedeno několik listinných důkazů a jednání bylo za účelem poskytnutí prostoru účastníkům ke smírnému řešení sporu (účastníci v průběhu jednání deklarovali zájem na uzavření dohody, kdy nějaká jednání mezi nimi probíhají), eventuálně přednesu závěrečných návrhů a rozhodnutí ve věci na den [datum]. Dne [datum] sdělila žalobkyně, že ke smírnému vyřešení věci nedošlo. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], bylo rozhodnuto o znalečném pro [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem] Dne [datum] došlo soudu sdělení žalovaného o tom, že ke smírnému vyřešení věci nedošlo, a jeho závěrečný návrh. Dne [datum] soud opětovně obeslal banky se žádostí o sdělení zůstatků na účtech uvedených v žalobě a uvedených ve vyjádření žalovaného ke dni rozvodu manželství účastníků. Odpovědi bank došly soudu ve dnech [datum], [datum] a [datum], [právnická osoba] sdělila zůstatky dalších, v řízení se dosud neobjevivších, účtů žalovaného. Při jednání konaném dne [datum] byl proveden důkaz došlými sděleními bank a výpisy z účtů. Dále bylo vyhlášeno usnesení o částečném zastavení řízení v rozsahu vypořádání movitých věcí vyjma automobilu, proti němuž se účastníci vzdali práva odvolání, a o vyloučení vzájemného návrhu žalovaného na vypořádání částky 209 225 Kč k samostatnému projednání. Dokazování bylo ukončeno a po přednesu závěrečných návrhů bylo jednání za účelem vyhlášení rozsudku odročeno na den [datum]. Písemná vyhotovení usnesení vyhlášených při jednání byla vypravena dne [datum] a téhož dne nabyla usnesení právní moci. Při jednání konaném dne [datum] byl vyhlášen rozsudek, kterým byly do výlučného vlastnictví žalovaného přikázány automobil v hodnotě 52 400 Kč (výrok I), byt a podíly na nebytových jednotkách v hodnotě 5 800 000 Kč (výrok II), zůstatek na účtu žalovaného u [právnická osoba] ve výši 1 023,73 Kč (výrok III), zůstatek na účtu žalovaného u [právnická osoba] ve výši 1 426 323,46 Kč (výrok IV), zůstatek na dalším účtu žalovaného u [právnická osoba] ve výši 764 063,43 Kč (výrok V), do výlučného vlastnictví žalobkyně byl přikázán zůstatek na účtu u [právnická osoba] ve výši 201 807,05 Kč (výrok VI), žalovanému bylo uloženo zaplatit žalobkyni částku 3 820 098 Kč (výrok VII), bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení (výrok VIII) a žalobkyni a žalovanému bylo uloženo zaplatit náhradu nákladů státu, jejíž výše bude určena samostatným usnesením (výrok IX). K žádosti ze dne [datum] odůvodněné složitostí věci byla dne [datum] prodloužena lhůta pro vypravení písemného vyhotovení rozsudku do [datum], dne [datum] pak byla tato lhůta prodloužena do [datum], kdy bylo písemné vyhotovení rozsudku vypraveno. Soud uvedeným způsobem rozhodl při zachování stejného podílu účastníků na vypořádávaném majetku, žalovaným tvrzené a prokazované okolnosti nabytí bytu a souvisejících podílů na nebytových jednotkách neposoudil jako vnos žalovaného do SJM, ani jako důvod pro disparitu podílů. Dne [datum] došlo soudu blanketní odvolání žalovaného proti výroku II, IV, V a VII rozsudku, které se zavázal odůvodnit do [datum], doplnění odvolání pak došlo soudu dne [datum]. Dne [datum] bylo odvolání zasláno žalobkyni. K výzvě soudu odeslané dne [datum] zaplatil žalovaný dne [datum] soudní poplatek za odvolání. Podáním došlým soudu dne [datum] žalovaný urgoval předložení spisu odvolacímu soudu. Dne [datum] bylo odvolání znovu, tentokrát i s výzvou k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, zasláno žalobkyni. Podáním došlým soudu dne [datum] žalovaný s poukazem na délku řízení opětovně urgoval předložení spisu odvolacímu soudu. Dne [datum] byl spis předložen KS [adresa], který dne [datum] nařídil odvolací ústní jednání na den [datum] a současně vrátil spis MS [adresa] k (i) vydání usnesení o určení výše náhrady nákladů státu dle výroku IX rozsudku a (ii) opravě výroku IX rozsudku, ze kterého není patrno, v jakém poměru mají účastníci náhradu nákladů státu platit. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], MS [adresa] opravil výrok IX rozsudku tak, že každý z účastníků má zaplatit polovinu náhrady nákladů státu. Spis byl vrácen KS [adresa] dne [datum] s tím, že o výši náhrady nákladů státu bude rozhodnuto až po právní moci rozhodnutí o základu povinnosti k této náhradě. V podání došlém KS [adresa] dne [datum] žalovaný doplňoval, že zůstatky na účtech [právnická osoba] vypořádané ve výroku IV a V rozsudku představují z podstatné části jeho výlučný majetek pocházející z dědictví po otci. Při jednání konaném dne [datum] odvolací soud předestřel účastníkům svůj předběžný právní názor, dle kterého je důvodný požadavek žalovaného na zohlednění jeho vnosu do SJM. Tímto vnosem je obvyklá cena členského podílu v bytovém družstvu, který náležel výlučně žalovanému, ke dni převodu bytu do SJM účastníků, kterou bude nutno zjistit znalecky. Dále odvolací soud uvedl, že s ohledem na vývoj ceny nemovitostí bude potřeba aktualizovat, popř. zpracovat nový znalecký posudek k ocenění bytu. Konečně pak odvolací soud přisvědčil námitce žalovaného, že předmětem vypořádání soudem nemohou být zůstatky na účtech žalovaného u [právnická osoba], když žádný z účastníků neučinil tyto zůstatky předmětem řízení před uplynutím lhůty 3 let od zániku SJM, s tím, že při prokázání doplněných tvrzení žalovaného o původu prostředků z dědictví po otci by podstatné části těchto zůstatků ani do SJM nespadaly. S ohledem na tyto předběžné závěry a potřebu doplnit dokazování o znalecké zkoumání odvolací soud vyzval účastníky ke smírnému řešení věci a jednání bylo odročeno na den [datum] s tím, že účastníci mají soud do [datum] vyrozumět o výsledku svého jednání o smíru. Dne [datum] sdělili účastníci soudu, že dospěli ke smírnému řešení věci a je připravována dohoda o smíru, kterou předloží soudu ke schválení. Návrhy na schválení smíru byly soudu předloženy ve dnech [datum] a [datum]. Při jednání konaném dne [datum] vyhlásil KS usnesení, kterým změnil výrok I až VIII rozsudku tak, že schválil smír účastníků, dle kterého připadl do výlučného vlastnictví žalobkyně zůstatek jejího účtu u [právnická osoba], do výlučného vlastnictví žalovaného připadl automobil, zůstatek jeho účtu u [právnická osoba], byt a podíly na nebytových jednotkách, účastníci se současně dohodli na vypořádání veškerého dalšího jejich dříve společného majetku a společných dluhů, stran kterých v mezidobí došlo k vypořádání ze zákona, a na tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni na vypořádání podílu částku 1 300 000 Kč (výrok I) a výrok IX rozsudku ve znění opravného usnesení potvrdil (výrok II). Spis byl vrácen MS [adresa] dne [datum], usnesení KS [adresa] bylo dne [datum] vypraveno a dne [datum] nabylo právní moci. Při vrácení spisu KS [adresa] upozornil, že je nutno rozhodnout o výši náhrady nákladů státu a dále s ohledem na schválení smíru o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za odvolání žalovanému. Dne [datum] bylo pravomocné usnesení KS [adresa] zasláno katastrálnímu úřadu. Dne [datum] byl spis předložen asistentovi soudce k přípravě konceptu rozhodnutí o výši náhrady nákladů státu. Podáními došlými soudu dne [datum] žalovaný urgoval rozhodnutí o vrácení části soudního poplatku za odvolání a pokračování v řízení o části předmětu řízení vyloučeného k samostatnému projednání. Usnesením ze dne [datum], vypraveným dne [datum], soud rozhodl o povinnosti každého z účastníků zaplatit na náhradě nákladů státu částku 795,50 Kč jako rozdílu mezi soudem vyplaceným znalečným (2 450 Kč a 8 141 Kč) a účastníky složenými zálohami na znalečné (žalobkyně 2x 3 000 Kč, žalovaný 1x 3 000 Kč). Dne [datum] došlo soudu odvolání žalobkyně, která nesouhlasila s tím, že má na znalečném podílet částkou 6 795,50 Kč (zaplacená záloha 6 000 Kč + uložená náhrada 795,50 Kč) a žalovaný jen částkou 3 795,50 Kč (zaplacená záloha 3 000 Kč + uložená náhrada 795,50 Kč). Dne [datum] byly provedeny úkony v souvislosti se zápisem vyloučené části předmětu řízení pod novou spisovou značku. Usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], soud rozhodl o vrácení části zaplaceného soudního poplatku za odvolání žalovanému. Odvolání žalované proti usnesení o výši náhrady nákladů státu bylo dne [datum] zasláno žalobci k vyjádření ve lhůtě 15 dnů. Spis byl dne [datum] předložen KS [adresa], který usnesením ze dne [datum] napadené usnesení zrušil a věc vrátil soudu prvého stupně k dalšímu řízení. Odvolací soud přisvědčil žalobkyni, že soud prvého stupně nesprávně zohlednil účastníky složené zálohy. Soudu prvého stupně pak uložil předně prověřit, jak bylo naloženo se složenými zálohami, zda byly užity na úhradu znalečného, anebo jsou stále na účtu soudu, a podle toho buď rozhodnout o vrácení záloh účastníkům a náhradu znalečného vyplaceného ze státního rozpočtu rozdělit mezi účastníky rovným dílem, anebo při rozhodnutí o výši náhrady nákladů státu zohlednit, že účastníci již na znalečné prostřednictvím záloh částečně plnili, a to každý v jiné výši. Spis byl vrácen MS [adresa] dne [datum] a usnesení KS [adresa] bylo dne [datum] vypraveno. Současně byl učiněn dotaz na účtárnu, která dne [datum] sdělila, že zálohy jsou stále na účtu soudu a nebyly vypořádány. Dne [datum] byl spis zapůjčen zdejšímu soudu k tomuto odškodňovacímu řízení (zjištěno ze spisu MS [adresa] sp. zn. [spisová značka]).

11. Kumulovaná průměrná roční míra inflace vyjádřená přírůstkem průměrného indexu spotřebitelských cen činila v ČR za roky [rok] až [rok] celkem [hodnota] % (zjištěno ze sdělení Českého statistického úřadu – Výpisu ze statistického zjišťování ze dne [datum]).

12. Žádostí ze dne [datum], došlou žalované téhož dne, uplatnil žalobce u žalované z důvodů následně uvedených v podané žalobě požadavek na zaplacení částky 234 000 Kč jako zadostiučinění za nemajetkovou újmu z titulu nepřiměřené délky posuzovaného řízení. Žalovaná žádost vyřídila stanoviskem ze dne [datum], kterým z důvodů následně uvedených ve vyjádření k žalobě přiznala žalobci zadostiučinění ve výši 87 875 Kč (zjištěno ze žádosti, potvrzení o přijetí podání, stanoviska).

13. Takto zjištěný skutkový stav soud posoudil dle následujících ustanovení právních předpisů:

14. Dle § 5 zákona 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „OdpŠk“), stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle soudního řádu správního nebo v řízení trestním, nebo nesprávným úředním postupem.

15. Dle §§ 14, 15 OdpŠk se nárok na náhradu škody se uplatňuje u úřadu uvedeného v § 6, uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu. Domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

16. Žalobce splnil podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nezákonným rozhodnutím či nesprávným úředním postupem, představovanou předběžným uplatněním nároku u příslušného orgánu.

17. Dle § 13 OdpŠk odpovídá stát za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda.

18. Dle § 31a OdpŠk se bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. V případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

19. Posuzované řízení bylo zahájeno podáním žaloby dne [datum] a ke dni rozhodování soudu v tomto odškodňovacím řízení, tj. ke dni [datum], není dosud skončeno. Řízení tedy trvá již celkem 7 let a 8 měsíců, resp. 92 měsíců. Uvedené však platí pouze pro osobu, která návrh na zahájení řízení podala a vystupuje v řízení jako navrhovatel, neboť od tohoto okamžiku čeká na rozhodnutí a může trpět pocitem nejistoty stran výsledku řízení. Vůči jiné osobě vystupující v řízení, typicky žalovaný, pak rozhodná doba začíná běžet nikoliv již od podání návrhu, ale až od okamžiku, kdy se o podání návrhu a existenci řízení dozví. Neví-li tato osoba o tom, že je vůči ní vedeno nějaké řízení, nemůže u ní logicky ani vzniknout nejistota, kdy a jak vůči ní bude o něčem rozhodnuto, a nemůže tak na její straně vznikat ani nemajetková újma. Ze spisu MS [adresa] vyplynulo, že žalobci (v posuzovaném řízení v postavení žalovaného) byla dne [datum] doručena výzva k vyjádření k žalobě a samotná žaloba pak až dne [datum]. Soud tak za období, po které mohl žalobce průběh řízení vnímat, a tento se jej mohl dotýkat, považoval dobu od [datum] do [datum], tj. dobu 7 let a 7 měsíců, resp. 91 měsíců.

20. Pokud jde o jednotlivá kritéria rozhodná pro posuzování délky řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že celkovou dobu posuzovaného řízení lze rozdělit na dvě relativně samostatné části, ve kterých je nutno předmětná kritéria hodnotit rozdílným způsobem, a to dobu od počátku řízení ve vztahu k žalobci ([datum]) do pravomocného skončení řízení ve věci samé ([datum]), tj. dobu 6 let a 7,5 měsíců, resp. 79,5 měsíců (dále jen „část A“), a dobu od pravomocného skončení řízení ve věci samé ([datum]) do dne rozhodování soudu v tomto odškodňovacím řízení ([datum]), tj. dobu 11,5 měsíců (dále jen „část B“).

21. Pokud jde o složitost řízení, má soud na základě učiněných zjištění za to, že v části A bylo posuzované řízení po stránce skutkové složitější. Bylo potřeba zjistit zůstatky na účtech navržených k vypořádání, byly zjišťovány okolnosti nabytí bytu a souvisejících podílů na nebytových jednotkách účastníky a zejména pak bylo nutné ocenit automobil a byt se souvisejícími podíly na nebytových jednotkách. To se pak promítlo i do složitosti procesní, kdy bylo provedeno větší množství listinných důkazů, byli zpracovány znalecké posudky na ocenění automobilu a bytu se souvisejícími podíly na nebytových jednotkách, znalec oceňující nemovitosti byl vyslechnut. K procesní složitosti je nutno přičíst též značnou procesní aktivitu účastníků, kdy se soud musel vypořádat s velkým množstvím, často obsáhlých, podání účastníků. K procesní složitosti je nutno dále přičíst skutečnost, že první vyjádření žalobce k podané žalobě bylo velmi obecné, neobsahovalo nic konkrétního stran vnosu, vypořádávaných movitých věcí atd. Konkrétně se pak žalobce k žalobě vyjádřil až po neúspěšné mediaci dne [datum], tj. 2 a roku po zahájení řízení, kdy teprve specifikoval své vnosy do SJM, vyjádřil se k movitým věcem a jejich hodnotě a navrhl k vypořádání společné dluhy, resp. to, co on na společné dluhy ze svých výlučných prostředků hradil po zániku manželství účastníků. Rovněž tak je nutno k procesní složitosti přičíst jednání účastníků u mediátora a související přerušení řízení, kdy původně bylo řízení přerušeno na dobu 3 měsíců od právní moci usnesení, tj. od [datum] do [datum], účastníci však (částečně s průtahy na své straně) jednali u mediátora až do 16., resp. [datum], tj. 17,5 měsíců. V této době jsou však obsaženy i průtahy soudu cca 7,5 měsíců při výběru mediátora a reakcích na podání mediátora a účastníků (viz dále), k procesní složitosti je tak možno přičíst prodlevu cca 10 měsíců. K procesní složitosti je nutno přičíst též opakované odročování ústních jednání z důvodů nikoliv na straně soudu či nikoliv výlučně na straně žalobce (ústní jednání nařízené na den [datum] bylo odročeno k žádosti účastníků z důvodu jednání o smírném vyřešení věci na den [datum], tj. za více než 2 měsíce, ústní jednání nařízené na den [datum] bylo zrušeno kvůli nouzovému stavu a nově pak nařízeno na den [datum], tj. za více než 4 měsíce, ústní jednání nařízené na den [datum] bylo zrušeno kvůli omezením stran Covid-19 a nově pak nařízeno na den [datum], tj. za 3,5 měsíce). MS [adresa] rozhodoval 1x ve věci samé (rozsudek včetně opravného usnesení) a dále pak o nařízení prvního setkání účastníků s mediátorem a o přerušení řízení, 2x o ustanovení znalce, 2x o znalečném, o částečném zastavení řízení ke zpětvzetí žaloby. KS [adresa] rozhodoval 1x ve věci (schválení smíru a potvrzení výroku o základu povinnosti účastníků k náhradě nákladů státu). Účastníkům řízení jistě nelze upřít využití opravných prostředků k uplatňování či bránění jejich práv, každé podání opravného prostředku si však vyžádá určitou dobu jak na zadministrování věci před předložením vyšší instanci (zaslání opravného prostředku k vyjádření, vybrání soudního poplatku apod.), tak na vlastní nastudování a projednání věci před orgánem vyšší instance, kterou nelze přičítat státu. Po právní stránce nebylo posuzované řízení nijak zvlášť složité, jednalo se o standardní vypořádání nijak rozsáhlého SJM, složitější bylo jen posouzení otázky vnosu, stran které však bylo možné vyjít z judikatury NS. Není pak pravdou, že by se MS [adresa] otázkou vnosu nezabýval, posoudil ji jen jinak (a nutno dodat, že nesprávně), než požadoval žalobce.

22. V části B již posuzované řízení není nijak složité ani po skutkové, ani po právní stránce. Komplikovanější je jen po stránce procesní, když rozhodováno bylo již na dvou stupních soudní soustavy, to je však nutno přičíst k tíži státu, když první rozhodnutí MS [adresa] o výši náhrady nákladů státu bylo odvolacím soudem zrušeno jako vadné, a soud prvého stupně tak o této otázce bude muset rozhodovat znovu.

23. Pokud jde o postup orgánů veřejné moci (soudů) v části A posuzovaného řízení, je nutno konstatovat, že v řízení došlo k řadě pochybením či nedůvodným prodlevám, které je nutno přičíst k tíži státu. Zmínit je nutno zejména následující. Dne [datum] účastníci sdělili, aby mediátora vybral soud, soud tak ovšem učinil až dne [datum], tj. za více než 2 měsíce, v čemž je nutno spatřovat průtah cca 1,5 měsíce. V této souvislosti je nutno zmínit i nelogický postup, kdy soud nejprve rozhodl o přerušení řízení na dobu 3 měsíců od právní moci usnesení o nařízení prvního setkání s mediátorem, tj. na dobu od [datum] do [datum], avšak až usnesením ze dne [datum], které nabylo právní moci dne [datum], určil osobu mediátora. Dne [datum] vyzval mediátor soud, aby účastníkům vybral znalce, soud však až dne [datum], tj. téměř za 4 měsíce, zaslal účastníkům výzvu ke sdělení dosavadních výsledků jednání (zřejmě pro účely zvážení ustanovení znalce), v čemž je nutno spatřovat průtah cca 3 měsíce. Ve dnech [datum] a [datum] došla soudu stanoviska účastníků k otázce ustanovení znalce, tato pak byla až dne [datum] přeposlána účastníkům a mediátorovi k zaujetí stanoviska a sdělení stavu mediace. Jednalo se o zcela neúčelný postup soudu, kdy navíc po dobu této prodlevy soudu účastníci vůbec mimosoudně nejednali a vyčkávali dalšího kroku soudu, uvedenou prodlevu v délce téměř 3 měsíců je tak nutno označit za průtah. Dne [datum] došlo soudu sdělení, že mediace neskončila úspěchem, dne [datum] pak bylo nařízeno první ústní jednání na dne [datum], tj. za 3,5 měsíce, v čemž je i s ohledem na skutečnost, že řízení v době nařízení jednání trvalo již více než 2 roky, nutno spatřovat průtah cca 1-2 měsíce. Znalecký posudek na ocenění automobilu měl být podán do [datum] (30 dnů od právní moci usnesení), spis však byl znalci doručen až dne [datum] (v mezidobí byly vyžadovány výpisy od bank), a posudek pak byl podán dne [datum]. Vznikla tak nedůvodná prodleva 3 měsíců. Ústní jednání konané dne [datum] bylo odročeno za účelem zpracování znaleckého posudku k ocenění nemovitostí (znalec byl již dříve ustanoven) na den [datum], spis však nebyl znalci zaslán, namísto toho se řešilo znalečné za zpracování znaleckého posudku na ocenění automobilu. Jednání tak bylo odročeno na den [datum], spis však byl znalci doručen až dne [datum], takže lhůta pro zpracování posudku znalci končila až dne [datum] (45 dnů od doručení spisu), a tak bylo jednání opět odročeno na den [datum]. Vlivem popsaného postupu a prodlev při odeslání spisu znalci tedy vznikl průtah 3 měsíce. Dne [datum] došlo soudu doplnění odvolání žalobce proti rozsudku, dne [datum] byla žalobci odeslána výzva k zaplacení soudního poplatku za odvolání a poté, co byl poplatek dne [datum] zaplacen, bylo odvolání až dne [datum] zasláno tehdejší žalobkyni k vyjádření ve lhůtě 15 dnů, a přestože žádné vyjádření podáno nebylo, byl spis předložen KS [adresa] až dne [datum], tj. 4,5 měsíce od podání kompletního odvolání. V této prodlevě lze spatřovat průtah cca 3 měsíce. Dne [datum] byl spis předložen KS [adresa] s odvoláním do rozsudku, až dne [datum] (tj. za 8,5 měsíců) bylo nařízeno odvolací ústní jednání na den [datum] (tj. za 10 měsíců). V uvedené prodlevě je nutno spatřovat průtah min. 4 měsíce. Dále je nutno k tíži státu přičíst nekoncentrovaný postup soudu prvého stupně kombinovaný se specifickým způsobem vedení ústních jednání, při kterých byly neustále konstatovány/opakovány obsahy podání účastníků, protokolů o předchozích ústních jednáních, navržených/předložených důkazů, takže na vlastní postup při projednání věci nezbýval dostatek času. Ústní jednání nebyla řádně připravená, nebyly vyžádány listiny, kterými soud hodlal provést dokazování, což pak vedlo k opakovanému odročování jednání, kterých bylo celkově neúměrné množství. Rovněž tak je nutno přičíst k tíži státu, že soud prvého stupně prováděl dokazování historií účtů účastníků (zejména žalobce), přestože skutečnosti v nich obsažené nikdo nenavrhl k vypořádání.

24. K průtahům dochází i v dosud neskončené části B posuzovaného řízení. Dne [datum] nabylo právní moci usnesení KS [adresa] o schválení smíru, až dne [datum] (s vypravením dne [datum]), tj. za 3,5, resp. 4 měsíce, bylo rozhodnuto o výši náhrady nákladů státu, v čemž lze spatřovat průtah cca 2-3 měsíce. Dne [datum] došlo soudu odvolání tehdejší žalobkyně proti usnesení o výši náhrady nákladů státu, až dne [datum] bylo odvolání zasláno žalobci k vyjádření a dne [datum], tj. za 4 měsíce, byl spis předložen KS [adresa]. V uvedené prodlevě je tak nutno spatřovat průtah cca 3 měsíce. K tíži státu je pak nutno přičíst, že usnesení o výši náhrady nákladů státu bylo zrušeno a věc vrácena soudu prvého stupně k dalšímu řízení z důvodu, že soud nezohlednil (resp. nesprávně zohlednil) účastníky složené zálohy na náklady důkazů.

25. Pokud jde o jednání žalobce, je nutno konstatovat, že tento svým postupem, resp. skutečnostmi na své straně, k délce části A posuzovaného řízení též dílčím způsobem přispěl. K žalobě se měl žalobce vyjádřit do [datum], jeho vyjádření však došlo soudu až dne [datum], tj. s prodlevou 1,5 měsíce. Ústní jednání nařízené na den [datum] bylo odročeno pro nemoc zástupkyně žalobce na den [datum] a následně pro kolizi zástupkyně žalobce přeodročeno na den [datum], tj. celkově za 1,5 měsíce od původního termínu. Dne [datum] podal žalobce blanketní odvolání proti rozsudku, které odůvodnil dne [datum], tj. téměř za měsíc. Uvedené prodlevy jsou však v kontextu celkové délky řízení marginální, navíc žalobce též usiloval o urychlení řízení, když ve dnech [datum] a [datum] urgoval předložení spisu KS [adresa] s odvoláním proti rozsudku.

26. K délce části B posuzovaného řízení žalobce nijak nepřispěl, naopak dne [datum] urgoval rozhodnutí o vrácení části soudního poplatku za odvolání a pokračování v řízení o vyloučené části předmětu řízení.

27. Konečně pokud jde o význam předmětu řízení pro poškozeného, tento soud v části A hodnotil jako zvýšený. Předmětem této části řízení bylo vypořádání SJM v hodnotě několika milionů Kč a žalobci hrozilo, že bude nucen tehdejší žalobkyni vyplatit na dorovnání podílů částku kolem 4 milionů Kč. Přestože bylo v řízení nakonec zjištěno, že žalobce disponuje prostředky z dědictví po otci ve výši přes 2 mil. Kč (což mu bohatě stačilo na úhradu konečného vypořádání ve výši 1,3 mil. Kč), lze dle názoru soudu mít za důvodnou jeho obavu, že nebude-li vyslyšena jeho obrana v podobě uplatňovaného vnosu do SJM, který výši vyrovnání podstatně snižoval, nebude mít na výplatu dorovnání podílů dostatek prostředků, a bude tak ohrožen i byt, ve kterém uspokojoval svou bytovou potřebu.

28. Oproti tomu v části B, ve které jde/šlo o vrácení části soudního poplatku a určení výše náhrady nákladů státu, vše v řádu jednotek tisíc Kč, kdy navíc na náklady znalečného již žalobce v průběhu řízení složil zálohu ve výši 3 tis. Kč, byl/je význam předmětu řízení pro žalobce marginální.

29. Na základě všech popsaných hledisek, která lze (postup soudů) či nelze (složitost řízení) přičítat státu, a s přihlédnutím ke zvýšenému významu předmětu podstatné části řízení pro žalobce, dospěl soud k závěru, že dobu řízení v délce 7 let a 7 měsíců nelze považovat za dobu přiměřenou, a že tedy došlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu § 13 odst. 1 věty třetí OdpŠk. To ostatně nebylo mezi účastníky ani sporným.

30. Uvedený nesprávný úřední postup pak byl způsobilý vyvolat na straně žalobce nemajetkovou újmu, kdy vznik takové újmy představované stavem nejistoty, do níž byl poškozený v důsledku nepřiměřeně dlouze vedeného řízení uveden a v níž byl tak udržován, se předpokládá (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 3007/2010). Žádné skutečnosti, které by uvedenou domněnku měly vyvrátit, žalovaná v řízení neuvedla, naopak vznik újmy na straně žalobce uznávala a tuto (dle svého přesvědčení dostatečně) odčinila.

31. Soud pak má opět ve shodě s oběma účastníky za to, že za předmětnou nemajetkovou újmu je namístě poskytnout zadostiučinění v penězích, když pouhé konstatování porušení práva se s ohledem na celkovou dobu řízení a trvání stavu nejistoty nejeví jako přiměřené a dostačující. Při stanovení výše tohoto zadostiučinění soud vyšel z již odkazovaného stanoviska NS sp. zn. Cpjn 206/2010, kdy dle názoru soudu již není možné vyjít při stanovení základní částky z částky na spodní hranici rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku, když délka posuzovaného řízení již byla výrazněji nepřiměřená, byť nikoliv extrémní. Soud by tak rámci rozpětí uvedeného v odkazovaném stanovisku považoval za přiměřenou částku 16 000 Kč za jeden rok řízení. Částky stanovené odkazovaným stanoviskem NS, tj. 15 000 Kč až 20 000 Kč za jeden rok řízení, resp. 1 250 Kč až 1 667 Kč za jeden měsíc řízení, však soud považuje za již neodpovídající poměrům v České republice. Soudu je známa judikatura NS a Ústavního soudu, dle které nemá inflace na výši (přiměřenost) poskytovaného zadostiučinění vliv, je však přesvědčen, že by předmětná otázka měla být posuzována jinak. Stanovisko NS bylo přijato před 14 lety, tj. za zcela jiné ekonomické situace, zejména pokud jde o cenovou úroveň (došlo k nárůstu celkově přes 50 %), a částky v něm stanovené již neodpovídají současné ekonomické realitě, když v mezidobí došlo k výraznému snížení hodnoty peněz. Na změnu ekonomických poměrů tak musí reagovat i rozhodovací praxe v oblasti zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem v podobě nepřiměřené délky řízení tak, aby poskytovanému zadostiučinění byla zachována jeho satisfakční funkce. Nemajetkovou újmu jako zásah do nemateriální sféry života poškozeného nelze nahradit (nepřipadá do úvahy uvedení v předešlý stav, ani poskytnutí ekvivalentu v penězích), tuto újmu lze jen (nikdy dokonale) odčinit. Přiznané zadostiučinění má poškozenému poskytnout zdroj, aby si mohl pořídit něčeho penězi ocenitelného (a uhraditelného), co oproti vytrpěnému příkoří přinese do imateriální sféry jeho života určitou „dávku radosti“, způsobilé alespoň částečně odčinit utrpěnou újmu. Je-li pak při stejné vytrpěné újmě (odškodňovaná nemajetková újma z titulu nepřiměřené délky řízení je povahou a obsahem stejná jako v roce [rok]) ona pořiditelná „dávka radosti“ v důsledku ekonomického vývoje společnosti oproti roku [rok] menší, ztrácí poskytované zadostiučiní svou satisfakční funkci a vytváří nedůvodné a nespravedlivé rozdíly mezi poškozenými z roku [rok] a z doby současné. Proto by měla výše přiznaného zadostiučinění vývoj ve společnosti reflektovat. Takový postup ostatně není soudní praxi, anebo i právní úpravě cizí, když i při odškodňování jiných újem jsou výše poskytovaných náhrad či zadostiučinění přizpůsobovány aktuální ekonomické situaci (viz např. mechanismy stanovení hodnoty bodu a výchozí rámcové částky v Metodice Nejvyššího soudu k náhradě za bolest a ztížení společenského uplatnění dle § 2958 o. z., anebo valorizace výší náhrad za ztrátu na výdělku či na služebním platu prováděné nařízeními vlády dle § 271u odst. 2 zákoníku práce a § 127 odst. 3 zákona o vojácích z povolání). Veden uvedenou úvahou tak soud považoval za odpovídající vycházet z rozmezí uvedeného v odkazovaném stanovisku navýšeného o 50 %, tj. z částek 22 500 Kč až 30 000 Kč za rok řízení. S ohledem na závěr o nutnosti vycházet z částky již nikoliv na spodní hranici tohoto rozpětí pak soud považoval za přiměřenou zjištěným okolnostem věci částku 24 000 Kč (16 000 Kč x 1,5) za rok řízení, resp. částku 2 000 Kč za 1 měsíc řízení, redukovanou na za první dva roky trvání řízení.

32. Uvedeným způsobem stanovenou základní částku zadostiučinění pak soud modifikoval dle jednotlivých kritérií upravených v § 31a odst. 3 OdpŠk, pro které lze základní částku zvýšit či snížit, a to jen kritérií popsaných shora pro část A posuzovaného řízení, za kterou žalobce požadoval poskytnutí zadostiučinění. Z hlediska popsané složitosti věci včetně jejího projednání na dvou stupních soudní soustavy soud snížil základní částku o 25 %. Z důvodu popsaného postupu orgánů státu v posuzovaném řízení, který měl na celkovou dobu řízení výrazně negativní vliv, soud zvýšil základní částku o 20 %. Z hlediska přispění žalobce k délce řízení soud základní částku nijak nemodifikoval. Z důvodu popsaného zvýšeného významu předmětu řízení pro žalobce pak soud základní částku zvýšil o 10 %.

33. Soud tedy uzavřel, že by základní částka zadostiučinění měla být zvýšena o 5 %. Na základě takového závěru pak soud považoval za důvodný požadavek na poskytnutí zadostiučinění ve výši 141 750 Kč vypočtený následovně: 79,5 (k odškodnění požadovaných měsíců trvání řízení ve vztahu k žalobci) x 2 000 Kč (za 1 měsíc řízení) – 12 x 2 000 Kč (modifikace na za první dva roky řízení) = 135 000 Kč x 1,05 (zvýšení o 5 %). Jelikož žalobce na zadostiučinění za nemajetkovou újmu dosud obdržel jen částku 87 875 Kč, shledal soud jeho žalobu důvodnou do částky 53 875 Kč, do které jí vyhověl, a ve zbylém požadavku na zaplacení částky 92 250 Kč ji jako nedůvodnou zamítl.

34. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle § 142 odst. 1 o. s. ř., když s ohledem na výsledek řízení, kdy žalobce dosáhl satisfakce uložením povinnosti žalované poskytnout mu zadostiučinění za nemateriální újmu, lze na něho ve smyslu zásad úspěchu ve věci pohlížet obdobně, jako by byl plně úspěšný, byť mu nebylo přiznáno jím požadované plnění v plné výši (viz např. usnesení NS sp. zn. 30 Cdo 2707/2013). Žalobci, který byl v řízení právně zastoupen, přiznal soud náhradu nákladů řízení v celkové výši 14 717 Kč, která je tvořena - zaplaceným soudním poplatkem dle položky č. 8a Sazebníku soudních poplatků ve výši 2 000 Kč, - 2x odměnou právního zástupce za dva úkony právní služby vykonané v roce 2024 (převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu v celkové výši 6 200 Kč (2x 3 100 Kč), když za tarifní hodnotu byla dle § 9 odst. 4 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], vzata částka 50 000 Kč, - 1x odměnou právního zástupce za jeden úkon právní služby vykonaný v roce 2025 (účast na jednání soudu dne [datum]) dle § 7 bodu 5. advokátního tarifu ve výši 3 260 Kč, když za tarifní hodnotu byla dle § 9a odst. 2 písm. a) advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], vzata přiznaná částka 53 875 Kč, - 2x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za dva úkony právní služby vykonané v roce 2024 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném do [datum], v celkové výši 600 Kč (2x 300 Kč), - 1x paušální náhradou hotových výdajů právního zástupce za jeden úkon právní služby vykonaný v roce 2025 dle § 13 odst. 4 advokátního tarifu, ve znění účinném od [datum], ve výši 450 Kč, - DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad právního zástupce dle § 137 odst. 3 o. s. ř. ve výši 2 207 Kč.

35. Lhůta k plnění byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 částí věty za středníkem o. s. ř., když soudu je z jeho činnosti známo, že uvedená lhůta odpovídá technickoorganizačním podmínkám čerpání peněžních prostředků ze státního rozpočtu, jimiž se organizační složka státu vystupující v řízení za žalovanou řídí.