11 C 210/2022-80

Rubrum

Okresní soud ve Zlíně rozhodl samosoudcem JUDr. Davidem Kolumberem, Ph.D., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 451 970 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 451 970 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 451 970 Kč za dobu od 19. 5. 2020 do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 93 200,88 Kč, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 21. 9. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení částky 451 970 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že se žalovaný na základě rámcové smlouvy o dílo uzavřené mezi žalobkyní a žalovaným dne 2. 1. 2019 a dílčí smlouvy k rámcové smlouvě uzavřené téhož dne zavázal uskutečnit činnosti na stavbě výrobní haly [anonymizováno]. Při provádění prací a činností dle této smlouvy se žalovaný měl ovšem dopustit porušení svých smluvních povinností, co mělo spočívat zejména v tom, že nekoordinoval a neohlídal správný technologický postup, v důsledku čehož nebyl ve správný okamžik namontován žlab pro svod dešťové vody, a proto dešťová voda stékala přímo po fasádě této haly. Tím byla fasáda značně znečištěna, žalovaný znečištění neodstranil, a proto žalobkyně přistoupila k zajištění odstranění sama, přičemž využila služeb specializované společnosti, která následně vyčištění vyúčtovala fakturou znějící na částku 451 970 Kč se splatností 4. 12. 2019. Neboť žalovaný své povinnosti dobrovolně nesplnil, byť je přípisem ze dne 25. 5. 2020 dokonce výslovně uznal, domáhá se žalobkyně svého nároku žalobou.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout s tím, že žalobkyně není aktivně legitimována, když nárok postoupila třetí osobě, a dále pak žalovaný namítl, že je nárok promlčen.

3. Soud učinil závěr o skutkovém stavu, že dne 4. 12. 2019 uhradila žalobkyně z účtu v [obec] [anonymizováno] na účet č. [bankovní účet] částku 451 970 Kč s variabilním symbolem [číslo] (viz výpis z účtu), přičemž tyto údaje odpovídaly údajům na faktuře vystavené společností [právnická osoba], kterou tato společnost fakturovala žalobkyni čtyřkrokové odstranění znečištění, dopravu, režii, ubytování a manipulační techniku v úhrnné částce 451 970 Kč, splatné 4. 12. 2019 (viz faktura [číslo]). Přípisem ze dne 15. 5. 2020 žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dlužné částky, přičemž přípis obsahuje doložku, že jej žalovaný převzal (viz výzva). Dne 25. 5. 2020 žalovaný adresoval pojišťovně [anonymizováno] své vyjádření, v němž sdělil, že na základě rámcové smlouvy o dílo ze dne 2. 1. 2019 se jako zhotovitel zavázal pro žalobkyni jako objednatele provést dílo, přičemž v souvislosti s těmito pracemi byl v dubnu 2019 povinen zajistit, aby zároveň došlo k montáži žlabu pro svedení dešťové vody, což je běžný postup, na což měl žalovaný dohlédnout a zkoordinovat práce na zakázce tak, aby k montáži žlabu došlo. Žalovaný dále pojišťovně sdělil, že v důsledku jeho pochybení a porušení povinností vyplývajících z uvedené rámcové smlouvy o dílo k montáži žlabu nedošlo, naopak bylo pokračováno v montáži stěnového pláště, co vyústilo ve znečištění stěnových panelů stékáním dešťové vody. Žalovaný dále výslovně prohlásil, že v důsledku jeho zaviněného jednání vznikla žalobkyni škoda ve výši 451 970 Kč představující náklady vynaložené na odstranění znečištění opláštění haly žalobkyně, přičemž tuto částku žalobkyně vůči žalovanému uplatnila výzvou ze dne 15. 5. 2020, přičemž žalovaný sdělil, že považuje nárok žalobkyně za oprávněný (viz vyjádření pojistníka). Soud zjistil, že žalovaný jako zhotovitel se zavázal pro žalobkyni jako objednatelku provádět na základě rámcové smlouvy díla, přičemž v této souvislosti byl mj. povinen postupovat s odbornou péčí (čl. VIII bod 2), zajistit, aby místo stavby a okolí, nebyly rušeny nečistotou (čl. VIII bod 8) s tím, že pokud žalovaný znečištěný objekt neuklidí, je žalobkyně oprávněna zajistit vyčištění na náklad žalovaného (čl. VIII bod 8) (viz rámcová smlouva ze dne 2. 1. 2019). S odkazem na rámcovou smlouvu pak žalovaný prováděl činnosti na výrobní hale [právnická osoba], přičemž fakticky byl subdodavatelem žalobkyně (viz dílčí objednávka).

4. Dále soud zjistil, že z listiny označené jako smlouva o postoupení pohledávky ze dne 2. 2. 2021 měla žalobkyně jako postupitel [jméno] [příjmení] – [příjmení] [jméno] postoupit pohledávku za žalovaným vzniklou z titulu náhrady škody vzniklé při realizaci díla výrobní hala [anonymizováno] ve výši 451 970 Kč. Postoupení dle textace listiny nemělo být vázáno na žádnou podmínku, přičemž bylo současně sjednáno, že žalovaného o postoupení pohledávky má vyrozumět žalobkyně, přičemž smlouva o postoupení pohledávky dále uvažovala, že dokud žalobkyně žalovaného nevyrozumí nebo postupník postoupení žalovanému neprokáže, může se žalovaný své povinnosti zprostit tím že bude plnit žalobkyni. Dle textace smlouvy měla smlouva nabýt účinnosti a platnosti podpisem všemi smluvními stranami (viz smlouva o postoupení).

5. Žalovaný soudu předložil smlouvu o postoupení pohledávky opatřenou parafou a otiskem razítka žalobkyně, parafou a otiskem razítka postupníka (viz smlouva o postoupení pohledávky předložená žalovaným). Žalobkyně existenci postoupení zpochybnila, pročež soud postupem dle § 129 odst. 2 zák. č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“), vyzval postupníka k předložení originálu smlouvy. Výzva ze dne 19. 10. 2022 byla postupníkovi doručena 20. 10. 2022 a postupník k výzvě soudu reagoval sdělením, že předkládá originál smlouvy o postoupení pohledávky ve formě, v jakém mu byla smlouva dodána. Současně soudu, současně s osobně podaným přípisem, předložil postupník vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávky opatřené výhradně podpisem u jména [anonymizováno] [jméno] [příjmení] a dále plnou moc s obdobnou parafou.

6. Soud proto postupníka vyslechl a z jeho výslechu vyplynulo, že mu měl být originál smlouvy doručen výhradně prostřednictvím mailu, přičemž k výslovnému dotazu soudu sdělil, že jiná smlouva neexistuje a neexistují ani originály smlouvy, které by opatřil podpisem, a patrně ani neexistuje vyhotovení smlouvy, které by podepsal a vrátil žalobkyni. Po předestření smlouvy opatřené jeho podpisem a razítkem sdělil, že neví, že by tuto smlouvu někdy posílal žalobkyni, přičemž smlouvy si posílali s žalobkyní písemně. Dále postupník ve svém výslechu uvedl, že pohledávka mu měla být předána v listopadu 2020 a domluva byla taková, že nárok bude uplatněn vůči pojišťovně, vůči které to měl po neúspěchu žalobkyni uplatňovat sám žalovaný, který se tak domáhá v řízení u Okresního (správně Obvodního) soudu pro [část Prahy]. Postupníkovi měla být postoupena nejen pohledávka žalobkyně za žalovaným, ale také pohledávka žalovaného za pojišťovnou, přičemž do původního řízení žalovaného proti pojišťovně měl vstoupit právě postupník.

7. Žalobkyně v této souvislosti předložila soudu znalecký posudek [číslo] [rok], ze kterého se podává, že parafa jednatelky žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] na dostupném vyhotovení smlouvy o postoupení pohledávky a plné moci, jsou kopií jednoho a téhož podpisu, přičemž v případě předložených listin přinejmenším na jedné z nich se nachází takzvaný technický padělek, tedy podpis který byl přenesen počítačovou kopírovací či jinou tiskařskou metodou na inkriminovaný dokument z jiného dokumentu (viz znalecký posudek).

8. Soud provedl dokazování také rámcovou smlouvou o dílo č. [anonymizováno] [rok], dílčí objednávkou, předžalobní výzvou, podacím lístkem, výpisem z obchodního rejstříku, výpisem z živnostenského rejstříku, záznamem, ale nečiní z nich žádná relevantní skutková zjištění.

9. Soud pak zamítl návrh žalobkyně na provedení důkazu e-mailovou komunikací zástupce žalovaného, přípisy soudu a dále informací o soudním řízení, neboť tyto důkazy měly primárně reagovat na sdělení svědka, kterým ovšem nekorespondovala relevantní tvrzení žalovaného (k tomu srov. 26 a 27 odůvodnění).

10. Podle § 620 odst. 1 zák. č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění zák. č. 374/2022 Sb. (dále jen„ o. z.“), okolnosti rozhodné pro počátek běhu promlčecí lhůty u práva na náhradu škody zahrnují vědomost o škodě a osobě povinné k její náhradě. To platí obdobně i pro odčinění újmy.

11. Podle § 639 o. z. uznal-li dlužník svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Určí-li však dlužník v uznání i dobu, do které splní, promlčí se právo za deset let od posledního dne určené doby.

12. Podle § 1735 o. z. nabídka učiněná v písemné formě vůči nepřítomné osobě musí být přijata ve lhůtě uvedené v nabídce. Není-li lhůta uvedena, lze nabídku přijmout v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti prostředků, jež navrhovatel použil pro zaslání nabídky.

13. Podle § 2053 o. z. uzná-li někdo svůj dluh co do důvodu i výše prohlášením učiněným v písemné formě, má se za to, že dluh v rozsahu uznání v době uznání trvá.

14. Nejprve se soud zabýval otázkou aktivní legitimace žalobkyně. V této souvislosti žalovaný dokazoval na judikaturu Nejvyššího soudu (zejm. rozhodnutí ve věcech vedených pod sp. zn. 31 Cdo 1328/2007 a 29 Odo 606/2003). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že k postoupení pohledávky z žalobkyně na postupníka nedošlo. I za účinnosti stávajícího občanského zákoníku, jenž převzal předchozí úpravu (srov. Petrov, J. et al. Občanský zákoník. Komentář. Praha: C. H. Beck, 2022, § 1735), platí, že, nesjednaly-li si smluvní strany jinak (což v poměrech projednávané věci neučinily), vůči nepřítomnému navrhovateli je přijetí návrhu účinné až od okamžiku, kdy mu došel návrh na uzavření smlouvy, podepsaný adresátem návrhu. I když tedy adresát návrh na uzavření smlouvy, který obdržel od nepřítomného navrhovatele, podepíše a o podepsání navrhovatele informuje, není smlouva uzavřena, dokud podepsaný návrh nedojde navrhovateli (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 14. 12. 1999, sp. zn. 22 Cdo 114/99, a ze dne 31. 5. 2017, sp. zn. 30 Cdo 307/2017). K tomu, aby mezi účastníky došlo k uzavření písemné smlouvy, je zapotřebí nejen písemného prohlášení prodávajícího, jemuž byl návrh určen, nebo jiného jeho včasného jednání (písemného), z něhož by bylo možno dovodit jeho přijetí návrhu, ale ještě je třeba, aby toto přijetí návrhu jako vyjádření souhlasu s jeho obsahem došlo kupujícímu a aby akceptace návrhu, nebyla-li v něm lhůta pro jeho přijetí, byla učiněna včas (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 2. 2001, sp. zn. 25 Cdo 368/99, a ze dne 27. 3. 2020, sp. zn. 24 Cdo 3278/2019).

15. Sám postupník soudu sdělil, že jím podepsanou smlouvu nikdy nevrátil samotné žalobkyni. Jinými slovy, smlouva s podpisem jednatelky žalobkyně představuje návrh a dokončení kontraktačního procesu předpokládá nejen podpis postupníka, ale také vrácení této akceptované smlouvy do dispoziční sféry navrhovatelky (žalobkyně) v době přiměřené povaze navrhované smlouvy a rychlosti použitých prostředků (§ 1735 o. z.). Fakt, že postupník smlouvu podepsal, opatřil razítkem a poskytl žalovanému na uvedeném ničeho nemění. Účinky akceptace pak nelze dovodit ani ze zaslání této smlouvy žalobkyni na podzim 2022 či v průběhu tohoto soudního řízení, neboť je nepochybné, že odstup mnoha měsíců při e-mailové komunikaci jednoznačně nekoresponduje době přiměřené tomuto komunikačnímu prostředku a žalobkyně se proto o akceptaci dozvěděla v době, kdy již nabídka nebyla ve smyslu § 1735 o. z. účinná.

16. Žalovaným zmiňovaná soudní rozhodnutí se pak v poměrech projednávané věci neprosadí, neboť se týkají nahrazení smlouvy o postoupení notifikací, avšak míněno notifikací postupitele či postupníka, avšak toho toliko za situace, kdy k tomu byl postupitelem smluvně zmocněn. V poměrech projednávané věci žalobkyně žalovaného nikdy o postoupení nenotifikovala, postupník sám k tomu na základě smlouvy nebyl oprávněn. Žalovaným citovaná judikatura má sloužit především k ochraně postupníka vůči dlužníkovi a jeho námitkám. V kontextu rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 606/2003, publikovaného ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod označením 78/2005, naopak plyne, že za jistých okolností je možné, že k prokázání postoupení postupníkem dlužníkovi předložení písemné postupní smlouvy stačit nebude, jestliže z okolností, podávajících ze samotné postupní smlouvy, nebo i z jiných okolností by dlužník mohl usoudit, že jsou tu takové právní skutečnosti, z nichž plyne, že k účinnému postoupení nedošlo. Soud pak nemá pochybnosti, že z postupu žalobkyně bylo a je zřejmé, že k postoupení nedošlo. Relevantní okolností by pak byla pouze skutečnost, pokud by žalovaný tvrdil, že dluh splnil postupníkovi, což se ovšem nestalo. Závěry rozsudku ze dne 1. 7. 2004, sp. zn. 29 Odo 606/2003, se proto neprosadí.

17. Vzhledem ke skutkovému závěru vycházejícímu ze sdělení samotného postupníka, že postupní smlouva nebyla uzavřena (nebyl dokončen kontraktační proces), již soud s ohledem na zásadu procesní ekonomie nepřezkoumával, zda technický padělek podpisu jednatelky žalobkyně zmíněný znaleckým posudkem je na smlouvě či plné moci.

18. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení. Podle ustálené soudní praxe i právní teorie mající mimo jiné oporu v procesních zásadách ekonomie a rychlosti řízení, je-li účastníkem uplatněna námitka promlčení, jakkoliv tak lze učinit v řízení před soudem I. stupně v každém stádiu řízení, v případě její opodstatněnosti v rozsahu závěru o zániku uplatněného nároku není důvod pro věcné projednání žaloby (srov. usnesení Krajského soudu v Brně, pobočka ve Zlíně, ze dne 26. 9. 2019, sp. zn. 59 Co 188/2019).

19. Z hlediska námitky promlčení se soud v intencích § 620 odst. 1 o. z. zabýval tím, kdy se žalobkyně objektivně dozvěděla o škodě a osobě povinné k její náhradě s tím, že se žalobkyně nemohla o škodě dozvědět dříve než nastal škodlivý účinek, k němuž vedla škodná událost (srov. MELZER, F. et al. Občanský zákoník – velký komentář. Sv. III. § 419–654 Praha: Leges, 2014, s. 957, shodně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 2549/2008). K vyvolání běhu promlčecí doby se tedy žalobkyně musela dozvědět údaje nezbytné k možnému uplatnění náhrady škody u soudu. Vědomost by měla být dostatečně určitá, tedy vyčíslitelná v penězích. Dle názoru soudu se žalobkyně o škodě a osobě povinné k její náhradě kumulativně dozvěděla až v okamžiku, kdy se do její sféry dostala faktura společnosti [právnická osoba], jež byla vystavena 13. 11. 2019, žalobkyně vyfakturovanou částku 4. 12. 2019 zaplatila, přičemž soud má za to, že i pokud by žalobkyně fakturu obdržela v den vystavení, mohla by se nároku proti žalovanému u soudu domáhat 14. 11. 2019. Byla-li žaloba podána 21. 9. 2022, došlo k jejímu podání před promlčením nároku (§ 629 odst. 1 o. z.: 14. 11. 2022).

20. Soud má nicméně za to, že i pokud by odvíjel promlčení od samotné škodné události, pak nárok taktéž promlčen není, neboť žalovaný nárok žalobkyně co do důvodu a výše uznal v přípise ze dne 25. 5. 2020. Prohlášení je jednostranným právním jednáním dlužníka. Uznání musí dospět do dispoziční sféry věřitele, přičemž adresování věřiteli je třeba vykládat extenzivně s tím, že každý projev vůle dlužníka, který se z vůle dlužníka dostane do dispoziční sféry věřitele má účinky uznání dluhu dle § 2053 o. z. (srov. Petrov, op. cit., § 2053). V poměrech projednávané věci pak prohlášením dlužníka disponovala samotná žalobkyně, pročež je zřejmé, že listina adresovaná pojišťovně se z vůle žalovaného dostala do sféry žalobkyně jakožto věřitele, kdy nelze očekávat, že by interní korespondenci žalobkyni poskytla pojišťovna. Ostatně žalovaný v tomto směru pravost a správnost listiny jakkoliv nezpochybňoval, kdy toliko namítal, že adresátem listiny byla podle záhlaví pojišťovna. Jak soud vymezil v souladu s náhledy recentní komentářové literatury, formální uvození listiny není podstatné, dostačuje, pokud se listina dostala do sféry věřitele a z jejího obsahu je možné materiálně dovodit uznání dluhu. Soud pak ve vazbě na toto sdělení žalovaného pojišťovně vychází z povinnosti žalovaného jednat poctivě (§ 6 odst. 1 o. z.) a nikoliv způsobem, u něhož by bylo možné uvažovat účelové uvádění nepravdivých či hrubě zkreslených údajů při likvidaci pojistné události, resp. uplatnění práva na plnění z pojištění.

21. V souladu s § 639 o. z. platí, že za situace, kdy žalovaný uznal svůj dluh, promlčí se právo za deset let ode dne, kdy k uznání dluhu došlo. Nárok tedy ani v tomto případě nemůže být promlčen. Ustanovení § 2053 o. z. navíc upravuje vyvratitelnou právní domněnku trvání uznaného dluhu v okamžiku jeho uznání. Uznáním dluhu tak dochází k přesunu důkazního břemene na dlužníka, který musí v případě sporu prokázat, že dluh, jehož splnění se věřitel na dlužníkovi domáhá, neexistuje.

22. V této souvislosti je třeba uvést, že žalobkyně tvrdila škodnou událost (zatečení), vznik škody (úhradu úplaty za odstranění vady), jakož i identifikovala osobu za škodu odpovědnou (žalovaného). I pokud by k přenosu důkazního břemene nedošlo, žalobkyně tvrdila a prokázala vše, co odůvodnilo její nárok. Naopak žalovaný se omezil toliko na námitku nedostatku aktivní legitimace a promlčení nároku. K samotné škodné události či ke komponentám odpovědnosti za škodu žalovaný neuvedl ničeho.

23. Z provedeného dokazování tedy soud dospěl k závěru, že na základě smlouvy o dílo ze dne 2. 1. 2019 realizoval žalovaný jako zhotovitel (subdodavatel) pro žalobkyni jako objednatelku (generální dodavatel) práce, přičemž v jejich rámci nedošlo v dubnu 2019 k instalaci žlabů, co žalovaný dle svého sdělení měl učinit, pročež došlo k znečištění stěnových panelů, které žalobkyně nechala vyčistit specializovanou společností, která vyčištění vyfakturovala dne 13. 11. 2019 fakturou znějící na částku 451 970 Kč, splatnou 4. 12. 2019, kdy žalobkyně v den splatnosti částku uhradila a poté se jí domáhala na žalovaném.

24. Žalovaný tedy, jak vyplynulo z dokazování, porušil svou smluvní povinnost. Předpokladem vzniku povinnosti nahradit škodu dle § 2913 o. z. je: porušení smluvní povinnosti škůdcem, vznik škody, příčinná souvislost mezi nimi, předvídatelnost škody a neexistence liberačního důvodu. Důkazní břemeno ve vztahu k naplnění prvních čtyř předpokladů, včetně rozsahu vzniklé škody, má žalobkyně, žalovaný nesl břemeno tvrzení a důkazní břemeno ohledně existence liberačního důvodu.

25. Žalobkyně prokázala existenci smluvního vztahu a smluvní závazek žalovaného zajistit, aby nedocházelo k znečištění objektu, přičemž v opačném případě bylo zakotveno právo žalobkyně znečištění na náklad žalovaného odstranit (čl. VIII smlouvy). Neinstalací žlabu došlo ke znečištění objektu dešťovou vodou, přičemž žalovaný sám znečištění neodstranil, ale učinila tak specializovaná společnost, která odstranění znečištění vyfakturovala žalobkyni, která práce specializované společnosti uhradila (čímž se zmenšila její majetková sféra a k tomuto umenšení by nedošlo, nebýt nutnosti odstranit následek škodné události). Žalobkyně tedy prokázala existenci porušené smluvní povinnosti, vznik škody a vztah mezi porušením povinnosti a vznikem škody. Je pak očekávatelné, že při opomenutí svodu dešťové vody, bude mít voda tendenci stéci nejkratší cestou na zemský povrch (§ 121 o. s. ř.). Žalobkyně tedy ve vztahu ke čtyřem předpokladům unesla procesní břemena, a to i za situace, kdy žalovaný nárok co do důvodu a výše uznal, a proto tuto povinnost neměla. Naopak žalovaný žádná tvrzení ohledně liberačního důvodu (§ 2913 o. z.) do řízení nevnesl, stejně tak jako ani ve vazbě na případnou neexistenci dluhu (§ 2053 o. z.).

26. Žalovaný do koncentračního bodu svou argumentaci omezil na zpochybnění aktivní legitimace žalobkyně a námitku promlčení. Pokud svědek v rámci svého výslechu uvedl, že byl na základě plné moci oprávněn pohledávku„ ukončit“, jednalo se o sdělení, na které žalovaný měl a mohl reagovat před koncentračním bodem. Vzhledem k faktu, že se jednalo o hmotněprávní okolnost, soud žalovaného v této souvislosti nepoučoval, neboť poučovací povinnost soudu se vztahuje toliko k procesnímu právu (§ 5, § 118a o. s. ř.) a jejím smyslem a účelem není návod či pomoc účastníku spočívající v tom, co by měl nebo mohl v daném okamžiku učinit, ale jen taková pomoc, aby mohl zákonem stanoveným způsobem vyjádřit, co v řízení sám hodlá učinit (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2018, sp. zn. 29 NSČR 140/2016). V občanském soudním řízení se uplatňuje zásada projednací, podle které jsou účastníci řízení povinni tvrdit všechny pro rozhodnutí významné skutečnosti (povinnost tvrzení); jsou též povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení (důkazní povinnost). Důsledkem nesplnění těchto povinností je vynesení nepříznivého rozsudku pro účastníka, který je nesplnil; soud sám není povinen po významných skutečnostech pátrat (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 7. 9. 2006, sp. zn. 22 Cdo 1900/2005, a ze dne 15. 9. 2010, sp. zn. 22 Cdo 277/2009), přičemž soud projednává ta skutková tvrzení, která účastníci učinili, a takto vymezený skutkový stav nemůže z vlastní iniciativy doplňovat či měnit (srov. rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 7. 10. 2014, sp. zn. 12 Cmo 106/2014). Pokud z výslechu vyplynula určitá skutečnost, avšak účastník řízení zatížený procesními břemeny na tuto informaci nereaguje, nemůže a nesmí jeho procesní aktivitu převzít soud, neboť by tak deformoval rovnost zbraní, a nemůže tedy k takové skutečnosti účastníka poučovat, neboť by fakticky naváděl někoho z účastníků k postupu, jenž by sám účastník (nadto zastoupený advokátem) možná ani sám nemínil. Platí totiž, že soud za žádných okolností nesmí plnit povinnost tvrzení (či důkazní) za účastníky, či dokonce tvrzení domýšlet podle toho, co vyjde v řízení najevo (srov. nález Ústavního soudu ze dne 12. 12. 2017, sp. zn. Pl. ÚS 26/16, a dále usnesení Ústavního soudu ze dne 19. 2. 2019, sp. zn. IV. ÚS 3681/18, a ze dne 4. 10. 2022, sp. zn. III. ÚS 1589/22). Vzhledem k okolnosti, že ke sdělení svědka do koncentračního bodu absentovala (předchozí či následná) tvrzení žalobkyně, soud se informací od svědka dále nezabýval, neboť sporné civilní řízení není od účinnosti zákona č. 171/1993 Sb. ovládáno zásadou materiální pravdy (srov. Tauchen, J. et al. České právní dějiny po roce 1989 Brno: Masarykova univerzita, 2023, s. 169.), a proto není povinností soudu zjišťovat skutečný stav věci a aktivně nahrazovat procesní aktivitu účastníků.

27. Soud navíc osobu svědka považuje za krajně nedůvěryhodnou. Svědek byl vyzván k předložení originálu smlouvy, na což reagoval předložením vytištěné smlouvy a plné moci s dovětkem, že„ v krátké časové lhůtě může soudu doložit jenom tyto podepsané originály, který mi zástupce společnosti zasílal mailem“. V rámci výslechu pak tímto zástupcem měla být sama jednatelka a listina smlouvy neobsahovala podpis samotného svědka a otisk jeho razítka (na rozdíl od smlouvy, kterou disponoval – opět od svědka – žalovaný). Soud sice v zásadě nemá písmoznaleckou odbornost, avšak podpisy byly dílem takřka nerozeznatelné a dílem bylo zjevné, že se nejdná o originál, ale skutečně pouze o scan. Soud proto svědka vyzval k předložení originálu smlouvy a nikoliv scanu, k čemuž svědek uvedl, že žádnými jinými listinami nedisponuje (kupodivu ovšem nezmínil listinu, kterou předložil žalovanému). Svědek pak před jednáním soudu mínil kontaktovat jednatelku žalobkyně, k čemuž neexistoval objektivní důvod. Dále nelze přehlížet, že žalobkyně konstantně zpochybňovala podpis své jednatelky na příslušné smlouvě, přičemž zástupce žalovaného – po ověření u svědka – deklaroval připravenost zajistit předložení originálu smlouvy soudu pro znalecké zkoumání. Žádná listina kromě scanu ovšem neexistovala a sám svědek soudu listinu nezaslal elektronicky, ale toliko jako tištěný výstup, co znemožnilo kontrolu metadat. Znalecký posudek, který (s doložkou § 127a o. s. ř.) předložila žalobkyně, navíc v kontextu podpisu jednatelky žalobkyně na této listině a plné moci hovořil o eventualitě technického padělku, čímž potvrdil předchozí úvahu soudu (která soud vedla v další žádost o předložení originálu). Zatímco svědek soudu sdělil, že existuje pouze vyhotovení smlouvy s podpisem jednatelky žalobkyně, žalovanému předložil vyhotovení se svým podpisem. Stejně tak nekorespondoval časový údaj, kdy mu měla být pohledávka předána v listopadu 2020, avšak postupní smlouva měla následovat až s datem 2. 2. 2021. Svérázná je také plná moc, kterou svědek soudu předložil, neboť tato se jeví jako plná moc pro advokáta (srov. text„ zmocněnec je oprávněn si ustanovit za sebe zástupce, tj. například jiného advokáta, advokátního koncipienta či zaměstnance“ na č. l. 43), byť pro obecného zmocněnce je substituce nepřípustná (srov. usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 30. 6. 2011, sp. zn. 3 VSPH 128/2011, a rozsudek Vrchního soudu v Olomouci ze dne 5. 4. 2016, sp. zn. 13 VSOL 184/2015). Nebylo si pak možné nevšimnout značně negativního postoje svědka vůči žalobkyni (její jednatelce) a značně tendenční argumentace, která do značné míry nahrazovala chybějící procesní aktivitu samotného žalovaného. Pokud svědek tvrdil, že za žalobkyni pohledávku žalovaného„ ukončil“ na základě plné moci, jedná se o sdělení, které nekoresponduje skutkovým tvrzením žalovaného, přičemž žalovaný takové skutkové tvrzení do řízení nevnesl, a to ani po výslechu svědka, který proběhl před koncentrací řízení. Nedostatek skutkových tvrzení nelze nahradit (a ani doplňovat) listinami, výpovědí či výslechy označenými k důkazu, neboť soud nemůže chybějící skutková tvrzení dovozovat z předložených důkazů (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 7. 2019, sp. zn. 31 ICm 2516/2014, či usnesení Nejvyššího soudu ze dne 20. 6. 2017, sp. zn. 22 Cdo 1663/2017). Takový postup by stíral rozdíl mezi skutkovými tvrzeními stran a skutkovými zjištěními, která soud činí z provedených důkazů, a byl by též v rozporu se základními zásadami občanského (sporného) řízení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2022, sp. zn. 22 Cdo 2921/2021).

28. S ohledem na vše uvedené tedy základ nároku je po právu a soud žalobě co do částky 451 970 Kč vyhověl. V případě závazku z náhrady škody není doba splatnosti stanovena právním předpisem a, nebyla-li ani dohodnuta, je dobou splatnosti náhrady škody první den po tom, kdy byl škůdce poškozeným o splnění požádán. Škůdce se dostává do prodlení zásadně tehdy, jestliže dluh nesplní v den následující po dni, kdy byl poškozeným o splnění požádán, a od toho dne může poškozený požadovat úroky z prodlení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 7. 2015, sp. zn. 25 Cdo 1523/2004). Žalovaný byl k úhradě vyzván výzvou ze dne 15. 5. 2020, kterou převzal. Dne 18. 5. 2020 (pondělí) tedy byl povinen plnit a od 19. 5. 2020 byl žalovaný v prodlení. Od 19. 5. 2020 do zaplacení pak byl žalovaný podle § 1970 o. z. zaplatit také zákonný úrok z prodlení dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb.

29. Soud žalobě jako důvodné s přihlédnutím k uvedenému vyhověl.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 93 200,88 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 22 599 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 451 970 Kč sestávající z částky 10 140 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t. ze dne 9. 9. 2022, z částky 10 140 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 12. 9. 2022, z částky 10 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 21. 9. 2022, z částky 10 140 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. ze dne 17. 10. 2022 a z částky 10 140 Kč za účast na jednání soudu dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t. ze dne 10. 2. 2023 včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne 10. 2. 2023 náhrada 2 016,43 Kč za 194 ujetých km v částce 1 416,43 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 5,1 l /100 km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 6 × 30 minut v částce 600 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 54 216,43 Kč ve výši 11 385,45 Kč a dále nákladů za znalecký posudek v částce 5 000 Kč. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen dle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám zástupce žalobkyně.

31. Stanovené platební povinnosti soud v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. uložil žalovanému splnit do tří dnů od právní moci rozsudku, neboť v řízení nevyšly najevo okolnosti, které by odůvodňovaly stanovení lhůty delší.

Poučení