11 C 213/2022-119

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl samosoudkyní Mgr. Markétou Michnovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] bytem [adresa žalobce] zastoupen advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa] 2. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa] oba zastoupeni advokátem [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zadostiučinění ve výši 200 000 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se ve vztahu k 2. žalovanému zastavuje.

II. Žaloba, kterou se žalobce domáhal po 1. žalované zaplacení 200 000 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení od 22. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobce je povinen nahradit žalovaným náklady řízení ve výši 25 458,40 Kč, k rukám zástupce žalovaných, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou domáhal ochrany osobnosti, konkrétně přiměřeného zadostiučinění ve výši 200 000 Kč, s tvrzením, že s 1. žalovanou byli od 21. 12. 2007 do 19. 11. 2020 manželé, žalobce daroval 1. žalované pozemek parc. č. 1973 včetně budovy bez č.p. a pozemek parc. č. 1974, jehož součástí je rodinný dům [adresa], a parc. č. [rok]. Současně si v darovací smlouvě ujednali, že 1. žalovaná zřizuje věcné břemeno ve prospěch žalobce spočívající v doživotním bezúplatném užívání a bydlení v přízemí domu [adresa] na pozemku parc. č. [rok], a to obývací pokoj, ložnice, kuchyň, šatna, předsíň, spíž, koupelna, toaleta, kotelna a prostory pro garážování osobního auta, užívání budovy bez čp/če na č. [rok] a užívání pozemku parc. č. [rok]. Žalovaná poté žalobce přestěhovala bez jeho vědomí a souhlasu do suterénního bytu v domě [adresa], kde dosud bydlí, do té doby obýval s jejich společnou dcerou 1. a 2. patro domu. V řízení vedeném zdejším soudem pod sp. zn. 4 C 179/2020 se žalobce domáhá vrácení shora uvedeného daru. Dne 31. 7. 2019 nechala 1. žalovaná umístit na pozemku parc. č. [rok] betonové základy, na které nechala 1. 8. 2019 umístit plechovou garáž, což se stalo bez vědomí a souhlasu žalobce, který je oprávněn z věcného břemene užívání tohoto pozemku. 2. žalovaný sdělil v úředním záznamu na polici, že jí garáž půjčil, 1. žalovaná tvrdí, že si ji koupila, pak ve správním řízení uvedla, že ji má pronajatou od 2. žalovaného na rok, k tomu předložila také nájemní smlouvu. Žalobce přenechal 1. žalované všechny nemovitosti, které zdědil po rodičích, protože na něj naléhala a slibovala mu, jak se o něj bude starat, což se nestalo. Dům postavil jeho otec, žil zde se svými rodiči, zřídil okrasnou zahradu, kterou 1. žalovaná zlikvidovala. Žalobce užívá pozemek mj. k rekreaci, ale při užívání pozemku je rušen nevkusnou plechovou garáží, kterou zde nechala instalovat 1. žalovaná. Garáž se zde nehodí, žalovaná kvůli umístění garáže vykácela některé dřeviny a okrasné rostliny, aby zde takto neesteticky umístila garáž. Žalobci je tímto jednáním žalované zasaženo do jeho práva na soukromí, protože se musí na tuto garáž dívat, byl zvyklý sedávat na terase před domem, ale teď je rušen takovou neestetickou krabicí. Žalobce opakovaně vyzýval 1. žalovanou k odstranění garáže, přičemž jejím vlastníkem je 2. žalovaný, proto jej také vyzval k odstranění, žalovaní však výzev nedbali. Uvedeným jednáním žalovaných došlo k zásahu do práva na soukromí žalobce, který se proto domáhá přiměřeného zadostiučinění ve výši žalované částky. Tuto částku žalobce stanovil tak, že by cena za srovnatelné nemovitosti činila 20 mil. Kč, výši nemajetkové újmy žalobce stanovil 1 % z této částky.

2. Žalovaní navrhli, aby byla žaloba zamítnuta. 1. žalovaná je výlučným vlastníkem k nemovitým věcem, na základě darovací smlouvy bylo zřízeno věcné břemeno ve prospěch žalobce, z důvodu dlouhodobých neshod mezi účastníky došlo v září 2018 k rozdělení společné domácnosti a žalobce se dobrovolně odstěhoval do přízemí domu (žalovaná popírá, že se měla dopustit skutků, které žalobce uvádí) . 1. žalovaná umístila garáž na pozemek z důvodu opakovaného poškozování jejího automobilu ze strany žalobce, garáž je umístěna na boční straně předmětného pozemku, přičemž zůstala zachována volná příjezdová cesta k rodinnému domu, kterou užívá žalobce a jeho manželka, žalobce tuto garáž opakovaně poškozoval. Nárok žalobce je neoprávněný, bez uvedení právního titulu vzniku těchto nároků a specifikace stanovení jejich výše. Garáž byla původně pronajata od 2. žalovaného, pak ji od něj koupila, 2. žalovaný není ani pasivně legitimován. Žaloba neobsahuje žádná tvrzení o tom, jak by měla 1. žalovaná omezovat práce žalobce, požadavek na souhlas žalobce s umístěním garáže nevyplývá ze žádného předpisu ani ujednání stran. Výkon práva odpovídajícího věcnému břemeni nesmí zatěžovat jeho zřizovatele nad míru, se kterou se měl a mohl počítat, navíc musí být poměřováno také z hlediska dobrých mravů, kdy žalovaná zde umístila garáž z důvodu ochrany svého majetku, v důsledku opakovaného poškozování auta žalované, požadavek žalobce je tak také v rozporu s dobrými mravy u zásadou poctivého styku v soukromoprávních vztazích. Pozemek má navíc výměru 588 m2, plechová garáž cca 16 m2 a zabírá pouze nepatrnou část pozemku. Umístění plechové garáže nijak nebrání žalobci ani jeho manželce ve výkonu jejich užívacího práva zřízeného primárně za účelem vstupu do přízemí nemovitosti [číslo].

3. Žalobce vzal následně žalobu částečně zpět, a to při jednání 21. 11. 2023, konkrétně ve vztahu k 2. žalovanému. Soud proto řízení v souladu s ustanovením § 96 odst. 1 až 4 o. s. ř. ve vztahu k 2. žalovanému zastavil (výrok I.).

4. Soud provedl dokazování listinami, které navrhli a předložili účastníci (§ 120 odst. 1 o. s. ř. ve spojení s § 129 odst. 1 o. s. ř.). Soud přitom zamítl návrhy na doplnění dokazování o kamerové záznamy z 21. 6. 2020 a 25. 10. 2019 a účastnické výpovědi, to vše pro nadbytečnost. Formálně soud opomenul zamítnout návrh na doplnění dokazování o ohledání na místě, avšak i tento návrh na dokazování měl soud za nadbytečný. Potřeba provedení důkazů dalších v řízení najevo nevyšla (§ 120 odst. 3 věta prvá o. s. ř.), na základě provedených důkazů měl soud dostatek podkladů pro rozhodnutí.

5. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním:

6. Žalobce a 1. žalovaná uzavřeli manželství 21. 12. 2007 (prokázáno oddacím listem ze dne 14. 9. 2020, čl. 23). Manželství bylo rozvedeno dne19. 11. 2019, rozsudek o rozvodu nabyl právní moci dne 8. 12. 2020 (prokázáno rozsudkem zdejšího soudu ze dne 19. 11. 2019, č. j. 11 C 30/2019-35).

7. Žalobce daroval 1. žalované nemovité věci pozemek parc. č. [rok], jehož součástí je stavba bez čp/če, pozemek parc. č. [rok], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a pozemek parc. č. [rok], k. ú. [část obce], s tím, že pokud dojde k převodu vlastnického práva, zřizuje 1. žalovaná věcné břemeno ve prospěch žalobce spočívající v doživotním bezplatném užívání a bydlení přízemí domu [adresa] nacházejícího se na pozemku parc. č. [rok], jehož součástí je, které sestává z obývacího pokoje s ložnicí, kuchyně, šatny, předsíně, spíže, koupelny, toalety, kotelny a porostory pro garážování osobního automobilu, užívání budovy bez čp/če na pozemku parc. č. [rok], jehož je součástí, a užívání pozemku parc. č. [rok] (prokázáno darovací smlouvou ze dne 18. 10. 2016 ve formě notářského zápisu na čl. 28 a násl.). 8. 1. žalovaná je vlastníkem pozemku parc. č. [rok], jehož součástí je stavba bez čp/če, pozemku parc. č. [rok], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a pozemku parc. č. [rok], k. ú. [část obce], [územní celek] pozemky jsou zatíženy věcným břemenem užívání (prokázáno informací o pozemku na čl. 13-15).

9. Dne 24. 3. 2019 1. žalovaná podala vysvětlení ve věci přestupku proti majetku na policii ČR, přičemž uvedla, že tohoto dne obdržela od žalobce [příjmení]„ máš měkké přední kolo, to proto, že vezeš [anonymizováno], nazdar a máš to na koho svést“, poté si všimla, že má skutečně přední kolo svého vozidla poloprázdné, předchozího dne, když vozidlo parkovala, bylo v pořádku, má za to, že se jedná o schválnost ze strany žalobce, protože si před tím od něj vyžádala druhý klíč od vozidla (prokázáno úředním záznamem o podaném vysvětlení ze dne 24. 3. 2019, čl. 59).

10. Dne 26. 3. 2019 1. žalovaná podala vysvětlení ve věci přestupku proti majetku na policii ČR, přičemž uvedla, že se původně domnívala, že je pneumatika pouze upuštěná, ale druhý den v servise zjistila, že je pneumatika propíchnutá neznámým předmětem, z tohoto podezřívá svého manžela, protože poté jí napsal SMS„ mám tu kolo, pomůžu ti ho vyměnit, jestli chceš“, ale v té době ještě nemohl vědět, jestli je pneumatika upuštěná nebo propíchnutá (prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 26. 3. 2019, čl. 60).

11. Dne 6. 6. 2019 1. žalovaná podala vysvětlení ve věci poškození OA Mercedes Benz na policii ČR, přičemž vypověděla, že své vozidlo parkuje běžně na pozemní komunikaci před domem, neznámý pachatel jí vozidlo poškodil v době od 25. 5. 2019 do 6. 6. 2019 nezjištěným předmětem tak, že nejprve poškrábal lak na pravých předních a zadních dveřích, kdy se zde nacházejí rýhy v laku, čímž způsobil škodu 10 000 Kč, posléze odcizil z přední kapoty znak Mercedes-Benz v hodnotě 1 000 Kč a také jí neznámý pachatel na vozidle rozbil skleněnou výplň pravého zadního okénka v hodnotě 5 000 Kč. V minulosti také objednala nové pneumatiky, kdy jí řekli, že v jednom kole se nacházejí 4 hřebíky a v druhém 1 hřebík (prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 6. 6. 2019, čl. 61).

12. Dne 12. 6. 2019 1. žalovaná podala vysvětlení ve věci poškození zámku dveří na policii ČR, přičemž vypověděla, že když z domu odcházela, byl v pořádku, poté došlo k poškození zámkové vložky uvnitř, zřejmě došlo k zalepení vnitřní strany zámkové vložky vteřinovým lepidlem, toto spáchal její manžel, se kterým se rozvádí a který má právo užívání spodní části domu, jiné osoby do domu nemají přístup, jedná se o třetí poškození tento týden, nejprve poškodil zámek zadních dveří do domu (poškození vrtákem), byla poškozená zámková vložka dveří v horním patře, zámek byl rovněž poškozen vrtáním, v pondělí zjistila poškození bojleru na teplou vodu, má za to, že se jedná o schválnosti ze strany manžela, k tomu předložila doklady o úhradě oprav poškozených zámků a bojlerů (prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 12. 6. 2019, čl. 62 p.v.).

13. Dne 15. 6. 2019 1. žalovaná podala vysvětlení ve věci poškození vozidla na policii ČR, přičemž vypověděla, že dne 14. 6. 2019 postavila své vozidlo Mercedes Bez vedle domu, při odchodu vozidlo zkontrolovala a zamkla, ještě v 22:00 hodin bylo nepoškozené, ráno zjistila, že na vozidle je poškozené čelní sklo a levé sklo na řidičových dveřích, škodu odhaduje 25 000 Kč. Nikoho zde neviděla, ale prochází náročným rozvodový řízením s manželem. K poškození vozidla dochází příliš často, je možné, že s tím má něco do činění (prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 15. 6. 2019, čl. 64).

14. Dne 14. 7. 2019 1. žalovaná podala vysvětlení ve věci poškození vozidla na policii ČR, přičemž vypověděla, že 13. 7. 2019 zjistila, že její vozidlo, které zaparkovala u domu, má poškozené okno levých předních dveří a dále jsou promáčknuté levé zadní dveře, na sedadle spolujezdce nalezla kámen, kterým byla zřejmě okna poškozena (prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 14. 7. 2019, čl. 66). 15. 1. žalovaná se dohodla s 2. žalovaným na pronájmu garáže na dobu od 1. 8. 2019 do 31. 12. 2019 (prokázáno smlouvou o pronájmu garáže ze dne 1. 8. 2019 čl. 19).

16. Dne 1. 11. 2019 1. žalovaná podala vysvětlení ve věci přestupek proti majetku na policii ČR, přičemž vypověděla, že 21. 10. 2019 žalobce rozbil skleněnou výplň okna do vstupní chodby domu, vše je na kamerové systému. Dne 25. 10. 2019 žalobce přistoupil k boku plechové garáže, černým sprejem zde napsal nápis„ [jméno] vše nejlepší táta“ a téhož dne do garáže kopl (prokázáno úředním záznamem o podání vysvětlení ze dne 1. 11. 2019, čl. 68).

17. Dne 3. 11. 2019 Policie ČR ohledala plechovou garáž na pozemku u domu [číslo] [obec a číslo], [část obce], s tím, že její rozměry jsou 1,2 x 2,13 m, na pravé straně je plech deformován, dále je zde nasprejován nápis„ [jméno], vše nejlepší, táta“, který je přestříkán světlou barvou, ze zadní stran je nasprejován pravidelný kosočtverec černé barvy ao velikosti 40 x 30 m (prokázáno protokolem o ohledání místa činu ze dne 3. 11. 2019 na čl. 31 a násl.). Policie ČR k tomuto také vypracovala fotodokumentaci k případu„ [celé jméno žalobce] [anonymizováno]“, v níž je zdokumentován vstup na pozemek u domu [číslo] plechová garáž u domu, pravá stěna garáže a zadní stěna garáže, obě posprejovány nápisem a kosočtvercem, na náčrtku na čl. 21 je zakreslena poloha garáže vedle domu (prokázáno fotodokumentaci Policie ČR ze dne 3. 11. 2019 na čl. 16 a násl.) . 1. žalovaná ve věci podala na policii ČR vysvětlení, že garáž má zapůjčenou od 2. žalovaného (prokázáno úředním záznamem ze dne 5. 11. 2019 na čl. 38).

18. Dne 30. 1. 2020 sdělil [anonymizována dvě slova] [obec a číslo], jako stavební úřad, ve věci žádosti o prošetření ve věci stavby garáže na pozemku parc. č. [rok], k. ú. [část obce], a rodinného domu [číslo] na pozemku parc. č. [rok], k. ú. [část obce], že dne 7. 1. 2020 byla provedena kontrolní prohlídka stavby, kdy bylo zjištěno, že se zde nachází stavba plechové garáže o rozměru 6 x 3 m s pultovou střechou se sklonem v podélném směru, stavba je založena na 6 ks betonových dlaždic 50 x 50 x 5 cm (prokázáno sdělením ze dne 30. 1. 2020, čl. 37).

19. Dne 16. 9. 2020 se konalo jednání v řízení o přestupku obviněného žalobce, kterého se měl dopustit tím, že 25. 10. 2016 napsal černým sprejem na boční stěnu plechové garáže umístěné na pozemku u domu [číslo] [část obce], [obec], nápis„ [jméno], vše nejlepší táta“ a následně kopl nohou do pláště garáže, čímž způsobil škodu na majetku 2. žalovaného ve výši 3 726 Kč, tedy měl se dopustit přestupku proti majetku tím, že úmyslně způsobil škodu na cizím majetku zničením nebo poškozením věci, při tomto jednání 1. žalovaná uvedla, že poškození garáže viděla z balkonu, garáž je ve vlastnictví 2. žalovaného, měla ji na rok pronajatou (prokázáno protokolem o ústním jednání ze dne 16. 9. 2020, č. j. R 198/20, čl. 25a násl.).

20. Žalobce vyzval žalované k náhradě nemajetkové újmy 200 000 Kč vzniklé neoprávněným zásahem do výkonu práva žalobce odpovídajícímu věcnému břemeni (prokázáno výzvou ze dne 21. 7. 2022, čl. 7 a výzvou ze dne 22. 7. 2022 na čl. 27). Žalobce zaslal předžalobní výzvu 1. žalované 21. 7. 2022 a 2. žalovanému 22. 7. 2022 (prokázáno doručenkou na čl. 11 a na čl. 12).

21. Po zhodnocení všech provedených důkazů podle § 132 o. s. ř., kdy soud hodnotil každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy potom v jejich vzájemné souvislosti, dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.

22. Při posuzování merita věci soud postupoval podle § 81 odst. 1 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) dle něhož je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

23. Dle § 81 odst. 2 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen„ o. z.“) požívají ochrany zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

24. Dle § 82 odst. 1 o. z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

25. Podle § 86 o. z. nikdo nesmí zasáhnout do soukromí jiného, nemá-li k tomu zákonný důvod. Zejména nelze bez svolení člověka narušit jeho soukromé prostory, sledovat jeho soukromý život nebo pořizovat o tom zvukový nebo obrazový záznam, využívat takové či jiné záznamy pořízené o soukromém životě člověka třetí osobou, nebo takové záznamy o jeho soukromém životě šířit. Ve stejném rozsahu jsou chráněny i soukromé písemnosti osobní povahy.

26. Dle § 2951 odst. 2 o. z. se nemajetková újma odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

27. Dle § 2956 o. z. nelze-li výši náhrady škody přesně určit, určí ji podle spravedlivého uvážení jednotlivých okolností případu soud.

28. Po právní stránce soud věc posoudil podle shora uvedených ustanovení s tím, že žalobce se domáhal zadostiučinění z titulu tzv. osobnostněprávního deliktu (zásah do jeho soukromí podle § 86 o. z. a následující), kterého se měla dopustit 1. žalovaná tím, že umístila na zahradě u domu [adresa] (pozemek parc. č. 1975, k. ú. [část obce]) plechovou garáž za účelem parkování jejího automobilu, čímž došlo k zásahu do jeho soukromí, neboť při užívání zahrady je nucen se na tuto nevzhlednou garáž dívat, navíc 1. žalovaná kvůli umístění této garáže také vykácela některé okrasné rostliny, které se na pozemku nacházely.

29. Z nesporných tvrzení a provedeného dokazování vyplynulo, že žalobce a 1. žalovaná byli manželé, žalobce dne 18. 10. 2016 (za trvání manželství) převedl darovací smlouvou své vlastnické právo k pozemkům parc. č. [rok], jehož součástí je stavba bez čp/če, parc. č. [rok], jehož součástí je stavba – rodinný dům [adresa], a parc. č. [rok], vše k. ú. [část obce], [územní celek], do vlastnictví 1. žalované, přičemž současně si žalobce a 1. žalovaná sjednali zřízení věcného břemena ve prospěch žalobce spočívající v bezplatném doživotním užívání a bydlení v přízemí domu [adresa] nacházejícího se na pozemku parc. č. [rok], jehož je součástí, které sestává z obývacího pokoje s ložnicí, kuchyně, šatny, předsíně, spíže, koupelny, toalety, kotelny a prostory pro garážování osobního automobilu, užívání budovy bez čp/če na pozemku parc. č. [rok], jehož je součástí, a užívání pozemku parc. č. [rok]. Žalobce pociťuje umístění plechové garáže na zahradě, kterou je oprávněn užívat, jakožto zásah do jeho soukromí, neboť nedal souhlas s jejím umístěním, garáž je nevzhledná a žalobce se na ni musí dívat.

30. Právo na soukromí, resp. právo na respekt k soukromému životu společně s garancí autonomie vůle jednotlivce (čl. 2 odst. 3 LPS) slouží jako generální klauzule, zajišťující bezmezerovitou ochranu svobody jako práva i v případech, které nejsou pokryty speciálními základními právy. Primární funkcí práva na respekt k soukromému životu je proto zajistit prostor pro rozvoj a seberealizaci jednotlivce a garanci sebeurčení ve smyslu zásadního rozhodování jednotlivce o sobě samém (Pl. ÚS 24/10). Chrání právo na identitu a osobní rozvoj a právo navazovat a rozvíjet vztahy s jinými lidskými bytostmi a okolním světem (ESLP 44599/98, Bensaid proti Spojenému království). Soukromý život v tomto smyslu obsáhne nejen internum, nýbrž i externum, které se vztahuje k obchodním, pracovním nebo i sociálním aktivitám (I. ÚS 1586/09). Jinak řečeno, úprava § 86 o. z. chrání soukromí v jeho prostorové dimenzi – soukromé prostory, přičemž poskytuje ochranu práva na informační sebeurčení a ochranu důvěrnosti komunikace.

31. Předpokladem úspěšného uplatnění práva na ochranu osobnosti ve smyslu § 81 a násl. o. z. je jednak to, že došlo k neoprávněnému zásahu, a jednak to, že tento zásah byl objektivně způsobilý přivodit újmu na právech chráněných zmíněnými zákonnými ustanoveními. Oba předpoklady musí být splněny zároveň, aby vznikl právní vztah, jehož obsahem je právo domáhat se ochrany podle § 82 o. z. a povinnost soudem uložené sankce snášet. Přitom nikoliv každý zásah (zejména do práva na ochranu občanské či profesní cti) je objektivně způsobilý újmu vyvolat. Záleží mimo jiné na prostředí, v němž k zásahu došlo, na subjektu a objektu zásahu, na jeho obsahu, pokud spočíval ve skutkových tvrzeních, na intenzitě a na ostatních okolnostech, za nichž byl proveden.

32. V dané věci bylo nesporné, že žalobce a 1. žalovaná uzavřeli darovací smlouvou, kterou bylo převedeno vlastnické právo žalobce ke shora uvedeným nemovitým věcem na 1. žalovanou, se současným zřízením věcného břemene doživotního bezplatného užívání (jak je shora specifikováno) ve prospěch žalobce. Věcné břemeno užívání (služebnost) je přitom věcným právem, jehož hlavní funkcí je zajistit užívání věci ve prospěch určité osoby (zde žalobce). Služebnost limituje vlastníka věci tak, že mu ukládá povinnost něco strpět nebo něčeho se zdržet, tzn. ukládá vlastníku povinnost, aby se nebránil užívání jeho věci ze strany osoby, jež je k tomu na základě věcného břemena užívání oprávněna.

33. Podle § 1258 o. z. zahrnuje služebnost vše, co je nutné k jejímu výkonu. Není-li obsah nebo rozsah služebnosti určen, posoudí se podle místní zvyklosti; není-li ani ta, má se za to, že je rozsah nebo obsah spíše menší než větší. Jedná se přitom o výkladové pravidlo vymezené již v minulosti judikaturou, služebnosti nemohou být svémocně rozšiřovány a právo odpovídající služebnosti musí být vykonáváno tak, aby povinného zatěžovalo co nejméně. V případě pochybností o rozsahu služebnosti platí, že povinný má být omezován spíše méně než více (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 2647/2004). Služebnosti by se tedy zásadně neměly rozšiřovat, naopak – pokud to umožňuje jejich povaha a účel – spíše omezovat (viz rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 22 Cdo 4491/2016). Pokud si žalobce a 1. žalovaná nevymezili, co konkrétně je obsahem zřizované služebnosti, je potřeba tuto vykládat co nejúžeji, tj. že žalobce je oprávněn pozemek (zahradu) užívat, to však bez dalšího nebrání žalobkyni, aby jako vlastník tohoto pozemku tento užívala dle svých potřeb, je pouze omezena tím, aby mohl rovněž i žalobce pozemek užívat. Jelikož však nebyl specifikován obsah této služebnosti, nelze v žádném případě věcné břemeno bezplatného užívání pozemku (služebnost) vykládat tak, že zahradu může užívat výlučně žalobce a 1. žalovaná je povinna si opatřit před jakýmkoli nakládáním s pozemkem jeho souhlas. 1. žalovaná se dále v řízení bránila tak, že k umístění plechové garáže na zahradě přistoupila z důvodu, že žalobce její vozidlo zaparkované u domu poškozoval. Nebylo však v řízení prokázáno, že vozidlo 1. žalované poškozuje právě žalobce, bylo však prokázáno to, že k jeho poškozování opakovaně docházelo (viz úřední záznamy o opakovaných podaných vysvětleních 1. žalované u Policie ČR). Je tak zcela logické a pochopitelné, že si 1. žalovaná pořídila garáž za účelem ochrany svého majetku. Pokud tuto garáž umístila na svůj pozemek, nelze jí v tomto směru ničeho vytýkat, a nelze s ohledem na opakované poškozování vozidla dospět ani k závěru, že by umístěním garáže jednala„ naschvál“ žalobci, aby ho v jeho užívání omezila.

34. Žalobce dále uváděl, že zásah do jeho soukromí spatřuje v tom, že se„ musí dívat na ošklivou krabici“, která zde nepatří a nehodí se sem, byl zvyklý sedávat na zahradě, ale teď se musí dívat na ošklivou plechovou garáž. V tomto směru soud opětovně uvádí, že jeho právo užívat pozemek na základě zřízené služebnosti není bezbřehé a v žádném případě je nelze vykládat tak, že má 1. žalovaná povinnost udržovat zahradu ve stavu dle představ žalobce. Pokud si žalobce představoval, že 1. žalovaná bude muset zahradu udržovat v takovém stavu, v jakém jí ji předal, měla být tato podmínka promítnuta do darovací smlouvy. Toto však účastníci neučinili a tedy nelze s ohledem na konstantní judikaturu Nejvyššího soudu věcné břemeno užívání vykládat takto široce.

35. Přiznání přiměřeného zadostiučinění přichází v úvahu tam, kde je z povahy věci vyloučena náhrada, která by znamenala uvedení do předešlého stavu, popřípadě taková náhrada uvedení do předešlého stavu není dostačující. Pak teprve nastupuje princip kompenzační (satisfakční), kdy poskytnuté plnění má přinést odčinění nemajetkové újmy v podobě zadostiučinění, které má alespoň zmírnit (odčinit) nepříznivé stavy vzniklé škodlivým zásahem do osobnostní sféry poškozeného, případně poskytnout poškozenému možnost, aby si těžko měřitelné a na peníze ne zcela spolehlivě a exaktně převoditelné potíže nemajetkového charakteru vykompenzoval tím, že si pomocí prostředků či předmětů, pořízených za poskytnutou náhradu, zpříjemní či usnadní život. Peněžitá náhrada je uváděna jako subsidiární způsob, který nastupuje teprve v případě, že jiná forma není dostačující. Při určení přiměřenosti satisfakce je třeba vycházet z celkové povahy i z jednotlivých okolností případu - k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, k trvání i šíři vzniklé nemajetkové újmy apod. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 332/2007). Jestliže se jedná o požadavek na přisouzení náhrady nemajetkové újmy v penězích, je na soudu, aby zjistil míru závažnosti zásahu do práva na ochranu osobnosti fyzické osoby, tedy ověřit, zda k němu došlo ve značné míře, což předpokládá zhodnocení jak podle celkové povahy případu, tak podle jeho jednotlivých okolností. Současně je třeba přihlížet také k tomu, že tato forma zadostiučinění je právním institutem do jisté míry výjimečným, který se uplatní pouze za splnění zákonem stanovených předpokladů. Soudem přiznané zadostiučinění v penězích předpokládá naplnění řady podmínek, které současně musejí být soudem seznány a pro daný případ individualizovány. Určujícím je mimo jiné zjištění, že v konkrétním případě jde o nemajetkovou újmu vzniklou v osobnostní sféře fyzické osoby, kterou tato osoba objektivně, zejména s ohledem na intenzitu, povahu, trvání a rozsah působení nepříznivého následku, může pociťovat a prožívat jako závažnou. Soud zároveň musí uvážit, že právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích je jedním z dílčích a relativně samostatných prostředků ochrany jednotného práva na ochranu fyzické osoby, které vzniká tehdy, kdy ostatní potenciální satisfakční instrumenty k vyvážení a zmírnění nepříznivých následků protiprávního zásahu do osobnostních práv nedostačují. Je tedy na soudu, aby při úvahách o uplatněném nároku na náhradu nemajetkové újmy v penězích se těmito okolnostmi zabýval a do svého rozhodnutí je také promítl (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 11. 2012, sp. zn. 30 Cdo 1092/2011).

36. S ohledem na všechna shora uvedená zjištění soud konstatuje, že jednak ve věci nespatřuje ze strany žalované zásah do soukromí žalobce, neboť jednak se jedná o majetek 1. žalované, která s ním může nakládat dle svého uvážení (pokud tím nezamezí žalobci pozemek zcela užívat), jednak soud nespatřuje v pouhém umístění garáže na pozemku, který žalobce má právo rovněž užívat, zásah do soukromí žalobce. Dále rovněž ani újma specifikovaná tak, že se žalobce„ musí na garáž dívat“, že působí neesteticky, nehodí se sem a 1. žalovaná za účelem jejího umístění zlikvidovala některé okrasné rostliny, nedosahuje v žádném případě takové intenzity, aby bylo na místě přiznat peněžitou satisfakci, a to ani tehdy, pokud by soud dospěl k závěru, že umístěním garáže došlo k zásahu do soukromí žalobce. S ohledem na vše shora uvedené soud žalobu zamítl (II.).

37. O nákladech řízení (výrok III.) bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k 1. žalované) a podle § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (ve vztahu k 2. žalovanému), kdy procesně zcela úspěšným žalovaným byla přiznána náhrada nákladů vzniklých v souvislosti se zastoupením advokátem, které jsou tvořeny 4 úkony právní služby po 4 960 Kč (§ 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ vyhláška“, a to písm. a) převzetí a příprava zastoupení, písm. d) vyjádření ze dne 27. 10. 2022, písm. g) účast na jednání dne 16. 2. 2023 a dne 21. 11. 2023, když jejich výše je dána § 7 ve spojení s § 9 odst. 4 písm. a) této vyhlášky, přičemž výše odměny byla určena rovněž dle § 12 odst. 4 vyhlášky, tj. 80 % z 3 100 Kč, tedy 2 480 Kč za každého žalovaného) a 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč (§ 13 odst. 4 uvedené vyhlášky). Celkové náklady žalovaných ve výši 25 458,40 Kč (zahrnující ve smyslu § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž 21% daň z přidané hodnoty z odměny advokáta a náhrady jeho hotových výdajů a výše zmíněný soudní poplatek) byly přisouzeny v obecné pariční lhůtě (§ 160 odst. 1 věta prvá před středníkem o. s. ř.) a na zákonné platební místo (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).

Poučení