11 C 22/2020-393

Rubrum

Okresní soud v Lounech rozhodl samosoudkyní JUDr. Ivanou Koberovou, PhD., v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], narozený dne [datum] bytem [adresa žalované a žalovaného] zastoupený advokátem [anonymizováno] [jméno] [jméno] sídlem [adresa] 2. [celé jméno žalované] (dříve [příjmení]), narozená dne [datum] bytem [adresa žalované a žalovaného] zastoupená advokátkou [anonymizováno] [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o žalobě na určení dědického práva takto:

Výrok

I. Určuje se, že žalobkyně a žalovaná jsou dědičkami po zůstavitelce [jméno] [příjmení], narozené dne [datum], zemřelé dne [datum], posledně bytem [adresa žalobkyně].

II. Žaloba, podle které by bylo určeno, že žalovaný není dědicem ze závěti ze dne 4. 7. 2017 zůstavitelky [jméno] [příjmení], [datum narození], zemřelé [datum], posledně bytem [adresa žalobkyně], se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Lounech 50 % nákladů řízení, které budou stanoveny v samostatném usnesení.

V. Žalovaní jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice - Okresnímu soudu v Lounech 50 % nákladů řízení, které budou stanoveny v samostatném usnesení.

Odůvodnění

1. Žalobkyně podala dne [datum] u Okresního soudu v Lounech žalobu, kterou se domáhala určení, že žalobkyně a žalovaná jsou dědičkami po zůstavitelce [jméno] [příjmení] (roz. [příjmení]), [datum narození], zemřelé [datum] (dále jen„ zůstavitelka“) a určení, že žalovaný není dědicem ze závěti ze dne 4. 7. 2017 zůstavitelky. Svůj návrh odůvodnila tím, že žalobkyně a žalovaná jsou dcerami zůstavitelky, žalovaný je partnerem žalované. Během řízení o pozůstalosti, které je vedeno u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], byla předložena závěť ze dne 4. 7. 2017, podle které byl za univerzálního dědice veškerého majetku zůstavitelky povolán první žalovaný. Žalobkyně podáním ze dne 6. 3. 2019 namítla neplatnost této závěti. Usnesením zdejšího soudu ze dne 15. 5. 2019 čj. [číslo jednací] bylo žalobkyni a žalované uloženo, aby ve lhůtě 2 měsíců ode dne právní moci tohoto usnesení podaly proti žalovanému u Okresního soudu v Lounech žalobu na určení, že jsou dědičkami po zůstavitelce. Vzhledem k předpokládané pasivitě druhé žalované je nezbytné, aby byla v této věci žalovanou. Žalobkyně považuje závěť za neplatnou ze dvou důvodů. Zůstavitelka v době pořízení závěti trpěla závažnými duševními poruchami, kvůli kterým byly její rozpoznávací a ovládací schopnosti natolik sníženy, že nebyla způsobilá závěť pořizovat. Dále byla zůstavitelka k pořízení závěti donucena nátlakem ze strany žalované, která zneužila jejího duševního stavu k pořízení závěti, a to patrně za účelem vyřešení svých dlouhodobých majetkových problémů. Předmětnou závěť proto nelze považovat za právní jednání, které bylo učiněno svobodně a bez nátlaku, právě naopak byla zůstavitelka k jejímu pořízení donucena nátlakem ze strany žalované, přičemž tento nátlak byl ještě zhoršen spolupůsobením duševních poruch. Zůstavitelce bylo v době pořízení závěti 81 let, přičemž již od roku 2013 dle dostupné zdravotní dokumentace trpěla závažnými duševními poruchami. Zůstavitelce byla postupně diagnostikována afektivní organická porucha nálad, organická porucha osobnosti, vaskulární demence. Zůstavitelka tedy předmětnou závěť pořídila v situaci, kdy dlouhodobě trpěla závažnými duševními poruchami, které způsobovaly deprese, náhlé změny nálad, úzkost, výrazné zhoršení funkcí poznávání a myšlení a patrně i demenci, tedy její rozpoznávací a ovládací schopnosti byly podstatně sníženy oproti stavu, v jakém se nachází zdravý člověk. Zůstavitelka byla osobou snadno ovlivnitelnou, často měnila své názory, byla zmatená, ustrašená, pletla si skutečnosti, zapomínala, postupem věku se stav zhoršoval. Několik dní před pořízením závěti (patrně 23. 6. 2017) navštívila druhá žalovaná zůstavitelku v pečovatelském domě. Po této návštěvě zůstavitelka plakala a psychicky se hroutila, neboť se bála, že se druhá žalovaná bude muset do půlky července vystěhovat ze svého bytu. Zůstavitelka si krátce po pořízení závěti stěžovala žalobkyni, že ji druhá žalovaná odvezla k notářce a dotlačila ji k tomu, aby sepsala závěť ve prospěch žalovaného, se kterým žalovaná žije v nesezdaném soužití. Následně žalobkyně svá tvrzení upřesnila tak, že si zůstavitelka stěžovala, že cosi podepsala u ženy, ale již si nepamatuje, co přesně a kde to podepsala. Pamatovala si jen, že šla do schodů k ženě, notářce.

2. Žalobkyně byla odkázána, aby (spolu se žalovanou) podala žalobu na určení, že„ jsou dědičkami po zůstavitelce“. Takto formulované usnesení považuje žalobkyně za chybné. V tomto případě bylo v pozůstalostním řízení nesporné, že žalobkyně je dcerou zůstavitelky, tudíž je zákonným dědicem v první třídě a současně nepominutelným dědicem. Domáhat se určení, že je dědičkou zůstavitelky v situaci, kdy takové postavení nebylo nikým zpochybňováno, je proto nesmyslné a nijak neřeší vzniklý spor. Taková žaloba by měla smysl např. tehdy, pokud by vznikl spor, zda je žalobkyně skutečně dcerou zůstavitelky, případně spor, zda byla platně vyděděna nebo zda je dědicky způsobilá. Žádný takový spor v pozůstalostním řízení nevznikl. V pozůstalostním řízení vznikl spor o otázku, zda je závěť ze dne 4. 7. 2017 (která za dědice povolává pouze žalovaného) platná, tedy zda žalovanému svědčí dědický titul, který je silnější než dědický titul žalobkyně (a žalované). Žalobkyně proto proti předmětnému usnesení podala odvolání, kterému Krajský soud v Ústní nad Labem (v této části) nevyhověl, a to na základě tvrzení, že nepominutelný dědic není dědic, ale pouhý věřitel. S názorem odvolacího soudu žalobkyně nesouhlasí. Jednak jeho názor popírá samotný výraz„ nepominutelný dědic“. Dále ignoruje skutečnost, že nepominutelný dědic se od„ běžného věřitele“ odlišuje v tom směru, že mu dle ustanovení § 1642 občanského zákoníku náleží povinný díl přímo z pozůstalosti (nikoliv z jakéhokoliv majetku ostatních dědiců). V neposlední řadě platí, že postavení věřitele nijak nevylučuje, aby ta samá osoba byla současně i nepominutelným a zákonným dědicem (tedy osobou, které sice svědčí slabší dědický titul než dědici ze závěti, ale které přesto dědický titul svědčí, tudíž je v postavení dědice). Odkazuje na odbornou literaturu a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 31. 10. 2017, sp. zn. 24 Co 92/2017. I kdyby tedy žalobkyně podala žalobu dle předmětného usnesení a i kdyby byla žaloba úspěšná, tak by stále přinejmenším trvala nejistota, zda byly sporné skutečnosti skutečně vyřešeny a zda případné vyloučení žalovaného z pozůstalostního řízení nezakládá procesní vadu. S ohledem na tyto skutečnosti se žalobkyně domáhá (v souladu s předmětným usnesením) jednak určení, že je dědicem zůstavitelky, jednak určení, že žalovaný není dědicem zůstavitelky ze sporné závěti. Žalobkyně dále z opatrnosti pro případ neúspěchu této žaloby sděluje, že uplatňuje své právo na povinný díl jakožto nepominutelný dědic.

3. První žalovaný se k podané žalobě vyjádřil tak, že nárok uplatněný v žalobě neuznává, a to ani zčásti. Žaloba je pro něj skutkově i právně nesrozumitelná, když postrádá bližší právní zdůvodnění uplatňovaných nároků. Žalobkyně především namítá neplatnost závěti učiněné zůstavitelkou formou notářského zápisu. I když žalobkyně tyto poruchy hodnotí s odkazem na mezinárodní klasifikaci nemocí, v žalobě vůbec není patrné, z jakých skutečností žalobkyně dovozuje, že i pokud by zůstavitelka těmito poruchami trpěla, že se jedná o takové poruchy, v důsledku kterých by zůstavitelka nebyla plně svéprávná a k tomuto právnímu jednání, tedy k pořízení závěti, by nebyla způsobilá. Pokud jde o první dvě žalobkyní uváděné poruchy, tyto jsou charakterizovány zejména změnou nálad či afektu, případně naučených vzorců chování a jsou doprovázeny změnou úrovně aktivity. Toto vymezení poruch však nijak neodůvodňuje žalobkyní tvrzený závěr, že zůstavitelka byla k pořízení závěti nezpůsobilá. Obdobný závěr se pak dotýká i třetí tvrzené poruchy, tedy vaskulární demence, jež je provázena především pomalým myšlením a obtížemi s plánováním. Navíc tato porucha byla u zůstavitelky diagnostikována až více jak půl roku poté, kdy zůstavitelka závěť pořídila. K těmto skutečnostem je nutné podotknout, že zůstavitelka pořizovala závět formou notářského zápisu a již z této formy pořízení závěti se předpokládá, že zůstavitelce se dostalo dostatek prostoru včetně základních informací o podstatě tohoto právního jednání. Notářka je osobou práva znalou, která navíc disponuje bohatými profesními zkušenostmi, jež by v případě, že by zůstavitelka vykazovala znaky duševní poruchy, které by jí činily nesvéprávnou, jí vedly k tomu, že by sepsání tohoto právního jednání odmítla. Tvrzení o nátlaku je naprosto smyšlené, když navíc postrádá i vlastní formu nátlaku, tedy jednání, které by u zůstavitelky vyvolalo tíseň, která by vyloučila svobodu její vůle. Právo povolat jakéhokoliv dědice je osobním právem zůstavitele, které je zcela nedotknutelné a nemůže být nijak zpochybňováno ustáleným vzorcem chování, i kdyby se jej podařilo blíže specifikovat.

4. Druhá žalovaná se k podané žalobě vyjádřila tak, že nesouhlasí s důvody, které by byly schopny způsobit neplatnost závěti pořízené zůstavitelkou, a to jak s tvrzeným zdravotním stavem zůstavitelky ani s tvrzeným nátlakem na zůstavitelku. Diagnóza zůstavitelky stanovená panem [příjmení] [jméno] [příjmení] nevylučovala schopnost zůstavitelky závět pořídit, navíc před notářským úřadem. Pokud jde o obsah lékařských zpráv pana [příjmení] [jméno] [příjmení], druhá žalovaná v nich shledává pozitivní závěry o dobré spolupráci nebo o tom, že v klinickém obraze je optimální vnímání reality. Diagnóza vaskulární demence se v lékařských záznamech MUDr. [jméno] [příjmení] objevila až celý rok po pořízení závěti. Vzájemné konfliktní vztahy mezi žalobkyní a druhou žalovanou jsou dlouhodobého charakteru. Druhá žalovaná ví, že vztahy mezi žalobkyní a žalovanou zůstavitelku velmi trápily a možná sepisem závěti, když dědicem povolala prvního žalovaného, chtěla předejít situaci, aby se obě dcery dostávaly do zbytečných konfliktů např. ohledně případného spoluvlastnictví určité věci. Čirou smyšleností ze strany žalobkyně je nepodložené tvrzení, že by kdy došlo k tomu, že druhá žalovaná odvezla zůstavitelku k notářce a dotlačila ji k tomu, aby sepsala závět ve prospěch prvního žalovaného, tehdy jejího partnera. Kdyby jednala zůstavitelka pod nátlakem, příslušný notářský úřad by zajisté zakročil a sepis závěti ve formě notářského zápisu by se neuskutečnil. První žalovaný a druhá žalovaná sice zůstavitelku před vybraný notářský úřad dovezli, a to na žádost samotné zůstavitelky, při samotném pořizování závěti ani jeden z nich přítomný nebyl. O obsahu závěti se druhá žalovaná dozvěděla při projednávání dědictví u notářky. Zůstavitelka měla obavy z osoby žalobkyně, o čemž svědčí i nejedno hlášení zůstavitelky na policejním orgánu, které činila v [obec], které byly postoupeny na oddělení v [obec]. Ten, kdo na zůstavitelku do určitého úkonu„ tlačil“, byla právě žalobkyně, která zůstavitelku žádala, aby druhou žalovanou tzv.„ vydědila“. Osobou, která především poskytovala pomoc, resp. usnadnění při vyřizování běžných životních potřeb zůstavitelce, např. jako doprovod k doktorům, nákupy, pořizování léků apod., když tato pomoc byla dlouhodobá, byla druhá žalovaná, která též měla zůstavitelku v péči, neboť zůstavitelka měla přiznaný II. stupeň závislosti na péči druhé osoby. První žalovaný byl pro zůstavitelku blízkým přítelem, kterého znala cca 8 let, který s péčí o zůstavitelku druhé žalované pomáhal. V době, kdy zůstavitelka pořizovala závěť, druhá žalovaná žádných větších majetkových problémů neměla. Je pravda, že v červenci roku 2017 stále probíhalo insolvenční řízení v případě druhé žalované a dosud není skončeno, nicméně také platí, že už v říjnu roku 2017 byla vydána v rámci tohoto insolvenčního řízení konečná zpráva, tedy v době pořizování závěti zůstavitelkou měla druhá žalovaná své majetkové věci v podstatě zcela vyřešeny. V současné době se insolvenční řízení ve věci druhé žalované zredukovalo na otázku posouzení platnosti samotné konečné zprávy a správnosti vyúčtování odměny insolvenčního správce, a to z podnětu druhé žalované, kdy příslušný odvolací soud skutečně spornosti ohledně vydání konečné zprávy zjistil a rozhodl, že je ve věci nutná náprava. Sama žalobkyně je dlužnicí vůči Městu [obec], pokud jde o úhrady„ nájmu“ v domě s pečovatelskou službou za zůstavitelku.

5. Soud ke zjištění skutkového stavu provedl dokazování listinnými důkazy a účastnickými výpověďmi, výpověďmi svědků a znaleckým posudkem 6. Ze spisu Okresního soudu v Lounech sp. zn. [spisová značka] soud zjistil, že dne 18. 5.2018 bylo zahájeno dědické řízení po zůstavitelce. Projednáním dědictví byla pověřena [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářka. Dne 14. 6. 2018 byl u notářky [anonymizováno] [jméno] [příjmení] zjištěn stav a obsah závěti, kterou pořídila zůstavitelka, když listina byla sepsána notářským zápisem NZ [anonymizováno] 2017 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], a byla uložena v jí vedené sbírce notářských zápisů. Datum listiny je 4. 7. 2017, v listině nebylo mazáno, prováděny opravy, nebyla zjištěna jiná závada a nebyla učiněna další zjištění. Dle notářského zápisu NZ [anonymizováno] 2017 ze dne 4. 7. 2017 sepsaného [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářkou v [obec], v kanceláři notářky v [obec] za přítomnosti zůstavitelky, jejíž totožnost byla prokázána platným úředním průkazem totožnosti, a která prohlásila, že je způsobilá samostatně jednat, zůstavitelka pořídila závěť, podle které povolala za univerzálního dědice veškerého svého movitého i nemovitého majetku, majetkových práv a pohledávek partnera své dcery [celé jméno žalovaného], prvního žalovaného. Je si vědoma, že v případě, kdyby její dcery [jméno] [příjmení] (první žalovaná) a [anonymizováno] [jméno] [příjmení] (žalobkyně) uplatnily své dědické právo, musí se jim dostat alespoň tolik, kolik činí jedna čtvrtina jejich zákonného podílu (povinný podíl). Prohlašuje, že toto je její jediná a pravá poslední vůle, kterou činí s rozvahou, vážně a bez donucení. Podáním doručeným notářce [anonymizováno] [příjmení] dne 8. 3. 2019 namítla žalobkyně neplatnost závěti zůstavitelky kvůli zdravotnímu a psychickému stavu zůstavitelky. Ovládací a rozpoznávací schopnosti zůstavitelky byly ke dni jejího pořízení natolik sníženy, že nebyla způsobilá závěť pořizovat. Usnesením Okresního soudu v Lounech čj. [číslo jednací] ze dne 15. 5. 2019 soud uložil pozůstalým dcerám, žalobkyni a druhé žalované, aby nejpozději do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení podali proti závětnímu dědici [celé jméno žalovaného] (prvnímu žalovanému) žalobu na určení, že jsou dědičkami po zůstaviteli. Nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude soud v pozůstalostním řízení pokračovat bez zřetele na pozůstalé dcery. Proti uvedenému usnesení podala odvolání žalobkyně s tím, že správně měly být dcery zůstavitelky odkázány k podání žaloby na určení, že [celé jméno žalovaného] (první žalovaný) není dědicem ze závěti zůstavitelky ze dne 4. 7. 2017. Usnesením Krajského soudu v Ústí nad Labem čj. [číslo jednací] ze dne 26. 11. 2019 krajský soud usnesení okresního soudu potvrdil s tím, že změnil pouze poučení obsažené pod výrokem II. tak, že nebude-li žaloba ve lhůtě podána, bude-li řízení o žalobě zastaveno nebo bude-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch pozůstalých dcer. Pro případ, že žalobu podá pouze některá z odkázaných dědiček, musí k žalobě odkázaná dědička, která žalobu ve lhůtě nepodala, v řízení o určení dědického práva vystupovat na straně žalované. Z odůvodnění vyplývá, že okresní soud postupoval správně, i pokud k podání žaloby odkázal pozůstalé dcery, jejichž dědické právo se zřetelem k okolnostem daného případu se jeví jako slabší, neboť jsou to pozůstalé dcery, kdo v řízení o určení dědického práva ponesou břemeno tvrzení a břemeno důkazní o skutečnostech směřujících k vyvrácení platnosti závěti zůstavitelky. Žalobkyně jako odvolatelka se mýlí, pokud má za to, že pozůstalé dcery jsou - jako nepominutelné dědičky - dědičkami po zůstavitelce. Jak vyplývá z ustanovení § 1642 a násl. občanského zákoníku, nepominutelný dědic je za situace, kdy ani částečně nenabývá pozůstalost, pouze věřitelem dědiců zůstavitele, není však dědicem a v pozůstalostním řízení nemá tedy postavení dědice. Pokud okresní soud pozůstalé dcery odkázal k podání žaloby, že jsou dědičkami po zůstavitelce, je jeho postup správný. Usnesení nabylo právní moci dne 17. 12. 2019.

7. Z účastnické výpovědi žalobkyně soud zjistil, že se zůstavitelkou jako svou maminkou měla zcela harmonický vztah, přáním žalované bylo, aby harmonický nebyl. Vše bylo úplně v pořádku, minimálně 2 x měsíčně žalobkyně zůstavitelku navštěvovala. Volaly si vzájemně, průměrně 2 x týdně i více. Žalobkyně jí posílala balíčky, když byla nemocná. Psychické problémy zůstavitelky souvisely s finančními problémy žalované. O těchto se dozvěděli po smrti otce, kdy zjistili, že je žalovaná v insolvenčním řízení. Zůstavitelku péče o dům zatěžovala, proto dům chtěli prodat. Nikdy nechtěla žalovanou ošidit o nějaký zákonný díl. Žalovaná s prodejem nesouhlasila a zůstavitelka se zhroutila a plakala. Žalovaná chtěla nemovitost prodat až v okamžiku, kdy to potřebovala ona, což bylo až na začátku roku 2017. Bylo to v době, kdy si dům upravovala žalobkyně a chtěla jej užívat a v domě bydlet, třeba i později. Žalobkyně ve své výpovědi také zmínila dřívější psychické problémy zůstavitelky v souvislosti s nenarozeným synem zůstavitelky, kdy byla labilnější, křehčí, nervóznější, jednalo se asi o rok 1963. Labilita zůstavitelky se projevovala v rodině. Brala léky, například algenu. Zůstavitelka se postupně měnila, měnila se jí osobnost, byla apatická, nešťastná, měnil se její přístup k rodině, měnila názory ze dne na den. Opakovala stále dokola stejné věty, stejné příběhy. Opakovaně byla přítomna těmto situacím, kdy byla se zůstavitelkou například u lékaře nebo u řemeslníka a hned ten den zůstavitelce volala a ta jí oznamovala, že tam měla řemeslníka na opravu kotle, ačkoliv byla s ní. Osobně si všimla, že změny nastaly u zůstavitelky v tom směru, že milovala svoje vnoučata. Zůstavitelka měla blízký vztah k synovi žalobkyně [jméno], na něm hodně lpěla, ale posléze ho pomlouvala a i ostatní vnoučata, hodně kriticky, což u ní nebylo v minulosti zvykem. Všimla si i jiných změn, které souvisí s demencí starých lidí. Ztrácela zájem o sociální zařízení, ztrácela zájem o okolí kolem sebe. To si uvědomila kolem roku 2015. Sice měla jedny šaty, které měla pověšené a kterými se kochala, ale v podstatě nevycházela ven a ztrácela zájem o svoji osobu a okolí. To, že zůstavitelka byla schopna podepsat i prázdný papír, lze dohledat i v insolvenčním řízení, kde se spolupodepsala ke stížnosti žalované, stejně tak již přibližně v roce 2014 byla schopna podepsat zástupci insolvenčního správce a žalované listinu, o které si následně zaměstnancům pečovatelského domu stěžovala, že neví, co podepsala. Žalobkyni také říkala, že za ní někdo byl a něco podepsala a neví co. To byl první případ. Pokud jde o nátlakové jednání žalované na zůstavitelku v souvislosti s pořízením závěti, žalobkyně přijela za zůstavitelkou asi v roce 2017, byla celá zhroucená a říkala, že hubne a hubnout ještě bude, že za ní byli žalovaní, že na ni byli hodní, uvařili jí čaj, pak jí někam odvezli a dali jí něco podepsat, neví co. Nevěděla, co přesně, pak při příští návštěvě říkala, že podepsala 1/6, dárek. Byla nešťastná. Nevěděla, o co se jedná. Slovo závěť nevyslovila ani jednou. Že jde přímo o závěť, se žalobkyně dozvěděla až od paní notářky. Ze začátku chtěla zůstavitelka vědět, co podepsala a kde byla. Řekla žalobkyni, že sotva vyšla schody, těžce. Posléze měla strach, přestala o tom mluvit. U prvního setkání nemluvila o žalovaném. Teprve, když se někoho zeptala, dostala nějaké informace, mluvila o šestině pro žalovaného a že to může kdykoli změnit. O jakou šestinu ve vztahu k čemu, nebylo z projevu zůstavitelky patrné. Žalobkyně ví, že k žalovanému neměla lepší vztah než ke svým vnoučatům. Nátlakové jednání dle jejího názoru nemusí být jen agrese, a proto chtěla dokazovat chování žalované v minulosti a v budoucnosti, když se může jednat i o citové vydírání. Finanční problémy žalované trvaly dlouhá léta, zůstavitelka z toho byla zoufalá. Nebylo to o tom, že by upřednostňovala žalovanou, ale měla z ní strach. Měla strach, aby ji nezavřeli, měla strach o svůj důchod. Na domě celý život s tatínkem pracovali, žalobkyně nevěří tomu, že by zůstavitelka dobrovolně takovou věc udělala, tedy převedla podíl na domě na žalovaného. Po sepsání závěti se stav zůstavitelky zhoršil, nechtěla vycházet, bála se, že by je někdo mohl vidět. Bála se žalované, že jí pak dělá scény. V roce 2012 vozila zůstavitelku na kosmetiku, k lékařům, na solárko, později to pak ubývalo, nechodila ani na chodbu. I syn žalobkyně jí nabízel výlety, ale odmítla, že by měla problémy. I když zůstavitelka žalované řekla jen do telefonu, že tam žalobkyně byla, tak žalovaná křičela a práskla telefonem. Žalovaná pečovatelkám zakazovala, aby například neteř [jméno] za babičkou chodila. Pořád vyvíjela na zůstavitelku tlak. Zůstavitelka byla ráda, když žalobkyně na zahradě pracovala a pomáhala. Též zůstavitelka výslovně říkala a i ostatním v pečovatelském domě, že je ráda, že v domě bydlí. Jednalo se období, když tam žalobkyně měla již umístěné svoje věci a jezdila tam na víkendy. Žalobkyně předložila k důkazu fotografii z oslavy svých 60. narozenin, které se konaly v srpnu 2017, a uvedla, že od zůstavitelky dostala dárek.

8. Z účastnické výpovědi žalovaného, původně druha a nyní manžela žalované, soud zjistil, že zůstavitelka byla schopna dojít si na záchod, všechno. Byla to hodná ženská, měla je ráda, kdykoli zavolala, tak přišli, žalovaná jí vařila, prala, poklidila jí, často si ji brávali k nim domů. Bral ji jako svou budoucí panímámu. Žalovaný nevěděl přesně, kdy měla zůstavitelka narozeniny, bylo to někdy na jaře. Zůstavitelku navštěvoval, když tam nesl prášky nebo jídlo, vždy to mělo nějaký důvod. Jen tak ji nenavštěvoval. Volný čas se zůstavitelkou trávil vždy v přítomnosti žalované. Dárky pro žalovanou nevybíral sám, vždy se žalovanou. Určitě rozeznávala třetí osoby, každého vždy poznala. Byla psychicky zdatná. Když je požádala, aby ji odvezli k notářce, vyšla sama schody. Na koho zůstavitelka napsala závěť, se dozvěděli až po smrti zůstavitelky.

9. Z výpovědi žalované, sestry žalobkyně, soud zjistil, že zůstavitelka byla úplně psychicky normální, sama si objednávala přes televizi šperky, telefonovala si se svou sestrou. Psaly si a telefonovaly si až do její smrti, skoro obden. Psychicky labilní byla, když jí zavolala žalobkyně, že přijede. Zůstavitelka se žalobkyně bála a musela si brát prášek na spaní, aby v klidu usnula. Zůstavitelka se žalobkyně bála od roku 2000. Tehdy žalovaná žila v [anonymizováno] ulici [anonymizováno] se svojí dcerou, byl u toho i její bývalý manžel, kdy si tam přivezli zůstavitelku. Přijela tam žalobkyně, že chce něco řešit u rodičů, napadla zůstavitelku, poškrábala jí obličej. Zůstavitelka to nikde nehlásila. Ví, že žalobkyně měla u sebe nůžky, které chtěla použít a je to i v jednom z těch hovorů, v jedné z těch nahrávek, že si na to zůstavitelka vzpomíná a žalovaná také. Zůstavitelka poznávala třetí osoby, jmenovala je svými jmény. Psala, co chce nakoupit. Žalovaná jí kupovala léky, prala jí a vařila jí. Pokud jde o prodej domu v [obec a číslo], tak s tím souhlasila. V dubnu 2011 zemřel tatínek, v září 2011 byla umístěna zůstavitelka do pečovatelského domu. Sama dávala inzeráty týkající se prodeje a v roce 2014 podepsali souhlas s prodejem, a to všechny tři, zůstavitelka, žalobkyně a žalovaná jako sestry. Potvrdila, že v pečovatelském domě byla dne 22. 6. 2017. 10. [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářka, která sepisovala předmětnou závěť, jako svědkyně uvedla, že závěť byla pořízena v roce 2017. Ve spise je standardní záznam, podle kterého se žadatel dostavil a požádal o sepis závěti. Součástí tohoto zápisu je i poučení, že si má právo vybrat jednu z forem závěti, která je upravena v občanském zákoníku a je to buď forma notářského zápisu nebo se jedná o vlastnoruční závěť. Uvedla, že jsou to již čtyři roky a ročně sepisuje více jako 400 závětí, tak si na konkrétní okolnosti nepamatuje. Ví, že žadatelka přišla v doprovodu žalovaných. Vyzvala žadatelku, aby vstoupila sama tak, jak to tradičně je. Žadatelka řekla, co si představuje, jakou závěť chce pořídit. Jasně jí řekla, co chce a ona podle její vůle závěť sepsala. Byla poučena a závěť vlastnoručně podepsala. Svědkyně předložila soudu záznam č. [spisová značka] ze dne 4. 7. 2017 a uvedla, že záznam musí být sepsán vždy na začátku každého úkonu. Jeho náležitosti upravuje kancelářský řád a musí obsahovat příslušná poučení. Žadatel, který se dostaví a žádá o sepsání notářského zápisu, musí být schopen komunikovat, musí mluvit o tom, co chce. Notář vždy sleduje, zda podle jeho vjemu žadatel chápe dosah svého jednání. O tom není určitě pochybnost. To platí zejména u starších osob, kdy notář musí vnímat jejich projevy, zda jsou orientováni v místě, čase a v osobách. Notář musí sledovat, zda je žadatel schopen projevit svoji vůli, že tu nejsou pochybnosti o tom, že vnímá notáře a to, co mu je sdělováno. Text si pořizovatel přečte a podepíše. Kdo objednal sepis notářského zápisu v tomto konkrétním případě, si nevzpomíná, ale pravděpodobně to byla žalovaná, protože má na notářku telefon z předchozích jednání. Se zůstavitelkou projednávala skutečnost, že se závěť týkala partnera jedné z dcer, když obsahem té závěti je skutečnost, že zůstavitelka si je vědoma toho, že kdyby dcery uplatnily povinný díl, tak musí dostat alespoň čtvrtinu jejich zákonného podílu. Jako notářce jí nepřísluší hodnotit, proč zůstavitel povolává za dědice někoho mimo okruh rodiny, pouze je poučen o možnosti nepominutelných dědiců, na jejich právo na povinný díl. V době pořízení této konkrétní závěti neověřovala informace o zdravotním a duševním stavu, medikaci zůstavitelky. Nepostupuje tak ani v jiných případech, když k ní přijdou starší osoby, které chtějí sepsat závěť. Nedokáže si představit, že by od nich chtěla nějakou zdravotní zprávu, když přijdou o své vlastní vůli, a jsou schopni vyjít schody do prvního patra a jasně říci, co chtějí. To dělá obecně v případech, kdy se dostavuje do nemocnic, LDN, domovů důchodců, ale i když jde do bytu nemocných lidí, kteří jsou např. po mrtvici, infarktu, onkologicky nemocní. To vždy chce dopředu lékařskou zprávu se specifikací diagnózy, medikace, zda jsou orientováni v místě, čase a o osobách a zda jsou s ohledem na charakter onemocnění chápat dosah svého jednání. Když přijdou k ní do kanceláře, jsou schopni komunikovat a jasně říct, co chtějí, tak nemá důvod odmítnout takový úkon. V tomto konkrétním případě žádnou lékařskou zprávu nevyžadovala, byla by jinak součástí spisu. Kdo v tomto konkrétním případě hradil poplatek za sepis notářského zápisu, neví i z toho důvodu, že ho nevybírá sama, ale tento poplatek je vybírán vedle v kanceláři a zvláště, když jí navazují další jednání. Ojediněle se stane, že se do kanceláře dostaví osoba, která vyvolává představu, že není orientována a v tom případě obvykle sedí v čekárně rodinný příslušník, kterému sdělí, že v tomto případě závěť nesepíše. Nevzpomíná si, že by někdy učinila výjimku z obecných pravidel, která soudu popsala. Nemá důvod.

11. Z výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], vedoucí pečovatelské služby v [obec] v letech 2016 2017, soud zjistil, že zůstavitelku zná z dřívějších let, protože byly vlastně kolegyně, neboť byla zdravotní sestra jako svědkyně. Zůstavitelka byla hodná, příjemná, sdílná, povídala o svých dcerách, vnoučatech. V domě s pečovatelskou službou byla celkem spokojená. Měla zdravotní potíže přiměřené jejímu věku, byla po operaci, zpočátku chodila o dvou francouzských holích, posléze s chodítkem. Stýkala se s ostatními klienty na chodbě, občas se zúčastnila i společných akcí, byla nekonfliktní. Nepamatuje si, kolik let tam zůstavitelka byla, ale vnímala, o čem mluví. Často plakala ohledně konfliktů v rodině. Velice často měnila názory a postoje k dané situaci. Když se tam nastěhovala, tak taková nebyla. Časově to blíže nedokáže specifikovat, protože je to už dlouho. Později byla snadno ovlivnitelná tím, kdo ji v ten den navštívil nebo kdo jí volal. Jeden den byla na straně jedné dcery a druhý den na straně druhé dcery. O majetku zůstavitelky hovořily často. Vlastnila rodinný dům, na kterém jí velmi záleželo, vybudovala ho s manželem. Pokud jde o vztah zůstavitelky k žalovanému, má za to, že nebyl žádný, protože žalovaný vždy doprovázel při návštěvě žalovanou. Nezaznamenala žádnou blízkou komunikaci mezi nimi. Párkrát viděla, že žalovaní byli navštívit zůstavitelku. V bytě zůstavitelky spolu se žalovanými nikdy nebyla, pokud je viděla, tak i ledacos zaslechla, protože byt zůstavitelky byl pět metrů od její kanceláře. Zůstavitelka si jí stěžovala na přístup žalované. Myslí si, že se často řešil majetek. Na návštěvu z června 2017 si svědkyně nevzpomněla. Poté, co jí byl předložen k nahlédnutí e-mail z 25. 6. 2017, uvedla, že je to již dlouho a nevybavuje si to. Žalobkyně nenavštěvovala často zůstavitelku vzhledem ke své práci. Tak zhruba jednou za měsíc. Pamatuje si, že zůstavitelce předávala několik balíčků od žalobkyně. Myslí si, že zůstavitelka se žalobkyní spolu celkem vycházely. Pečovatelská služba, tzn. personál, zajišťoval dohled nad podáváním léků, tj. zajištoval donášku, aby zůstavitelka věděla, kdy a jaké léky si má vzít. Zůstavitelka se jí nesvěřila, že by na ni některá z návštěv vyvíjela nátlak ohledně majetku nebo jak s ním má naložit.

12. Z výpovědi [jméno] [příjmení], dcery žalované a neteře žalobkyně soud zjistil, že pokud jde o fyzický stav zůstavitelky, tak dva až tři roky před úmrtím měla omezenou pohyblivost, byla v pečovatelském domě a sama maximálně došla na chodbu. Pokud jde o psychický stav, byl složitý. Zůstavitelka byla zastrašovaná žalovanou, to jí hodně trápilo, omezovala ji zejména v kontaktu se svědkyní. Zakazovala jí, aby svědkyni volala, volaly si potají a domluvily se, že vždy zavolá zůstavitelka, aby tam náhodou nebyla návštěva. Žalovaná vyhrožovala zůstavitelce, že jí sebere telefon. Pamatuje si na Vánoce 2016, kdy tam se svou dcerou, vlastně pravnučkou zůstavitelky, přinesly dárečky zrovna ve chvíli, kdy tam byla na návštěvě žalovaná, která vyhrotila situaci. Vyhrotila ji tak, že to skončilo tím, že na svědkyni zavolala policii. Je o tom záznam na policii, která přijela a vyslýchala ji i zůstavitelku. Tehdy svědkyně žalované řekla, že se jí lidé bojí a žalovaná se obrátila na zůstavitelku„ tak ty se mě bojíš?“ a začala jí vyhrožovat, že v tom případě za ní nebude chodit. Žalovaná se obrátila na policii a uváděla o svědkyni, že je nebezpečný člověk. Zůstavitelka v období dvou až tří let před smrtí byla hodně zmatečná, pletla jména, hodně se opakovala, co už svědkyni říkala nebo dělala. Ví, že brala léky na úzkosti a deprese. Víc pro ni nemohla udělat. Bylo nemožné jí někam vzít, protože se vlastně bála. Položené otázky chápala jak kdy, bylo to složité. Chtěla se vždy spíše bavit o dceři svědkyně, o něčem pozitivnějším. Nejbližší z rodiny poznávala. Ví, že popisovala situaci, že tam byl za ní nějaký pán, kterého neznala, a nechal jí tam nějaký lístek s číslem. Nevěděla, co to bylo za člověka. Také se svěřila, že někde byla, ale neví, kde a kdo tam byl, a že tam něco podepsala. Pamatovala si jen, že šla po točitých schodech nahoru. Že jí vlastně museli pomáhat, jinak by tam nedošla. Tím myslela žalovanou, neví, zda s přítelem. Svědkyně bydlela v roce 2015, 2016, kousek roku 2017 v bytě, kde nebyl výtah a už tehdy nebylo reálné, aby zůstavitelka chodila po schodech. Informace o svém zdravotním stavu znala. Zůstavitelku trápilo, že jí žalovaná s přítelem nechali odpojit na jejím domě plyn a elektřinu v roce 2017, když byly mrazy, má to i v hovorech, které se zůstavitelkou vedla po telefonu. Situaci s odpojením neověřovala, důvěřovala zůstavitelce. Zůstavitelka věděla, že si některý hovor nahrává. Stalo se totiž, že zůstavitelka po ní chtěla zajistit opravu zlatého prstenu, svědkyně na to neměla čas, a proto ho dala své dceři na opravu, ale bohužel už se ho nikdy nedočkala. Když ho zůstavitelka chtěla zpátky, tak jí bylo řečeno, že mají starosti se stěhováním. Pokud jde o vztahy mezi žalobkyní a zůstavitelkou, má za to, že měly velmi dobrý vztah. Nikdy od zůstavitely neslyšela, že by si stěžovala na něco zásadního, než v případě žalované. Pokud jde o vztah mezi zůstavitelkou a žalovanou, byl nestabilní. Zůstavitelka měla ze žalované strach. Ví, že žalovaní si zůstavitelku brali k sobě, ale taky slyšeli, a svědkem je její přítel, jak tam na zůstavitelku žalovaná řvala, že se tam počůrala a že jí zničila sedačku a vysloveně sprosté výrazy lítaly. Má za to, že zůstavitelka byla ovlivnitelná, když tím myslí zejména to, že podepsala něco, o čem nevěděla, co podepsala. Jí to vlastně trápilo, protože říkala, že neví, co vlastně podepsala. Navrhovala zůstavitelce, že mohou navštívit notáře a mohou to zrušit a podepsat něco, co zruší její minulé podpisy. K tomu však nedošlo. Bála se, že by pro ni svědkyně přijela, naložila jí do auta a někam odvezla, bála se toho, že by na to přišla žalovaná. Byla při každé návštěvě neklidná, bála se návštěvy žalované. Bála se, aby se neopakovalo to, co na Vánoce. Pokud jde o vztah zůstavitelky a prvního žalovaného má za to, že neměli vztah, pro zůstavitelku to byl cizí člověk. Sám za ní nešel, resp. svědkyně neví o tom, že by tam někdy šel sám. Pokud jde o vztah svědkyně k žalované jako její mamince, byl dobrý. Žalovaná však nechce, aby byl dobrý. Je konfliktní a vždy hledá nějaký problém. Žalovaná o její návštěvy nestojí, tak se nenavštěvují, a to od úmrtí dědy, kdy se začal řešit majetek, tedy od roku 2011. Nezná ani její dceru. Se žalobkyní mají dobrý vztah, stýkají se asi čtyřikrát do roka. Byla na oslavě narozenin žalobkyně v roce 2017, kde byli celá rodina kromě žalovaných. Se zůstavitelkou se stýkala často, než došlo k tomu konfliktu na Vánoce. Ví, že zůstavitelka podepsala závěť, asi ve prospěch žalovaného. Tyto informace má od notářky z [obec]. Byla přítomna dědickému řízení u notářky v [obec]. Pečovatelky věděly, čím zůstavitelka prochází, jakým psychoterorem. Pokud jde o dům, tak věděla, že po smrti dědy žalobkyně měla 1/6, žalovaná 1/6 a zůstavitelka 4/6 a ten podíl žalované šel do dražby, kde si ho koupil nějaký realitní makléř a pak si ho odkoupila žalobkyně. Zůstavitelku trápilo, že šla jedna šestina cizímu člověku.

13. Z e-mailové zprávy z 25. 6. 2017 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] sdělila žalobkyni, že v pátek zůstavitelka hrozně plakala a kácela se, že se musí do půlky července z bytu Š. vystěhovat. Říkala, že dala advokátce 40 000 Kč a vše prohrála a ještě, že 40 000 Kč dluží bývalému a z toho má velké dluhy.

14. Z výpisu z katastru nemovitostí soud zjistil, že ke dni 1. 7. 2020 byly jako vlastnice parcely par. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa], bydlení a parcely par. [číslo] zahrada na [list vlastnictví] pro obec a katastrální území u Katastrálního úřadu pro Ústecký kraj, [stát. instituce] zapsány žalobkyně s vlastnickým podílem o velikosti jedné třetiny a zůstavitelka s vlastnickým podílem o velikosti dvou třetin. U žalobkyně jsou uvedeny dva nabývací tituly, a to usnesení soudu o dědictví [číslo jednací] ze dne 4. 8. 2011 a kupní smlouva ze dne 15. 11. 2017 s právními účinky vkladu práva ke dni 7. 12. 2017.

15. Z podacích lístků soud zjistil, že žalobkyně zasílala zůstavitelce od května 2014 do prosince 2017 na adresu Domu s pečovatelskou službou v [obec] poštovní balíčky (celkem 12x.)

16. Z emailové komunikace ze dne 15. 8. 2017 soud zjistil, že žalobkyně pátrala po tom, kde zůstavitelka podepsala listinu týkající se nemovitosti a učinila též dotaz na notářku [anonymizováno] [příjmení], zda u ní zůstavitelka nesepisovala přepis 1/6 na nemovitosti [adresa žalobkyně], když notářka odpověděla, že je vázána povinností mlčenlivosti.

17. Dle lékařské zprávy MUDr. [příjmení] z 13. 6. 2013 byla zůstavitelce diagnostikována organická porucha nálady (afektivní), předepsány mimo jiných i léky Neurol a Ketilept. Dle lékařské zprávy ze dne 18. 7. 2013 lékař označuje spolupráci za dobrou, bez hostility, důvěra v jednání, diagnostikuje kromě organické poruchy nálady (afektivní) organickou poruchu osobnosti. Je zmiňována rezignace, subdeprese, pokles spontaneit a aktivit, deficit sil. Pod otazníkem je podezíravost. Tyto diagnózy se objevují i ve zprávě ze 7. 6. 2017. Je zmiňována specifická vulnerabilita, hypobulie, inerce. Dle zprávy ze dne 18. 1. 2018 se objevuje diagnóza smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence. V lékařské zprávě je popsán stav s poklesem sebeprezentace, pasivita, monotonie, hypoprosexie, horší koncentrace, sešlá, psychastenická iniciativa. Prognóza nejistá, lékař předpokládá do budoucna další komplikace, redukce aktivit, vývoj směrem k demenci, v současné době pokles vitality a kreativity, nutná stimulace – bez zájmu. Dle lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9. 6. 2020 byla ošetřující praktickou lékařkou zůstavitelky od 22. 7. 2004. Zůstavitelku v době pořízení závěti, tedy v období kolem června a července 2017 viděla a vyšetřovala jen 8. 6. 2017 formou návštěvní služby pro jiné než psychické obtíže. Léčba psychických obtíží byla plně v kompetenci MUDr. [jméno] [příjmení]. [příjmení] se proto na jmenovaného lékaře a obdržela kopii psychiatrické zprávy z 30. 4. 2020, se kterou se ztotožňuje a považuje ji za adekvátní posudek o psychických schopnostech zůstavitelky. Dle zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 30. 4. 2020 byla zůstavitelka v jeho evidenci od roku 2012 pro organické poruchy nálady v pokročilém věku. Zdravotní stav byl praktiky beze změny do roku 2016, kdy lékař popisuje známky apatie, poklesu funkční aktivity, snížení zájmu, psychastenický postoj, unavitelnost vzhledem k věku a zdravotnímu stavu. Od roku 2016 změna diagnózy na organickou poruchu osobnosti. Jako protektivní autorita je zmiňována žalovaná ve smyslu doprovodu k lékaři a zajištění lékařské péče. V roce 2017 celkově stav bez změn, kompenzována až do kontroly 17. 8. 2017, kde lékař popisuje menší známky inkonzistence, subdepresivní, další pokles úrovně osobnosti, známky podezření na počínající dementní psychosyndrom. Nešlo vyloučit ani intrapsychický konflikt jako důsledek kumulace osobních, zdravotních a existenčních problémů. Proto lékař uvádí diagnózu smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence s otazníkem. Poslední kontrola dne 18. 1. 2018, kdy lékař popisuje monotonii, sterotypii, pokles zájmu, pasivitu, nezájem, horší koncentraci, osobnost v retrogenezi. Proto uvedeny diagnózy organická porucha osobnosti a diagnóza smíšená kortikální a subkortikální vaskulární demence. Dne 8. 6. 2018 byl telefonicky informován o tom, že zůstavitelka zemřela. Žalobkyně připojila příbalové informace k léku Ketilept a Neurol popisující vedlejší účinky léků.

18. MUDr. [jméno] [příjmení] jako svědek uvedl, že se zůstavitelkou se znal od roku 2012, kdy přišla v doprovodu zdravotní sestry pro obtíže spojené se smutkem, depresí. Se zůstavitelkou navázal velmi dobrý kontakt, kvalitní vztah. Požádal ji o sepsání životopisu, kdy uvedla, že bydlí v pečovatelském domě, nebydlí v rodinném domě, který vybudovala s manželem, neboť se dcery nemohou dohodnout o prodeji. Nechtěla to rozebírat. Někdy v roce 2013, 2014 se zmínila, že probíhá nějaký konflikt. Neuváděla, kdo ho vyvolal, kdo ustoupil, což svědek respektoval. V ekonomických a sociálních otázkách se orientovala, hovořili též o kultuře, spolupráce byla dobrá v podstatě až do roku 2017. Později zjistil, že byla podezíravá, když se jí na něco zeptal, aktivně to odmítala, i když se jednalo o nevinnou otázku, co rodina a co děti. Vždy zpozorněla a ptala se, k čemu to svědek potřebuje. Nechtěla ten bolestný bod otevřít a vyřešit. V té době již měla diagnostikovánu depresivní poruchu se známkami organické poruchy osobnosti a dále emoční výkyvy. Zůstavitelku vídal obvykle 1x za tři měsíce, jak potřebovala léky. Asi v roce 2013 ho informoval personál, že se pokusila předávkovat léky. Co bylo příčinou a důvodem neví. V roce 2017 pak diagnostikoval pacientce organickou poruchu osobnosti a v srpnu 2017 bylo uvažováno o tom, resp. podezření, zda se u ní jedná o dementní projevy. Nekomunikovala jako dříve, byla monotónní, zamlklá, studená, poklesla projekce do budoucnosti. Pozoroval určitou necitlivost, stereotyp, psychickou slabost, pokles aktivity, sníženou energii, známky stárnutí nebo psychastenie, duševní pasivitu. Neměla zájem o pohovor. Nebyla agresivní, odpovídala ano – ne. V osmém měsíci roku 2017 podle pohovoru a nonverbální komunikace byla jím hodnocena jako organická porucha osobnosti, pod otazníkem měl diagnózu demence, protože viděl, že klesá dolů. Viděl projevy tělesné slabosti a pokles úrovně osobnosti. Korekce tedy vnímání nebyla porušena, věděla, kde je, ale minimálně se angažovala na pohovoru, minimálně odpovídala. Testovat postoje a psychické funkce nebylo možné, protože neodpovídala na otázky. Na tomto základě nemohl provést nějakou zevrubnější analýzu. Zůstavitelka nebyla agresivní, neohrožovala své okolí a vzhledem k tomu, co věděl z minulosti o tom předávkování prášky a vzhledem k tomu, že měla ještě další diagnózy, jako hepatopatie a artróza, tak velmi zvažoval přidat další léky a nakonec tyto nepředepsal, například na zlepšení paměti. Předepsaná terapie byla podle něj vhodná a fungovala dobře. V roce 2017 přicházela s doprovodem a věděla, kde je a jasně spolupracovala, byla pod dohledem. Dle svědka byla schopna v té době jednat, ale k této otázce se musí vyjádřit soudní znalec, který musí mít veškeré podklady. V roce 2018 už viděl zcela jasný obraz poklesu osobnosti a hodnotil jej jako dementní psychosyndrom. Při poslední návštěvě odpovídala ano - ne. Neobešla se bez protektivní pomoci rodiny. Po půl roce ho personál informoval o tom, že pacientka zemřela. Práce se zůstavitelkou nebyla problematická, na začátku se chovala korektně a důstojně, pozoroval velkou snahu o sjednocení rodiny. Zároveň však nevyžadovala ani nechtěla žádnou pomoc od třetích osob při řešení problémů v rodině. Připouští, že někdy náhled pacienta může být teoreticky patologický, což je možné vyřešit v rámci psychoterapie, kdy lze depresivní postoj změnit. Je však nutné, aby pacient s tímto souhlasil.

19. Z výpovědi svědkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], ošetřující lékařky zůstavitelky, soud zjistil, že čerpala informace ze své zdravotní dokumentace. Zůstavitelku převzala do péče 22. 7. 2004, kdy se léčila pro poruchy srdečního rytmu a pro poruchy pohybového aparátu, což vedlo k pohybovému omezení. Zůstavitela dojížděla do její ordinace. Poté, co se dostala do domu s pečovatelskou službou, jí svědkyně vyšetřovala formou návštěv v pečovatelském domě. Asi od roku 2012 začala docházet do psychiatrické ambulance. Domnívá se, že to bylo iniciováno svědkyní, protože trpěla depresemi, nespavostí (poruchami spánku), byla úzkostná, subdepresivní. Ošetřujícím lékařem byl od roku 2012 pan doktor [příjmení], odborný psychiatr. Svědkyně dojížděla do domu s pečovatelskou službou zpočátku pravidelně jednou za měsíc, posléze sporadicky jednou za dva až tři měsíce nebo podle potřeby. Zůstavitelka také nevyužila všechny její návštěvy, když byla třeba hospitalizovaná. Stěžovala si hlavně na pohybový aparát, podrobila se operaci páteře a pravého kolenního kloubu. Také byla hospitalizována kvůli ischemické srdeční chorobě a arytmii. Jednalo se o rok 2005. Její psychický stav byl řešen v psychiatrické ambulanci, kam zřejmě docházela pravidelně a svědkyně od pana doktora [příjmení] nedostávala pravidelné zprávy. U svědkyně si občas stěžovala na nespavost, na úzkosti, příčinu však neudávala. Uváděla, že je napjatá. Do bližších rodinných záležitostí nezasahovala. Léky jí předepisovala, a to na pohybový aparát, srdce a zažívací obtíže. V nepřítomnosti doktora [příjmení] jí též předepisovala léky na úzkost a nespavost. Myslí si, že při sporadických návštěvách zůstavitelka vnímala a věděla, o čem mluví, chápala položené otázky. Vybavuje si, že usilovala o přešetření svých pohybových potíží a byla docela nešťastná z toho, že její potíže nelze řešit operativně, ale konzervativně jako doposud. Zůstavitelku vyšetřovala 8. 6. 2017 formou návštěvní služby pro jiné než psychické obtíže. V jakém byla psychickém stavu, si nepamatuje, nemá žádnou poznámku ve své zdravotnické dokumentaci. V té době již dojížděla do psychiatrické ambulance doktora [příjmení]. Pokud by se v červnu 2017 při její návštěvě zůstavitelka ztrácela v čase a místě, určitě by indikovala akutní návštěvu psychiatra. To se nestalo.

20. Ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví – odvětví psychiatrie, specializace gerontopsychiatrie [celé jméno znalce] [číslo] ze dne 25. 4. 2022 soud zjistil, že na základě medicinských dokladů zůstavitelka trpěla v době sepisu závěti organickou depresivní poruchou a organickou poruchou osobnosti. Ve vztahu k sepisu závěti dne 4. 7. 2017 je forenzně určující diagnóza organické poruchy osobnosti. Tato duševní porucha vedla ke snadné ovlivnitelnosti a manipulovatelnosti posuzované a měla zásadní dopad na její schopnost rozpoznávací a ovládací, když nebyla schopna posoudit následky svého jednání a toto své jednání ovládnout. Znalec součástí znaleckého posudku učinil výpis ze soudního spisu, zdravotnické dokumentace. Organická porucha osobnosti je duševní porucha způsobená dysfunkcí mozku, kterou charakterizují změny navyklých a pro jedince typických vzorců chování s abnormálními projevy emocí, potřeb a impulzů, stejně jako kognitivních funkcí, poznávání a myšlení. Výrazně jsou postiženy funkce exekutivní – schopnost plánovat, rozhodovat se, předvídat pravděpodobné osobní a sociální souvislosti, vytrvat u cílevědomé činnosti, zvláště časově náročnější s pozdějším dosažením cíle. Postižení intelektu a paměti může být jen mírné, pro laika nepostřehnutelné. K typickým příznakům patří emoční labilita či apatie, nadměrná podezíravost a zaujetí určitým tématem. Ačkoli se nejedná o demenci projevující se těžkou poruchou kognitivních funkcí provázenou nesoběstačností, ve vztahu k činění právních úkonů se jedná o stejně závažnou duševní poruchu. Jedinci, kteří jí trpí, jsou velmi snadno ovlivnitelní, sugestibilní a manipulovatelní, mohou pod vlivem okolí jednat v rozporu se svými předchozími úmysly a způsobem, kterým způsobí újmu sami sobě nebo i dalším osobám. Znalec při výslechu setrval na závěrech znaleckého posudku a zodpověděl položené dotazy.

21. Z insolvenčního rejstříku vedeného [název soudu], čj. [insolvenční spisová značka] ze dne 30. 4. 2014 soud zjistil, že byl zjištěn úpadek druhé žalované a povoleno řešení úpadku oddlužením. Z výpisu z centrální evidence exekucí vyplývalo, že k datu 18. 6. 2020 bylo evidováno na jméno žalované osm exekučních řízení.

22. Ze spisu Policie ČR [anonymizováno] [číslo] 2017 soud zjistil, že zůstavitelka dne 2. 10. 2017 učinila oznámení na policii, podle kterého je majitelkou čtyř šestin domu na adrese [adresa], kdy jednu šestinu vlastní žalobkyně a jednu šestinu druhá žalovaná. Zůstavitelka bydlí v pečovatelském domě. Dům je na prodej, vše kolem domu obstarává druhá žalovaná. Druhá žalovaná zjistila, že na domě probíhají lehké stavební úpravy, domnívá se, že žalobkyně a její přítel si chtějí dům ponechat pouze pro sebe. Žalobkyně jí vyhazuje z domu věci, kam je dává, neví. Od notářky se dozvěděla, že žalobkyně má vyslovenou insolvenci a tudíž je problém s její částí domu, jelikož její část, tedy jednu šestinu měl odkoupit někdo z [obec] a žalobkyně to od něj chtěla posléze koupit do svého vlastnictví. Myslí si, že to bylo z její strany podvodné jednání. Žalobkyně v podaném vysvětlení uvedla, že se rozhodla postupně se do domu přestěhovat spolu s přítelem, když od pana [příjmení] odkoupila jeho podíl. Podáním doručeným dne 24. 10. 2017 učinila žalobkyně oznámení na neznámého pachatele kvůli stržené jmenovce z její nové schránky, kvůli vyměněnému zámku. Dle úředního záznamu ze dne 23. 11. 2017 zůstavitelka uvedla, že se k věci již nebude blíže vyjadřovat a nechce nic řešit. Šlo jí pouze o to, že se žalobkyně chystá nastěhovat do domu s cizím mužem, kterého nezná, když zůstavitelka vlastní čtyři šestiny domu, kdežto žalobkyně jen jednu šestinu. Dne 7. 12. 2017 byla věc vyhodnocena jako občanskoprávní spor a založena.

23. Ze spisu Policie ČR [anonymizováno] [číslo] 2018 soud zjistil, že zůstavitelka dne 17. 1. 2018 učinila oznámení policii, že má dlouhodobý spor se svou dcerou – žalobkyní, která je hlášena na adrese [adresa žalobkyně], ale nebydlí zde, pouze sem dojíždí. Kde dcera bydlí, neví, někde v [obec]. Její dcera je majitelka čtvrtiny domu, zůstavitelka je majitelka tří čtvrtin domu. V současné době v domě provedla nějaké stavební úpravy, které zůstavitelce nesdělila a se kterými nesouhlasí. Žalobkyně ji nenavštěvuje. Do domu má přístup, ale raději tam nechodí, žalobkyně by chtěla, aby tam šla, ale je to od ní falešné. Od domu má klíče i druhá dcera, ale tato chodí jen na zahradu. Žalobkyně odstranila ze schránky domu jméno zůstavitelky a dala tam svoje a nějakého přítele. Chodí tam cizí lidé, s čímž zůstavitelka nesouhlasí. Dále žalobkyně nesouhlasí s prodejem domu. Žalobkyně podává proti druhé žalované neustále nějaká nesmyslná oznámení, která řeší policie. Věc byla postoupena [stát. instituce], kdy zůstavitelka dne 2. 2. 2018 doplnila, že o odstranění jmenovky jí řekla druhá žalovaná, která zůstavitelce sdělila, že žalobkyně byla v domě ve dnech 30. 10. 2017 a 1. 11. 2017, kdy po této návštěvě zjistila odstranění jména zůstavitelky ze schránky, na které bylo dopsáno, že zůstavitelka zde 6 let nebydlí. Policie ČR dne 12. 2. 2018 vyhodnotila tento spor jako občanskoprávní a oznámení o stržení jmenovky bylo vyčleněno jako přestupek proti občanskému soužití a zasláno na [stát. instituce].

24. Dle potvrzení Úřadu práce ČR, Kontaktní pracoviště [obec], čj. [číslo] ze dne 20. 5. 2020 druhá žalovaná poskytovala péči zůstavitelce od 8. 4. 2009 do 4. 9. 2011, stupeň závislosti II. Příspěvek na péči přiznán od února 2014. Zůstavitelka byla od 11. 7. 2011 do 2. 9. 2011 a od 19. 7. 2010 do 29. 7. 2010 v ústavní péči zdravotnického zařízení. Dle potvrzení Úřadu práce, Kontaktní pracoviště [obec] čj. [číslo] ze dne 20. 5. 2020 druhá žalovaná poskytovala péči zůstavitelce od 1. 3. 2017 do 12. 5. 2018, stupeň závislosti II. Zůstavitelka byla od 6. 5. 2018 do 12. 5. 2018 v ústavní péči zdravotnického zařízení.

25. Soud neprovedl dokazování nahrávkami zůstavitelky, když se jedná o projevy osobní povahy zůstavitelky, kdy může dojít k zásahu do práva na osobnost. Ochrany osobnosti zemřelé osoby se mohou domáhat všechny osoby blízké (viz ustanovení § 82 odst. 2 občanského zákoníku). Zároveň jimi měly být prokazovány skutečnosti, které lze prokázat jinými důkazními prostředky. V posuzovaném případě pak nejde o spor, kde by proti sobě stála strana, která je ve slabším postavení (např. zaměstnanec vůči zaměstnavateli apod.). Žalovaná jako dcera zůstavitelky souhlasila s provedením důkazu nahrávkami předloženými žalobkyní, žalobkyně jako dcera zůstavitelky nesouhlasila s provedením důkazu nahrávkami předloženými žalovanou. Soud dále neprovedl dokazování čestným prohlášením ze dne 6. 7. 2020 realitní makléřky [jméno] [příjmení] o jednání ze srpna 2011 ohledně prodeje domu [ulice a číslo] v [obec], e-mailem ze dne 16. 7. 2018 [jméno] [příjmení] o provedení opravy elektrické instalace dne 10. 1. 2018, e-mailem ze dne 16. 3. 2015, ze dne 22. 2. 2017, ze dne 26. 12. 2016, ze dne 29. 6. 2016 [jméno] [příjmení], ze dne 8. 1. 2017, oznámením žalované o nevhodném chování žalobkyně ze dne 7. 5. 2014, neboť nemají časovou a věcnou souvislost s předmětem sporu, týkají se chování žalované v jiných situacích.

26. Takto prokázané dílčí skutečnosti shrnul soud v celkovém skutkovém stavu věci, který posoudil podle práva.

27. Podle ustanovení § 581 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník“) není-li osoba plně svéprávná, je neplatné právní jednání, ke kterému není způsobilá. Neplatné je i právní jednání osoby jednající v duševní poruše, která ji činí neschopnou právně jednat.

28. Podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb. o zvláštních řízeních soudních (dále jen „ z. ř. s.“) v případě, že pro vyřešení sporu o dědické právo je třeba prokázat skutečnosti, které jsou mezi dědici sporné, soud usnesením odkáže toho z účastníků, jehož dědické právo se jeví se zřetelem k okolnostem případu jako nejslabší, aby své právo uplatnil žalobou; k podání žaloby určí lhůtu, která nesmí být kratší než 2 měsíce. Podle ustanovení § 170 odst. 2 z. ř. s. nebyla-li žaloba ve lhůtě podána, bylo-li řízení o žalobě zastaveno nebo byla-li žaloba odmítnuta, platí, že spor o dědické právo byl vyřešen v neprospěch toho, kdo měl své právo uplatnit žalobou.

29. Podle ustanovení § 587 odst. 1 občanského zákoníku kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

30. Podle ustanovení § 1538 občanského zákoníku kdo sepisuje veřejnou listinu o závěti, přesvědčí se, zda se projev poslední vůle děje s rozvahou, vážně a bez donucení.

31. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je částečně důvodná. Žaloba byla podána včas, ve lhůtě stanovené v usnesení Okresního soudu v Lounech č. j. [číslo jednací] ze dne 15. 5.2019, které nabylo právní moci dne 17. 12. 2019, žaloba byla podána dne 14. 2. 2020. Soud shledal, že žalobkyně má aktivní legitimaci k podání žaloby, když postavení žalobkyně je určeno obsahem rozhodnutí soudu vydaného dle ustanovení § 170 odst. 1 z.ř.s. Žalovaní mají pasivní legitimaci, když jsou ostatními účastníky řízení o dědictví, kteří se ke sporné otázce stavějí odmítavě (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 30 Cdo 2537/2003). Žaloba podaná účastníkem řízení o dědictví na základě odkazu vydaného soudem v řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních), není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není, ve smyslu ustanovení § 80 o.s.ř., naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení není třeba tvrdit a prokazovat. Pokud se však odkázaný účastník řízení o dědictví domáhá určení něčeho jiného, než k čemu byl usnesením soudu v řízení o dědictví odkázán, nebo jde-li žaloba nad rámec tohoto usnesení, nemusí tím být omezena možnost žalobu věcně projednat a o uplatněném nároku rozhodnout, předpokladem k projednání takové žaloby je však prokázání naléhavého právního zájmu na požadovaném určení (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 4332/2017). Soud tedy shledal, že v případě žalobního návrhu uvedeného ve výroku I., podle kterého by bylo určeno, že žalobkyně a žalovaná jsou dědičkami po zůstavitelce, není třeba tvrdit a prokazovat naléhavý právní zájem. Soud má za to, že poučení, kterého se žalobkyni dostalo, je formulováno správně a úplně. Jak vyplývá z řady rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR týkající se předchozí právní úpravy, výrok usnesení vydaného v řízení o dědictví (nyní o pozůstalosti) závisí na konkrétní procesní situaci- žalobní petit zní buď na určení, že žalobce je dědicem po zůstaviteli nebo žalovaný (některý ze žalovaných) není dědicem po zůstaviteli, popřípadě, že žalovaný (některý z nich) není zůstavitelovým dědicem ze závěti, je-li jinak jeho dědické právo ze zákona nepochybné (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ČR 21 Cdo 5145/2015). V posuzovaném případě první žalovaný nebyl v žádném příbuzenském vztahu k zůstavitelce a není dědicem podle zákonné posloupnosti. Soud se ztotožňuje s odůvodněním usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, podle kterého je správný závěr okresního soudu a žalobkyně a druhá žalovaná jako pozůstalé dcery byly odkázány k podání žaloby na určení, že jsou dědičkami po zůstavitelce. Z ustanovení § 1642 a násl. občanského zákoníku vyplývá, že nepominutelný dědic za situace, kdy ani částečně nenabývá pozůstalost, je pouze věřitelem dědiců zůstavitele a nesvědčí mu dědické právo po zůstaviteli (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 21 Cdo 4392/2017). Soud proto žalobu, podle které by bylo určeno, že žalovaný není dědicem ze závěti zůstavitelky, zamítl, když má za to, že žalobkyně nemá na tomto určení naléhavý právní zájem. Spor mezi účastníky je vyřešen výrokem I. rozsudku.

32. V nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 173/2013 ze dne 20. 8. 2014 tento soud shledal, že důkazní standard„ zcela jednoznačného skutkového závěru“ a„ bez jakéhokoliv náznaku pravděpodobnosti“ používaný v ustálené judikatuře Nejvyššího soudu pro prokázání jednání v duševní poruše za účelem zneplatnění takového jednání za nadměrně vysoký. Takový standard narušuje spravedlivou rovnováhu mezi relevantními protichůdnými zájmy a v důsledku porušuje právo na ochranu majetku osob s duševním postižením, pokud daným jednáním byl negativně zasažen majetek těchto osob. Spravedlivá rovnováha mezi soupeřícími oprávněnými zájmy bude nejlépe dosažena stanovením vysoké míry pravděpodobnosti prokázání, že plně svéprávná osoba jednala v duševní poruše, která ji v daný moment činila neschopnou právně jednat. Pro učinění závěru o dosažení této vysoké míry pravděpodobnosti soudy, rozhodující o aplikaci § 581 věty druhé nového občanského zákoníku (§ 38 odst. 2 původního občanského zákoníku), musí pečlivě posoudit všechny v tomto ohledu relevantní okolnosti a důkazy. V posuzovaném případě dospěl znalec, specialista z oboru gerontopsychiatrie, k závěru, že zůstavitelka trpěla v době sepisu závěti konkrétní duševní poruchou, a to organickou poruchou osobnosti, která vedla ke snadné ovlivnitelnosti a manipulovatelnosti a měla podstatný vliv na snížení jejích schopností rozpoznávacích a ovládacích. Znalec při svém výslechu znalecký posudek obhájil a zodpověděl vznesené dotazy. Znalec vycházel z lékařských záznamů MUDr. [příjmení] a z toho, že mezi žalobkyní a žalovanou byly konflikty, a to i ohledně nemovitosti. Závěry znalce korespondují s výsledky dokazování. Konfliktní vztahy mezi žalobkyní a žalovanou a neshody ohledně nemovitosti jsou nepochybné a vyplývají z obsahu celého spisu, z výpovědí svědků, ze vzájemných vyjádření stran sporu i z lékařských zpráv a výslechu MUDr. [příjmení]. Těmto negativním rodinným vztahům čelila osoba psychicky nemocná, které byla diagnostikována psychiatrická porucha a MUDr. [příjmení] byla pozorována od roku 2013 hypobulie (oslabení vůle, schopnosti se rozhodovat, zhoršená koncentrace), kdy tato je popisována i dle jeho zprávy ze dne 7. 6. 2017. Dále vzal soud za prokázané z výpovědi žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení], že zůstavitelka měnila názory a postoje, a to podle toho, s kým hovořila. Častou změnu názorů potvrdila i svědkyně [jméno] [příjmení], která uvedla, že zůstavitelka byla jeden den na straně žalobkyně a druhý den na straně žalované. Snadná ovlivnitelnost zůstavitelky a častá změna názoru vyplývá i ze skutečnosti, že dne 2. 10. 2017 byla zůstavitelka schopna učinit podání na policii proti žalobkyni, aby pak dne 23. 11. 2017 uvedla, že nic nechce řešit. Zůstavitelka vycházela při podání obou oznámení na policii z informací o situaci v nemovitosti od druhé žalované. Soud považuje za věrohodnou výpověď jak žalobkyně, tak i žalované ohledně vztahu zůstavitelky k druhé dceři, tj. že podle žalobkyně měla„ strach z druhé žalované“ a podle žalované byla zůstavitelka„ psychicky labilní, když jí zavolala žalobkyně, že přijede a žalobkyně se bála.“ To ostatně dokládá i fakt, že žalobkyně a žalovaná k důkazům navrhly záznam rozhovorů se zůstavitelkou, a to na podporu svých tvrzení o obavách z druhé dcery (v případě žalobkyně viz podání ze dne 7. 7. 2020, v případě žalované viz protokol z jednání ze dne 10. 9. 2020). Zůstavitelku si nahrávala i svědkyně [jméno] [příjmení]. Také soudní znalec potvrdil, že to může být projev ovlivnitelnosti, kdy v momentě, kdy je s jednou dcerou, je pod jejím vlivem. Přesto, že měla dle žalobkyně zůstavitelka ze žalované strach, vídala se s ní velmi často (viz lékařská zpráva MUDr. [příjmení] ze dne 31. 3. 2017). Přesto, že se dle žalované zůstavitelka měla bát žalobkyně, tak si se žalobkyní telefonovaly, navštěvovaly se a zůstavitelka se v srpnu 2017 zúčastnila oslavy narozenin žalobkyně (viz vyjádření žalobkyně, fotografie, výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Znalec uvedl k organické poruše osobnosti, že se jedná o stejně závažnou poruchu ve vztahu k činění právních jednání jako demence. Popsal, jak se tato porucha projevuje, jako je emoční labilita (viz k tomu výše uvedené výpovědi žalobkyně a žalované), apatie (viz lékařské zprávy MUDr. [příjmení] ve znaleckém posádku o apatii a inerci), nadměrná podezíravost (viz lékařská zpráva MUDr. [příjmení] ve znaleckém posudku, výpověď MUDr. [příjmení]), postižení intelektu a paměti (viz výpověď žalobkyně, výpověď [jméno] [příjmení] o podpisu listiny, o kterých zůstavitelka nevěděla, co podepsala, viz též výpověď MUDr. [příjmení]). Znalec ve znaleckém posudku dále uvedl, že postižení intelektu a paměti může být pro laika nepatrné. Proto je možné, že si notářka nemusela všimnout těchto postižení na straně zůstavitelky. Notářka si pak nepamatovala přesně okolnosti sepisu závěti, popsala obecně svůj postup. Postižení intelektu a paměti zůstavitelky pak vyplývá i ze spisu policie, kdy zůstavitelka zaměnila žalobkyni za žalovanou, pokud jde o vyslovenou insolvenci a z toho vyplývající důsledky na vlastnictví domu, na kterém zůstavitelce velmi záleželo. Z výpovědi žalobkyně vyplývá, že dle zůstavitelky to byli žalovaní, kteří na ni byli hodní, odvezli jí a dali jí něco podepsat a že zůstavitelka věděla jen, že se jednalo o dárek pro prvního žalovaného. Svědkyně [jméno] [příjmení] potvrdila, že i jí se zůstavitelka svěřila, že neví, co podepsala. Věc pak již nechtěla řešit. V řízení bylo dále prokázáno výpovědí notářky a výpovědí prvního žalovaného, že zůstavitelku, která již byla sama nepohyblivá, doprovodili k notářce žalovaní. Zůstavitelka jednala pod vlivem žalovaných. Věrohodnost výpovědí žalobkyně a svědků nebyla v řízení zákonem stanoveným způsobem zpochybněna. Odmítat svědeckou výpověď jen z důvodu příbuzenského nebo přátelského vztahu účastníka ke svědkovi by odporovalo smyslu a účelu zákona. Výpověď žalobkyně, svědkyně [příjmení], [jméno] [příjmení] pak soud považuje za věrohodné i s ohledem na jimi popsané projevy chování zůstavitelky, které odpovídá lékařským zprávám MUDr. [příjmení] a dalším výsledkům dokazování (viz výpověď žalobkyně o sníženém zájmu o aktivity u zůstavitelky, výpověď žalobkyně a svědkyně [příjmení] o opakování příběhů ze strany zůstavitelky a MUDr. [příjmení] popsaná ruminace, monotonie, snížená aktivita zůstavitelky ve zprávách obsažených ve znaleckém posudku, výpověď svědkyně [příjmení] o časté změně názorů a postup zůstavitelky v případě podání trestního oznámení). Jak vyplývá ze znaleckého posudku, na duševní změny a projevy je u zůstavitelky možné pohlížet v čase jako na kontinuum, kdy se nejprve objevila porucha nálady, v rozvoji které hrály roli i faktory exogenní – psychosociální (konflikty v rodině, mezi dcerami, ohledně předmětné nemovitosti) a s postupnou progresí se dále rozvíjely a prohlubovaly organické změny osobnosti a narůstal kognitivní deficit až do klinicky zcela jednoznačného rozvinutého syndromu demence. Znalec při výslechu potvrdil, že i vedlejší diagnóza zůstavitelky organická deprese může zhoršovat kognitivní funkce a kognitivní dysfunkce mohla mít ještě závažnější vliv, když po měsíci tam už MUDr. [příjmení] stanovil demenci pod otazníkem. U zůstavitelky se nejednalo o stav přechodný, který by měl výkyvy, ale naopak, o stav, který se zhoršoval. Znalec nebyl schopen přesně uvést, zda ovládací a rozpoznávací schopnosti byly zcela vymizelé, a nebo podstatně snížené, ale i s podstatným snížením těchto schopností judikatura spojuje neplatnost právního jednání (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 22. 1. 2018 sp. zn. 21 Cdo 5196/2016). Soud má za to, že s vysokou mírou pravděpodobnosti zůstavitelka jednala při pořízení závěti v duševní poruše, která jí činila k danému jednání právně nezpůsobilou. Předmětná závěť je tak neplatná. Z výše uvedených důvodů soud žalobě v rozsahu uvedeném ve výroku I. vyhověl.

33. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že v případě duševní poruchy, pro kterou by zůstavitelka nebyla dostatečně nadána vlastní vůlí k určitému právnímu jednání, tak vůči ní by nemohlo být jednáno pod nátlakem ve smyslu § 587 občanského zákoníku, neboť je nezbytné, aby tato osoba byla schopna registrovat okolnosti, které jsou jí jako reálné předkládány, tedy chápat, že je po ní vynucováno něčím, co hrozící není oprávněn provést nebo sice je oprávněn provést, ale nesmí tím hrozit, aby jí pohnul k určitému právnímu jednání, což u osoby se špatným duševním stavem není možné. Podle právní teorie i judikatury není úkon učiněn svobodně, je-li jednáno z důvodu psychického donucení, tedy z důvodu bezprávné výhrůžky. Bezprávnou výhrůžkou je taková hrozba, pod jejímž vlivem je osoba pohnuta k určitému právnímu úkonu. Bezprávnou výhrůžkou je výhrůžka, kterou je vynucováno něco, co nesmí být vynucováno, přičemž může spočívat v tom, že je vyhrožováno něčím, co hrozící vůbec není oprávněn provést, nebo co sice oprávněn provést je, ale nesmí tím hrozit tak, aby někoho pohnul k určitému právnímu úkonu. Mezi bezprávnou výhrůžkou a právním jednáním musí být příčinná souvislost. Z ustanovení § 587 odst. 1 občanského zákoníku a jeho dikce„ má právo namítnout neplatnost právního jednání“ vyplývá, že občanský zákoník spojuje s bezprávnou výhrůžkou následek v podobě relativní neplatnosti právního jednání. V ustanovení § 587 občanského zákoníku je chráněna právě jen osoba, které bylo vyhrožováno s cílem donutit ji k určitému právnímu jednání ve smyslu § 586 občanského zákoníku. Proto také jen tato osoba má právo dovolat se neplatnosti právního jednání, k němuž byla donucena hrozbou násilí, která vzbudila její důvodnou obavu.

34. O náhradě nákladů řízení pak bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odstavec 2 o.s.ř., dle kterého, měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popř. vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Projednává-li soud ve společném řízení více věcí, považuje se každá z těchto věcí při rozhodování o náhradě nákladů řízení za samostatnou. U každé takové věci je proto třeba samostatně posoudit míru úspěchu a neúspěchu a stanovit, zda je dána povinnost k náhradě nákladů řízení. Žalobkyně měla úspěch co do co požadavku na určení dle výroku I. a neúspěch co do požadavku na určení dle výroku II. Žalovaní pak měli v řízení postavení nerozlučných společníků. Každá strana tak měla úspěch v polovině žalovaných nároků. Soud proto rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

35. Dle ustanovení § 148 odst. 1 o. s. ř. stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu vznikly náklady spojené se zpracováním znaleckého posudku. Protože při vydání rozsudku nebyla známa celková výše těchto nákladů, soud rozhodl v souladu s ustanovením § 155 odst. 1 o. s. ř. o povinnosti k náhradě těchto nákladů jen co do základu. Ke dni vyhlášení rozsudku byla určena pouze část nákladů znalce [celé jméno znalce] za zpracování písemného znaleckého posudku ve výši 12 600 Kč na základě usnesení Okresního soudu v Lounech čj. 11 C 22/2020-290 ze dne 2. 5. 2022. Samostatným usnesením Okresního soudu v Lounech čj. 11 C 22/2020- 391 ze dne 20. 10. 2022 pak byla určena výše nákladů spojených s výslechem znalce. Žalobkyně měla v řízení úspěch v rozsahu 50 % a žalovaní v rozsahu 50 %. Soud proto rozhodl, že každá strana ponese polovinu výše uvedených nákladů státu.

Poučení