11 C 221/2020 - 143
Citované zákony (13)
- Občanský soudní řád, 99/1963 Sb. — § 142 odst. 1 § 142 odst. 2 § 148 odst. 1
- Vyhláška o obecných požadavcích na využívání území, 501/2006 Sb. — § 20 odst. 3
- občanský zákoník, 89/2012 Sb. — § 1 odst. 1 § 555 odst. 1 § 1140 odst. 1 § 1140 odst. 2 § 1143 § 1144 odst. 1 § 1147 § 1274 odst. 1 § 1276 odst. 1
Rubrum
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozený dne [Datum narození žalobce A] bytem [Adresa žalobce A] b) [Jméno žalobce B], narozená dne [Datum narození žalobce B] bytem [Adresa žalobce A] oba zastoupeni advokátkou [Jméno advokátky] sídlem [Adresa advokátky] proti žalovanému: [Jméno žalovaného], narozený dne [Datum narození žalovaného] bytem [Adresa žalovaného] zastoupený advokátem [Jméno advokáta] sídlem [Adresa advokáta] o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví takto:
Výrok
I. Zrušuje se podílové spoluvlastnictví žalobců a) a b) a žalovaného k pozemkům parc. č. [číslo] a parc. č. [číslo], to vše v obci a katastrálním území [adresa], zapsané na listu vlastnictví č. [číslo] u Katastrálního úřad pro [název], Katastrální pracoviště [adresa].
II. Do společného jmění manželů žalobců a) a b) se přikazuje nemovitá věc v obci a katastrálním území [adresa], zapsaná na listu vlastnictví č. [číslo] u Katastrálního úřad pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], a to nově vymezený pozemek parc. č. [číslo] dle geometrického plánu č. [číslo] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], ověřeného dne 19. 7. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] pod č. [číslo] a schváleného Katastrálním úřadem pro [název], Katastrálním pracovištěm [adresa] dne 26. 7. 2022, pod sp. zn. [číslo], který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.
III. Do výlučného vlastnictví žalovaného se přikazuje nemovitá věc v obci a katastrálním území [adresa], zapsaná na listu vlastnictví č. [číslo] u Katastrálního úřad pro [název], Katastrální pracoviště [adresa], a to nově vymezený pozemek parc. č. [číslo] dle geometrického plánu č. [číslo] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], ověřeného dne 19. 7. 2022 [tituly před jménem] [jméno FO] pod č. [číslo] a schváleného Katastrálním úřadem pro [název], Katastrálním pracovištěm [adresa] dne 26. 7. 2022, pod sp. zn. [číslo], který je nedílnou součástí tohoto rozhodnutí.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
V. Žalobci a) a b) jsou povinni společně a nerozdílně zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.: [č. účtu], VS: [var. symbol], na nákladech řízení, které nesl stát, částku ve výši 50 %, která bude vyčíslena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
VI. Žalovaný je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu ve Frýdku-Místku č.: [č. účtu], VS: [var. symbol], na nákladech řízení, které nesl stát, částku ve výši 50 %, která bude vyčíslena v samostatném usnesení, a to do tří dnů od právní moci tohoto usnesení.
Odůvodnění
1. Žalobci a) a b) se žalobou doručenou soudu dne 30. 10. 2020 domáhali zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví žalobců a) a b) o velikosti podílu id. a žalovaného o velikosti podílu id. k nemovitým věcem zapsaným v katastru nemovitostí vedeném Katastrálním úřadem pro [název], Katastrálním pracovištěm [adresa] na LV č. [číslo] pro obec a k. ú. [adresa], a to pozemku parc. č. [číslo], o výměře 2 040 m2, trvalý travní porost a pozemku parc. č. [číslo], o výměře 5 083 m2, trvalý travní porost (dále jen „nemovité věci“), s tím, aby spoluvlastnictví bylo zrušeno a výše uvedené nemovité věci připadly do společného jmění manželů žalobců a) a b) za náhradu vůči žalovanému v původní výši 7 365,53 Kč, resp. ve výši 129 334 Kč. Žalobci odůvodnili žalobu tím, že již v minulosti vyzvali žalovaného k jednání o zrušení a vypořádání předmětu sporu, když žalobci již nemají zájem setrvat v podílovém spoluvlastnictví, avšak k dohodě nedošlo. Pro účely tohoto řízení žalobci nechali vypracovat znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO], který ohodnotil nemovité věci na celkovou částku 14 731,06 Kč. Dále zjistili, že přes pozemek parc. č. [číslo] prochází koridor pro migraci zvěře a je zde povolena jen zemědělská činnost, proto rozparcelování a změna účelového určení je neproveditelná. Žalobci mají za to, že reálné rozdělení je v praxi nerealizovatelné, jednak s ohledem na shora uvedené a jednak na skutečnost, že žalovaný nemá možnost přístupu na nemovité věci. Správu nemovitých věcí provádějí žalobci (pravidelná údržba, obhospodařování a zušlechťování), neboť žalovaný nejeví o nemovité věci zájem. I platbu daně z nemovitosti platili až do roku 2006 právě žalobci. V průběhu řízení se žalobci nebránili ani smírnému vyřešení věci, tedy reálnému rozdělení nemovitých věcí podle výše jejich podílů, avšak za podmínky, že žalovaný si zajistí vstup na případně nově rozdělený pozemek ze sousedního pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] formou pozemkové služebnosti. K tomuto nicméně nedošlo, a proto setrvali na zrušení podílového spoluvlastnictví a přikázání nemovitých věcí do SJM žalobců za náhradu, když žalobci prokázali solventnost k výši přiměřené náhrady.
2. Žalovaný sdělil, že v minulosti mezi účastníky došlo ke shodě na zrušení spoluvlastnictví, nikoli už ke shodě na způsobu jeho vypořádání. Žalovaný měl a stále má zájem o předmětné nemovité věci. Mezi účastníky v minulosti vznikaly spory i ohledně společného hospodaření, proto na rozdíl od žalobců navrhoval reálné rozdělení nemovitostí dle výše spoluvlastnických podílů a nesouhlasil s přikázáním nemovitostí do společné jmění manželů žalobců. Žalovaný má za to, že pozemek je ze zákona reálně dělitelný, kdy skutečnost, že na pozemku je „povolena jen zemědělská činnost“ nebo „existence koridu migrace zvěře“ nemá žádný vliv na právní dělitelnost pozemku, neboť rozdělení pozemku je pouze geodetickým úkonem a nikoli reálnou změnou v terénu. Předmětné pozemky o celkové výměře 7 123 m2 lze rozdělit na dva pozemky, každý o velikosti cca 3 561 m2, a to aniž by došlo k jejich znehodnocení. Žalovaný navrhl, aby nově oddělená část pozemku nacházející se převážně na parc. č. [číslo] připadla žalobcům a) a b) a nově oddělená část pozemku nacházející se převážně na parc. č. [číslo] žalovanému, který předběžně projednal možnost odkupu nebo zřízení věcného břemene přes sousední pozemek parc. č. [číslo] za účelem zajištění přístupu. Žalovaný v průběhu řízení předložil soudu Smlouvu o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti přes pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa]. Žalovaný se následně zavázal předložit soudu smlouvu o zřízení pozemkové služebnosti ve prospěch nově vymezeného pozemku parc. č. [číslo]. S vlastníkem sousedního pozemku se nepodařilo podepsat smlouvu o zřízení věcného břemene in rem, toliko smlouvu o zřízení osobní služebnosti stezky a cesty ze dne 28. 3. 2023 včetně geometrického plánu. Žalovaný má za to, že tato smlouva je dostačující pro smírné vyřešení věci, tedy reálné rozdělení nemovitých věcí dle výše spoluvlastnických podílů. S ohledem na výše uvedené navrhoval, aby soud předmětné nemovité věci rozdělil, když žalovaný má zajištěný přístup a souhlasí se způsobem vypořádání tak, že rozdělná část pozemku nebude mít přístup, a to s odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021.
3. Na základě předložených listinných důkazů soud v rámci provedeného dokazování zjistil: - Z listu vlastnictví č. [číslo] pro k. ú. [adresa], že žalobci a) a b) mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti id. spolu se žalovaným, který má podíl taktéž ve výši id. k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. č. [číslo], o výměře 2 040 m2, trvalý travní porost a k pozemku parc. č. [číslo], o výměře 5 083 m2, trvalý travní porost, vše pro k. ú. a obec [adresa]. K pozemku parc. č. [číslo] je věcné břemeno zřízení a provozování zařízení distribuční soustavy ve prospěch oprávněné společnosti [právnická osoba]. - Ze smlouvy o zřízení věcného břemene ze dne 27. 9. 2012 včetně geometrického plánu, že na pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] je zřízeno věcné břemeno ve prospěch společnosti ČEZ Distribuce, a.s. za účelem zřízení a provozování distribuční soustavy, konkrétně zemní kabelové vedení VN situované dle geometrického plánu v okraji jihovýchodní části pozemku. Věcné břemeno bylo zřízeno za jednorázovou náhradu ve výši 50 000 Kč. - Ze zprávy Městského úřadu [adresa], odboru regionálního rozvoje a stavebního úřadu ze dne 15. 2. 2022, že pozemky parc. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa] nejsou dotčeny žádným návrhem záměrů z Politiky územního rozvoje České republiky, že pozemky se nacházejí mimo vymezené plochy a koridory veřejně prospěšných staveb a opatření, které jsou v [adresa] územního rozvoje MSK. Předmětné nemovitosti jsou označeny jako NPP – plochy přírodní – paseky uvnitř CHKO [název]. Rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků může stavební úřad vydat pouze na žádost podanou všemi vlastníky všech dotčených pozemků, a že dotčeným orgánem je Agentura ochrany přírody a krajiny, správa CHKO [název]. Stavební úřad v takovém řízení posuzuje mj. podmínku, zda nově vymezený pozemek je bezprostředně a trvale napojen na veřejně přístupnou pozemní komunikaci. Okrajem pozemku parc. č. [číslo] je vedeno zemní kabelové vedení VN ve správě ČEZ Distribuce, a. s., které nemá vliv na případné dělení pozemků. Závěrem stavební úřad konstatoval, že dotčené pozemky v současné době nehraničí s veřejnou pozemní komunikací a nejsou na ni dopravně napojeny, proto reálné rozdělení těchto pozemků není možné. - Ze smlouvy o budoucí smlouvě o zřízení služebnosti ze dne 4. 3. 2022, že tuto dne 4. 3. 2022 podepsal žalovaný jako oprávněný ze služebnosti a vlastník pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] pan [jméno FO]. Vlastník pozemku se zavázal zřídit služebnost stezky a cesty přes svůj pozemek ve prospěch pozemku parc. č. [číslo] o výměře 6 m x 10m, tj. 60 m2 dle přiloženého situačního snímku. Služebnost se zřizuje na dobu neurčitou za jednorázovou úplatu 15 000 Kč s rozvazovací podmínkou. Služebnost zřízena touto smlouvou vznikne vkladem do katastru nemovitostí. - Ze závazného stanoviska ze dne 11. 5. 2021, že CHKO [název] jako dotčený orgán na základě žádosti žalovaného udělil souhlas s vydáním rozhodnutí ve věci „dělení pozemků parc. č. [číslo], [číslo]“ (správně parc. č. [číslo]) v k. ú. [adresa] s odůvodněním, že samotným dělením pozemku nedojde k dotčení předmětu ochrany ani k negativnímu ovlivnění krajinného rázu a že je také vyloučeno závažné nebo nevratné poškozování přírodních stanovišť a biotopů. Ke svému rozhodnutí přiložil i návrh na rozdělení pozemku, kde graficky znázornil, že nová hranice mezi dotčenými pozemky by měla být rovnoběžná s východní hranicí pozemku parc. č. [číslo], kde rozestup činil vzdálenost 31,5 m. - Ze znaleckého posudku č. 6/2022 ze dne 31. 7. 2022, že znalec [tituly před jménem] [právnická osoba] ocenil předmětný pozemek cenou obvyklou na částku 258 667 Kč, o celkové výměře 7 011 m2 (rozdíl oproti původní výměře vznikl zpřesněním hranic pozemků a výměr), kdy jednotková cena byla stanovena částkou 37 Kč za m2 a cena věcného břemene u nově vymezeného pozemku parc. č. [číslo] částkou 388,50 Kč a u pozemku parc. č. [číslo] částkou 351,50 Kč. Také navrhl dle zadání rozdělení obou parcel (znázorněno v přiloženém geometrickém plánu č. [číslo]), čímž vznikl nově vymezený pozemek parc. č. [číslo] o výměře 3 505 m2 a celkové hodnotě 129 296,50 Kč a pozemek parc. č. [číslo] o výměře 3 506 m2 a celkové hodnotě 129 370,50 Kč. K předmětným pozemkům sdělil, že tyto nemají zajištěn přímý přístup z veřejné komunikace, že přístup je možný přes pozemek parc. č. [číslo] nacházející se mj. ve spoluvlastnictví žalobců. Pro budoucí využití pozemků je nutné zajištění přístupu a příjezdu z obecní komunikace, který může být vytvořen buď přes pozemek parc. č. [číslo] nebo přes pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] a dále znalec odkázal na vyjádření stavebního úřadu [adresa], dle kterého k zajištění přístup nestačí zřízení věcného břemene (služebnost chůze a jízdy), ale je nutné minimálně spoluvlastnictví k sousednímu pozemku. - Ze smlouvy o zřízení služebnosti stezky a cesty ze dne 28. 3. 2023 včetně geometrického plánu č. [číslo], že dne 28. 3. 2023 podepsali [jméno FO] jako povinný ze služebnosti a žalovaný jako oprávněný ze služebnosti listinu, na základě které zřizují služebnost stezky a cesty přes pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] ve prospěch oprávněného ze služebnosti (in personam) jako spoluvlastníka pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa], a to na dobu neurčitou za jednorázovou úplatu ve výši 15 000 Kč. Věcné právo dle této smlouvy může být měněno na základě smlouvy uzavřené mezi smluvními stranami, případně mezi právními nástupci smluvních stran. Smlouva je uzavírána za účelem zajištění přístupu pro pozemek parc. č. [číslo], a to pro dobu po rozdělení spoluvlastnictví v řízení vedené zdejším soudem pod sp. zn. [spisová značka], kdy po rozdělení bude služebnost sloužit výhradně části ve výlučném vlastnictví žalovaného. V závěrečných ujednáních si smluvní strany sjednaly pro vyloučení všech pochybností, že tato smlouva zavazuje i právní nástupce smluvních stran. Z přiloženého geometrického plánu vyplývá přístup z veřejné komunikace parc. č. [číslo] na pozemek parc. č. [číslo] po severní straně pozemku parc. č. [číslo] o délce 11,65 m a o šířce 3,9 m až 7 m. - Z printscreenu z bankovního účtu žalobce a), že na bankovním účtu žalobce a) se ke dni 22. 5. 2023 nacházely dostupné finanční prostředky ve výši 184 492,77 Kč.
4. Všechny shora rozvedené a účastníky označené důkazy přitom soud hodnotil jak jednotlivě, tak ve vzájemných souvislostech a dospěl k závěru, že tyto jsou ve shodě a navzájem se doplňují a podporují. Z těchto důvodů, jakož i s ohledem na to, že k pravosti a správnosti těchto důkazů ani nikdo z účastníků nevznesl žádné námitky, soud následně všechny provedené a shora popsané důkazy vyhodnotil jako zcela věrohodné a pravdivé. Soud provedl toliko výše uvedené důkazy navrhované účastníky, přičemž potřeba provedení dalších důkazů v řízení nevyšla najevo, když sami účastníci na těchto důkazech netrvali (předžalobní komunikace s protistranou, listina označená jako znalecký posudek č. [číslo] ze dne 28. 7. 2020, provedení místního šetření, a výslech žalovaného).
5. Z předložených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobci a) a b) mají ve společném jmění manželů spoluvlastnický podíl o velikosti id. spolu se žalovaným, který má podíl taktéž ve výši id. k nemovitým věcem, a to k pozemku parc. č. [číslo], o výměře 2 040 m2, trvalý travní porost a k pozemku parc. č. [číslo], o výměře 5 083 m2, trvalý travní porost, vše pro k. ú. a obec [adresa] (dále jen „nemovité věci“). Jihovýchodní okraj pozemku parc. č. [číslo] je zatížen věcným břemenem zřízení a provozování zařízení distribuční soustavy ve prospěch oprávněné společnosti ČEZ Distribuce, a. s. Místně příslušný stavební úřad sdělil, že rozhodnutí o dělení nebo scelování pozemků lze vydat pouze v případě, že nově vymezené pozemky jsou bezprostředně a trvale napojeny na veřejně přístupnou pozemní komunikaci a že v současné době není reálné rozdělení předmětných nemovitých věcí možné, neboť pozemky nehraničí s veřejnou pozemní komunikací. CHKO [název] jako dotčený orgán vydal závazné stanovisko, ve kterém vyslovil souhlas s rozdělením předmětných nemovitých věcí. Dokonce sám předložil vlastní návrh možného rozdělení pozemků. V řízení byl vypracován znalecký posudek [tituly před jménem] [jméno FO] za účelem ocenění nemovitých věcí a jejich rozdělení dle výše spoluvlastnických podílů obou účastníků a dle shodně předloženého orientačního návrhu stran (se zachováním severního kotevního bodu). Znalec určil obvyklou cenu nemovitých věcí částkou 258 667 Kč včetně zohlednění věcného břemene vedení VN. Při rozdělení parcel zachoval označení obou pozemků, kdy pozemek parc. č. [číslo] získal novou výměru 3 505 m2 a pozemek parc. č. [číslo] výměru 3 506 m2 při téměř shodné cenové paritě (viz přiložený geometrický plán č. [číslo]). Znalec poukázal na skutečnost, že pozemek nemá zajištěn přímý přístup z veřejné komunikace, ale že přístup je možný přes pozemek parc. č. [číslo] ve spoluvlastnictví žalobců nebo přes pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] ve vlastnictví [jméno FO]. Žalovaný v průběhu řízení předložil soudu dvě smlouvy o zřízení přístupu, a to Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti ze dne 4. 3. 2022 podepsanou právě s [jméno FO], který se zavázal zřídit služebnost stezky a cesty přes svůj pozemek ve prospěch pozemku parc. č. [číslo] a dále Smlouvu o zřízení služebnosti stezky a cesty ze dne 28. 3. 2023 včetně geometrického plánu č. [číslo], kterou [jméno FO] zřídil služebnost přes svůj pozemek parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (podrobně vyznačeno v přiloženém geometrickém plánu k této smlouvě) ve prospěch oprávněného žalovaného jako spoluvlastníka pozemku parc. č. [číslo] za účelem zajištění přístupu na tento pozemek, přičemž toto věcné právo může být měněno jen na základě písemné smlouvy uzavřené mezi smluvními stranami, případně mezi právními nástupci smluvních stran. V závěrečných ujednáních si smluvní strany sjednaly pro vyloučení všech pochybností, že tato smlouva zavazuje i právní nástupce smluvních stran. Žalobci a) a b), kteří nepovažovali smlouvu za dostatečnou, neboť trvali na prokázání pozemkové služebnosti, předložili výpis z účtu žalobce a), ze kterého vyplynulo, že v případě, že by soud přikázal nemovité věci do společného jmění manželů žalobců, že tito mají dostatek finančních prostředků na vyplacení přiměřeného vypořádacího podílu.
6. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.
7. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.
8. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota. Podle odst. 2 rozdělení věci však nebrání nemožnost rozdělit věc na díly odpovídající přesně podílům spoluvlastníků, vyrovná-li se rozdíl v penězích.
9. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.
10. Podle § 1274 odst. 1 o. z. služebnost stezky zakládá právo chodit po ní nebo se po ní dopravovat lidskou silou a právo, aby po stezce jiní přicházeli k oprávněné osobě a odcházeli od ní nebo se lidskou silou dopravovali.
11. Podle § 1276 odst. 1 o. z. služebnost cesty zakládá právo jezdit přes služebný pozemek jakýmikoli vozidly.
12. Komentářová literatura uvádí, že je na žalobci, aby dokázal, že věc reálně nemůže být vůbec rozdělena nebo ne bez značného znehodnocení. Favorizace rozdělení společné věci vychází z východiska, podle kterého je obecně žádoucím způsobem vypořádání, aby si každý ze spoluvlastníků zachoval vlastnické právo k části dříve společné věci, čímž je mu zachován právní vztah k dosavadnímu předmětu spoluvlastnictví. Překážkou pro dělení společné věci je obecné kritérium „dobře možného rozdělení věci“ a speciální případy a) jedná-li o společnou věc, která má jako celek sloužit k určitému účelu, b) dělení zemědělského pozemku (lze dělit jen tak, aby dělením vznikly pozemky účelně obdělávatelné), c) dělení společných listin, d) zvláštní podmínky vyplývající ze zvláštních právních předpisů. Občanský zákoník stanoví taxativním výčtem možné způsoby vypořádání spoluvlastnictvím soudem: a) rozdělení věci, b) přikázání věci jednomu nebo více spoluvlastníkům za náhradu, c) prodej věci ve veřejné dražbě. Způsoby vypořádání a jejich pořadí zakotvené občanským zákoníkem jsou pro soud kogentní, a proto nemůže jednotlivé způsoby libovolně upřednostňovat, ale je povinen respektovat uvedenou posloupnost (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2015, sp. zn. 22 Cdo 1618/2015 nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4490/2018).
13. Při rozdělení společných pozemků dle kritéria „dobře možného“ je nutné zohlednit faktickou a technickou proveditelnost, ale i funkční opodstatnění nemovitosti, aby mohly sloužit i nadále k potřebám, ke kterým jsou určeny, zejména se zohledňuje kritérium velikosti, tvaru a polohy pozemku, tak i velikosti jednotlivých spoluvlastnických podílů včetně zajištění přístupu ke komunikaci, a to buď přímo na komunikaci nebo cestou po cizím pozemku (k tomu blíže rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 28. 3. 2008, sp. zn. 22 Cdo 2394/2006 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 12. 2016, sp. zn. 22 Cdo 3736/2016). K otázce přístupu formou služebnosti se blíže vyjadřuje judikatura týkající se zřizování nezbytné cesty, která odkazuje na právní nauku a uvádí, že nezbytná cesta zřízená ve formě věcného břemene je věcným břemenem působícím in rem. Ovšem současná právní nauka výjimečně připouští i zřízení nezbytné cesty jako služebnosti osobní k zajištění přístupu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 10. 2016, sp. zn. 22 Cdo 2909/2016). Reálné rozdělení by nebylo „dobře možné“ zejména v případě, že by nově vzniklé nemovitosti nebylo možno řádně užívat anebo by náklady na rozdělení věci byly nepřiměřeně vysoké. Naproti tomu samotná skutečnost, že nově vzniklé nemovitosti bude možno užívat s určitým omezením oproti předchozímu stavu nebo že budou zřízena věcná břemena, není významná. Ani nesouhlas spoluvlastníka s konkrétním způsobením rozdělení ještě nebrání tomu, aby soud takové rozdělení provedl. Je-li proto rozdělení věci podle podílů dobře možné, má v zásadě takový způsob vypořádání přednost před rozdělením věci v jiném poměru (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 25. 3. 2020, sp. zn. 22 Cdo 4002/2019).
14. K přikázání věci jako další způsob vypořádání zrušeného spoluvlastnictví přichází do úvahy až tehdy, není-li rozdělení věci dobře možné (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 5. 2016, sp. zn. 22 Cdo 5353/2015 nebo usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 2293/2019). Kromě výše popsaných kritérií by soudní praxe měla přihlížet i ke stanovisku účastníků (individuálním okolnostem konkrétního případu) k dělení společné věci, pokud jeden účastník nemá zájem o přikázání nemovitostí, nepřichází jejich dělení do úvahy a v takovém případě lze přikázat druhému účastníkovi, ovšem jen za podmínek, že by byl schopný vyplatit vypořádací podíl ostatním spoluvlastníkům (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 11. 2019, sp. zn. 22 Cdo 3554/2019). Soud může věc přikázat do vlastnictví pouze jednoho nebo více spoluvlastníků, nemůže však věc přikázat subjektu stojícímu mimo dosavadní okruh spoluvlastnictví [viz KRÁLÍK, Michal. § 1144 a § 1147. In: SPÁČIL, Jiří, KRÁLÍK, Michal a kol. Občanský zákoník III. Věcná práva (§ 976–1474). 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2021, s. 733-736 a s. 767-769].
15. S ohledem na zjištěný skutkový závěr soud posoudil věc po právní stránce ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení ve spojení s judikaturou a komentářovou literaturou a dospěl k závěru, že nároku žalobců a) a b) uplatněného žalobou, lze částečně vyhovět, tedy v části zrušení podílového spoluvlastnictví a nikoli již způsobu jeho vypořádání. Žalobci a) a b) a žalovaný jsou spoluvlastníky výše specifikovaných nemovitých věcí (tj. pozemku parc. č. [číslo] a [číslo] v k. ú. [adresa]), kdy každá strana disponuje shodným spoluvlastnickým podílem ve výši id. . V řízení byl mezi účastníky spor o způsobu vypořádání podílového spoluvlastnictví. Žalobci a) a b) navrhovali, aby byly nemovité věci přikázány za náhradu do jejich společného jmění manželů, přičemž soudu prokázali, že jsou schopni vyplatit vypořádací podíl žalovanému. Žalovaný od počátku navrhoval reálné rozdělení nemovitých věcí podle výše spoluvlastnických podílů s tím, že si zajistí přístup na nově vzniklou parcelu. V průběhu řízení bylo zjištěno, že pokud by došlo k podání návrhu na dělení nebo scelování pozemků prostřednictvím místně příslušeného stavebního úřadu (který je vázán předpisy správního práva), tento by souhlas nevydal, neboť dle správních předpisů (§ 20 odst. 3 vyhl. č. 501/2006 Sb. ve spojení s rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 9. 2017, sp. zn. 1 As 166/2016) v současné době předmětné pozemky nehraničí s veřejnou pozemní komunikací a z pohledu správního práva k zajištění přístupu nestačí zřízení věcného břemene – služebnosti chůze a jízdy, ale je nutné minimálně spoluvlastnictví k sousednímu pozemku. Civilní soud je ovšem vázán předpisy soukromého práva, zejména výše citovaným občanským zákoníkem a ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu. Uplatňování soukromého práva je nezávislé na uplatňování práva veřejného (§ 1 odst. 1 o. z.). Z pohledu soukromoprávních předpisů je pro soud závazné pořadí jednotlivých způsobů vypořádání počínaje rozdělením společné věci, přikázáním některému ze spoluvlastníků za náhradu a konče prodejem předmětu spoluvlastnictví a rozdělením výtěžku. Úvaha o možném rozdělení či nemožnosti rozdělení pozemku představuje závěr právní a nikoli skutkový, k jehož formulaci mohou sloužit i skutková zjištění podávající se případně ze znaleckého dokazování (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 22 Cdo 1615/2014). Soud se podrobně zabýval jednotlivými kritérii „dobře možného“ rozdělení pozemku. Posuzoval jeho velikost, tvar, polohu, faktickou a funkční dělitelnost a způsob využití, kdy v současné chvíli se jedná o nezastavěné pozemky s celkovou výměrou 7 123 m2, resp. po zpřesnění zaměření 7 011 m2, trvalý travní porost bez evidence jakékoli stavby nedisponující atypickým tvarem se zhoršenou dělitelností, přičemž každý ze spoluvlastníků žalobci a) a b) i žalovaný disponuje rovným dílem ve výši id. . Zcela zásadní otázkou, která byla mezi účastníky i předmětem sporu způsobu vypořádání, byl přístup na případně nově vzniklý pozemek u žalovaného. Žalobci mají přístup zajištěný zejména ze sousedního pozemku parc. č. [číslo] nacházejícího se v podílovém spoluvlastnictví obou žalobců. Žalovaný před podáním žaloby přístup zajištěn žádným způsobem ani k jednomu z předmětných pozemků neměl. V průběhu řízení předložil soudu nejdříve Smlouvu o smlouvě budoucí o zřízení služebnosti a následně i Smlouvu o zřízení služebnosti stezky a cesty ze dne 28. 3. 2023 včetně geometrického plánu č. [číslo], kterou podepsal s [jméno FO] jako výlučným vlastníkem sousedního pozemku parc. č. [číslo] v k. ú. [adresa] (služebnost podrobně vyznačena v geometrickém plánu přiloženém ke smlouvě). Tato smlouva byla nazvána jako zřízení služebnosti ve prospěch oprávněného ze služebnosti (in personam). Soud hodnotil právní jednání žalovaného s [jméno FO] podle svého obsahu (§ 555 odst. 1 o. z.), kde bylo uvedeno, že smlouvou se zřizuje věcné právo služebnost stezky a cesty po služebném pozemku parc. č. [číslo] ve prospěch oprávněného (žalovaného) jako spoluvlastníka pozemku parc. č. [číslo] za účelem zajištění přístupu na tento pozemek pro dobu po rozdělení spoluvlastnictví, že věcné právo může být měněno jen na základě písemné smlouvy smluvních stran, případně mezi právními nástupci smluvních stran a že pro vyloučení všech pochybností smluvní strany výslovně prohlásily, že tato smlouva zavazuje i právní nástupce stran. Je otázkou výkladu (smyslu a účelu) jednotlivých účastníků právního jednání, zda předložená smlouva má mít povahu osobní či pozemkové služebnosti, když v čl. III (právní účinky smlouvy) se hovoří o věcném právu a ve spojení s čl. V. (závěrečné ujednání) o skutečnosti, že pro vyloučení všech pochybností tato smlouva zavazuje i právní nástupce smluvních stran. Kolik právních nástupců by měla smlouva zavazovat, zda jen prvního právního nástupce či všechny, nelze z obsahu právního jednání jednoznačně zjistit. S ohledem na předloženou smlouvu dospěl soud k závěru, že žalovaný nejméně pro svou osobu a další právní nástupce má zajištěný přístup na pozemek parc. č. [číslo] (nejméně z pohledu obligačního práva) a má tímto způsobem zajištěno více práv, resp. je v lepším právním postavení, dojde-li soudním rozhodnutím k rozdělení pozemku, než tomu bylo v době podání žaloby, kdy neměl žádný přístup ani pro sebe ani pro své právní nástupce. Pokud by nedošlo soudním rozhodnutím k rozdělení pozemku, poškodil by soud žalovaného, který v průběhu řízení vyvinul úsilí a získal k dříve nepřístupnému pozemku vstup přes sousední pozemek. Samotnému reálnému rozdělení nezastavěného pozemku nebrání ani nesouhlas žalobců a) a b) jako spoluvlastníků, kteří podmiňovali reálné rozdělení pozemkovou služebností, aby předcházeli dalším sporům týkajícím se zřízení nezbytné cesty. Předloženou smlouvou byl zajištěn přístup i pro právní nástupce žalovaného. Z výše uvedených důvodů a v souladu s ustálenou rozhodovací praxí soud dospěl k závěru, že předmětné nemovité věci jsou dle kritéria „dobře možného“ reálně dělitelné a s ohledem na přístupové možnosti jednotlivých spoluvlastníků zrušil podílové spoluvlastnictví a nově vymezené parcely dle geometrického plánu č. [číslo] vypracovaného [tituly před jménem] [jméno FO], který zachoval označení parcel a posunul toliko jižní hraniční bod mezi pozemky, aby vznikly velikostně i cenově shodné pozemky, přikázal do výlučného vlastnictví jednotlivých stran sporu, kdy žalobcům a) a b) přikázal do jejich společného jmění manželů nově vymezený pozemek parc. č. [číslo] a žalovanému do jeho výlučného vlastnictví nově vymezený pozemek parc. č. [číslo] (výrok I., II., III.).
16. Žalovaným citované rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 28. 7. 2021, sp. zn. 22 Cdo 1338/2021 se týká zcela odlišné skutkové situace, kdy před i po zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví neměli spoluvlastníci přístup k nezastavěným pozemkům, protože pozemky byly součástí uzavřeného areálu letiště a byly zatíženy věcným břemenem ve prospěch třetí strany. Po právní stránce Nejvyšší soud řešil mj. obecné podmínky dělitelnosti s přihlédnutím ke konkrétním specifickým rysům dané věci, kdy dospěl k závěru, že nelze zcela vyloučit rozdělení pozemku ani v případě, že k některému z nově vzniklých pozemků nebude zajištěn přístup a že půjde zejména o situaci, kdy pozemek je zatížen věcným břemenem ve prospěch třetí strany, která má přístup zajištěn a spoluvlastník, kterému má být pozemek přikázán do vlastnictví, sám přístup nepožaduje a s tímto způsobem vypořádání souhlasí. Ve sporu posuzovaném Okresním soudem ve Frýdku-Místku je situace skutkově odlišná, a proto uvedené rozhodnutí Nejvyšší soudu není aplikovatelné, když řeší zcela jiný specifický případ.
17. Výrok o nákladech řízení by měl oporu v ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., podle něhož účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl, pouze tehdy, byl-li návrh na zrušení spoluvlastnictví za podmínek upravených v ust. § 1140 odst. 2 o. z. zamítnut. S ohledem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22 v řízení o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví musí být vlastnické právo každého ze spoluvlastníků v souladu s čl. 11 odst. 1 LZPS chráněno stejnou měrou. Vyhoví-li návrhu na zrušení spoluvlastnictví a rozhoduje-li soud o způsobu jeho vypořádání, je na procesní úspěch jednotlivých účastníků, mající v řízení s povahou iudicii duplicis totožné postavení žalobce i žalovaného, třeba pohlížet jako na částečný (stejný) a zásadně nepřiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků. Žádný z účastníků by výsledkem takového řízení neměl po finanční stránce ztrácet a neměl by odcházet od soudu s jinou majetkovou hodnotou, než se kterou do řízení vstoupil a jedinou majetkovou ztrátu, kterou utrpí každý z účastníků je „pouze“ ve vynaložení vlastních nákladů řízení, proto soud rozhodl ve smyslu ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
18. O nákladech státu soud rozhodl dle § 148 odst. 1 o. s. ř., podle něhož stát má podle výsledků řízení proti účastníkům právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. Státu byla přiznána náhrada nákladů řízení, které mu vznikly v souvislosti s vypracováním znaleckého posudku včetně dodání potřebného počtu stejnopisů geometrického plánu. Jelikož v řízení o zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví nelze stanovit úspěch či neúspěch, resp. soud by zásadně neměl přiznat náhradu nákladů řízení žádnému z účastníků (s odkazem na nález Ústavního soudu ČR ze dne 10. 11. 2020, sp. zn. I. ÚS 262/20 a ze dne 5. 4. 2022, sp. zn. IV. ÚS 404/22), zavázal soud oba účastníky k úhradě nákladů ve výši 50 %, jejich výše bude vyčíslena v samostatném usnesení po pravomocném proplacení odměny znalci.
Poučení
Citovaná rozhodnutí (4)
Tento rozsudek je citován v (0)
Doposud nikdo necituje.