11 C 226/2022-113

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] pro 242 969 Kč s příslušenstvím a smluvní pokutu ve výši 663 912 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se částečně zastavuje co do částky 138 700 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 138 700 Kč od 1. 12. 2022 do zaplacení, co do zákonného úroku z prodlení z částky 654 801 Kč za období od 10. 1. 2019 do 26. 12. 2021 včetně, a co do zákonného úroku z prodlení z částky 9 111 Kč za období od 10. 1. 2019 do 21. 2. 2022 včetně.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 104 269 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 11. 1. 2019 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 104 269 Kč za den 10. 1. 2019 a co do úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 138 700 Kč za den 10. 1. 2019.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci úrok z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 138 700 Kč za období od 11. 1. 2019 do 30. 11. 2022, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 654 801 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z této částky od 7. 1. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žaloba se zamítá co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 654 801 Kč od 27. 12. 2021 do 6. 1. 2022 a co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 111 Kč od 22. 2. 2022 do 22. 2. 2022.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci smluvní pokutu ve výši 9 111 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z této částky od 23. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

VIII. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 165 191,20 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne 7. 1. 2022 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 11. 12. 2022 (č. l. 88) domáhal na žalované zaplacení částky 104 269 Kč s příslušenstvím představující nevrácenou část zápůjčky a smluvní pokutu ve výši 654 801 Kč vyčíslenou do 21. 12. 2021 s příslušenstvím v podobě úroku z prodlení a smluvní pokuty ve výši 9 111 Kč vyčíslenou do doby podání žaloby s úrokem z prodlení. V odůvodnění žaloby ve znění částečného zpětvzetí žalobce uvedl, že dne 24. 1. 2014 s žalovanou uzavřel smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě jí přenechal částku 250 000 Kč, žalovaná se zavázala tuto částku vrátit do 10. 1. 2019; současně strany sjednaly smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z částky, se kterou bude žalovaná v prodlení. Žalovaná svou povinnost uhradit zápůjčku splnila pouze ve výši 7 031 Kč, se zbytkem ve výši 242 969 Kč je v prodlení. Současně se žalobce domáhal zaplacení smluvní pokuty ve výši 663 912 Kč za období od 10. 1. 2019 do podání žaloby dne 7. 1. 2022 včetně úroku z prodlení. V doplnění žaloby a částečném zpětvzetí žaloby ze dne 11. 12. 2022 žalobce vzal žalobu částečně zpět ohledně částky 138 700 Kč a úroku z prodlení z této částky od 1. 12. 2022 do zaplacení, neboť dne 30. 11. 2022 žalovaná na jeho účet uhradila tuto částku. Žalobce dále upřesnil, že předžalobní výzva byla žalované doručena dne 23. 12. 2021, a to prostřednictvím zásilky RR212175115CZ, která byla poprvé doručována dne 23. 12. 2021, a následně byla uložena na poště až do 27. 1. 2022. Uvedená zásilka byla dodána na adresu [adresa]. Tuto adresu uvedla žalovaná jako svou adresu ve smlouvě o zápůjčce, přičemž následně nikdy žalobce neinformovala o změně adresy. Žalobce odkázal na § 570 odst. 1 o. z., dle kterého působí právní jednání vůči nepřítomné osobě okamžikem dojití, což znamená, že postačí, pokud měla žalovaná možnost se s obsahem právního jednání seznámit, přičemž žalobce neměl povinnost aktivně zjišťovat, kde se žalovaná zdržuje nebo kde má adresu trvalého bydliště. Žalobce zdůraznil, že předžalobní výzva byla řádně doručena žalované dne 23. 12. 2021. Žalobce dále doručil výzvu k plnění smluvní pokuty do 21. 2. 2021 a předžalobní výzvu na adresu [adresa], [obec a číslo] – [část obce], která je sídlem žalované jako podnikatelky (OSVČ) dosud. Vzhledem k tomu, že v předžalobní výzvě byl uplatněn mimo jiné nárok na zaplacení smluvní pokuty podle smlouvy o zápůjčce, a to„ ode dne splatnosti půjčky, tj. ode dne 10. 1. 2019, do zaplacení“, byla žalovaná dle žalobce povinna částku smluvní pokuty až do dne 23. 12. 2021 uhradit bez zbytečného odkladu ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z., přičemž s ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu je třeba takto stanovenou lhůtu třeba vykládat podle okolností jako velmi krátkou lhůtu, v níž lze učinit kroky potřebné ke splnění povinnosti, v poměrech nynější věci je tedy třeba ji vykládat jako 1 pracovní den, který žalované postačoval k provedení standardního bankovního převodu. Ve vztahu ke smluvní pokutě do 23. 12. 2021 tedy nastalo prodlení dnem 27. 12. 2021. Ode dne prodlení s jistinou zápůjčky do dne 23. 12. 2021 uplynulo 1078 dnů. Při denní pokutě 607, 4225 Kč tedy úhrnná částka smluvní pokuty ke dni 23. 12. 2021 činila 654 801 Kč. K části žalované smluvní pokuty ve výši 654 801 Kč tedy nastalo prodlení žalované ke dni 27. 12. 2021 a od toho dne žalobce požaduje zaplacení úroku z prodlení. Pokud jde o zbylou smluvní pokutu uplatněnou v žalobě za 15 dnů mezi 24. 12. 2021 a 7. 1. 2022 včetně v úhrnné výši 9 111 Kč, prodlení žalované nastalo až dnem po doručení žaloby, k němuž došlo dne 21. 2. 2022. K části žalované smluvní pokuty ve výši 9 111 Kč tedy vzniklo prodlení žalované dne 22. 2. 2022. S ohledem na výše uvedenou skutečnost vzal žalobce zpět žalobu v části úroků z prodlení k části smluvní pokuty ve výši 654 801 Kč za období do 26. 12. 2021 včetně, a dále v části úroků z prodlení k části smluvní pokuty ve výši 9 111 Kč za období do 21. 2. 2022 včetně.

2. Žalovaná navrhla žalobu jako nedůvodnou a předčasnou zamítnout. V podání ze dne 2. 3. 2022 (č.l. 53) a ze dne 2. 12. 2022 (č. l. 84) uvedla, že žaloba je předčasná, nebo od roku 2018 do dnešního dne se trvale zdržuje na adrese [adresa], [PSČ] [obec a číslo], kde se zdržovala i v období 21. 12. a 22. 12. 2021. Žalovaná tuto skutečnost žalobci nesdělila. Předžalobní výzvy a lhůty k plnění jí ze strany žalobce nikdy nebyly doručeny, přestože nová adresa žalované vyplývá z katastru nemovitostí. Žalovaná se o podané žalobě a výzvě k zaplacení smluvní pokuty dozvěděla teprve dne 21. 2. 2022. Jak vyplývá z e-mailové komunikace žalobce a žalované, dne 26. 3. 2019 žalovaná v rekci na výzvu žalobce ze dne 18. 3. 2019 a 25. 3. 2019 vyzvala žalobce k tomu, aby po započtení částky ve výši 104 269 Kč a 7 031 Kč převzal od ní dlužnou částku v celkové výši 138 700 Kč, na tuto výzvu žalobce nereagoval. S ohledem na výše uvedené žalovaná má za to, že minimálně od 27. 3. 2019 je žalobce v prodlení s přijetím plnění, resp. od té doby neposkytl žalované potřebnou součinnost ke splnění jejího dluhu. Žalovaná se neocitla v prodlení, neboť je v prodlení žalobce. Žalovaná dále namítla, že je nesprávná výše požadované jistiny. Žalovaná od roku 2011 do ledna 2014 spolupracovala se společnosti žalobce [právnická osoba], [IČO], jejímž jednatelem byl žalobce (dále jen„ PERPEKTIVA“). Spolupráce s žalobcem vypadala tak, že většina spolupracovníků byla nucena uzavřít se společnosti žalobce smlouvu o spolupráci včetně směnky na částku ve výši několika set tisíc korun, a to proto, aby žalobce měl jistotu, že spolupracovník ve spolčenosti žalobce setrvá. Po poskytnutí zápůjčky, na základě vystavené faktury č. 2014 žalovanou jako dodavatelem [právnická osoba] jako odběrateli, znějící na částku ve výši 104 269 Kč, se splatností dne 10. 2. 2014, žalované vznikla pohledávka za [právnická osoba] ve výši 104 269 Kč, která se stála splatnou dne 11. 2. 2014. Z e-mailové komunikace ve dnech 3. 3. 2014, 26. 3. 2014, 28. 4. 2014, 18. 1. 2019, je patrné, že žalobce a žalovaná se dohodli na tom, že žalobce souhlasí se započtením dluhu spol. PERSPEKTIVA ve výši 104 269 Kč oproti dluhu žalované ze zápůjčky, přičemž tento přesný výpočet žalobce je patrný z e-mailu ze dne 18. 3. 2019. Dle žalované tak část dluhu žalované ze zápůjčky ve výši 104 269 Kč zanikla oproti pohledávce žalované za [právnická osoba]. Žalovaná považuje jednání žalobce za účelové a nemravné, neboť žalobce si musí být vědom toho, že žalovaná mu dluží částku 138 700 Kč, nikoliv 242 969 Kč a po obdržení e-mailu od žalované ze dne 26. 3. 2019 s výzvou k převzetí částky 138 700 Kč žalobce žalované již neodpověděl, namísto toho z neznámého důvodu zasílal předžalobní výzvy na neaktuální adresy žalované, nehledě na to, že adresa žalované je jednoduše dohledatelná (např. v katastru nemovitosti, popř. přes Google vyhledavač); přes veškeré výše uvedené skutečnosti žalobce podal žalobu na částku 242 969 Kč a požaduje smluvní pokutu přesto, že předžalobní výzva žalované doručena nebyla.

3. Žalobce uvedl v replice, že k započtení jako jednostrannému právnímu jednání ve smyslu § 1982 o. z. dojít nemohlo, neboť mezi stranami je nesporné, že pohledávka žalované nebyla za žalobcem, nýbrž za [právnická osoba] s. r. o., [IČO]. Aby tedy mohla být žalovaná se svou obranou úspěšná, musela by prokázat, že došlo k dvoustranné dohodě mezi žalobcem a žalovanou o narovnání, dle níž by žalovaná již nadále nebyla povinna splatit část zápůjčky. K tomu nicméně žalobce konstatuje, že k narovnání nemohlo ani teoreticky dojít e-mailovou komunikací bez elektronických podpisů, neboť původní závazek byl ujednán písemně. Podle § 1906 o. z. by tedy písemnou formu muselo mít i ujednání o narovnání. Zároveň však žádný z e-mailů, na něž žalovaná poukazuje, nesvědčí o konsensu stran ohledně snížení dlužné částky. Je pravda, že žalobce i žalovaná ve svých návrzích dohody směšovali závazky mezi sebou jako fyzickými osobami na straně jedné a mezi žalovanou a právnickou osobou na straně druhé. Nikdy však nedošlo k tomu, že by se skutečně dohodli na konkrétním postupu, který by zahrnoval snížení dlužné zápůjčky ze strany žalované. Pokaždé, když žalobce učinil návrh na komplexní vypořádání vztahů, začala si žalovaná klást dodatečné podmínky, s nimiž žalobce nesouhlasil. Ani po obsahové stránce tedy e-maily narovnání nezachycují. Pokud žalovaná dále tvrdí, že se žalobce dostal do prodlení, neboť nesouhlasil s dodatečnými podmínkami žalované ohledně předání dlužné částky, žalobce s tímto nesouhlasil, neboť podmínky kladené žalovanou (předání částky před notářem, vzájemné vrácení listin) ze smlouvy o zápůjčce nevyplývají, a žalobce na ně tudíž nebyl nucen přistoupit. Žalovaná byla povinna zápůjčku vrátit, a to na účet žalobce, který jí byl dobře znám.

4. Žalobce dále zdůraznil, že poslední email v komunikaci mezi účastníky byl odeslán žalobcem žalované dne 25. 3. 2019, v níž žalobce urgoval žalovanou k zaplacení a uvedl několik variant řešení situace, tedy že buď žalovaná zaplatí celý dluh na tam uvedený účet, nebo může uhradit nižší částku, pokud dojde k přeposlání a podpisu určitých dokladů. K akceptaci tohoto návrhu ze strany žalované nedošlo, jelikož požadované dokumenty žalovaná nepodepsala a žalobci nedoručila. Pokud by žalovaná skutečně na žalobcovu výzvu chtěla reagovat, mohla uhradit alespoň nespornou část dluhu, což však neučinila. Tvrzení, že žalobce byl v prodlení s přijetím dlužné částky, je tedy zcela účelová. Poukazuje-li žalovaná na to, že jí měl žalobce při uhrazení dlužné částky vrátit zajišťovací směnku, uvádí žalobce, že taková podmínka nejen že nebyla ujednána, ale nedává ani žádný logický smysl. Zaprvé měla podle čl. II odst. 3 žalovaná hradit zápůjčku v měsíčních splátkách, a stěží tedy mohla počítat s tím, že nebude muset splátky hradit předtím, než jí bude vrácena směnka. Zároveň platí, že držení směnky žalobcem by po splacení zápůjčky nemohlo pro žalovanou znamenat žádnou hrozbu, neboť pokud by ji snad žalobce uplatnil u soudu, snadno by se žalovaná povinnosti zaplatit směnečnou sumu ubránila kauzální námitkou, v níž by prokázala, že dluh zajištěný směnkou již zanikl. Dále ke zjišťování doručovací adresy žalované žalobce uvedl, že i kdyby byla pravda, co žalovaná tvrdí, tedy že její adresu trvalého bydliště bylo již v době odeslání předžalobní výzvy možné zjistit z veřejně dostupných zdrojů, nejednalo by se o právně relevantní skutečnost. Podstatné totiž je, že v rámci obchodního vztahu mezi žalobcem a žalovanou byla poslední sdělená adresa žalované právě adresa výše uvedená, na niž byla předžalobní výzva doručena.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Účastníci učinili nesporným a soud má prokázáno rovněž smlouvou o zápůjčce ze dne 24. 1. 2014, že mezi žalobcem a žalovanou byla uzavřena dne 24. 1. 2014 smlouva o zápůjčce, na jejímž základě žalobce jako zapůjčitel poskytl žalované jako vydlužiteli částku 250 000 Kč, žalovaná se ji zavázala vrátit nejpozději do 10. 1. 2019 pravidelnými měsíčními splátkami se splatností k poslednímu dni kalendářního měsíce. Zápůjčka byla poskytnuta jako bezúročná. Dle čl. III odst. 4 byla žalovaná jako vydlužitel oprávněna vrátit žalobci zápůjčku i před uplynutím lhůty, a to i po částech, a žalobce se jako zapůjčitel zavázal takové plnění přijmout a vydat žalované příjmový doklad. V článku III. strany sjednaly pro případ porušení povinnosti žalované řádně a včas vrátit zápůjčku smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z té části zápůjčky, s jejímž vrácením se dostane žalovaná do prodlení do dne vrácení zápůjčky. Dle čl. IV. za účelem zajištění a včasné úhrady pohledávek vydlužitel (žalovaná) vystavila směnku na částku 250 000 Kč. Dle čl. V odst. 1 se práva a povinnosti z této smlouvy řídí ustanovením zákona č. 89/ 2012 Sb.

7. Z mimořádného výpisu z účtu, jehož majitelem je žalobce, u [anonymizováno] bank za období leden 2014 až 1. 5. 2018 soud zjistil, že z účtu byla dne 24. 1. 2014 odeslána na účet žalované částka 250 000 Kč.

8. Účastníci dále učinili nesporným a tato skutečnost vyplývá rovněž z výpisů z účtu č. [bankovní účet] u [právnická osoba], že žalovaná postupně uhradila na zápůjčku částku 7 031 Kč platbami po 50 Kč v rozmezí 28. 2. 2014 - 21. 1. 2016.

9. Žalovaná nečinila sporným, že nejpozději na základě emailu od žalobce ze dne 18. 3 2019 věděla, na jaké číslo účtu má žalobci dlužnou částku vrátit.

10. Z emailů mezi účastníky zjistil soud následující: v emailu ze dne 3. 3. 2014 napsala žalovaná žalobci, že částka nové zápůjčky činí 140 700 Kč, tedy 250 000 -104 269 (plat za leden a několik hodin v únoru) - 5 071 Kč (poslala na účet v únoru). V emailu ze dne 26. 3. 2014 napsal žalobce z emailu [právnická osoba] s. r. o.:„ Takže celý dluh ve výši 140 000 Kč byste vrátila ne mně, ale [jméno]“. Na tento email odpověděla dne 26. 3. 2014 žalobkyně:„ Co se týče dluhu, souhlasím s tím, že jej budu splácet [jméno], pokud mi pošlete veškeré doklady, které jsem podepsala, a podepíšeme dokument o tom, že jste přijal ode mne celou částku“. Dne 28. 4. 2014 následně dopsala email, že dokud neobdrží doklady, bude posílat na účet žalobce částku 100 Kč, aby neporušovala smlouvu. Dne 19. 6. 2014 odpověděl žalobce, že doklady (směnku a smlouvu o zápůjčce) již posílal, než přijdou, požádal žalovanou o poslední úplné vyúčtování s přihlédnutím ke všem částkám, které proplácela. Dne 21. 7. 2014 opět napsal email, že doklady již jsou v Praze, že má žalovaná přepočítat částky vzhledem k platbám a do smlouvy zadat nové údaje. Na tento email odpověděla žalovaná dne 22. 7. 2014, že vyúčtování může udělat pouze začátkem srpna a dá žalobci vědět. Toto žalobce ihned odsouhlasil. Následná komunikace je až po téměř 1 roce. Dne 8. 7. 2015 napsal žalobce žalované, že poslední dopis je ze dne 22. 7. 2014, pokud chce tedy žalovaná snížit částku dluhu, může tak učinit nejpozději do konce července s tím, že z její strany – firemní notebook, z jeho strany - doklady. Žalovaná odpověděla 9. 7. 2015, že je ochotná doklady předělat, prosila o skeny dokladů, které od žalobce získá. Dne 9. 7. 2015 napsal žalobce, že to udělají jednoduše, nechť žalovaná připraví dodatek k již existující smlouvě, ve kterém bude uvedeno, jakou částku již zaplatila a jakou částku již vrátila (plat za poslední měsíc). Podepsaný dodatek bude žalobcem žalované předán, což lze udělat i na základě pokladního dokladu. Dne 28. 7. 2015 znovu zaslal žalobce email, že je třeba tuto otázku vyřešit co nejdřív, čeká na odpověď do konce týdne. Dne 29. 7. 2015 reagovala žalovaná tak, že zvyšuje částku měsíčních výplat, aby vrátila svůj dluh k předem dohodnutému termínu, s vděčností přijímá nabídku žalobce snížit dluh o částku dluhu žalobcovy společnosti odpovídající jejímu platu. Dne 31. 7. 2015 žalobce napsal, že tohle všechno je jasné a zda je připravena vrátit notebook [jméno] [příjmení]. Žalovaná na tento email nereagovala, načež jí dne 18. 8. 2015 žalobce napsal, že vidí, že tuto otázku nechce řešit a že nechce tuto otázku řešit v kuse a chce připomenout, že je to v jejím zájmu; je mu líto, ale bude muset odečíst cenu notebooku z posledního platu a dluh vyroste o cenu nového notebooku. Na to reagovala dne 19. 8. 2015 žalovaná, že je ráda, že vyřešili otázku jejího platu a sdělila, že není připravena vrátit notebook, ale částku za notebook, která činí 10 000 Kč s přihlédnutím k odpisům (roky 2012 - 2014) prosí odečíst z dluhu žalobce týkající se jejího platu. Žalobce v emailu ze dne 20. 8. 2014 připomenul, že v emailu ze dne 8. 7. 2015 specifikoval, že z její strany je třeba dodat firemní notebook a z jeho strany doklady. Připomněl, že vyúčtování neobdržel od minulého roku, dává žalované poslední šanci vrátit notebook do 30. 8. 2015, v opačném případě cena nového notebooku bude odečtena z posledního platu a dluh se zvětší o cenu nového notebooku. Zopakoval, že bylo v zájmu žalované vyřešit otázku s notebookem, cenu notebooku určuje majitel, ne dlužník. Notebook nestojí 10 000 Kč. Na tento email odpověděla dne 25. 8. 2015 žalovaná tak, že odpoví na email po návratu z cesty. Následně účastníci začali komunikovat až za 3 roky a půl. V emailu ze dne 8. 1. 2019 napsala žalovaná email, že by chtěla vrátit dlužnou částku, prosí o potvrzení vyúčtování, které posílá níže, 250 000 – 104 269 Kč - 7 031 Kč (částky zaslané na účet), celkem 138 700 Kč. Nabízí setkání s notářem, kde žalobce poprosí o podepsání dokladů o úplném zaplacení dluhu. Dne 14. 1. 2019 odepsal žalobce, že prosí o zaslání scanů všech dokladů, smlouvy o zápůjčce, směnky, výpisu z banky a mzdy. Dne 18. 1. 2019 napsala žalovaná, že se jí doklady nepodařilo zatím dohledat. Dne 20. 1. 2019 píše žalovaná, že posílá v jednom dopise výpis z účtu, fakturu, která nebyla zaplacena, scan podepsané smlouvy o zápůjčce, scan podepsaného prohlášení. Dne 13. 2. 2019 napsala, že prosí o sdělení, kdy se mohou s žalobcem sejít v Praze, veškeré doklady přinese spolu s penězi, nabízí vše vyřešit místo dopisování osobně. Dne 19. 2. 2019 žalobce odpověděl, že není v Praze, ať žalovaná vše pošle emailem. Dne 27. 2. 2019 žalovaná odpověděla, že je ochotná se sejít po jeho příjezdu. Žalobce opět napsal, že ztrácí čas, ať vše pošle do emailu. Dne 27. 2. 2019 opět žalovaná napsala, že doklady a peníze přinese s sebou na schůzku a žalobce odpověděl, že se s ní spojí právník. Dne 28. 2. 2019 znovu napsala žalovaná, že s advokátem nemá co řešit, že chce schůzku s žalobcem, donese veškeré doklady a peníze ve výši 138 700 Kč. Dne 18. 3. 2019 žalobce napsal, že vyzývá žalovanou k zaplacení dluhu ve výši 250 000 Kč po odečtení již zaplacených 7 031 Kč na jeho osobní účet u [anonymizováno] banky, který je v emailu specifikovaný, do 20. 3. 2019. Varianty řešení, pokud platba neproběhne, jsou 1) že předá věc advokátovi, který se nebude zabývat nějakými platy a bude vymáhat celou částku najednou; 2) zklamalo jej, že žalovaná jakoby„ omylem“ zapomněla na pracovní notebook, který si přivlastnila a nedala do vyúčtování, žalobce jej ohodnocuje na částku 30 000 Kč, žalovaná může vše sepsat, pošle mu do 20. 3. 2019 na email, doklady se zkontrolují a poté by bylo možno se sejít s notářem a následně vše podepsat, za těchto podmínek dlužná částka bude činit 250 000 - 104 269 - 7031 30 000 = 163 700 Kč. Vrácení části dluhu po podepsání dokladů na účet 138 700 Kč do 30. 3. a zůstatku 30 000 Kč do 30. 9. 2019. Dále nastiňuje třetí varantu, vždy s tím, že vrácení dluhu bude následovat až po podepsání dokladů. Na tento email žalovaná nereagovala. Dne 25. 3. 2019 napsal žalobce další email, ve kterém píše, že se jedná o poslední upomínku a následně předá věc advokátovi, poslední termín je do 31. 3. 2019 pro doklady a pro dluh do 10.

4. Pokud má žalovaná s termíny problém, může mu napsat její návrh. Dne 26. 3. 2019 napsala žalovaná, že je ochotna vrátit žalobci částku 250 000 -104 269 - 7031 Kč, tedy 138 700 Kč, uvedla, že nechápe, proč po ní žalobce chce vrátit 30 000 Kč za notebook, který jí daroval před všemi zaměstnanci, žádá jej tedy o schůzku, na kterou přinese 138 700 Kč a žalobce nechť na tuto schůzku přinese veškeré doklady. Tento email byl odeslán, což vyplývá ze seznamu odeslané pošty.

11. Z předžalobní výzvy ze dne 21. 12. 2021 včetně kopie dodejek a výpisu z online systému České pošty vyplývá, že žalobce vyzýval předžalobní výzvou žalovanou k úhradě částky 250 000 Kč a smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z částky 250 000 Kč ode dne splatnosti zápůjčky, tj. ode dne 10. 1. 2019 do zaplacení, která ke dni 21. 12. 2021 činí částku 672 500 Kč Lhůta k plnění byla určena na den 6. 1. 2022. Tato výzva byla dle kopie podacích lístků odeslána na adresy [adresa] (adresa uvedená žalovanou ve smlouvě), na adresu [adresa], [obec a číslo] dne 22. 12. 2021. Zásilka na adresu [adresa]. Zásilka doručovaná na na adresu [adresa]. Zásilka doručovaná na adresu [ulice] byla uložena na poště a nebyla vyzvednuta adresátem a bude vrácena (výpis z online poty).

12. Z faktury č. 2014 ze dne 6. 2. 2014 znějící na částku 104 269 Kč se splatností 10. 2. 2014 včetně upomínky ze dne 3. 6. 2014 soud zjistil, že žalovaná vystavila dne 6. 2. 2014 daňový doklad na částku 104 269 Kč, odběratelem je [právnická osoba], s. r. o., účel fakturace: zprostředkování obchodu a služeb 1/ 2014, splatnost této faktury byla určena na 10. 2. 2014; dne 3. 6. 2014 byla vystavena upomínka s tím, že jako spolupracovník [právnická osoba] s. r. o. eviduje žalovaná neuhrazenou pohledávku za výše uvedenou fakturu za období 1/ 2014 ve výši 104 269 Kč, žalovaná žádá uhradit tuto částku na účet OSVČ do 10. 6. 2014.

13. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

14. Žalobce jako zapůjčitel a žalovaná jako vydlužitel uzavřeli dne 24. 1. 2014 smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě žalobce poskytl na účet žalované téhož dne částku 250 000 Kč; zápůjčka byla sjednána jako bezúročná. Žalovaná se zavázala vrátit celou částku do 10. 1. 2019 pravidelnými měsíčními splátkami bez uvedení jejich výše se splatností k poslednímu dni kalendářního měsíce. V rámci smlouvy účastníci pro případ prodlení se splácením sjednali smluvní pokutu ve výši 0,25 % denně z té části zápůjčky, s jejímž vrácením se žalovaná dostane do prodlení; za účelem zajištění úhrady pohledávky vystavila žalovaná směnku na částku 250 000 Kč. Mezi účastníky probíhala emailová komunikace, v rámci které jednali o možnosti žalované zaplatit poníženou částku o její odměnu za měsíc leden 2014 ve výši 104 269 Kč, neboť žalovaná pracovala pro [právnická osoba] s. r. o., kde žalobce působil jako jednatel. Dále jednali účastníci o možnosti, že by žalovaná dluh nesplatila žalobci, ale [jméno] [příjmení], žalovaná tuto možnost však podmiňovala tím, že jí žalobce podepíše, že mu již nic nedluží. Nadále splácela měsíčně částku 50 Kč na účet žalobce. Komunikace mezi účastníky ustala 22. 7. 2014, kdy žalovaná zaslala email, že pošle vyúčtování koncem srpna, nic však žalobci neposlala. Až dne 8. 7. 2015 účastníci nadále opět po emailu jednali, žalobce urgoval žalovanou, že pokud chce snížit částku dluhu, je potřeba tak učinit do konce července 2015, dále požadoval po žalované jako další podmínku vrácení firemního notebooku. Mezi účastníky opět nedošlo k žádné dohodě ani o snížení dluhu, ani o vrácení firemního notebooku či zaplacení jeho hodnoty. Dne 25. 8. 2015 opět komunikace skončila s tím, že se žalovaná měla ozvat. Žalovaná opět napsala žalobci až 8. 1. 2019 téměř po 3 a půl letech těsně před vypršením lhůty splatnosti zápůjčky. Žádala situaci dořešit, žalobce požadoval zaslání scanů dokumentů, žalovaná požadovala schůzku, na které by žalobci předala částku 138 700 Kč, tedy poníženou částku, aniž do ní započítala jakkoliv firemní notebook a požadovala, aby vzájemně vše podepsali u notáře. Žalobce nesouhlasil s částkou, upozornil, že je potřeba do částky připočítat 30 000 Kč za notebook. Následně již žalované zaslal upomínku k vrácení částky 163 700 Kč nebo věc předá právníkovi a bude vymáhat 250 000 Kč – 7 031 Kč, kterou dosud žalovaná zaplatila. K zaplacení těchto částek jí vyzval emaily ze dne 18. 3. 2019. Následně žalované zaslal upomínky poštou na adresu ve smlouvě, která byla odeslána 22. 12. 2021, dále na adresu podnikání zapsanou v živnostenském rejstříku ([ulice a číslo], [obec a číslo]). Žalovaná se zdržuje na adrese [adresa vedlejšího účastníka a žalované], o této změně adresy však žalobce neinformovala. Žalované současně s výzvou k zaplacení 250 000 Kč byla doručena výzva k zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,25 % denně z této částky za období od 10. 1. 2019 do 21. 12. 2021 ve výši 672 500 Kč. Žalované byla poskytnuta žalobcem dodatečná lhůta k zaplacení do 6. 1. 2022. Žalované byla výzva uložena na poště.

15. Soud již neprováděl navržený důkaz žalovanou, a to výslech svědka [jméno] [příjmení]; tento návrh soud zamítl proto, že žalovaná výslech svědka navrhla k prokázání svého tvrzení, že již od 26. 3. 2014 se žalobce s žalovanou dohodli na tom, že část dluhu žalované ze zápůjčky ve výši 104 269 Kč zanikla proti pohledávce žalované za [právnická osoba] s. r. o. Soudu se již tento výslech svědka jevil jako nadbytečný, neboť skutečnost, že došlo k zániku části pohledávky započtením, nemohla být prokázána ani výslechem svědka [příjmení], neboť, jak níže soud rozvede, takový zápočet nebyl možný.

16. Po právní stránce soud věc posoudil následovně.

17. Dle § 2390 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

18. Dle § 2048 odst. 1 o. z. ujednají-li strany pro případ porušení smluvené povinnosti smluvní pokutu v určité výši nebo způsob, jak se výše smluvní pokuty určí, může věřitel požadovat smluvní pokutu bez zřetele k tomu, zda mu porušením utvrzené povinnosti vznikla škoda. Smluvní pokuta může být ujednána i v jiném plnění než peněžitém.

19. Dle § 2049 o. z. zaplacení smluvní pokuty nezbavuje dlužníka povinnosti splnit dluh smluvní pokutou utvrzený.

20. Dle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

21. Dle § 1969 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení, může věřitel vymáhat splnění dluhu, anebo může od smlouvy odstoupit za podmínek ujednaných ve smlouvě nebo stanovených zákonem.

22. Dle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

23. Dle § 1982 odst. 1 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh.

24. Dle § 1982 odst. 2 o. z. započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení.

25. Dle § 1983 o. z. k prohlášení o započtení učiněném pod podmínkou nebo s doložením času se nepřihlíží.

26. Dle § 1903 odst. 1 o. z. dosavadní závazek lze nahradit novým závazkem i tak, že si strany ujednáním upraví práva a povinnosti mezi nimi dosud sporné nebo pochybné. Týká-li se narovnání věcného práva k věci zapsané do veřejného seznamu, nastávají účinky narovnání zápisem do tohoto seznamu.

27. Dle § 1903 odst. 2 o. z. narovnání nelze odporovat jen proto, že jím vznikl nepoměr mezi vzájemným plněním stran.

28. Dle § 1906 o. z. ujednání o novaci nebo o narovnání vyžaduje písemnou formu, byl-li i původní závazek zřízen v písemné formě, nebo činí-li se o právu již promlčeném.

29. Dle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

30. Dle § 1880 odst. 1 o. z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.

31. Dle § 1880 odst. 2 o. z. postupitel vydá postupníkovi potřebné doklady o pohledávce a sdělí mu vše, co je k uplatnění pohledávky zapotřebí.

32. Dle § 1958 odst. 1 o. z. je-li čas plnění přesně ujednán nebo jinak stanoven, je dlužník povinen plnit i bez vyzvání věřitele.

33. Dle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

34. Dle § 570 odst. 1 o. z. právní jednání působí vůči nepřítomné osobě od okamžiku, kdy jí projev vůle dojde; zmaří-li vědomě druhá strana dojití, platí, že řádně došlo.

35. Dle § 573 o. z. má se za to, že došlá zásilka odeslaná s využitím provozovatele poštovních služeb došla třetí pracovní den po odeslání, byla-li však odeslána na adresu v jiném státu, pak patnáctý pracovní den po odeslání.

36. Mezi účastníky se jedná o věc s cizím prvkem, kdy žalobce je nositelem státního občanství Ukrajiny a žalovaná je nositelem státního občanství Ruské federace. Soud se tedy nejdříve zabýval otázkou své pravomoci, kterou dovodil z čl. 4 odst. 1 nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 12. 12. 2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudních rozhodnutí v občanských a obchodních věcech (Brusel I. bis), neboť žalovaná má bydliště na území České republiky. Co se týče rozhodného práva, soud postupoval dle § 87 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém, dle kterého smlouvy se řídí právem státu, s nímž smlouva nejúžeji souvisí, pokud smluvní strany nezvolily rozhodné právo. Strany dle čl. V smlouvu podřídily českému občanskému zákoníku, rozhodným právem je tedy právo české.

37. Na základě provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti soud uzavřel, že žalobce a žalovaná platně uzavřeli smlouvu o zápůjčce dle § 2390 a násl. o. z., na jejímž základě žalobce žalované zapůjčil částku 250 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku pravidelnými měsíčními splátkami uhradit žalobci nejpozději do 10. 1. 2019. Žalovaná však tuto částku žalobci ve lhůtě splatnosti nevrátila, zaplatila pouze částku 7 031 Kč, dne 11. 1. 2019 se tak ocitla v prodlení s úhradou částky 242 969 Kč. Po podání žaloby uhradila žalovaná částku 138 700 Kč dne 30. 11. 2022, řízení proto bylo po částečném zpětvzetí žaloby částečně zastaveno co do částky 138 700 Kč s úrokem z prodlení z této částky ve výši 9,75 % ročně od 1. 12. 2022 do zaplacení.

38. Z jistiny zápůjčky je žalovaná povinna doplatit žalobci částku 104 269 Kč včetně úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky od 11. 1. 2019 do zaplacení, neboť den následující po 10. 1. 2019 se žalovaná s úhradou této částky ocitla v prodlení. Současně soud žalobu zamítl v části žaloby, ve které se žalobce domáhal zaplacení úroku z prodlení za den 10. 1. 2019 z částky 138 700 Kč a z částky 104 269 Kč, neboť tento den žalovaná nebyla dosud v prodlení, jelikož splatnost zápůjčky byla určena na den 10. 1. 2019, žalovaná tedy ještě do 10. 1. 2019 do 23.59 hodin mohla zbývající část zapůjčené částky žalobci vrátit (výrok II. a III. rozsudku). Současně soud zavázal žalovanou k úhradě úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 138 700 Kč za období od 11. 1. 2019 do 30. 11. 2022, když částku 138 700 Kč žalovaná žalobci uhradila dne 30. 11. 2022 (výrok IV.).

39. Námitku žalované, že došlo k částečnému zániku pohledávky žalobce zápočtem pohledávky žalované vůči [právnická osoba] s. r. o. ve výši 104 269 Kč představující odměnu žalované za měsíc leden 2014, soud shledal jako nedůvodnou, neboť dle § 1982 o. z. k započtení jsou způsobilé pouze pohledávky vzájemné, tedy dvou osob v postavení dlužníka a věřitele a opačně; v daném případě se však nejedná o vzájemné pohledávky, když žalovaná nemá svou pohledávku vůči žalobci jako fyzické osobě, ale vůči [právnická osoba] s. r. o., což vyplývá mimo jiné rovněž z faktury č. 2014 ze dne 6. 2. 2014. Námitku částečného zániku pohledávky žalobce co do výše 104 269 Kč započtením tak soud shledal nedůvodnou.

40. Žalovaná dále namítala, že jednala s žalobcem o snížení částky dluhu, kterou měla navíc uhradit jinému. K tomu soud uvádí, že nedošlo k postoupení pohledávek dle § 1879 a následující; z provedeného dokazování emailovou komunikací mezi účastníky vyplynulo, že účastníci v březnu 2014 o takové možnosti jednali, k žádnému právně relevantnímu jednání však nedošlo; žalobce ani žalovaná v řízení netvrdili, natož prokázali, že by žalobce uzavřel s třetí osobou smlouvu o postoupení pohledávky a že by žalovaná byla vyrozuměna žalobcem jako postupitelem nebo že by třetí osoba jako postupník postoupení pohledávky žalované jako dlužníkovi prokázala. Z obsahu komunikace ze dne 26. 3. 2014 a 28. 4. 2014 vyplývá, že žalobce tuto možnost zvažoval, probíral ji s [jméno] [příjmení], žalovaná by nebyla proti, nicméně takovou dohodu podmiňovala potvrzením žalobce, že již mu nic nedluží a vrácením veškerých dokladů s tím, že do té doby bude posílat nadále splátky žalobci. Z obsahu následující komunikace však vyplývá, že k žádné dohodě o postoupení pohledávky nedošlo a účastníci již pouze jednali o možnostech snížení dlužné částky a o její výši a formě její úhrady mezi sebou. Toto tvrzení žalované tak zůstalo v řízení neprokázané.

41. Pokud žalovaná dovozovala, že snad mezi účastníky došlo k dohodě o narovnání, kterým byl snížen dluh na částku 138 700 Kč, soud uvádí, že k tomuto závěru na základě provedeného dokazování nedospěl a žalovaná toto své tvrzení tedy rovněž neprokázala. Z provedených důkazů naopak vyplynulo, že účastníci mezi sebou písemně jednali v roce 2014 a v roce 2015 a následně až v roce 2019; v roce 2014 jednali o možnostech přechodu dluhu na třetí osobu, toto však neuzavřeli a nedospěli k žádné dohodě. Následně jednali o možnostech snížení částky o 104 269 Kč představující dluh [právnická osoba] s. r. o. vůči žalované; žalobce však následně požadoval rovněž vrácení foremního notebooku nebo zaplacení částky 30 000 Kč za něj. Žalovaná na poslední návrhy žalobce v této podobě buď nereagovala, nebo s nimi nesouhlasila. Účastníci tedy nedospěli dle provedeného dokazování k žádné konečné formě jakéhokoliv narovnání svých sporných závazků dle § 1903 a následujících o. z. či jiné formě dohody o snížení dluhu, neboť se na konečné podobě výše zbývající částky k zaplacení neshodli.

42. Z námitky žalované, že byl žalobce v prodlení jako věřitel a tudíž nenastalo prodlení žalované jako dlužníka s odkazem na ust. § 1968 věta druhá o. z., soud uvádí, že v řízení nebylo prokázáno, že by se žalobce ocitl jako věřitel v prodlení. Dle obsahu smlouvy o zápůjčce vyplývala pro žalobce pouze povinnost dle čl. II odst. 4 smlouvy v případě předčasného splacení zápůjčky takové plnění žalované přijmout a vydat žalované jako vydlužiteli příjmový doklad. Z žádného ustanovení smlouvy nevyplývá pro žalobce jako zapůjčitele povinnost osobní schůzky s žalovanou, předání peněz v hotovosti a podepsání dokumentů před notářem, jak po žalobci požadovala žalovaná, čímž opakovaně podmiňovala vrácení půjčené částky. Naopak, žalované nic nebránilo v době splatnosti vrátit žalobci mezi nimi nespornou část zápůjčky ve výši 138 700 Kč na účet, který jí byl znám; žalovaná, pokud chtěla snížit svůj dluh, mohla tak učinit již 22. 7. 2014, následně na výzvu žalobce dne 8. 7. 2015. Dne 19. 8. 2015 žalovaná navíc přijala i návrh žalobce, že by byla povinna vrátit i částku odpovídající firemnímu notebooku, který nechtěla či nemohla vrátit, sama si však stanovila jeho cenu (10 000 Kč). Z emailové komunikace ze dne 8. 7. 2015 a 19. 8. 2015 a následně 25. 8. 2015 však vyplývá, že žalobce měl vůli vyjít žalované vstříc, dohodnout se s ní, souhlasil s tím, že jí podepíše veškeré doklady a vrátí jí směnku; žalovaná se však na tři a půl roku odmlčela a začala celou situaci opět řešit až 8. 1. 2019. Z provedeného dokazování emailovou komunikací tak nebylo prokázáno, že by se žalobce ocitl v prodlení s jakoukoliv svou povinností věřitele přijmout plnění a vystavit příjmový doklad. Pokud žalovaná postupně zasílala měsíční splátky na účet žalobce, nic jí nebránilo poslat zbývající částku na účet žalobce a následně po žalobci požadovat vydání směnky či podepsání příjmového dokladu. I tuto námitku žalované tak soud posoudil jak nedůvodnou.

43. K námitce žalované, že jí nebyly doručeny předžalobní výzvy a žaloba je předčasná, soud uvádí, že z konstantní judikatury vyplývá, že„ ohledně doručování hmotněprávního jednání, byť vztahující se k zákonu č. 40/1964 Sb., občanský zákoník, ve znění účinném do 31. prosince 2013 (dále jen obč. zák.), avšak závěry zde uvedené je možné aplikovat i v kontextu zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějích předpisů (dále jen o. z.), (k tomu srovnej například rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 16. března 2005, sp. zn. 26 Cdo 864/2004, a ze dne 29. června 2004, sp. zn. 28 Cdo 72/2004), účinnost adresných jednostranných hmotněprávních úkonů (nyní právních jednání) v režimu občanského zákoníku předpokládá, že projev vůle dojde, resp. je doručen adresátovi, tj. že se dostane do sféry jeho dispozice (§ 45 odst. 1 obč. zák., nyní § 570 odst. 1 o. z.). Slovní spojení dostane do sféry jeho dispozice nelze vykládat ve smyslu procesněprávních předpisů. Je jím třeba rozumět konkrétní možnost nepřítomné osoby seznámit se s jí adresovaným právním úkonem (nyní právním jednáním). Takovou možností judikatura chápe nejen samotné převzetí písemného hmotněprávního úkonu adresátem, ale i ty případy, kdy doručením zásilky, obsahující projev vůle, do bytu adresáta či do jeho poštovní schránky, popřípadě i vhozením oznámení do poštovní schránky o uložení takové zásilky, nabyl adresát hmotněprávního úkonu objektivní příležitost seznámit se s obsahem zásilky. Přitom není nezbytné, aby se adresát skutečně seznámil s obsahem hmotněprávního úkonu, dostačuje, že měl objektivně příležitost tak učinit“ (viz usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 4016/2017 ze dne 1. 11. 2017). Z obsahu rozsudku Nevyššího soudu sp. zn. 32 Cdo 1415/2018 ze dne 24. 10. 2018 dále vyplývá následující:„ Z rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 4. 11. 2015, sp. zn. 28 Cdo 464/2015 pak vyplývá, že v případě, kdy si smluvní strany ujednají, že se písemnosti budou dostávat do dispozice jedné z nich doručením na adresu třetí osoby, nelze tomuto autonomnímu projevu vůle upřít důsledky tímto zamýšlené, tedy jednoznačné určení místa, kde se smluvní strana hodlala seznamovat s písemnými projevy vůle druhé smluvní strany. Obdobně v usnesení ze dne 26. 6. 2018, sp. zn. 27 Cdo 3803/2017, vyslovil Nejvyšší soud názor, že členové družstva mohou s družstvem ujednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu, a tuto tak fakticky učinit svou sférou dispozice. Skutečnost, že na takto sjednané doručovací adrese člen družstva nepřebírá poštu, jde k jeho tíži. Při zkoumání toho, zda měl adresát, který je jednou ze smluvních stran, objektivní možnost seznámit se s obsahem písemného právního úkonu, jenž mu byl doručován v rámci smluvního vztahu druhou stranou, je tak podle výše citovaných rozhodnutí třeba vycházet i z obsahu vůle projevené adresátem ohledně místa, které určil jako svou sféru dispozice, byť taková adresa není jeho skutečným pobytem a nezdržuje se na ní. Samotná skutečnost, že se adresát na adrese, kam byl písemný právní úkon doručován, nezdržoval, tedy vždy nemusí znamenat, že objektivně neměl příležitost se s jeho obsahem seznámit“. Soud na základě výše citované judikatury dospěl k závěru, že žalobce doručil předžalobní výzvu obsahující současně výzvu k plnění smluvní pokuty žalované na její adresu uvedenou ve smlouvě [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo] - [část obce] jako na adresu, kterou mu sama žalovaná uvedla ve smlouvě jako adresu doručovací, přičemž jej nikdy o změně své doručovací adresy či adresy bydliště neinformovala; účastníci si mohou sjednat jinou doručovací adresu, než je místo jejich skutečného pobytu a tu fakticky učinit sférou dispozice, přičemž samotná skutečnost, že se adresát na adrese, kam byl písemný právní úkon adresován, nezdržoval, neznamená, že objektivně neměl možnost se s jeho obsahem seznámit. Současně žalobce učinil pokus o doručení výzvy k plnění smluvní pokuty a předžalobní výzvu na adresu sídla žalované uváděnou žalovanou rovněž ve faktuře č. 2014 a v upomínce jako místo podnikání ([ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ]. Tuto výzvu odeslal dne 22. 12. 2021. Dále soud rovněž vycházel z nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3228/15 ze dne 21. 4. 2016„ Podle komentářové literatury nelze na žalobce klást ani požadavek, aby doručoval v souladu s § 46 a násl. občanského soudního řádu již proto, že se v době zasílání předžalobní výzvy účastníci zatím nepohybují v režimu práva procesního, nýbrž hmotného. Žalobce tak může vycházet z adresy, kterou mu žalovaný sdělí, případně ze které s ním komunikuje. Pokud mu účastník nesdělí novou adresu ani se ji účastník nedozví jinak, pak se pro účely žalobce bude jednat o poslední známou adresu, tedy poslední bydliště, adresu uvedenou ve smlouvě, adresu pracoviště atd. Může také pro právní jistotu zaslat předžalobní výzvu na více adres nebo si vybrat tu, která je podle jeho uvážení adresou nejpravděpodobnější (srovnej Svoboda, K., Smolík, P., Levý, J., Šínová, R. a kol. Občanský soudní řád. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, 999 s.).“ Soud tak dospěl k závěru, že dle ust. § 573 o. z. se výzva k plnění smluvní pokuty za období od 11. 1. 2019 do 21. 12. 2021 dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání dne 22. 12. 2021. Žalované tak dle názoru soudu byla v souladu s citovanou judikaturou doručena jak výzva k plnění, tak předžalobní upomínka a dostala se do její dispoziční sféry, resp. pokud se žalovaná na této adrese (stejně jako na adrese svého sídla) nezdržuje a o tom žalobce neinformuje, tato skutečnost jde k její tíži (výzva k plnění smluvní pokuty byla součástí předžalobní upomínky).

44. Co se týče smluvní pokuty, tato byla mezi účastníky řádně a platně sjednána ve výši 0,25 % denně z částky, se kterou se žalovaná ocitne v prodlení. Ve výzvě k plnění určil žalobce lhůtu k plnění smluvní pokuty do 6. 1. 2022; tuto lhůtu k plnění soud považoval jako dostatečně dlouhou ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z.„ Žalobce se mylně domnívá, že splatnost pohledávky spadá do stejného data jako vznik povinnosti uhradit smluvní pokutu, tedy, že pohledávka je vymahatelná bez dalšího již okamžikem porušení povinnosti, kterou sankcionuje, a to dnem prodlení s úhradou….. Splatnost smluvní pokuty však je třeba odlišovat od okamžiku vzniku povinnosti zaplatit smluvní pokutu. Zatímco povinnost zaplatit smluvní pokutu vzniká porušením povinnosti, kterou smluvní pokuta utvrzuje, splatnost smluvní pokuty nastává až v důsledku výzvy věřitele, pokud není splatnost upravena dohodou stran….. Smluvní pokuta se stává splatnou a žalovaný je povinen ji zaplatit bez zbytečného odkladu poté, kdy byl věřitelem o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 o. z.)“ (rozsudek KS v Praze ze dne 31. července 2020, sp. zn 80 ICm 686/2020). Žalovaná tedy byla povinna plnit bez zbytečného odkladu po doručení výzvy k zaplacení smluvní pokuty (doručeno dne 27. 12. 2021, kdy zásilka uložena na poště, když dle sdělení pošty dne 10. 1. 2022 uplynula úložní doba 15 dnů); lhůtu 10 dnů poskytnutou žalobcem (do 6. 1. 2022) lze považovat za lhůtu bez zbytečného odkladu ve smyslu ust. § 1958 odst. 2 o. z. Ode dne následujícího, tedy od 7. 1. 2022, se žalovaná ocitla v prodlení se zaplacením smluvní pokuty za období od 11. 1. 2019 do 21. 12. 2021 vyčíslenou ve výzvě k plnění. Soud tak zavázal žalovanou k zaplacení částky 654 801 Kč představující smluvní pokutu za období od 11. 1. 2019 do 21. 12. 2021 ve výši 0,25 % denně z částky 242 969 Kč a rovněž úroku z prodlení z této částky od 7. 1. 2022 ve výši odpovídající nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok V.). Pro úplnost soud uvádí, že smluvní pokuta je institut právně nezávislý na institutu úroku z prodlení, je-li tak žalovaná povinna uhradit smluvní pokutu, není tím dotčena její povinnost uhradit vedle smluvní pokuty též úrok z prodlení.

45. Soud dále uzavřel, že žalovaná je rovněž povinna uhradit smluvní pokutu za období od 21. 12. 2021 do 7. 1. 2022 (do podání žaloby) ve výši 9 111 Kč. Splatnost této smluvní pokuty nastala až doručením žaloby žalované dne 21. 2. 2022; žalovaná byla povinna plnit bez zbytečného odkladu po doručení výzvy (za kterou je považována v tomto případě žaloba); v tomto případě lze jako lhůtu bez zbytečného odkladu považovat jeden pracovní den; žalovaná byla povinna plnit 22. 2. 2022 a dne 23. 2. 2022 se ocitla s úhradou této části smluvní pokuty v prodlení, je proto povinna uhradit žalobci úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 9 111 Kč od 23. 2. 2022 do zaplacení (výrok VII.).

46. Soud žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 654 801 Kč od 27. 12. 2021 do 6. 1. 2022, neboť s úhradou této části smluvní pokuty se žalovaná dostala do prodlení až dne 7. 1. 2022, jak soud vysvětlil výše; dále žalobu zamítl co do úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z části smluvní pokuty ve výši 9 111 Kč za den 22. 2. 2022, když tento den žalovaná dosud nebyla v prodlení (výrok VI.)

47. Jelikož žalobce po poučení soudu ohledně splatnosti smluvní pokuty vzal žalobu částečně zpět, soud dle ust. § 96 odst. 1 - 3 o. s. ř. řízení zastavil rovněž co do úroku z prodlení z částky 654 801 Kč za období od 10. 1. 2019 do 26. 12. 2021 a co do zákonného úroku z prodlení ze smluvní pokuty ve výši 9 111 Kč za období od 10. 1. 2019 do 21. 2. 2022 včetně (výrok I.).

48. Jelikož žalovaný doručil žalované předžalobní výzvu na jemu známou adresu uvedenou ve smlouvě a rovněž na známou adresu sídla žalované v souladu s ust. § 142a o. s. ř. (viz rovněž nález Ústavního soudu ze dne 21. 4. 2017, sp. zn. I. ÚS 3228/15), vynaložil rozumně požadované úsilí a cílenou snahu, aby žalovanou jako dlužníka upomenul a naplnil tím smysl předžalobní výzvy dle § 142a o. s. ř. Žalobce tak má právo na náhradu nákladů řízení. Náhradu nákladů řízení mu soud přiznal dle ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. ve spojení s ust. § 146 odst. 2 o. s. ř., když soud posoudil jeho neúspěch v podobě zamítnutí žaloby v části úroku z prodlení ze smluvní pokuty jako nepatrný neúspěch. Soud při určení tarifní hodnoty proto vycházel z částky 242 969 Kč a smluvní pokuty ve výši 663 912 Kč, celkem z částky 906 881 Kč, když částku 138 700 Kč žalovaná plnila až po podání žaloby, řízení tak bylo částečně zastaveno po zpětvzetí žaloby, která však byla podána důvodně; z procesního hlediska to byla žalovaná, kdo zavinil částečné zastavení řízení (byť v nepatrné části úroku z prodlení ze smluvní pokuty zavinil zastavení řízení žalobce). Náhradu nákladů řízení tvoří žalobcem zaplacený soudní poplatek ve výši 45 345 Kč, soudní poplatek za návrh na nařízení předběžného opatření ve výši 1 000 Kč, dále odměna advokáta za právní zastoupení z tarifní hodnoty 906 881 Kč dle ust. § 6 a 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za 7 úkonů právní služby po 11 940 Kč (převzetí věci, předžalobní upomínka, žaloba, tři úkony za účast u jednání dne 8. 11. 2022, dne 13. 12. 2022 a dne 19. 1. 2023, dále doplnění tvrzení ze dne 11. 12. 2022), dva půl úkony po 5 970 Kč (za návrh na vydání předběžného opatření dle ust. § 11 odst. 2 písm. a) a. t. a za vyjádření k odvolání proti předběžnému opatření dle ust. § 11 odst. 2 písm. c) a. t.) a náhrada hotových výdajů po 300 Kč za 9 úkonů právní sužby dle ust. § 13 odst. 4 a. t. a dále pak náhrada za 21 % DPH, jíž byl zástupce žalobce plátcem. Soud nepřiznal žalobci náhradu nákladů za úkon advokáta – vyčíslení nákladů řízení, neboť toto vyčíslení mohl žalobce učinit u jednání soudu a nejedná se o žádný z úkonů právní služby dle ust. § 11 odst. 1 a 2 a. t. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí 165 191,20 Kč. Pro úplnost soud uvádí, že žalobce v řízení zastupoval advokát Mgr. [jméno] [příjmení], který však po vyhlášení rozsudku ukončil činnost advokáta.

49. Hodnocením případně dalších provedených důkazů se soud již nezabýval, neboť na jeho rozhodnutí neměly vliv.

50. Lhůta k plnění byla určena dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení