11 C 230/2018- 235

Rubrum

Okresní soud v Chrudimi rozhodl dne 7.4.2021 samosoudcem Hynkem Baňouchem, ve věci žalobce [příjmení] a kanalizace [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], proti žalovanému [právnická osoba], [IČO], se sídlem v [obec], [ulice a číslo], zastoupené advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] se sídlem v [obec], [ulice a číslo], o zaplacení 530.500 - Kč s příslušenstvím, takto:

Výrok

I. Žaloba, jíž se žalobkyně domáhá, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni: a) částku 302.500 - Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,00 % ročně z částky 302.500 - Kč od 8. 9. 2018 do zaplacení, jakož i b) částku 228.000 - Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z částky 228.000 - Kč od 1.4.2019 do zaplacení, se v celém rozsahu zamítá.

II. Žalobkyně je povinna nahradit žalované náklady řízení ve výši 185.451,86 Kč, k rukám právního zástupce žalované, do tří dnů poté, co tento rozsudek nabude právní moci.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou dne 27.9.2018 a rozšířenou dne 3.4.2019 (č.l. 64 a 166 p.v.) žádala žalobkyně na žalované zaplacení (a) 302.500 - Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,00% ročně z této částky za dobu od 8.9.2018 do zaplacení, jakož i zaplacení (b) 228.000 - Kč, s úrokem z prodlení ve výši 9,75% ročně z této částky, za dobu od 1.4.2019 do zaplacení, a to v obou případech z titulu bezdůvodného obohacení, neboť tvrdila, že mezi účastníky uzavřená (a) smlouva o pronájmu pozemku žalované žalobkyní ze dne 17.12.2017, na základě níž žalobkyně platila žalované v letech 2013 až 2017 nájemné v roční výši 60.500 - Kč, je od počátku neplatná pro rozpor s dobrými mravy (5 krát 60.500 - Kč činí žalovaných 302.500 - Kč). Žalobkyně rovněž tvrdila, že (b) od počátku neplatná je i kupní smlouva ze dne 17.12.2017 na betonovou rouru DN 800 mm, za níž žalobkyně jako kupující zaplatila žalované kupní cenu 228.000 - Kč, a to pro rozpor se zákonem, neboť žalovaná si musela být vědoma, že tuto rouru již nevlastní, neboť ji předtím převedla na Město Chrudim, které ji prodalo žalobkyni. Žalobkyně marně vyzvala žalovanou k vrácení žalovaných částek do 7. 9. 2018, resp. do 31.3.2019, a to písemnými výzvami, v nichž uvedla, proč považuje obě smlouvy za neplatné.

2. Smlouva o pronájmu pozemku (a) je podle žalobkyně neplatná, protože jí v době jejího uzavírání nebylo známo, že na pozemku vázne věcné břemeno, a že se původní vlastník pozemku zavázal při jeho nabytí ke zřízení tohoto břemene umožňující přístup na pozemek za účelem údržby a oprav vodohospodářského díla umístěného pod povrchem tohoto pozemku. Žalobkyně byla žalovanou uvedena v omyl. Uzavření nájemní smlouvy bylo nutné, neboť tím žalovaná podmiňovala podání návrhu (jinou korporací, s žalovaným propojenou) na opravu kolaudačního rozhodnutí k vodohospodářskému dílu, které nezahrnovalo část tohoto zařízení (trubku DN 800), čímž je dán rozpor s dobrými mravy. Tento rozpor dále plyne z toho (č.l. 48), že právní předchůdce žalované jako součást ceny obdržel i náhradu za zřízení věcného břemene, přičemž žalobkyně má navíc potřebný přístup zřízen dle zákona o vodách a pozemek si nepotřebovala pronajímat. Rozpor s dobrými mravy je dále dán výší nájemného, která přinejmenším dvakrát převyšuje obvyklé nájemné, přičemž lze pochybovat, zda pronajatý pozemek umožňuje nějaké hospodářské užití žalobcem. Dobrým mravům odporuje i délka trvání nájemní smlouvy – 17 let s roční výpovědní lhůtou a povinností uhradit smluvní pokutu odpovídající nájemného, které zbývalo zaplatit, takže žalobce takřka nemohl smlouvu ukončit, aniž by zaplatil obvyklé nájemné za celou původně sjednanou dobu; žalovaná by naproti tomu platila pokutu ve výši dosud zaplaceného nájemného. Žalobkyně uzavřela smlouvu, aniž by ji potřebovala a aniž by z ní měla jakýkoli prospěch. Úplata za přístup žalobce k jeho zařízení byla předmětem smlouvy mezi právními předchůdci účastníků. Účelem smlouvy bylo vyplácení renty žalované za to, že podá návrh na opravu kolaudačního rozhodnutí. Vzájemná plnění jsou v hrubém nepoměru v neprospěch žalobkyně.

3. Žalobkyně též uvedla (č.l.99), že ani v budoucnu neměla záměr kupovat pronajatý pozemek, protože pro ni není využitelný a předkupní právo, které je standardní součástí její vzorové smlouvy o nájmu (č.l. 125 p.v.), jí nemohlo dávat jistotu, která by odůvodňovala nepřiměřené nájemné. Kompenzace za umístění kanalizace (č.l. 99 p.v.) měla být řešena před zhotovením stavby. Žalobkyně uvedla, že znalecký posudek ze dne 10.2.2012 ohodnotil věcné břemeno částkou 54.500 - Kč a obvyklé roční nájemné částkou 10.900 - Kč a obvyklé nájemné bylo 233.535,64 Kč Tyto informace měli účastníci k dispozici před uzavřením smlouvy o pronájmu, z čehož podle žalobkyně plyne, že to nemohl být on, kdo předkládal návrh této smlouvy pro žalobce zcela nevýhodné. Žalobkyně odmítla poukazy, že je z hlediska rozhodných skutečností relevantně propojena s [územní celek], které je jejím největším akcionářem, a proto má i zastoupení ve volených orgánech žalobkyně; naproti tomu žalované jde o propojení dané osobou jediného společníka a jednatele. Žalobkyně uvedla, že město bylo o uzavření obou smluv informováno (č.l. 101 p.v.), ale žádné připomínky nedalo a žalobkyně spoléhala na pravdivost informací a dokumentace předložené žalovanou. Cílem žaloby (č.l. 125) je dosáhnout toho, aby žalobkyně nemusela platit nájemné za nepotřebný pozemek.

4. Kupní smlouva (b) na trubku DN 800 je podle žalobkyně absolutně neplatná (č.l. 65), protože tato trubka již byla ve vlastnictví žalobkyně, což žalovaná věděla, neboť má shodného vlastníka a jednatele, jako její právní předchůdkyně, která ji prodala, v rámci prodeje celku kanalizační retence, městu jakožto právnímu předchůdci žalobkyně. To plyne z kupní smlouvy z 25.5.2007, jíž byla převedena tato vodohospodářská stavba jako celek. Žalobkyně se s touto smlouvou seznámila až v roce 2018, ale žalovaná v době prodeje samostatné trubky musela vědět, že ji nevlastní. Že šlo o převod celku, to plyne z projektové dokumentace, předávacího protokolu a protokolu o tlakové zkoušce. Předmětná trubka nebyla v době převodu kanalizační soustavy vyloučena z předmětu smlouvy (č.l. 125 p.v.), takže musela být na město převedena též. Neplatnost plyne z toho (č.l. 169 p.v.), že nikdo nemůže na jiného převést více práv, než kolik má sám, a proto je žalovaná povinna vrátit žalobkyni vše, co od ní obdržela. Obě smlouvy byly vyústěním nátlaku žalované žádající odstranění retence a byly uzavřeny na základě její iniciativy, kdy Ing. [příjmení] sdělil žalobkyni nepravdivé informace, a to úmyslně, s cílem získat od žalobkyně majetkový prospěch.

5. Žalobkyně v závěrečném návrhu předeslala (č.l. 214 p.v.), uvedla, že ji žalovaná při sjednávání smlouvy o nájmu uvedla v omyl, když jednak uvedla, že je to žalovaná, kdo vlastní trubku DN 800 a jednak když uvedla, že žalobkyně má povinnost uzavřít smlouvu o věcném břemeni k retenční soustavě pod pozemkem žalované s tím, že k této povinnosti se mělo zavázat [územní celek], jako právní předchůdce žalobkyně. Žalobkyně tak byla žalovaným mylně vyzvána k náhradě za neoprávněné užívání části retenční soustavy a k odstranění retence. Žalobkyně námitku jednání v omylu vyvolaném žalovanou vznesla znovu poté, co tuto žalobní námitku (č.l. 2 p.v.) neplatnosti podle § 49a občanského zákoníku 1964 vzala zpět (č.l. 47 p.v.) na základě žalovanou vznesené námitky promlčení. Dále žalobkyně namítla nerovnováhu v právech a povinnostech, nemožnost hospodářského využití pozemku, díky jeho tvaru a existenci ochranného vodohospodářského pásma. Z těchto důvodů je smlouva o pronájmu v rozporu s dobrými mravy a je neplatná pro rozpor se zákonem (č.l. 217). Žalobkyně dále připomněla, že trubka DN 800 nebyla v době prodeje vlastnictvím žalovaného, který žalobkyni uvedl v omyl, mj. tím, že jí předložil kolaudační rozhodnutí neuvádějící tuto trubku. Právní předchůdce žalované převedl na právního předchůdce žalobkyně stavbu, jejíž součástí byla i celá trubní retence. [příjmení] [jméno] 800 tvoří s trubní retencí tvořenou třemi trubkami DN 1600 jednu kompaktní stavbu, od níž není trubka DN 800 oddělitelná a jedná se o jednu věc. Žalovaná nebyla při uzavření kupní smlouvy vlastníkem trubky DN 800 a neprokázala její nabytí. Kupní smlouva je tak neplatná pro rozpor se zákonem, který způsobila žalovaná, která iniciovala její uzavření.

6. Žalovaná se k žalobě vyjádřila tak (č.l. 44) že je nedůvodná a navrhla její zamítnutí. Za nesporné označila, že účastníci uzavřeli dne 17.12.2012 smlouvu o pronájmu, na základě níž jí žalobkyně v letech 2013 až 2017 zaplatila celkem 302.500 - Kč; jinak jsou tvrzení účastníků sporná. Vznesla námitku promlčení vůči námitce relativní neplatnosti smlouvy pro omyl, kdy promlčecí doba již uplynula. Rozporně s dobrými mravy jednala žalobkyně, když užívala trubku DN 800 vlastněnou žalovanou. Žalovaná upozornila (č.l. 73), že smlouva o pronájmu mj. zavázala žalovanou k omezenému nakládání s pronajatým pozemkem, ke kterému by žalovaná byla jinak oprávněna. Aktivity a zásahy žalované podléhaly souhlasu žalobkyně. Žalovaná dle požadavku žalobkyně pořídila geometrický plán tak, aby dotčená část pozemku byla oddělena. Navíc zde existovalo ochranné pásmo dle § 23 zákona o vodovodech a kanalizacích. Ve prospěch žalobkyně bylo zřízeno předkupní právo za zvýhodněnou cenu zohledňující zaplacené nájemné. Výši nájemného, údajně neobvyklou v místě a čase, určila žalobkyně. Žalobkyně předmět nájmu užívala a užívá, ale chce se vyvázat z povinnosti zaplatit za to dohodnutou náhradu. Oprávnění z věcného břemene vzniká vkladem do katastru nemovitostí, avšak zde takový zápis není. Zákon o vodovodech a kanalizacích v § 7 odst. 5 počítá s náhradou za omezení v obvyklém užívání působené kontrolou a údržbou. Podmínky smlouvy, proti nimž nyní žalobkyně brojí (výše nájemného, délka výpovědní lhůty, délka trvání smlouvy) byly projevem jednoznačné vůle žalobkyně, která měla potřebné odborné a právní zázemí a v jejích orgánech byli i zástupci města. Žalobkyně se dovolává neplatnosti, kterou sama způsobila a chce z ní těžit. Závazek zřídit věcné břemeno se týkal právního předchůdce žalované a nyní již zanikl; žalovaná přesto vyzývala žalobkyni ke zřízení věcného břemene. Žalobkyni nic nebránilo, aby si v rámci rok trvajícího jednání předcházejícího uzavření nájemní smlouvy opatřila potřebné podklady a informace od [územní celek], s nímž je úzce propojena a není pravdivé, že byla žalovanou uvedena v omyl. Dodala, že kupní smlouva k rouře DN 800 odrážela skutečnost, že tato trubka nebyla v roce 2007 zahrnuta do předmětu koupě mezi předchůdcem žalované a městem, které tuto smlouvu připravilo a muselo vědět, co činí. Prodalo-li město v roce 2008 žalobkyni něco, co mu nepatřilo, jde o vztah mezi žalobkyní a městem, na které je třeba se obracet. Město bylo i v roce 2012 řádně informováno.

7. Žalovaná odkazem na judikaturu upozornila (č.l. 117 p.v.), že pro případ zpochybnění soukromoprávního užívacího titulu oprávněními založenými normami veřejného práva by se bezdůvodně obohacovala žalobkyně. Nejde o užívání části pozemku, ale o obrovskou soustavu. Nelze přehlížet zásady ochrany právní jistoty a autonomie vůle, kdy žalobkyně se zavázala poskytnout plnění svobodně, vážně a určitě, přičemž nyní účelově tvrdí, že se o obsahu kupní smlouvy z roku 2007 dozvěděla až v roce 2018. Žalobkyně žádala od města poklady a sama do smlouvy o pronájmu zakomponovala předkupní právo a vyzývala žalovanou k uzavření smlouvy. Předmět kupní smlouvy z 25.5.2007 je jednoznačně popsán tak, že nezahrnuje trubku DN 800 a žalobkyně si toho byla dobře vědoma, což plyne z dopisu ze dne 19.10.2012. Je úsměvné, tvrdí-li dnes žalobkyně, že musela spoléhat na pravdivost informací žalované, když dne 20.11.2012 proběhla společná schůzka za účasti Města Chrudim. Žalobkyně nemůže svévolně prohlašovat za neplatné závazky učiněné před změnou složení statutárního orgánu.

8. Žádný právní předpis podle žalované (č.l. 161) nezakazuje vlastnictví části inženýrské sítě, resp. že musí být prodávány jen jako celek. Kanalizace je složenou věcí, jejíž části neztrácejí svou individualitu. Je nutno respektovat autonomii vůle; rozhodující je to, co si smluvní strany dohodly a prioritu při výkladu smluv má výklad nezakládající jejich neplatnost. Tvrzení žalobkyně, že se až v roce 2018 dozvěděla, že v roce 2012 znovu koupila trubku, kterou vlastní, je účelové (č.l. 180), neboť žalobkyně musela mít zdokumentováno, jaký majetek a na základě jakého titulu užívá. Žalobkyni byly před podpisem kupní smlouvy v roce 2012 předloženy smlouvy z roku 2007 (č.l. 189). Výklad předmětu kupní smlouvy z 25.5.2007 je jednoznačný (č.l. 180), jak z hlediska jazykového vyjádření, tak z hlediska následného chování stran (§ 266 odst. 1 a 3 obchodního zákoníku). Výkladem nelze projev vůle doplňovat. Město by žalobkyni jistě v roce 2012 sdělilo, že není třeba uzavírat kupní smlouvu, neboť žalobkyně již trubku vlastní. Bylo vůlí žalobkyně koupit v roce 2012 předmětnou trubku a žalobkyně si musela být v době jejího uzavření vědoma skutečného i právního stavu věci. Město Chrudim nemohlo na žalobkyni převést kupní smlouvou z 26.2.2008 trubku DN 800, neboť nemohlo převést na jiného více práv, než mělo samo. Smlouva o pronájmu byla uzavřena poté (č.l. 189), co se žalobkyně dozvěděla, že retence není na jejím pozemku a poté co uznala, že rozsah dotčení práv žalované je mimo rozsah běžného zatížení vodovodním a kanalizačním řadem. [příjmení] [jméno] 800 byla kolaudována až po podpisu kupní smlouvy a žalobkyně byla podrobně seznámena se stavem a předmětem stavby retence v době její výstavby v roce 2007. Žalovaná na žalobkyni nevyvíjela nátlak.

9. Žalovaná v závěrečném návrhu (č.l. 225) shrnula, že nebylo prokázáno, že by žalobkyně jednala v jí vyvolaném podstatném omylu. Žalovaná ani nejednala v rozporu s dobrými mravy, neboť před uzavřením obou smluv prokazatelně vyzývala žalobkyni ke kontrole všech smluv dosud uzavřených. Bylo na žalobkyni, jak situaci vyřeší - žalobkyně při zachování své autonomie vůle uzavřela s žalovanou za přítomnosti zástupce města předmětné smlouvy, které nyní označuje za neplatné. Žalobkyně po celou dobu předmět nájmu užívala a platila nájemné. Jednání žalobkyně nelze poskytnout právní ochranu. Platí-li, že nikdo nemůže převést na jiného více práv, než má sám, pak tato zásada dopadá na jednání [územní celek], které na žalobkyni převedlo i trubku DN 800, kterou nenabylo, o čemž svědčí mj. i kupní smlouva z roku 2012. I kdyby nakonec soud neplatnost shledal, v poměrech projednávané věci by bylo třeba uplatnit vůči žalobkyni zásadu, podle níž se nikdo nemůže účinně dovolávat neplatnosti právního úkonu, kterou sám způsobil. Z provedených důkazů soud zjistil tyto skutečnosti 10. Žalobkyně jako nájemce a žalovaná jako pronajímatel uzavřeli dne 17.12.2012 smlouvu o pronájmu jejímž předmětem byla část pozemku p. [číslo] v katastrálním území a obci [obec] o výměře 545,16 m2, za účelem zajištění údržby vodárenské infrastruktury určené k odvádění odpadních vod, přičemž předmět pronájmu byl vymezen přiloženým geometrickým plánem. Nájemné bylo sjednáno v roční výši 50.000 - Kč bez DPH. Smlouva byla sjednána na dobu od 1.1.2013 do 31.12.2013, s výpovědní lhůtou 24 měsíců, spojenou s povinností nájemce zaplatit pro případ jím dané výpovědi smluvní pokutu ve výši nájemného, které by jinak bylo třeba zaplatit do konce sjednané doby smlouvy; pronajímatel by v případě jím dané výpovědi byl povinen zaplatit smluvní pokutu ve výši nájemného za dobu od počátku platnosti smlouvy do jejího nového data ukončení. Pro případ prodeje předmětu pronájmu bylo ve prospěch nájemce sjednáno předkupní právo na tento předmět pronájmu, za kupní cenu ve výši nájemného za celou dobu platnosti smlouvy sníženou o již zaplacené nájemné (smlouva na č.l. 20-23).

11. Žalobkyně jako kupující a žalovaná jako prodávající uzavřeli dne 17.12. 2012 kupní smlouvu na„ kanalizační řad na pozemku p. [číslo] v k.ú. a obci [obec], materiál. Beton, profil DN 800 mm, délka 77 m,“ za kupní cenu 228.000 - Kč včetně DPH. Prodávající se zavázal oznámit vodoprávnímu úřadu změnu vlastnictví předmětu koupě a kupující prohlásil, že se seznámil s předmětem převodu (smlouva na č.l. 51).

12. Shodnými tvrzeními účastníků bylo prokázáno, že žalobkyně zaplatila žalované nájemné za léta 2013 až 2017 v celkové výši 302.500 - Kč, jakož i kupní cenu 228.000 - Kč, splatnou 31.12.2012.

13. Žalobkyně sdělila žalované, že smlouva o pronájmu, jakož i kupní smlouva na trubku DN 800 jsou neplatné a vyzvala ji k vrácení přijatých plnění (č.l. 32 a č.l. 70) 14. [právnická osoba] jako prodávající a [územní celek] jako kupující uzavřeli dne 25.5.2007 kupní smlouvu, na základě níž kupující nabyl vlastnické právo k předmětu koupě, který byl vymezen jako:„ Vodovod a kanalizace – II. část pro průmyslovou zónu [anonymizováno] v k.ú. a obci [obec]“, kdy vedle samostatně popsané vodovodní části byla kanalizační část předmětu převodu popsána jako„ kanalizační řad, a to II. část zahrnující část stoky A, na stoku ve staničení 0, [číslo] km navazuje retenční nádrž. Tento objekt je vybudován jako trubní retence tvořená 3-mi troubami /DN 1600 mm/, na počátku a konci nátokové a odtokové objekty. Celková délka toky je cca 191m5 m o DN 600 a 500 mm, z toho 77m tvoří trubní retence“. Ve smlouvě je uvedeno, že trvalé užívání (kolaudační rozhodnutí) předmětu koupě bylo povoleno rozhodnutím Městského úřadu v Chrudimi ze dne 3.5.2007, [číslo jednací], sp. zn. [číslo] 2007, I [číslo], G [číslo], které nabylo právní moci dne 24. 5. 2007. Kupující prohlásil, že se seznámil s předmětem koupě. Prodávající se zavázal, že smlouvou uzavřenou do 30 dní zřídí ve prospěch nabyvatele právo odpovídající věcnému břemeni, spočívající v oprávnění vstupu na pozemek za účelem opravy a údržby vodohospodářského díla, jímž je tento pozemek zatížen (smlouva na č.l. 15-16). 15. [územní celek] jako prodávající a žalobkyně jako kupující uzavřeli dne 26. 2. 2008 kupní smlouvu, jíž prodávající prodal kupujícímu mj. kanalizační a vodovodní řad na pozemku p. [číslo] k.ú. a obci [obec], označený jako„ kanalizační řad z TBR DN [číslo] mm celkové délky 3 x 77 m, tj. 231 m a kanalizační řad z TBR DN 800 mm celkové délky 77 m“. Ve smlouvě je uvedeno, že trvalé užívání (kolaudace) bylo povoleno rozhodnutím Městského úřadu v Chrudimi ze dne 3.5.2007, č.j. CR 006919/2007/4/Sm-1057, které dle smlouvy bylo, společně s projektovou dokumentací, dokladem předávaným s předmětem koupě (smlouva na č.l. 18 p.v.).

16. Městský úřad v Chrudimi vydal dne 3.5.2007 pod [číslo jednací], kolaudační rozhodnutí, jímž povolil trvalé užívání stavby – [anonymizováno] a [anonymizováno] – II. část pro průmyslovou zónu [anonymizováno] v k.ú. a obci [obec]. Kanalizační řad je popsán jako část stoky A, na níž navazuje retenční nádrž, vybudovaná jako trubní retence tvořená 3-mi rourami (DN 1 600 mm). Celková délka stoky je cca 191,5 m o DN 600 a 500 mm, z toho 77 m tvoří trubní retence. [příjmení] [jméno] 800 v tomto rozhodnutí uvedena není (rozhodnutí na č.l. 23 p.v.).

17. Dle předávacího protokolu předala [právnická osoba] Městu [obec] dne 24.5.2007 hotovou a zkolaudovanou stavbu popsanou jako [anonymizováno] a [anonymizováno] – II. část pro průmyslovou zónu Sever v k.ú. a obci [obec] s odkazem na výše uvedené (viz bod (16)) kolaudační rozhodnutí (protokol na č.l. 55).

18. Dle zkušebního protokolu vydaného Vodárenskou [právnická osoba] dne 21.2.2007 zkoušce vodotěsnosti vyhověly stoky popsané jako trubní retence s délkami úseku„ 3 x 81,2 m“ o jmenovité světlosti„ [číslo]“ a„ 81,2 m“ o jmenovité světlosti„ 800“ (protokol na č.l. 56).

19. Žalobkyně dne 25.11.2011 vyzvala žalovanou k osobnímu projednání výzvy k uzavření smlouvy o věcném břemeni ve dnech 29.11 a 1.12.2011 (č.l. 90).

20. Žalovaná dne 4.10 a 9.10.2012 vyzvala žalobkyni k odstranění stavby retence a upozornila, že žalobkyně užívá potrubí vlastněné žalovanou. Konstatovala, že již v listopadu 2011 vyzvala žalobkyni k uzavření smlouvy o věcném břemeni (č.l. 86 a č.l. 61, pol. 2); výzvu zopakovala dne 23.10.2012 (č.l. 87) a dne 20.11.2012 kdy žalobkyni nabídla odkup pozemku dotčeného retencí za cenu běžnou v průmyslové zóně [anonymizováno] (č.l. 89).

21. Dne 19.10.2012 vyzvala žalobkyně [územní celek] ke sdělení podmínek, za nichž město nabylo do svého vlastnictví předmětnou stavbu, kterou následně prodalo žalobkyni (č.l. 108).

22. Žalobkyně dne 19.10.2012 sdělila žalované, že smlouvu o věcném břemeni uzavře za jednorázovou cenu 54.500 - Kč s tím, že žalovanou požadovaná cena 1,5 mil. Kč je nepřiměřená; dodala, že břemeno nelze zřídit, neboť pozemek je předmětem exekuce (dopis na č.l. 107).

23. Městský úřad v Chrudimi vydal dne 29.1.2013 pod [číslo jednací] OŽP/Kk-1541 rozhodnutí, jímž opravil výše uvedené kolaudační rozhodnutí (bod (16)) tak, že do popisu kanalizační stoky„ trubní retence je tvořena 3 rourami (DN [číslo] mm)“ vložil text„ a 1 troubou (DN 800 mm)“. Uvádí, že bylo třeba opravit zřejmou nesprávnost s tím, že ze všech podkladů rozhodnutí jednoznačně vyplývá, že součástí trubní retence je i potrubí DN 800 mm (rozh. na č.l. 23 p.v.). 24. [jméno] [příjmení] vypověděl, že za žalobkyni jako předseda jejího představenstva uzavřel dne 17.12.2012 předmětnou kupní smlouvu a smlouvu o pronájmu (svědecká výpověď na č.l. 210 p.v.). Obě smlouvy připravovala žalobkyně, včetně návrhu ceny, která byla nakonec dojednána dohodou. Smlouvy odpovídají běžně uzavíraným smlouvám a odpovídají i příslušným vzorům. Délka trvání nájemních smluv byla dána délkou smluv, kterou žalobkyně jako vlastník uzavírá s provozovatelem na provozování celé vodárenské infrastruktury. O uzavření smluv bylo následně informováno představenstvo. Tyto smlouvy nepovažoval za problém. Kupní smlouva byla uzavřena proto, že žalobkyně zjistila, že eviduje jako majetek něco, co jejím majetkem není. Smlouva o pronájmu byla součástí celé transakce. Uzavření nájemní smlouvy za účelem zajištění přístupu nebylo ojedinělým řešením. Přehled nájemních smluv byl součástí každoroční zprávy o provozování vodárenské infrastruktury. Kolaudace byla nutnou podmínkou, bez níž nebylo možné splnit smluvní podmínku oznámit změnu vlastníka vodoprávnímu úřadu.

25. Mgr. [jméno] [příjmení] je od 1.1.2017 předsedou představenstva žalobkyně (výpověď na č.l. 202). Při revizi smluv se dostal k předmětné smlouvě o pronájmu a neúspěšně vyzval žalovanou k jejímu ukončení z důvodů, které jsou patrné z žaloby. O kupní smlouvě se dozvěděl z vyjádření k žalobě.

26. Ing. [jméno] [příjmení] je po celou dobu jediným jednatelem a společníkem žalované i obchodní korporace [právnická osoba] (výpověď na č.l. 204 p.v. a 209 p.v.). Využitelnost pronajatého pozemku zatíženého retencí je omezená; nelze na něj vjíždět technikou, mimo vstupní a výstupní část, se nedá nad retencí jezdit vozidly, nedá se tam stavět. Asi deset dní před uzavřením předmětných smluv proběhlo jednání žalované s žalobkyní, kde byl přítomen i právník žalobkyně a zástupce majetkového odboru města. Poté vyzval žalobkyni, aby prověřila veškeré smlouvy a navrhl odkup předmětného pozemku. Následně účastníci jednali, kdy žalobkyně uznala, že nejde o standardní případ z hlediska věcného břemene a žalobkyně nemá žádné takto rozsáhlé stavby pod pozemkem, který nevlastní. Poté prošli původní kupní smlouvy a původní kolaudační rozhodnutí. Výsledkem jednání bylo uzavření předmětné smlouvy o pronájmu a kupní smlouvy na DN 800, které připravila žalobkyně. Při prodeji kanalizace městu nechtěl prodat trubku DN 800. Městu prodal to, co bylo zkolaudováno. Neví, proč žalobkyně pozemek neodkoupila, ale konstrukce předkupního práva znamená, že placení nájemného je fakticky splátkou kupní ceny.

27. Soud provedl ohledání na místě samém (č.l. 145), kdy zhlédl jak pronajatý pozemek, tak i obě přístupová místa do kanalizace, kam ústí jak 3 retenční trubky, tak i běžná kanalizační trubka DN 800 (viz též fotografie na č.l. 148 a 149). Po právní stránce soud věc posoudil takto.

28. Žalobkyně se na žalované domáhala vydání bezdůvodného obohacení spočívajícího v tom, že jednak (a) žalovaná obdržela nájemné v celkové výši 302.500 - Kč a jednak že (b) žalovaná obdržela kupní cenu ve výši 228.000 - Kč (č.l. 52), přičemž se tak mělo stát na základě (a) smlouvy o pronájmu ze 17.12.2012 a (b) kupní smlouvy ze dne 17.12.2012 (b), které jsou podle žalobkyně obě absolutně neplatné a důvody neplatnosti zde měly být již v době, kdy byly tyto úkony učiněny.

29. Tvrzené bezdůvodné obohacení tedy mělo vzniknout na základě od počátku neplatných smluv, které byly uzavřeny v roce 2012. Na takový právní vztah je třeba podle § 3028 odst. 1 a 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku v platném znění, dále„ občanský zákoník 2012“, použít právní úpravu platnou v době, kdy byly předmětné dvoustranné právní úkony učiněny (srov. přiměřeně rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] ze dne [číslo] 2018, sp. zn. [spisová značka] z 27.7.2017 a sp. zn. [spisová značka] ze dne 30.5.2018, všechna rozhodnutí Nejvyššího soudu jsou dostupná na: [webová adresa]). V roce 2012 byla platnou úprava občanského zákoníku č. 40/1964, Sb., občanský zákoník ve znění pozdějších předpisů („ občanský zákoník 1964), která byla zrušena až k 1.1.2014. Na věc se tedy uplatní tehdejší úprava.

30. Podle § 451 občanského zákoníku 1964 platí, že ten, kdo se na úkor jiného bezdůvodně obohatí, musí obohacení vydat (odst. 1). Bezdůvodným obohacením je majetkový prospěch získaný plněním bez právního důvodu, plněním z neplatného právního úkonu nebo plněním z právního důvodu, který odpadl, jakož i majetkový prospěch získaný z nepoctivých zdrojů (odst. 2 cit. ustanovení). Přitom platí, že je-li smlouva neplatná nebo byla-li zrušena, je každý z účastníků povinen vrátit druhému vše, co podle ní dostal (§ 757 občanského zákoníku 1964).

31. Žalobkyně žádala vydání bezdůvodného obohacení vzniklého plněním z neplatného právního úkonu, neboť namítala, že (a) smlouva o pronájmu je neplatná podle § 39 občanského zákoníku 1964 pro rozpor s dobrými mravy a se zákonem a (b) kupní smlouva je neplatná podle § 39 občanského zákoníku pro rozpor se zákonem. Zákon stanoví, že neplatným je právní úkon, který svým obsahem nebo účelem odporuje zákonu nebo jej obchází anebo se příčí dobrým mravům (§ 39 občanského zákoníku 1964).

32. Soud vycházel z toho, že v projednávané věci jde z hlediska statusu žalobkyně i žalované a předmětu jejich podnikání o dvě smlouvy mezi obchodními společnostmi, týkající se jejich podnikatelské činnosti, kdy nájemní smlouva se obecně řídí obchodním zákoníkem a úpravou obsaženou v § 663 a následující občanského zákoníku 1964, jde o tzv. absolutní neobchod (srov. § 261 odst. 6 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník ve znění pozdějších předpisů, dále„ obchodní zákoník“) a kupní smlouva se řídí obecně obchodním zákoníkem a § 409 a následující obchodního zákoníku (srov. § 261 odst. 1 obchodního zákoníku). Úprava promlčení je pak upravena v § 387 a násl. obchodního zákoníku a neplatnost právních úkonů v § 267 obchodního zákoníku. Nutno předeslat, že namítala-li žalobkyně, že byla žalovanou oklamána či donucena k uzavření obou smluv, nebylo možno tyto námitky podřazovat pod důvody neplatnosti podle § 49a občanského zákoníku 1964, neboť tato námitka byla vznesena po uplynutí promlčecí doby (smlouvy byly uzavřeny v prosinci 2012 a žaloba byla podána v září 2018) a žalovaná pro tento případ promlčení namítla; námitku nátlaku či nevýhodných podmínek pak nebylo možno podřazovat pod § 49 občanského zákoníku 1964 (uzavření smlouvy v tísni za nápadně nevýhodných podmínek), neboť ten se ve vztazích mezi podnikateli neuplatní.

33. Předpokladem úspěchu žaloby v obou jejích částech, tedy ke vzniku povinnosti žalované vydat žalobkyni tvrzené bezdůvodné obohacení, by bylo třeba naplnění podmínek jejich absolutní neplatnosti namítané žalobkyní. K namítané neplatnosti smlouvy o pronájmu 34. Žalobkyně dovozovala neplatnost smlouvy o pronájmu z tvrzení, že nevěděla, že ze zákona plyne zatížení pozemku věcným břemenem a že se právní předchůdce žalované smluvně zavázal zřídit k pozemku věcné břemeno, přičemž obě tato břemena jí zajišťovala přístup na předmětný pozemek za účelem oprav a údržby vodohospodářského díla pod jeho povrchem (dále též jen„ dílo“). Žalovaná ji uvedla v omyl i tím, že tvrdila, že má povinnost s žalovanou uzavřít smlouvu o věcném břemeni. Žalobkyně si pozemek nepotřebovala pronajímat, pozemek není využitelný a žalobkyně ze smlouvy nemá jakýkoli prospěch. V tento omyl žalobkyni uvedla žalovaná, která navíc vyvíjela na žalobkyni nátlak podmiňováním podání potřebného návrhu na opravu kolaudačního rozhodnutí k části díla, právě uzavřením této smlouvy, což je v rozporu s dobrými mravy. Tento rozpor je dán i tím, že právní předchůdce žalované již měl údajně obdržet náhradu za zřízení věcného břemene (v prodejní ceně díla). Rozpor s dobrými mravy je dán i výši nájemného a délkou trvání smlouvy, která je nevypověditelná bez toho, aniž by žalobkyně musela zaplatit smluvní pokutu odpovídající nájemnému za další léta.

35. Soud k této argumentaci uvádí, že skutečnosti, které nyní žalobkyně uváděla jako důvody neplatnosti smlouvy o pronájmu, zde byly již v době, kdy byla tato smlouva uzavírána, čemuž předcházelo jednání mezi účastníky této smlouvy, které bylo započato před více než rokem. Obě účastnice této smlouvy, jejichž autonomie vůle byla zachována, nakonec dospěly k závěru, že své právní vztahy upraví právě tímto způsobem, tedy smlouvou o pronájmu. Účastnice poprvé začaly jednat o řešení celé situace v listopadu 2011 (viz výše v bodě (19) dopis žalobkyně adresovaný žalované ze dne 25.11.2011) a intenzivní projednávání této záležitosti probíhalo v říjnu a listopadu 2012 (viz výše body (20 až 22, 24 a 26)), kdy za žalobkyni jednal i právník zapsaný v seznamu advokátů. Smlouva o pronájmu pak byla uzavřena až dne 17.12.2012.

36. Argumentuje-li žalobkyně tzv. zákonným věcným břemenem, nejde objektivně o informaci, kterou by před ní mohla žalovaná zatajit, či ji oklamat. Žalobkyně o této úpravě musela vědět. Brojí-li žalobkyně proti ceně nájmu, na niž přistoupila, a současně tvrdí, že před uzavřením smlouvy měla k dispozici znalecký posudek, z něhož nyní dovozuje, že tato cena je přemrštěná, nemůže jít o důvod ke zneplatnění nájemní smlouvy, neboť bylo na žalobkyni, aby celou věc řešila jinak než tím, že smlouvu nejprve uzavře, bude ji plnit a až po 6 letech se začne domáhat jejího zneplatnění. Žalobkyně nemůže vůči žalované účinně namítat, že právní předchůdce žalobkyně, který byl o jednáních účastnic informován, neposkytl žalobkyni potřebné informace a žalobkyně tak musela spoléhat na pravdivost informací poskytnutých žalovanou. Nemusela. Bylo na žalobkyni, aby smlouvu uzavřela až poté, co bude mít všechny potřebné informace a podklady, jak vyžaduje obvyklá opatrnost. Nic však nenasvědčuje tomu, že by žalobkyně v roce 2012 nevynaložila obvyklou opatrnost a že by uzavření předmětné smlouvy bylo důsledkem její nevědomosti o skutkovém a právním stavu věci.

37. Namítala-li žalobkyně, že smlouvy uzavřela pod protiprávním nátlakem žalované, žádající odstranění retence, činila tak opět až po více než šesti letech od jejich uzavření a poté, co 5 let platila nájemné sjednané v této smlouvě, kdy existenci takového nátlaku nepotvrdil ve své výpovědi tehdejší předseda představenstva žalobkyně, který smlouvu uzavíral, přičemž ani z ostatních provedených důkazů přítomnost takového nátlaku nevyplývá. Jedna část díla byla skutečně zahrnuta do kolaudace až po uzavření obou smluv, které žalobkyně v nynějším řízení označovala za neplatné, ale ani tato skutečnost nesvědčí o existenci nátlaku na žalobkyni, který ji měl protiprávně donutit k uzavření dvou smluv, které žalobkyně začala zpochybňovat po šesti letech od jejich uzavření. Pokud naopak žalovaná uvádí, že smlouva o pronájmu byla projevem jednoznačné vůle žalobkyně, která měla potřebné odborné i právní zázemí a že si byla vědoma skutečného i právního stavu věci, skutkový stav zjištěný v tomto řízení toto tvrzení podporuje.

38. Je skutečností, že Město Chrudim smluvně zavázalo právního předchůdce žalované ke zřízení věcného břemene (viz výše v bodě (14) smlouva ze dne 25.5.2007) a že toto břemeno zřízeno nebylo. Avšak tato otázka byla předmětem vztahů mezi těmito subjekty, přičemž zcela bez významu není ani skutečnost, že v této smlouvě není uvedeno, že má jít o břemeno zřízené bezplatně. Soud dále považuje za potřebné ve stručnosti sdělit, že logické a racionální jsou žalovanou uváděné argumenty zdůvodňující výši nájemného či délku trvání smlouvy a možnosti jejího ukončení, či otázky ne/rovnováhy vzájemných plnění resp. jejich poměru. Pokud naopak žalobkyně uvádí, že předmětný pozemek nepotřebovala, takže pro ni nemělo předkupní právo význam, ale současně toto právo označuje za standardní součást smlouvy o pronájmu, nevyvrací tím protiargument žalované, že předkupní právo bylo funkční součásti smlouvy, kdy budoucí kupní cena byla postupně předplácena nájemným za pozemek, který je předmětným dílem zatížen mimo rozsah běžného zatížení, nedá se na něm stavět či jezdit těžkou technikou, neboť pod jeho povrhem je rozsáhlá soustava zasypaná hlínou, o čemž se na místě samém přesvědčil i soud a což plyne i z předložených výkresů a fotografií. Tento účel smlouvy o pronájmu, resp. toto zdůvodnění výše nájmu a dalších podmínek smlouvy v ní výslovně vyjádřeny nejsou, neznamená to však, že nemohou podobu smlouvy vysvětlovat k vyvrácení nyní namítaných důvodů její neplatnosti.

39. Soud uzavírá, že žalobkyně se na žalované domáhala vrácení plnění ze smlouvy o pronájmu, která je podle ní absolutně neplatná. Avšak i pro výklad smluv uzavřených podle občanského zákoníku 1964 je základním principem priorita výkladu, který nezakládá neplatnost smlouvy, před takovým výkladem, který neplatnost smlouvy zakládá, jsou-li možné oba výklady (srov. nálezy Ústavního soudu ze dnů: 14. 4.2005, sp. zn. I. ÚS 625/03, z 23. 4.2013, sp. zn. IV. ÚS 1783/11 a ze dne 19. 7. 2016, sp. zn. III. ÚS 798/15, všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou dostupná na: [webová adresa]). Existuje-li více jinak přijatelných interpretací, z nichž některé respektují nepochybně vyjádřenou vůli účastníků právního vztahu, zatímco jiné – byť formálně jinak udržitelné – jejich vůli deformují či dokonce zcela popírají, musí dostat přednost výklad prve uvedený.

40. Soud konstatuje, že účastnice uzavřely předmětnou smlouvu o pronájmu po delším vyjednávání jako výraz své svobodné nepochybně vyjádřené vůle a soud na základě argumentace žalobkyně nemůže tuto vůli popřít tím, že takovou smlouvu prohlásí za neplatnou. K namítané neplatnosti kupní smlouvy na trubku DN 800 41. Kupní smlouva na trubku DN 800 mm je podle žalobkyně absolutně neplatná, neboť žalobkyně tuto část díla již vlastnila, takže ji v době prodeje nemohla vlastnit žalovaná. Skutečností je, že kupní smlouva, kterou žalobkyně uzavřela s [územní celek] dne 26.2.2008 (viz výše bod (15)), uvádí mezi předmětem koupě mimo 3 roury DN [číslo] mm i trubku„ TBR DN 800 mm o celkové délce 77 m“, avšak tato smlouva popis předmětu koupě výslovně spojuje i s kolaudačním rozhodnutím ze dne 3.5.2007 (viz bod (16)), kde trubka DN 800 uvedena není. [územní celek] přitom touto smlouvou prodávané vodohospodářské dílo koupilo od [právnická osoba], a to kupní smlouvu z 25.5.2007 (viz výše bod (15)), která v předmětu převodu trubku DN 800 neuvádí, na rozdíl od třech trub DN [číslo]. I tato kupní smlouva odkazuje na již citované kolaudační rozhodnutí, které rouru DN 800 neuvádí.

42. Předmět kupní smlouvy, na základě níž vodohospodářské dílo nabylo [územní celek], je popsán jednoznačně, a to i při přihlédnutí k předmětu kolaudačního rozhodnutí, na nějž smlouva odkazuje. [příjmení] [jméno] 800 mm zde uvedena není. Tato trubka je sice uvedena ve zkoušce vodotěsnosti (viz bod (18)) a v projektové dokumentaci, ale výslovně popsaný předmět koupě tuto trubku neuvádí. Město tuto část díla na žalobkyni nemohl platně převést.

43. Žalobkyně namítala, že trubní retence tvořená třemi trubkami DN [číslo] mm tvoří s průběžnou trubkou DN 800 mm jeden celek a že tedy musela být předmětem převodu, ale z kupní smlouvy z 25.5.2007 a z předchozího kolaudačního rozhodnutí ze dne 3.5.2007 neplyne, že právní předchůdce žalobkyně a právní předchůdce žalované zahrnuli trubku DN 800 mm do předmětu koupě. Zastává-li žalobkyně výklad, že ona trubka na ni byla převedena s trubní retencí 3 x DN [číslo] mm, pak bylo třeba tento výklad uplatnit při jednání mezi účastníky na podzim 2012 a ve vztahu k žalované svou vlastnickou pozici s těmito argumenty obhájit. Žalobkyně však v roce 2012 svou pozici vyhodnotila tak, že se rozhodla předmětnou trubku DN 800 od žalované koupit a následně poté byla tato trubka správním rozhodnutím (viz výše bod (23)) zahrnuta do kolaudace, což byla, jak vyplynulo v tomto řízení, nezbytná podmínka pro zahrnutí i této části díla do vodárenské infrastruktury, která je i z právního hlediska provozovatelná. Do té doby se jednalo o nezkolaudovanou část díla, kterou nebylo možno z právního hlediska provozovat. Z provedeného dokazování tak plyne, že uzavření této kupní smlouvy bylo racionálním, vědomým, zamýšleným a chtěným cílem účastnic a nikoli důsledkem nesvobodného jednání, či jednání v omylu. Tedy že žalobkyně i tuto smlouvu uzavřela jsouc si vědoma skutečného i právního stavu věci.

44. Žalobkyně tak žádala vrácení plnění z kupní smlouvy, kterou soud neshledal na podkladu jejích námitek absolutně neplatnou. Přijetí výkladu prosazovaného žalobkyní by bylo v rozporu s příkazem priority výkladu zakládajícího platnost smluv a respektujícího autonomii vůle účastníků, do níž soud nemůže zasahovat (viz výše bod (39)).

45. Z těchto důvodů soud žalobu v celém rozsahu zamítl (výrok I.)

46. Soud dále rozhodoval o náhradě nákladů řízení, o níž rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. za situace, kdy žalovaná byla plně úspěšná a má právo na náhradu nákladů zastoupení tvořených odměnou advokáta, paušální náhradou hotových výdajů, jakož i náhradou cestovních výdajů. Odměna advokáta za jeden úkon právní služby činí podle § 7 bodu 6 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění pozdějších předpisů, dále jen„ advokátní tarif“ jednak 9.540 - Kč za úkony v době, kdy byla předmětem řízení částka 302.500 - Kč a jednak 10.460 - Kč za úkony učiněné v době, kdy již byla předmětem řízení částka 530.500 -- Kč. Zástupce žalované vykonal 6 úkonů právní služby ve vztahu k původnímu předmětu řízení, za něž náleží podle § 11 odst. 1 advokátního tarifu náhrada v plné výši (příprava s převzetím věci, vyjádření k žalobě, z 16.11.2018, č.l. 44; účast z jednání soudu 14.3.2019, č.l. 62; koncentrační vyjádření z 15.4.2019, č.l. 73, vyjádření z 12.6.2019, č.l. 117 a z 25.8.2020, č.l. 161) a 8 úkonů při novém předmětu řízení (vyjádření z 18.9.2020, č.l. 179; vyjádření z 8.10.2020, č.l. 188, jednání soudu dne 27.8.2020, č.l. 166; dne 27.1.2021 přesahující 2 hodiny, č.l.202; dne 24.2.2021 přes 2 h., č.l. 209 a závěrečný návrh). Za účast při místním ohledání dne 16.6.2020 (č.l. 145) pak náleží dle § 11 odst. 2 a 3 advokátního tarifu odměna v poloviční výši. Odměna tak činí 6,5 krát 9.540 - Kč, tj. 62.010 - Kč a 8 krát 10.460 - Kč, tj. 83.680 - Kč, což dohromady činí 145.690 - Kč. Za těchto 15 úkonů náleží paušální náhrada hotových výdajů podle § 13 odst. 1 a 3 advokátního tarifu ve výši 300 - Kč za jeden úkon, tj. 15 krát 300 - Kč, tedy [číslo] - Kč. Soud nepřiznal náhradu za účtované úkony„ jednání s klientem přesahující 1 hodinu ve dnech 9.1. a 8.4.2019“, neboť nešlo o úkony ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. a náhrada je zahrnuta v náhradě za úkony následné. Celkem tak náhrada činí 150.190 - Kč. Na cestovném za cesty z [obec] a zpět (2 krát 33 km) vozem se spotřebou 6,7 litrů motorové nafty na 100 km, náleží náhrady: za cestu 14.3.2019 dle § 1 písm. b) a 4 písm. c) vyhl. č. 333/2018 Sb. ve výši 419 - Kč a za cesty ve dnech 16.6 a 8.10.2020 dle § 1 písm. b) a 4 písm. c) vyhl. 358/2019 Sb. celkem ve výši 836 - Kč a za cesty ve dnech 27.1 a 24.2.2021 dle § 1 písm. b) a 4 písm. c) vyhl. č. 589/2020 Sb. celkem ve výši 821 - Kč. Celkem tak cestovné činí 2.076 - Kč. Za čas promeškaný na pěti cestách tam a zpět náleží podle § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu náhrada 100 - Kč za započatou půlhodinu, což činí 10 krát 100 - Kč, tj. 1.000 - Kč. K celkové náhradě 153.266 - Kč (150.190 - Kč a 2.076 - Kč a 1.000 - Kč) je třeba podle § 137 odst. 1 a 3 o. s. ř. připočítat 21% DPH ve výši 32.185,86 Kč Celkem tak náhrada činí 185.451,86 Kč a žalobkyně je povinna ji podle § 149 odst. 1 o. s. ř. zaplatit k rukám právního zástupce žalované (výrok II.).

47. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle § 160 odst. 1 o. s. ř.