11 C 237/2016-287

Rubrum

Okresní soud v České Lípě rozhodl samosoudkyní Mgr. Alenou Turaiovou ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození], b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození], oba bytem [adresa původního účastníka], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastupování státu ve věcech majetkových, [IČO], sídlem [adresa], Územní pracoviště [obec], sídlem [adresa] o zaplacení 3 000 000 Kč takto:

Výrok

I. Žaloba o zaplacení částky 3 000 000 Kč s příslušenstvím se zamítá.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

III. Státu se nepřiznává náhrada nákladů, které v řízení nesl, ze strany účastníků.

Odůvodnění

1. Žalobou v této věci, podanou dne 24. 8. 2016, doplněnou podáním doručeným soudu dne 16. 3. 2018, domáhal se původní žalobce, [celé jméno původního účastníka], [datum narození], bytem naposledy [adresa původního účastníka], zemřelý dne 1. 7. 2020, po žalovaném zaplacení částky 3 000 000 Kč jakožto náhrady za nemateriální újmu podle § 2956 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), jež mu vznikla tím, že v roce 2013 vykonával trest odnětí svobody ve Věznici Stráž pod Ralskem, zde se nakazil tuberkulózou (dále jen TBC) od odsouzeného [jméno] [jméno], M. [jméno] se v průběhu své TBC pohyboval v uvedené věznici na oddíle, ve kterém byl i žalobce, žalobce se s ním denně potkával na chodbách a v celách, žalobce ani jiní odsouzení nevěděli, že M. [jméno] trpí TBC, po nějaké době jim to sdělila sestra, která je preventivně očkovala proti TBC, žalobce se ale nakazil, nejprve byl bez příznaků, asi po půl roce začal mít zdravotní potíže, po provedení krevního testu mu byla zjištěna TBC, pokusili se ho léčit ve [obec], poté, kdy se jeho stav nelepšil, jej po měsíci převezli do Vězeňské nemocnice v [obec], kde byl 7 měsíců, jeho léčba spočívala v podávání léčiv a klidu na lůžku po dobu 4 měsíců, další 3 měsíce se mohl procházet po chodbách. Žalobce byl vzat do vazby v listopadu 2011 zdravý, v březnu 2012 byl přemístěn do [stát. instituce] a od června 2012 byl ve [stát. instituce], při nástupu vazby byl vyšetřován, nikdy předtím TBC neměl, nakazil se jí ve výkonu trestu od vězně M. [jméno], který ji prokazatelně měl. Prodělaná nemoc měla a dosud má zásadní negativní dopady na kvalitu života žalobce, je po ní omezen i při běžných každodenních aktivitách, neboť má bolesti na plicích, není schopen provozovat sporty v takovém rozsahu, v jakém je provozoval před tímto onemocněním, má v důsledku prodělané TBC omezenou pracovní schopnost – nesmí pracovat s potravinami, v prašném prostřední, vykonávat jakoukoliv náročnější práci, předtím vykonával fyzicky náročné práce, je vyučen jako kuchař, po propuštění z výkonu trestu pro něho bude obtížné najít pracovní uplatnění. Vzhledem k tomu, že TBC u něho může kdykoliv znovu propuknout, trpí žalobce úzkostmi a je ve stresu, jeho sociální soužití a další uplatnění ve společnosti je trvale narušeno. Žalobce má za to, že objektivní odpovědnost za jeho nakažení TBC nese [stát. instituce], resp. podle § 6 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., zákona o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem (dále jen: OdpŠk), Ministerstvo spravedlnosti ČR, a to kvůli nesprávnému úřednímu postupu Vězeňské služby ve [stát. instituce] ve smyslu § 13 OdpŠk. Žalobce byl ve vězení vystaven infekční chorobě, vězeňská služba ve [stát. instituce] pochybila, když nechala nakaženého odsouzeného [příjmení]. [jméno] na oddíle v kontaktu s ostatními odsouzenými, zanedbala jeho vyšetření a jeho izolaci od ostatních, tímto nesprávným úředním postupem způsobila, že se žalobce nakazil TBC. M. [jméno] byl před zjištěním TBC asi 14 dní velmi nemocen, opakovaně na to upozorňoval a dožadoval se léčiv, vězeňská služba to nebrala na vědomí a neumožnila mu lékařskou prohlídku, k lékaři byl dopraven teprve poté, kdy kašlal krev, z toho vyplývá, že se minimálně dva týdny pohyboval mezi odsouzenými, přičemž trpěl akutní nakažlivou TBC.

2. Řízení v této věci bylo podle § 109 odst. 2 písm. c) zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. s. ř.) přerušeno (usnesením č. j. 11 C 237/2016-31 ze dne 27. 12. 2016) do pravomocného skončení řízení vedeného Ministerstvem spravedlnosti ČR pod sp. zn. [jednací číslo MSP], neboť žalobce v průběhu tohoto soudního řízení uplatnil u MS ČR nárok na náhradu škody z daného skutkového základu, podle § 14 odst. 3 OdpŠk. V tomto jiném řízení žalobce jako žadatel požadoval po Ministerstvu spravedlnosti ČR náhradu nemajetkové újmy ve výši 3 000 000 Kč z téhož skutkového základu, kdy újma v této výši mu měla vzniknout nesprávným úředním postupem Vězeňské služby ČR, [stát. instituce] při nakládání s odsouzeným [příjmení]. [jméno], osobou nakaženou infekční TBC. Ministerstvo spravedlnosti ČR žádosti žalobce nevyhovělo s tím, že v konání Vězeňské služby ČR nelze spatřovat nesprávný úřední postup, Vězeňská služba ČR, [stát. instituce] v průběhu a při zjištění nákazy TBC u spoluvězně M. [jméno] postupovala zcela v souladu s právními předpisy, M. [jméno] včasně izolovala, pro přetrvávající obtíže byl odeslán na odborné vyšetření u mimovězeňského poskytovatele zdravotnických služeb a byla nasazena vhodná medikace, Vězeňská služba ČR ihned poté přijala běžná protiepidemická opatření, informovala v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. orgán ochrany veřejného zdraví a šetřila kontakty, mezi které patřil i žadatel/žalobce, jeho zdravotní stav byl od té doby sledován. Ministerstvo ČR nadto nemá za prokázaný vznik škody, když léčba u žadatele/žalobce byla úspěšná a onemocnění TBC jej v současné době nijak neomezuje, nemá za prokázanou příčinnou souvislost, když nebylo dostatečně prokázáno, že k nakažení žadatele/žalobce, které se u něho projevilo po více než jednom roce, došlo s jistotou M. [jméno]; o žádosti žalobce rozhodlo Ministerstvo spravedlnosti ČR Stanoviskem č. j. [spisová značka] ze dne 12. 2. 2018. V soudním řízení bylo poté pokračováno podle usnesení č. j. 11 C 237/2016-59 ze dne 5. 4. 2019.

3. Žalovaný se žalobou nesouhlasil, odkázal na posouzení žádosti žalobce Ministerstvem ČR v jeho rozhodnutí - Stanovisku č. j. [spisová značka] ze dne 12. 2. 2018 (viz výše odst. 2 odůvodnění), vyjádřil se ke skutkovému základu věci dílem shodně jako žalobce sám, dílem shodně jako Ministerstvo spravedlnosti ČR, a sice že žalobce vykonával trest odnětí svobody ve [stát. instituce], v listopadu roku 2012 bylo vysloveno mimovězeňským poskytovatelem zdravotnických služeb podezření na onemocnění TBC u spoluvězně žalobce [příjmení]. [jméno], v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. bylo podezření hlášeno orgánu ochrany veřejného zdraví, M. [jméno] měl symptomy obvyklé při běžném nachlazení (kašel), pro přetrvávající obtíže byl odeslán na odborné vyšetření u mimovězeňského poskytovatele zdravotnických služeb a byla u něj nasazena vhodná medikace, současně byla přijata Vězeňskou službou ČR běžná protiepidemická opatření a byly šetřeny kontakty, mezi které patřil i žalobce, od této doby byl zdravotní stav žalobce aktivně sledován a nebyly u něj více než rok evidovány záznamy o zdravotních obtížích. Teprve dne 2. 12. 2013 bylo u žalobce na základě pozitivního testu vysloveno podezření na onemocnění TBC, rentgen plic byl negativní. Kultivační testy ze dnů 19. 12. 2013 a 17. 2. 2014 onemocnění TBC u žalobce potvrdily, konkrétně mimoplicní TBC. Následovala hospitalizace žalobce s úspěšnou léčbou ve Vazební věznici a ústavu pro výkon zabezpečovací detence [obec]. Podle realizovaných opakovaných bakteriologických vyšetření sputa ve dnech 24. 6. 2015 a 11. 1. 2016 byl žalobce zdravý, neboť výsledky testů byly negativní. Aplikovaná léčba žadatele tak byla úspěšná a dřívější onemocnění TBC žalobce momentálně nijak neomezuje. To potvrzuje i fakt, že se žalobce ucházel i o studium pro obor„ malíř, lakýrník.“ Po provedeném šetření ve spolupráci s Vězeňskou službou ČR shledal žalovaný mimosoudně žalobcem uplatněný nárok na náhradu nemajetkové újmy podle OdpŠk nedůvodným. Vězeňská služba České republiky, [stát. instituce] u M. [jméno] v průběhu a při zjištění jeho nákazy TBC postupovala zcela v souladu s právními předpisy. M. [jméno] byl izolován ani ne tři týdny po ošetření pro nespecifické (obecné příznaky) nemoci, které nejsou neobvyklé taktéž při kašli a běžném nachlazení, pro přetrvávající obtíže byl odeslán na odborné vyšetření u mimovězeňského poskytovatele zdravotnických služeb a byla nasazena vhodná medikace. Vězeňská služba České republiky poté ihned přijala běžná protiepidemická opatření, informovala v souladu se zákonem č. 258/2000 Sb. orgán ochrany veřejného zdraví a šetřila kontakty, mezi které patřil i žalobce. Zdravotní stav žalobce byl od této doby sledován. Žalovaný nemá za prokázaný vznik škody, když léčba žalobce byla úspěšná, žalobce by neměl mít žádné trvalé následky a onemocnění TBC jej v současnosti nijak neomezuje. Taktéž nemá žalovaný za prokázanou příčinnou souvislost, když nebylo dostatečně prokázáno, že k nakažení žalobce došlo jistě M. [jméno]. Žalobce měl přijít do kontaktu s M. [jméno] v listopadu roku 2012, poté byl celý rok sledován jako kontaktní osoba s osobou nakaženou TBC, ale příznaky se u žalobce projevily až v prosinci roku 2013.

4. Soud ve věci provedl dokazování při jednání dne 1. 11. 2019, jehož se zúčastnili oba účastníci, žalobce byl při jednání vyslechnut, uvedl podstatné skutečnosti ke svému zdravotnímu stavu (jmenovitě: pokud jde o poškození zdraví v důsledku TBC, jedná se o psychické problémy, já teď nemám vlastně žádné problémy, vadí mi, že v tom roce 2012 - 2013 ve vězení chodil kolem mě kluk, co byl nakažený TBC, teď jsem nachlazený, tzn. v tomto dni, proto se necítím úplně dobře, jinak si myslím, že nejsem zdravotně v pořádku do konce života, že nemůžu pracovat jako předtím, na otázku, jaké mám teď psychické problémy kvůli nákaze TBC uvádím, že mi to vadí, nechtěl jsem se nakazit, vadí mi to, jak to ve vězení chodí, jinak mě nic nebolí, nemám tělesné problémy, dýchá se mi hůře, už nemůžu sportovat tak jako dřív, co dělám ve volném čase - teď nedělám nic, před TBC jsem sportoval, plaval, hrál basketbal, jezdil na kole, své psychické problémy jsem nijak zvlášť neřešil s lékařem, pokud je mi soudem předestřeno, že v lékařských zprávách i z doby léčení TBC je uvedeno, že jsem kuřák, kouřím 10 cigaret denně, tak bych k tomu uvedl, že jsem kouřil málo, omezoval jsem to, v současné době nekouřím vůbec, nevím, kdy jsem přestal kouřit), uvedl skutečnosti ohledně svého vzdělání, pracovního uplatnění v minulosti a nyní, pobytu ve vězení nepřetržitě v letech 2011 - 2019. Dále byly provedeny listinné důkazy propouštění zprávou žalobce z Vězeňské nemocnice v [obec], doklady o uplatnění nároku na odškodnění nemateriální újmy žalobce u žalovaného mimosoudně, zprávami Vězeňské služby ČR, [stát. instituce], zprávami Vězeňské služby ČR, Odbor zdravotnické služby. K návrhu obou stran sporu soud zadal znalecký posudek znalci z oboru zdravotnictví, odvětví plicní lékařství, stanovení nemateriální újmy, kdy pro účely podání posudku byla zajištěna zdravotní dokumentace žalobce a M. [jméno] vedená Vězeňskou službou ČR k případům jejich onemocnění a léčení TBC v době jejich výkonu trestu ve věznici, žalobce byl pro účel podání posudku dne 11. 6. 2020 vyšetřen v plicní ambulanci, kdy mu bylo provedeno rovněž funkční vyšetření plic a RTG hrudníku.

5. Ve věci byl na zadání soudu provedené usnesením č. j. 11 C 237/2016-107 ze dne 17. 4. 2020 podán posudek znalcem MUDr. [celé jméno znalce], PhD., MHA, č. posudku [číslo], dne 26. 5. 2021, v němž znalec uvedl následující závěry. Dne 11. 6. 2020 byl žalobce na žádost znalce vyšetřen v pneumologické ambulanci, na základě dokumentace z tohoto vyšetření je žalobce z pohledu pneumologa a posuzovaného případu k datu vyšetření zcela zdráv, jediným nálezem plicního vyšetření je lehká porucha ventilace (výměny vzduchu mezi plícemi a zevním prostředím), která odpovídá následkům kuřáckého zlozvyku. Ke dni zmíněného vyšetření tak žalobce nejeví z pohledu pneumologa známky choroby nebo postižení, která by souvisela s překonaným TBC plic. Zdraví žalobce není v důsledku TBC poškozeno a nebylo poškozeno ani při propuštění z vězeňské nemocnice. Žalobce neměl potíže ani v době záchytu TBC, neměl v době zahájení terapie žádný nález na RTG hrudníku, neměl potíže při zahájení terapie, léčbu dobře snášel a stejně tomu tak bylo při/po jeho vyléčení. Jediným nálezem, který prokazoval tuberkulózní infekci u žalobce, byla pozitivita kultivačních testů ze dnů 19. 12. 2013 a 17. 2. 2014. Podle znalce nelze vyloučit, že se žalobce skutečně nakazil od M. [jméno] (s ohledem na kontakt mezi nimi ve věznici od 9. 10. 2012 do 1. 11. 2012), znalci není známo, jaké další případy nemocných s TBC se v dotyčné věznici vyskytovaly, nelze proto posoudit, zda zdrojem infekce u žalobce byl právě M. [jméno], vyloučit to však nelze (po několika letech od případu). Kontakt mezi žalobcem a M. [jméno] je dostatečný k tomu, aby mohlo dojít k nákaze mezi nimi (podle dokumentace se setkávali na společné chodbě, v kulturní místnosti, ve sprchách, v kuchyňce, během společných vycházek). Podle znalce Vězeňská služba ČR postupovala správně při provedení preventivních opatření u M. [jméno], kdy nejprve byl plicní infekt léčen jako běžná nespecifická (netuberkulózní) infekce dýchacích cest, při nelepšícím se stavu bylo na specifický (tuberkulózní) infekt pomýšleno a provedly se odběry, které vedly k diagnostice TBC, po odhalení TBC u M. [jméno] bylo provedeno vyhledání kontaktů, které skončilo záchytem kontaktu u žalobce, žalobce byl jako kontakt správně vyšetřen, dále správně sledován a potom, tak jak je to u některých kontaktů běžné, v okamžiku, kdy došlo k propuknutí choroby (TBC), tzn. potvrzení TBC pomocí kultivačních testů ze dne 19. 12. 2013 a 17. 2. 2014, správně diagnostikován a léčen. Vězeňská služba ČR jednala zcela správně v přiměřených lhůtách a správným způsobem, a to jak ve smyslu poskytnutí včasné a řádné lékařské péče, tak ve smyslu nápravných opatření. Znalec nezjistil žádné okolnosti určující/ ovlivňující zdravotní stav žalobce (předpoklady pro poškození zdraví v důsledku TBC) v době onemocnění TBC, resp. aktuálně před ním, které by se spolupodílely na důsledcích na jeho zdraví. Žalobce trpěl v době stanovení diagnózy TBC těmito chorobami: stav po appendektomii v dětství, stav po zlomenině levého zápěstí v dětství, stav po léčbě hepatitidy C v anamnéze ([číslo]). Vzhledem k tomu, že žalobce nemá žádné trvalé následky po prodělané TBC, nemělo význam hodnotit souvislost těchto neexistujících trvalých následků a jiných, výše uvedených, obecných onemocnění. Stav plic žalobce při jeho vyšetření dne 11. 6. 2020 lze hodnotit jako velmi dobrý, odpovídající jeho dlouhodobému kuřáckému zlozvyku, jeho aktuální zdravotní stav nebyl ovlivněn jinými skutečnostmi. Znalec sice shledal možnost příčinné souvislosti mezi onemocněním M. [jméno] a žalobce, zároveň však neshledal pochybení v preventivním a léčebném postupu Vězeňské služby.

6. Původní žalobce dne 1. 7. 2020 zemřel. Usnesením č. j. 11 C 237/2016-233 ze dne 6. 9. 2021 soud rozhodl podle § 107 o. s. ř. o pokračování v řízení na straně žalujících s jeho rodiči, [celé jméno žalobce], [datum narození], a [celé jméno žalobkyně], [datum narození], a to na základě zjištění z centrální evidence obyvatel, že žalobce zemřel jako svobodný, bezdětný, proto jako zákonní dědici nároku, který původní žalobce uplatnil v tomto řízení, přicházeli v úvahu ze zákona jeho rodiče. Ze zprávy JUDr. [jméno] [příjmení], notářky sídlem [adresa], bylo zjištěno, že pozůstalostní řízení po zemřelém původním žalobci bylo usnesením Okresního soudu v Karviné sp. zn. 36 D 1649/2020 ze dne 1. 9. 2021 zastaveno podle § 154 z. ř. s. a majetek nepatrné hodnoty byl vydán státu ČR, okruh dědiců nebyl zjišťován.

7. S odsouzeným ve výkonu trestu se musí jednat tak, aby bylo zachováno jeho zdraví. (§ 2 odst. 2 zákona č. 169/1999 Sb., o výkonu trestu odnětí svobody, dále jen: zákon o VTOS). Střežení odsouzených, dozor nad nimi, metody zacházení s odsouzenými a stanovené podmínky výkonu trestu zajišťuje Vězeňská služba ČR. (§ 3 odst. 1 zákona o VTOS) Odděleně se umisťují odsouzení s infekčním onemocněním nebo u nichž je podezření na infekční onemocnění (§ 7 odst. 1 zákona o VTOS) Odsouzený má právo na zdravotní služby v rozsahu a za podmínek stanovených zvláštním právním předpisem (zákon č. 372/2011 Sb., o zdravotních službách) s přihlédnutím k omezením vyplývajícím z účelu trestu. (§ 16 odst. 6 zákona o VTOS) Zdravotní služby odsouzenému poskytuje Vězeňská služba ve svých zdravotnických zařízeních a v případě potřeby je zajišťuje ve spolupráci s jinými poskytovateli zdravotních služeb. (§ 23 vyhlášky č. 345/1999 Sb., kterou se vydává řád výkonu trestu odnětí svobody) Není-li (dále) stanoveno jinak, řídí se odpovědnost za škodu způsobenou během výkonu trestu a podmínky jejího uplatnění občanským zákoníkem. (§ 37 zákona o VTOS) Stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě. Právo na náhradu škody má ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. (§ 13 OdpŠk)

8. Žalobu jako nedůvodnou soud zamítl. Z provedeného dokazování, tj. listinných důkazů (zdravotní dokumentace žalobce a [jméno] [jméno], zpráv zdravotnických zařízení, jednotlivých věznic a Odboru zdravotnické služby Vězeňské služby ČR), výslechu žalobce a jmenovitě ze znaleckého posudku podaného k případu, plyne, že žalobce [celé jméno původního účastníka] se během výkonu trestu odnětí svobody nakazil TBC, byl pro tuto nemoc léčen včetně hospitalizace ve Vězeňské nemocnici v [obec] v době od února do září 2014, po ukončení léčby TBC byl však zdráv ve smyslu plného vyléčení z dané nemoci, jeho zdraví nebylo v důsledku TBC poškozeno v době jeho posledního vyšetření (pro tuto věc) dne 11. 6. 2020 ani dříve při propuštění z vězeňské nemocnice, neměl potíže v důsledku této nemoci ani při jejím záchytu, ani při zahájení a průběhu léčebné terapie, tedy nevznikla mu žádná újma na zdraví v důsledku prodělání TBC. Pokud jde o tvrzení žalobce, že se nakazil TBC od [jméno] [jméno] při společném pobytu v jednom oddíle ve Věznici Stráž pod Ralskem, nelze to ani vyvrátit, ani potvrdit, je to možné (viz závěry znaleckého posudku – žalobce a M. [jméno] byli v kontaktu dostatečném pro přenos nákazy TBC). [ulice] služba však nezanedbala vůči žalobci nijak ani prevenci před nákazou, ani jeho léčení po zjištění nemoci, jednala správně a v přiměřených lhůtách ve smyslu řádné a včasné lékařské péče, jakož i ve smyslu nápravných opatření. Znalec ve svém posudku shledal možnost (nikoli jistotu) příčinné souvislosti mezi onemocněním M. [jméno] a žalobce, zároveň však neshledal pochybení v preventivním a léčebném postupu Vězeňské služby.

9. Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 17. 12. 2014, sp. zn. 30 Cdo 170/2014, vyslovil, že za újmu vzniklou osobě ve výkonu trestu odnětí svobody při poskytování zdravotní péče ze strany lékařů Vězeňské služby České republiky či v jejích zdravotnických zařízeních odpovídá stát podle obecných ustanovení o náhradě škody. Odpovědnost za škodu (újmu) způsobenou odsouzenému v průběhu výkonu trestu, jakož i podmínky jejího uplatnění, se ve smyslu § 37 zákona o VTOS řídí občanským zákoníkem, ledaže by ke vzniku škody (újmy) odsouzeného došlo v důsledku výkonu práv a povinností orgánů veřejné moci; v takovém případě se použije úprava obsažená v OdpŠk. Aby šlo o postup„ úřední“, musí tak postupovat osoby, které plní úkoly státního orgánu, a tento postup musí sloužit výkonu státní moci. Podmínkou aplikace § 13 OdpŠk tedy je, že stát (prostřednictvím svých orgánů či jiných subjektů) vystupuje jako nositel veřejné moci při jejím uplatňování. V souvislosti s čl. 2 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen„ Úmluva“), upravujícím právo na život, konstruuje Evropský soud pro lidská práva (dále jen„ ESLP“) pozitivní závazek státu„ přijmout odpovídající kroky k ochraně života osob ve své jurisdikci“. Za určitých podmínek to znamená, že stát je povinen přijmout k ochraně života jednotlivce i preventivní opatření. Požadavky plynoucí z čl. 2 Úmluvy se odrážejí i v české právní úpravě. Ta na ně reaguje již tím, že při přijímání do výkonu trestu odnětí svobody ukládá, aby se odsouzený podrobil preventivní vstupní lékařské prohlídce včetně nezbytných diagnostických a laboratorních vyšetření (§ 6 odst. 2 vyhlášky č. 345/1999 Sb.). Pro umísťování vězňů pak platí, že odděleně se umísťují odsouzení s infekčním onemocněním nebo u nichž je podezření na infekční onemocnění (§ 7 písm. e) zákona o VTOS Sb.).

10. V posuzovaném případě z výsledků dokazování plyne, že Vězeňská služba postupovala řádně preventivně již v případě onemocnění TBC u M. [jméno] (viz shrnutí závěrů znalce v odst. 5 odůvodnění) a jednala správným způsobem a v přiměřených lhůtách ve smyslu řádné a včasné prevence a lékařské péče rovněž vůči žalobci P. [celé jméno žalobce]. Z toho plyne, že zde nejsou dány předpoklady pro odpovědnost za újmu tvrzenou žalobcem P. [příjmení], jemuž v okolnostech případu, tj. proděláním TBC ve výkonu trestu odnětí svobody, nevznikla škoda na zdraví, rozsah jím tvrzené nemateriální újmy podle § 2956 o. z. soud nezjišťoval (stanovení výše nároku na odškodnění nemateriální újmy - bolestné a ztížení společenského uplatnění - bylo uloženo znalci provést pouze v případě, že shledá příčinnou souvislost mezi TBC u M. [jméno] a TBC u žalobce P. [celé jméno žalobce] dostačující k nákaze žalobce od M. [jméno] a současně shledá pochybení v preventivním a léčebném postupu ve vztahu k nim ze strany Vězeňské služby), neboť nebylo zjištěno pochybení v postupu Vězeňské služby při nákaze, léčení a prevenci před šířením nákazy TBC ve vztahu k dotyčným osobám, [ulice] služba neporušila/dodržela povinnosti dané jí zákonnou úpravou (zejména § 2, § 7, § 16 zákona o VTOS, zákonem č. 372/2011 Sb.) a byť nebyla vyloučena (ani výslovně potvrzena) příčinná souvislosti mezi TBC obou osob, nelze onemocnění žalobce P. [celé jméno žalobce] TBC ve Věznici ve [obec] klást Vězeňské službě ČR jako orgánu státu k tíži, jak z daného onemocnění žalobce vůči žalovanému vyvodil svůj nárok podle § 13 ve spojení s § 6 OdpŠk, kdy žádal odškodnění za nesprávný úřední postup orgánu státu (konkrétně Vězeňské služby ČR, jakožto orgánu státní správy náležejícího do působnosti Ministerstva spravedlnosti ČR), v jehož moci se po dobu výkonu trestu odnětí svobody nacházel.

11. Podle § 142, § 150 o. s. ř. soud rozhodl o náhradě nákladů řízení mezi účastníky, kdy současní žalobci jakožto právní nástupci po zemřelém původním žalobci byli ve věci procesně neúspěšní, žalovaný ve věci byl plně úspěšný a nadto nezavdal příčinu k podání žaloby, rozhodnutí ve věci samé záviselo na znaleckém posouzení, původní žalobce byl osvobozen od soudních poplatků, žalovaný uplatnil k náhradě jen paušální náklady spojené se třemi úkony ve věci, současní žalovaní sami řízení neiniciovali, nýbrž nastoupili do řízení v důsledku úmrtí původního žalobce a řízení se fakticky neúčastnili (zůstali procesně zcela pasivní, k věci samé nezaujali žádné stanovisko, konečného jednání ve věci se nezúčastnili), což vše jsou okolnosti hodné zvláštního zřetele, pro které soud žádné ze stran sporu nepřiznal nárok na náhradu nákladů řízení podle jeho výsledku.

12. Podle § 148 odst. 1 o. s. ř. bylo rozhodnuto o náhradě nákladů, které v řízení nesl stát, což jsou zde náklady znalečného pro znalce MUDr. [jméno] [celé jméno znalce], PhD., MHA, a náklady právní pomoci poskytované advokátem ustanoveným na žádost původnímu žalobci, Mgr. Bc. [jméno] [příjmení], jež soud neuložil k náhradě žádnému z účastníků podle výsledku řízení, když žalovaný byl procesně plně úspěšný, žalovaní nastoupili do řízení po původním žalobci a ten byl v řízení osvobozen od soudních poplatků, nejsou zde předpoklady zavázat k náhradě nákladů řízení hrazených státem žádnou ze stran sporu.