11 C 24/2020-293

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátkou JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o určení vlastnického práva takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobce domáhal určení, že je vlastníkem pozemku vymezeném v geometrickém plánu, jenž bude zpracován, kdy tento pozemek se sestává z části pozemku parc. [číslo] parc. [číslo] v katastrálním území Uhlířské Janovice, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému na náhradě nákladů řízení částku 27 800 Kč k rukám právní zástupkyně žalovaného, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobce je povinen zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Kutné Hoře do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku náklady státu ve výši 29 885,90 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobce se podanou žalobou domáhal určení, že je vlastníkem části pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Žalobce vycházel z toho, že [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] (babička a dědeček žalobce, dále jen„ manželé [příjmení]“) darovali darovací smlouvou ze dne 23. 10. 1979 pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] do podílového spoluvlastnictví bratra žalobce [jméno] [celé jméno žalobce] a sestřenice žalobce [jméno] [příjmení] s tím, že si ponechali pozemek [číslo] (později [číslo]) v k. ú. [obec] sloučený do silničního tělesa pro budoucí odprodej Okresní správě státních silnic. Manželé [příjmení] byli přesvědčeni, že pozemek parc. [číslo] je součástí silnice, která vede kolem pozemku žalobce parc. [číslo]. Protože manželé nechtěli být vlastníky silnice, odprodali pozemek v roce 1995 žalovanému. Na části pozemku parc. [číslo] se však žádná komunikace nenachází, ale část tohoto pozemku je připlocena k ostatním pozemkům žalobce a žalobce ji užívá. Manželé [příjmení] tak prodali pozemek parc. [číslo] žalovanému ve zjevném omylu, když se domnívali, že prodávají komunikaci a nikoli jimi a žalobcem užívanou zahradu. Žalobce dovozoval, že mohlo dojít k posunutí hranic v katastrální mapě nebo jiné chybě. Žalobce dále uváděl, že připlocené části pozemku parc. [číslo] v k. ú. [obec] nabyl vydržením, když je užívá od roku 1994 resp. 2001, přičemž manželé [příjmení] převedli na žalovaného pouze komunikaci, nikoli pozemek užívaný žalobcem. Pozemky užíval žalobce tak, že je v roce 1995 srovnal bagrem terén od komunikace, vybudoval sjezdy a na přilehlých pozemcích vystavil rodinný dům a užíval je po celou dobu v dobré víře. Žalovaný oproti tomu vlastnické právo k těmto pozemkům nevykonával ani žalobce neupozornil na to, že užívá jeho pozemek.

2. Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil s tím, že manželé [příjmení] v roce 1995 bezpečně věděli, jaký pozemek žalovanému prodávají a ani z případného omylu manželů [příjmení] nemůže vyplynout nárok žalobce. Žalobce si svévolně a v rozporu s územním souhlasem z roku 2010 připlotil spornou část pozemků žalovaného a této skutečnosti si musel být vědom.

3. Z výpisu z katastru nemovitostí bylo prokázáno, že žalovaný je vlastníkem pozemku parc. [číslo] o výměře 147 m2 (ostatní komunikace) v obci a [katastrální uzemí], přičemž pozemek je zapsán na listu vlastnictví [číslo] v katastru nemovitostí vedeném katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce] (dále jen„ předmětný pozemek“). Žalobce je pak vlastníkem pozemků parc. [číslo] (zahrady) a [číslo] na kterém stojí rodinný dům [číslo] vše v obci a [katastrální uzemí], přičemž tyto pozemky jsou zapsány v katastru nemovitostí vedeném katastrálním úřadem pro Středočeský kraj, [stát. instituce] (dále společně jen„ pozemky žalobce“).

4. Z katastrální mapy, z místního šetření a z fotografií pořízených během něj soud zjistil, že dům žalobce se nachází v blízkosti komunikace, za níž je rybník. Plot žalobce je v bezprostřední blízkosti komunikace a je postaven z betonových tvárnic. Za plotem na oplocené části pozemku se ve vzdálenosti cca 2 metrů a v mírném svahu nachází lampa veřejného osvětlení. Z fotomapy katastru nemovitostí je zřejmé, že se plot nachází na hranici pozemku parc. [číslo].

5. Z nedatovaného sdělení žalovaného č.j. [spisová značka] podepsaného [jméno] [příjmení] bylo prokázáno, že žalobce podal dne 19. 3. 2018 žádost o přemístění sloupu veřejného osvětlení, na což žalovaný reagoval tak, že objednal geodetické měření.

6. Ze sdělení žalovaného č.j. [spisová značka] ze dne 5. 6. 2018 adresovaného žalobci soud zjistil, že na základě geodetického měření bylo zjištěno, že se plot žalobce nachází na pozemcích parc. [číslo] jsou ve vlastnictví žalovaného, rada žalovaného proto nesouhlasila s přemístěním sloupu veřejného osvětlení a požadovala po žalobci odstranění oplocení z důvodu zúžení komunikace.

7. Z územního souhlasu ze dne 21. 5. 2010, č. j. [spisová značka] vydaného [stát. instituce], Odborem životního prostředí a výstavby bylo prokázáno, že byl žalobci dán územní souhlas s umístěním stavby plotové zdi, položením zámkové dlažby a zastřešení stání pro osobní automobil na pozemku parc. [číslo].

8. Z náčrtu Ing. [příjmení] ze dne 21. 6. 2018 soud zjistil, že na tomto náčrtu je zachycena katastrální mapa pozemků žalobce a je zde zakresleno, že plot žalobce se nachází na pozemcích žalovaného [číslo] žalobce si připlotil i spornou část pozemků žalovaného.

9. Ze sdělení žalovaného ze dne 2. 7. 2018 soud zjistil, že zastupitelstvo žalovaného nesouhlasilo s prodejem nebo směnou sporné části pozemků parc. [číslo] dle žádosti žalobce.

10. Z oznámení [stát. instituce] ze dne 28. 8. 2019, sp. zn. [rok] [číslo] bylo prokázáno, že bylo vůči žalobci zahájeno řízení o nařízení odstranění nepovolené stavby s tím, že žalobce postavil oplocení na pozemcích parc. [číslo] v rozporu s ohlášením drobné stavby z 20. 1. 1999, [číslo jednací].

11. Z usnesení [stát. instituce] ze dne 14. 10. 2019, [číslo jednací] soud zjistil, že se řízení o odstranění nepovolené stavby oplocení na pozemcích parc. [číslo] přerušuje do doby, než žalobce podá úřadu doklad o tom, že byla v této věci podána žaloba na určení vlastnického práva k výše uvedeným pozemkům.

12. Z notářského zápisu č. j. [č. j. ], [anonymizováno] [číslo] ze dne 10. 4. 1979 bylo prokázáno, že [jméno] [příjmení] na straně jedné a manželé [jméno] [jméno] [příjmení] na straně druhé uzavřeli kupní smlouvu, na jejímž základě manželé [příjmení] koupili od paní [příjmení] pozemek (zahradu) parc. [číslo] v k. ú. [obec].

13. Z notářského zápisu sp. zn. [spisová značka], [spisová značka] ze dne 23. 10. 1979 soud zjistil, že Manželé [příjmení] uzavřeli s [jméno] [celé jméno žalobce] a [jméno] [příjmení] darovací smlouvu, kterou darovali oběma jmenovaným do podílového spoluvlastnictví pozemek parc. [číslo] ponechali si pozemek parc. [číslo] (oba pozemky v k.ú. [obec]) sloučený do silničního tělesa pro budoucí odprodej Okresní správě státních silnic.

14. Z darovací smlouvy ze dne 14. 10. 1994 bylo prokázáno, že na základě této smlouvy daroval [jméno] [celé jméno žalobce] žalobci svůj podíl na pozemcích parc. [číslo] v k.ú. [obec].

15. Z darovací smlouvy ze dne 4. 2. 2001 soud zjistil, že na základě této smlouvy darovala [jméno] [příjmení] žalobci svůj podíl na pozemcích parc. [číslo] v k. ú [obec].

16. Z žádosti ze dne 27. 6. 1995 bylo prokázáno, že touto žádosti manželé [příjmení] žádali [stát. instituce] o vyřešení komunikace ke koupališti a zaplacení parcely [číslo] (nově [číslo]) v k. ú. [obec], kterou obec užívá.

17. Z kupní smlouvy ze dne 24. 10. 1995 soud zjistil, že touto kupní smlouvou manželé [příjmení] prodali žalovanému pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] za kupní cenu 7 200 Kč s tím, že prodávající seznámili kupujícího se stavem pozemku.

18. Ze znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] ze dne 14. 7. 1995 bylo prokázáno, že znalec v tomto znaleckém posudku ocenil pozemek parc. [číslo] v k. ú. [obec] na částku 7 200 Kč s tím, že byla učiněna prohlídka pozemku a znalec vycházel rovněž z údajů sdělených vlastníkem nemovitosti. Ve znaleckém posudku byla uvedena výměra prodávaného pozemku a byl k němu přiložen nákres. Tento znalecký posudek byl vypracován za účelem shora uvedeného prodeje (kupní smlouva ze dne 24.10. 1995).

19. Z e-mailu žalobce ze dne 21. 2. 2019 soud zjistil, že se žalobce obrátil na Katastrální úřad v [obec] s žádostí o prošetření vzniku parcely [číslo] v k. ú. [obec] s tím, že muselo dojít k chybě a parcela [číslo] vznikla z parcely [číslo] a nikoli [číslo].

20. Z emailu Katastrálního úřadu [obec] ze dne 4. 3. 2019 soud zjistil, že úřad sdělil žalobci, že pozemek [číslo] v k. ú. [obec] vznikl zaměřením v roce 1972 a původně byl označen [číslo]. Ke zprávě byl přiložen i geometrický plán 21. Z oznámení o opravě chyby v katastru nemovitostí ze dne 25. 3. 2004 bylo prokázáno, že Katastrální úřad oznámil žalobci, že při obnově katastrálního operátu došlo k chybě v zápisu a bylo opravena výměra parcel [číslo] v k. ú. [obec].

22. Z oznámení a zahájení stavebního řízení ze dne 6. 3. 1995 a ze stavebního povolení ze dne 22. 3. 1995 vydané [stát. instituce] soud zjistil, že žalobci a [jméno] [příjmení] bylo na jejich žádost vydáno stavební povolení pro výstavbu rodinného domu na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec]. Součástí tohoto stavebního povolení bylo i poučení, že k žádosti o kolaudaci stavby je nutno doložit geometrický plán se zaměřením stavby.

23. Ze sdělení Městského Úřadu [obec] ze dne 20. 1. 1999 soud zjistil, že úřad neměl námitek vůči žádosti žalobce o provedení drobné stavby, oplocení pozemků parc. [číslo] v k. ú. [obec] žalobcem s tím, že se mělo jednat o dřevěný plot o výšce 70 cm s kamennou podezdívkou.

24. Ze znaleckého posudku [číslo] [rok] vypracovaného znalcem [celé jméno znalce] bylo prokázáno, že parcela původně označená jako [číslo] byla posléze rozdělena na parcely [číslo] [číslo] přičemž geometrické určení původní parcely [číslo] zůstalo zachováno. V rámci obnovy katastrálního operátu v roce 1985 došlo k přečíslování pozemku [číslo] na [číslo] (tj. pozemky žalobce) a [číslo] na [číslo] (pozemek žalovaného). Ke geometrické nebo polohové změně hranic pozemků nedošlo. V rámci obnovy katastrální operátu v roce 1985 bylo geometrické určení hranic mezi pozemky [číslo] [číslo] dále hranic mezi pozemky [číslo] [číslo] vymezeno velmi blízko stavu, jaký byl fyzicky vymezen železnými trubkami v roce 1972. Betonový plot je v celém svém rozsahu postaven na pozemku parc. [číslo] dokonce i na ve směru od pozemků žalobce ležícím pozemku parc. [číslo] (silnice) ve vlastnictví žalovaného. Z přibližně západní strany je oplocení fyzicky uzavřeno, z východní strany dosud není.

25. Z fotografií na č. l. 79 až 81 soud zjistil, že se jedná o fotografie ze stavby domu žalobce (což potvrdili svědci [příjmení] a [příjmení]), přičemž je patrné, že došlo k terénním úpravám svahu a před domem na komunikaci byla zaparkována auta a uskladněn stavební materiál.

26. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], manželky žalobce, soud zjistil, že ještě před výstavbou rodinného domu se na předmětných pozemcích nacházely ovocné stromy, pozemky byly ve svahu. Předtím, než s manželem započali s výstavbou rodinného domu, tak stromy vykáceli a provedli úpravy terénu. Svědkyně odhadla, že bylo odvezeno až 80 nákladních automobilů hlíny a suti. S výstavbou rodinného domu začali někdy v roce 1995, předmětné pozemky využívají se žalobcem neustále. Měli zde s manželem složený nejdříve stavební materiál, poté například dřevo, před domem směrem k silnici také parkovali vozidla. Ta parkují i z druhé strany silnice, což není jejich pozemek. Přístup k domu je pouze od silnice. Ta byla od roku 1995 několikrát upravována, byla zaváděna kanalizace, měnil se povrch (asfaltování). Původně nebyl dům k silnici oplocen, stávající oplocení bylo postaveno cca před 8-9 lety. O stavební povolení si požádali a výstavba plotu byla povolena. Žalovaný vznesl požadavek na přemístění plotu poté, co svědkyně podala žádost o přemístění lampy pouličního osvětlení. Tuto žádost podala svědkyně proto, že si chtěli upravit pozemek – odbagrovat část terénu. V současné době je lampa pouličního osvětlení za plotem (zděným). Původně byl pozemek oplocen drátěným plotem, svědkyně si nevzpomněla, zda lampa byla před ním nebo za ním.

27. Z výslechu svědka [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědek si pozemky žalobce vybavuje poprvé v roce 1994 nebo 1995, kdy se tam stavěl dům, nejdříve hrubá stavba, pak se dokončoval a dělaly se úpravy pozemku. Poté se postavil plot, ale k tomu došlo až později. Předtím, než byl postaven plot, tak na jedné straně silnice byly stromy a rybník, na druhé straně měl žalobce dům a před ním krátký pozemek. Na tom pozemku byla zaparkována i auta, žalobce zde skladuje i materiál. Jedním z důvodů pro stavbu plotu bylo i odcizení uskladněného materiálu. Na druhé straně silnice žalobce materiál neskladuje, pouze tam občas parkuje. Svědek se žalobcem neřešil, kam sahá jeho pozemek, vždy měl dojem, že pozemek žalobce končí tam, kde začíná silnice. Žalobce zde má např. betonový sjezd z garáže, který vede až k silnici. V době, kdy nebyl pozemek žalobce oplocen, tak nebylo patrné, kde končí pozemek žalobce a začíná silnice.

28. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně je od roku 2004 vedoucí hospodářsko-správního odboru [stát. instituce]. Žalobce požádal o přeložení lampy pouličního osvětlení s tím, že se domníval, že lampa pouličního osvětlení je na jeho pozemku. Bylo však zřejmé, že žalobce plotem zasahuje do pozemku žalovaného, a to s ohledem na to, že na první pohled bylo jasné, že plot vybočuje z hranic pozemku směrem do komunikace, ale nebylo patrné, kde jsou hranice. Rozhodlo se tedy, že se záležitost nechá geometricky zaměřit, ale bylo zjištěno, že lampa pouličního osvětlení i betonový plot žalobce je na pozemku žalovaného. Předtím nikoho na Městském úřadě nenapadlo, že betonový plot žalobce je na pozemku žalovaného a to z toho důvodu, že žalobce měl stavební povolení na stavbu oplocení na svém pozemku. Žalobce svědkyni sdělil, že má povolení na stavbu plotu, ale povolení nebylo na plot umístěný v těchto místech a dále sdělil, že ví, že jeho plot je na pozemku žalovaného, ale má velká auta a aby mohl zajíždět do domu, má takto umístěný plot, u tohoto sdělení nebyla přítomna třetí osoba a nebyl z něj pořízen záznam. Následně žalobce oslovil zastupitelstvo a radu, zda by mohl oplocení ponechat tak, jak je. Bylo rozhodnuto, že oplocení je třeba odstranit a to s ohledem na to, že z druhé strany komunikace se nachází rybník, je zde málo místa, v zimě jsou zde problémy s odhrnováním sněhu atp. Žalobce užívá i pozemky přes silnici k parkování vozidel, bylo to několikrát řešeno a žalobce přislíbil, že tak již činit nebude, slib ale nedodržel a stále tam parkují jedno až dvě vozidla. Aktuálně je v místě dočasný sklad zeminy, je to sklad žalovaného, na jeho pozemku. Problém je ten, že se musejí používat menší auta, aby se tam dostala.

29. Z účastnického výslechu žalobce soud zjistil, že žalobce popřel, že by svědkyni [příjmení] uvedl, že si je vědom toho, že plot je na pozemku žalovaného. Dle geodeta je lampa pouličního osvětlení na pozemku žalobce, toto sdělil svědkyni [příjmení]. Ona sama na to uvedla, že lampu odstraní. U uzavírání kupní smlouvy z roku 1975 mezi prarodiči a žalovaným žalobce nebyl, žalobce vycházel ze smlouvy z roku 1979, kde je uvedeno, že prarodiče si ponechávají část pozemku, kudy vede místní komunikace. Pozemky žalobce původně užíval bratr, před tím, než žalobce zahájil výstavbu domu, tak byly převedeny na něj, v 80. letech jim pozemky chtěli znárodnit, proto byly takto rozdělené, část pozemku odkoupil od sestřenice. S výstavbou domu započal přibližně v roce 1993. Na počátku vykáceli stromy na zahradě, vybagrovali zeminu, pozemek užívali tak, jak ho užívají i dnes. V 90. letech byla místní komunikace přibližně o metr až metr a půl užší, proto ho ani nenapadlo, že by užívali obecní pozemek. Dům byl kolaudovaný cca před 20 lety. Výstavbu oplocení plánovali již delší dobu, neměli ale dostatek finančních prostředků, proto s výstavbou oplocení započali cca před 8 lety, byla to reakce na to, že mu předtím ukradli vozík s materiálem, proto se rozhodli provést oplocení celé najednou. S přeložením lampy pouličního osvětlení to bylo tak, že manželka žalobce nedokáže parkovat na pozemku žalobce a proto oslovili žalovaného, zda je možné na náklady žalobce přeložit lampu pouličního osvětlení tak, aby žalobce následně odbagroval část svého pozemku a na tomto pozemku mohla poté parkovat manželka žalobce se svým vozem. Žalobce si nebyl vědom, že nestaví oplocení na svém pozemku. Naopak pokud jde o část vrat, tak se snažil jít hlouběji na svůj pozemek. V průběhu doby, kdy vlastní pozemky, z městského úřadu nikdo nepřišel, že by žalobce zasahoval do pozemků žalovaného. Než žalobce začal s výstavbou domu, tak na jeho pozemku byl docela vysoký„ břeh“ a musel velkou část odbagrovat. V 80. letech nikdo neřešil, kde stojí lampy pouličního osvětlení, lampa zde je od 80. let, zrovna tak se nikdo neptal, kde budou umístěny„ budky na elektřinu“. Prarodiče žalobce nikdy nevyslovili pochybnost o tom, jaký pozemek prodali žalovanému, byli přesvědčeni, že prodávají pouze silnici.

30. Z výslechu [jméno] [příjmení], starosty žalovaného, soud zjistil, že svědek je starostou města od podzimu roku 2018, avšak ví o tom, jak to v místě vypadalo i v minulosti. Na pozemku žalobce byl svah, oplocení nikde nevybíhalo z linie. Vodohospodářská společnost by určitě nebudovala stavbu 30 cm od hranice pozemku, protože kdyby byl nějaký problém, tak by bylo nutné zbourat stavbu žalobce. Místní komunikace má vést dál, projekt je již zpracovaný, počítá se s tím, že komunikace povede až k lesu. Žalovaná se pokusila žalobci vyjít vstříc, šířka komunikace však musí být taková, že oplocení žalobce tomu vadí. V minulosti se dokonce vyskytl problém s průjezdem nákladního vozidla naloženého panely, které nemohlo projet a panely složilo na jiném místě. V rámci budování místní komunikace, resp. rozšiřování místní komunikace byl pozemek geodeticky zaměřen a to i vedle pozemků žalobce. Po zaměření geodetická firma zjistila, že vadí celé oplocení žalobce tak, jak je teď umístěno. Z druhé strany komunikace je rybník, je nutné vybudovat svodidla a technické normy vyžadují, aby komunikace měla určitou šířku.

31. Soud pro nadbytečnost neprovedl důkaz geometrickým plánem a náčrtkem žalobce, když z těchto důkazů by nebylo možné zjistit jiné skutečnosti, než ze znaleckého posudku Ing. [celé jméno znalce] a důkaz geometrickým plánem by nemohl sloužit ani k prokázání dobré víry žalobce.

32. Na základě takto provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: Žalobce nabyl v průběhu devadesátých let vlastnické právo k pozemku pod původním parc. [číslo] (nyní [číslo], [číslo], [číslo] a [číslo]), což byla zahrada na svahu u rybníka. Mezi břehem rybníka a svahem se nachází komunikace, původně nezpevněná, posléze asfaltová (pozemek parc. [číslo]). Pokud jde o pozemek parc. [číslo] (nyní parc. [číslo]), manželé [příjmení] jej prodali žalovanému kupní smlouvou ze dne 24. 10. 1995 přičemž prohlásili, že žalovaného seznámili se stavem pozemku. Tento pozemek byl určen ke sloučení do silničního tělesa. Žalobce na svých pozemcích započal v roce 1995 s výstavbou rodinného domu, během této výstavby došlo k terénním úpravám v okolí domu (vybagrování svahu). V původním svahu byly uloženy železné trubky, které vymezovaly hranice pozemků (viz znalecký posudek Ing. [celé jméno znalce]). Pozemek původně nebyl oplocen, po výstavbě rodinného domu zde byl vybudován drátěný plot a po roce 2010 žalobce vybudoval betonový, který těsně přiléhá ke komunikaci (pozemek parc. [číslo] do kterého betonový plot již zasahuje). Na pozemku parc. [číslo] se rovněž nachází lampa pouličního osvětlení vybudovaná v osmdesátých letech, která je umístěna již za betonovým plotem. Svědkyně [příjmení] nebyla schopna uvést, zda se lampa nacházela v oplocené části pozemku již v době, kdy bylo oplocení drátěné nicméně soud má za to, že takto zásadní skutečnost o domě kde žije, musela svědkyně zcela bezpečně vědět. Její vyhýbavá odpověď proto svědčí o tom, že lampa pouličního osvětlení se původně nacházela vně drátěného plotu a betonový plot byl vybudován blíže ke komunikaci, než původní plot drátěný. O tomtéž svědčí i skutečnost, že se žalobce po žalovaném domáhal přemístění lampy pouličního osvětlení až po stavbě betonového plotu, nikoli za existence plotu drátěného. Žalobce využívá komunikaci (resp. její část směrem k rybníku) k parkování svých vozidel, do výstavby betonového plotu parkoval i na části pozemku přilehlé k domu a měl zde uskladněn materiál. V roce 2018 pak byl žalobce ze strany žalovaného upozorněn (viz sdělení ze dne 5. 6. 2018), že plot je postaven na pozemku žalovaného, což vyústilo v podání žaloby.

33. Výše uvedený skutkový stav soud právně hodnotil následujícím způsobem:

34. Podle § 1089 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen„ o.z.“) drží-li poctivý držitel vlastnické právo po určenou dobu, vydrží je a nabude věc do vlastnictví.

35. Podle § 1090 odst. 1 o.z. k vydržení se vyžaduje pravost držby a aby se držba zakládala na právním důvodu, který by postačil ke vzniku vlastnického práva, pokud by náleželo převodci nebo kdyby bylo zřízeno oprávněnou osobou.

36. Podle § 1091 odst. 2 o.z. k vydržení vlastnického práva k nemovité věci je potřebná nepřerušená držba trvající deset let.

37. Podle § 3036 o.z. se podle dosavadních právních předpisů až do svého zakončení posuzují všechny lhůty a doby, které začaly běžet přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, jakož i lhůty a doby pro uplatnění práv, která se řídí dosavadními právními předpisy, i když začnou běžet po dni nabytí účinnosti tohoto zákona.

38. Podle § 3066 o.z. se do doby stanovené v § 1095 započte i doba, po kterou měl držitel, popřípadě jeho právní předchůdce, věc nepřetržitě v držbě přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; tato doba však neskončí dříve než uplynutím dvou let ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona, jde-li o věc movitou, a pěti let, jde-li o věc nemovitou.

39. Podle § 129 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb., občanského zákoníku ve znění účinném od 1. 1. 1992 (dále jen„ SOZ“) je držitelem ten, kdo s věcí nakládá jako s vlastní nebo kdo vykonává právo pro sebe.

40. Podle § 130 odst. 1 SOZ je-li držitel se zřetelem ke všem okolnostem v dobré víře o tom, že mu věc nebo právo patří, je držitelem oprávněným. V pochybnostech se má za to, že držba je oprávněná.

41. Podle § 134 odst. 1 SOZ se oprávněný držitel se stává vlastníkem věci, má-li ji nepřetržitě v držbě po dobu tří let, jde-li o movitost, a po dobu deseti let, jde-li o nemovitost.

42. Podle § 11 zákona č. 256/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po 1. lednu 1993, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci, ledaže musel vědět, že stav zápisů v katastru neodpovídá skutečnosti (do 30. 6. 1996 platilo, že ten, kdo vychází ze zápisu v katastru učiněného po dni účinnosti tohoto zákona, je v dobré víře, že stav katastru odpovídá skutečnému stavu věci).

43. Podle § 49a SOZ je právní úkon neplatný, jestliže jej jednající osoba učinila v omylu, vycházejícím ze skutečnosti, jež je pro jeho uskutečnění rozhodující, a osoba, které byl právní úkon určen tento omyl vyvolala nebo o něm musela vědět. Právní úkon je rovněž neplatný, jestliže omyl byl touto osobou vyvolán úmyslně. Omyl v pohnutce právní úkon neplatným nečiní.

44. Ohledně platnosti kupní smlouvy ze dne 24. 10. 1995, kterou manželé [příjmení] prodali pozemek [číslo] žalovanému, soud odkazuje právě na výše zmíněné ustanovení § 49a SOZ. I pokud by byli manželé [příjmení] v omylu, že prodávají pouze pozemek bezprostředně pod komunikací, tento omyl žalovaný v žádném případě nevyvolal nebo o něm nemohl vědět. Žalovaný vycházel ze stavu dle katastru nemovitostí, ostatně manželé [příjmení] v kupní smlouvě prohlásili, že prodávajícího seznámili se stavem nemovitosti. I pokud by manželé [příjmení] jednali v omylu, nemohl mít za následek neplatnost kupní smlouvy. Žalobce proto mohl toliko vydržet pozemek ve vlastnictví žalovaného na základě domnělého (putativního) titulu, tj. na základě kupní smlouvy z roku 1979 (manželé [příjmení]) ve spojení s darovacími smlouvami z roku 1994 ([jméno] [celé jméno žalobce]) a 2001 ([jméno] [příjmení]).

45. Vzhledem k tomu, že řádná vydržecí doba činí podle § 1091 odst. 2 o.z. 10 let, je vyloučeno, aby žalobce vydržel předmětné pozemky v režimu o.z., který nabyl účinnosti dne 1. 1. 2014. Dle § 3036 o.z. se tak případné řádné vydržení musí posuzovat podle SOZ. Z § 130 odst. 1 SOZ vyplývá, že aby bylo možné uvažovat o tom, že žalobce vydržel předmětné pozemky, musí žalobce držet předmětné pozemky po celou dobu vydržecí doby a současně být v dobré víře ohledně svého vlastnického práva k němu. Držba věci předpokládá vůli (animus possidendi) a faktické ovládání věci (corpus possessionis). Držební vůle je vůle držet věc pro sebe a svým jménem, tedy nakládat s ní jako s vlastní, a corpus possessionis představuje nakládání s věcí. Podstata tohoto nakládání (corpus) není jen v jejím fyzickém ovládání. Corpus possessionis má ten, kdo vstupuje ohledně věci do takových společenských vztahů, které jsou obecně považovány za projev právní moci nad věcí, tedy„ za nakládání s věcí“. To je samozřejmě ten, kdo věc fyzicky ovládá a má ji pro sebe. Fyzické ovládání je však jen jedním z možných způsobů nakládání s věcí, a to již proto, že některé věci (např. nemovitosti) prostě fyzicky držet nelze. Záleží tedy na objektivním společenském posouzení, zda někdo - s ohledem na zvyklosti, zkušenosti a obecné názory - nakládá s věcí. To je zjevné zejména u pozemků; držitel na pozemek nemusí celá léta vstoupit, může jej nechat ladem, a přesto, pokud se jeho držby nechopí někdo jiný, zůstává držitelem nemovitosti (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 9. 2002, sp. zn. 22 Cdo 2302/2000).

46. V případě sporných částí pozemků za betonovým plotem žalobce soud vycházel z toho, že se původně jednalo o svah oddělující cestu od dalších pozemků žalobce (resp. jeho právních předchůdců), kde byla umístěna neoplocená zahrada. Mezi vlastníky sousedících pozemků bylo zřejmé, že cesta je ve vlastnictví žalovaného a pozemek na svahu je ve vlastnictví žalobce. Poté žalobce vystavěl dům na svém pozemku a za účelem zajištění pohodlného přístupu tento svah vybagroval. Na vybagrované části sporných pozemků pak parkoval auta, případně zde měl uskladněný materiál určený k výstavbě popř. k podnikání. To však ještě automaticky neznamená, že se žalobce ujal držby sporných částí pozemků. Pro srovnání, § 312 obecného zákoníku občanského z roku 1811 výslovně stanovil, že nemovité věci se berou v držbu vstoupením na ně, omezením, ohrazením, označením nebo vzděláním (tj. obděláním). V případě pozemků bezprostředně sousedících s veřejnou cestou nelze uvažovat o vzniku držby vstoupením na pozemek, naopak lze za ně typicky považovat oplocení, obdělání (např. zřízením záhonu okrasných rostlin) nebo alespoň umístění tabulky s upozorněním, že se od určité hranice jedná o soukromý pozemek. Naopak to, že si žalobce uskladnil na sporném pozemku stavební materiál nebo zde parkoval vozidlo, ještě neznamená, že by se ujal držby sporných částí pozemků. Soud uzavírá, že žalobce se ujal držby sporné části pozemků až v okamžiku jejich oplocení betonovým plotem, k čemuž došlo po roce 2010. Jak již soud uvedl výše, nemá za prokázané, že by předchozí oplocení drátěným plotem bylo na stejném místě, ostatně ani manželka žalobce nebyla schopna uvést, zda se lampa pouličního osvětlení nacházela před nebo za drátěným plotem (viz bod 31 tohoto rozsudku a argumentace týkající se lampy pouličního osvětlení).

47. Z § 130 odst. 1 a 134 odst. 1 SOZ vyplývá, že k vydržení může dojít pouze v případě, že je držitel v dobré víře o tom, že mu věc patří. Dobrá víra je psychický stav držitele, kdy se takový držitel domnívá, že mu vykonávané právo patří, ačkoliv tomu tak ve skutečnosti není. Dobrá víra, že držiteli věc nebo právo náleží, se hodnotí objektivně, a nikoli pouze ze subjektivního hlediska (osobního přesvědčení) samotného účastníka. Při hodnocení dobré víry je tak třeba brát v úvahu, zda držitel při běžné (normální) opatrnosti, kterou lze s ohledem na okolnosti a povahu daného případu po každém požadovat, neměl, resp. nemohl mít, po celou vydržecí dobu důvodné pochybnosti o tom, že mu věc nebo právo patří (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 5. 2002, sp. zn. 22 Cdo 1843/2000). Držitel není„ vzhledem ke všem okolnostem“ v dobré víře v případě, že je sice subjektivně přesvědčen, že mu věc anebo právo patří, avšak při zachování obvyklé opatrnosti by musel vědět, že tomu tak není. Protože dobrou víru je třeba hodnotit objektivně, nelze dospět k závěru, že za stejné situace by jedna osoba byla v takto kvalifikované dobré víře, a druhá nikoliv (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 3. 6. 2004, sp. zn. III. ÚS 50/04, obdobně rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 11. 2000, sp. zn. 22 Cdo 1253/99). Oprávněná držba se zakládá na omylu držitele, který se domnívá, že je vlastníkem držené věci nebo subjektem vykonávaného práva. Oprávněná držba se nemůže zakládat na takovém omylu držitele, kterému se mohl při normální opatrnosti vyhnout. Je třeba zdůraznit, že jde o opatrnost normální, obvyklou, posuzovanou z objektivního hlediska. Omyl držitele musí být omluvitelný. Omluvitelným je omyl, ke kterému došlo přesto, že mýlící se postupoval s obvyklou mírou opatrnosti, kterou lze se zřetelem k okolnostem konkrétního případu po každém požadovat. Pokud omyl přesahuje rámec běžného, obvyklého posuzování věcí, není omluvitelný. Držitel, který drží věc na základě takového omylu, může být sice v dobré víře, avšak nikoliv„ se zřetelem ke všem okolnostem“, a proto nemůže být držitelem oprávněným (viz usnesení Nejvyššího soudu ze dne 1. 3. 2017, sp. zn. 22 Cdo 81/2017).

48. Žalobce dovozuje svou dobrou víru z toho, že jeho prarodiče manželé [příjmení] v minulosti vlastnili pozemky [číslo]. Pozemek [číslo] byl určen k výstavbě rodinného domu a přecházel mezi členy rodiny žalobce, až se jeho vlastníkem nakonec žalobce definitivně v roce 2001 stal. Pozemek [číslo] (nově [číslo]) pak byl určen k prodeji státu resp. obci, neboť se jednalo o komunikaci. Žalobce dovozuje, že úmyslem manželů [příjmení] bylo prodat obci pouze pozemek přímo pod komunikací (tj. od krajnice ke krajnici), zbylé pozemky měly zůstat rodině. Pokud pozemek [číslo] ve skutečnosti tvoří pás přilehlý přímo ke komunikaci, pak nebylo úmyslem manželů [příjmení] jej prodat a pokud jej žalobce začal užívat, byl v dobré víře, že užívá pozemek [číslo] který patřil jemu (popř. dříve jeho bratrovi a sestřenici). Z provedeného dokazování je však naprosto zřejmé, že žalobce nemohl být v dobré víře, že část pozemku, kterou drží, je původní pozemek [číslo] tedy pozemek v jeho vlastnictví, a to hned z několika důvodů.

49. Soud nejprve musí poukázat na skutečnost, že je zcela liché přesvědčení žalobce, že místní komunikace končí tam, kde končí asfalt popř. povrch komunikace. Je obecně známou skutečností, že technické normy stanoví určitou šířku komunikace a pozemky bezprostředně okolo nich mají přinejmenším zvláštní režim v tom smyslu, že zde nemůže probíhat běžná výstavba a i takové pozemky jsou obvykle ve vlastnictví vlastníka komunikace. Ostatně zákon č. 13/1997 Sb. o pozemních komunikacích definuje silniční těleso šířeji, než pouhý povrch vozovky, předchozí zákon o pozemních komunikacích č. 135/1961 Sb. pak definoval například ochranná pásma silničních komunikací. Jestliže manželé [příjmení] prodali žalovanému pozemek parc. [číslo] ([číslo]) s tím, že jde slovy darovací smlouvy ze dne 23. 10. 1979 o pozemek sloučený do silničního tělesa pro budoucí odprodej Okresní správě státních silnic, jednalo se právě o takový případ. Žalobce si tak při vynaložení obvyklé opatrnosti měl být vědom minimálně toho, že jeho pozemek nesahá až na hranu vozovky, ale že hranice pozemku se nachází dále od komunikace.

50. Soud dále poukazuje na skutečnost, že hranice mezi pozemky [číslo] [číslo] hranice mezi pozemky [číslo] [číslo] byly dle znalce [příjmení] [celé jméno znalce] vyznačeny železnými trubkami a pokud žalobce prováděl terénní úpravy kolem domu (bagroval svah), musel na ně narazit. Při normální opatrnosti (viz judikatura výše) by žalobce musel při provádění terénních úprav narazit na vyznačení skutečných hranic sporných pozemků, což by při obvyklé opatrnosti žalobce muselo vést alespoň k pochybnostem o jeho vlastnickém právu ke sporným částem pozemků (tj. že je vlastníkem pozemků až bezprostředně k veřejné cestě) s tím, že konečnou odpověď by žalobci dalo nahlédnutí do katastrální mapy. Soud zde odkazuje na znění § 11 zákona č. 256/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem a contrario.

51. Soud dále nemůže pominout skutečnost, že žalobce musel při kolaudaci rodinného domu (stavěného na základě stavebního povolení v roce 1995) předložit geometrický plán se zaměřením stavby. Ze situace zakreslené na takovém geometrickém plánu muselo být žalobci při vynaložení obvyklé opatrnosti zřejmé, kam sahá pozemek ve vlastnictví žalovaného resp. jak daleko je jeho dům od hranice pozemku.

52. Soud rovněž musí poukázat na to, že na sporné části pozemků je umístěna lampa pouličního osvětlení zřízená v osmdesátých letech. Tato lampa byla umístěna podle všeho na pozemku parc. [číslo] ([číslo]) tehdy ve vlastnictví manželů [příjmení]. Přítomnost lampy pouličního osvětlení (za situace, kdy manželé [příjmení] prodali část svého pozemku žalovanému s tím, že je sloučený do silničního tělesa pro budoucí odprodej Okresní správě státních silnic) na sporném pozemku musela vést žalobce k pochybnostem o tom, kde je ve skutečnosti hranice mezi jeho pozemky a pozemky ve vlastnictví žalovaného.

53. Soud také nemůže pominout skutečnost, že z veřejně dostupné katastrální mapy a ortofotomapy (letecký snímek s vyznačením hranic pozemků) je zcela zřetelné, že se betonový plot nachází již na pozemcích žalovaného. Pokud žalobce stavěl betonový plot na jiném místě než původní drátěný (a posunul jej dále směrem k cizímu pozemku, ač dle stavebního povolení měl stavět na svém pozemku), mohl a měl se při vynaložení obvyklé opatrnosti přesvědčit o tom, kde fakticky leží hranice pozemků ve vlastnictví žalovaného, a to například pouhým nahlédnutím do ortofotomapy.

54. Všechny výše uvedené skutečnosti ve svém souhrnu vedou soud k závěru, že žalobce při vynaložení obvyklé opatrnosti mohl a měl mít důvodné pochybnosti o tom, že mu sporná část pozemků patří, a to již od doby výstavby rodinného domu v roce 1995. Žalobce tedy nemohl být v dobré víře, nebyl tak oprávněným držitelem ve smyslu § 130 odst. 1 SOZ a nemohl tak sporné části pozemků dle § 134 odst. 1 SOZ vydržet. Soud má dokonce v kontextu výše uvedeného za to, že svědecká výpověď svědkyně [příjmení] o tom, že žalobce sám připustil, že ví, že betonový plot stavěl na pozemku žalovaného (ale postavil jej tam pro své větší pohodlí), je zcela hodnověrná. Soud však pro vyloučení všech pochybností uvádí, že na této části výpovědi svědkyně [příjmení] své rozhodnutí nezaložil.

55. Na výše uvedeném závěru soudu nemůže ničeho změnit ani argumentace žalobce rozhodnutím 22 Cdo 4138/2013 podle kterého„ při posouzení dobré víry je třeba brát v úvahu všechny okolnosti, za kterých byla uchopena držba, a proto v poměrech konkrétního případu tak nemusí být na překážku závěru o dobré víře, že se nabyvatel neseznámil s výměrou nabývaného pozemku, ani okolnost, že nabyvatel nezkoumal nabývací tituly svých právních předchůdců či obsah katastrální mapy, jestliže nebyl dán žádný zvláštní důvod pro takový postup“, a dále rozhodnutím 22 Cdo 1570/2016, podle kterého je nutné přihlédnout i k postoji žalovaného, který užívání svého pozemku dlouhá léta trpěl, jedná se o argumentaci nepřiléhavou. Soud upozorňuje, že v tomto případě byl dán zvláštní důvod pro to, aby se žalobce přesvědčil o skutečné hranici sporných pozemků už z toho důvodu, že žalobce nejprve prováděl terénní úpravy, poté stavěl rodinný dům a betonový plot, přičemž při každé takové činnosti lze po žalobci spravedlivě požadovat, aby se přesvědčil, kde leží hranice jeho pozemků, aby touto činností nezasáhl do práv vlastníků pozemků sousedních. Soud zde opět odkazuje na § 11 zákona č. 256/1992 Sb. o zápisech vlastnických a jiných věcných práv k nemovitostem 56. I pokud by přes vše výše uvedené byl žalobce v dobré víře, že je vlastníkem sporných pozemků, tuto ztratil nejpozději v roce 2018, kdy byl ze strany žalovaného upozorněn, že betonový plot je postaven na pozemku žalovaného. Protože se žalobce ujal držby sporných částí pozemků nejdříve v roce 2010, nemohlo ani dojít k uplynutí řádné ani mimořádné vydržecí doby.

57. Soud tak uzavírá, že betonový plot je postaven na pozemcích žalovaného a žalobce v žádném případě nemohl vydržet připlocené sporné částí pozemků, kdy soud musí zdůraznit, že pokud jde o pozemek parc. [číslo] v k.ú. [obec], navíc ani žalobce dostatečně netvrdil, z čeho vyplývá jeho dobrá víra a oprávněná držba. Rovněž, jak uvedl znalec ve svém posudku, ke geometrické nebo polohové změně hranic pozemků nedošlo. Proto soud žalobu zamítl.

58. Pokud jde o náhradu nákladů řízení, přiznal soud procesně zcela úspěšnému žalovanému jejich plnou náhradu dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. Náklady řízení žalovaného tvoří odměna advokáta určená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Dle § 9 odst. 4 písm. b) ve spojení s § 9 odst. 3 písm. a) AT činí tarifní hodnota 50 000 Kč, sazba za jeden úkon právní služby dle § 7 AT pak částku 3 100 Kč. V řízení učinila právní zástupkyně žalovaného celkem 8 úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, sepis vyjádření dne 10. 2. 2020, zastupování při jednání dne 5. 5. 2020, sepis doplnění tvrzení ze dne 15. 6. 2020, zastupování při místním šetření dne 22. 7. 2020 a zastupování při jednání dne 24. 11. 2020, 7. 1. 2021 a 17. 8. 2021), za něž jí náleží odměna ve výši 24 800 Kč a 8 režijních paušálů po 300 Kč (celkem 2 400 Kč) dle § 13 odst. 4 AT. Právní zástupkyni žalovaného rovněž náleží náhrada hotových výdajů advokáta spočívajících v náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT na trase Kolín – Kutná Hora a zpět k jednáním ve dnech 5. 5. 2020, 24. 11. 2020, 7. 1. 2021 a 17. 8. 2021 (vzdálenost 24 km, použité vozidlo tov. zn. Alfa Romeo, spotřeba paliva dle TP 7,5 l motorové nafty /100 km, cena paliva v roce 2020 v roce 2020 dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 31,80 Kč, v roce 2021 dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,80 Kč, náhrada za opotřebení vozidla v roce 2020 dle vyhlášky č. 358/2019 Sb. 4,20 Kč/km, v roce 2021 pak dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč/km) v celkové výši 628 Kč, právní zástupkyně žalovaného však požadovala toliko 600 Kč. Jiné náklady řízení právní zástupkyně žalovaného neúčtovala. Celkové náklady řízení požadované žalovaným tak činily částku 27 800 Kč a právě tuto částku soud žalovanému na náhradě nákladů řízení přiznal.

59. O nákladech státu v celkové výši 29 885,90 Kč, které spočívaly v zálohou nekryté části znalečného znalce [celé jméno znalce], bylo rozhodnuto podle § 148 odst. 1 o. s. ř., když soud uložil úhradu těchto nákladů účastníkům podle poměru jejich úspěchu ve věci.

Poučení