11 C 24/2025 - 89

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobců: a) [celé jméno žalobce], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně, žalobce a žalované] b) [celé jméno žalobkyně], [datum narození] bytem [adresa žalobkyně, žalobce a žalované] oba zastoupeni advokátem Mgr. Bagratem Verdiyanem sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro 41 500 Kč / náhrada škody takto:

Výrok

I. Žaloba se v části, ve které se žalobci domáhali zaplacení částky 41 500 Kč, zamítá.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 500 Kč od 28. 12. 2024 do 11. 6. 2025 ve výši 2 406,43 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

III. Žalobci jsou povinni zaplatit společně a nerozdílně žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 17 058,68 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou domáhali po žalovaném zaplacení uvedené částky (žalobcům jako oprávněným společně a nerozdílně) s tím, že jsou jako manželé spoluvlastníky jednotky [číslo] byt, vymezené v budově [obec], [adresa], bytový dům, postavený na pozemku [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, k.ú. [obec], obec Karlovy Vary a dále k jednotce náležejícího podílu na společných částech budovy [adresa] a pozemku [parcelní číslo] k.ú. [obec] (dále jen„ bytová jednotka“). Žalobci jsou členy žalovaného, tedy Společenství vlastníků jednotek [ulice a číslo] [obec] (dříve [příjmení] vlastníků [ulice a číslo] [anonymizováno]) – dále jen„ [anonymizováno]“. [anonymizováno] je poskytovatelem služeb dle zákona č. 67/2013 Sb. Odkázali na ustanovení § 7 a § 13 tohoto zákona. Uvedli, že žalobcům nebylo za období 2022 a 2023 doručeno žádné, natož řádné, vyúčtování, tudíž jim vznikl nárok vůči žalovanému na zaplacení zákonné pokuty, a to ke dni podání žaloby v následující výši: za nedodané vyúčtování za rok 2022 – ode dne 1. 5. 2023 do 20. 12. 2024 celkem 29 900 Kč (598 dnů x 50 Kč); a nedodané řádné vyúčtování za rok 2023 – ode dne 1. 5. 2024 do 20. 12. 2024 celkem 11 600 Kč (232 dnů x 50 Kč), celkem tedy 41 500 Kč. Žalobci vyzvali žalovaného k zaplacení této pokuty, avšak bezvýsledně.

2. Žalovaný nároky neuznal a navrhl žalobu zamítnout. Poukázal na znění čl. 16 bod 2 stanov žalovaného [příjmení] s účinností od 2. 2. 2021:„ Vyúčtování záloh na úhradu za služby provádí společenství jedenkrát za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok, nejpozději do 2 kalendářních měsíců po konání shromáždění a schválení výdajů; v souladu se stanoveným způsobem rozúčtování /čl. VII odst. 3 písm. h) /. Nedoplatek nebo přeplatek vyplývající z vyúčtování je splatný do 7 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. Avšak nejpozději do 1 měsíce poté, co vlastník obdrží vyúčtování s doplatkem (pokud bylo vyúčtování obdrženo déle než do 7 měsíců po uplynutí zúčtovacího období).“. Uvedl, že ve smyslu čl. 16 odst. 2 stanov žalovaného SVJ došlo ke schválení výdajů (nákladů) společenství za rok 2022 až (per rollam) dne 5. 2. 2024. Vyúčtování tedy mělo žalované SVJ jednotlivým členům žalovaného doručit do 5. 4. 2024. Žalobcům bylo vyúčtování doručeno dne 9. 1. 2025 e-mailem a 16. 1. 2025 jim bylo odesláno doporučenou poštou. K dodání doporučeného dopisu došlo dne 20. 1. 2025, k doručení doporučeného dopisu došlo dne 21. 1. 2025. Co se týče vyúčtování za rok 2023, pak teprve v průběhu řízení byly výdaje (náklady) společenství za rok 2023 ze strany shromáždění žalovaného SVJ schváleny, žalobcům bylo vyúčtování zasláno dne 25. 3. 2025 e-mailem, žalobcům nárok na zaplacení zákonné pokuty nevznikl.

3. Na jednání konaném dne 11. 6. 2025 v rámci své procesní obrany žalovaný uplatnil proti žalované pohledávce žalobců na jistině ve výši 41 500 Kč (započetl jen na jistinu) k započtení svoji pohledávku ve výši 41 500 Kč z titulu vyúčtování záloh na služby za rok 2023, doklad [číslo] kde byl žalobcům vyúčtován nedoplatek ve výši 60 304 Kč, vyúčtování bylo žalobcům doručeno, žalobci nedoplatek neuhradili. Žalobci na jednání dne 11. 6. 2025 zápočet v plném rozsahu uznali, nezpochybnili tedy nárok žalovaného uplatněný k započtení (účastníci se vzájemně shodli i na tom, že je započítáno pouze na jistinu, že příslušenství si účastníci vzájemně vypořádají až následně, mimo předmětné soudní řízení), trvali však i nadále v celém rozsahu na podané žalobě (viz protokol z jednání, zvukový záznam z jednání).

4. Žalobci jsou občany cizího státu, jedná se proto o věc s cizím prvkem, kdy soud zkoumá, zda je dána jeho mezinárodní příslušnost pro jednání a rozhodnutí dané věci a jakým právním řádem se bude daná věc řídit. Žalovaná je právnickou osobou zřízenou podle práva České republiky se sídlem [adresa], [obec], žalobci jsou státními občany Ukrajiny s bydlištěm na území České republiky. Mezi uvedenými státy nebyla uzavřena smlouva, která by upravovala příslušnost soudů pro rozhodování sporů vyplývajících z mimosmluvních závazkových právních poměrů, které však nejsou nárokem na náhradu škody (srov. znění smlouvy o právní pomoci uzavřené mezi Českou republikou a Ukrajinou, vyhlášené pod [číslo] Sb. m. s.). Mezinárodní příslušnost českých soudů je dána dle čl. 4 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012. Aplikace českého práva pak vyplývá z čl. 4 odst. 1 ve spojení s čl. 2 odst. 1 Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 864/2007 o právu rozhodném pro mimosmluvní závazkové vztahy (Řím II).

5. Žalobci jsou vlastníky (v režimu společného jmění manželů) bytové jednotky [číslo] byt, vymezené v budově [obec], [adresa], bytový dům, postavený na pozemku [parcelní číslo], zastavěná plocha a nádvoří, k.ú. [obec], [územní celek] a dále k jednotce náležejícího podílu o velikosti [číslo] na společných částech budovy [adresa] a pozemku [parcelní číslo] k.ú. [obec] (z výpisu z katastru nemovitostí, list vlastnictví [číslo], k.ú. [obec]). Žalovaný je společenstvím vlastníků jednotek pro správu domu [ulice a číslo] [obec], datum zápisu do obchodního rejstříku 5. 10. 2011, nejvyšším orgánem je shromáždění, statutárním orgánem předseda, žalobci jsou členy žalovaného, ve stanovách není zvlášť upravena výše pokuty za pozdní doručení vyúčtování služeb (z výpisu z obchodního rejstříku ohledně žalovaného, stanov žalovaného).

6. V čl. XIV. odst. 1) písm. e) stanov žalovaného ve znění ze dne 2. 12. 2016 je zakotveno právo člena společenství obdržet vyúčtování záloh na úhradu jednotlivých služeb a vrácení případných přeplatků. Dle čl. XVI. odst. 2) stanov SVJ ve znění ze dne 2. 12. 2016 platí, že vyúčtování záloh na úhradu za služby provádí společenství jedenkrát za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok, nejpozději do 4 kalendářních měsíců po jeho skončení (zjištěno ze stanov SVJ ve znění ze dne 2. 12. 2016).

7. Shromáždění společenství vlastníků jednotek rozhodlo o změně čl. 16 odst. 2 stanov SVJ, kdy nově s účinností od 2. 2. 2021 tento článek zní:„ Vyúčtování záloh na úhradu za služby provádí společenství jedenkrát za zúčtovací období, kterým je kalendářní rok, nejpozději do 2 kalendářních měsíců po konání shromáždění a schválení výdajů; v souladu se stanoveným způsobem rozúčtování /čl. VII odst. 3 písm. h) /. Nedoplatek nebo přeplatek vyplývající z vyúčtování je splatný do 7 kalendářních měsíců po uplynutí zúčtovacího období. Avšak nejpozději do 1 měsíce poté, co vlastník obdrží vyúčtování s doplatkem (pokud bylo vyúčtování obdrženo déle než do 7 měsíců po uplynutí zúčtovacího období).“ (zjištěno z výzvy k hlasování na schůzi per rollam ze dne 17. 1. 2021, návrhu usnesení ohledně změny čl. 16 odst. 2 stanov SVJ včetně přílohy, výsledky schůze 17. 1. 2021 – 1. 2. 2021 zveřejněné ve sbírce listin pod číslem [spisová značka]).

8. Vyúčtování záloh na služby poskytované s užíváním bytu za rok 2022 obsahuje celkem 10 položek, zjištěný nedoplatek činí 23 359 Kč, splatnost je stanovena do 30 dnů od vyúčtování, nedoplatek na úhradě pevné části předpisu v období vyúčtování činí 327 Kč, nedoplatek v úhradách minulého období do začátku vyúčtování činí 427 Kč, celkový nedoplatek ke dni 31. 12. 2022 je tedy 24 113 Kč (zjištěno z vyúčtování zálohové úhrady za plnění poskytovaná s užíváním objektu – jednotka [číslo] za rok 2022 – [celé jméno žalobce] ze dne 9. 1. 2025 včetně rozúčtování tepla, teplé vody a studené vody společností [právnická osoba]).

9. Žalobcům bylo vyúčtování za rok 2022 zasláno dne 9. 1. 2025 e-mailem a 16. 1. 2025 jim bylo odesláno doporučenou poštou, dodáno 21. 1. 2025 (zjištěno z e-mailu ze dne 9. 1. 2025, poštovního podacího lístku, výpisu o sledování zásilek [právnická osoba], mezi účastníky nesporné).

10. Vyúčtování záloh na služby poskytované s užíváním bytu za rok 2023 ze dne 21. 3. 2025 obsahuje celkem 11 položek, zjištěný nedoplatek celkem činí 60 304 Kč, splatnost není ve vyúčtování stanovena (zjištěno z vyúčtování služeb za rok 2023 – jednotka [číslo] – [celé jméno žalobce] ze dne 21. 3. 2025 včetně rozúčtování tepla, teplé vody a studené vody společností [právnická osoba]).

11. Žalobcům bylo vyúčtování za rok 2023 doručeno dne 25. 3. 2025 e-mailem (zjištěno z e-mailu ze dne 25. 3. 2025, mezi účastníky nesporné).

12. Žalobci vyzvali žalovaného předžalobní upomínkou ze dne 20. 12. 2024 k úhradě zákonné pokuty, kterou vyčíslili v celkové výši 41 500 Kč (za nedodané vyúčtování za rok 2022 ve výši 29 900 Kč a za nedodané řádné vyúčtování za rok 2023 ve výši 11 600 Kč), a to ve lhůtě 7 dnů ode dne odeslání této výzvy (zjištěno z předžalobní upomínky včetně dodejky datové zprávy, mezi účastníky nesporné).

13. Z dalších provedených důkazů nebylo zjištěno nic podstatného pro rozhodnutí ve věci samé.

14. Ze shora uvedených skutkových zjištění učinil soud závěr o skutkovém stavu, podle něhož jsou žalobci spoluvlastníky bytové jednotky [číslo] v bytovém domě spravovaném žalovaným jako společenstvím vlastníků. Žalobci před podáním žaloby upomínkou ze dne 20. 12. 2024 (od níž žalobci dovozují konec doby prodlení s vyúčtováním) žalovaného jako poskytovatele služeb vyzvali k úhradě vyčíslené pokuty za pozdní vyúčtování služeb za rok 2022 a 2023 v celkové výši 41 500 Kč. Až následně žalovaný vyúčtoval náklady a zálohy za jednotlivé služby žalobcům jako příjemcům služeb vyúčtováním za rok 2022 ze dne 9. 1. 2025 a vyúčtováním za rok 2023 ze dne 21. 3. 2025. Vyúčtováním za rok 2023 byl žalobcům vyúčtován nedoplatek v celkové výši 60 304 Kč, doručeno jim bylo dne 25. 3. 2025, splatnost nebyla stanovena.

15. Po právní stránce posoudil soud věc podle zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty.

16. Podle § 1180 o. z. vlastník jednotky přispívá na správu domu a pozemku v poměru odpovídajícím jeho podílu na společných částech, nebylo-li v prohlášení určeno jinak, zejména se zřetelem k povaze, rozměrům a umístění společné části, která slouží jen některému vlastníku jednotky k výlučnému užívání, a k rozsahu povinnosti vlastníka jednotky spravovat tuto část na vlastní náklad. (odst. 1). Příspěvky určené na odměňování osoby, která dům spravuje, nebo členů jejích orgánů, na vedení účetnictví a na podobné náklady vlastní správní činnosti se rozvrhnou na každou jednotku stejně. (odst. 2).

17. Podle § 1181 o. z. vlastník jednotky platí zálohy na plnění spojená nebo související s užíváním bytu (služby) a má právo, aby mu osoba odpovědná za správu domu zálohy včas vyúčtovala.

18. Dle § 245 o. z. na usnesení členské schůze nebo jiného orgánu, které se příčí dobrým mravům, nebo mění stanovy tak, že jejich obsah odporuje donucujícím ustanovením zákona, se hledí, jako by nebylo přijato. To platí i v případě, že bylo přijato usnesení v záležitosti, o které tento orgán nemá působnost rozhodnout.

19. Podle § 97 o. s. ř. žalovaný může za řízení uplatnit svá práva proti žalobci i vzájemným návrhem. Podle § 98 o. s. ř. vzájemným návrhem je i projev žalovaného, jímž proti žalobci uplatňuje svou pohledávku k započtení, avšak jen pokud navrhuje, aby bylo přisouzeno více, nebo co uplatnil žalobce. Jinak soud posuzuje takový projev jen jako obranu proti návrhu.

20. Podle ustanovení § 1982 o. z. dluží-li si strany vzájemně plnění stejného druhu, může každá z nich prohlásit vůči druhé straně, že svoji pohledávku započítává proti pohledávce druhé strany. K započtení lze přistoupit, jakmile straně vznikne právo požadovat uspokojení vlastní pohledávky a plnit svůj vlastní dluh (odstavec 1). Započtením se obě pohledávky ruší v rozsahu, v jakém se vzájemně kryjí; nekryjí-li se zcela, započte se pohledávka obdobně jako při splnění. Tyto účinky nastávají k okamžiku, kdy se obě pohledávky staly způsobilými k započtení (odstavec 2).

21. Podle ustanovení § 1987 odst. 1 o. z. jsou k započtení způsobilé pohledávky, které lze uplatnit před soudem.

22. Dle § 1991 o. z. zákaz započtení pohledávky prohlášením jedné ze stran nebrání stranám, aby si započtení ujednaly; k ujednání o započtení proti pohledávce výživného pro nezletilého, který není plně svéprávný, se však nepřihlíží.

23. Podle § 3 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb., kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty (dále jen„ zákon č. 67/2013 Sb.“), službami jsou zejména dodávka tepla a centralizované poskytování teplé vody, dodávka vody a odvádění odpadních vod, provoz výtahu, osvětlení společných prostor v domě, úklid společných prostor v domě, odvoz odpadních vod a čištění jímek, umožnění příjmu rozhlasového a televizního signálu, provoz a čištění komínů a odvoz komunálního odpadu.

24. Podle § 4 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. má poskytovatel služeb právo požadovat na příjemci služeb placení záloh na úhradu nákladů na služby poskytované s užíváním bytu. Výši záloh si poskytovatel služeb s příjemcem služeb ujednají, nebo o ní rozhodne družstvo, nebo společenství.

25. Dle § 2 písm. a) bodu 2 zákona č. 67/2013 Sb. se poskytovatelem služeb rozumí společenství vlastníků jednotek podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

26. Dle § 2 písm. b) bodu 2 zákona č. 67/2013 Sb. se příjemcem služeb rozumí vlastník jednotky podle zákona upravujícího bytové spoluvlastnictví.

27. Podle § 7 zákona č. 67/2013 Sb. není-li jiným právním předpisem stanoveno jinak, skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby vyúčtuje poskytovatel služeb příjemci služeb vždy za zúčtovací období a vyúčtování doručí příjemci služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období (odst. 1). Poskytovatel služeb ve vyúčtování musí uvést skutečnou výši nákladů na služby v členění podle poskytovaných služeb se všemi potřebnými náležitostmi, včetně uvedení celkové výše přijatých měsíčních záloh za služby tak, aby výše případných rozdílů ve vyúčtování byla zřejmá a kontrolovatelná z hlediska způsobů a pravidel sjednaných pro rozúčtování (odst. 2). Finanční vyrovnání provedou poskytovatel a příjemce služeb v dohodnuté lhůtě, nejpozději však ve lhůtě 4 měsíců ode dne doručení vyúčtování příjemci služeb. Vady vyúčtování neovlivňují splatnost přeplatku. Splatnost nedoplatku neovlivňují takové vady vyúčtování, které nemají vliv na vypočtenou výši nedoplatku (odst. 3).

28. Podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. jestliže poskytovatel služeb nebo příjemce služeb nesplní svoji povinnost stanovenou tímto zákonem, zejména nesplní-li příjemce služeb povinnost oznámit změnu počtu osob, nebo nedoručí-li poskytovatel služeb včas vyúčtování nebo nesplní povinnosti spojené s právem příjemce služeb nahlížet do podkladů k vyúčtování a povinnosti spojené s vypořádáním námitek, je povinen zaplatit druhé straně pokutu, ledaže by splnění povinností ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany (odst. 1). Výši pokuty poskytovatel služeb ujedná alespoň s dvoutřetinovou většinou nájemců v domě, nebo o ní rozhodne družstvo, anebo společenství. Ujednaná výše pokuty nesmí přesáhnout 50 Kč za každý započatý den prodlení. Nedojde-li k ujednání s nájemci nebo rozhodnutí družstva anebo společenství, činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení (odst. 2).

29. Soud se neztotožňuje s názorem žalovaného, že § 7 zákona č. 67/2013 Sb. je ustanovením dispozitivním. Soud má naopak za to, že ani rozhodnutím shromáždění společenství vlastníků jednotek nemůže dojít ke změně znění citovaného kogentního ustanovení zákona, tedy není možné, aby došlo k prodloužení zákonné doby pro vyúčtování záloh předchozího kalendářního (zúčtovacího) období. Vyúčtování záloh na služby spojené užíváním bytu tak musí být provedeno nejpozději do čtyř měsíců každého následujícího roku (zúčtovacím obdobím je v daném případě období kalendářního roku) po roce, ve kterém byly služby poskytovány a zálohy placeny.

30. K tomu srovnej i Metodický pokyn, kterým se upravují některé otázky související s poskytováním plnění spojených s užíváním bytů a nebytových prostorů v domě s byty [právnická osoba], dostupný na https://mmr.gov.cz/getmedia/7472e834-9aea-44eb-b7a2-6ef823699cec/METODICKY-POKYN-verze-31-01-2024.pdf.aspx?ext=.pdf, kde je zcela jednoznačně konstatováno, že ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. je kogentní.

31. Se shora uvedeným pak souvisí závěr soudu, že v dané věci nemůže obstát argumentace žalovaného, že se může jednat nanejvýš o relativní neplatnost změněné části stanov SVJ a že právo žalobců namítnout neplatnost stanov SVJ je promlčeno, případně že právo žalobců namítnout relativní neplatnost změněné části stanov SVJ je uplatněním práva v rozporu s dobrými mravy.

32. Soudní praxe se již ustálila v závěru, že § 245 o. z., který definuje vady, pro které se na rozhodnutí členské schůze nebo orgánu spolku hledí, jako by nebylo přijato (jde o rozpor rozhodnutí s dobrými mravy, změnu stanov v rozporu s kogentními ustanoveními zákona a rozhodnutí v záležitosti, která nepatří do jeho působnosti), se podle § 1221 o. z. použije i v poměrech společenství vlastníků (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 3. 2020, sp. zn. [spisová značka], uveřejněné pod [číslo] 2020 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 2. 2022, sp. zn. [spisová značka]). Rozhodnutí, na která se hledí, jako by nebyla přijata, jsou označována jako nicotná (nulitní), nevyvolávají žádné právní následky, nikoho nezavazují, nemohou konvalidovat.

33. Na žalovaným dovolávané rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek, kterým mělo dojít ke změně znění článku 16 odst. 2 stanov SVJ tak, že by tento článek byl v rozporu s kogentním ustanovením § 7 zákona č. 67/2013 Sb. (jak vysvětleno shora), tak soud aplikoval ustanovení § 245 o. z. a k takovému rozhodnutí nepřihlížel.

34. Ocitne-li se tedy poskytovatel služeb v prodlení se splněním povinnosti, kterou mu ukládá ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb., zásadně jej stíhá povinnost zaplatit příjemci služeb za každý započatý den prodlení pokutu v částce 50 Kč (případně i v nižší ujednané částce); zprostit se jí může jen, jestliže prokáže, že by splnění této povinnosti (vyúčtovat služby) ve stanovené lhůtě nebylo spravedlivé požadovat nebo že k nesplnění lhůty došlo zaviněním druhé strany. Soud v řízení neshledal naplnění ani jedné z podmínek, pro kterou by bylo třeba uzavřít, že příjemci služeb nárok na úhradu smluvní pokuty nevzniká. Zavinění žalobců v tomto směru (že by žalobci sami zavinili, že došlo k nesplnění zákonné lhůty pro vyúčtování služeb) nebylo žalovaným ani tvrzeno (natož prokázáno).

35. Co se týče okolnosti, že by splnění povinnosti žalovaného včas v zákonné lhůtě vyúčtovat služby nebylo spravedlivé po žalovaném požadovat, pak se žalovaný dovolával skutečnosti, že dne 11. 12. 2024 zemřela předchozí předsedkyně žalovaného SVJ a nová předsedkyně se jí stala až s účinností ode dne 1. 1. 2025. V průběhu těchto dnů tedy žalovaný neměl fakticky žádný statutární orgán (a ani jinou osobu), který by byl schopen vyúčtování zaslat. K této argumentaci žalovaného soud uvádí, že tvrzená skutečnost nemůže být považována za relevantní důvod, aby povinnost k úhradě smluvní pokuty podle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. žalovanému nevznikla. Tato okolnost by sice mohla narušit řádný výkon povinností statutárního orgánu žalovaného, nicméně k této došlo až více než 1 rok a 7 měsíců, resp. 7 měsíců poté, kdy zákonná lhůta pro vyúčtování služeb za rok 2022, resp. rok 2023 uplynula, a trvala pouze necelý měsíc.

36. Nebyly tedy naplněny předpoklady výjimek stanovených v ustanovení § 7 zákona č. 67/2013 Sb. Soud v řízení neshledal naplnění ani jedné z podmínek, pro kterou by bylo třeba uzavřít, že příjemcům služeb nárok na úhradu smluvní pokuty nevzniká. Žalovaný v projednávané věci neprokázal, z jakého důvodu by požadovat splnění povinnosti provést vyúčtování mělo být nespravedlivé, stejně tak nebylo prokázáno (ani tvrzeno) zavinění žalobců ve formě úmyslné ani nedbalostní.

37. Soud dále uvádí, že rovněž neshledal důvody pro moderaci výše uplatněné pokuty (kdy nepřiměřeně vysoká pokuta může být důvodem k použití moderačního práva podle § 2051 o. z.), ani neshledal, že by byla v rozporu s dobrými mravy. Zákon č. 67/2013 Sb. jednoznačně stanoví nejen povinnosti žalovaného jako poskytovatele služeb, ale také stanoví sankce a její výši za neplnění jeho povinností.

38. Předně soud zdůrazňuje, že žalovaný žádné konkrétní důvody pro moderaci zákonné pokuty netvrdil, jen obecně uvedl, že by měla být soudem moderována jako nepřiměřeně vysoká. Podle ustálené judikatury na nepřiměřenost pokuty nelze usuzovat z její celkové výše, byla-li důsledkem dlouhodobého prodlení a s ním spojeného navyšování penále o jinak přiměřenou„ denní sazbu“. Opačný závěr je nepřijatelný, neboť by ve svém důsledku zvýhodňoval dlužníka (žalovaného) a znamenal by zpochybnění funkce, kterou má pokuta plnit (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka], mutatis mutandis rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2004, sp. zn. [spisová značka], ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. [spisová značka] /ústavní stížnost podanou proti tomuto rozhodnutí odmítl Ústavní soud usnesením z 9. 4. 2004, sp. zn. [ústavní nález], či z 30. 11. 2010, sp. zn. [spisová značka]), zejména funkci sankční a preventivní. Žalovaný mohl zabránit růstu celkové výše pokuty tím, že by svou zákonnou povinnost splnil (srovnej usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 6. 2007, sp. zn. [spisová značka]) a do uplatněné výše pokuta vyrostla zcela a pouze v důsledku jednání, resp. nečinností, žalovaného. Žalovaný vyhotovil vyúčtování záloh teprve poté, co byl žalobci vyzván k zaplacení pokuty. Soud tak uzavřel, že výše pokuty není nepřiměřená, neboť denní sazba byla uplatněna v zákonné výši a celková výše uplatněné pokuty se odvíjí od doby prodlení žalovaného.

39. V poměrech projednávané věci nelze přisvědčit ani obraně žalovaného s odkazem na dobré mravy, nepoctivé jednání ve smyslu § 6 odst. 2 o. z. a zneužití práva ve smyslu § 8 o. z.

40. Předně s ohledem na shora řečené soud upozorňuje, že ve vztahu k žalobnímu požadavku na zaplacení pokuty z prodlení (za roky 2022 a 2023) podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. je vzhledem k dvěma výjimkám zde upraveným zpravidla vyloučena úvaha o zneužití práva ve smyslu § 8 o. z. (příp. o nepoctivém jednání ve smyslu § 6 odst. 2 o. z.); hlediska rozhodná pro úsudek o zneužití práva zkoumá soud zásadně již při úvaze o vzniku předmětné platební povinnosti. Uplatněný nárok na zaplacení pokuty z prodlení podle § 13 zákona č. 67/2013 Sb. lze tak odepřít oprávněnému za použití § 8 o. z. jen zcela výjimečně v případech, kdy úsudek o zneužití práva odůvodňují okolnosti, které nelze podřadit pod některou z výjimek z povinnosti platit pokutu z prodlení, jak jsou vymezeny v § 13 odst. 1 (v části věty za spojkou ledaže) zákona č. 67/2013 Sb. (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka]).

41. Žalovaný namítal, že je v rozporu s dobrými mravy, když členové shromáždění žalovaného [příjmení] (žalobci), které přijalo změnu stanov, nehlasují proti této změně, akceptují tuto změnu stanov ve vztahu k vyúčtování za rok 2020 a 2021, nevyvolají žádné řízení o zrušení této části stanov žalovaného [příjmení] a následně od 1. 5. 2023 vyčkávají až do konce roku 2024 (s předžalobní výzvou), resp. do konce ledna roku 2025 (se žalobou), aby následně požadovali zaplatit zákonnou pokutu dle zákona č. 67/2013 Sb.

42. V řízení nebylo prokázáno, že by účelem vymáhání nároku prostřednictvím soudního řízení bylo výhradně způsobit žalovanému škodu, bez jakéhokoliv jiného rozumného a pochopitelného důvodu; nelze proto uvažovat ani o zneužití práva žalobců ve smyslu § 8 o. z. (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 23. 6. 2020, sp. zn. [spisová značka]). V souzené věci nelze úspěšně dovozovat, že by zde šlo o atypický případ, kde má výkon uplatněného práva pro žalobce jen nepatrný či dokonce žádný užitek (ve zdejších socioekonomických poměrech zajisté nelze pokládat sumu přesahující 40 tisíc Kč za zanedbatelnou /bagatelní/ částku).

43. Soud v této souvislosti nepřisvědčil obraně žalovaného, že žalobci nemají nárok na pokutu, když ke dni 31. 12. 2022 mají žalobci nedoplatek celkem 25 432 Kč, neboť nárok na uplatnění pokuty není podmíněn plněním jiných povinností stran žalobců ve vztahu k žalovanému. Je bez právního významu, že za roky 2022 a 2023 byl žalobcům následně vyúčtován nedoplatek. Nárok na pokutu vzniká již samotným uplynutím stanovené lhůty pro řádné vyúčtování služeb, následný výsledek vyúčtování na něj nemá žádný vliv.

44. Vzhledem k tomu, že žalovaný nesplnil vůči žalobcům svoji povinnost dle § 7 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. vyúčtovat skutečnou výši nákladů a záloh za jednotlivé služby za zúčtovací období a doručit vyúčtování příjemcům služeb nejpozději do 4 měsíců od skončení zúčtovacího období, vznikla mu následujícím dnem po uplynutí této lhůty zákonná povinnost k zaplacení pokuty (a žalobcům vzniklo právo na uplatnění pokuty) dle § 13 odst. 1 zákona č. 67/2013 Sb. Výše pokuty za pozdní doručení vyúčtování služeb nebyla ve stanovách SVJ upravena, proto podle § 13 odst. 2 zákona č. 67/2013 Sb. činí výše pokuty 50 Kč za každý započatý den prodlení.

45. Žalobci se domáhali zaplacení pokuty za prodlení s doručením řádného vyúčtování za rok 2022 v období od 1. 5. 2023 v délce 598 dní (což odpovídá do dne 18. 12. 2024), za rok 2023 v období od 1. 5. 2023 v délce 232 dní (což odpovídá do dne 18. 12. 2024), celkem tedy 830 dnů prodlení (soud je přitom vázán výší uplatněného nároku žalobci). Pokuta činí 50 Kč za každý den prodlení, tj. v celkové výši 41 500 Kč (830 dní x 50 Kč).

46. S ohledem k výše uvedenému by soud dospěl k závěru, že žaloba je v celém jejím rozsahu důvodná.

47. Nicméně žalovaný uplatnit proti žalovanému nároku (proti jistině) na svou obranu námitku započtení své vlastní pohledávky (vzniklé z nedoplatku na vyúčtování za rok 2023 v celkové výši 60 304 Kč), a to do výše žalované jistiny, tedy do výše 41 500 Kč (žalovaný určil pořadí započtení, aby bylo započteno na jistinu pohledávky). Žalobci přitom zápočet v celém rozsahu uznali, nesporovali tedy způsobilost aktivní pohledávky k započtení, její určitost, pravost, důvodnost. Účastníci se shodli na zápočtu i na tom, že je započítáváno pouze na jistinu. Pohledávka žalobců co do žalované jistiny ve výši 41 500 Kč tedy ve smyslu § 1982 odst. 2 o. z. započtením zanikla. Žaloba tak byla co do žalované jistiny ve výši 41 500 Kč zamítnuta. V této části soud shledal obranu žalovaného důvodnou. K zániku vzájemných pohledávek započtením došlo ke dni, kdy se obě pohledávky setkaly, tj. 11. 6. 2025, kdy žalobci v plném rozsahu uznali zápočet, tedy i způsobilost aktivní pohledávky k započtení, kdy v podstatě došlo ke vzájemné dohodě mezi účastníky o započtení (když dle názoru soudu pohledávka žalovaného nebyla dosud splatná – viz shora závěr soudu o tom, že nepřihlíží k rozhodnutí shromáždění společenství vlastníků jednotek, kterým mělo dojít ke změně znění článku 16 odst. 2 stanov SVJ, a dále znění § 7 odst. 3 zákona č. 67/2013 Sb.).

48. Vzhledem k tomu, že žalovaný se dostal se splněním svých povinností vůči žalobcům do prodlení, nárokovali žalobci po žalovaném zcela po právu i zákonný úrok z prodlení z jimi požadované částky postupem podle § 1970 o. z. Proti pohledávce na zákonný úrok z prodlení žalovaný jako svoji obranu námitku započtení neuplatnil, tudíž soud uložil ve výroku II žalovanému povinnost zaplatit žalobcům oprávněným společně a nerozdílně zákonný úrok z prodlení ve výši 12,75 % ročně z částky 41 500 Kč od 28. 12. 2024 do 11. 6. 2025, kdy došlo k zániku žalované pohledávky, tedy částku ve výši 2 406,43 Kč.

49. S ohledem na uplatněný požadavek žalobců, aby soud jim soud přiznal náhradu nákladů řízení, když aktivní pohledávka k započtení vznikla až po podání žaloby, soud jen pro úplnost dodává, že důvody zvláštního zřetele hodné, pro které by soud právo na náhradu nákladů řízení zcela nebo zčásti nepřiznal (jedná se přitom navíc o možnost nepřiznání nákladů, nikoli o možnost, že by byly přiznány protistraně přiznány), nevyšly v průběhu řízení najevo (§ 150 o. s. ř.). Ustanovení § 150 o. s. ř. slouží k řešení situace, v níž je nespravedlivé, aby ten, kdo důvodně hájil svá porušená nebo ohrožená práva nebo právem chráněné zájmy, obdržel náhradu nákladů, které při této činnosti účelně vynaložil. K tomu lze připomenout, že zejména v procesním právu je nutno každou výjimkou z obecného pravidla vykládat restriktivně (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 8. 2013, sp. zn. 29 Cdo 2438/2013, uveřejněné pod [číslo] Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, ze dne 6. 11. 2013, sp. zn. 30 Cdo 2880/2013, nebo ze dne 8. 1. 2014, sp. zn. 28 Cdo 1878/2013). Skutečnost že žalobci zvolili procesní postup v dané věci takový, že v plném rozsahu uznali obranu žalovaného spočívající v námitce započtení jeho pohledávky na žalovanou pohledávku na jistině, avšak výslovně na žalobě i nadále v celém rozsahu trvali, jistě není možno kvalifikovat jako výjimečný případ naplňující předpoklad aplikace ustanovení § 150 o. s. ř.

50. O náhradě nákladů řízení tedy rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení z větší míry úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 058,68 Kč, přičemž tato částka představuje 89,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 94,52 % a úspěchu žalobců v rozsahu 5,48 %; soud zde přihlíží i k žalovanému příslušenství). Tyto náklady sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění účinném od 1. 1. 2025 (dále jen„ a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 41 500 Kč sestávající z částky 2 780 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě, písemné vyjádření ze dne 20. 5. 2025, duplika k replice žalobců ze dne 5. 6. 2025, účast na soudním jednání 11. 6. 2025) včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a v souvislosti s cestou realizovanou dne 11. 6. 2025 náhrada 3 008,44 Kč za 248 ujetých km v částce 1 808,44 Kč (34,70 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 4,3 l [číslo] km a 5,80 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 475/2024 Sb., ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 8 × 30 minut v částce 1 200 Kč podle § 14 a. t.

Poučení