11 C 246/2021 - 124

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Lady Horákové a přísedících Viktorie Bartoníčkové a Pavly Pečenkové ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], narozená [Datum narození zainteresované osoby 0/0] bytem [Adresa zainteresované osoby 0/0],[Anonymizováno][Anonymizováno].[Anonymizováno]. sídlem [Adresa zástupce zainteresované osoby 0/0] proti žalované: [Anonymizováno] IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] o zaplacení částky 431 024 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 431 024 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z této částky od 15. 6. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 3 600 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 25. 6. 2021, ve znění její opravy doručené soudu dne 1. 10. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 431 024 Kč s příslušenstvím z titulu neuhrazeného odstupného. Dle žalobních tvrzení byla mezi žalobkyní jako zaměstnankyní a žalovanou jako zaměstnavatelkou, konkrétně [Anonymizováno] sportovním centrem [Anonymizováno] (dále jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“), dne 1. 3. 1991 uzavřena pracovní smlouva, přičemž náplň práce byla postupně upravována. Naposledy, od 25. 2. 2015, byla žalobkyně zařazena jako vedoucí oddělení, koordinační, projektový a programový pracovník s platem 53 878 Kč měsíčně. Dne 26. 2. 2021 žalovaná rozvázala se žalobkyní pracovní poměr výpovědí ke dni 30. 4. 2021 dle ust. § 52 písm. c) zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZP“), a žalobkyni tak, dle jejího názoru, vznikl nárok na odstupné ve výši osminásobku průměrného výdělku, když její pracovní poměr trval více než 30 let (od 1. 3. 1991 do 30. 4. 2021). Žalovaná však žalobkyni odstupné neuhradila, a to ani přes výzvu ze dne 27. 5. 2021 ve stanovené lhůtě k plnění do dne 14. 6. 2021. Výše dlužného odstupného činí ke dni podání žaloby výše uvedenou částku 431 024 Kč.

1. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Potvrdila, že žalobkyně byla její zaměstnankyní až do 30. 4. 2021, přičemž její poslední pracovní zařazení bylo provedeno dne 1. 3. 2015 na pracovní místo vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno] (dále také jen „vedoucí pracovní místo“). Dne 13. 7. 2019 nabylo účinnosti organizační rozhodnutí ministra obrany České republiky k realizaci ust. § 33 odst. 3 písm. b) ZP, kterým se nově stanovil rozsah vedoucích pracovních míst, u nichž se zakládá pracovní poměr jmenováním, přičemž žalobkyni bylo dané sděleno informací pro zaměstnance ze dne 15. 7. 2019. Uvedeným dnem 13. 7. 2019 se tak považoval její pracovní poměr za pracovní poměr založený jmenováním. Dne 17. 12. 2020 byl se žalobkyní proveden na pracovišti personální pohovor, v jehož rámci jí byl předán písemný dekret ministra obrany o jejím odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance - vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 14. 12. 2020, ev. č. [Anonymizováno], a to s účinností odvolání ke dni 18. 12. 2020, čímž k tomuto datu zanikl žalobkyni výkon práce na uvedeném vedoucím pracovním místě. Žalovaná byla následně povinna navrhnout žalobkyni změnu jejího dalšího pracovního zařazení u žalované na jinou práci odpovídající jejímu [podezřelý výraz] stavu a kvalifikaci, neboť odvoláním z místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr žalobkyně neskončil. Přímo u [Anonymizováno] [Anonymizováno] nebylo žádné volné pracovní místo, které by odpovídalo jejímu [podezřelý výraz] stavu a kvalifikaci. K 18. 12. 2020 pak sice bylo u [Anonymizováno] [Anonymizováno] evidováno 5 neobsazených pracovních míst (2 pracovní místa servisního pracovníka, 1 pracovní místo trenéra veslování, 1 pracovní místo instruktora sportu lyžování a 1 pracovní místo všeobecné sestry). Na tato pracovní místa však byly během první poloviny měsíce prosince 2020 uzavřeny a podepsány pracovní smlouvy s novými zaměstnanci s termínem nástupu k 1. 1. 2021, přičemž poslední pracovní smlouva byla podepsána dne 17. 12. 2020. Ke dni 22. 2. 2021 se stalo neobsazeným pracovní místo servisního pracovníka sportu, na dané místo byl však zařazen jiný zaměstnanec žalované dnem 8. 3. 2021, a to na dobu určitou po dobu mateřské dovolené. Ke dni 1. 5. 2021 se u [Anonymizováno] [Anonymizováno] staly neobsazenými pracovní místa: 1) pracovník vztahů k veřejnosti oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno], 2) pracovník vztahů k veřejnosti ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno] a 3) servisní pracovník sportu ASO cyklistiky. Daná pracovní místa byla obsazena během měsíců května a června jinými zaměstnanci, když se žalovaná necítila povinna opětovně nabízet stále nová a nová pracovní místa žalobkyni, když žalovaná již dříve splnila svou nabídkovou povinnost ve vztahu k rozhodné době a k pracovním místům odpovídajícím kvalifikaci a [podezřelý výraz] stavu žalobkyně, přičemž v době zaplnění zbylých míst již byla žalobkyně ve výpovědní době. Při shora uvedeném pohovoru ze 17. 12. 2020 bylo žalobkyni dále sděleno, že bude požádán nadřízený stupeň o sdělení volných míst v resortu. Dne 21. 12. 2020 byla takto žalobkyni nabídnuta dvě pracovní místa: 1) zástupce vedoucího oddělení logistiky u [Anonymizováno] (dále také jen „VHÚ“) a 2) koordinační, projektový a programový pracovník u [Anonymizováno] (dále také jen „AHNM“). Dne 23. 12. 2020 žalobkyně odpověděla, že si vybrala prvou zmíněnou možnost, ovšem dne 12. 1. 2021 informovala žalovanou, že dané pracovní místo neodpovídá její kvalifikaci, a proto o něj nemá zájem. Současně téhož dne sdělila žalované, že má další pracovní nabídky z AHNM. Dne 26. 1. 2021 pak žalobkyně sdělila, že žádné pracovní místo u žalované sjednané nemá, avšak že od 1. 4. 2021 má sjednané pracovní místo mimo resort žalované. Žalobkyni proto bylo dne 26. 1. 2021 předáno rozvázání pracovního poměru výpovědí z téhož dne s dvouměsíční výpovědní dobou, k jejímuž uplynutí by došlo dnem 31. 3. 2021. Dne 16. 2. 2021 proběhl s žalobkyní další personální pohovor, při kterém byla po oboustranně souhlasném odvolání výpovědi žalobkyni nabídnuta pracovní pozice referenta státní správy a samosprávy u [Anonymizováno] (dále jen „ASMO“). Dne 23. 2. 2021 se, na základě předchozího pohovoru žalobkyně a ředitele ASMO z 22. 2. 2021, uskutečnil mezi žalobkyní a žalovanou ([Anonymizováno] [Anonymizováno]) další personální pohovor, ze kterého vyplynulo, že žalobkyně o nabízené pracovní místo má zájem. Dne 24. 2. 2021 však [Anonymizováno] [Anonymizováno] obdržela od žalobkyně doplněný záznam personálního pohovoru v souvislosti s nabídkou pracovního zařazení, který s žalobkyní provedl ředitel ASMO, a to konkrétně doplněný o vyjádření, že žalobkyně o pracovní místo nemá zájem. Na základě této skutečnosti byl se žalobkyní rozvázán pracovní poměr výpovědí ze dne 26. 2. 2021 dle ust. § 73a a § 52 písm. c) ZP, a to bez nároku na odstupné, když odstupné poskytované zaměstnancům při organizačních změnách náleží odvolanému zaměstnanci jen v případě rozvázání jeho pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny, přičemž pracovní místo žalobkyně zrušeno nebylo, tato byla pouze odvolána z vedoucího pracovního místa. Schválením 4. doplňku k tabulce počtů, č. j. V174/2021-1122, které bylo provedeno náměstkem pro řízení sekce správy a řízení organizací Ministerstva obrany (dále jen „MO“), a to z příkazu pro zastupování [tituly před jménem] [jméno FO] dne 15. 4. 2021, totiž bylo s účinností od 1. 7. 2021 vytvořeno služební místo vojáka z povolání - vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno], které bylo do dne účinnosti uvedeného doplňku pracovním místem občanského zaměstnance a které původně obsazovala žalobkyně. S ohledem na výše uvedené žalovaná navrhla zamítnutí žaloby.

2. Žalobkyně nesouhlasila s procesní obranou žalované. Objasňovala, z jakých důvodů nepřijala žalovanou nabízená volná pracovní místa, a poukázala na šetření Oblastního inspektorátu práce pro hlavní město Prahu ze dne 10. 3. 2022, z něhož vyplývá, že žalovaná porušila ust. § 73a odst. 2 ZP, když veškeré nabídky pracovních míst, jež vůči žalobkyni učinila, byly podmíněny rozhodnutím ze strany žalované o vhodnosti či nevhodnosti žalobkyně pro danou pracovní pozici, pročež nebyla řádně splněna nabídková povinnost ze strany žalované jako hmotněprávní podmínka pro výpověď učiněnou dle § 73a odst. 2 ZP a § 52 písm. c) ZP. Dále namítala, že na [Anonymizováno] [Anonymizováno] byla v době od dání výpovědi do odchodu žalobkyně i jiná volná vhodná pracovní místa, která ji však nebyla žalovanou nabídnuta, což svědčí o závěru, že úmyslem žalované bylo dále žalobkyni nezaměstnávat. Naopak ty pracovní pozice, které ji žalovaná nabízela, byly pro žalobkyni nevhodné, resp. žalovaná je nabízela s úmyslem, aby je žalobkyně nepřijala, když tyto ani neodpovídaly kvalifikaci žalobkyně a praxi 30 let v [Anonymizováno] [právnická osoba] dokreslení vztahů na pracovišti žalobkyně uvedla, že po nástupu nového ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno], [jméno FO], jí byl znemožňován a omezován výkon práce výstražnými cedulemi zabraňujícími ji vstup do objektu [Anonymizováno] [Anonymizováno], znemožněna manipulace s vlastními věcmi v kanceláři, odcizena práva v rámci skupiny na sociální síti Facebook a neoprávněně užívány jí pořízené fotografie. Dále tvrdila, že ač její pracovní místo vedoucího oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství bylo v rámci reorganizace zrušeno až k 1. 7. 2021, organizační změna vedoucího pracovního místa musela být plánována už dnem nástupu nového ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] do funkce, tj. 1. 10. 2020, když o tomto žalobkyni informoval další zaměstnanec žalované, kpt. [jméno FO], s tím, že dostal za úkol tuto novou strukturu připravit (přitom vedoucí oddělení vnitřní správy v té době byla stále žalobkyně). Požadavek na reorganizaci měl od kpt. [jméno FO] zaznít na poradě ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] již dne 14. 7. 2020. Nad to, procesy změn tabulek počtů a jiné organizační změny struktury u [Anonymizováno] [Anonymizováno] trvaly běžně několik měsíců, přičemž bylo nutno vyrozumět MO. Od okamžiku nástupu nového ředitele vystupoval kpt. [jméno FO] na všech poradách jako vedoucí oddělení, žalobkyně byla na poradu ředitele pozvaná pouze jednou. Dle žalobkyně jsou změny v názvu i podmínkách výkonu funkce na jí dříve zastávané pozici vedoucího zaměstnance natolik zásadní, že v jejich důsledku došlo k faktickému zrušení jednoho místa a zřízení nového místa. Přitom je zřejmé, že vedení [Anonymizováno] [Anonymizováno] byly tyto změny známy předem, samo je vyvolalo nebo se na nich přinejmenším aktivně podílelo a následně je využilo k tomu, aby se žalobkyně „zbavilo“.

3. Při jednání soudu dne 21. 3. 2022 účastníci učinili nespornými následující skutečnosti: Mezi žalobkyní coby zaměstnankyní a žalovanou coby zaměstnavatelkou vznikl dne 1. 3. 1991 pracovněprávní vztah, v jehož rámci žalobkyně vykonávala pro žalovanou závislou práci, a to postupně na různých pracovních pozicích, přičemž s účinností od 1. 3. 2015 byla žalobkyně zařazena na vedoucí pracovní pozici „vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno]“ (viz rovněž pracovní smlouvy ze dne 27. 2. 2019 a 30. 12. 1993 a dohody o změně pracovní smlouvy včetně popisu pracovní činnosti za období od 26. 2. 1991 a od 31. 8. 2018). K datu 13. 7. 2019 byl tento pracovní poměr žalobkyně založen jmenováním na základě Dekretu ministra obrany (viz rovněž organizační rozhodnutí ministra obrany ČR ze dne 24. 6. 2019 včetně písemné Informace pro zaměstnance ze dne 15. 7. 2019). Ke dni 18. 12. 2020 došlo k odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa u žalované (viz rovněž dekret o odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance ze dne 14. 12. 2020). Následně v období od prosince 2020 do února 2021 proběhly mezi účastníky personální pohovory, v jejichž rámci byla žalobkyni ze strany žalované nabídnuta tři pracovní místa, přičemž k dalšímu pracovnímu zařazení žalobkyně u žalované nedošlo (viz rovněž záznam o personálním pohovoru ze dne 17. 12. 2020 a emailová korespondence účastníků za období od 21. 12. 2020 do 12. 1. 2021 a ze dne 24. a 25. 2. 2021). První výpověď z pracovního poměru, kterou dala žalovaná žalobkyni v lednu 2021, byla se souhlasem žalobkyně odvolána (viz rovněž písemné rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 26. 1. 2021 a odvolání výpovědi zaměstnavatelem ze dne 16. 2. 2021 obsahující souhlas žalobkyně s tímto odvoláním). Po dalším pracovním nezařazení žalobkyně u žalované (viz rovněž záznamy o personálním pohovoru ze dne 22. 2. 2021, 23. 2. 2021 a 26. 2. 2021 včetně emailové komunikace účastníků ze dne 24. a 25. 2. 2021) byla žalovanou dána žalobkyni dne 26. 2. 2021 výpověď z pracovního poměru, na jejímž základě došlo k ukončení pracovního poměru žalobkyně u žalované ke dni 30. 4. 2021 (viz rovněž písemné rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 26. 2. 2021). Ke dni 1. 7. 2021 došlo k převedení pracovního místa vedoucího oddělení vnitřní správy a komunikace (původní pracovní místo žalobkyně) na místo služební.

4. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, a to pracovní smlouvou ze dne 27. 2. 1991, že žalobkyně s Vojenskou správou, zastoupenou velitelem vojenského útvaru [Anonymizováno] střediska [Anonymizováno] [Anonymizováno] [adresa], uzavřela pracovní smlouvu na pracovní pozici [podezřelý výraz], s nástupem do práce od 1. 3. 1991. Dohodou o změně sjednaných pracovních podmínek ze dne 25. 2. 2015, ev. č. [Anonymizováno] a popisem pracovní činnosti ze dne 25. 2. 2015, ev. č. [Anonymizováno] bylo prokázáno, že s účinností od 1. 3. 2015 se změnil sjednaný obsah pracovní smlouvy ze dne 27. 2. 1991, ev. č. [Anonymizováno], a žalobkyně byla zařazena do funkce koordinačního, projektového a programového pracovníka - č. f. 1.01.12 ve 12. platové třídě, na pozici vedoucí oddělení. Těmito listinnými důkazy byla prokázána rozhodná skutečnost přeřazení žalobkyně do vedoucí pracovní pozice - vedoucí oddělení, která má co do charakteristiky pracovní činnosti, mimo jiné, koordinovat personální a organizační rozvoj [Anonymizováno] [Anonymizováno], řídit systémové činnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno], zajišťovat informační, publicistické a tiskové vztahy odboru MO - [Anonymizováno] [Anonymizováno], vytvářet webovou prezentaci, tvořit komplexní mediální projekty a koncepce a koordinovat komunikační toky a vytvářet zdrojové základny informací.

5. Hodnoceními pracovních výsledků žalobkyně coby občanského zaměstnance za období 2006 -2019 a ze dne 16. 12. 2020 bylo prokázáno, že v rozpětí let 2006 - 2019 byla žalobkyně po pracovní stránce hodnocena kladně, s doporučením ponechání ve funkci. Za období od 1. 1. 2020 do 31. 12. 2020 byla hodnocena tak, že pochybila při výstupech v mediální kampani při výběru ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] zapojením sportovního prostředí do této kampaně, čímž došlo k narušení tohoto prostředí; chybně vedla webovou prezentaci [Anonymizováno] [Anonymizováno] vedla chybně; oddělení vnitřní správy a komunikace vedla nekoncepčně se špatnou komunikací s podřízenými, a na základě Dekretu o odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance nebyla doporučena ponechat na stávajícím místě vedoucího oddělení.

6. Organizačním rozhodnutím ministra obrany České republiky k realizaci ust. § 33 odst. 3 písm. b) ZP ze dne 24. 6. 2019, který nabyl účinnosti ke dni 13. 7. 2019, a Informací pro zaměstnance ze dne 15. 7. 2019, vystavenou explicitně pro žalobkyni Státním tajemníkem Ministerstva obrany, bylo prokázáno, že s účinností od 13. 7. 2019 se vedoucí pracovní místo žalobkyně považuje za pracovní místo ve jmenovacím režimu a její pracovní poměr za pracovní poměr založený jmenováním.

7. Dekretem ministra obrany o odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance ze dne 14. 12. 2020 bylo prokázáno, že s účinností od 18. 12. 2020 byla žalobkyně odvolána z pracovního místa vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno] s tím, že odvoláním její pracovní poměr nekončí, a další pracovní zařazení bude s žalobkyní řešeno v souladu se závěrem personálního pohovoru.

8. Záznamem o personálním pohovoru ze dne 17. 12. 2020, opatřeným podpisem žalobkyně, a Dekretem ministra obrany o odvolání z pracovního místa vedoucího zaměstnance ze dne 14. 12. 2020 bylo prokázáno, že dne 17. 12. 2020 se uskutečnilo jednání účastníků, při kterém byl žalobkyni předán uvedený Dekret ministra obrany o odvolání žalobkyně z pracovního místa vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno] s účinností od 18. 12. 2020, dále byla žalobkyně informována, že jí tímto odvoláním nezaniknul pracovní poměr u žalované, ale že se přímo u [Anonymizováno] [Anonymizováno] nenachází žádné volná pracovní místo odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Žalobkyně byla rovněž poučena o možnosti rozvázání pracovního poměru výpovědí či dohodou v případě odmítnutí nabízených pracovních pozic.

9. Záznamem emailové korespondence za období od 21. 12. 2020 do 31. 12. 2020 bylo prokázáno, že dne 21. 12. 2020 kontaktoval personalista [Anonymizováno] [Anonymizováno] žalobkyni s nabídkami dvou pracovních pozic zástupce vedoucího oddělení logistiky u VHÚ a koordinačního, projektového a programového pracovníka u AHNM. Dne 23. 12. 2020 reagovala žalobkyně v tom směru, že se hodlá ucházet o první zmíněné místo. Téhož dne žalobkyni personalista [Anonymizováno] [Anonymizováno] vyrozuměl o dalším nutném postupu.

10. Záznamem emailové korespondence za období od 6. 1. 2021 do 12. 1. 2021 bylo prokázáno, že dne 6. 1. 2021 informoval plk. [tituly před jménem] [jméno FO] žalobkyni o profesních předpokladech pro výkon funkce zástupce vedoucího oddělení logistiky u VHÚ, přičemž žalobkyně dne 11. 1. 2021 reagovala tak, že pro neshodu profesních předpokladů s její pracovní kvalifikací ruší svůj zájem o nabízenou pracovní pozici. O tomto, formou přeposlání zprávy, vyrozuměla žalobkyně dne 12. 1. 2021 personalistu [Anonymizováno] [Anonymizováno].

11. Dne 26. 1. 2021 žalovaná předala žalobkyni písemné rozvázání pracovního poměru výpovědí z téhož dne, ev. č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno], s dvouměsíční výpovědní dobou, k jejímuž uplynutí mělo dojít dne 31. 3. 2021. Tuto výpověď z pracovního poměru žalovaná, se souhlasem žalobkyně, odvolala (viz bod níže).

12. Záznamy o personálním pohovoru ze dne 16. 2. 2021, 22. 2. 2021, 23. 2. 2021, opatřenými podpisy žalobkyně, včetně emailové komunikace ze dne 24. 2. 2021 a 25. 2. 2021, bylo prokázáno, že při jednání účastníků dne 16. 2. 2021 projevila [Anonymizováno] [Anonymizováno] zájem dále napomoci žalobkyni s nalezením pracovního místa v rezortu MO, přičemž za tímto účelem žalobkyně souhlasila s odvoláním výpovědi z pracovního poměru ze dne 26. 1. 2021 ze strany [Anonymizováno] [Anonymizováno] a byl domluven další postup spolupráce při zprostředkování pracovní pozice referenta státní správy a samosprávy u ASMO. Při jednání účastníků dne 23. 2. 2021 byl projednán pohovor u ASMO ze dne 22. 2. 2021, na němž měla žalobkyně nejdříve vyjádřit nezájem o danou pracovní pozici pro nesoulad s její profesní kvalifikací a započtením pouze 19 let praxe, následně však potvrdila trvající zájem o nabízené pracovní místo. Dne 24. 2. 2021 adresovala žalobkyně personalistovi [Anonymizováno] [Anonymizováno] zprávu, že nakonec odmítla nabízené pracovní místo u ASMO.

13. Záznamem o personálním pohovoru ze dne 26. 2. 2021, opatřeným podpisem žalobkyně, a dokumentem s názvem Rozvázání pracovního poměru výpovědí ze dne 26. 2. 2021, ev. č. 3596382/73, podepsaným žalobkyní, bylo prokázáno, že žalovaná prostřednictvím ředitelem [Anonymizováno] [Anonymizováno] rozvázala se žalobkyní pracovní poměr, a to z důvodu, že žalobkyně nepřijala pracovní pozici referenta státní správy a samosprávy u ASMO, byť tato odpovídá jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, a proto nastal výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. c) ZP, to vše bez nároku na odstupné, s tím, že pracovní poměr skončí uplynutím výpovědní doby dnem 30. 4. 2021. Těmito důkazy bylo tedy prokázáno dání výpovědi žalobkyni z pracovního poměru a seznámení žalobkyně s výpovědním důvodem, to vše ke dni 26. 2. 2021.

14. Písemnou informací Oblastního inspektorátu práce pro hl. m. Prahu ze dne 10. 3. 2022, adresovanou žalobkyni, bylo prokázáno pouze to, že zmíněný inspektorát na podnět žalobkyně vykonal kontrolní šetření ve věci možného porušení pracovněprávních předpisů a po prošetření podal žalobkyni informaci, podle které měla žalovaná coby zaměstnavatel žalobkyně nesplnit povinnost ve smyslu § 73a odst. 2 ZP, když veškeré žalobkyni nabídnuté pracovní pozice byly podmíněny rozhodnutím ze strany zaměstnavatele o vhodnosti či nevhodnosti žalobkyně pro nabízené pracovní pozice, aniž by možnost volby byla výlučně na žalobkyni.

15. Ke sporné skutečnosti týkající se plánování organizační změny, jejího schválení a účinnosti, bylo v řízení prokázáno, a to Sdělením ředitele Sekce plánování schopností MO ze dne 2. 5. 2022, č. j. MO 162777/2022-1122 (č. l. 66 spisu), že ve 4. doplňku k tabulce počtů byl obsažen záměr vytvořit služební místo vojáka z povolání - vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno], které bylo do dne účinnosti uvedeného doplňku pracovním místem občanského zaměstnance. Schválení doplňku, č. j. V174/2021-1122, bylo provedeno náměstkem pro řízení sekce správy a řízení organizací MO, a to z příkazu pro zastupování [tituly před jménem] [jméno FO], dne 15. 4. 2021. Platnost organizační změny byla požadovaná k 1. 7. 2021. Sdělení obsahuje informaci, že tabulky počtů a doplňky k tabulkám počtů jsou utajeny stupněm utajení „VYHRAZENÉ“. Tímto listinným důkazem bylo tedy prokázáno, že teprve po odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa ke dni 18. 12. 2020 a po dání výpovědi z pracovního poměru dne 26. 2. 2021 došlo dne 15. 4. 2021 ke schválení organizační změny u žalované, platné od 1. 7. 2021, která spočívala ve změně, resp. záměně, předmětného vedoucího pracovního místa zastávaného žalobkyní coby občanským zaměstnancem za místo obsazené vojákem ve služebním poměru.

16. Zápisem ze dne 15. 7. 2020, pořízeným z porady č. 17 konané dne 14. 7. 2020 na ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno], bylo prokázáno pouze to, že na této poradě, které se žalobkyně neúčastnila, přítomný kpt. [jméno FO] informoval zúčastněné o připravované restrukturalizaci Oddělení vnitřní správy a komunikace.

17. Svědeckou výpovědí kpt. [jméno FO], navrženou žalobkyní, bylo prokázáno, že tento je zaměstnancem žalované od roku 2014, nejdříve působil na pozici bezpečnostního manažera, kdy byl podřízeným žalobkyně, poté vykonával funkci zástupce vedoucího oddělení vnitřní správy a komunikace [Anonymizováno] [Anonymizováno], resp. byl pověřený vedením tohoto oddělení, a následně se stal vedoucím tohoto oddělení. V rámci porady dne 14. 7. 2020, kde informoval přítomné o připravované restrukturalizaci oddělení, šlo o projednání situace jiného zaměstnance žalované, p. Svobody, který do té doby vykonával funkci bezpečnostního referenta a poté mu bylo změněno místo na pracovníka styku s veřejností. Svědek rozhodně popřel, že by jej ředitel Benc po svém nástupu do funkce, tj. od října 2020, pověřil nějakou přípravou směřující k výměně. Touto svědeckou výpovědí ve spojení se shora cit. Zápisem z porady konané dne 14. 7. 2020 bylo tedy prokázáno, že informace podaná svědkem na poradě dne 14. 7. 2020 o připravované restrukturalizaci se týkala odlišného zaměstnance žalované. Současně bylo touto výpovědí vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že na poradě dne 14. 7. 2020 měla být projednávána reorganizace daného oddělení ve vztahu k vedoucímu pracovnímu místu žalobkyně.

18. Svědeckou výpovědí [jméno FO] bylo prokázáno, že svědkyně je zaměstnankyní žalované na oddělení vnitřní správy a komunikací [Anonymizováno] [Anonymizováno], v období 2019-2021 vykonávala funkci pracovnice vztahů k veřejnosti, kdy měla na starosti kompletní spisovou službu, zpracovávala denní a vnitřní rozkazy ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno] a zpracovávala rovněž tzv. tabulku počtů v rámci organizačních, mobilizačních a dislokačních změn. Od října 2020, kdy nastoupil do [Anonymizováno] [Anonymizováno] nový ředitel, dostávala od personalisty výstupy z jednání s ředitelem, na jejich základě zakládala spis, který podepsal ředitel a následně byly návrhy změn postoupeny MO, což se lišilo od předchozí praxe, kdy dostávala informace napřímo. Co se týkalo tabulek počtů, pracovala toliko s početními stavy a čísly. S osobami, resp. jejich jmény, pracovalo personální oddělení. Proces organizačních změn ohledně změny tabulkových míst trval přibližně 3 měsíce. Porad ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno], na kterých se od září či října 2020 měly z pokynu ředitele projednávat organizační změny, se svědkyně neúčastnila. Organizační změna na původní pracovní místo žalobkyně s účinností od 1. 7. 2021 musela být projednávána někdy od března 2021. S nástupem nového ředitele, p. [jméno FO], se u žalované žádná reorganizace nepřipravovala. Touto svědeckou výpovědí, kterou navrhla samotná žalobkyně, bylo tedy prokázáno, že proces organizační změny tabulkového místa je procesem vyžadujícím cca 3 měsíce, přičemž organizační změna týkající se přímo vedoucího pracovního místa žalobkyně se předem projednávala od cca března 2021. Současně bylo touto výpovědí vyvráceno sporné tvrzení žalobkyně o tom, že organizační změna týkající se vedoucího pracovního místa žalobkyně byla žalovanou připravována s nástupem nového ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno].

19. Svědeckou výpovědí [tituly před jménem] [jméno FO], taktéž navrženou žalobkyní, bylo prokázáno, že svědek od 1. 10. 2020 vykonává funkci ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno], a to po předchozím působení v resortu obrany. Svědek vypověděl, že mu není znám důvod odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa. Výpověď z pracovního poměru byla žalobkyni dána pro absenci dalších volných pracovních míst, a to poté, co po předložení celkem 3 nabídek pracovních pozic v období od prosince 2020 do února 2021 žalobkyně všechny tyto nabídky odmítla. Do prosince 2020 jednal svědek v rámci řízení oddělení vnitřní správy a komunikací s žalobkyní, následně po jejím odvolání, kdy neměla formálně žádného zástupce, pověřil svědek zastupováním daného oddělení kpt. [jméno FO]. Na místo žalobkyně nastoupil kpt. [jméno FO] až v dubnu 2022, po dokončení nutného vzdělání. Proces organizačních změn probíhal tak, že jím podepsané návrhy putovaly na sekci státního tajemníka MO a další složky, které musely změnu odsouhlasit, přičemž v celku tento proces trval cca 2 měsíce. Rovněž i touto svědeckou výpovědí bylo vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že organizační změna týkající se vedoucího pracovního místa žalobkyně byla plánovaná a připravována od nástupu svědka, tj. od října 2020 (či kdykoliv dříve).

20. Svědkyně [jméno FO], zaměstnankyně žalované na pozici pracovníka oddělení vnitřní správy a komunikace, která měla na starosti chod kanceláře ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno], a jejíž výslech opět navrhla žalobkyně, pak neměla žádné přímé poznatky k okolnostem odchodu žalobkyně z vedoucího pracovního místa ani k reorganizaci. Svědkyně vypověděla, že bezprostředně po odchodu žalobkyně z vedoucího pracovního místa nikdo na toto místo nenastoupil, později na této pozici měla působit nějaká slečna, nyní je vedoucím oddělení vnitřní správy kpt. [jméno FO]. Porad ředitele se žalobkyně účastnila, pokud nebyla nemocná. Po nástupu nového ředitele, p. [jméno FO], byla žalobkyně nemocná. Touto svědeckou výpovědí, navrženou žalobkyní, tedy nebyly prokázány žádné podstatné skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci.

21. Osamoceným důkazem, podporujícím skutkovou verzi žalobkyně o plánované a připravované organizační změně ze strany žalované již od léta 2020, jenž však nekoresponduje s ostatními provedenými důkazy, zůstala výpověď svědka [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], bývalého zaměstnance žalované, který působil u žalované 39 let (do února 2020), přičemž posledních 19 let pracoval ve funkci ředitele [Anonymizováno] [Anonymizováno], z toho minimálně 10 let byla žalobkyně jeho podřízenou, s níž má dodnes přátelský vztah, a který vypovídal o tom, že restrukturalizace oddělení vnitřní správy a komunikací spočívající ve změně tabulky vedoucího občanského zaměstnance tohoto oddělení na vojenské místo, které bude zastávat kpt. [jméno FO], byla plánovaná již od porady z 14. 7. 2020. Nad to, lze mít pochybnosti o věrohodnosti údajů poskytovaných tímto svědkem a souvisejících s osobou žalobkyně, a to pro jeho dřívější intimní vztah se žalobkyní, který v úvodu svědecké výpovědi zamlčel, ač byl na něj explicitně ze strany soudu dotazován, a projevil jej až v průběhu výpovědi, k dotazům žalované, kdy uvedl, že dříve spolu měli milenecký vztah, z něhož mu vnikly vůči žalobkyni závazky, které aktuálně již nemá.

22. Organizačním řádem [Anonymizováno] [Anonymizováno] ze dne 3. 7. 2017, č. j. MO 145344/2017-1373, platným i pro období let 2020 a 2021, bylo prokázáno, že od nabytí účinnosti tohoto řádu je dle čl. 5 oddělení vnitřní správy zodpovědné za zpracování základních plánovacích a analytických dokumentů [Anonymizováno] [Anonymizováno] a zabezpečení jejich realizace.

23. Popisem pracovní činnosti vedoucího oddělení od 1. 7. 2020 a popisem pracovní činnosti zaměstnance ev. č. 3596382/56 bylo prokázáno, že náplní služební činnosti jak občanského zaměstnance před 1. 7. 2020, tak i vojáka z povolání na pracovním (později služebním) místu vedoucího oddělení je mimo mediálních aktivit spojených se stykem s veřejností řídit systémové činnosti [Anonymizováno] [Anonymizováno] a předkládat podklady do hlavních plánovacích a hodnotících dokumentů [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Těmito důkazy byla prokázána rozhodná skutečnost totožnosti náplně práce vedoucího oddělení vnitřní správy, a to před i po změně tohoto mísa na místo služební.

24. Předžalobní výzvou žalobkyně ze dne 27. 5. 2021 bylo prokázáno, že žalobkyně před podáním žaloby vyzvala žalovanou k zaplacení odstupného při ukončení pracovního poměru výpovědí podle ZP a kolektivní smlouvy v částce odpovídající 8 průměrným měsíčním platům, a to nejpozději do 14. 6. 2021.

25. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti významné pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil. Soud tedy především nepřihlížel k písemnému vyjádření [tituly před jménem] [jméno FO], [tituly za jménem], zaslanému soudu dne 31. 8. 2023, neboť toto nemá žádnou důkazní hodnotu. Rovněž nepřihlédl k Čestnému prohlášení [tituly před jménem] [jméno FO], DBA, když tento nad rámec toliko zopakování skutkových tvrzení žalobkyně sdělil pouze průběh spolupráce s žalobkyní a dále připojil coby osoba vzdělaná v právní oblasti jeho právní náhled na věc, což však nelze pojmout jako pramen důkazu za účelem zjištění skutkového stavu. Taktéž soud nehodnotil e-mail žalobkyně ze dne 29. 1. 2021, adresovaný předsedkyni ČMOSA, [tituly před jménem] [jméno FO], a ze dne 16. 2. 2021, jakož ani další emailovou korespondenci s ředitelem komunikace MO ČR, [tituly před jménem] [jméno FO], z ledna a února 2021, neboť tyto neobsahují žádné právně významné skutečnosti. Ostatní důkazy (směřující k prokázání samotné výše uplatněného žalobního nároku) jsou pak, s ohledem na níže uvedené právní hodnocení věci, irelevantními.

26. Dalšími navrženými důkazy soud řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro řádné rozhodnutí věci. Z tohoto důvodu soud při jednání dne 4. 9. 2023 zamítl zbylé důkazní návrhy pro nerozhodnost, resp. nadbytečnost, především účastnický výslech žalobkyně, když takový výslech je třeba obecně pokládat za důkaz podpůrný, přičemž žalobkyně se k věci opakovaně a obsáhle vyjadřovala, a okolnosti jejího odvolání, následně dané výpovědi i předmětné organizační změny, byly před soudem náležitě prokázány. Ze stejného důvodu soud zamítl i její návrh na provedení výslechu řady dalších svědků, když dosud provedeným dokazováním byly rozhodné skutečnosti prokázány, a kdy navíc žalobkyně ani nekonkretizovala, k jaké konkrétní právně významné skutečnosti má být ten který z dalších navrhovaných svědků soudem slyšen, a zda tedy vůbec toto další navrhované dokazování může objektivně vést k objasnění právně významných skutečností jiným způsobem, než jak již byly v řízení zjištěny.

27. Na základě nesporných tvrzení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého byl v roce 1991 založen pracovní smlouvou mezi účastníky pracovněprávní vztah, v jehož rámci vykonávala žalobkyně pro [Anonymizováno] [Anonymizováno] závislou práci jako občanský zaměstnanec, a to postupem času na různých pozicích a s různým obsahem pracovní náplně, kdy naposledy (od 1. 3. 2015) byla zařazena na pracovní místo vedoucího zaměstnance - vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno]. Dne 13. 7. 2019 nabylo účinnosti organizační rozhodnutí ministra obrany České republiky, kterým bylo vedoucí pracovní místo žalobkyně změněno na místo založené jmenováním, a tím i její pracovní poměr, původně založený pracovní smlouvou, byl změněn na pracovní poměr založený jmenováním. S účinností ke dni 18. 12. 2020 byla žalobkyně z tohoto vedoucího pracovního místa odvolána a poté, co žalovaná se souhlasem žalobkyně odvolala svou první výpověď z pracovního poměru žalobkyně ze dne 26. 1. 2021, s ní následně rozvázala pracovní poměr písemnou výpovědí ze dne 26. 2. 2021, a to z důvodu, že žalobkyně nepřijala pracovní místo referenta státní správy a samosprávy u ASMO, byť tato odpovídá jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci, a proto nastal výpovědní důvod ve smyslu § 52 písm. c) ZP, bez nároku na odstupné s tím, že pracovní poměr žalobkyně u žalované skončí uplynutím dvouměsíční výpovědní doby dnem 30. 4. 2021. Několik měsíců po odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa a po dání výpovědi žalobkyni z pracovního poměru byl dne 15. 4. 2021 schválen 4. doplněk k tabulce počtů obsahující záměr žalované vytvořit služební místo vojáka z povolání - vedoucí oddělení vnitřní správy a komunikace ředitelství [Anonymizováno] [Anonymizováno], které bylo původně pracovním místem občanského zaměstnance (žalobkyně), přičemž účinnost této organizační změny byla stanovena ke dni 1. 7. 2021. V důsledku uvedeného zůstalo toto vedoucí pracovní místo zachováno, změna spočívala v tom, že se z něj s účinností od 1. 7. 2021 stalo služební místo vojáka z povolání. Příprava této organizační změny trvala cca 3 měsíce. Žalobkyně před podáním žaloby písemně vyzvala žalovanou k úhradě nevyplaceného odstupného, s poskytnutou lhůtou plnění do 14. 6. 2021.

28. Podle ust. § 33 odst. 3 písm. b) ZP jmenováním na vedoucí pracovní místo se zakládá pracovní poměr v případech stanovených zvláštním právním předpisem; nestanoví-li to zvláštní právní předpis, zakládá se pracovní poměr jmenováním pouze u vedoucího organizačního útvaru organizační složky státu (pozn. soudu - tj. u [Anonymizováno] [Anonymizováno]).

29. Podle ust. § 36 ZP pracovní poměr vzniká dnem, který byl sjednán v pracovní smlouvě jako den nástupu do práce nebo dnem, který byl uveden jako den jmenování na pracovní místo vedoucího zaměstnance.

30. Podle ust. § 73 odst. 1 ZP může v případech uvedených v § 33 odst. 3 ten, kdo je příslušný ke jmenování (§ 33 odst. 4), vedoucího zaměstnance z pracovního místa odvolat; vedoucí zaměstnanec se může tohoto místa rovněž vzdát.

31. Podle ust. § 73a odst. 1 ZP musí být odvolání nebo vzdání se pracovního místa vedoucího zaměstnance provedeno písemně. Výkon práce na pracovním místě vedoucího [Anonymizováno] končí dnem následujícím po doručení odvolání nebo vzdání se tohoto místa, nebyl-li v odvolání nebo vzdání se pracovního místa uveden den pozdější.

32. Podle ust. § 73a odst. 2 ZP odvoláním nebo vzdáním se pracovního místa vedoucího zaměstnance pracovní poměr nekončí; zaměstnavatel je povinen tomuto zaměstnanci navrhnout změnu jeho dalšího pracovního zařazení u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho zdravotnímu stavu a kvalifikaci. Jestliže zaměstnavatel nemá pro zaměstnance takovou práci, nebo ji zaměstnanec odmítne, jde o překážku v práci na straně zaměstnavatele a současně platí, že je dán výpovědní důvod podle § 52 písm. c); odstupné poskytované zaměstnanci při organizačních změnách náleží jen v případě rozvázání pracovního poměru po odvolání z místa vedoucího zaměstnance v souvislosti se zrušením tohoto místa v důsledku organizační změny.

33. Podle ust. § 52 písm. c) ZP zaměstnavatel může dát zaměstnanci výpověď, stane-li se zaměstnanec nadbytečným vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách.

34. Podle ust. § 72 ZP neplatnost rozvázání pracovního poměru výpovědí, okamžitým zrušením, zrušením ve zkušební době nebo dohodou může jak zaměstnavatel, tak i zaměstnanec uplatnit u soudu nejpozději ve lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním.

35. Nejvyšší soud České republiky v rozsudku ze dne 4. 10. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4279/2017, konstatoval, že „povinnost zaměstnavatele navrhnout změnu dalšího pracovního zařazení zaměstnance u zaměstnavatele na jinou práci odpovídající jeho kvalifikaci ve smyslu ustanovení § 73a odst. 2 části první věty za středníkem zák. práce znamená, že se nevyžaduje, aby zaměstnavatel navrhoval zaměstnanci takové pracovní zařazení, při němž by nebyla zcela využívána jeho dosažená kvalifikace, a že se současně nesmí jednat o práci, k níž zaměstnanec nemá potřebnou kvalifikaci a nemůže ji ani získat zaškolením nebo jinou průpravou (k tomu srov. rovněž odůvodnění rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 11. 3. 2011, sp. zn. 21 Cdo 4897/2009, nebo rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 23. 9. 2015, sp. zn. 21 Cdo 4345/2014).“ Stejně tak Nejvyšší soud v rozsudku ze dne 28. 6. 2021, sp. zn. 21 Cdo 1496/2021, uzavřel, že „povinností zaměstnavatele tedy není – jak se dovolatel mylně domnívá - nabízet zaměstnanci každé volné pracovní místo, ale pouze místo odpovídající (kromě jeho zdravotního stavu) jeho kvalifikaci.“ 36. V rozsudku ze dne 6. 12. 2018, sp. zn. 21 Cdo 2300/2017, Nejvyšší soud ČR judikoval, že „o příčinnou souvislost mezi rozhodnutím o organizační změně a nadbytečností zaměstnance jde tehdy, nastala-li nadbytečnost určitého zaměstnance následkem provedení (uskutečnění) rozhodnutí zaměstnavatele o organizační změně, tedy, řečeno jinak, bylo-li rozhodnutí o organizačních změnách (jeho realizace u zaměstnavatele) bezprostřední (a skutečnou) příčinou nadbytečnosti zaměstnance. Citované ustanovení však navíc požaduje, aby ona organizační změna spočívala ve zrušení tohoto místa, tedy místa, z něhož byl zaměstnanec před dáním výpovědi odvolán.“ 37. V rozsudku ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 21 Cdo 520/2021, pak Nejvyšší soud ČR upozornil, že odstupné má zčásti kompenzovat (zmírnit) „ pro zaměstnance nepříznivý důsledek organizačních změn. Pposkytnutí odstupného zaměstnanci, který byl odvolán z vedoucího pracovního místa (nebo se takového místa vzdal) z jiných důvodů, než z důvodu zrušení jím zastávaného vedoucího pracovního místa v důsledku organizační změny, by ovšem tento účel postrádalo a dotčeného zaměstnance by neopodstatněně zvýhodňovalo před jinými zaměstnanci, jejichž pracovní poměr byl rozvázán výpovědí pro skutečné naplnění výpovědního důvodu podle ustanovení § 52 písm. c) ZP“ 38. Po právním zhodnocení skutkových zjištění za využití shora cit. zákonných ustanovení ZP a závěrů judikatury dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. V řízení bylo prokázáno, že na základě pracovní smlouvy vznikl mezi účastníky pracovní poměr dle ust. § 36 ZP, který byl s účinností od 13. 7. 2019, kdy byla žalobkyně jmenována na vedoucí pracovní místo, modifikován na pracovní poměr založený jmenováním ve smyslu § 33 odst. 3 písm. b) ZP, a to v důsledku organizačního rozhodnutí ministra obrany ČR. Od této doby tedy žalobkyně vykonávala pro žalovanou závislou práci na vedoucím pracovním místě založeném jmenováním. V souladu s ust. § 73 odst. 1 a § 73a odst. 1 ZP byla žalobkyně z tohoto vedoucího pracovního místa písemně odvolána ke dni 18. 12. 2020 bez udání důvodu, a to Dekretem ministra obrany ze dne 14. 12. 2020. Jak normuje ustanovení § 73a odst. 2 ZP, tímto odvoláním pracovní poměr žalobkyně vůči žalované tímto neskončil. V řízení bylo prokázáno, že účastníci vešli v jednání o možných dalších jiných pracovních místech pro žalobkyni, přičemž žalovaná prokazatelně nabídla žalobkyni nejdříve dvě, a následně ještě jedno pracovní místo, avšak bezvýsledně. Byť byla první výpověď z pracovního poměru žalobkyně, učiněná žalovanou dne 26. 1. 2021 ve smyslu § 73a odst. 2 věta druhá ZP, ze strany žalované následně odvolána, a to se souhlasem žalobkyně ve smyslu § 50 odst. 5 ZP, ani ze třetí nabídky pracovní pozice v resortu obrany nevzešel přesun žalobkyně na jiné pracovní místo, a to pro odmítnutí pracovního místa žalobkyní. Vznikla tak překážka na straně žalované coby zaměstnavatele ve smyslu ust. § 73a odst. 2 ZP, pro kterou žalovaná rozvázala s žalobkyní pracovní poměr písemnou výpovědí ze dne 26. 2. 2021 s výpovědním důvodem ve smyslu ust. § 52 písm. c) ve spojení s § 73a odst. 2 věta druhá ZP, kdy pracovní poměr žalobkyně u žalované takto skončil uplynutím dvouměsíční výpovědní doby ke dni 30. 4. 2021. Žalobkyně v průběhu řízení opakovaně namítala a podanou žalobu stavěla na předpokladu, že výpovědní důvod ve smyslu zmíněného ustanovení, tedy nadbytečnost nastalá vzhledem k rozhodnutí zaměstnavatele nebo příslušného orgánu o změně jeho úkolů, technického vybavení, o snížení stavu zaměstnanců za účelem zvýšení efektivnosti práce nebo o jiných organizačních změnách, není dán, když skutečným záměrem organizační složky žalované, resp. některých jejích funkcionářů, byla snaha o ukončení působení žalobkyně u této složky. Tím žalobkyně napadala důvodnost sděleného výpovědního důvodu a v důsledku tohoto i platnost výpovědi jako takové. K tomu však soud akcentuje, že relevantní obranou proti neplatně dané výpovědi zaměstnanci zaměstnavatelem je postup podle ust. § 72 ZP, tj. podání žaloby na určení neplatnosti výpovědi v prekluzivní lhůtě 2 měsíců ode dne, kdy měl pracovní poměr skončit tímto rozvázáním. Takové řízení však žalobkyně nezahájila a lhůta pro napadení výpovědi tak marně uplynula, pročež nastala fikce platnosti dané výpovědi. Při takto nastoleném stavu proto soud uzavřel, že po marném uplynutí lhůty právo žalobkyně na určení neplatnosti výpovědi dané jí žalovanou zaniklo, a soud se tedy již nemůže zabývat posouzením otázky platnosti tohoto právního jednání, a to ani formou předběžné otázky. Soud proto musí v tomto řízení vycházet z toho, že pracovní poměr účastníků byl rozvázán platně. Došlo-li tedy po platném odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa k následnému platnému rozvázání jejího pracovního poměru výpovědí pro nadbytečnost, ať už z důvodu, že žalovaná neměla pro žalobkyni žádné volné vhodné pracovní místo anebo z důvodu, že nabízená pracovní místa žalobkyně odmítla, není ve smyslu ust. § 73a odst. 2 věta druhá za středníkem ZP dán nárok žalobkyně na odstupné, neboť k tomuto rozvázání pracovního poměru po odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa nedošlo v souvislosti se zrušením tohoto místa. Ve smyslu závěrů Nejvyššího soudu uvedených v rozsudku sp. zn. 21 Cdo 2300/2017 totiž prokazatelně není dána příčinná souvislost mezi odvoláním žalobkyně a zrušením jí zastávaného pracovního místa, neboť toto nikdy nezaniklo. Žalovaná se toliko rozhodla nahradit výkon práce na tomto pracovním místě civilním zaměstnancem vojákem z povolání ve služebním poměru, což představuje toliko změnu předpokladů pro výkon práce na daném pracovním místě. Takový postup nemůže jít k tíži zaměstnavatele, který je oprávněn strukturu a organizaci pracovních míst upravovat s cílem zvýšení efektivity práce, tím spíše v prostředí veřejné sféry - Ministerstva obrany. Nad to, k uvedenému došlo až po odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa a dání výpovědi z pracovního poměru.

39. V tomto směru je nutno odmítnout argumentaci žalobkyně předkládající výklad ust. § 52 písm. c) ZP tak, že zařazením daného vedoucího pracovního místa na místo služební došlo k faktickému zániku jednoho místa a vzniku místa nového. Takový závěr je ve vztahu k oprávněním zaměstnavatele nepřípustně extenzivní a vedl by k nespravedlivému závěru o širším uplatnění nároku na odstupné, než jak jej definuje ust. § 73a odst. 2 ZP při závěru Nejvyššího soudu uveřejněném v rozsudku ze dne 24. 9. 2021, sp. zn. 21 Cdo 520/2021, přičemž rovněž v řízení bylo prokázáno, že náplň práce na této pozici zůstala zachována, a to pouze s odchylkou ve smyslu styku s veřejností.

40. Závěrem je pak třeba odmítnout opakovanou námitku žalobkyně směřující k tomu, že organizační změna u žalované byla připravována účelově s cílem vyloučit z dalšího působení na této vedoucí pracovní pozici žalobkyni, když naopak v řízení bylo prokázáno, že změny na pozici žalobkyně počaly nejdříve začátkem roku 2021, tedy až po jejím odvolání z vedoucího pracovního místa, když schválení 4. doplňku k tabulce počtů bylo provedeno pod č. j. V174/2021-1122 až dne 15. 4. 2021, přičemž i čas nutně předcházející tomuto úkonu dle obdobně vyznívajících svědeckých výpovědí trval přibližně 2 až 3 měsíce.

41. S ohledem na vše výše proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.

42. O nákladech řízení mezi účastníky soud rozhodl. dle ust. § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.”), a zcela úspěšné žalované přiznal výrokem II. tohoto rozsudku jejich náhradu ve výši 3 600 Kč. Tyto náklady sestávají z nákladů řízení uplatněných v souladu s ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. za použití vyhlášky č. 254/2015 Sb., dle které žalované, jež nebyla zastoupena zástupcem podle ust. § 151 odst. 3 o. s. ř. a nedoložila výši hotových výdajů, náleží částka celkem 3 600 Kč představující 300 Kč za každý ze dvanácti úkonů dle § 2 odst. 3 uvedené vyhlášky, a to za písemná podání ve věci samé ze dne 21. 9. 2021, 30. 11. 2021, 14. 1. 2022, 4. 5. 2022, 25. 12. 2022 a 3. 5. 2023, a 5x účast na jednání soudu dne 21. 3. 2021, 10. 10. 2022, 1. 2. 2023 (zde ve dvojnásobné výši pro délku jednání přesahující 2 hodiny), 10. 5. 2023 a 4. 9. 2023.