11 C 246/2022 - 120

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro: nahrazení souhlasu s vydáním úschovy takto:

Výrok

I. Zamítá se žaloba, kterou se strana žalující domáhala, aby žalovaný byl povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. 13 Sd 5/2021 žalobci, a to v rozsahu částky 20 000 EUR, převedené do soudní úschovy z bankovního účtu č. [bankovní účet], vedeného u [příjmení] Bank [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba]

II. Zamítá se žaloba, kterou se žalobce domáhal vůči žalovanému, aby žalovaný byl povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy vedené u Obvodního soudu pro Prahu 3, pod sp. zn. 13 Sd 5/2021 žalobci, a to v rozsahu částky: -) ve výši 254 469,19 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], -) ve výši 43 427,24 EUR, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [anonymizováno] AG, -) ve výši 70 861,43 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 175 599.22 EUR, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 400,39 EUR, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 245 340,18 USD, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 87 660,06 USD, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 32 449,45 USD, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [anonymizováno] AG, -) ve výši 13 560,51 USD, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 10 000 USD, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 12 375,42 GBP, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 28 198,79 GBP, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba], -) ve výši 221 013,69 CZK, uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]

III. Žalobce je povinen zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení ve výši 258 407,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou ze dne 2. 8. 2022 doplněnou podáním ze dne 21. 10. 2022 (č. l. 21) a ze dne 26. 6. 2023 (č. l. 104) domáhal vydání rozhodnutí, kterým by bylo vysloveno, že se nahrazuje projev vůle žalovaného souhlasit s vydáním předmětu úschovy – peněžních prostředků na účtu ve výši 20 000 EUR a ve výši specifikované ve výroku II. K odůvodnění žaloby uvedl, že do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3 byly usnesením Policie České republiky ze dne 2. 2. 2018, č. j. KRPA-419654-14/TČ-2017-001393 složeny finanční prostředky žalobce: - ve výši 254 469,19 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] - ve výši 43 427,24 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u [anonymizováno] AG; - ve výši 70 861,43 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 175 599,22 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 400,39 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 245 340,18 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 87 660,06 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 32 449,45 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [anonymizováno] AG; - ve výši 13 560,51 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 10 000 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 12 375,42 GBP uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 28 198,79 GBP uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]; - ve výši 221 013,69 CZK uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet], vedeném u [právnická osoba]

2. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalovaný uplatnil u zdejšího soudu v řízení o úschově sp. zn. 13 Sd 5/2021 nárok na vydání částky 20 000 EUR z účtu [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] Ve vztahu k peněžním prostředkům z žádného jiného bankovního účtu žalobce, ze kterého byly peněžní prostředky převedeny do soudní úschovy, žalovaný nárok neuplatňuje. Žalobce považuje tento nárok za neoprávněný a neexistující, neboť žalovaný nemá vlastnické právo k peněžním prostředkům nacházejícím se v soudní úschově a ani žádné takovéto právo netvrdí. Dne 21. 4. 2022 vyzval soud účastníky řízení, aby uplatnili právo k věci uložené do úschovy zdejšího soudu samostatnou žalobou v řízení ve věcech občanskoprávních podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobce je majitelem bankovního účtu č. ú. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] a jako majitel bankovního účtu je jediným vlastníkem nehmotné věci – pohledávky vůči [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] na vydání veškerých peněžních prostředků vedených na tomto účtu. Peněžní prostředky nacházející se na bankovním účtu jsou v majetku příslušné banky vedoucí bankovní účet a majitel účtu má pouze pohledávku vůči bance odpovídající peněžním prostředkům na bankovním účtu. S ohledem na práva žalobce k předmětnému bankovnímu účtu je žalobce u tohoto bankovního účtu také jediným a výlučně oprávněným vlastníkem předmětných peněžních prostředků složených do soudní úschovy, které představují odpovídající hodnotu pohledávky žalobce za bankou v hodnotě peněžních prostředků na předmětném bankovním účtu. V řízení vedeném policejním orgánem pod č. j. KRPA-419654-64/TČ-2017-000094 byly žalobci dle § 79a tr. řádu zajištěny peněžní prostředky na předmětném bankovním účtu žalobce. Po uplynutí doby více než 3 roky, kdy policejní orgán prověřoval trestní oznámení [příjmení] pro podezření z legalizace výnosů z trestné činnosti tr. zák. (aniž by však existovaly relevantní skutečnosti a důkazy k podkladovému trestnému činu, ze kterého měl výnos z trestné činnosti pocházet) a po opakovaných stížnostech žalobce nakonec dospěl policejní orgán k závěru, že peněžní prostředky nejsou pro účely dalšího řízení potřeba. V rámci uvedeného řízení však bylo policejním orgánem vydáno usnesení č. j. KRPA-419654-606/TČ-2017-000094-HOR ze dne 21. 1. 2021, kterým policejní orgán rozhodl, že finanční prostředky, které byly zajištěny během prověřování, již nejsou k dalšímu řízení třeba, ale protože právo k věcem (finančním prostředkům) přisvědčuje více osobám, je postupováno podle § 81a ve spojení s § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu a věc je uložena do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3. Tato úschova je vedena pod sp. zn. 13 Sd 5/2021. Žalobce v tomto postupu Policie ČR spatřuje překročení pravomoci policejního orgánu při nakládání se zajištěným majetkem žalobce. Žalovaný uplatňuje nárok na vydání peněžních prostředků ze soudní úschovy na základě tvrzení o poukázání platby peněžních prostředků na bankovní účet žalobce. Skutečnost provedení platby na dotčený bankovní účet žalobce však nezakládá jakékoli vlastnické právo žalovaného k peněžním prostředkům vedeným na předmětném účtu žalobce, resp. aktuálně k peněžním prostředkům složeným do soudní úschovy (když tyto představují výlučně hodnotu zaniklé pohledávky žalobce vůči bance vedoucí předmětný bankovní účet žalobce). Žalovaný ve své přihlášce nároku do řízení o soudní úschově sp. zn. 13 Sd 5/2021 jako právní titul svého nároku uvádí provedení platební transakce v rozsahu požadovaných peněžních prostředků na předmětný bankovní účet žalobce, přičemž jako důvod této platební transakce uvádí plnění na základě smlouvy uzavřené mezi žalovaným a třetí osobou (tj. nikoli žalobcem). Žalovaný tedy nemá ani netvrdí žádné právo ve vztahu k peněžním prostředkům v úschově, neboť není majitelem předmětného bankovního účtu a ani v rámci své přihlášky nároku do řízení o soudní úschově jakékoli právo k bankovnímu účtu jako takovému nebo jiné relevantní právo, které by zakládalo jeho vlastnictví k peněžním prostředkům jako hodnotě plnění z bankovního účtu, neuvádí. Žalovaný tedy neuplatňuje žádné právo k peněžním prostředkům jako hodnotě zaniklé nehmotné věci - pohledávky vůči bance vedoucí předmětný bankovní účet. Žalovaný tak veškerá tvrzení ve vztahu k existenci práva k peněžním prostředkům v soudní úschově uplatňuje výlučně na základě zpochybňování platební transakce, kterou měl peněžní prostředky na účet žalobce převádět. Tato tvrzení ke zpochybnění platební transakce však nejsou významná z hlediska otázky vlastnictví peněžních prostředků na bankovním účtu, a tedy ani vlastnictví peněžních prostředků v soudní úschově, neboť prostředky v soudní úschově jsou pouze hodnotou pohledávky z vedení tohoto bankovního účtu. Důvody, na základě kterých žalovaný uplatňuje právo k předmětu úschovy, se tedy nevztahují k vlastnictví věci, ale k potenciálnímu obligačnímu vztahu (dluhu) mezi žalobcem jako majitelem bankovního účtu a žalovaným jako plátcem platební transakce. Potenciální spor o peněžní prostředky z platební transakce mezi žalobcem a žalovaným však nesouvisí s předmětem soudní úschovy a není možné jej řešit v rámci řízení o soudních úschovách či navazujících soudních řízeních. Uplatňování nároku k peněžním prostředkům, které byly dříve převedeny na předmětný bankovní účet žalobce, je samostatným právním vztahem mezi žalobcem a žalovaným (jako plátcem příslušné platební transakce), který nesouvisí s předmětem úschovy (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ve věci úschov sp. zn. 21 Cdo 2304/2019). Žalobce tímto z důvodu právní jistoty namítl promlčení jakéhokoli nároku žalovaného vůči žalobci na zaplacení peněžních prostředků, které byly žalovaným převedeny na předmětný bankovní účet žalobce, a to bez ohledu na právní důvod uplatnění takového nároku ze strany žalovaného. Pokud žalovaný rozporuje provedenou platbu na účet žalobce a uplatňuje nárok na její vydání, nic mu nebránilo tento nárok řádně uplatnit - podat vůči žalobci civilní žalobu (konkrétně žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, žalobu na náhradu škody či jinou žalobu na plnění) a domáhat se vrácení předmětné platby. Do dnešního dne však žalovaný nejen že žádnou žalobu vůči žalobci nepodal, ale ani jej k vrácení platby řádně nevyzval. Vzhledem k tomu, že od realizace předmětné platby žalovaného, kterou žalovaný uplatňuje jako základ svého nároku, uplynulo více než 3 roky, jsou veškeré případné nároky žalovaného vůči žalobci na zaplacení, popř. vydání bezdůvodného obohacení z uskutečněných plateb na předmětný bankovní účet žalobce promlčené.

3. Žalobce závěrem shrnuje, že žalovaný nevyslovil souhlas s vydáním věci žalobci, který je jejím výlučným vlastníkem, a Obvodní soud pro Prahu 3 usnesením č. j. 13 Sd 5/2021-540 ze dne 21. 4. 2022 vyzval žalobce k podání žaloby vůči žalovanému samostatnou žalobou v řízení ve věcech občanskoprávních podle části třetí zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád. Žalobce tedy žalobu podal v souladu s pokyny Obvodního soudu pro Prahu 3 uvedenými v usnesení č. j. 13 Sd 5/2021-540 ze dne 21. 4. 2022. Současně žalobce uvedl, že žalovaný je pasivně legitimován k této žalobě, neboť uplatnil nárok k předmětu úschovy a k výzvě úschovního soudu neudělil souhlas s vydáním předmětu úschovy (v rozsahu jím uplatněného nároku ani v rozsahu části předmětu úschovy přesahující jím uplatněný nárok) žalobci jako příjemci – vlastníku bankovního účtu, z něhož byly peněžní prostředky převedeny do soudní úschovy. Co se týče otázky pasivní legitimace, má žalobce za to, že pokud se nejedná o nerozlučné společenství, není nezbytné, aby žaloba na nahrazení souhlasu byla podána vůči všem přihlašovatelům společně. Žalobce podal žaloby vůči ostatním přihlašovatelům, ale samostatně, neboť každý subjekt z těchto přihlašovatelů uplatňuje určitou finanční částku ve vztahu k účtu žalobce, č. ú. 21 [bankovní účet] a z tvrzení o provedené platební transakci odvozuje své právo na finanční prostředky, které se nacházely na tomto účtu, které byly nakonec složeny do úschovy. V konkrétním případě se dle názoru žalobce nejedná o uplatnění společného práva několika osob ke společné věci, neboť každý z žalobců své právo odvozuje z konkrétní finanční částky, kterou na předmětný účet složil. Žalobce přitom vychází z předpokladu řádného postupu Obvodního soudu pro Prahu 3 při vymezení okruhu přihlašovatelů v řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 3 pod sp. zn. 13 Sd 5/2021, tzn. že tento soud řádně ověřil, že žalovaný a ostatní osoby označené za přihlašovatele skutečně přihlásili svůj nárok k předmětu úschovy v řízení před soudem nebo u policie ČR. Žalobce nemá možnost ověřit přihlášení nároku ze strany přihlašovatele u policie ČR (neboť nemá přístup do vyšetřovacího spisu Police ČR) a musí vycházet z rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 3, č. j. 13 Sd 5/2021-540 ze dne 21. 4. 2022, kterým je vázán. V neposlední řadě žalobce zdůraznil, že jelikož vůči němu nikdy nebylo vedeno žádné trestní řízení, nelze peněžní prostředky na jeho účtech považovat za výnos z trestné činnosti. Tím méně pak lze s odkazem na neexistující trestní řízení odůvodňovat zásahy do rovného postavení stran a standardních postupů soukromého práva. Jelikož vůči žalobci nikdy nebylo vedeno žádné trestní řízení, nelze pak ani hovořit o nějakém uplatnění nároku žalovaného v trestním řízení k majetku náležejícím žalobci. Pokud žalovaný učinil nějaký úkon vůči Policii ČR k uplatnění nároku, nelze takovýto úkon vůbec považovat za přihlášení nároku v rámci postupu dle trestního řádu, neboť bylo provedeno ve fázi prověřování trestního oznámení FAU.

4. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. Ve vyjádření ze dne 11. 5. 2023 (č. l. 63) předně namítl nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného. Pokud žalobce konstatuje, že žalovaný uplatnil v řízení o úschově nárok na vydání částky ve výši 20 000 EUR, toto jeho tvrzení je nepravdivé, neboť žalovaný žádný svůj nárok na vydání jakékoli finanční částky z úschovy v řízení o úschově neuplatnil, stejně jako neuplatnil žádný svůj nárok ani v trestním řízení, které je vedeno u Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, 4. oddělení, a to pod sp. zn. KRPA- [číslo] (dále jen„ trestní řízení“). Žalobce své tvrzení o uplatněném nároku ze strany žalovaného ničím nedokládá, pouze blanketně odkazuje na spis v řízení o úschově (případně pak na blíže neurčené údajné podání žalovaného), aniž by označil konkrétní důkazy, ze kterých mají tyto skutečnosti vyplývat. Břemeno tvrzení a důkazní leží v tomto směru na straně žalobce a žalovaný není povinen jakkoli v této souvislosti prokazovat negativní skutečnost, že svůj nárok do dnešního dne v řízení o úschově ani v trestním řízení neuplatnil. Žalovaný však i přesto odkazuje na usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 1. 3. 2023, č. j. 13 Sd 5/2021-836, kde soud výslovně vyjmenoval osoby, které do dne 1. 3. 2023 uplatnily nárok na vydání finančních prostředků z úschovy, přičemž jméno žalovaného v toto seznamu uvedeno není. K otázce pasivní věcné legitimace žalovaný dále odkazuje na právní názor Městského soudu v Praze vyjádřeném v jeho rozhodnutí ze dne 20. 9. 2022, č. j. 29 Co 319/2022-707, že mají být za účastníky řízení o úchovách považováni: • majitel účtu, na němž byla částka složena – tedy příjemce, • osoba či osoby, které si na částku (její část) činí nárok v trestním řízení, • osoby, které nároky na konkrétní složené částky uplatnily v řízení před soudem. V této souvislosti žalovaný tvrdí, že: • není majitelem účtu, na němž byla částka složena, • současně ale není ani osobou, která si činí nárok na částku v trestním řízení, • dále pak není ani osobou, která nárok na konkrétní část složené částky uplatnila v řízení před soudem. Z uvedeného je tedy patrné, že žalovaný není v této věci pasivně věcně legitimován. Už jen z toho důvodu je na místě předmětnou žalobu zamítnout. Bez ohledu na nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného v tomto řízení dále žalovaný k dalším tvrzením žalobce uvedl, že dne 8. 12. 2017 zaslal na bankovní účet žalobce ze svého účtu [bankovní účet] vedeného u [právnická osoba], částky ve výši 15 000 EUR a 5 000 EUR, celkem tedy částku ve výši 20 000 EUR, tyto platby byly téhož dne připsány na účet žalobce. Žalovaný částku poukázal na účet žalobce na základě podvodné investiční pobídky, jejímž účelem mělo být zhodnocení finančních prostředků žalovaného. Záhy žalovaný zjistil, že se zřejmě mohlo jednat o podvod. Důvodem převodu částky bylo podle žalovaného jednání, kterým byl žalovaný uveden v omyl a kterým byla na jeho majetku způsobena škoda. Toto jednání přitom spočívalo v klamavém příslibu zhodnocení zaslané částky, aniž by k jejímu zhodnocení anebo přinejmenším navrácení zpět žalovanému kdy došlo. Na straně žalobce tak vzniklo bezdůvodné obohacení, když k zaslané částce nesvědčí žalobci žádný právní titul. V případě bezdůvodného obohacení je to naopak právě žalobce, kdo je povinen prokázat, na základě jakého právního titulu mu byla částka poukázána, resp. na základě jakého právní titulu je oprávněn si zaslanou částku ponechat. Žalovaný je naproti tomu nanejvýš povinen tvrdit a prokázat, že Částku na účet žalobce odeslal. To žalovaný tvrdí a nepochybně i prokazuje. Nelze proto v žádném ohledu souhlasit s žalobcem, že žalovaný nemá žádné vlastnické právo k peněžním prostředkům nacházejících se v soudní úschově. Žalovaný poukázal na účet žalobce částku za účelem tvrzeného zhodnocení. Částka nebyla žalovanému nikdy vrácena a nedostalo se mu ani žádného jejího zhodnocení. Žalobce v žalobě ani v žádném ze svých podání netvrdí a vůbec už neprokazuje, jaký byl právní důvod převodu částky na jeho účet, resp. jaký právní důvod mu svědčil anebo svědčí proto, aby si předmětnou částku ponechal, dokonce aby pak požadoval po žalovaném udělení souhlasu s vydáním částky z úschovního účtu v jeho prospěch. Žalobce se tak na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil, resp. znovu by se bezdůvodně obohatil, kdyby mu částka byla z úschovy vydána. Je tudíž potřeba pohlížet na transakci žalovaného ve světle ust. § 2995 obč. zákoníku, dle něhož platí, že vedlo-li plnění k obohacení třetí osoby, vydá je ochuzenému, jen pokud byl ochuzený k plnění přiveden lstí, donucen hrozbou či zneužitím závislosti nebo pokud nebyl svéprávný. Odborná literatura k tomu doplňuje, že„ ustanovení předpokládá trojstranný vztah, v němž dlužník plní svůj závazek věřiteli, přičemž toto plnění vede k obohacení třetí osoby, která stranou závazkového vztahu není. To nevylučuje, aby existoval závazkový vztah mezi věřitelem a třetí osobou.“ (…) Toto ustanovení, na rozdíl od předcházejícího § 2994, pokrývá situaci, kdy obohaceným je osoba stojící mimo závazek a ochuzeným je dlužník ze závazku (ten, kdo plnil).“ V tomto případě došlo k zatajení určitých skutečností, přičemž takové zatajení bylo vedeno úmyslem vyvolat u jednajícího (tedy žalovaného) omyl a přimět jej k provedení právního jednání v tomto omylu. Žalobce se proto na úkor žalovaného bezdůvodně obohatil a je jeho povinností částku žalovanému vydat, resp. neexistuje zde jediný důvod pro to, aby byl žalovaný povinen souhlasit s vydáním částky ze soudní úschovy žalobci. V tomto směru žalobce netvrdí ani neprokazuje, proč by měl žalovaný souhlasit s vydáním částky (a dalších finančních částek) ze soudní úschovy žalobci. To ostatně souvisí s tím, že žalobce netvrdí ani neprokazuje, jaký právní titul mu svědčí k tomu, aby nebyl povinen obdrženou částku žalobci vracet. K otázce promlčení žalovaný uvádí, že má za to, že s ohledem na ust. § 636 obč. zákoníku, případně ust. § 638 obč. zákoníku není nárok žalovaného promlčen. Navíc, předmětné finanční prostředky zahrnující žalovaným poukázanou částku byly policejním orgánem složeny do soudní úschovy. Už jen tím přestala běžet promlčecí doba nároku žalovaného. Žalovaný se zároveň domnívá, že si žalobce neuvědomuje, že v tomto řízení je řešena otázka (ne) povinnosti žalovaného souhlasit s vydáním finančních prostředků ze soudní úschovy (které byly označeny jako prostředky získané z trestné činnosti a složeny policejním orgánem do soudní úschovy), nikoli otázka určitého nároku na peněžité plnění žalovaného vůči žalobci. Stranou žalující je v tomto sporu žalobce, nikoli žalovaný, který by žádal vydání částky po žalobci. V tomto směru je tak veškerá obrana žalovaného jen jeho pasivní procesní obranou podtrhující nedůvodnost žaloby, nikoli aktivním uplatňováním nároků žalovaného. Proto není ani jakkoli relevantní otázka promlčení nároku žalovaného.

5. K povaze trestního řízení dále žalovaný rozvádí, že policejní orgán v usnesení o uložení do úschovy současně uvedl, že dispoziční oprávnění k účtům [právnická osoba], s.r.o., tedy k účtům žalobce, měl [příjmení] [příjmení]. Ten byl v době, kdy žalovaný převedl na účet žalobce částku (tj. dne 8. 12. 2017) jednatelem žalobce. Dle informací získaných od policejního orgánu je [příjmení] [příjmení] (případně v minulosti byl) v souvislosti s předmětnými podvodně získanými penězi od investorů trestně stíhán, stejně tak jako německá [právnická osoba] GmbH, na kterou má žalobce vazby. Ačkoli rozměr trestné činnosti osob spojených s předmětnými převody finančních prostředků na sběrné účty je značně rozsáhlý, považuje žalovaný za důležité poukázat na fakt, že se podle policejního orgánu jedná o rozsáhlou přeshraniční trestnou činnost, do jejíhož okruhu je zahrnuto několik osob cizí státní příslušnosti. Žalovaný dodává, že prozatím nepravomocným usnesením Policie České republiky, Krajské ředitelství policie hl. m. Prahy, Služba kriminální policie a vyšetřování, Oddělení hospodářské kriminality, 4. oddělení ze dne 28. 4. 2023, č. j. KRPA-419654-874/TČ-2017-000094-CHL byla trestní věc související s předmětnými podvodnými investičními nabídkami odložena podle ust. § 159a odst. 5 trestního řádu, neboť se policejnímu orgánu nepodařilo zjistit skutečnosti opravňující zahájit trestní stíhání (dále jen„ usnesení o odložení“). V Usnesení o odložení nicméně policejní orgán jednoznačně uvedl mj. následující:„ Policejní orgán má za to, že bylo prokázáno, že neznámými osobami, vydávajícími se, za finanční poradce, obchodníky byli poškození za pomoci nepravdivých údajů slibujících a ukazujících zisky z investic, ať již verbálně, telefonickými hovory, nebo vizuálně, předváděním vývoje zisku z jejich investic na obchodních účtech, na základu kterých poškození prováděli bankovní převody na bankovní účty určené těmito osobami, přičemž úmyslem těchto osob nebylo zajistit pro poškozené možnost zhodnocení jimi převáděných finančních prostředků a jejich vrácení včetně tohoto zhodnocení, ale ku škodě těchto poškozených použití těchto finančních prostředků pro vlastní potřebu, přitom u části dílčích útoků nedošlo ke způsobení škodlivého následku, protože nezávisle na vůli pachatelů byly některé platby poškozenými označeny za podvodné a byly vyžádány zpět, ať již z vůle plátců, nebo na základu dotazů bank příjemce, které tyto platby z opatrnosti před připsáním na účet příjemce prověřovaly, což v případě, že ještě peněžní prostředky nebyly připsány na bankovní účet příjemce banky učinily. Jsou tak splněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvod, z části dokonaného, z části ve stadiu pokusu, úmyslné uvedení někoho v omyl za účelem svého obohacení, způsobením škody velkého rozsahu na cizím majetku, přičemž v části dílčích útoků ke způsobení následku spočívajícího ve vzniku škody na cizím majetku nedošlo nikoliv z vůle pachatelů. (…) Jak výše uvedeno, bylo zjištěno, že více pachateli byl spáchán trestný čin podvod podle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku, z části dokonaný, z části ve stadiu pokus podle § 21 trestního zákoníku a trestný čin legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku ve znění platném a účinném do 31. ledna 2019, z části dokonaný, z části ve stadiu pokusu podle § 21 trestního řádu, oba ve spolupachatelství podle § 23 trestního zákoníku ale není možné učinit závěr, že tento trestný čin spáchala určitá osoba..“ 6. Žalovaný v neposlední řadě poukazuje na to, že ačkoli zaslal na účet žalobce částku ve výši 20 000 EUR, domáhá se žalobce rovněž souhlasu žalovaného s vydáním částek ze soudní úschovy, které však převyšují žalovaným poukázanou částku. Žalobce ani k výzvě soudu neobjasnil, z jakého důvodu dovozuje pasivní věcnou legitimaci žalovaného ve vztahu k těmto převyšujícím částkám. Neexistuje zde žádný legitimní důvod pro to, aby žalovaný udělil souhlas s vydáním částky z úschovy žalovanému. O to víc pak neexistuje žádný důvod pro to, aby žalovaný udělil souhlas s vydáním finančních prostředků převyšujících částku, případně pak ani s vydáním těch, které byly poukázány třetími osobami (jinými poškozenými) na jiný bankovní účet než na účet, na který převedl částku žalovaný. Žalobce přitom sám v žalobě v čl. II odst. 2 uvádí, že„ ve vztahu k peněžním prostředkům z žádného jiného bankovního účtu žalobce, ze kterého byly peněžní prostředky převedeny do soudní úschovy, žalovaný neuplatňuje“ (pomineme-li zásadní fakt, že žalovaný neuplatňuje ničeho ani k zaslané částce).

7. Na základě povedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

8. Účastníci učinili nesporným, že majitelem účtu č. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] je žalobce.

9. Z dispozic ke smlouvě o bankovních produktech a službách mezi žalobcem a [právnická osoba] ze dne 17. 7. 2017 (č. l. 11) soud zjistil, že dne 17. 7. 2017 byl u [právnická osoba] založen běžný účet č. ú. [bankovní účet] v měně EUR, č. ú. [číslo] ([číslo] v měně USD, č. ú. [bankovní účet] v měně GBP a č. ú. [bankovní účet] v měně Kč. Smlouvu uzavíral jednatel žalobce.

10. Z dodatku ke smlouvě o zřízení a vedení běžného účtu u [anonymizováno] AG (č. l. 12) soud zjistil, že žalobce je majitelem účtů u této banky, č. ú. [bankovní účet] a č. ú. [bankovní účet].

11. Z výpisu z obchodního rejstříku [právnická osoba] s. r. o. (č. l. 77) soud zjistil, že se jedná o obchodní korporaci, jejímž předmětem podnikání je výroba, obchod a služby neuvedené v přílohách 1 až 3 živnostenského zákona, jednatelem byl v období od 23. 8. 2017 do 11. 6. 2018 [příjmení] [příjmení], [datum narození], nyní je jednatelem [právnická osoba], jehož při výkonu funkce zastupuje [anonymizována dvě slova].

12. Z výpisu z účtu vedeného u [anonymizováno] vedeného na jméno [celé jméno žalovaného] za dne 7. 12. 2017 (č. l. 60-62) soud zjistil, že žalovaný zaslal dne 7. 12. 2017 částku 15 000 EUR a 5 000 EUR na účet č. ú. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], jehož majitelem je žalobce. Tuto skutečnost, tedy připsání peněžních prostředků na účet č. [bankovní účet] ve výši 20 000 EUR dne 7. 12. 2017, žalobce nečinil spornou a vyplývá rovněž z částečného výpisu z uvedeného účtu u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], č. výpisu [číslo].

13. Z usnesení Policie ČR z dne 21. 1. 2021, č. j. KRPA-419654-606/TČ-2017-000094-HOR (č. l. 70) soud zjistil, že Policie ČR rozhodla dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu o uložení do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3 následujících finančních prostředků: A. na bankovní účet určený pro soudní úschovy v EUR [číslo] vedený v EUR, finanční prostředky zajištěné podle § 79a odst. 1 trestního řádu: 1) v částce 22 137,64 EUR uložené na bankovním účtu [číslo] vedeném u banky [právnická osoba], 2) v částce 17 087,78 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 3) v částce 166 072,03 EUR uložené na vnitřním účtu banky [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], původně uloženy na účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 4) v částce 175 599,22 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 5) v částce 1 649 514,96 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 6) v částce 49 309 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 7) v částce 70 861,43 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 8) v částce 43 427,24 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [anonymizováno] AG pobočka Česká republika, 9) v částce 406 616,46 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 10) v částce 23 502,39 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 11) v částce 254 469,19 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 12) v částce 400,39 EUR uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 13) v částce 604,40 EUR uložené na vnitřním účtu banky [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], původně uloženy na účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], celkem 2 985 891,23 EUR, B) na bankovní účet určený pro soudní úschovy v USD [číslo] vedený v USD, finanční prostředky zajištěné podle § 79a odst. 1 trestního řádu: 1) v částce 153,59 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 2) v částce 116 493,48 USD uložené na vnitřním účtu banky [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], původně uloženy na účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 3) v částce 245.340,18 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 4) v částce 36 983,50 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 5) v částce 96 830 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 6) v částce 87 660,06 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 7) v částce 32 449,45 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [anonymizováno] AG pobočka Česká republika, 8) v částce 84 642 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 9) v částce 13 560,51 USD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 10) v částce 10 000 USD uložené na vnitřním účtu banky [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], původně uloženy na účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 11) v částce 51 224,66 USD uložené na vnitřním účtu banky [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], původně uloženy na účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], celkem 677 403,40 USD, C) na bankovní účet určený pro soudní úschovy v GBP [číslo] finanční prostředky zajištěné podle § 79a odst. 1 trestního řádu: 1) v částce 12 375,42 GBP uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 2) v částce 3 731 GBP uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 3) v částce 28 198,79 GBP uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 4) v částce 268,62 GBP uložené na vnitřním účtu banky [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], původně uloženy na účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], celkem 44 308,29 GBP, D) na bankovní účet určený pro soudní úschovy v CZK číslo [bankovní účet], finanční prostředky zajištěné podle § 79a odst. 1 trestního řádu: 1) v částce 221 013,69 CZK uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 2) v částce 988,75 CZK uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], 3) v částce 79 920 CZK uložené na vnitřním účtu banky [právnická osoba], číslo účtu [bankovní účet], původně uloženy na účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], celkem 221 999,85 CZK, E) na bankovní účet určený pro soudní úschovy v AUD [číslo] finanční prostředky zajištěné podle § 79a odst. 1 trestního řádu: 1) v částce 7 501,38 AUD uložené na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném u banky [právnická osoba], celkem 7 501,38 AUD, neboť věcí - finančních prostředků již není k dalšímu řízení třeba, nepřichází v úvahu jejich propadnutí nebo zabrání a zároveň zde existují pochybnosti o právu k věcem – finančním prostředkům, když se právo k věcem -finančním prostředkům přisvědčuje více osobám. Z odůvodnění rozhodnutí plyne, že„ dne 5. 6. 2017 v [obec] bylo FAÚ podáno trestní oznámení na společnost [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], [PSČ] [obec]), a dále na podezřelé fyzické osoby [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [ulice] republika a [příjmení] [příjmení], 29. 6. 1967, bytem [adresa] [právnická osoba], měla založené účty v [právnická osoba], v [právnická osoba], a v [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], kde dispoziční práva k těmto účtům měli [jméno] [příjmení] jako jednatel společnosti [právnická osoba], a současně s ním osoba [příjmení] [příjmení]. V rámci kontroly klienta provedené [právnická osoba], byla předložena smlouva o poskytování platebních služeb uzavřená dne 1. 4. 2017 mezi společností [právnická osoba], [IČO], a [právnická osoba] Marketing LTD., reg. [číslo] se sídlem v Belize, která byla již dříve předmětem trestního oznámení FAÚ jako společnost podezřelá z podvodného vylákávání peněžních prostředků pod příslibem jejich zhodnocení. Z výše uvedeného vyplývá, že společnost [právnická osoba], je smluvním partnerem [právnická osoba] Marketing LTD., která je podezřelá z investičních podvodů a peněžní prostředky na účtech této společnosti jsou předmětem zajištění dle § 79a odst. 1 trestního řádu ze strany Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] III, SKPV, OHK, sp. zn. č.j. KRPA-514124/TČ-2016-001393. Z těchto důvodů došlo k uzavření výše uvedené smlouvy se společností [právnická osoba], a následně k realizaci jejich transakcí prostřednictvím společnosti [právnická osoba] Průběžně zdejší policejní orgán obdržel od FAÚ od 27. 6. 2017 do 21. 2. 2019 dodatky k předmětnému trestnímu oznámení evidované pod [číslo] s tím, že i další společnosti jako [právnická osoba] MANAGEMENT LTD., [právnická osoba], B2G, s.r.o., [právnická osoba], mohou být napojené na činnost společností [právnická osoba], a B2G, s.r.o., nabízející on-line investování prostřednictvím určitých obchodních platforem jako např. Capital [příjmení] [příjmení], Private Investments, Nostro Technology Limited, Strategy Markets, Axe Crypto Currency, Option Star Global, Solid Plus, GlobalFXm, FXCMarkets. Následně byly prostřednictvím různých bankovních ústavů zaznamenány reklamace na příchozí platby připisované na bankovní účty výše uvedených společností z důvodu podvodného jednání při obchodech s finančními nástroji, které byly realizovány prostřednictvím internetových obchodních platforem. Na základě vyhodnocení skutečností uvedených v trestním oznámení a jeho dodatcích policejní orgán rozhodl o zahájení úkonů trestního řízení podle ust. § 158 odst. 3 trestního řádu a dne 16. 11. 2017 byl sepsán záznam, kdy zdejší policejní orgán začal prověřovat podezření ze spáchání zvlášť závažného zločinu podvodu dle ust. 209 odst. 1, odst. 5 písm. a) trestního zákoníku a legalizace výnosů z trestné činnosti dle ust. § 216 odst. 1 písm. a), odst. 3 písm. d) trestního zákoníku, kterého se mohl dopustit dosud neznámý pachatel tím, že přijímal platby od fyzických osob z různých zemí pod příslibem zhodnocení vložených finančních prostředků, které byly zasílány na účty českých společností [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], B2G, s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa], a dalších vedených bankami v České republice, přičemž ke zhodnocení finančních prostředků mělo dojít prostřednictvím zahraničních společností, na jejichž jména byly fyzickými osobami z různých zemí provedeny příkazy k úhradě, kdy podvodně inkasované platby odešly na české účty a byly následně částečně přeposílány na další účty v České republice a zejména v zahraničí, přičemž po připsání plateb obdržely banky vedoucí bankovní účty výše uvedeným společnostem v České republice žádosti o storno plateb ve prospěch těchto účtů z důvodu podvodné činnosti. Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem rozhodl policejní orgán s předchozím souhlasem státního zástupce ve smyslu ust. § 79a odst. 1 trestního řádu o zajištění finančních prostředků na bankovních účtech vedených pro výše jmenované společnosti: Usnesením dle § 79a odst. 1 trestního řádu ze dne 2. 2. 2018 pod č. j. KRPA-419654-14/TČ-2017-001393 byly policejním orgánem zajištěny finanční prostředky v celkové výši 187 500 EUR na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném bankou [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], pro majitele účtu [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], kdy 28. 12. 2017 byla na účet č. [bankovní účet] zaslána zahraniční platba v celkové výši 20 000 EUR od plátce [celé jméno žalovaného], Zubeztia [číslo], IZQ Altsasu/Alsasu ([příjmení]), Španělsko, z účtu č. [bankovní účet], přičemž osoba [celé jméno žalovaného] podala dne 8. 1. 2018 trestní oznámení na policii v Altsasu ([příjmení]) s tím, že je zde podezření z investičního podvodu, což bylo zjištěno z trestního oznámení Finančního analytického úřadu - dodatek [číslo] ze dne 30.01.2018 pod č.j. FAU-8466/2018/042. Dle aktuální zprávy banky [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], je na výše uvedeném účtu zajištěn zůstatek ve výši 254 469,19 EUR. Usnesením dle § 79a odst. 1 trestního řádu ze dne 19. 4. 2018 pod č.j. KRPA-419654-64/TČ- 2017-000094 byly policejním orgánem zajištěny finanční prostředky ve výši aktuálního zůstatku, tj. 254 469,19 EUR na bankovním účtu č. [bankovní účet] vedeném bankou [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [IČO], se sídlem [adresa], pro majitele účtu [právnická osoba], s.r.o., [IČO], se sídlem [adresa žalobkyně], kdy v období od 15. 9. 2017 do 22. 12. 2017 byly na výše uvedený účet připsány různé platby od různých plátců s tím, že tyto platby byly následně reklamovány jako podvodné, což bylo zjištěno z trestního oznámení Finančního analytického úřadu - dodatek [číslo] ze dne 17. 4. 2018 pod č. j. FAU- 27131/2018/042. Na základě tohoto usnesení došlo k tzv. přezajištění již zajištěného účtu č. [bankovní účet] v aktuálním zůstatku, protože předchozím usnesením pod č.j. KRPA-419654-14/TČ-2017-001393 byl účet zajištěn pouze ve výši plateb odeslaných na tento účet jednotlivými specifikovanými poškozenými. Z dodatku [číslo] trestního oznámení ovšem vyplynulo, že se průběžně přihlašují další poškozené osoby, které zaslaly platby na tento účet, proto došlo k zajištění aktuálního zůstatku na tomto účtu. Provedeným šetřením bylo zjištěno, že výše uvedené bankovní účty společností [právnická osoba], B2G, s.r.o., [právnická osoba], a dalších nesloužily k běžnému provozu těchto společností, ale byly použity jako sběrné účty, na které byly převáděny finanční prostředky od plátců dobrovolně na základě různých nabídek investování zveřejněných na internetu prostřednictvím různých webových stránek a internetových obchodních platforem, další investice podpořené telefonáty a e-maily od různých osob vystupujících jménem určité obchodní platformy nebo společnosti pod nepravdivými přísliby výhodného investování. Všechny bankovní účty, kde došlo ze strany policejního orgánu k zajištění finančních prostředků, byly v České republice založeny za účelem shromažďování a následné legalizace prostředků získaných podvodným jednáním v zahraničí, spočívajícím ve vylákání finančních prostředků pod falešným příslibem jejich následného zhodnocení. Pokyny k provedení plateb z bankovních účtů společností byly zadávány prostřednictvím internetového bankovnictví za použití přihlašovacích údajů předaných bankami [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [ulice] republika, v tu dobu zapsaný v obchodním rejstříku jako jednatel společnosti [právnická osoba] s datem vzniku funkce 1. 6. 2016, a jediná osoba oprávněná nakládat s finančními prostředky na bankovních účtech společnosti [právnická osoba] Přihlašovací údaje k bankovním účtům měl [jméno] [příjmení] podle své výpovědi předávat ihned po založení účtů u různých bank osobě [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], v současné době zapsanému v obchodním rejstříku jako jediný jednatel a společník [právnická osoba], s.r.o., který měl dispoziční oprávnění k účtům [právnická osoba], s.r.o., a rovněž měl společně s [jméno] [příjmení] dispoziční oprávnění k účtům společnosti [právnická osoba] Výše skutečně zajištěných finančních prostředků v jednotlivých měnách nedosahuje a rovněž neodpovídá množství peněžních prostředků, které jsou zjištěny jako možný nárok plátců, kteří provedli platby na bankovní účty společností [právnická osoba], B2G, s.r.o., Crowd Estate, a dalších a platby jim bankami nebyly vráceny, vzhledem k postupnému odčerpávání části peněžních prostředků v různých částkách převody na jiné bankovní účty, výběry v hotovosti a bankovními poplatky, které si banky z účtů odečetly v souvislosti s jejich správou. S ohledem na velké množství plateb připsaných na různé bankovní účty společností výše uvedených a průběžné odčerpávání peněžních prostředků připsaných na tyto účty, nelze identifikovat, jaké konkrétní finanční prostředky, kterého z plátců byly odčerpány a jaké byly zajištěny. Na zajištěné finanční prostředky se vztahuje právo majitelů účtů zajištěných zdejším policejním orgánem, přičemž provedeným prověřováním bylo zjištěno, že tyto finanční prostředky byly získány podvodným jednáním a nárok na ně uplatňují rovněž osoby, které tyto finanční prostředky výše uvedenými platbami převedly a platby jim příslušnými bankami nebyly vráceny. Za dané důkazní situace nelze jednoznačně rozhodnout o vydání věcí, finančních prostředků, určité konkrétní osobě bez jakýchkoliv pochybností. Ze strany policejního orgánu nelze rovnoměrně uspokojit možné nároky osob, které tyto finanční prostředky výše uvedenými platbami převedly a platby jim bankami nebyly vráceny, protože nelze určit komu a v jakém poměru by měl být zajištěný zůstatek finančních prostředků rozdělen. Toto rozhodnutí nemůže v přípravném řízení učinit policejní orgán, a proto k rozhodování o takových otázkách jsou zásadně povolány soudy v občanském soudním řízení. Vzhledem k výše uvedenému policejní orgán rozhodl o uložení věci do úschovy soudu podle § 81a ve spojení s § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu“ 14. Z obsahu listin, které jsou součástí spisu zdejšího soudu sp. zn. 13 Sd 5/2021, soud zjistil následující: Ze sdělení zdejšího soudu ze dne 20. 5. 2021 (č. l. 14) a ze dne 28. 6. 2021 (č. l. 31) soud zjistil, že zdejší soud potvrdil, že ve věci soudní úschovy dle § 80 odst. 1, věta třetí tr. ř. byly do úschovy soudu přijaty pod sp. zn 13 Sd 5/2021 finanční prostředky, které byly dle zajištěny dle usnesení policejního orgánu Policie ČR, Krajské ředitelství policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie a vyšetřování, Odbor hospodářské kriminality, 4. oddělení, ze dne 21. 1. 2021, č.j. KRPA-419654-606/TČ-2017-000094-HOR. Ze žádosti o vydání peněžních prostředků ze dne 9. 7 [číslo] soud zjistil, že o vydání peněžních prostředků ve výši 90 000 EUR požádal [jméno] [příjmení], [datum narození], který na účet č. ú. 21 [bankovní účet] poslal tuto částku, přičemž se stal obětí trestného činu neznámého pachatele, současně řádně a včas uplatnil nárok na náhradu škody v trestním řízení KRPA [číslo] a je v trestním řízení veden jako poškozený. Ze žádosti o vydání peněžních prostředků ze dne 12. 7. 2021 soud zjistil, že o vydání peněžních prostředků ve výši 4 500 EUR požádal [jméno] [příjmení], [datum narození], který na účet č. ú. 21 [bankovní účet] poslal tuto částku, přičemž se stal obětí trestného činu neznámého pachatele, současně řádně a včas uplatnil nárok na náhradu škody v trestním řízení KRPA [číslo] a je v trestním řízení veden jako poškozený. Ze žádosti o vydání peněžních prostředků ze dne 12. 7 2021 soud zjistil, že o vydání peněžních prostředků ve výši 17 000 EUR požádali Ermanno Cavagnini, [datum narození] a [jméno] [příjmení], [datum narození], kteří na účet č. ú. 21 [bankovní účet] poslali tuto částku, přičemž se stali obětí trestného činu neznámého pachatele, současně řádně a včas uplatnili nárok na náhradu škody v trestním řízení KRPA [číslo] a jsou v trestním řízení vedeni jako poškozený. Ze žádosti o vydání peněžních prostředků (mimo jiné) ve výši 254 469,19 EUR ze dne 5. 8. 2021 soud zjistil, že žalobce požádal mimo jiné o vydání částky 254 469,19 EUR ze soudní úschovy, žádost odůvodnil tím, že je výlučným vlastníkem mimo jiné účtu vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and Slovakia, č. ú. 21 [bankovní účet] vedeném v EUR, přičemž bylo rozhodnuto policejním orgánem, že peněžní prostředky na tomto účtu ve výši 254 469,19 EUR byly uloženy do úschovy soudu na účet č. ú. [číslo]. Žalobkyně dovozuje, že jako jediný vlastník bankovního účtu 0 [bankovní účet] je také jediným a výlučným oprávněným vlastníkem předmětných finančních prostředků (resp. odpovídající pohledávky v hodnotě peněžních prostředků na bankovním účtu za bankovní institucí, která tento účet vede). Žalobce současně požádal o vydání peněžních prostředků ve výši 544 757,47 EUR, 389 010 USD, 40 574,21 GBP a 221 013,69 CZK. Z tabulky s názvem„ poškození“ vypracované policejním orgánem soud zjistil, že mezi poškozenými, které vede policejní orgán, je uveden žalovaný [celé jméno žalovaného]. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 Sd 5/2021-200 soud zjistil, že bylo vydáno usnesení, kterým byly vyzvány osoby, která si mohou činit nárok na předmět úschovy, nechť ve lhůtě 60-ti dnů od doručení této výzvy písemně sdělí, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy osobám specifikovaným pod body 1-5 odůvodnění, které uplatnily nárok na jeho vydání. [příjmení] byly vyzvány ke sdělení prostřednictvím poštovních služeb či elektronicky se zaručeným elektronickým podpisem. Z odůvodnění usnesení vyplývá, že se měly osoby identifikované výrokem I. vyjádřit, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy osobám, které dosud v řízení o úschovách uplatnily nárok na vydání předmětu úschovy, a to 1) B2G s. r. o., 2) [právnická osoba], 3) [právnická osoba], 4) [právnická osoba], 5) [jméno] [jméno] [příjmení], 6) [jméno] [příjmení], 7) Ermanno Cavagnini, 8) [jméno] [příjmení], 9) [jméno] [příjmení]. Z referátu ze dne 29. 11. 2021 (č. l. 236) soud zjistil, že uvedené usnesení nebylo doručováno žalovanému. Z návrhu na vydání předmětu úschovy ve výši 29 000 EUR ze dne 4. 11. 2021 soud zjistil, že o vydání peněžních prostředků požádal [jméno] [příjmení], [datum narození]. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 11. 2021 č. j. 13 Sd 5/2021-280 soud zjistil, že soud vyzval příjemce [název žalobkyně], aby ve lhůtě 15 dnů od doručení usnesení podal soudu vyjádření, zda souhlasí s vydáním peněžních prostředků z úschovy soudu přihlašovatelům: 1. [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], 2. [jméno] [příjmení], [datum narození], 3. [anonymizována dvě slova], [datum narození] a 4. [jméno] [příjmení], [datum narození], 5. [jméno] [příjmení], [datum narození], 6. [jméno] [příjmení], [datum narození], 7. [jméno] [příjmení], [datum narození], 8. [jméno] [příjmení], [datum narození], 9. [jméno] de [příjmení] a 10. [jméno] de [příjmení]. Z vyjádření k výzvě soudu – nesouhlasu s vydáním peněžních prostředků ze dne 6. 12. 2021 soud zjistil, že příjemce – žalobce [název žalobkyně] vyjádřil nesouhlas s vydáním peněžních prostředků všem přihlašovatelům. Ze žádosti o vydání předmětu úschovy ze dne 8. 12. 2021 soud zjistil, že další žádost o vydání peněžních prostředků ze soudní úschovy podal [jméno] [příjmení] [příjmení], s tím, že se stal obětí trestného činu neznámého pachatele v souvislosti s převodem finančních prostředků ve výši 128 730 EUR převedeném mimo jiné na bankovní účet č. ú. [bankovní účet], přičemž dne 23. 5. 2018 podal trestní oznámení proti neznámému pachateli a v trestním řízení KRPA [číslo] je veden jako poškozený. Z výzvy zdejšího soudu ze dne 11. 4. 2022 adresované Policii ČR, Služba kriminální policie a vyšetřování (č. l. 518) soud zjistil, že zdejší úschovní soud vyzval policejní orgán provádějící vyšetřování, aby řádně označil poškozené, a uvedl, zda byly tyto osoby poučeny dle § 80 odst. 1 věta třetí t. ř. Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 21. 4. 2022, č. j. 13 Sd 5/2021-540 soud zjistil, že úschovní soud vyzval osoby, které si mohou činit nárok na předmět úschovy, nechť ve lhůtě 60 dnů od doručení této výzvy sdělí, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy osobám specifikovaným pod bodem 1-6 odůvodnění (nikoliv žalobci), konkrétně: [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], [právnická osoba], [příjmení] [příjmení], [datum narození], [jméno] [příjmení], [datum narození], [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození]. Dále soud tímto usnesením, výrokem II. vyzval účastníky řízení o úschově vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. 13 Sd 5/2021, aby své právo k věci uložené do úschovy soudu uplatnili samostatnou žalobou v řízení ve věcech občanskoprávních dle části třetí o. s. ř. Dle referátu z 26. 5. 2022 toto usnesení bylo doručováno žalovanému s překladem do anglického jazyka. Z usnesení úschovního soudu ze dne 12. 8. 2022, č. j. 13 Sd 5/2021-682 a z usnesení Městského soudu v Praze ze dne 20. 9. 2022, č. j. 29 Co 319/2022-707 soud zjistil, že odvolací soud vyslovil právní názor týkající se okruhu účastníků:„ Okruh účastníků řízení (tj. příjemce a přihlašovatelů) je u každé jednotlivé složené částky (resp. několika složených částek uložených společně na jediném bankovním účtu) jiný, a teprve po zjištění příjemce a přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce (částkám uloženým společně na jediném bankovním účtu) lze říci, souhlasu kterých osob je třeba k vydání jednotlivých částek (či jejich částí) žadatelům o ně. Teprve po zjištění příjemce a přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce je také možné (dotčené) účastníky vyzývat ke sdělení, zda souhlasí s vydáním jednotlivé složené částky z úschovy (její části) konkrétním žadatelům, a v případě nesouhlasu žadatele poučovat o možnosti uplatnit svá práva žalobou na nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. Nevědí-li jednotliví účastníci, proč je třeba jejich souhlasu s vydáním konkrétní úschovy jiné osobě, těžko mohou informovaný souhlas dát. Nevědí-li jednotliví žadatelé, souhlas jakého dalšího účastníka k vydání jimi požadovaných částek je třeba, není ani možné, aby podávali žaloby na nahrazení souhlasu. Soudu I. stupně zřejmě nezbyde, než znovu vyžádat od policejního orgánu doplňující sdělení, z něhož ve vztahu ke každé složené částce vyplyne majitel účtu, na němž byla částka uložena, a osoba či osoby, které si na částku (její část) činí nárok (poškození, kteří před zajištěním finančních prostředků na účtu na účet zaslali finanční prostředky a s nimiž policejní orgán komunikoval). Do okruhu přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce zahrne soud I. stupně i osoby, které nároky na konkrétní složené částky uplatnili v řízení před soudem.“ Z výzvy ze dne 6. 10. 2022 (č. l. 718) soud zjistil, že úschovní soud vyžádal od policejního orgánu podání přesného označení účastníků, z něhož ke každé složené částce vyplyne majitel účtu, na němž byla částka uložena, a osoba či osoby, které si na částku (její část) činí nárok (poškození, kteří před zajištěním finančních prostředků na účtu na účet zaslali finanční prostředky a s nimiž policejní orgán komunikoval). Z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 10. 2022, č. j. 13 Sd 5/2021-727 soud zjistil, že úschovní soud vyzval osoby, které si činí nárok na vydání finančních prostředků ze soudní úschovy, aby se vyjádřili, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy přihlašovateli 1) [jméno] [příjmení], [datum narození], 2) [jméno] di Mulo, [datum narození], 3) [jméno] [příjmení], [datum narození], 4) [jméno] [příjmení], [datum narození]. Současně opakovaně účastníky řízení o úschově vedené ve věci 13 Sd 5/2021 vyzval, aby své právo k věci uložené do úschovy zdejšího soudu uplatnili samostatnou žalobou v řízení ve věcech občanskoprávních. Z výzvy úschovního soudu ze dne 8. 11. 2022 (č. l. 750) vyplývá, že úschovní soud vyzval policejní orgán ke konečnému a přesnému označení všech účastníků řízení. Z tabulky vyplněné policejním orgánem vyplývá, že na účet č. [bankovní účet], na kterém byly zajištěny peněžní prostředky ve výši 254 469,19 EUR, zaslali peněžní prostředky: 1) [jméno] [příjmení] [jméno] – celkem 167 500 Eur, 2) [celé jméno žalovaného] – 20 000 EUR, 3) Yoken Shabo 24 600 EUR, 4) Andonio Marletta- 50 000 EUR, 5) [jméno] [příjmení] 15 000 EUR, 6) [jméno] [příjmení] [jméno] [příjmení] 2 500 EUR, 7) [jméno] [jméno] [příjmení] [jméno] 100 000 EUR, 8) [jméno] [příjmení] 20 250 EUR, 9) [jméno] [příjmení] 6 000 EUR, 10) Ignazio Foschiaro- 7 000 EUR, 11) [jméno] [příjmení] – 90 000 EUR, 12) [jméno] [příjmení] – 61 000 EUR, 13) Manlio Lucatelli – 2 000 EUR, 14) Manuella De Baerdemaker – 10 000 EUR, 15) [příjmení] [příjmení] – 7 000 EUR, 16) [jméno] [příjmení] – 20 000 EUR, 17) Gioavnni Poletti – 4 500 EUR, 18) Ermanno Cavagnini a [jméno] [příjmení] – 17 000 EUR, 19) [jméno] [příjmení] 9750 EUR, 20) [jméno] [jméno] – 20 000 EUR, 21) [jméno] [příjmení] – 4 300 EUR a ostatní plátci identifikovaní svými bankovními účty. Součet částek vysoce převyšuje peněžní prostředky zajištěné na účtu č. ú. 21 [bankovní účet] (zajištěno bylo 254 469,19 EUR). Ze sdělení policie ČR ze dne 31. 10. 2022 soud zjistil, že policejní orgán sdělil, že v průběhu trestního řízení byly zaevidovány nároky na náhradu škody, mezi kterými není uveden žalovaný. Policejní orgán dále uvedl, že„ ve věci uplatnění nároku na náhradu škody bylo policejním orgánem dále komunikováno s [celé jméno žalovaného], částka 20 000 EUR převedená na účet č. [bankovní účet]“ Z usnesení úschovního soudu ze dne 1. 3. 2023, č. j. 13 Sd 5/2021-836 soud zjistil, že úschovní soud rozhodl, že peněžní prostředky složené do úschovy Obvodního soudu pro Prahu 3, sp. zn. 13 Sd 5/2021 se příjemcům 1, 2, 3 nevydávají. V odůvodnění úschovní soud rozepsal, že„ Soud podává, že orgánem činným v trestním řízení nebyly ani k datu vydání tohoto rozhodnutí s konečnou platností identifikovány osoby, které si na věc činí nárok (§ 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu) ani objem konkrétních finančních prostředků, na něž by si takovéto jednotlivé osoby mohly činit nárok. V řízení o soudní úschově byly dosud uplatněny nároky na vydání finančních prostředků jakožto příjemci všemi společnostmi, které jsou vedeny jako majitelé účtů, z nichž byly policejním orgánem zajištěny finanční prostředky: 1) [název žalobkyně], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně] (č.l. 117) 2) [právnická osoba], [IČO], sídlem [adresa žalobkyně] (č.l. 108) 3) [právnická osoba], IČ [číslo], sídlem [adresa žalobkyně] (č.l. 99) 4) [právnická osoba], sídlem [adresa] (č.l. 91) 5) [jméno] [příjmení] [jméno], [datum narození], bytem [adresa], [příjmení] [jméno], [číslo] [příjmení] Julian’s, Malta (č.l. 24). Uvedení příjemci uplatnili těmito žádostmi nárok na vydání všech finančních prostředků zajištěných na účtech, k nimž jsou vedeni jako majitelé. Kromě majitelů účtů uplatnili dosud nárok na vydání finančních prostředků z úschovy soudu následující přihlašovatelé: [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (FI), [ulice] republika (90 000 EUR – č.l. 51), 2) [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], Španělské království (128 730 EUR – č.l. 360), 3) [příjmení] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], Švédsko (89 214 EUR – č.l. 378), 4) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [PSČ] Viagrande (CT), [ulice] republika (50 000 EUR – č.l. 493, 722), 5) [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], FI, [příjmení] [jméno], [číslo] [příjmení] Julian’s, Maltská republika (1 649 514,96 EUR – č.l. 24), 6) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (BG), [ulice] republika (4 500 EUR – č.l. 34, 7) Ermano Cavagnini, [datum narození], a [jméno] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa], [ulice] republika (17 000 EUR – č.l. 41), 8) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa] (VR), [ulice] republika (61 000 EUR – č.l. 67), 9) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], [ulice] republika (20 250 EUR – č.l. 231), 10) [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení], [datum narození], a [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení], [datum narození], oba bytem [adresa], [příjmení] [příjmení], Southampton, Hants SO32 2LN, [příjmení] [jméno] (502 000 GBP – č.l. 262, 424, 533), 11) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], Švýcarská konfederace (32 000 USD, č.l. 653), 12) [jméno] di Mulo, [datum narození] [adresa] (CT) [ulice] republika (5 000 EUR – č.l. 565), 13) [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem [adresa], Swolgen, Nizozemské království (40 000 EUR – č.l. 642), 14) [jméno] [příjmení], nar. bytem [adresa], Německo (20 000 EUR – č.l. 832). Dále byl soud dne 23. 2. 2023 informován o převzetí právního zastoupení dalších přicházejících přihlašovatelů: Manuella De Baerdemaker, [datum narození], bytem [adresa] (15 000 GBP), a [jméno] [jméno] [příjmení], [datum narození], bytem The Old Plough, Plough LaneBramshill, [příjmení], RG27 ORF, VK (10 000 EUR) s tím, že budou podány žádosti o vydání. Kromě osob specifikovaných pod body 4. až 6. soud dále ve spise eviduje žádosti osob a) [jméno] [příjmení] [příjmení] (č.l. 208) – tato osoba není dosud uvedena v žádném rozdělovníku ani jiném sdělení PČR b) [jméno] [příjmení] (č.l. 228) – tato osoba sice je orgánem PČR uváděna jako případný přihlašovatel, ale není uvedena jako složitel částky na účty specifikované v bodě 1. c) [jméno] [příjmení]. [příjmení] (č.l. 596) - tato osoba není dosud uvedena v žádném rozdělovníku ani jiném sdělení PČR. Žádosti specifikované v bodě 7. byly navíc soudu doručeny elektronicky (e-mailem), bez ověřeného elektronického podpisu, a nebyly ve lhůtě 3 dnů doplněny, soud proto v souladu s ust. § 42 odst. 2 o. s. ř. k uvedeným podáním nepřihlíží. Z dosud získaných vyjádření účastníků (č. l. 315, 320, 325, 330, 458, 466, 531, 540, 606, 612, 615, 618, 621, 633, 638, 747, 759) se podává, že souhlas všech dosud v úvahu přicházejících osob, respektive osob, které se na základě (průběžně doplňovaných) sdělení policie podařilo zatím kontaktovat, s vydáním finančních prostředků v návaznosti na přecházející žádosti o vydání z úschovy nebyl udělen či byl udělen pouze selektivně (a to výhradně v okruhu přihlašovatelů specifikovaných v bodě 5.), příp. takovýto postup byl přímo odmítnut příjemci uvedenými pod bodem 4., kteří si finanční prostředky nárokovali jako celek. V řízení je prakticky neřešitelnou komplikací, že ze strany PČR je identifikace v úvahu přicházejících přihlašovatelů nejen od počátku neúplná a neurčitá, ale z doplňujících sdělení rovněž vyplývá, že orgánem PČR jsou kontaktovány stále další osoby. Za situace, kdy soud výše předestřel, že orgány činnými v trestním řízení nadále probíhá proces identifikace případných poškozených osob, aniž by toto zjišťování bylo uzavřeno, nelze postavit najisto okruh účastníků řízení o soudní úschově, a již vůbec ne ve vztahu k jejím jednotlivým částem. Třebaže úvaha, že okruh účastníků bude vymezen jednotlivými účty, má logiku a nepochybně by takovýto krok výrazně zpřehlednil procesní situaci, soud není schopen daný pokyn realizovat, aniž by vyloučil možnost, že budou upřena procesní práva poškozených, kteří sice plnili na účel označovaný PČR jako trestně postižitelné jednání, avšak s jejich platbami bylo následně disponováno, popř. účty byly zrušeny, či poškozených, kteří teprve jsou či budou vyrozuměni o svých právech a jejichž žádosti by tak byly podány opožděně. Jestliže pak soud v souladu s pokynem Městského soudu v Praze zahrne do okruhu účastníků na straně přihlašovatelů rovněž osoby prokazatelně poškozené, které uplatnily návrhem podaným úschovnímu soudu (v souladu s poučením a vyrozuměním PČR) nárok na vydání peněžních prostředků z úschovy soudu, třebaže tyto osoby orgánem PČR nejsou uvedeny v tabulce jako osoby, které složily finanční prostředky na následně Policií ČR zajištěné účty, a přitom bude posuzovat okruh účastníků a uplatněný nárok výhradně v návaznosti na jednotlivé účty, dojde k situaci, která se nutně jeví jako nespravedlivá. Soud předesílá, že předmětem úschovy jsou finanční prostředky, tedy sice movité věci, ovšem věci zaměnitelné. Jak zmíněno v posledním odstavci bodu 1., i sám orgán PČR konstatoval, že objem finančních prostředků nárokovaných v úvahu přicházejícími přihlašovateli převyšuje objem finančních prostředků na účtech zajištěných. Tento rozpor je logicky vysvětlitelný – s prostředky na účtech i se samotnými účty totiž bylo jejich majiteli průběžně disponováno. Pokud soud vymezí okruh účastníků řízení toliko ve vztahu k zajištěným účtům, třebaže vznesené nároky osob tomuto kritériu nepodléhajících co do finančních prostředků jako takových jsou dle sdělení PČR po právu, vyloučí možnost uspokojení nároku takovéhoto přihlašovatele – byť by byl v soudním spise řádně evidován jako přihlašovatel, nelze jej procesně podřadit pod žádný okruh účastníků, jimž přísluší vzájemně udělit/neudělit souhlas s vydáním (části) úschovy a tudíž je mu upřeno i právo domáhat se svého nároku občanskoprávní žalobou. Řízení o úschově není řízením o náhradě škody (jak si mylně vykládají jeho smysl přihlašovatelé [jméno] [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [příjmení] [příjmení] (viz č.l. 424, 533 spisu) a je řízením nesporným. Pro účely zákonného postupu ve věci je samozřejmě nezbytné vymezit okruh účastníků, ovšem v důsledku průběžně modifikovaných sdělení orgánů PČR a zejména v důsledku nedostatečné či žádné identifikace případných přihlašovatelů (jejichž existenci má přitom PČR za prokázanou bankovními účty) je snaha s konečnou platností vymezit okruh účastníků řízení zatím bezvýsledná. Jak uvedeno výše, soud vyžádal od policejního orgánu doplňující sdělení (tabulka), z něhož ve vztahu ke každé složené částce byl sice postaven najisto majitel účtu, na němž byla částka uložena, ovšem stále nebyly s konečnou platností identifikovány osoby, které si na částku (její část) činí nárok (poškození), kteří před zajištěním finančních prostředků na účtu na účet zaslali finanční prostředky a s nimiž policejní orgán komunikoval. Do okruhu přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce pak bylo úschovnímu soudu uloženo, nechť zahrne do okruhu účastníků i osoby, které nároky na konkrétní složené částky uplatnili v řízení před soudem. Soud výše vyložil, že v důsledku postupu Policie ČR pokládá za nepřiléhavé vyčlenit okruhy účastníků v návaznosti na jeden každý konkrétní účet specifikovaný v bodě 1. Jakkoli účelem řízení o úschovách není dbát spravedlivého uspokojení vznášených nároků z titulu poškozených osob (k tomu je v řízení trestním určeno řízení adhezní, popř. je nutné domáhat se nároku samostatnou žalobou v řízení občanskoprávním), jeví se jako svévolný postup, pokud uplatnění nároku v řízení o úschovách by bylo umožněno pouze osobám, které měly to„ štěstí“, že vložily finanční prostředky na účet, jenž nebyl následně zrušen či s ním disponováno – viz bod 19. – [příjmení] [příjmení] - a rovněž že vznesené nároky nepřevyšují zůstatek na daném účtu. Ostatně i Městský soud v Praze ve svém usnesení zdůraznil, že předmětem úschovy nejsou účty, nýbrž finanční prostředky – tedy věci zaměnitelné. Již nyní je zřejmé, že existují přihlašovatelé, které orgány PČR řádně identifikovaly jako osoby poškozené, ale které by za předpokladu rozčlenění podle účtů nebylo možné přiřadit k žádnému okruhu, třebaže by v souladu s pokynem odvolacího soudu byli vedeni jako řádní účastníci řízení – ovšem vzhledem k „ bezprizornosti“ bez procesní možnosti domáhat se svého nároku. V tomto kontextu soud rovněž připomíná, že dané trestní řízení je vedeno pod jednou spisovou značkou, tedy lze usuzovat, že mezi majiteli účtů policie shledává vzájemnou provázanost. Pokud tedy soud vyčlení okruhy účastníků toliko ve vztahu k jednomu každému účtu, docílí situace, kdy poškozeným, kteří plnili na jiný účet, nicméně prokazatelně na stejný podvodný účel a stejným osobám (tj. majitelům účtů – příjemcům), bude znemožněno se nároku v řízení o úschově domáhat (přitom ovšem všichni poškození byli orgány PČR shodně poučeni a odkázáni na řízení o úschově). Pokud pak úschovní soud předjímá exkurz do následných řízení občanskoprávních, je zjevné, že pro rozhodování ve vztahu k přihlašovatelům, jejichž nároky v součtu převyšují zůstatek na účtu (typicky položka [číslo], viz bod 13.) pak dojde k tomu, že (protože nelze nároky uspokojit poměrně) není dáno zákonné kritérium pro řešení této situace - budou upřednostněni přihlašovatelé, kteří uplatnili svůj nárok dříve? Přitom jestliže PČR stále průběžně vyrozumívá nově přicházející přihlašovatele o jejich právech, nelze takovéto přednostní uspokojování akceptovat. Soud má za to, že daný postup by mohl být označen za upření práva na spravedlivý proces.“ Z úřední činnosti soudu je známo, že proti tomuto usnesení bylo podáno odvolání příjemci a o tomto odvolání v době rozhodování soudu zdejšího dosud nebylo rozhodnuto. Z usnesení Policie ČR, Krajské ředitelství Policie ze dne 28. 4. 2023, č. j. KRPA-419654-874/TČ-2017-000094-CHL soud zjistil, že byla odložena dle ustanovení § 159a odst. 5 trestního řádu trestní věc podezření ze spáchání trestných činů 1. podvod dle § 209 odst. 1, 5 písm. a) trestního zákoníku ve znění pozdějších předpisů, 2. legalizace výnosů z trestné činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku ve znění platném a účinném do 31. ledna 2019, spáchaných ve spolupachatelství, podle § 23 trestního zákoníku, dílem dokonaných, dílem ve stadiu pokus, § 21 odst. 1 trestního zákoníku, neboť se nepodařilo zjistit skutečnosti, opravňující zahájit trestní stíhání; II. dále byla odložena dle § 159a odstavec 1 trestního řádu trestní věc přečinu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a) trestního zákoníku, dílem dokonaný a dílem ve stádiu pokusu podle § 21 odst. 1 trestního zákoníku, neboť ve věci nejde o podezření z trestného činu a není na místě věc vyřídit jinak. Z odůvodnění mimo jiné vyplývá, že„ dne 30. 1. 2018 byl FAÚ pod č.j. FA [číslo] 2018 [číslo] podán policejnímu orgánu dodatek [číslo] k trestnímu oznámení z 5. 6. 2017, ve kterém úřad oznamuje, že dne 23. 1. 2018 obdržel oznámení od banky [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], ze kterého vyplývá, že [právnická osoba] s.r.o. se k reklamovaným platbám uvedeným v dodatku [číslo] dosud nevyjádřila. Dále banka sdělila, že na účet č. [bankovní účet] vedený v EUR byly dne 8. 12. 2017 připsány další dvě podvodné platby ze zahraničí v celkové výši 20 000,00 EUR, 15 000,00 EUR a 5 000,00 EUR z účtu IBAN [bankovní účet], majitele [celé jméno žalovaného]. K platbám je přiložena kopie trestního oznámení podaného ve Španělsku. Obsahem oznámení číslo 2018 [číslo] z 8. ledna 2018 je, že oznamovatel provedl na webové stránce [webová adresa] banky Capital Markets Banc (CMB), podle Facebooku se sídlem na adrese [adresa], [číslo] [příjmení] [příjmení], Londýn, EC4M 73N, [příjmení] [jméno], webová stránka [webová adresa], sedm investic, dne 7. 12. 2017 ve výši 5 000,00 EUR a 15 000,00 EUR, dne 8. 12. 2017 ve výši 10 000,00 EUR, dne 11. 12. 2017 ve výši 1 270,77 EUR, dne 12. 12. 2017 ve výši 6 809,09 EUR, dne 14. 12. 2017 ve výši 2 000,00 EUR a dne 15. 12. 2017 ve výši 2 000,01 EUR Celkem investoval 42 079,87 EUR, část na účet v eurech [číslo] a část na účet v dolarech. Dne 8. 1. 2017 účet vykazoval celkem 51 616,49 EUR, to je zisk 9 536,62 EUR, účet v USD byl ve ztrátě 12 000,00 USD, skoro vše, co investoval. V CMB jednal přes Whats App s brokerem [jméno] [příjmení], který spravoval jeho investice. Dne 8. 1. 2018 telefonicky kontaktoval pana [příjmení] a oznámil mu, že chce investované peníze vybrat. Ten mu sdělil, že nejprve musí uhradit poplatky okolo 11 000,00 EUR a po úhradě může být operace realizována 12. 1. 2017. Oznamovatel již dříve žádal pana [příjmení] o vrácení části vložených peněz a ten mu řekl, že musí podat elektronickou žádost, podal již dvě žádosti a bez výsledku. Na každé straně oznámení je otisk razítka policie a podpisy oznamovatele a policisty, který oznámení přijímal. Dne 2. února 2018 rozhodl policejní orgán Policie České republiky, Obvodní ředitelství policie [obec] III, Služba kriminální policie a vyšetřování, odbor hospodářské kriminality, 3. oddělení po předchozím souhlasu státního zástupce Obvodního státního zastupitelství pro [část Prahy] dne 2. února 2018, č. j. 2 ZN 3160/2017-18 usnesením podle ustanovení § 79a odst. 1 trestního řádu č.j. KRPA-419654-14/TČ 2017-001393 o zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu číslo [bankovní účet] vedeném [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], pro [právnická osoba], s.r.o. [IČO] se sídlem [adresa žalobkyně], až do výše 187 500,00 EUR. Dne 17. 4. 2018 byl FAÚ pod č.j. FA [číslo] 2018 [číslo] podán policejnímu orgánu dodatek [číslo] k trestnímu oznámení z 5. 6. 2017, ve kterém úřad oznamuje, že dne 10. 04. 2018 obdržel oznámení od banky [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], že bylo v období od 15. 9. 2017 do 22. 12. 2017 detekováno dalších 8 zahraničních plateb připsaných na účet č. [bankovní účet] vedený v EUR pro [právnická osoba], s.r.o., které byly následně reklamovány jako podvodné, dne 15. 9. 2017 ve výši 2 000,00 EUR z účtu IBAN [bankovní účet], dne 6. 10. 2017 ve výši 4 500,00 EUR z účtu IBAN [bankovní účet], dne 30. 10. 2017 ve výši 9 000,00 EUR z účtu IBAN [bankovní účet], dne 3. 11. 2017 ve výši 240,00 EUR z účtu IBAN [bankovní účet], dne 15. 11. 2017 ve výši 10 000,00 EUR z účtu IBAN [bankovní účet], dne 7. 12. 2017 ve výši 5 000,00 EUR z účtu IBAN [bankovní účet] dne 14. 12. 2017 ve výši 381,03 EUR z účtu č. [bankovní účet], dne 22. 12. 2017 ve výši 14 419,41 EUR z účtu osoby [příjmení] [příjmení] [příjmení]. Na bankovních účtech [právnická osoba], s. r. o., číslo [bankovní účet] (EUR), číslo [bankovní účet] (GBP) a číslo [bankovní účet] (USD) vedených bankou [právnická osoba], dochází k obdobným finančním transakcím, jež byly oznamovány s ohledem na bankovní účty [právnická osoba], s.r.o., vedené v jiných bankách v ČR. Také banka [právnická osoba], průběžně eviduje stížnosti od zahraničních bank na transakce, kterými dochází k převodům peněžních prostředků získaných trestnou činností. Z výše uvedených skutečností vyplývá důvodné podezření, že prostřednictvím [právnická osoba], s.r.o. a jejich bankovních účtů jsou shromažďovány a následně legalizovány peněžní prostředky získané trestnou činností v zahraniční (investiční podvody). Vzhledem k četnosti reklamací i trestních oznámení podaných v zahraničí na transakce realizované přes bankovní účty této společnosti, lze důvodně předpokládat, že uvedená společnost se prostřednictvím svých bankovních účtů podílí na legalizaci výnosů z trestné činnosti a výnosy z trestné činnosti jsou hlavním zdrojem příjmů (str. 114 usnesení). Prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce bylo policejní organizací Interpol zjištěno, že poškozený [příjmení] [příjmení] [příjmení] [jméno] podal 8. 1. 2018 trestní oznámení u [příjmení] [jméno] v Alsasua, [příjmení], pod č. j. 2018-003512-00000006 pro podezření z podvodu. Jmenovaný zaslal několik investičních plateb přes Internet osobě, kterou zná pouze jako [jméno] [příjmení], který měl tyto investiční platby zhodnotit. Když chtěl [příjmení] peníze vrátit, [jméno] [příjmení] mu sdělil, že bylo nutné zaplatit finanční clo a odmítl peníze vrátit. Investování prováděl na internetových stránkách Capital [příjmení] [příjmení] [webová adresa]. Tímto způsobem přišel o částku 42 079,87 EUR. Zpráva byla následně doplněna o sdělení, že poškozený s makléřem jednal pouze přes whatsapp a e-mailovou adresu [email]. Některé peněžní převody byly uskutečněny na český účet IBAN [bankovní účet] a některé na německý účet IBAN DE [číslo] (str. 208 usnesení). Policejní orgán uzavřel, že prostředky zajištěné na bankovních účtech společností [právnická osoba], [IČO], B2G, s.r.o. [IČO], [právnická osoba], [IČO], [právnická osoba], registrační [číslo] [právnická osoba] MANAGEMENT LTD registrační [číslo] fyzické osoby [jméno] [jméno] [příjmení] jsou výnosem z trestné činnosti a protože skutečně zajištěné peněžní prostředky nedosahují výše předpokládaných nároků poškozených, rozhodl podle § 81 a za použití § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu o uložení peněžních prostředků zajištěných na bankovních účtech společnosti uvedených společností u bank [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], [právnická osoba], Oberbank AG pobočka Česká republika, [právnická osoba], [právnická osoba] a [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] u Obvodního soudu pro Prahu 3. Po realizaci uložení zajištěných peněžních prostředků u Obvodního soudu pro Prahu 3 rozhodl policejní orgán po předchozím souhlasu státního zástupce o zrušení všech zajištění, která nařídil v této trestní věci (213. strana usnesení). Provedeným šetřením bylo zjištěno, že zájemci o zhodnocení peněžních prostředků jejich investováním v systému Forex byli na základu projeveného zájmu podníceného reklamou v internetu telefonicky oslovováni různými osobami, vydávajícími se za finanční poradce a brokery, s nabídkou výhodného zhodnocení peněžních prostředků obchodováním v systému Forex, peněžní prostředky určené k obchodu měly být podle pokynů těchto osob zasílány na investiční účet zájemce buď prostřednictvím plateb platebními kartami, nebo plateb na různé bankovní účty, kromě jiných i bankovní účty vedené různými bankami pro [právnická osoba] s.r.o., [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] MANAGEMENT LIMITED. Investorům bylo na tzv. investičních účtech, ke kterým měli přístup prostřednictvím internetu, následně předstíraně ukazováno, jak se vyvíjí jejich vklady, jak probíhají obchody a jak jsou jejich prostředky zhodnocovány a pokud požádali o vyplacení vkladů, tyto jim nebyly vyplaceny, případně jim byly vyplaceny pouze malé dílčí platby, aby tak poškození byli motivováni k dalším převodům svých peněžních prostředků na jim sdělené bankovní účty jako další investice. Pokud investor požádal o výplatu svého vkladu nebo celého výnosu, byl žádán o zaplacení poplatků souvisejících v převodem, daně, nebo byla výplata oddalována s odkazem na technické problémy, případně došlo ke změně stavu účtu z kladného na záporný zůstatek, aniž by investor byl přihlášen k účtu, případně na účtech byly prováděny neautorizované transakce s negativním vlivem na zůstatek účtu. Vždy následovalo ukončení komunikace s investorem a zrušení komunikačních kanálů, nedostupnost telefonních čísel a e-mailů. Toto vyplývá z výše popsaných trestních oznámení poškozených například [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], ManlioLucatelli, [jméno] [příjmení] [příjmení], [jméno] [jméno] [příjmení] [příjmení] nebo [jméno] [příjmení], z žádostí o provedení storna příchozích plateb doručených jednotlivým bankám a ze skutečností zjištěným prostřednictvím mezinárodní policejní spolupráce. Policejní orgán má za to, že bylo prokázáno, že neznámými osobami, vydávajícími se za finanční poradce, obchodníky byli poškození za pomoci nepravdivých údajů slibujících a ukazujících zisky z investic, ať již verbálně, telefonickými hovory, nebo vizuálně, předváděním vývoje zisku z jejich investic na obchodních účtech, na základě kterých poškození prováděli bankovní převody na bankovní účty určené těmito osobami, přičemž úmyslem těchto osob nebylo zajistit pro poškozené možnost zhodnocení jimi převáděných finančních prostředků a jejich vrácení včetně tohoto zhodnocení, ale ku škodě těchto poškozených použití těchto finančních prostředků pro vlastní potřebu, při tom k části dílčích útoků nedošlo ke způsobení škodlivého následku, protože nezávisle na vůli pachatelů byly některé platby poškozenými označeny za podvodné a byly vyžádány zpět, ať již z vůle plátců, nebo na základu dotazů bank příjemce, které tyto platby z opatrnosti před připsáním na účet příjemce prověřovaly, což v případě, že ještě peněžní prostředky nebyly připsány na bankovní účet příjemce, banky učinily. Jsou tak splněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu podvod, z části dokonaného, z části ve stadiu pokusu, úmyslné uvedení někoho v omyl za účelem svého obohacení, způsobením škody velkého rozsahu na cizím majetku, přičemž v části dílčích útoků ke způsobení následku spočívajícího ve vzniku škody na cizím majetku nedošlo nikoliv z vůle pachatelů. Tím, že různými osobami byly peněžní prostředky vylákány pod shodnou záminkou a dávány shodné pokyny k platbám, je splněn znak spolupachatelství, úmyslného společného jednání více osob. Jak výše uvedeno, dospěl policejní orgán k závěru, že peněžní prostředky připisované na bankovní účty [právnická osoba] s.r.o., [právnická osoba], [právnická osoba] a [právnická osoba] MANAGEMENT LIMITED byly získány trestnou činností neznámých osob v cizině. Zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že bankovní účty uvedené ve výrokové části tohoto usnesení byly použity k tomu, aby byl zastřen nebo podstatně ztížen nebo bylo znemožněno zjištění původu majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území v cizině a to osobou, která tím měla úmysl získat pro sebe nebo jiného majetkový prospěch velkého rozsahu, k tomu však v plném rozsahu nedošlo vzhledem k tomu, že část peněžních prostředků byla zajištěna orgány činnými v trestním řízení a část peněžních prostředků byla bankami vrácena zpět plátcům poté, co byly tyto platby reklamovány jako podvodné. Nebyly však zjištěny skutečnosti, které by dovolily zahájit trestní stíhání podle § 160 trestního řádu. Jsou tak splněny všechny znaky skutkové podstaty trestného činu legalizace výnosů z trestné činnosti podle § 216 odst. 1 písm. a), odst. 4 písm. c) trestního zákoníku ve znění platném a účinném do 31. ledna 2019, z části dokonaného, z části ve stadiu pokusu, přičemž v části dílčích útoků ke způsobení předpokládaného následku, získání majetkového prospěchu nedošlo nikoliv z vůle pachatelů.“ Dle sdělení žalovaného mu toto rozhodnutí bylo doručováno a toto usnesení napadl stížností, usnesení tedy dosud není pravomocné.

15. Z usnesení Ústavního soudu ČR sp. zn. II. US [číslo] ze dne (č. l. 80) soud zjistil, že byla odmítnuta ústavní stížnost mimo jiné žalobce jako stěžovatele proti usnesení Krajského ředitelství Policie hlavního města Prahy, Služby kriminální policie hl. m. [obec], odboru hospodářské kriminality, 4. oddělení, ze dne 21. 1. 2021, č.j. KRPA-419654-606/TČ-2017-000094-HOR (odůvodnění viz níže).

16. Soud zamítl návrh žalobce na doplnění dokazování o výzvu policejnímu orgánu, zda eviduje přihlášku pana [příjmení] [jméno] jakožto poškozeného s nárokem na vydání peněžních prostředků, neboť jednak byl tento důkazní návrh učiněn až po koncentraci řízení, která nastala uplynutím lhůty 30 dnů od konání jednání dne 30. 5. 2023 (žalobce důkazní návrh učinil při jednání dne 3. 8. 2023), jednak by ani tento důkaz nemohl zvrátit závěr soudu o nedůvodnosti žaloby, jak je níže vysvětleno.

17. Na základě výše uvedeného dokazování dospěl soud k následujícímu skutkovému závěru.

18. Žalobce jako obchodní korporace zřídil na základě smluv běžné účty specifikované ve výroku rozsudku u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba], [jméno] [příjmení] [příjmení], a.s, Komerční banky, [právnická osoba], Oberbank AG, [právnická osoba], [právnická osoba] Na účet u UnicreditBank Czech Republic and Slovakia, č. ú. 21 [bankovní účet] č. ú. zaslal dne 7. 12. 2007 žalovaný peněžní prostředky ve výši 20 000 EUR, které na účet byly připsány dne 8. 12. 2017. Majitelem tohoto účtu je žalobce. Finanční prostředky ve výši 254 469,19 EUR byly složeny do soudní úschovy na základě usnesení dne 21. 1. 2021, č. j. KRPA-419654-606/TČ-2017-000094-HOR dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu. Policejní orgán současně označil osoby, které na tento účet zasílaly finanční prostředky a jejichž výše převyšuje finanční prostředky zajištěné na tomto účtu. Usnesením Krajského ředitelství policie ze dne 28. 4. 2023, č. j. KRPA-419654-874/TČ-2017-000094-CHL byla dosud nepravomocně odložena trestní věc podezření ze spáchání trestných činů podvod dle § 209 odst. 1,5 písm. a) trestního zákoníku a legalizace výnosů z trestní činnosti dle § 216 odst. 1 písm. a) odst. 4 písm. c) trestního zákoníku. Žalovaný byl policejním orgánem v řízení identifikován jako osoba, se kterou bylo komunikováno ve věci náhrady škody; v řízení o úschovách vedeném pod sp. zn. 13 Sd 5/2021 žalovaný nárok na vydání peněžních prostředků neuplatnil. Žalovanému nebylo doručeno usnesení úschovního soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 Sd 5/2021-200, aby se vyjádřil, zda souhlasí s vydáním peněžních prostředků žalobci. V průběhu úschovního řízení jsou policejním orgánem nadále označovány další osoby, které uplatnily právo na vydání peněžních prostředků, resp. které sám policejní orgán označuje jako poškozené, aniž by blíže bylo uvedeno, zda tyto osoby řádně uplatnily nárok na náhradu škody jako osoby poškozené. Zdejší soud proto v usnesení ze dne 1. 3. 2023, č. j. 13 Sd 5/2021-836 uvedl, že nevydá peněžní prostředky přihlašovatelům (mimo jiné [název žalobkyně]), a v odůvodnění usnesení zdůvodnil, proč nepovažuje rozdělení účastníků ve věci úschovy dle účtů, na nichž byly finanční prostředky zajištěny, za spravedlivé. Odvolací řízení na podkladě odvolání proti tomuto usnesení dosud nebylo ukončeno a okruh účastníků v řízení o úschovách ve věci 13 Sd 5/2021 tak zůstává nadále nejasný.

19. Po právní stránce soud věc hodnotil následovně:

20. Dle § 79a odst. 1 zákona č. 141/1961 Sb., trestní řád (dále jen „trestní řád“) nasvědčují-li zjištěné skutečnosti tomu, že určitá věc je nástrojem trestné činnosti nebo výnosem z trestné činnosti, může předseda senátu a v přípravném řízení státní zástupce nebo policejní orgán rozhodnout o zajištění takové věci. Policejní orgán k takovému rozhodnutí potřebuje předchozí souhlas státního zástupce. Předchozího souhlasu státního zástupce není třeba v naléhavých případech, které nesnesou odkladu. Policejní orgán je v takovém případě povinen do 48 hodin své rozhodnutí předložit státnímu zástupci, který s ním buď vysloví souhlas, nebo je zruší. Proti rozhodnutí o zajištění je přípustná stížnost.

21. Dle ust. § 80 odst. 1 trestního řádu není-li věci, která byla vydána nebo odňata, k dalšímu řízení už třeba a nepřichází-li v úvahu její propadnutí nebo zabrání, vrátí se tomu, kdo ji vydal nebo komu byla odňata. Jestliže na ni uplatňuje právo osoba jiná, vydá se tomu, o jehož právu na věc není pochyb. Při pochybnostech se věc uloží do úschovy a osoba, která si na věc činí nárok, se upozorní, aby jej uplatnila v řízení ve věcech občanskoprávních. Byla-li věc v mezidobí prodána, s částkou za ni strženou se naloží obdobně podle věty první až třetí. Pokud osoba, která má na věc právo, ji přes opakovanou výzvu nepřevezme, bude věc prodána a částka za ni stržená bude uložena do úschovy soudu; věc bezcenná se zničí.

22. Dle § 81a trestního řádu na postup při vrácení nemovitých věcí a nehmotných věcí, které byly zajištěny podle § 79a a při dalším nakládání s nimi, jakož i na postup při vrácení náhradní hodnoty, která byla zajištěna podle § 79g, a při dalším nakládání s ní, se přiměřeně užijí § 80 a 81.

23. Dle § 290 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních (dále jen „z. ř. s.) u soudu lze složit do úschovy peníze, cenné papíry a jiné movité věci hodící se k úschově za účelem splnění závazku.

24. Dle § 292 z. ř. s . účastníkem je složitel. Po právní moci rozhodnutí o přijetí do úschovy je účastníkem také ten, pro koho jsou peníze, cenné papíry nebo jiné věci určeny (dále jen„ příjemce“), a ten, kdo uplatňuje právo na předmět úschovy.

25. Dle § 298 odst. 1 z. ř. s. předmět úschovy vydá soud příjemci na jeho žádost. Jestliže ke složení došlo proto, že někdo jiný než příjemce uplatňuje právo na vydání předmětu úschovy nebo že někdo jiný, jehož souhlasu je třeba, nesouhlasí s vydáním předmětu úschovy příjemci, je k vydání předmětu úschovy zapotřebí souhlasu všech účastníků a osoby, pro jejíž nesouhlas s plněním došlo ke složení do úschovy. Souhlasu složitele je však třeba jen tehdy, bylo-li plnění složeno pro neznámého věřitele.

26. Dle § 298 odst. 2 z. ř. s. předmět povinné úschovy vydá soud příjemci, který k žádosti doloží kopii soudního rozhodnutí, kterým bylo přiznáno právo na jinou výši protiplnění nebo náhradu škody, dále skutečnost, že je oprávněnou osobou, a rozsah práva na plnění z povinné úschovy.

27. Dle § 299 odst. 1 z. ř. s. byl-li souhlas s vydáním předmětu úschovy odepřen, lze jej nahradit pravomocným rozsudkem soudu, kterým bylo rozhodnuto, že ten, kdo vydání odporoval, je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žadateli.

28. Dle § 299 odst. 2 z. ř. s. pro řízení o nahrazení souhlasu podle odstavce 1 je příslušný soud, u něhož probíhá řízení o úschově.

29. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, soud se zabýval otázkou své pravomoci a rozhodného práva. Otázku pravomoci dovodil právě z § 299 odst. 2 z. ř. s. ve spojení s § 6 odst. 1 zákona č. 91/2012 Sb., o mezinárodním právu soukromém (dále jen „zákon [číslo] 2012 Sb.“), rozhodným právním řádem je právní řád České republiky dle § 24 odst. 2 zákona č. 91/2012 Sb.

30. Ze stanoviska Nejvyššího soudu ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. Cpjn 203/2005 (Rc 24/2007) vyplývá následující:„ Účastníky občanského soudního řízení o úschově věci, uložené na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, jsou ten, kdo ji vydal (§ 78 tr. řádu) nebo komu byla odňata (§ 79 tr. řádu), ten, kdo na ni uplatňoval v trestním řízení právo, popřípadě také ten, kdo na ni uplatnil právo u soudu v občanském soudním řízení, aniž by tak učinil u orgánu činného v trestním řízení; složitel v tomto řízení nevystupuje. Ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, má postavení příjemce. Ten, kdo na věc uplatňoval právo v trestním řízení, má postavení přihlašovatele. Věc, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, se vydá tomu z účastníků řízení o úschově, který o to požádal, a jen v případě, že s vydáním věci žadateli ostatní účastníci souhlasili nebo že jejich nesouhlas byl nahrazen pravomocným rozsudkem soudu. Nepožádal-li žádný z účastníků občanského soudního řízení o úschově o vydání věci, která byla uložena do úschovy na základě usnesení orgánu činného v trestním řízení vydaného podle ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu, do tří let od právní moci usnesení, postupuje soud podle ustanovení § 185g o. s. ř. Uložení věci do úschovy ve smyslu ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, tr. řádu je vyvoláno - jak vyplývá z jeho smyslu a účelu - potřebou objasnit, zda vlastnické nebo jiné právo k věci, zakládající nárok na její vydání, má ten, kdo věc vydal nebo komu byla odňata, nebo zda jeho nositelem je jiná osoba, popřípadě osoba, které zákon svěřuje k věci zvláštní oprávnění (např. správce konkursní podstaty nebo správce dědictví), a směřuje k nastolení takových vztahů mezi dotčenými osobami, které nebudou mezi nimi zdrojem dalších sporů. Věc se ukládá do úschovy současně proto, že není účelem trestního řízení, aby soud nebo jiný orgán činný v trestním řízení v něm řešil skutkové nebo hmotněprávní pochybnosti o tvrzeném vlastnickém nebo jiném právu; k rozhodování o takových otázkách jsou zásadně povolány soudy v občanském soudním řízení (srov. § 7 o. s. ř.).

31. Znamená to zejména, že uložená věc bude odevzdána tomu, kdo věc vydal či komu byla odňata (příjemci), nebo tomu, kdo na ni uplatnil v trestním řízení právo (přihlašovateli), anebo přihlašovateli, který na ni uplatnil právo až u soudu v občanském soudním řízení, jen tehdy, jestliže o to požádal a, současně, jestliže s vydáním (odevzdáním) věci žadateli souhlasili ostatní účastníci řízení. V případě, že o vydání věci požádá více účastníků řízení nebo že s odevzdáním věci žadateli nebude souhlasit některý z ostatních účastníků řízení, bude věc odevzdána žadateli (jednomu z více žadatelů) tehdy, bude-li účastníku, který odevzdání odporoval, pravomocným rozsudkem soudu vydaným v řízení podle části třetí občanského soudního řádu uloženo, že je povinen souhlasit s odevzdáním věci žadateli. Soud v řízení o úschově věci proto vždy vyžádá od ostatních účastníků řízení vyjádření, zda souhlasí s tím, aby uložená věc byla odevzdána žadateli (tomu z účastníků občanského soudního řízení o úschově, který o vydání věci požádal). Vysloví-li ostatní účastníci řízení souhlas s odevzdáním věci žadateli, popřípadě shodnou-li se na tom, že věc bude vydána jednomu ze žadatelů, soud o odevzdání věci žadateli (jednomu ze žadatelů) rozhodne usnesením a po právní moci usnesení přijme opatření, aby mu uložená věc byla (tím, kdo má věc u sebe) skutečně odevzdána. V případě, že souhlas nebyl udělen (účastník odevzdání věci žadateli odporoval buď výslovně, nebo tím, že na výzvu soudu ve stanovené přiměřené lhůtě neodpověděl), soud o tom vyrozumí žadatele a upozorní ho, že mu věc bude vydána jen tehdy, jestliže podá u soudu v řízení podle části třetí občanského soudního řádu proti těm, kdo odevzdání věci odporovali, žalobu o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním věci z úschovy žadateli, a jestliže soud žalobě pravomocným rozsudkem vyhoví. O nutnosti podat žalobu o nahrazení souhlasu s odevzdáním věci v řízení podle části třetí občanského soudního řádu soud žadatele poučí, a to vždy také tehdy, byl-li již v usnesení orgánu činného v trestním řízení ve smyslu ustanovení § 80 odst. 1, věty třetí, trestního řádu upozorněn (jako osoba, která si na věc v trestním řízení činila právo) na to, že svůj nárok na věc musí„ uplatnit v řízení ve věcech občanskoprávních“. K žalobě o uložení povinnosti souhlasit s odevzdáním uložené věci je aktivně věcně legitimován žadatel a je třeba ji podat proti tomu účastníku soudního řízení o úschově, který odevzdání uložené věci žadateli odporoval. Předmětem řízení je nahrazení prohlášení vůle žalovaného o tom, že je povinen souhlasit s odevzdáním uložené věci žalobci.“ 32. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 10. 12. 2014 sp. zn. 21 Cdo 3924/2013 dále vyplývá, že„ Není-li možné v řízení o úschovách vyhovět žádosti příjemce nebo jiné osoby, která uplatnila právo na předmět úschovy (přihlašovatele), o vydání předmětu úschovy proto, že se žádostí nesouhlasí ten, jehož souhlasu je třeba, může být předmět úschovy jak vyplývá z ustanovení § 185e OSŘ - vydán žadateli (příjemci nebo přihlašovateli), jen jestliže byl jeho souhlas nahrazen rozhodnutím soudu vydaným v řízení podle části třetí občanského soudního řádu (ve sporném řízení). Aktivně legitimován k podání žaloby, kterou se takové řízení zahajuje, je příjemce nebo ten, kdo uplatňuje právo k předmětu úschovy (přihlašovatel). Žaloba směřuje proti tomu, pro jehož nesouhlas nebylo možné předmět úschovy vydat, a žalobce se jí domáhá, aby žalovanému bylo uloženo souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci. Výrok rozsudku soudu o tom, že žalovaný je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy žalobci, nahrazuje prohlášení vůle účastníka řízení o úschovách ve smyslu ustanovení § 161 odst. 3 OSŘ“ 33. Z komentářové literatury k § 299 z. ř. s. vyplývá, že„ uplatňuje-li právo k předmětu úschovy více osob, žaloba musí směřovat vůči všem dalším osobám uplatňujícím právo k předmětu úschovy. Souhlas s vydáním předmětu úschovy nahrazuje i pravomocný rozsudek soudu, kterým byla žaloba zamítnuta v případě, že na straně žalované vystupovala jen jedna osoba a nikdo další právo k předmětu úschovy neuplatnil, takže v takovém případě se předmět úschovy vydá žalovanému. Došlo-li k zamítnutí žaloby směřující vůči více žalovaným, kteří všichni uplatňují právo k předmětu úschovy, nelze na základě takového rozsudku předmět úschovy některému z více žalovaných vydat, dokud nebudou vyřešeny i všechny spory o právo na vydání předmětu úschovy mezi účastníky na straně žalované, kteří uplatnili právo k předmětu úschovy ([příjmení] o zvláštních řízeních soudních, 2. vydání, 2020, str. [číslo]: J. Levý, Beckonline).

34. Dále z komentářové literatury plyne, že„ Otázka neuděleného souhlasu se přesune z nesporného řízení o úschovách do řízení sporného, ve kterém se již bude soud zabývat existencí tvrzených nároků účastníků řízení vztahujících se k předmětu úschovy a tudíž k důvodnosti odepření souhlasu s jeho vydáním. Podaří-li se žalujícímu žadateli prokázat, že je nositelem hmotněprávního nároku, v souladu s nímž mu předmět úschovy po právu náleží, rozhodne soud o podané žalobě tak, že jí vyhoví a nahradí (neexistující) souhlas žalovaného s vydáním předmětu úschovy žadateli svým rozhodnutím. Pokud žadatel svůj tvrzený nárok na vydání předmětu úschovy v řízení o podané žalobě neprokáže, soud jeho žalobu zamítne a na přetrvávajícím nedostatku předpokladů nezbytných k vydání předmětu úschovy žadateli se nic nezmění. Ani takovýto rozsudek však nebrání tomu, aby k vydání předmětu úschovy žadateli později došlo, bude-li žadatel svou žádost u soudu v budoucnu opakovat a ten, kdo původně svůj souhlas s vydáním odepřel, své stanovisko změní a souhlas udělí.“ (komentář k § 299 z. ř. s., [příjmení], [příjmení], ASPI). Ustanovení § 299 z. ř. s. se použije i na případy, kdy je více oprávněných, kteří se nemohou dohodnout na tom, v jakém poměru jim má být dělitelný předmět úschovy vydán.“ (viz Komentář k § 299, ASPI).

35. Z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004 sp. zn. 11 Tdo 178/2004 vyplývá závěr, že peněžní prostředky na účtu – pokud jde prokazatelně o peněžní prostředky náležející poškozenému, s nimiž pachatel trestního činu vůbec nedisponoval – lze vrátit postupem dle § 80 odst. 1 trestního řádu poškozenému a za uplatnění práva k věci ve smyslu uvedeného ustanovení lze považovat i řádně uplatněný nárok na náhradu způsobené škody nebo vydání bezdůvodného obohacení, pokud je z okolností, za nichž byl nárok uplatněn, zřejmé, že se takto poškozený domáhá vrácení majetkových hodnot poskytnutých obviněnému v důsledku jeho trestného jednání.

36. Vycházeje z výše citované judikatury a komentářové literatury a na podkladě provedeného dokazování a zhodnocení všech důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žalobě nelze vyhovět.

37. Prvním a zásadním důvodem pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že dle názoru soudu byla tato podána předčasně. Z obsahu spisu 13 SD 5/2021 totiž vyplývá, že usnesení úschovního soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 Sd 5/2021-200 (kterým byly vyzvány osoby, které si mohou činit nárok na předmět úschovy, nechť ve lhůtě 60-ti dnů od doručení této výzvy písemně sdělí, zda souhlasí s vydáním předmětu úschovy osobám specifikovaným pod body 1-5 odůvodnění, mimo jiné B2G s. r. o.), nebylo dosud doručeno žalovanému. Není tak splněn jeden z předpokladů důvodnosti žaloby o nahrazení souhlasu žalovaného. O tomto závěru svědčí i závěr komentářové literatury, že v řízení dle § 299 z. ř. s. jako ve sporném řízení se soud musí zabývat důvodností odepření souhlasu s vydáním předmětu úschovy žadateli. Pokud taková výzva dosud nebyla žalovanému ani doručena, nelze než žalobu považovat za předčasnou. Již tato předčasnost postačila dle názoru soudu k zamítnutí žaloby.

38. Druhým důvodem, který vedl soud k zamítnutí žaloby, je spornost otázky, zda je žalovaný skutečně řádným účastníkem řízení o úschově. Otázku, kdy, jakou formou a v jakém řízení žalovaný uplatnil své právo na vydání předmětu úschovy, žalobce i po poučení soudu dle ust. § 118a odst. 1, 3 o. s. ř. nedoplnil; žalobce vycházel pouze z usnesení úschovního soudu ze dne 26. 10. 2021, č. j. 13 Sd 5/2021-200 a zejména ze dne 21. 4. 2022, č. j. 13 Sd 5/2021-540, z jehož záhlaví vyplývá, že je s žalovaným jako s přihlašovatelem jednáno jako s účastníkem řízení v řízení o úschovách; zda však žalovaný skutečně patří mezi okruh„ přihlašovatelů“, kteří uplatnili svůj nárok na vydání předmětu úschovy, případně zda jej uplatnil v rozsahu 20 000 EUR či jiné částky, žalobkyně nebyla schopna tvrdit ani prokázat. Soud upozorňuje na závěry usnesení Městského soudu v Praze ze dne ze dne 20. 9. 2022, č. j. 29 Co 319/2022-707:„ Okruh účastníků řízení (tj. příjemce a přihlašovatelů) je u každé jednotlivé složené částky (resp. několika složených částek uložených společně na jediném bankovním účtu) jiný, a teprve po zjištění příjemce a přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce (částkám uloženým společně na jediném bankovním účtu) lze říci, souhlasu kterých osob je třeba k vydání jednotlivých částek (či jejich částí) žadatelům o ně. Teprve po zjištění příjemce a přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce je také možné (dotčené) účastníky vyzývat ke sdělení, zda souhlasí s vydáním jednotlivé složené částky z úschovy (její části) konkrétním žadatelům, a v případě nesouhlasu žadatele poučovat o možnosti uplatnit svá práva žalobou na nahrazení souhlasu s vydáním úschovy. Nevědí-li jednotliví účastníci, proč je třeba jejich souhlasu s vydáním konkrétní úschovy jiné osobě, těžko mohou informovaný souhlas dát. Nevědí-li jednotliví žadatelé, souhlas jakého dalšího účastníka k vydání jimi požadovaných částek je třeba, není ani možné, aby podávali žaloby na nahrazení souhlasu. Soudu I. stupně zřejmě nezbyde, než znovu vyžádat od policejního orgánu doplňující sdělení, z něhož ve vztahu ke každé složené částce vyplyne majitel účtu, na němž byla částka uložena, a osoba či osoby, které si na částku (její část) činí nárok (poškození, kteří před zajištěním finančních prostředků na účtu na účet zaslali finanční prostředky a s nimiž policejní orgán komunikoval). Do okruhu přihlašovatelů ve vztahu ke každé složené částce zahrne soud I. stupně i osoby, které nároky na konkrétní složené částky uplatnili v řízení před soudem.“ Je tak dle názoru zdejšího soudu sporné, zda je žalovaný skutečně osobou, která již v rámci trestního řízení uplatnila právo na vydání peněžní částky, přičemž je nesporné, že v řízení o úschovách je nečinný, resp. žádost o vydání peněžních prostředků ze soudní úschovy žalovaný nepodal. Dle názoru soudu je tak sporné i to, zda je skutečně žalovaný řádným přihlašovatelem v řízení o úschovách, tedy zda je skutečně účastníkem řízení o úschovách a ve vztahu k jaké částce a zda je soud v řízení o úschovách vázán vyjádřením policejního orgánu o tom, že žalovaný v trestním řízení byl vyrozuměn o uložení peněžních prostředků do úschovy soudu, resp. že„ s ním policejní orgán ohledně náhrady škody komunikoval.“ Otázka pasivní věcné legitimace žalovaného je sporná i vzhledem k samotnému vyjádření žalovaného, že v trestním řízení nárok na náhradu škody jako poškozený neuplatnil.

39. S otázkou výše uvedenou souvisí i otázka, kterou soud rovněž považuje za otaznou, a to pasivní věcná legitimace žalovaného jako jediného účastníka řízení o vydání peněžních prostředků; z textu znění komentářového literatury vyplývá, že by měli být v řízení o nahrazení projevu vůle žalováni všichni, kteří s vydáním úschovy vyjádřili nesouhlas. Soud má za to, že by všichni tito nesouhlasící účastníci měli být žalováni v jednom řízení, což plyne z navazujících rozhodnutí a z komentářové literatury k § 299 výše uvedeném:„ Došlo-li k zamítnutí žaloby směřující vůči více žalovaným, kteří všichni uplatňují právo k předmětu úschovy, nelze na základě takového rozsudku předmět úschovy některému z více žalovaných vydat, dokud nebudou vyřešeny i všechny spory o právo na vydání předmětu úschovy mezi účastníky na straně žalované, kteří uplatnili právo k předmětu úschovy.“ Ustanovení § 299 z. ř. s. se použije i na případy, kdy je více oprávněných, kteří se nemohou dohodnout na tom, v jakém poměru jim má být dělitelný předmět úschovy vydán.“ Závěr, že by jako žalovaní měli být žalováni všichni v jednom řízení, se nabízí o to více za situace, kdy výše skutečně zajištěných celkových částek v jednotlivých měnách nedosahuje množství peněžních prostředků, které jsou zjištěny jako možný nárok plátců, kteří provedli platby na bankovní účty [právnická osoba] s. r. o. a platby jim bankami nebyly vráceny vzhledem k postupnému odčerpávání části peněžních prostředků v různých částkách převody na jiné bankovní účty, výběry v hotovosti a bankovními poplatky, které si banky z účtů odečetly v souvislosti s jejich správou. Nároky osob, které měly uplatnit právo k peněžním prostředkům na účtu č. ú. č. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] dle sdělení policejního orgánu v jím doplněné tabulce přitom vysoce převyšují peněžní prostředky na tomto účtu zajištěné (254 469,19 EUR).

40. Jak totiž vyplývá z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu, např. z rozsudku sp. z. 21 Cdo 4036/2019-109 ze dne 3. 8. 2020,„ Žaloba o uložení povinnosti souhlasit s vydáním předmětu úschovy (§ 299 odst. 1 z. ř. s.) představuje procesní formu vyjádření posouzení otázky, komu (zda příjemci nebo přihlašovateli, popřípadě složiteli) má být předmět úschovy soudem vydán, tedy – řečeno jinak – komu svědčí vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy, na základě kterého soud vydá předmět úschovy. Není přitom podstatné, že vlastnické nebo jiné právo k předmětu úschovy se v tomto řízení řeší jen jako otázka předběžná a že nachází svůj projev ve výroku rozsudku v podobě„ nahrazení projevu vůle“; pravomocný rozsudek soudu, kterým bylo rozhodnuto, že žalovaný„ je povinen souhlasit s vydáním předmětu úschovy“, žalobci totiž zakládá právo, aby mu soud vydal předmět úschovy, čímž bude naplněno jeho právo k majetku, uloženému nebo složenému do úschovy soudu (ve vztahu k obdobné předchozí právní úpravě řízení o úschovách v ustanoveních § 185a až 185h zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů účinném do 31. 12. 2013, srov. Též právní názory uvedené v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 10. 10. 2008, sp. zn. 21 Cdo 3967/2007, které bylo uveřejněno pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2009, nebo v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 4. 5. 2010, sp. zn. 21 Cdo 293/2009, které bylo uveřejněno pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2012).“ Z těchto závěrů však dle názoru zdejšího soudu rovněž plyne, že by měli být jako žalovaní označeni v jednom řízení všichni ti, kteří s vydáním předmětu úschovy příjemci nesouhlasí, protože se v řízení jako prejudiciální otázka řeší, komu, zda příjemci či některému z přihlašovatelů, svědčí vlastnické právo k předmětu úschovy, případně v jakém poměru a do jaké výše.

41. Třetím důvodem pro zamítnutí žaloby je skutečnost, že žalobkyně dle názoru soudu neprokázala i po poučení dle ust. § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř., že má nárok na finanční prostředky složené do úschovy soudu převedené z č. ú. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] za situace, kdy z usnesení Policie ČR, Krajského ředitelství policie hl. m. [obec] ze dne 28. 4. 2023, Služba kriminální policie a vyšetřování, č. j. KRPA-419654-874/TČ-2017-000094-CHL jednoznačně plyne, že v dané věci zjištěné skutečnosti nasvědčují tomu, že bankovní účty [právnická osoba] s. r. o. byly použity neznámou osobou k tomu, aby byl zastřen, podstatně ztížen nebo bylo znemožněno zjištění původu majetkové hodnoty, která byla získána trestným činem spáchaným na území České republiky a v cizině a tato osoba tím měla úmysl získat pro sebe nebo jiného majetkový prospěch velkého rozsahu, k tomu však nedošlo vzhledem k tomu, že část peněžních prostředků byla zajištěna orgány činnými v trestním řízení a část peněžních prostředků byla bankami vrácena zpět plátcům poté, co byly tyto platby reklamovány jako podvodné. Soud se neztotožňuje s argumentací žalobce, že za této situace s ohledem na práva žalobce k předmětnému bankovnímu účtu je žalobce u tohoto bankovního účtu také jediným a výlučně oprávněným vlastníkem předmětných peněžních prostředků složených do soudní úschovy, které představují odpovídající hodnotu pohledávky žalobce za bankou v hodnotě peněžních prostředků na předmětném bankovním účtu. Zde soud odkazuje na usnesení Ústavního soudu ze dne 26. 7. 2022, sp. zn.: II. ÚS 1473/22, ve kterém tento soud vyjádřil následující závěry:„ Ústavní soud se shoduje se stěžovatelkami pouze v tom, že dle ustáleného názoru rozhodovací praxe skutečně nejsou předmětem zajištění dle § 79a trestního řádu v případě peněžních prostředků na bankovních účtech přímo tyto peněžní prostředky jako nehmotné věci, které jsou ve vlastnictví banky, což ovšem neznamená, že by postupem orgánů činných v trestním řízení dle § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu v případě sporu o vlastnictví peněžních prostředků na těchto účtech docházelo k vyvlastnění majitele účtu. Ten totiž neztrácí možnost se domoci vyplacení těchto prostředků ze soudní úschovy, pokud prokáže, že na ně skutečně má nárok. Jelikož peněžní prostředky jsou věcí generickou, nemění se právní postavení majitele účtu jejich případným vyplacením na základě potenciálního úspěchu v řízení o úschově (o vydání úschovy, resp. o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy) od jejich případného vyplacení na základě smlouvy o účtu. V takovém řešení z ústavněprávního hlediska nelze spatřovat vyvlastnění. Tomu odpovídá i dlouhodobý přístup Ústavního soudu, který zdůrazňuje, že rozhodnutí podle § 80 odst. 1 trestního řádu nemá z hlediska věcného ani závazkového práva konstitutivní ani deklaratorní charakter a nezbavuje osobu, vůči níž bylo zajištění provedeno, možnosti uplatňovat následně k ochraně svého vlastnického práva soukromoprávní prostředky (srov. např. nález Ústavního soudu ze dne 23. 2. 2015 sp. zn. I. ÚS 2307/13 (N 41/76 SbNU 553) či usnesení sp. zn. IV. ÚS 3100/16 ze dne 13. 9. 2017), a to i v případech, že orgány činné v trestním řízení vyplatí prostředky ze zajištěných bankovních účtů, nerozhodnou o uložení peněžních prostředků na bankovních účtech, na něž se vztahuje zajištění dle § 79a trestního řádu, ale rovnou dle § 80 odst. 1 věta druhá trestního řádu tyto prostředky vyplatí osobě odlišné od majitele účtu, neboť o vlastnickém právu k nim nemá pochyb (srov. např. usnesení sp. zn. II. ÚS 1408/17 ze dne 30. 5. 2017). Rozhodovací praxe obecných soudů při řešení této otázky dospěla k závěru, že při zajištění peněžních prostředků na bankovním účtu je postup dle § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu možný per analogiam (srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 21. 4. 2004, sp. zn. 11 Tdo 178/2004). Proti takovému postupu v minulosti neměl výhrad ani Ústavní soud v řízeních o ústavních stížnostech, které se opírají v zásadě o totožnou argumentaci, jakou nyní uplatňují i stěžovatelky (srov. např. usnesení sp. zn. I. ÚS 2837/17 ze dne 27. 2. 2018), a nemá důvodu se od tohoto přístupu odchýlit ani v této věci, neboť stěžovatelky neuvádí nic, co by v jejich věci představovalo takové specifikum, které by toto odchýlení odůvodňovalo. Analogická aplikace § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu i na případy, kdy třetí osoba uplatňuje právo k peněžním prostředkům, které byly vloženy na účet u finanční instituce, přitom zjevně splňuje předpoklady pro použití analogie, neboť je zde pravá mezera v zákoně, který tuto situaci výslovně neupravuje, ačkoliv její úprava je nezbytná. Ačkoliv tyto situace nelze přímo pod ustanovení § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu podřadit, plně na ně dopadá jeho účel a důvod, proč nebyly pojaty do jeho výslovného znění, spočívá pouze ve specifické povaze majetkoprávních vztahů týkajících se účtu a prostředků na nich uložených, kterou zákonodárce při kreaci tohoto ustanovení nezohlednil. Z hlediska účelu § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu však bezpochyby není rozdílu mezi tím, vznikne-li v průběhu trestního řízení spor o právo k zajištěné hmotné movité věci, u níž pominuly důvody zajištění, a tím, rozhořel-li se tento spor o prostředky, které následně byly vloženy na účet u finanční instituce, k němuž byla v trestním řízení zajištěna pohledávka majitele účtu. Účelem uvedeného ustanovení je totiž to, aby orgány činné v trestním řízení nezvýhodnily v případě plurality osob, které uplatňují právo k věci, při zrušení zajištění některou z nich, není-li nepochybné, které právo k zajištěné věci skutečně náleží. Rovněž nazíráno prizmatem ochrany práv třetí osoby, která ve smyslu § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu uplatňuje své právo z důvodu, že učinila platbu ve prospěch následně zajištěného účtu či účtu, z nějž byly na následně zajištěný účet prostředky obratem přeposlány, se nemůže z hlediska ochrany jejích práv lišit její postavení od situace, v níž by předala např. šperky, investiční zlato či jiné hmotné cennosti osobě, která tyto cennosti následně vydala, či jíž byly odňaty dle trestního řádu za účelem zajištění, jehož důvody posléze pominuly. Jelikož § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu postup uložení peněžních prostředků do soudní úschovy umožňuje a následně poskytuje uplatňování práv k nim soudní ochranu, neporušuje tato analogie ani doktrinální pravidlo, že prostřednictvím analogie nesmí být rozšířena možnost zásahu do ústavně zaručených základních práv či svobod toho, komu jde k tíži, tam, kde zákon přesně vymezuje podmínky takového zásahu (srov. např. [příjmení], P. [příjmení]: [příjmení], P. a kol. Trestní řád. Komentář. 7. vydání. Praha: C. H. Beck, 2013, s. 11nn). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit ani odkaz na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 18. 3. 1999, sp. zn. 6 Tz 11/99 (publ. jako Rt 60/1999 SbSRS), který se týkal toliko otázky postupu orgánů činných v trestním řízení v situaci dle § 80 odst. 1 věta první trestního řádu, kdy zajištění prostředků na účtu u finanční instituce již pozbylo důvodu, a tuto řeší pouze v tom smyslu, že v těchto případech se nerozhoduje o vrácení těchto prostředků, ale toliko o zrušení zajištění, po němž je majitel účtu oprávněn zase v plném rozsahu s prostředky na účtu disponovat. Tento právní názor tak nijak nedopadá na situaci předvídanou § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu. Stejně tak je bezpředmětné tvrzení stěžovatelek, že uplatnění jejich práv k prostředkům v soudní úschově je ztíženo tím, že do ní byly uloženy souhrnně. Tato skutečnost totiž nijak nebrání tomu, aby každá ze stěžovatelek své právo uplatnila ve výši, v níž jí dle jejího názoru skutečně náleží. Výše uvedené má význam i pro námitku 2), neboť z toho plyne, že postup dle § 80 odst. 1 věta třetí trestního řádu per analogiam je samozřejmě možný i tehdy, uplatňuje-li třetí osoba právo nikoliv přímo k účtu u finanční instituce, ale tvrdí-li, že jí svědčilo vlastnické právo k finančním prostředkům vloženým na tento účet, a že jejich vložením na něj jí vznikla pohledávka v identické výši vůči majiteli účtu tak, jak je tomu i v nynějším případě. Rozhodovací praxe ostatně připouští, že uplatněním práva ve smyslu § 80 odst. 1 věta třetí může být i uplatnění nároku v tzv. adhezním řízení (srov. shora uvedené usnesení sp. zn. 11 Tdo 178/2004)“.

42. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný na uvedený účet provedl platbu 20 000 EUR, tato platba byla policejními orgány zahrnuta jako platba podvodná, stejně jako všechny další platby připsané na účet č. ú. [bankovní účet] vedeného u [příjmení] [příjmení] [příjmení] Republic and [právnická osoba] Dle názoru soudu tak nelze přisvědčit žalobci, že peněžní prostředky převedené do soudní úschovy ve výši 254 469,19 EUR z výše citovaného účtu jsou ve vlastnictví žalobce, resp. že je postaveno na jisto, že žalobci svědčí vlastnické či jiné právo k předmětu úschovy v rozsahu částky 20 000 EUR, resp. 254 469,19 EUR zajištěné na předmětném účtu.

43. Posledním důvodem, který vedl soud k zamítnutí žaloby, je skutečnost, že žalovaný není pasivně věcně legitimován k nahrazení souhlasu s vydáním peněžních prostředků přesahujících částku 20 000 EUR (výrok II. rozsudku). I pokud by soud akceptoval, že lze usoudit z usnesení policejního orgánu, že žalovaný je osobou, která v trestním řízení uplatnila právo na vydání částky 20 000 EUR a je tedy řádným přihlašovatelem v řízení o úschovách, žalobce se svou žalobou o nahrazení souhlasu s vydáním úschovy domáhá nahrazení souhlasu žalovaného s vydáním předmětu úschovy v celém rozsahu úschovy na účtu č. ú. [bankovní účet] a na dalších účtech, označených ve výroku II. rozsudku. V rozsahu žalobního žádání o nahrazení souhlasu s vydáním z úschovy nad rámec 20 000 EUR bylo tudíž namístě žalobu zamítnout bez dalšího. Tato otázka navíc úzce souvisí s okruhem účastníků řízení o úschovách, když je minimálně předčasné žalovat na nahrazení souhlasu osobu, která neví, k vydání jaké částky z úschovy by měla dát souhlas; tato otázka tak nadále souvisí i s vymezením předmětu úschovy a jejich účastníků, které nastínil odvolací soud v řízení o úschovách ve svém usnesení ze dne 20. 9. 2022, č. j. 29 Co 319/2022-707, když odvolací soud uvedl: Nevědí-li jednotliví účastníci, proč je třeba jejich souhlasu s vydáním konkrétní úschovy jiné osobě, těžko mohou informovaný souhlas dát. Nevědí-li jednotliví žadatelé, souhlas jakého dalšího účastníka k vydání jimi požadovaných částek je třeba, není ani možné, aby podávali žaloby na nahrazení souhlasu.“ 44. Jelikož tedy soud uzavřel, že a) žaloba je předčasná, b) není dána pasivní věcná legitimace žalovaného, neboť není řádným přihlašovatelem, resp. skutečnost, že by byl oprávněným přihlašovatelem, nebyla v řízení prokázána, c) žalovaný není pasivně věcně legitimován ve vztahu k částce převyšující 20 000 EUR, d) je sporná pasivní věcná legitimace žalovaného vzhledem k tomu, že by dle názoru soudu měli být v jednom řízení žalováni všichni, kteří s vydáním předmětu úschovy – konkrétní částky – vyslovili ve vztahu ke konkrétní osobě (v tomto případě příjemci) nesouhlas, a e) v neposlední řadě z důvodu neprokázání práva žalující strany k předmětu úschovy s ohledem na závěry Policie ČR v usnesení ze dne 28. 4. 2023, č. j. KRPA-419654-874/TČ-2017-000094-CHL v žalovaném rozsahu, soud žalobu zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle § 142 odst. 1 o. s. ř. V řízení úspěšnému žalovanému vznikly náklady řízení spočívající v odměně jeho právního zástupce za 4 úkony právní služby: částka 53 180 Kč za převzetí zastoupení dne 20. 3. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. a) vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ a. t.“,) přičemž tarifní hodnota předmětu sporu při převodu na české koruny v době započetí právní služby činí 22 180 625,49 Kč; částka 53 020 Kč za vyjádření k žalobě ze dne 11. 5. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., přičemž tarifní hodnota předmětu sporu při převodu na české koruny v době započetí právní služby činí 21 743 663,80 Kč; částka 53 060 Kč za účast u jednání dne 30. 5. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., přičemž tarifní hodnota předmětu sporu při převodu na české koruny v době započetí právní služby činí 21 886 639,41 Kč; částka 53 100 Kč za jednání u soudu dne 3. 8. 2023 dle § 11 odst. 1 písm. g) a. t., přičemž tarifní hodnota předmětu sporu při převodu na české koruny v době započetí právní služby činí 21 910 683,94 Kč; náhradu nákladů řízení dále tvoří náhrada hotových výdajů za 4 úkony právní služby po 300 Kč dle § 13 odst. 3 a. t. a náhrada za DPH ve výši 21 %. Jeden úkon právní služby byl ohodnocen na částku určenou dle advokátního tarifu, § 7 bod 6., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1, a to ve vazbě na skutečnost, že předmět řízení lze penězi ocenit (jde o nahrazení souhlasu s vydáním částky 20 000 EUR z úschovy a s vydáním částek specifikovaných ve výroku II. rozsudku). Stanovení odměny dle citovaného ustanovení a. t. vychází z usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 11. 2020, sp. zn. 29 Cdo 2999/2018 a z rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 14. 1. 2016, sp. zn. 5 Cmo 241/2015. Při stanovení výše odměny advokáta žalobce přihlédl soud k tomu, že předmětem řízení v projednávané věci je peněžitá částka v cizí měně. Pro účely stanovení tarifní hodnoty soud předmět řízení vyjádřil v české měně podle kurzu platného pro nákup valut, který je uveden v kurzovním lístku [obec] národní banky vydaném v době započetí úkonu každé konkrétní právní služby zvlášť (§ 8 odst. 1 a. t.). Celková výše náhrady nákladů řízení tak představuje částku 258 407,60 Kč, kterou bude žalobce povinen zaplatit žalovanému k rukám jeho právního zástupce v pariční lhůtě tří dnů dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

Poučení