11 C 249/2017-378

Rubrum

Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudkyní Mgr. Terezou Martínkovou ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] proti žalovaným: 1. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného] 2. [celé jméno žalované], [datum narození] bytem [adresa žalované] zastoupená advokátem Mgr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] 3. [celé jméno žalovaného], [datum narození] bytem [adresa žalovaného a původního účastníka] zastoupený zákonnou zástupkyní [jméno] [příjmení] bytem [adresa žalovaného a původního účastníka] o náhradu škody na zdraví takto:

Výrok

I. Žaloba, na základě které se žalobce domáhal, aby bylo žalovaným 1., 2., 3., uloženo společně a nerozdílně zaplatit žalobci částku 34 399 260 Kč, se zamítá.

II. Žalobce je povinen zaplatit 2. žalované náhradu nákladů řízení ve výši 517 214,87 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce 2. žalované.

III. Ve vztahu mezi žalobcem a žalovanými 1. a 3. se náhrada nákladů řízení nepřiznává žádnému z účastníků.

Odůvodnění

1. Žalobce podanou žalobou domáhal zaplacení celkové částky 34 399 260 Kč z titulu náhrady újmy na zdraví a dalších nároků spojených s porušením povinností při poskytování zdravotní péče žalobci ze strany jeho tehdejšího ošetřujícího lékaře, původně žalovaného [celé jméno původního účastníka] (dále jen„ MUDr. [celé jméno žalovaného]“), přičemž částka 5 000 000 Kč měla představovat bolestné, 25 000 000 Kč ztížení společenského uplatnění a částka 4 399 260 Kč ztrátu na výdělku žalobce. Porušení povinností MUDr. [celé jméno žalovaného] mělo dle žalobce spočívat v tom, že žalobce byl v roce 2006 vyšetřen na CT v nemocnici v [obec], byl mu zjištěn nález v oblasti hlavy, výsledek vyšetření pak byl nemocnicí v [obec] zaslán MUDr. Macháčkovy s tím, že má odeslat žalobce na neurologické vyšetření, což MUDr. [celé jméno žalovaného] neučinil, ač se k němu žalobce cca 7 dní po propuštění z nemocnice dostavil. V roce 2014 pak bylo žalobci diagnostikováno v oblasti hlavy nádorové onemocnění, žalovaný byl nucen podstoupit dne 4. 11. 2014 chirurgický zákrok a poté další léčbu, přičemž v důsledku pochybení MUDr. [celé jméno žalovaného] spočívajícího v neodeslání žalobce na odborná vyšetření došlo k pozdní diagnostice nádorového onemocnění a tím ke vzniku újmy na zdraví žalobce, která měla dopad do jeho soukromého i pracovního života.

2. Žalovaní navrhovali žalobu zamítnout když namítali, že s ohledem na vymezení žalobních tvrzení žalobcem nebylo prokázáno, že by MUDr. [celé jméno žalovaného] vůbec obdržel předmětnou lékařskou zprávu a žalobce mu nesdělil potřebu vyšetření, nelze proto dovodit, že by MUDr. [celé jméno žalovaného] porušil jakoukoli svou povinnost. Odpovědnost MUDr. [celé jméno žalovaného] za újmu na zdraví žalobce tak není dána. Žalovaní rovněž vznesli námitku promlčení nároků žalobce.

3. Žalobce v průběhu řízení své požadavky měnil, nejprve se žalobou podanou dne 27. 10. 2017 domáhal zaplacení částky 7 803 936 Kč vymezené jako ušlá mzda (ode dne podání žaloby po dobu 29 let s tím, že nemohl vykonávat svou práci) a náhrady nemajetkové újmy ve výši 20 000 000 Kč, rozšíření žaloby ze dne 15. 1. 2018 pak požadoval náhradu nemajetkové újmy ve výši 30 000 000 Kč, což ve svém podání ze dne 11. 6. 2018 vymezil jako bolestné ve výši 5 000 000 Kč a náhradu za ztížené společenského uplatnění ve výši 25 000 000 Kč. Nárok na bolestné žalobce vymezil jako odškodnění za bolest před, v souvislosti i po vyšetření hlavy, nárok na ztížení společenského uplatnění pak vymezil jako svalovou dysfunkci mající za následek inkontinenci a impotenci žalobce. Při jednání dne 26. 7. 2018 pak žalobce začal místo ušlé mzdy požadovat ušlý zisk v celkové výši 3 704 604 Kč, přičemž kvalitativní změnu žaloby soud nepřipustil (nová tvrzení ohledně přislíbeného zaměstnání od ledna 2015).

4. MUDr. [celé jméno žalovaného] dne [datum] zemřel, v řízení proto bylo pokračováno s žalovanými jakožto dědici MUDr. [celé jméno žalovaného].

5. Z propouštěcí zprávy [nemocnice] s.r.o. (dále jen„ nemocnice“) ze dne 15. 2. 2006 soud zjistil, že žalobce byl v nemocnici přijat na doporučení MUDr. [příjmení] a hospitalizován od 12. 2. 2006 do 15. 2. 2006 pro prudkou bolest hlavy. Žalobci bylo provedeno CT vyšetření hlavy, kde nebyla prokázána jednoznačná patologie, avšak byla zjištěna drobná kalcifikace v oblasti hypofýzy. Žalobci bylo mj. doporučeno neurologické vyšetření a vyšetření magnetickou rezonancí, a to přes obvodního lékaře. Ošetřujícím lékařem byla MUDr. [jméno] [příjmení]. V pravém horním rohu přední strany zprávy je tužkou rukou nadepsáno ne příliš čitelně zřejmě Dr. [celé jméno žalovaného].

6. Ze zdravotnické dokumentace založené žalobcem v přílohové obálce označené jako lékařská dokumentace MUDr. [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že se jedná o registrační kartu, lékařské zprávy a výsledky vyšetření žalobce z let 1999 až 2014 Tyto listiny jsou očíslovány od 1 do 50, pod č. 48 je zde založena propouštěcí zpráva nemocnice ze dne 15. 2. 2006.

7. Z obsahu spisu Okresního soudu v Kolíně sp. zn. [spisová značka], zejména z usnesení ze dne 7. 4. 2021, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 11. 5. 2021, soud zjistil, že MUDr. [celé jméno žalovaného] zemřel dne 4. 10. 2019 bez zanechání závěti. Jako dědicové ze zákona přicházely v úvahu jeho děti (žalovaní), přičemž žádný z žalovaných dědictví po MUDr. [celé jméno žalovaného] neodmítl, žalovaní posléze uzavřeli dědickou dohodu, na základě které si rozdělili dědictví, přičemž nabytí dědictví jim bylo potvrzeno soudem.

8. Ze sdělení Městského úřadu Kutná Hora ze dne 15. 12. 2019 soud zjistil, že žalobce je k 16. 12. 2021 držitelem řidičského oprávnění.

9. Z nahrávky telefonického hovoru mezi žalobcem a MUDr. [celé jméno žalovaného] soud zjistil, že MUDr. [celé jméno žalovaného] v tomto hovoru sdělil žalobci výsledek vyšetření na boreliózu (negativní), žalobce vyjádřil přesvědčení, že jeho zdravotní obtíže pocházejí od krční páteře, MUDr. [celé jméno žalovaného] hodnotí stav žalobce s ohledem na výsledky dalších testů jako dobrý, pouze se zvýšenou hladinou tuků. MUDr. [celé jméno žalovaného] se poté dotazuje žalobce na to, zda bere léky na cholesterol a jaké (do rozhovoru zasahuje patrně sestra v jeho ordinaci), poté debatují o zdravotním stavu žalobce s tím, že dle výsledku vyšetření MUDr. [celé jméno žalovaného] nedokáže určit příčinu obtíží žalobce, doporučuje mu upravit stravu a zvýšit pohyb.

10. Z nahrávky telefonického hovoru mezi žalobcem a MUDr. [příjmení] soud zjistil, že MUDr. [příjmení] sdělila žalobci výsledek vyšetření CT, přičemž uvedla, že dle výsledků má nález v hlavě, přičemž něco se našlo již v roce 2006, tento nález přetrvává. Na to žalobce reagoval tak, že o tom nevěděl, že si myslel, že je to migréna. MUDr. [příjmení] pak se žalobcem domlouvala odeslání žalobce na neurologické vyšetření ke zjištění, zda z tohoto nálezu pramení zdravotní obtíže žalobce.

11. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně pracovala do června 2009 jako sestra na příjmové ambulanci interního oddělení [nemocnice]. Svědkyně zpracovávala v roce 2006 chorobopisy, přičemž postup byl takový, že lékař zprávu napsal do počítače, dal ji sekretářce, která ji vytiskla, pak zprávu dostal na stůl primář, který je zkontroloval a podepsal. Svědkyně pak zprávu zpracovávala tak, že určila, kam se pošle (kterému ošetřujícímu lékaři dle sdělení pacienta uvedených v chorobopisu). To svědkyně činila tak, že na zprávu nahoru nadepsala, kam má sekretářka zprávu odeslat. Vycházela z údajů, které byly uvedené v chorobopise s tím, že každý z pacientů měl uvést, k jakému lékaři chodí. Zprávy sama neodesílala, to dělala sekretářka na oddělení. Zprávy poté dávala do uzamykatelné zásuvky. Toto byl standardní postup, jak se postupovalo u všech pacientů. Svědkyně nevěděla, zda se zprávy posílaly obyčejnou nebo doporučenou poštou a zda byla vedena kniha odeslané pošty. K předložené propouštěcí zprávě ze dne 15. 2. 2006 svědkyně uvedla, že na ní je nahoře napsáno MUDr. [celé jméno žalovaného], ale nejde o její písmo, je možné, že měla v té době dovolenou. Umístění jména ale odpovídá zavedené praxi. V roce 2006 se lékařské zprávy nezasílaly elektronicky, pouze poštou. Lékařskou zprávu vždy musel dostat obvodní lékař pacienta. Obvodním lékařem byl i MUDr. [příjmení]. Svědkyně sama propouštěcí zprávu pacientům nedávala, nepříslušelo jí to, při propuštění ani nepřišla s pacienty do styku. Seznam adres a jmen k propouštěcím zprávám svědkyně nepřikládala, sekretářka (v r. 2006 zřejmě paní [příjmení]) měla u sebe adresář. Svědkyně nevěděla nic o tom, že by měl někdo povinnost kontrolovat odeslání propouštěcích zpráv, nebylo jí však známo, že by za dobu 23 let nebyla lékařská propouštěcí zpráva odeslána. Bylo možné, že by lékař dal propouštěcí zprávu přímo pacientovi, svědkyni se však jevilo jako nepravděpodobné, že by v takovém případě nebyla propouštěcí zpráva zaslána obvodnímu lékaři.

12. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení], zdravotní sestry zaměstnané v ordinaci [celé jméno původního účastníka], soud zjistil, že svědkyně pracovala v ordinaci žalovaného od roku 1995. Žalobce zná od dětství a poté i jako pacienta. MUDr. [celé jméno žalovaného] vedl lékařskou dokumentaci pacientů v papírové formě, dělal záznamy ručně na papír v kartě pacienta. Pouze když bylo nutné sepsat dokument např. pro úřady, psal zprávy na psacím stroji. Pokud pacient absolvoval nějaké odběry, tak se tyto odběry zakládaly do karty pacienta. Lékařská dokumentace se nečíslovala, ale jednotlivé listiny se zakládaly v časové posloupnosti. Došlá pošta se v případ potřeby zakládala přímo do karty pacienta, kniha došlé pošty se v roce 2006 nevedla. Zprávy z nemocnice ([nemocnice]) přicházely obyčejnou poštou, nikoli doporučeně. Poštu MUDr. [celé jméno žalovaného] otevírala vždy svědkyně, v ordinaci byla vždy, svou dovolenou vždy přizpůsobila dovolené MUDr. [celé jméno žalovaného]. Předání zdravotnické dokumentace žalobci proběhlo nestandardně, když žalobce hlasitě zaklepal v ordinaci a nevybíravým způsobem se dožadoval jejího okamžitého vydání. Svědkyně proto po konzultaci s MUDr. [celé jméno žalovaného] žalobci zdravotnickou dokumentaci vydala, kopii si s ohledem na okolnosti nepořizovali. K předestřené propouštěcí zpráva ze dne 15. 2. 2006 svědkyně uvedla, že tato nebyla součástí zdravotnické dokumentace žalobce v době, kdy ji svědkyně předávala žalobci. V lékařské dokumentaci nebyly žádné propouštěcí zprávy, pouze výsledky odběru krve a EKG, které se dělaly v rámci preventivních prohlídek a dále rukou psané poznámky MUDr. [celé jméno žalovaného]. K svědkyni předestřenému obsahu přílohové obálky nadepsané [celé jméno původního účastníka] zdravotnická dokumentace svědkyně uvedla, že pokud jde o č. 1-24, tak tyto dokumenty byly součástí lékařské dokumentace žalobce u MUDr. [celé jméno žalovaného]. Pokud jde o č. 25-48, tak tyto nebyly součástí zdravotnické dokumentace, u č. 49-50 si svědkyně nebyla jistá. Svědkyně dále uvedla, že MUDr. [příjmení] byl obvodní lékař, který občas zastupoval MUDr. [celé jméno žalovaného], je však již po smrti.

13. Z výslechu svědkyně [jméno] [příjmení] soud zjistil, že svědkyně je známá žalobce od roku 2013. S žalobcem se častěji vídala do června 2013. V tu dobu byl unavený, často řešil svůj zdravotní stav. Žalobce jí ohledně svého zdravotního stavu před rokem 2013 řekl pouze to, že k MUDr. [celé jméno žalovaného] docházel pravidelně, ale bolesti měl pořád, jeho stav se neměnil ani neřešil.

14. Soud neprovedl důkazy znaleckými posudky, výslechem účastníků, výslechem MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení], MUDr. [příjmení], [celé jméno žalobce] mladšího, [jméno] [příjmení], [jméno] [celé jméno žalované], [jméno] [příjmení], MUDr. [příjmení], [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], výslechem ošetřujících lékařů z [nemocnice] [anonymizována dvě slova] a dalšími listinnými důkazy zejména zdravotnickou dokumentací žalobce, neboť tyto důkazy byly navrženy především k prokázání výše nároku žalobce, což soud vzhledem k důkazní situaci (neprokázání pochybení MUDr. [celé jméno žalovaného]) považoval za nadbytečné, neboť k rozhodnutí ve věci samé postačovalo provedení důkazů výše uvedených. V podrobnostech soud odkazuje na odstavce 26 a 27 tohoto rozsudku.

15. Na základě takto provedených důkazů dospěl soud k následujícím skutkovým závěrům: žalobce byl od 12. 2. 2006 do 15. 2. 2006 hospitalizován v nemocnici pro prudkou bolest hlavy, kdy jej do nemocnice k vyšetření odeslal obvodní lékař MUDr. [příjmení]. Žalobci bylo provedeno CT vyšetření hlavy s podezřelým nálezem v oblasti hypofýzy, v propouštěcí zprávě byla zároveň doporučena další vyšetření prostřednictvím obvodního lékaře. Běžným postupem v nemocnici bylo, že se tyto propouštěcí zprávy zasílaly obvodním lékařům pacientů, kdy ošetřující lékař propouštěcí zprávu vyhotovil, primář oddělení odsouhlasil, zprávu poté zpracovala sestra. Ta již zpracovanou zprávu předala sekretářce, která měla na starosti její odeslání poštou obvodnímu lékaři pacienta. Nebylo však prokázáno, že by konkrétní propouštěcí zpráva žalobce ze dne 15. 2. 2006 byla doručena MUDr. [celé jméno žalovaného] jako obvodnímu lékaři žalovaného.

16. Výslech svědkyně [příjmení] sice přinesl soudu poznatky o tom, jak obecně fungovalo doručování propouštěcích zpráv obvodním lékařům pacientů nemocnice, avšak sama svědkyně uvedla, že písmo na propouštěcí zprávě není její, navíc ona nebyla tou osobou, která propouštěcí zprávu odesílala (dávala na poštu). Oproti tomu svědkyně [příjmení] popřela, že by byla předmětná propouštěcí zpráva MUDr. [celé jméno žalovaného] doručena, rovněž vyloučila, že by byla součástí zdravotnické dokumentace žalobce vedené MUDr. [celé jméno žalovaného]. Navíc neexistuje ani žádný předávací protokol, kde by bylo např. uvedeno, jaké dokumenty byly žalobci [příjmení] [celé jméno žalovaného] předány a s ohledem na způsob, jakým byla zdravotnická dokumentace předána, si MUDr. [celé jméno žalovaného] ani nemohl pořídit fotodokumentaci předávané zdravotnické dokumentace.

17. Jakkoli si je soud vědom toho, že svědkyně [příjmení] byla dlouholetou zaměstnankyní MUDr. [celé jméno žalovaného] a proto je její výpověď nutno hodnotit pečlivě a kriticky, žalobce nenabídl soudu žádný relevantní důkaz, ze kterého by bylo možné dovodit, že MUDr. [celé jméno žalovaného] skutečně obdržel propouštěcí zprávu z nemocnice. Z provedeného dokazování naopak vyplynulo, že žalobce do nemocnice odeslal MUDr. [příjmení], rovněž praktický lékař, což je uvedeno tiskacím písmem přímo v propouštěcí zprávě. Jméno MUDr. [celé jméno žalovaného] je naopak uvedeno v pravém horním rohu tužkou a jeví se poněkud nečitelně. Soud tak nemůže vyloučit, že mohlo dojít k omylu při odesílání dokumentace a propouštěcí zpráva mohla být omylem adresována MUDr. [příjmení]. Rovněž není možné vyloučit, že by propouštěcí zpráva nebyla vůbec z nemocnice odeslána, nebo že by byla sice podána na poštu, ale nebyla doručena. Byť poslední dvě možnosti hodnotí soud jako spíše méně pravděpodobné, v kombinaci s možností výše naznačeného omylu (a s přihlédnutím k výpovědi svědkyně [příjmení]) nemůže mít soud doručení propouštěcí zprávy za prokázané. Soud rovněž nemohl vycházet z důkazu zdravotnickou dokumentací předloženou žalobcem, neboť výpověď svědkyně [příjmení] zpochybnila, že by se jednalo o originál zdravotnické dokumentace žalobce, kterou měl k dispozici MUDr. [celé jméno žalovaného].

18. Soud přitom žalobce již při jednání dne 10. 4. 2018 poučil o tom, že je povinen označit důkazy k prokázání doručení propouštěcí zprávy a o následcích nesplnění této povinnosti. Žalobce k prokázání této skutečnosti navrhl vyslechnout svědkyni [příjmení] a dále přehrání nahrávky svého rozhovoru s MUDr. [celé jméno žalovaného] (byť později uvedl, že tato nahrávka má prokázat zájem žalobce o svůj zdravotní stav). Soud dále žalobce při jednání dne 2. 11. 2021 vyzval, aby soudu do 15 dnů sdělil, kteří z již navržených svědků by se mohli vyjádřit k tomu, že MUDr. [celé jméno žalovaného] obdržel v roce 2006 propouštěcí zprávu. To však žalobce neučinil, rovněž se ani nedostavil k dalšímu jednání konaném dne 22. 2. 2022, takže mu již ani nemohlo být po přehrání jím navrhovaných zvukových nahrávek případně poskytnuto dobrodiní dalšího poučení ve smyslu ust. § 118a odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“).

19. Podle § 3079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen„ NOZ“) právo na náhradu škody vzniklé porušením povinnosti stanovené právními předpisy, k němuž došlo přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se posuzuje podle dosavadních právních předpisů.

20. Podle § 420 odst. 1 zákona č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném k 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“) každý odpovídá za škodu, kterou způsobil porušením právní povinnosti.

21. Podle § 106 odst. 1 obč. zák. se právo na náhradu škody se promlčí za dva roky ode dne, kdy se poškozený dozví o škodě a o tom, kdo za ni odpovídá.

22. Podle § 106 odst. 2 obč. zák. se právo na náhradu škody nejpozději promlčí za tři roky, a jde-li o škodu způsobenou úmyslně, za deset let ode dne, kdy došlo k události, z níž škoda vznikla; to neplatí, jde-li o škodu na zdraví.

23. Dle § 8 odst. 2 vyhlášky č. 440/2001 Sb. o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění (dále jen„ vyhláška“) se lékařský posudek se vydává u bolesti, jakmile je možno zdravotní stav poškozeného považovat za ustálený, u ztížení společenského uplatnění zpravidla až po jednom roce poté, kdy došlo ke škodě na zdraví. Nový lékařský posudek lze vydat v případě výrazného zhoršení následků. Tento posudek nahradí dosavadní lékařský posudek.

24. Z § 79 odst. 1 o.s.ř. vyplývá, že povinností žalobce je mj. vylíčení rozhodujících skutečností a označení důkazů, jichž se dovolává.

25. Z § 101 odst. 1 písm. a) a b) o.s.ř. pak vyplývá povinnost žalobce tvrdit všechny pro rozhodnutí věci významné skutečnost a plnit důkazní povinnost (§ 120 odst. 1)

26. Dle § 120 odst. 1 o.s.ř. jsou účastníci povinni označit důkazy k prokázání svých tvrzení. Soud rozhoduje, které z navrhovaných důkazů provede.

27. Podle § 118b odst. 1 věty druhé a třetí o.s.ř. pokud nebyla provedena příprava jednání podle § 114c, mohou účastníci uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání jen do skončení prvního jednání, popřípadě do uplynutí lhůty, která byla účastníkům poskytnuta k doplnění tvrzení o skutečnostech významných pro věc, k podání návrhů na provedení důkazů nebo ke splnění dalších procesních povinností. K později uvedeným skutečnostem a označeným důkazům smí soud přihlédnout, jen jde-li o skutečnosti nebo důkazy, jimiž má být zpochybněna věrohodnost provedených důkazních prostředků, které nastaly po přípravném, a nebylo-li provedeno, po prvním jednání nebo které účastník nemohl bez své viny včas uvést, jakož i ke skutečnostem nebo důkazům, které účastníci uvedli poté, co byl některý z nich vyzván k doplnění rozhodujících skutečností podle § 118a odst. 1 až 3.

28. Na základě takto zjištěného skutkového stavu dospěl soud k následujícím právním závěrům: žalobce vymezil svůj nárok jako nárok na náhradu škody, kterou měl žalobci způsobit MUDr. [celé jméno žalovaného] porušením své povinnosti při léčbě žalovaného. K porušení povinností MUDr. [celé jméno žalovaného] mělo dle žalobních tvrzení dojít tak, že ač měl MUDr. [celé jméno žalovaného] jako praktický lékař žalovaného v únoru 2006 obdržet propouštěcí zprávu žalovaného z nemocnice s doporučením dalších vyšetření, na které měl žalovaného odeslat, neučinil tak, ač bylo v propouštěcí zprávě uvedeno podezření na nález v oblasti hlavy. V roce 2014 pak bylo žalobci diagnostikováno nádorové onemocnění v oblasti hlavy, žalovaný byl nucen podstoupit dne 4. 11. 2014 chirurgický zákrok a poté další léčbu, přičemž v důsledku pochybení MUDr. [celé jméno žalovaného] došlo ke vzniku újmy na zdraví žalobce.

29. Judikatura dovodila, že„ ve smyslu § 3079 odst. 1 obč. zák. je v případě práva na náhradu újmy vzniklé v důsledku porušení zákona rozhodným okamžikem pro určení, jaká hmotněprávní úprava se má použít, okamžik porušení povinnosti, nikoli až vznik škody samotné“ (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 9. 2018, sp. zn. 25 Cdo 179/2018). Soud proto posuzoval nárok žalobce dle § 420 odst. 1 obč. zák. Judikatura dále dospěla k závěru, že se rovněž použije i vyhláška 440/2001 Sb. (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 31. 10. 2018, sp. zn. 25 Cdo 3377/2018.

30. Dle § 420 odst. 1 obč. zák. odpovídá každý za škodu, kterou způsobil zaviněným porušením právní povinnosti. Odborná literatura i konstantní judikatura se shodují, že předpokladem vzniku obecné odpovědnosti za škodu podle ustanovení § 420 obč. zák. je protiprávní úkon, tj. jednání, které je v rozporu s objektivním právem (s právním řádem), dále existence škody (majetkové újmy) a příčinná souvislost mezi protiprávním jednáním škůdce a vznikem škody. Byly-li tyto předpoklady odpovědnosti poškozeným prokázány, zavinění (ve formě nevědomé nedbalosti) se předpokládá, avšak za podmínek ustanovení § 420 odst. 3 obč. zák. se škůdce může odpovědnosti zprostit (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 5. 2015, sp. zn. 25 Cdo 493/2015 nebo ŠKÁROVÁ, Marta. § 420 (Škoda). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 1202, marg. č. 1). V tomto konkrétním případě vymezil žalobce jako porušení povinnosti MUDr. [celé jméno žalovaného] to, že jej v roce 2006 neodeslal na vyšetření, jako škodu vymezil poškození zdraví v souvislosti s nádorovým onemocněním z roku 2014 (a rovněž z toho vyplývající ztrátu na výdělku) a tvrdil, že právě porušení povinnosti MUDr. [celé jméno žalovaného] v roce 2006 mělo za následek, že nádorové onemocnění nebylo diagnostikováno již v roce 2006, ale až v roce 2014, kdy již došlo k poškození zdraví žalobce.

31. Jak soud podrobně vysvětlil výše, v řízení nebylo prokázáno, že by MUDr. [celé jméno žalovaného] obdržel v roce 2006 propouštěcí zprávu, ze které pro něj vyplývaly další povinnosti ve vztahu k žalobci jako pacientovi. Nebylo tedy prokázáno porušení povinnosti ze strany MUDr. [celé jméno žalovaného], když nebylo prokázáno, že by MUDr. [celé jméno žalovaného] věděl o tom, že má žalobce odeslat na další vyšetření. Už na základě této skutečnosti proto nemohl být žalobce se svou žalobou úspěšný. Žalobcem ostatní navrhované důkazy byly navrženy k prokázání vzniku škody na straně žalobce a její výše a k prokázání příčinné souvislosti mezi porušením povinnosti a vznikem škody (zejména znalecký posudek z oboru zdravotnictví). Soud proto ostatní navržené důkazy neprovedl a žalobu z výše uvedených důvodů zamítl.

32. Nad rámec výše uvedené argumentace se soud rovněž rozhodl vypořádat se s námitkou promlčení vznesenou žalovanými (resp. MUDr. [celé jméno žalovaného]). Z ust. § 106 odst. 1 a 2 obč. zák. vyplývá, že náhrada škody na zdraví se promlčuje ve dvouleté subjektivní lhůtě (tj. ode dne, kdy se poškozený dozví o vzniku škody a kdo za ni odpovídá), přičemž objektivní lhůta dána není. Při škodě na zdraví vychází odborná literatura i soudní praxe dlouhodobě z názoru, že jednotlivé složky práva na náhradu škody jsou samostatné dílčí nároky, které se jako takové i samostatně promlčují. Předpoklady pro jejich vznik jsou totiž různé a také z časového hlediska se mohou různě naplňovat. Tak se např. za počátek běhu promlčecí doby u náhrady za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti, popř. při invaliditě od okamžiku, kdy se poškozený dozvěděl o výdělku před poškozením a po poškození, popř. kdy mu bylo zásadně doručeno rozhodnutí správy sociálního zabezpečení o přiznání invalidního důchodu a jeho výši (do té doby není totiž jisté, zda a v jaké výši bude poškozenému přiznán invalidní důchod, a tudíž v jakém rozsahu došlo ke ztrátě na výdělku), u bolestného zásadně ukončením léčebného procesu, resp. ustálením zdravotního stavu poškozeného; u odškodnění za ztížení společenského uplatnění den, kdy jsou prokazatelné nepříznivé trvalé následky pro životní úkony poškozeného, pro jeho životní a společenské uplatnění a pro plnění jeho životních úkolů a je možno je ohodnotit. (ŠVESTKA, Jiří. § 106 (Promlčení práva na náhradu škody). In: ŠVESTKA, Jiří, SPÁČIL, Jiří, ŠKÁROVÁ, Marta, HULMÁK, Milan a kol. Občanský zákoník I, II. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, s. 605, marg. č. 4).

33. Z konstantní judikatury dovolacího soudu vyplývá, že v případě nároku na odškodnění bolesti se poškozený dozví o škodě v době, kdy se jeho zdravotní stav ustálil a lze objektivně provést bodové ohodnocení bolesti (viz např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. 1. 2008, sp. zn. 25 Cdo 676/2007, uveřejněné v Souboru pod C 5789). V případě ztížení společenského pak z ustálené judikatury vyplývá, že se poškozený dozví o škodě tehdy, kdy se jeho zdravotní stav po úrazu ustálí natolik, že je možné posoudit, jaké nepříznivé důsledky má zhoršený zdravotní stav pro život poškozeného, a lze tedy objektivně provést bodové ohodnocení jeho ztížení společenského uplatnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 7. 2011, sp. zn. 21 Cdo 752/2010, uveřejněný pod číslem 153/2011 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek, nebo rozsudek ze dne 13. 6. 2001, sp. zn. 25 Cdo 1169/2000, publikovaný v Souboru pod C 569). K tomuto okamžiku pak zpravidla nedochází před uplynutím jednoho roku ode dne vzniku škody na zdraví (viz. § 8 odst. 2 vyhlášky), naopak tento okamžik může nastat i později.

34. Z judikatury dovolacího soudu k příslušným ustanovením obč. zák. dále vyplývá, že nárok na náhradu za ztrátu na výdělku se promlčuje podle § 106 obč. zák., a to nárok jako celek. Je ovšem třeba rozlišovat mezi promlčením samotného nároku na náhradu podle § 447 obč. zák. s ohledem na dobu jeho uplatnění u soudu, a promlčením postupně vznikajících nároků na výplatu jednotlivých měsíčních plnění v jeho rámci. Počátek subjektivní promlčecí doby k uplatnění nároku na náhradu škody podle § 106 obč. zák. se neváže k datu splatnosti, jak je tomu u počátku obecné promlčecí doby podle § 101 obč. zák., ale k jiné skutečnosti. Touto skutečností je okamžik, kdy se poškozený, který v důsledku škody na zdraví pobírá invalidní důchod, se o rozsahu ztráty na výdělku po skončení pracovní neschopnosti (§ 447 obč. zák.), umožňující uplatnění její náhrady žalobou u soudu, dozví poté, co bylo vydáno rozhodnutí o přiznání invalidního důchodu a on se o něm dozvěděl (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 1. 2016, sp. zn. 25 Cdo 4617/2014).

35. Žalobce se v tomto řízení domáhal nároku na bolestné, ztížení společenského uplatnění a za ušlou mzdu, přičemž nároky žalobce se vztahovaly k operaci hlavy dne 4. 11. 2014 a následné léčbě. Žaloba byla podána dne 27. 10. 2017 (mj. nárok bolestné a ztížení společenského uplatnění ve výši 20 000 000 Kč) a byla, pokud jde o bolestné a ztížení společenského uplatnění, rozšířena na 30 000 000 Kč dne 15. 1. 2018. Okamžik ustálení zdravotního stavu žalobce by byl předmětem dalšího dokazování, avšak je zřejmé, že zdravotní stav žalobce se neustálil dříve, než uplynutím jednoho roku od operace, tj. 4. 11. 2015. Soud má proto za to, že nároky žalobce vycházející z původní žaloby nejsou promlčené, neboť žaloba byla podána před uplynutím dvou let od 4. 11. 2015. Nároky žalobce vycházející z rozšíření žaloby ze dne 15. 1. 2018 promlčeny být sice mohou, avšak toto lze s jistotou určit až na základě znaleckého posudku, ve kterém by znalec určil, kdy došlo k ustálení zdravotního stavu žalobce. Tento posudek však soud z výše popsaných důvodů neporovedl.

36. Soud dodává, že z § 79 odst. 1 a § 101 odst. 1 o.s.ř. vyplývá povinnost žalobce vylíčit rozhodné skutečnosti, tzn. srozumitelně popsat skutkový děj tak, aby bylo zcela jasné, o čem a na jakém podkladě má soud rozhodnout. Měnit nebo doplňovat svá tvrzení v rámci jím vylíčeného skutkového děje pak smí až na výjimky až do okamžiku koncentrace řízení ve smyslu § 118b odst. 1 o.s.ř. Při prvním jednání ve věci dne 10. 4. 2018 byli účastníci řádně poučeni o koncentraci řízení a žalobci byla dokonce dle § 118a odst. 1 a 3 poskytnuta lhůta 30 dní k doplnění tvrzení a navržení důkazů dle poučení soudu (která byla později žalobci na jeho žádost prodloužena). Pokud žalobce při jednání dne 26. 7. 2018, tedy po zákonné koncentraci řízení začal tvrdit, že jej MUDr. [celé jméno žalovaného] řádně neléčil po celou dobu, kdy k němu docházel jako pacient, jednalo se o nepřípustnou novotu, ke které soud nemohl přihlédnout. Soud doplňuje, že takováto změna žalobních tvrzení by se ve svých důsledcích fakticky rovnala změně žaloby, neboť by bylo nutné dokazovat zcela jiné skutečnosti (zda byla doručena propouštěcí zpráva x zda MUDr. [celé jméno žalovaného] poskytoval po několik let péči žalobci lege artis či nikoli) a řízení by fakticky začalo znovu, což je přesně ten důsledek, kterému se snaží ust. § 118b o.s.ř. týkající se zákonné koncentrace řízení předejít.

37. Žalovaní měli ve věci plný úspěch, proto jim náleží plná náhrada nákladů řízení ve smyslu § 142 odst. 1 o.s.ř. Vzhledem k tomu, že žalovaní 1) a 3) o náhradu nákladů řízení nežádali, soud jim náhradu nákladů řízení nepřiznal. V právní teorii i soudní praxi není pochyb o tom, že všechny účinky (hmotněprávní i procesní) spojené se zahájením řízení mezi původními účastníky řízení zůstávají i po nástupu procesního nástupce do řízení zachovány, že procesní nástupce je vázán všemi procesními a hmotněprávními úkony, které v řízení učinil jeho procesní předchůdce, a že náklady vzniklé za řízení jeho předchůdci patří k nákladům řízení procesního nástupce (viz Drápal, L. in: Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I. § 1 až 200za. Komentář, 1. vydání, Praha, C. H. Beck, 2009, str. 729 nebo např. rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1016/2014, 21 Cdo 379/2014 a 20 Cdo 3997/2019). Vzhledem k tomu, že žalovaní mají v řízení postavení samostatných společníků ve smyslu § 91 odst. 1 o.s.ř., měl by každý ze žalovaných nárok na třetinu nákladů vzniklých v tomto řízení MUDr. [celé jméno žalovaného]. Pokud žalovaní 1) a 3) tyto náklady řízení nepožadovali, nepřirůstají jejich podíly k podílu na nákladech řízení žalované 2). Soud proto žalované 2) přiznal náhradu třetiny nákladů řízení vzniklých MUDr. [celé jméno žalovaného] a a náhradu celých nákladů řízení vzniklých jí osobně.

38. Náklady řízení MUDr. [celé jméno žalovaného] (zemřelého 4. 10. 2019) i žalované 2) tvoří pouze odměna advokáta určená dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. advokátního tarifu (dále jen„ AT“) určená dle předmětu řízení. Předmětem řízení byla původně částka 27 803 936 Kč, sazba za jeden úkon právní služby pak dle § 7 a 8 odst. 1 AT činí 55 460 Kč. Usnesením ze dne 9. 3. 2018 pak byla připuštěna změna žaloby na částku 37 803 936 Kč, sazba za jeden úkon právní služby pak dle § 7 a 8 odst. 1 AT činí 59 460 Kč. Usnesením ze dne 26. 3. 2019 pak bylo řízení zastaveno co do částky 3 404 676 Kč, předmětem řízení tedy zůstala částka 34 399 260 Kč, sazba za jeden úkon právní služby pak dle § 7 a 8 odst. 1 AT činí 58 060 Kč.

39. Právní zástupce MUDr. [celé jméno žalovaného] učinil v řízení celkem 6,5 úkonu právní služby (příprava a převzetí zastoupení dne 28. 3. 2018 – viz datum na plné moci, sepis vyjádření dne 9. 4. 2018, zastupování při jednání dne 10. 4. 2018, sepis vyjádření dne 24. 7. 2018, zastupování při jednání dne 26. 7. 2018 od 8:30 do 11:58 – 2 úkony, sepis vyjádření k námitce podjatosti ze dne 13. 9. 2018 – úkonu ve smyslu § 11 odst. 2 písm. c) a odst. 3 AT, když nešlo o vyjádření ve věci samé, za což mu náleží odměna ve výši 388 590 Kč a 7 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 2 100 Kč. Právnímu zástupci MUDr. [celé jméno žalovaného] dále náleží náhrada hotových výdajů advokáta spočívajících v náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT na trase Praha – Kutná Hora a zpět k jednáním ve dnech 10. 4. 2018 a 26. 7. 2018 (vzdálenost 150 km, použité vozidlo tov. zn. Škoda Superb, spotřeba paliva dle TP 4,8 l nafty /100 km, cena paliva dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. 29,80 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 463/2017 Sb. 4 Kč/km) ve výši 815 Kč za jednu cestu tam a zpět, celkem 1 630 Kč a dále náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 6 započatých půlhodin po 100 Kč na jednu cestu, celkem 1 200 Kč. Právní zástupce MUDr. [celé jméno žalovaného] je plátcem DPH, proto mu k částce 393 520 Kč náleží rovněž 21% DPH z této částky ve výši 82 639,20 Kč. Celkové náklady řízení MUDr. [celé jméno žalovaného] tak činily 476 159,20 Kč, jedna třetina připadající na žalovanou 2) pak částku 158 719,70 Kč.

40. Právní zástupce žalované 2) učinil v řízení celkem 5 úkonů právních služeb (příprava a převzetí zastoupení, zastupování při jednání dne 2. 11. 2021, nahlížení do spisu dne 19. 11. 2021 – 1 úkon ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) a odst. 3 AT, sepis vyjádření ze dne 14. 12. 2021 a zastupování při jednání dne 22. 2. 2022), za což mu při sazbě 58 060 Kč za úkon právní služby náleží odměna ve výši 290 300 Kč a 5 režijních paušálů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, celkem 1 500 Kč. Právnímu zástupci žalované 2) dále náleží náhrada hotových výdajů advokáta spočívajících v náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT na trase Praha – Kutná Hora a zpět k jednáním ve dnech 2. 11. 2021 a na nahlížení do spisu dne 19. 11. 2021 (vzdálenost 150 km, použité vozidlo tov. zn. Škoda Superb, spotřeba paliva dle TP 4,8 l nafty /100 km, cena paliva dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 27,20 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 589/2020 Sb. 4,40 Kč/km) ve výši 856 Kč za jednu cestu tam a zpět, celkem 1 712 Kč, v náhradě cestovních výdajů advokáta spočívajících v náhradě cestovních výdajů dle § 13 odst. 5 AT na trase Praha – Kutná Hora a zpět k jednání ve dne 22. 2. 2022 (vzdálenost 150 km, použité vozidlo tov. zn. Škoda Superb, spotřeba paliva dle TP 4,8 l nafty /100 km, cena paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. 36,10 Kč, náhrada za opotřebení vozidla dle vyhlášky č. 511/2021 Sb. 4,70 Kč/km) ve výši 965 Kč a dále náhradu za promeškaný čas dle § 14 AT za 9 započatých půlhodin po 100 Kč na jednu cestu, celkem 1 800 Kč. Právní zástupce žalované 2) je plátcem DPH, proto mu k částce 296 277 Kč náleží rovněž 21% DPH z této částky ve výši 62 218,17 Kč. Celkové náklady na právní zastoupení žalované 2) tak činily 358 495,17 Kč.

41. Soud proto přiznal žalované 2) na náhradě nákladů řízení celkovou částku 517 214,87 Kč (158 719,70+358 495,17).