11 C 25/2019-78

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Kateřinou Kyselovou jako samosoudkyní ve věci žalobce: [osobní údaje žalobce] k doručení [anonymizováno] [příjmení]. [příjmení] [anonymizováno] [PSČ] [obec a číslo] - [obec] zastoupený [anonymizováno] [jméno] [příjmení], advokátem, sídlem [adresa], proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] sídlem [adresa státního zastupitelství], zastoupený [anonymizováno 7 slov], sídlem [adresa], o zadostiučinění za nemajetkovou újmu, takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 164 730 Kč s úrokem z prodlení ve výši 7,75% ročně z této částky od 24. 12. 2010 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na nákladech řízení částku 16 456 Kč, do 3 dnů od právní moci rozsudku, k rukám jeho zástupce.

Odůvodnění

1. Žalobce se žalobou doručenou Obvodnímu soudu pro Prahu 5 dne 1. 10. 2010 (tj. původní žaloba) domáhal jednak nemajetkové újmy z titulu nepřiměřené délky civilního soudního řízení vedeného u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. [spisová značka] (poté sp. zn. [spisová značka]) a Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] ve výši 160 000 Kč a jednak nároku na náhradu škody a zadostiučinění ve výši 620 000 Kč (120 000 Kč náhrada škody a 500 000 Kč náhradu nemateriální újmy) a omluvy pro nezákonného rozhodnutí a nepřiměřenou délku trestního řízení (11 let trvající trestní řízení skončené zproštěním obžaloby). Žalobu odůvodnil tím, že dne 25. 3. 1998 byl slovně i fyzicky napaden pracovníkem FÚ [obec] [anonymizováno] [titul]. [jméno] [příjmení], jenž mu před tím odmítl předložit služební průkaz pracovníka správce daně, přičemž v důsledku tohoto napadení byl delší dobu v pracovní neschopnosti. K průběhu incidentu uvedl, že na místě volal na linku 158, dostavivším se policistům nahlásil své napadení předmětným pracovníkem, ti zjistili jeho totožnost a o události byl sepsán záznam. S odstupem času byl k věci vyslechnut na MO PČR v [obec a číslo] – [obec], nikoliv jako poškozený, ale jako obviněný z trestného činu výtržnictví. Městské ředitelství Policie ČR v [obec] s ním tedy jednalo jako s obviněným, přestože sdělení obvinění ze dne 6. 4. 1999 mu nikdy nebylo doručeno. Obdržel pouze usnesení o pokračování v přerušeném trestním stíhání ze dne 20. 3. 2002 čj. [spisová značka], jež mělo být přerušeno usnesením ze dne 9. 11. 2000, neboť měl být nedostupný. Usnesení o přerušení trestního stíhání však nikdy neobdržel, byť stále bydlí na stejné adrese a veškerou korespondenci si přebírá. Namítal, že v době, kdy mělo být řízení přerušeno, navíc probíhaly vyšetřovací úkony. Dne 30. 7. 2004 OSZ v [obec] podalo na žalobce obžalobu vedenou pod [spisová značka] [rok], v níž skutek byl překvalifikován z trestného činu výtržnictví na trestný čin ublížení na zdraví a trestný čin vydírání. Rovněž na změnu právní kvalifikace nebyl upozorněn. Věc byla následně přidělena k projednání Obvodnímu soudu pro Prahu 5, který pod sp. zn. [spisová značka] [rok] věc vrátil OSZ k došetření. Nová obžaloba, aniž by bylo přihlédnuto k jeho námitkám a důkazům byla podána dne 2. 3. 2009, a to pro trestný čin ublížení na zdraví a výtržnictví. Věc byla opět vrácena k došetření OSZ pro [část Prahy] následně Obvodní soud pro Prahu 5 rozsudkem ze dne 29. 10. 2009 pod sp. zn. [spisová značka] [rok] žalobce zprostil obžaloby, neboť tvrzený skutek není trestným činem. Současně uvedl, že na místě bezprostředně zasahovala policie ve věci napadení obžalovaného, aniž by se v jejím záznamu objevila byť jen zmínka o tom, že by obžalovaný měl být útočníkem. V této souvislosti odkázal na konstantní judikaturu NS ČR a Ústavního soudu, neboť postupem orgánů činných v trestním řízení mu vznikla škoda a nemajetková újma. Trestní řízení trvalo nepřiměřeně dlouhou dobu. Zahájeno mělo být 6. 4. 1999 a rozsudek, jímž byl zproštěn obžaloby, nabyl právní moci dne 1. 1. 2010. S ohledem na výsledky trestního řízení toto nemělo být nikdy vedeno. Nemajetková újma mu vznikla především neúměrnou délkou řízení, kdy musel čelit obvinění z trestných činů, jichž se nikdy nedopustil a ačkoli trestný čin byl naopak spáchán vůči jeho osobě, aniž byl kdy řádně vyšetřen a jeho pachatel potrestán. Po celou tuto dobu pociťoval stres a frustraci, umocňované nejistotou, s jakým výsledkem uměle vykonstruované, nedůvodné trestní řízení skončí. Trestní řízení ovlivnilo jeho osobní život, zhoršilo jeho nepříznivý zdravotní stav. Řadu let trpí cukrovkou 2. typu, přičemž průběh tohoto onemocnění výrazně ovlivňuje stres. Nemajetkovou újmu v rámci délky trestního stíhání a jeho následků na něj hodnotil částkou 500 000 Kč. V průběhu řízení vzal žalobce žalobu ve vztahu k náhradě škody vzniklé za nezákonné trestní stíhání co do částky 16 979 Kč s příslušenstvím a co do částky 66 000 Kč (když částka představující náklady obhajoby byla v průběhu řízení žalovaným uhrazena) z důvodu zpětvzetí žaloby zastaveno (a to rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 11. 2013 č. j. [číslo jednací] ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 1. 12. 2014 č. j. [spisová značka]).

2. O nároku žalobce představovaném náhradou škody ve výši 160 000 Kč s příslušenstvím z titulu nemajetkové újmy v souvislosti s civilním řízením vedeným u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a u Městského soudu v Praze pod sp. zn. [spisová značka] bylo v mezidobí rozhodnuto rozsudkem zdejšího soudu ze dne 13. 12. 2012, [číslo jednací], který nabyl právní moci dne 20. 5. 2013 (neboť administrativním omylem došlo k duplicitnímu zápisu dvou řízení o této položce).

3. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 5. 2015, č. j. [číslo jednací] soud přiznal žalobci (ohledně nároku na zadostiučinění za nemajetkovou újmu za rozhodnutí soudu a délku trestního řízení, jehož byl účastníkem) částku 237 396 Kč s příslušenstvím (z titulu průtahů řízení v částce 180 375 Kč, za nezákonné rozhodnutí v částce 20 000 Kč a za náklady spojené s trestním stíháním v částce 37 021 Kč), dále zamítl žalobu co do částky 299 625 Kč s příslušenstvím a zamítl žalobu v části požadující konstatování porušení žalobcových základních práv dle čl. 2 odst. 2 a čl. 8 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a uložení písemné omluvy žalovaného. K odvolání žalovaného byl rozsudek soudu prvého stupně potvrzen co do výroku o omluvě a v části, v níž byl rozsudek zamítnut (ve vztahu k výroku o zamítnutí návrhu na konstatování porušení práva byl změněn tak, že tento výrok se nevydává). Co do částky 109 521 Kč s příslušenstvím bylo řízení zastaveno, když co do této částky bylo žalovanému plněno (viz rozhodnutí zdejšího soudu čj. [číslo jednací] ze dne 5. 5. 2015 a Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací] ze dne 6. 6. 2016).

4. K dovolání žalovaného Nejvyšší soud ČR rozhodnutím, čj. [číslo jednací] ze dne 27. 6. 2018 zrušil rozhodnutí Městského soudu v Praze ze dne 6. 6. 2016 čj. [číslo jednací] v části, v níž byl potvrzen rozsudek soudu prvého stupně ze dne 5. 5. 2015 čj. [číslo jednací] ve výroku I. pokud jím byla uložena povinnost k úhradě částky 20 000 Kč s přísl. a ve výroku II., pokud jím byla žaloba zamítnuta do částky 230 000 Kč s přísl. Ve stejném rozsahu byl zrušen rozsudek soudu prvého stupně s odůvodněním, že část nároku žalobce za újmu způsobenou v důsledku zahájeného a vedeného trestního stíhání spadá do období před účinností zákona č. 82/98 Sb. a tedy že je třeba primárně zjistit jaké částky se z uvedeného titulu domáhá za období před účinností tohoto zákona (do 27. 4. 2006) cestou ochrany osobnosti a jaké od tohoto data podle z. č. 82/98 Sb.

5. Po rozhodnutí dovolacího soudu zůstal předmětem řízení nárok žalobce na žalobcem zaokrouhlenou částku 250 000 Kč s příslušenstvím z titulu újmy způsobené v důsledku zahájeného a vedeného trestního stíhání, jež trvalo 129 měsíců při odpovídající částce 2 000 Kč měsíčně (s odkazem na obdobné rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 2 sp. zn. [spisová značka] ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze čj. [číslo jednací] ze dne 25. 5. 2017).

6. S ohledem na závěr dovolacího soudu ohledně části nároku žalobce za újmu způsobenou v důsledku zahájeného a vedeného trestního stíhání spadajícího do období před účinností zákona č. 82/98 Sb. žalobce k výzvě soudu doplnil, že se za období do 26. 4. 2006 domáhá částky 164 730 Kč a za období od 27. 4. 2006 do 1. 1. 2010 částky 85 270 Kč, to vše s úrokem z prodlení z těchto částek od 24. 12. 2010 do zaplacení.

7. Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 6. 2019 č. j. [číslo jednací] soud vyhověl nároku žalobce za újmu způsobenou v důsledku zahájeného a vedeného trestního stíhání spadajícího za období po účinností zákona č. 82/98 Sb. (tj. za období od 27. 4. 2006 do 1. 1. 2010, v němž žalobce požadoval částku 85 270 Kč s přísl.) v částce 44 133 Kč s příslušenstvím (když soud s ohledem na ustálenou judikaturu, přihlédnuvší k jedinečnosti okolností daného případu, i k obdobným případům, dospěl k závěru, že odpovídající je výše 1 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání, přičemž v odpovídající části žalobcem požadované částce převyšující přiznaných 1 000 Kč žalobu v částce 41 137 Kč s příslušenstvím zamítl), dále uložil žalovanému povinnost písemné omluvy za nedůvodné a nezákonné trestní stíhání a žalobci přiznal náhradu nákladů řízení ve výši 278 352,50 Kč (za prvostupňová, odvolací i dovolací řízení). Rozsudek nabyl právní moci dne 28. 8. 2019.

8. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 11. 2018, č. j. 11 C 270/2010-440, které nabylo právní moci dne 6. 11. 2018, bylo řízení ohledně částky 164 730 Kč s příslušenstvím (pro nárok žalobce představující újmu způsobenou v důsledku zahájeného a vedeného trestního stíhání spadajícího do období do 26. 4. 2006) vyloučeno k samostatnému projednání a stalo se předmětem řízení vedeného u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a je tedy předmětem řízení v nyní projednávané věci.

9. Žalovaný se žalobou do částky 164 730 Kč za období do 27. 4. 2006 s příslušenstvím nesouhlasil, navrhl její zamítnutí s tím, že žalobce neprokázal svůj nárok na zadostiučinění za nemajetkovou újmu v souvislosti s nezákonným zahájením a vedením trestního stíhání. Předně má za to, že žalobce řádně nedoplnil svá skutková a právní tvrzení ve věci nemajetkové újmy způsobené žalobci do 27. 4. 2006 dle požadavku Nejvyššího soudu s tím, že při posuzování nároku na nemajetkovou újmu z nezákonného rozhodnutí soud zkoumá kritéria a okolnosti z podobě zásahu do osobnostní sféry žalobce, jeho profesní oblasti, zdraví, rodiny, přátel apod. Má za to, že argumentace žalobce, že žalovaná se proti rozsudku OS pro Prahu 5 j. [spisová značka] ze dne 5. 6. 2019 neodvolala, a že tedy platí obdobné podmínky pro posouzení soudem jako v tomto rozsudku ze dne 5. 6. 2019 je nesprávné. Nemajetková újma z titulu nezákonného rozhodnutí musí být za předmětné období před novelou nejen tvrzena, ale i prokázána a žalobce tuto svou specifikaci za rozhodné období řádně netvrdí, resp. neprovedl specifikaci za předmětné období. Žalovaný postrádá konkrétní tvrzení, kdy újma začala vznikat, v důsledku čeho, v jakém rozsahu a intenzitě (zda nadále trvala nebo se měnila v souvislosti s podaným obviněním, s výzvou k výslechu, seznámení se spisem, cestováním do [obec], obžalobou, vzetím do vazby apod.). V této souvislosti namítl, že se je zřejmé, že se žalobce opakovaně a soustavně omlouval a žádal o odročení hlavního líčení k datu 22. 8. 2005. Závěrem žalovaný uvedl, že žalobce byl dostatečně odškodněn ve smyslu celé délky řízení a byla mu přiznána rozsudkem ze dne 5. 6. 2019 i omluva, která se vztahovala na celé období trestního řízení, proto má za to, že poskytnutá omluva je dostatečnou satisfakcí a navrhl žalobu zamítnout.

10. Po stránce skutkové vycházel soud z obsahu spisu (včetně spisu týkajícího se původní žaloby) a z provedených listinných důkazů, které hodnotil za použití ů 132 o. s. ř. s následujícím závěrem:

11. Dne 22. 4. 1998 bylo na žalobce podáno trestní oznámení (vedené pod ČTS NOV [číslo] 2002 PČR Městské ředitelství [obec]), že žalobce na pracovišti FÚ [obec] [anonymizováno] přirazil [titul]. [příjmení] (zaměstnance FÚ [obec], dále jen„ poškozeného“) na skříň stojící za ním, přičemž tento večer zjistil, že ho píchá v nártu (zjištěno z protokolu o trestním oznámení ze dne 22. 4. 1998 a protokolu o podání vysvětlení ze dne 12. 3. 1999). Žalobcem bylo dne 12. 2. 1999 na PČR MO [obec] podáno vysvětlení, v němž uvedl, že to byl on, kdo byl napaden [titul]. [příjmení], on volal policii na místo incidentu, která se na místo dostavila, byl sepsán protokol, přičemž dosud nebyl [anonymizováno] policií ve věci jeho podání trestního oznámení na [titul]. [příjmení] pro zneužití pravomoci veřejného činitele vyrozuměn. Popřel tvrzení [titul]. [příjmení] v jeho trestním oznámení (zjištěno z protokolu o podání vysvětlení [celé jméno žalobce] ze dne 12. 2. 1999). Dne 16. 7. 1999 žalobci doručeno sdělení obvinění z trestného činu výtržnictví, dle kterého žalobce nejprve slovně a následně natlačením na inventář místnosti napadl [titul]. [příjmení], který následně musel vyhledat lékařskou pomoc (zjištěno ze sdělení obvinění ze dne 6. 4. 1999 a poštovní dodejky). Žalobce byl následně vyslechnut dne 5. 11. 1999 jako obviněný, kde potvrdil svoji verzi incidentu, jíž uvedl do protokolu o podání vysvětlení a k obvinění své osoby uvedl, že je nepravdivé smyšlené a že skutek tak, jak byl popsán ve sdělení obvinění, se nestal (zjištěno z protokolu o výslechu obviněného (žalobce) ze dne 5. 11. 1999). V období prosince 1999 až ledna 2000 byly provedeny výslechy svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], [anonymizováno] [příjmení] (viz protokol o výslechu svědka [jméno] [příjmení] ze dne 7. 1. 2000, protokol o výslechu svědka [jméno] [příjmení] ze dne 14. 12. 1999, protokol o výslechu svědka [příjmení] [příjmení] ze dne 7. 1. 2000), následně proběhlo několik pokusů o výslech svědka [příjmení] (viz sdělení policie ČR ze dne 27. 3. 2000 ve věci provedení výslechu svědka [příjmení], žádost o provedení výslechu svědka [příjmení] – urgence ze dne 5. 4. 2000, záznam o nevyřízení dožádání ze dne 10. 4. 2000, sdělení ke stavu k dožádání výslechu svědka ze dne 25. 4. 2000, urgence dožádání výslechu svědka [příjmení] ze dne 21. 4. 2000, sdělení o průběhu výslechu svědka ze dne 11. 5. 2000, sdělení ve věci výslechu svědka [příjmení] ze dne 31. 5. 2000, urgence výslechu svědka [příjmení] ze dne 31. 5. 2000, urgence dožádání výslechu svědka [příjmení] ze dne 23. 5. 2000, sdělení k výslechu svědka [příjmení] ze dne 29. 6. 2000, sdělení k výslechu svědka [příjmení] ze dne 17. 7. 2000, sdělení k výsledku svědka [příjmení] ze dne 18. 7. 2001, urgence dožádání výslechu svědka [příjmení] ze dne 9. 1. 2001, 19. 6. 2001, 3. 10. 2000, sdělení k výslechu svědka [příjmení] ze dne 25. 10. 2000, vyrozumění o úkonu předvolání a výslechu svědka [příjmení] ze dne 17. 2. 2000, 3. 3. 2000, 22. 3. 2000, 5. 4. 2000, 22. 4. 2000, vyrozumění o úkonu výslechu svědka ze dne 25. 4. 2000, 17. 5. 2000, 8. 6. 2000, 29. 6. 2000, omluva z předvolání k výslechu svědka [příjmení] ze dne 14. 7. 2000, žádost o předvedení svědka ze dne 25. 7. 2000 a příkaz k předvedení ze dne 17. 7. 2000, vyrozumění o úkonu výslechu svědka [příjmení] ze dne 28. 8. 2000, omluva svědka ze dne 12. 9. 2000, vyrozumění o úkonu výslechu svědka [příjmení] ze dne 2. 10. 2000, omluva svědka [příjmení] ze dne 16. 10. 2000, příkaz k předvedení svědka [příjmení] ze dne 26. 10. 2000, úřední záznam o předvedení svědka ze dne 2. 11. 2000, příkaz k předvedení svědka [příjmení] ze dne 2. 11. 2000, vyrozumění o úkonu k předvolání svědka [příjmení] ze dne 8. 12. 2000, příkaz k předvedení ze dne 11. 12. 2000 svědka [příjmení], vyrozumění o úkonu předvedení svědka ze dne 12. 2. 2001, vyrozumění o úkonu výslechu k předvolání svědka [příjmení] ze dne 20. 3. 2001, úřední záznam ohledně výslechu svědka [příjmení] ze dne 10. 9. 2001, 15. 10. 2001, 19. 11. 2001, 28. 12. 2001, vrácení dožádání policie ČR [obec] ve věci výslechu svědka [příjmení] ze dne 31. 12. 2001, úmrtní list svědka [příjmení]). Žalobce se následně ze zdravotních důvodů, či kolize jednání k úkonům v trestním stíhání omlouval z úkonů trestního řízení (viz omluva [anonymizováno] [celé jméno žalobce] - předvolání na policii ČR [obec] ze dne 20. 3. 2002, 9. 4. 2002, 23. 4. 2002, 12. 5. 2002, 22. 5. 2002, omluva [anonymizováno] [celé jméno žalobce] na předvolání policie ČR [obec] ze dne 14. 6. 2002, 12. 8. 2002, omluva ze dne 10. 12. 2002, 28. 12. 2002, 2. 1. 2003, 16. 1. 2003, 17. 3. 2003, 12. 4. 2003, 28. 4. 2003, 6. 5. 2003, 19. 5. 2003, omluva [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ze dne 22. 5. 2003, 28. 5. 2003, 6. 6. 2003, 13. 6. 2003, 11. 7. 2003, 21. 7. 2003, 25. 7. 2003, 14. 8. 2003, 1. 9. 2003). Dne 14. 10. 2003 byl žalobce předvolán k prostudování vyšetřovacího spisu (viz předvolání obviněného ze dne 2. 10. 2003 a poštovní dodejka). K tomuto úkonu se žalobce omluvil (viz omluva [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ze dne 26. 11. 2003 a ze dne 16. 1. 2004). Následně byl žalobce opakovaně předvoláván k seznámení se s výsledky vyšetřování, k nimž se opakovaně omlouval (zjištěno z předvolání k seznámení se s výsledky vyšetřování ze dne 22. 1. 2004, omluva [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ze dne 3. 2. 2004, 16. 2. 2004, předvolání k seznámení s výsledky vyšetřování ze dne 5. 2. 2004, omluva [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ze dne 12. 3. 2004, předvolání obviněného k seznámení s výsledky vyšetřování ze dne 27. 2. 2004, omluva předvolaného ze dne 5. 4. 2004, předvolání k seznámení se s výsledky vyšetřování ze dne 23. 3. 2004, omluva předvolaného ze dne 23. 4. 2004, předvolání obviněného k seznámení s výsledky vyšetřování ze dne 14. 4. 2004, omluva předvolaného ze dne 5. 5. 2004, předvolání obviněného k seznámení s výsledky vyšetřování ze dne 21. 4. 2004, omluva předvolaného ze dne 18. 5. 2004, vyrozumění o úkonu seznámení s výsledky vyšetřování ze dne 5. 5. 2004, omluva předvolaného ze dne 28. 5. 2004, předvolání k seznámení s výsledky vyšetřování ze dne 5. 5. 2004, omluva předvolaného ze dne 1. 6. 2004 a 16. 6. 2004, předvolání k seznámení s výsledky vyšetřování ze dne 31. 5. 2004). Dne 18. 6. 2004 byl proveden záznam o prostudování spisu, k němuž se žalobce ani jeho právní zástupce nedostavili (viz záznam o prostudování spisu ze dne 18. 6. 2004). Dne 29. 6. 2004 byl podán návrh na podání obžaloby (srovnej návrh na podání obžaloby ze dne 29. 6. 2004).

12. Dne 30. 7. 2004 podalo OSZ [obec] po předchozím upozornění na změnu právní kvalifikace ([anonymizováno] [rok]) na žalobce obžalobu pro trestné činy výtržnictví, ublížení na zdraví a vydírání (viz citovaná obžaloba). Následně se v rámci jednotlivých úkonů trestního řízení obžalovaný (žalobce) omlouval ze zdravotních důvodů (viz omluva [anonymizováno] [celé jméno žalobce] z předvolání k úkonu trestního řízení ze dne 28. 5. 2004, doplnění vyjádření [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ze dne 24. 8. 2004 a vyjádření obviněného ze dne 20. 8. 2004, omluva a žádost o odročení hlavního líčení ze dne 12. 11. 2004, návrh k provedení důkazu ze dne 3. 11. 2004, včetně příloh, protokol o hlavním líčení [název soudu] [spisová značka] ze dne 2. 12. 2004, omluva a žádost o odročení jednání [anonymizováno] [celé jméno žalobce] ze dne 10. 2. 2005, protokol o hlavním líčení ze dne 14. 2. 2005, omluva a žádost o odročení jednání ze dne 18. 5. 2005, protokol o hlavním líčení ze dne 22. 8. 2005, opatření [číslo jednací] o přibrání znalce ze dne 1. 9. 2005 a námitky k přibrání znalce ze dne 10. 10. 2005). V rámci řízení byla k návrhu předsedkyně [název soudu] tato věc u něj vedená mu odňata, a to s ohledem na zdravotní stav obžalovaného (žalobce), kdy ten nebyl schopen dle závěrů znalců dostavovat se k soudu v [obec]. Protože v místě bydliště mu dostavování se k soudu nečinilo potíže, byla věc přikázána Obvodnímu soudu pro Prahu 5 (srovnej usnesení NS ČR sp. zn. [anonymizováno] [rok] ze dne 31. 5. 2006). Obvodní soud pro Prahu 5 trestní věc dvakrát (usnesením ze dne 31. 7. 2006 č. j. [číslo jednací] a usnesením Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 25. 5. 2009 č. j. [číslo jednací], kde byly vytýkání závažné vady přípravného řízení, které nelze zhojit v řízení před soudem, např. absence řádného seznámení obviněného se spisem, nevyřešení námitky podjatosti z roku 2004, neúplnost spisu, pořízení znaleckého posudku k návrhu obviněného) státnímu zástupci k došetření, ke stížnosti OSZ [obec a číslo] Městský soud v Praze usnesení soudu prvého stupně zrušil a uložil mu ve věci rozhodnout (viz stížnost státního zástupce proti usnesení ze dne 2. 6. 2009 a usnesení MS v [obec] [spisová značka]), přičemž dne 29. 10. 2009 byl žalobce zproštěn obžaloby ze spáchání trestných činů výtržnictví, ublížení na zdraví a vydírání, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem a kdy se tvrzení [titul]. [příjmení] o napadení jeho osoby nepodařilo prokázat. Zprošťující rozsudek nabyl právní moci dne 1. 1. 2010, přičemž z jeho odůvodnění se podává, že v trestním řízení provedené dokazování nevyvrátilo obhajobu žalobce, naopak v jeho prospěch svědčily další zjištění důkazy, přičemž ve vztahu k prohlášení [anonymizováno]. [příjmení] soud konstatoval, že„ jakkoliv nebyla k dispozici svědecká výpověď právě [anonymizováno]. [příjmení], rozhodně to nemůže být vykládáno k tíži obžalovaného. Od počátku měly orgány činné v přípravném řízení informaci o tom, že se na místě měl nacházet a měly tedy jeho svědeckou výpověď zajistit. K tomu měly skutečně dostatek prostoru, svědek zemřel až s odstupem několika let. Pokud tedy orgány činné v přípravném řízení nebyly schopny fixovat jeho vyjádření jako svědeckou výpověď, nelze to nyní vykládat v neprospěch obžalovaného,“ jako skutečnost, již státní zástupce ve své závěrečné řeči vyhodnotil, že v žalovaném skutku by nebylo možno spatřovat trestné činy vydírání a ublížení na zdraví tak, jak byly původně žalovány s tím, že trestní soud konstatoval, že„ žalovaný skutek vůbec neobsahuje znaky trestného činu vydírání, přičemž pokud jde o ublížení na zdraví, i pokud by bylo objektivně zjištěno takové zranění v souvislosti s předmětným incidentem (a to dokonce ani objektivně zjištěno nebylo), nepochybně by k žalovanému trestnému činu nebyl prokázán úmysl. Soud má za to, že i bez znaleckého posudku by byl schopen vyhodnotit, že obecně by bylo obtížné prokázat úmysl podobné zranění nohy způsobit naražením zad na skříň. O to spíše, že je otázkou, jaké intenzity vůbec mělo násilí, kladené obžalovanému za vinu být. Zde soud nemohl ponechat bez povšimnutí gradaci v popisu jednání obžalovaného ze strany zúčastněných úředníků FÚ. To co je na jedné straně (a bezprostředně po jednání) jen odstrčením, má v průběhu trestního řízení zejména v popisu svědka [příjmení] a [příjmení] povahu skutečně intenzivního násilí, přičemž svědkyně [příjmení] uvádí, že se vlastně vůbec nic nestalo! Soud na základě těchto skutečností dospěl k závěru, že pokud by nepřijal závěr shora zmíněný, který by vedl ke zproštění ve smyslu ustanovení § 226 písm. c) tr. řádu, musel by všechny tyto skutečnosti reflektovat, rozpory ve výpovědích a vyjádřeních svědků opět s použitím zásady in dubio pro reo vyhodnotit tak, že by mohl být prokázán (jak již bylo uvedeno shora k dalšímu zprošťujícímu důvodu jen zcela hypoteticky) maximálně incident ve smyslu původně popisovaného odstrčení doplněného třeba nevhodným slovním výrazem, což by ovšem svojí intenzitou zřejmě nenaplňovalo znaky trestného činu, ale jen přestupku, nad to již neprojednatelného pro časový odstup, s nímž bylo zahájeno trestní řízení“ (zjištěno ze zprošťujícího rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 10. 2009).

13. Z účastnické výpovědi žalobce bylo zjištěno, že se jednalo o v řadě páté vykonstruované obvinění. Na Finančním úřadě v [obec] doprovázel otce kamaráda, jehož zastupoval. Konflikt vznikl v souvislosti s protokolací, kdy jeden zaměstnanec, přítomný konfliktu, se mu odmítl legitimovat služebním průkazem a při svém odchodu z místnosti do žalobce vrazil tak, že on narazil do dveří za sebou. Žalobce na místo zavolal policii a seznámil ji s napadením pracovníkem úřadu. Na jejich dotaz, zda není někdo zraněn, jim žalobce sdělil, že jej bolí krk, přičemž [titul]. [příjmení] jim řekl, že jej nic nebolí a ani ostatní zaměstnanci úřadu po dobu 20 minut, kdy na místě byli policisté, netvrdili, že by k incidentu došlo jinak, než jak uvedl žalobce, např. že to byl on, kdo napadl pracovníka úřadu. Následně se žalobce asi za tři čtvrtě roku se dověděl, že je trestně stíhán pro trestný čin výtržnictví, jehož se měl dopustit vůči pracovníkovi finančního úřadu. K věci byl vyslechnut jako obviněný na oddělení policie v [obec], následně se několik let nic nedělo a v roce 2002 obdržel usnesení o pokračování v trestním stíhání, jež mělo být přerušeno 9. 11. 2000. To považoval za zfalšované a antidatované, neboť jej nikdy neobdržel. Zproštěn obžaloby byl až v roce 2009 Trestní stíhání trvalo přes 10 let, bylo pro něj ponižující, těžce to snášel. Negativně to poznamenalo jeho zdravotní stav, je diabetik II. typu, bere inzulin. V době probíhajícího trestního stíhání měl vysoké hladiny cukru, s čímž souvisely další zdravotní komplikace (otékaly mu nohy, nemohl tedy cestovat na delší vzdálenosti), proto byla věc přikázána soudu v místě bydliště. Asi rok po skončení trestního stíhání se jeho zdravotní stav začal zlepšovat, byť se dále léčí. Stres jeho zdravotní stav zhoršuje. Přitom celé trestní stíhání pociťoval jako šikanující, ponižující a stresující. V předchozích případech byl vždy obviněn za verbální delikty. V tomto případě se jednalo o násilné trestné činy, v souvislosti s nimiž na něj mohla být uvalena i vazba, čehož se obával zejména v kontextu skutečnosti, že původní obvinění bylo rozšířeno o údajné„ vydírání“ bez jakéhokoli popisu skutku. Nadto byl o tom, že je trestně stíhán dvakrát informován Úřad městské části v [obec], kde žije, výrazně se zhoršil jeho zdravotní stav, uzavřel se do sebe, měl psychické problémy. Je pokořující a zahanbující čelit obžalobě z trestných činů, jichž jste se nedopustili. Ministerstvo spravedlnosti požádal o nemajetkovou újmu a škodu, nároky mu nebyly přiznány. Šlo o účelově vykonstruované a zlovolně vedené trestní stíhání, během kterého úřední orgány soustavně porušovaly trestní řád a šikanovaly jej.

14. Žalobce dále v rámci svých písemných vyjádření v průběhu řízení doplnil svá skutková tvrzení tak, že jeho trestní stíhání (které skončilo zprošťujícím rozsudkem) nejen, že bylo nedůvodné, ale bylo vedeno šikanózně a excesivním způsobem, výrazně vybočujícím z mezí práv a povinností orgánů veřejné moci, neboť to byl žalobce, kdo byl slovně a poté fyzicky pracovníkem finančního úřadu napaden a zraněn, byl to on, kdo na místo incidentu přivolal Policii ČR a oznámil napadení (ačkoli se vyšetřování otočilo vůči jeho osobě, kdy útočník [titul] [příjmení] začal později účelově tvrdil, že to byl údajně on, kdy byl žalobcem napaden s tím, že se mu později obnovila předchozí hojící se zlomenina nártu nohy, což bylo posléze vyloučeno znaleckým posudkem [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno] vypracovaným na žádost obhájkyně žalobce) a když orgány činné v trestním řízení prováděly účelovou selekci důkazů (dokazování se zaměřovalo pouze na skutkovou verzi policie, ačkoli z prvotního záznamu sepsaného hlídkou policie přivolanou na místo incidentu žalobcem, nikdo o napadení či zranění zaměstnance FÚ nic netvrdil) a ignorovaly žalobcova tvrzení a důkazní návrhy. Šikanózní charakter celého trestního řízení je dle žalobce potvrzován i účelovou překvalifikací údajného skutku při podání první obžaloby v roce 2004 z původního„ výtržnictví“ na„ výtržnictví“,„ ublížení na zdraví“ a„ vydírání“, aniž by u trestných činů„ ublížení na zdraví“ a„ vydírání“ byl popsán skutek, kterým tyto trestné činy měly být spáchány. Šikanózní a excesivní postup orgánů činných v trestním řízení spatřuje žalobce dále v tom, že řádně nedošlo k zahájení trestního stíhání jeho osoby, a to jak pro absenci řádného doručení, tak z důvodu, že se opírá o znalecký posudek [anonymizováno] [jméno] [příjmení], který je plný spekulativních a nepodložených údajů. Žalobce dále poukázal za to, že policejní vyšetřovatelkou byla bez vědomí žalobce ofocena účelově vyselektována část trestního spisu a zaslána Městskému ředitelství Policie ČR v [obec] v naprosto nesouvisející věci, včetně lékařských zpráv jeho osoby obsahujících citlivé údaje, jakož okolnost, že předvolání k výslechu bylo žalobci posíláno v nezalepené obálce, takže si je kdokoliv během jeho poštovní přepravy (včetně poštovních doručovatelů, kteří jej osobně znají) mohl přečíst, že je žalobce trestně stíhaný jako obviněný. Za nejkřiklavější exces považuje žalobce pravděpodobné dodatečné zfalšování (antidatování) usnesení Městského ředitelství Policie ČR o údajném přerušení trestního stíhání, které mělo být údajně vydáno dne 9. 11. 2000, avšak přesto, že měl proti němu právo podat stížnost, mu nikdy nebylo doručeno a nebylo založeno v trestním spise (nadto bylo vydáno poté, kdy si žalobce stěžovat Okresnímu státnímu zastupitelství v [obec] na nezákonnost trestního stíhání s tím, že mu nebylo doručeno sdělení obvinění a že údajný trestný čin výtržnictvím je již promlčen). Současně v této době (kdy trestní stíhání žalobce bylo„ údajně“ přerušeno) probíhalo vyšetřování a PČR byly prováděny vyšetřovací úkony, resp. pokusy o ně (opakovaná předvolávaní k výslechu žalobci i svědka), z čehož dle žalobce lze učinit závěr, že k žádnému přerušení trestního stíhání nedošlo a mělo být dodatečně„ vyrobeno“ jako procesní úkon směřující k dosažení přerušení běhu promlčecí doby. Všechny stížnosti a podněty žalobce, kterými se obracel na kontrolní a inspekční orgány Policie ČR, [stát. instituce] a [stát. instituce] nevedly k nápravě, žalobci bylo odpovídáno pouze formálně a účelově (aniž by se řešila podstata věci), ačkoli v řízení o náhradu škody vedeném u Obvodního soudu pro Prahu 5 vedeném pod sp. zn. [spisová značka] (v němž byl uplatněn nárok na náhradu nákladů vynaložených za všechny tyto údajně„ neoprávněné“ stížnosti) bylo žalobci dáno za pravdu se závěrem, že v daném případě došlo k nestandardnímu postupu orgánů činných v trestním řízení a byla mu přiznána náhrada výdajů, které žalobce se svými stížnostmi na tyto excesy Policie ČR (které byly předtím označovány za„ údajně neoprávněné“ měl). V této souvislosti doplnil, že považuje za významné, že to nebylo poprvé, kdy musel ve svém životě čelit nedůvodnému, vykonstruovanému trestnímu stíhání, které bylo vedeno buď pro skutek, který se nestal, nebo pro skutek, který není trestným činem. Shora uváděná protiprávní jednání totiž nejsou dle žalobce jedinými projevy svévole ze strany Policie ČR a orgánů činných v trestním řízení vůči žalobci. Žalobce již řadu let (od roku 1989) bezplatně zastupuje osoby stěžující si na nezákonný úřední postup policie a dalších orgánů veřejné moci, který se stal do té míry pravidlem, že se nad ním již jen málokdo pozastaví, a to, že je žalobce často osočován z údajného protiprávního jednání, a to především ze strany úředních osob, kterých se buď stížnosti týkají anebo jejich nadřízených, který obvykle nezákonný postup podřízených kryjí a jakoukoliv kritiku přijímají s velkou nelibostí (v této souvislosti odkázal na obvinění žalobce z údajného trestního činu útoku na veřejného činitele spočívající ve stížnosti žalobce na hulvátské chování soudce ke stranám trestního řízení – obvinění bylo usnesením OSZ pro [část Prahy] [spisová značka] zrušeno jako nezákonné a poté byla věc odložena, dále obvinění z údajného trestního činu pomluvy spočívající v kritickém vyjádření se k chování soudce – trestní stíhání bylo zastaveno, neboť nebylo zjištěno, že výroky nejsou nepravdivé, jakož obvinění z trestného činu poškozování cizích práv pro jednání spočívající v údajném poskytování právní pomoci jedné a téže trestní věci jednak obviněnému a jednak poškozenému - nezákonné opatření vyšetřovatele o trestním stíhání žalobce bylo zrušeno a naposledy obvinění z údajného trestného činu útoku na veřejného činitele spočívající v údajně slovním útoku na policistu - trestní stíhání bylo usnesením vyšetřovatele ve spojení s usnesením OSZ zastaveno). Ze shora uvedených důvodů činí žalobce závěr, že projednávaným trestním stíháním jeho osoby (vedeném uvedeným excesivním způsobem závažně vybočujícím z mezí práv a povinností orgánů činných v trestním řízení) mu vznikla nemajetková újma v důsledku stresu, frustrace a nejistoty ohledně výsledku trestního řízení, když byl konfrontován s vědomím, že se ničeho protiprávního nedopustil a že jde o další z mnoha šikan Policie ČR, vedených vůči jeho osobě (písemného vyjádření žalobce ze dne 13. 9. 2011, 30. 10. 2013, 7. 11. 2014, 30. 4. 2015, dále 20. 8. 2015, 26. 10. 2015, 26. 5. 2016, 31. 10. 2016 a zejména ze dne 17. 10. 2018 v návaznosti na výzvu soudu k rozdělení nároků).

15. Pravomocným rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 3. 2011, č. j. [číslo jednací] bylo vyhověno nároku žalobce o náhradu škody (představované náhradou nákladů vynaložených za žalobcem podávané stížnosti na nesprávný úřední postup orgánů činných v předmětném trestním řízení, a to: neoprávněnou manipulaci se spisem žalobce obsahujícím zprávy o jeho zdravotním stavu, předvolání k výslechu žalobce doručovaném prostřednictvím pošty v nezalepené obálce a nedoručení usnesení o přerušení trestního stíhání z roku 2002, které se ve spise„ objevilo“ až v roce 2009) a zadostiučinění, v němž bylo nalézacím soudem konstatováno, že v daném případě (tj. totožném trestním stíhání z pohledu nereagování na podněty a stížnosti žalobce k nesprávného/nezákonnému postupu státních orgánů) došlo k nestandardnímu postupu policejních orgánů činných v trestním řízení (konkrétně: šikanózní trvající a neefektivní postup, liknavost při vyřizování žádostí a stížností žalobce, vedený snahou žalobce znechutit a odradit, aby již přestal informace požadovat) a byla mu přiznána náhrada výdajů, které žalobce se svými stížnostmi na tyto excesy Policie ČR (které byly předtím označovány za„ údajně neoprávněné“) měl (prokázáno citovaným rozsudkem).

16. Žalobce dne 23. 6. 2010 uplatnil nárok na poskytnutí omluvy a zadostiučinění ve výši 620 000 Kč (120 000 Kč náhrada škody a 500 000 Kč náhradu nemateriální újmy), a to z titulu nezákonného rozhodnutí a nepřiměřené délky řízení. Žalovaný konstatoval, že žádný z orgánů činných v trestním řízení nebyl nečinný, žalobce ani žádné úkony neurgoval. Pokud délku řízení považoval za nepřiměřenou, neměl se úmyslně vyhýbat prostudování spisu a účasti při hlavních líčeních, jak tak činil v období březen 2000 až červen 2004, listopad 2004 až srpen 2005, listopad 2005 až prosinec 2009. Dospěl k závěru, že délka řízení nebyla nepřiměřená a nebyly shledány žádné průtahy v řízení (srovnej stanovisko žalovaného k žádosti o poskytnutí omluvy o zadostiučinění ze dne 25. 8. 2010 a poštovní dodejka s datem převzetí žalobcem 29. 9. 2010).

17. Ve věci [anonymizováno] a spol. soudy v rámci žaloby o zadostiučinění za nemajetkovou újmu za trestní stíhání za závažnou majetkovou trestnou činnost, kde kromě jednoho byli všichni vazebně stíháni a kromě dvou, kteří byli uznání částečně vinnými, byli ostatní zproštěni obžaloby zcela, trestní stíhání všech probíhalo v řádu let. V souvislosti s nezákonným trestním stíháním, částečně vedeným i vazebně, na ně trestní stíhání působilo psychicky negativně, i v kontextu s výší trestu, který jin za tvrzené skutky hrozil (až 10 let), mělo dopad na jejich rodinné životy, zasáhlo do jejich cti a dobré pověsti v místě bydliště i podnikatelské činnosti, trestní věc byla obsáhle a široce mediálně probírána. Za nezákonné omezení osobní svobody dospěly soudy i s přihlédnutím k obdobným případům odškodňovaní nemajetkové újmy vzniklé v důsledku porušení stejných práv (nezákonné trestní stíhání) k jako odpovídající částce 2 000 Kč u žalobců, kteří byli zproštění obžaloby a dosud nebyli trestání, 1 500 Kč u osob, jež dosud trestány nebyly, ale částečně byli uznáni vinnými a 500 Kč u osob, jež sice byli zproštěni obžaloby, ale měli trestní minulost (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2017 čj. [číslo jednací]).

18. Vzhledem ke skutečnosti, že předmětem řízení je odškodnění nemajetkové újmy způsobené žalobci jeho nezákonným trestním stíháním, které bylo zahájeno dne 6. 4. 1999, soud (jsa vázán závěry ustálené judikatury Nejvyššího soudu odrážející závěry Ústavního soudu ČR ze dne 11. 10. 2006, sp. zn. IV. ÚS 428/05) konstatuje, že v případě nezákonných rozhodnutí (tedy i nezákonných rozhodnutí, jimiž bylo zahájeno trestní stíhání) lze odpovědnost státu za nemajetkovou újmu jimi způsobenou výhradně cestou právní úpravy ochrany osobnosti dle § 11 a násl. zák. č. 40/1964 Sb. občanského zákoníku ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen„ obč. zák.“).

19. Podle ust. § 11 občanského zákoníku fyzická osoba má právo na ochranu své osobnosti, zejména života a zdraví, občanské cti a lidské důstojnosti, jakož i soukromí, svého jména a projevů osobní povahy. Podle ust. § 13 odst. 1 občanského zákoníku fyzická osoba má právo se zejména domáhat, aby bylo upuštěno od neoprávněných zásahů do práva na ochranu její osobnosti, aby byly odstraněny následky těchto zásahů a aby jí bylo dáno přiměřené zadostiučinění.

20. Podle ust. § 13 odst. 2 občanského zákoníku pokud by se nejevilo postačujícím zadostiučinění podle odstavce 1 zejména proto, že byla ve značné míře snížena důstojnost fyzické osoby nebo její vážnost ve společnosti, má fyzická osoba též právo na náhradu nemajetkové újmy v penězích. Podle ust. § 13 odst. 3 občanského zákoníku výši náhrady podle odstavce 2 určí soud s přihlédnutím k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k porušení práva došlo. Občanskoprávní odpovědnost (sankce) za neoprávněný zásah do práva na ochranu osobnosti podle § 13 obč. zák. je založena na objektivním principu a předpokládá splnění těchto podmínek: a) neoprávněný zásah do chráněného všeobecného osobnostního práva fyzické osoby, který je objektivně způsobilý porušit či jen ohrozit osobnost fyzické osoby, b) újma na osobnosti fyzické osoby (nemajetková újma) v její osobní fyzické a psychicko – morálně - sociální integritě; v určitých případech musí tato újma spočívat ve snížení důstojnosti nebo vážnosti fyzické osoby ve značné míře a c) příčinnou souvislost mezi a) a b), tj. jestliže neoprávněný zásah újmu skutečně bezprostředně vyvolal (k tomu srov. Jiří Švestka, Jiří Spáčil, Marta Škárová, Milan Hulmák a kolektiv Občanský zákoník I, II, 2. vydání, Praha 2009, k § 11, 13).

21. V daném konkrétním případě bylo pravomocně zahájeno trestní stíhání žalobce. Následně byl žalobce zproštěn obžaloby s tím, že skutek kladený mu za vinu není trestným činem. Usnesení o sdělení obvinění bylo nezákonným rozhodnutím (srovnej též rozsudek NS ČR 25Cdo1487 /2001).

22. Žalobní nárok ve výši 164 730 Kč s příslušenstvím za osobnostní újmu způsobenou žalobci nezákonným a nedůvodným trestním řízením od 6. 4. 1999 do 27. 4. 2006 tak musí být posouzen podle tehdy účinných obecných ustanovení o právu na ochranu osobnosti fyzických osob, přičemž není pochyb o tom, že posuzováním tohoto nároku podle obecných ustanovení o ochraně osobnosti je suplována absence zákonné úpravy nemajetkové újmy, za kterou odpovídá stát, podle (tehdy neexistující) zvláštní právní úpravy.

23. Soudní praxe vychází při určení přiměřenosti morálního zadostiučinění z toho, že soud vezme v úvahu jak celkovou povahu, tak i jednotlivé okolnosti konkrétního případu. To znamená, že soud musí přihlédnout k intenzitě, povaze a způsobu neoprávněného zásahu, k charakteru a rozsahu zasažené hodnoty osobnosti, jakož k trvání i šíři ohlasu vzniklé nemajetkové újmy pro postavení a uplatnění postižené fyzické osoby ve společnosti atd. Současně je třeba mít na zřeteli, že tato forma zadostiučinění sleduje cíl přiměřeně, tj. s ohledem na všechny okolnosti konkrétního případu v co nejúčinnější míře vyvážit a zmírnit nepříznivý následek neoprávněného zásahu, tj. nemajetkovou újmu vzniklou na osobnosti fyzické osoby.

24. Ohledně povahy trestní věci soud vycházel z toho, že na základě trestního oznámení [titul]. [příjmení] a jeho výslechu jako poškozeného, dále na základě výslechu svědků [příjmení], [příjmení] a [příjmení] bylo rozhodnuto o zahájení trestního stíhání žalobce sdělením obvinění, jež bylo žalobci doručeno na jím uváděné adresy [adresa žalobce], s požadavkem přeposlání na adresu [adresa] adresu [adresa], [obec a číslo]. Následně probíhaly úkony orgánů činných v trestním řízení, které byly prodlužovány, zej. v souvislosti s opakovanými pokusy o provedení výslechu svědka [příjmení], jakož opakovanými řádnými omluvami žalobce z úkonů trestního řízení. Dne 30. 7. 2004 byla k [název soudu] podána obžaloba, v níž byl skutek překvalifikován z trestného činu výtržnictví na trestný čin ublížení na zdraví a trestný čin vydírání (tato překvalifikování bylo ve zprošťujícím rozsudku kritizováno s tím, že změněné právní kvalifikaci neodpovídá popis skutkového děje). Následně byla věc z [název soudu] z důvodu zdravotního stavu žalobce přikázána soudu v místě bydliště (tj. k Obvodnímu soudu pro Prahu 5) a ten (poté, co v červnu a 2006 a květnu 2009 vrátil věc pro závažné vady přípravného řízení k došetření) rozsudkem č. j. [číslo jednací] ze dne 29. 10. 2009 (jež nabyl právní moci dne 1. 1. 2010) rozhodl o zproštění žalobce obžaloby s tím, že skutek mu kladený za vinu není trestným činem. Dne 23. 6. 2010 se žalobce obrátil na Ministerstvo spravedlnosti s nárokem na poskytnutí omluvy a poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu ve výši 500 000 Kč a 120 000 Kč náhradu škody – materiální újmu. Ministerstvo dopisem ze dne 25. 8. 2010, jež bylo žalobci doručeno dne 29. 9. 2010 odpovědělo, že jeho nárok neuznává s tím, že v řízení průtahy zjištěny nebyly a délka řízení byla přiměřená.

25. Pokud jde o povahu a způsob vedení trestního řízení žalobce v přípravném řízení (v období před podáním obžaloby) soud nemohl přehlédnout závěry vyslovené v citovaném rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 č. j. [spisová značka], tedy že postup policejních orgánů byl nesprávným a mnoho let šikanózním („ orgán veřejné moci v řízení postupoval mimořádně neefektivně a v rozporu s právním předpisy, kdy z celého jeho jednání vyplývá, že smyslem tohoto postupu bylo žalobce odradit a znechutit tak, aby přestal informace požadovat“), a to právě k jednotlivým důvodům, které žalobce jako důvody zásahu do svých osobnostností práv (v podobě frustrace, šikanózního a ponižujícího charakteru přípravného řízení trestního) pociťoval (konkrétně jde o neoprávněnou manipulaci se spisem žalobce obsahujícím zprávy o jeho zdravotním stavu, předvolání k výslechu žalobce doručovaném prostřednictvím pošty v nezalepené obálce a nedoručení usnesení o přerušení trestního stíhání z roku 2002, které se ve spise„ objevilo“ až v roce 2009). K pochyběním přípravného řízení se dále vyjádřil i trestní soud ve výše citovaném zprošťujícím rozsudku, jakož ve dvou usneseních o vrácení věci k došetření (po podání obžaloby státním zástupci k došetření, a to pro závažné vady přípravného řízení, např. absence řádného seznámení obviněného se spisem, nevyřešení námitky podjatosti z roku 2004, neúplnost spisu, neřešení námitek obviněného, absence popisu skutku stran). Soud má i za to, že lze přisvědčit skutkovým tvrzením žalobce, že lze mít pochybnost o tom, že usnesení o přerušení trestního stíhání ze dne 9. 11. 2000 bylo vydáno dodatečně, když v době„ přerušení“ řízení v době mezi 9. 11. 2000 a 23. 4. 2002 byly Policií ČR konány vyšetřující úkony jako např. předvolávání žalobce k výslechu obviněného, neboť tato korespondují s provedenými listinnými důkazy.

26. Pokud jde o délku trestního řízení, trestní stíhání žalobce trvalo od 6. 4. 1999 (usnesení o sdělení obvinění) do 1. 1. 2010 (právní moc rozsudku, jímž byl žalobce zproštěn obžaloby), s tím, že za období od 27. 4. 2006 do 1. 1. 2010 bylo žalobci rozsudkem zdejšího soudu ze dne 5. 6. 2019 č. j. [spisová značka] zadostiučinění ve výši 44 133 Kč s příslušenstvím (odpovídající částce 1 000 Kč za každý měsíc nezákonného trestního stíhání). Žalobce se v tomto řízení domáhá újmy za nezákonné zahájení a vedení trestního stíhání od 6. 4. 1999 do 26. 4. 2006 (tj. přibližně 85 měsíců), kdy za odpovídající zadostiučinění považoval i s odkazem na obdobné případy částku 2 000 Kč měsíčně, celkem zaokrouhleně 164 730 Kč, kdy žalobce byl stíhán pro trestné činy výtržnictví, ublížení na zdraví a vydírání (tedy pro trestné činy, kde trestní zákon pamatuje s odnětím až 3 roky).

27. K vzniku, příčinám, rozsahu a intenzitě nemajetkové újmy žalobce tvrdil, že nárok na přiměřené zadostiučinění z důvodu zásahu do jeho osobnostních práv důsledku nedůvodně (nezákonně) vedeného trestního řízení (stíhání od sdělení obvinění 6. 4. 1999 do 26. 4. 2006) odvíjí od toho, že šlo o účelově vykonstruované a zlovolně vedené trestní stíhání, během kterého úřední orgány soustavně porušovaly trestní řád a šikanovaly žalobce, který popsal v písemných podáních v průběhu trestního řízení, své účastnické výpovědi a který byl prokázán dalšími provedenými (listinnými) důkazy, včetně účelové manipulace policie s obsahem spisu, kopírováním jeho části a jejich rozesíláním jiným orgánům v nesouvisejících věcech za účelem jeho dehonestace. Celé nedůvodně a šikanózně vedené trestní řízení žalobce vnímal jako nesmírně ponižující, stresující a šikanující, obával se (po účelně rozšířeném obvinění o údajné„ vydírání“ bez jakéhokoliv popisu skutku, jakým se tak mělo stát) vzetí do vazby (přičemž dosud byl stíhám pouze pro verbální trestné činy), o tom, že je trestně stíhán byl 2krát se žádostí o pověst žalobce v místě bydliště informován Úřad Městské části v [obec] – [obec], kde žije, přičemž se zhoršil jeho zdravotní stav (v souvislosti s léčbou cukrovky druhého typu a s tím související otékání nohou), kdy se uzavřel do sebe a měl psychické problémy. Současně cítil jako pokořující a zahanbující čelit obžalobě z trestných činů, jichž se nedopustil.

28. V této souvislosti soud připomíná, že při důsledném respektování presumpce neviny představuje každé trestní řízení významný zásah do soukromého a osobního života trestně stíhaného a negativně se dotýká jeho cti a dobré pověsti. Takový zásah je o to intenzivnější, prokáže-li se následně, že se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně nebyl trestným činem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 2011, sp. zn. IV. ÚS 3193/10). V poměrech projednávané věci bylo zjištěno, že žalobce byl zproštěn obžaloby, neboť v žalobním návrhu označený skutek není trestným činem (§ 226 pím. b/ tr. ř.). Současně lze odkázat na závěry vyslovené Ústavním soudem ČR v jeho nálezu sp.zn. III. ÚS 1976/2009), dle kterých samotné trestní stíhání je způsobilé vyvolat vznik nemateriální újmy především tehdy, jedná-li se o obvinění "liché", což může vyplynout z pravomocného zprošťujícího soudního rozsudku, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem. Takové zadostiučinění bude muset být poskytnuto v penězích vždy tam, kde doba mezi vydáním usnesení o zahájení trestního stíhání a výrokem, podle něhož se skutek, z něhož byl jednotlivec obviněn a obžalován, nestal, případně jej nespáchal obžalovaný, anebo skutek nebyl trestným činem, bude delší než v řádu týdnů či měsíců.

29. V návaznosti na výše uvedené má soud za to, že je třeba zohlednit, že žalobce byl po cca 5 letech přípravného trestního řízení obžalován (obžaloba podána dne 30. 7. 2004) pro trestné činy ublížení na zdraví a vydírání (poté, co došlo ke změně právní kvalifikace z trestného činu výtržnictví, aniž právní kvalifikace odpovídala popisu skutkového děti a aniž byl na toto upozorněn), následně po přidělení k jinému soudu (v červnu 2006) byla věc v rámci předběžného projednání obžaloby trestním soudem dvakrát vrácena (pro závažné vady přípravného řízení) státnímu zástupci k došetření (toto stádium trestního řízení trvalo do 2. 3. 2009 - zjištěno ze systému ISAS zdejšího soudu ke sp. zn. [spisová značka]) a dne 29. 10. 2009 byl vydán zprošťující rozsudek se závěrem, že žalovaný skutek vůbec neobsahuje znaky trestného činu vydírání, přičemž pokud jde o ublížení na zdraví (kdy dokonce žádné takové zranění v souvislosti s předmětným incidentem zjištěno nebylo), nepochybně by k žalovanému trestnému činu nebyl prokázán úmysl (se závěrem soudu, že i bez znaleckého posudku by byl schopen vyhodnotit, že obecně by bylo obtížné prokázat úmysl podobné zranění nohy způsobit naražením zad na skříň). Z uvedeného je zřejmé, že do časového úseku trestního stíhání, za jehož nezákonné vedení je žalobcem touto žalobou požadováno zadostiučinění (tj. do 27. 4. 2006), spadá celé přípravné řízení (tj. ta část trestního řízení od sdělení obvinění po podání první obžaloby dne 30. 7. 2004), a dále část trestního řízení předběžné projednání obžaloby (tj. od podání obžaloby do nařízení hlavního líčení), a to téměř do jeho postoupení od původně místně příslušeného [název soudu] k soudu zdejšímu. V této souvislosti je třeba hodnotit právě přípravné trestní řízení jako řízení, které nejvíce zasáhlo do osobnostní sféry žalobce a vedlo k šikanózním, frustrujícím a stresujícím pocitům, neboť tato část trestního řízení byla jak trestním soudem (v citovaném zprošťujícím rozsudku, tak v jeho rozhodnutích v rámci předběžného projednání obžaloby, které zcela nestandardně – avšak oprávněně - vedlo opakovaně k vrácení věci státním zástupci k došetření pro závažné vady trestního řízení), tak civilním soudem (rozhodujícím o nároku na náhradu škody a zadostiučinění ve vztahu k nečinnosti policejního orgánu reagovat na podněty a stížnosti žalobce – viz řízení zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka]) hodnocena jako nesprávně, nedůvodně, nezákonně a nestandardně vedená (žalobci nebyly řádně doručovány dokumenty, byly zpřístupněny jeho osobní údaje, nebylo vyhověna jeho návrhům na zajištění důkazů v jeho prospěch). K tomu přistupuje okolnost, při níž ke skutku došlo, a to, že to byl primárně žalobce, kdo v reakci na incident volal (jako poškozený) policii (která v záznamu u události neuvedla nic o tom, že by k nějakému napadení [titul]. [příjmení] mělo dojít), přičemž následně (po cca roce očekávání, že bude prošetřen jeho podnět) se náhle situace obrátila a žalobce se stal obviněným. Ačkoli obecně lze považovat, že je to hlavní líčení, které klade nejvyšší nároky na psychiku obžalovaného (které bývá mnohdy medializováno), v nyní projednávané věci má soud za to, že další stádia trestního stíhání žalobce (tj. časově navazující na úsek, který není v tomto řízení projednáním, tj. po 27. 4. 2006) již tak frustrující dopad na žalobce neměla, když od přidělení věci ke zdejšímu soudu, se postup orgánů činných v trestním řízení (soudu) změnit tak, že námitky žalobce byly„ konečně“ shledány částečně důvodnými a objevily se důvodné pochyby o správnosti vedení jeho trestního stíhání, které ve finále (po dvojím vrácení věci státnímu zástupce k došetření a časové prodlevě cca 3 let) vedly k pravomocnému zproštění obžaloby. Tato změna ve vedení trestního stíhání (beroucí v úvahu důkazy navrhované žalobcem a jeho námitky) znamená jistý obrat v trestním řízení, které v této fázi již důvodně mohlo být žalobcem pociťováno jako méně frustrujícím.

30. Pro určení výše náhrady nemajetkové újmy § 13 odst. 3 zakotvuje taxativně dvě kritéria: závažnost vzniklé nemajetkové újmy (čím závažnější je co do své intenzity, rozsahu zveřejnění a ohlasu, jakož i svého trvání vzniklá nemajetková újma, tím vyšší by měla být i částka peněžitého zadostiučinění), a dále velmi široce chápané okolnosti, za kterých k neoprávněnému zásahu do osobnosti fyzické osoby došlo. Podle soudní praxe přitom musí být vždy zjišťovány okolnosti nejen na straně původce zásahu, nýbrž i na straně postižené osoby konkrétně, např. jaký je podíl samotné postižené osoby na průběhu činnosti původce incidentu vyúsťující v neoprávněný zásah, zda např. i postižená osoba sama měla či neměla možnost dehonestující zásah odvrátit. Soudní praxe však jde ještě dále a usuzuje, že je třeba přihlédnout i k tomu, zda si určitou formu zadostiučinění na úkor škůdce nezajistil již sám poškozený. V této souvislosti soud konstatuje, že je nerozhodné, zda se žalobce v průběhu trestního řízení opakovaně omlouval (což se odrazilo i na délce jeho trvání), neboť ve věci je projednáván nárok žalobce na zadostiučinění nikoli z důvodu délky trestního řízení, ale s ohledem na jeho samotné zahájení a vedení, které bylo shledáno nezákonným (popř. s ohledem na konkrétní okolnosti projednávané věci jeho nesprávné, nestandardní, v rozporu s právními předpisy, mimořádně neefektivní a pro žalobce šikanózní a frustrující).

31. Na základě výše uvedených skutečností má soud za to, že vzhledem ke zjištěným konkrétním okolnostem projednávané věci, povaze a způsobu vedeného trestního řízení vůči žalobci, jakož intenzitě jeho trvání, ale i době, která uplynula od nezákonného postupu orgánů státu do doby rozhodnutí o nároku žalobce, není dostatečná jiná forma satisfakce, než peněžitá (neboť primární forma zadostiučinění podle § 13 odst. 1 se ukazuje v konkrétním případě prokazatelně jako nepostačující, takže ztrácí svou účinnost a funkčnost).

32. Předmětné trestní řízení (které soud shledává jak nezákonným, tak nedůvodným), v němž byl žalobce zproštěn obžaloby, trvalo roky, představovalo pro něj významný zásah do osobního života a negativně se dotklo jeho cti a dobré pověsti (konkrétně mělo vliv na zhoršení jeho zdravotního stavu v souvislosti s léčbou cukrovky druhého typu a s tím související otékání nohou, což se např. promítlo i do faktu, že trestní řízení bylo přeneseno z místa, kde mělo ke skutku dojít, do místa bydliště žalobce). Rovněž byla prokázána skutečnost, že žalobce trestní stíhání pociťoval jako šikanující, ponižující a stresující, obzvlášť za situace, kdy se tvrzených skutků nedopustil a za situace, jakým způsobem bylo orgány Policie ČR vedeno přípravné trestní řízení (ignorování důkazních návrhů žalobce, nevyřizování jeho stížností, neoprávněnou manipulací s jeho zdravotními údaji, neúplnost spisu ve vztahu k usnesení o přerušení trestního stíhání, doručování předvolání nezalepenou obálkou). Rovněž lze přisvědčit žalobci, že za situace, kdy přestože to byl on, kdo k incidentu na úřadu v [obec] I. přivolal Policii ČR (kdy nikdo z přítomných sled událostí tehdy žalobcem prezentovaný nezpochybňoval, kromě něj napadení nenamítal), byl to nakonec žalobce, kdo byl trestně stíhán, což musel (rovněž ve vztahu ke svému tehdejšímu vzdělání, které bylo následně dovršeno akademickými tituly, které žalobci nyní – viz označení v hlavičce rozhodnutí – přísluší) vnímat jako zvlášť pokořující a frustrující. Lze tedy uzavřít, že nezákonné rozhodnutí v podobě usnesení o sdělení obvinění a následné jeho trestní stíhání bylo v daném konkrétním případě takovým zásahem do jeho osobní integrity (zhoršení zdravotního stavu, frustrace, obava z vazebního stíhání za skutek, který nespáchal), že je na místě žalobci přiznat i za nezákonné rozhodnutí o zahájení trestního stíhání a následné trestní stíhání (byť omezeno na dobu do 26. 4. 2006) přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu.

33. V konečném důsledku musí výše soudem přiznaného zadostiučinění odpovídat výši přiznaného zadostiučinění v případech, které se v podstatných znacích (poměřovaných zejména s ohledem na uvedená kritéria) shodují. Žalovaná za účelem usnadnění tohoto srovnání uveřejňuje seznam rozhodnutí odvolacích soudů, kterými bylo žalobcům přiznáno právo na peněžité zadostiučinění za újmu způsobenou trestním stíháním, členěný dle charakteru trestné činnosti, jež byla stíhané osobě kladena za vinu a dle soudem zjištěných dopadů do osobnostních práv, zvyšujících (nebo naopak snižujících) intenzitu nemajetkové újmy, která byla způsobena žalobci viz https://www.justice.cz/web/msp odskodnovani2?clanek=penezni -zadostiucineni- za-ujmu-zpusobenou-trestnim-stihanim), v němž lze nalézt srovnatelná rozhodnutí, např. i žalobcem navržené srovnání s rozhodnutím ve věci M.Z. a spol. (v němž byli obžalovaní stíhání téměř všichni vazebně a jednalo se trestné činy ohroženy sazbou až do 10 let, oproti tomu žalobce je osobou bez trestní minulosti, byl stíhání pro 2 trestné činy se sazbou do 3 let, avšak nezákonné trestní stíhání se dotklo výše uvedeným způsobem jeho cti a dobré pověsti, v souvislosti s ním se zhoršil jeho zdravotní stav.

34. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že v projednávané věci je adekvátní výše zadostiučinění 2 000 Kč za každý měsíc. S tím koresponduje i rozhodnutí doložené žalobcem ve věci [anonymizováno] a spol. Žalobce je bez trestní minulosti, nezákonné trestní stíhání se dotklo jeho cti a dobré pověsti a v souvislosti s ním se zhoršil jeho zdravotní stav. Ačkoli na rozdíl od uvedeného řízení žalobci sice nehrozila tak vysoká trestní sazba a žalobce nebyl stíhán vazebně, v projednávané věci je odškodňován o úsek trestního stíhání, které trvalo od 6. 4. 1999 do 26. 4. 2006 (7 let, tj. 84 měsíců a 4 dny). V něm došlo k nestandardnímu průběhu zejména přípravného řízení, které bylo vedeno nejenom nezákonně, ale i nedůvodně (tj. jednalo se o trestní stíhání, které bylo navíc vedeno nezákonně (excesivně) způsobem, na který žalobce poukazoval a na který si žalobce (bezvýsledně) v průběhu trestního řízení stěžoval). Žalobci tímto jednáním bylo zasaženo na jeho základních práv a svobod, zej. jeho osobní sféry, kdy byl vystaven stresu, zhoršil se jeho zdravotní stav a utrpěla jeho pověst. S obsahem spisu bylo nepřípustně manipulováno, docházelo k dodatečnému vytvoření (vkládání) některých listin a k dalšímu excesivnímu chování orgánů Policie ČR (rozesílání kopií účelově vyselektované části spisu jiným orgánům v nesouvisejících věcech, zasílání předvolání obviněného v nezalepené obálce, jak bylo zjištěno z obsahu rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 3. 3. 2001 č. j. 25 C 376/2008-116, který považoval toto jednání policie za prokázané a kterým žalobci byla z tohoto důvodu pravomocně přiznána náhrada hmotné škody). Žalobcem mohlo být„ jako šikanózní“ vnímáno, že téměř veškeré stížnosti (které na excesivní postup orgánů činných v trestním řízení žalobce podával), se přitom minuly jakýmkoliv účinkem a náprava nebyla zjednána (ačkoli během trestního řízení byl žalobce konfrontován s vědomím, že nic protiprávního nespáchal) a že jednání Policie ČR vůči němu bylo nepřiměřené, nátlakové a ponižující a vedené se záměrem žalobce ponížit a denunciovat, a to včetně okolnosti, že při prvním podání obžaloby v roce 2004 došlo zcela nestandardně k překvalifikaci skutku z původního„ výtržnictví“ na„ výtržnictví“,„ ublížení na zdraví“ a„ vydírání“, aniž by u trestných činů„ ublížení na zdraví“ a„ vydírání“ byl popsán skutek, kterým tyto trestné činy měly být spáchány.

35. Soud si je vědom, že rozhodnutí v této věci časově předchází rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 5. 6. 2019 č. j. [číslo jednací] (dále jen„ navazující rozhodnutí“), v němž byla přiznána satisfakce za stejné nezákonné trestní stíhání žalobce v době od 27. 4. 2006 do 1. 1. 2010 ve výši 1 000 Kč měsíčně, však po provedeném dokazování v rámci své soudcovské úvahy dospěl (vzhledem k výše nastíněným závěrům, kdy se více zaměřil na povahu jednání orgánů činných v přípravném řízení) k potřebě vyššího finančního odškodnění na částku 2 000 Kč měsíčně, když oproti navazujícímu rozhodnutí neshledal, že by předmětem řízení nadále byl nárok na omluvu z téhož skutku (který právě byl v navazujícím rozhodnutí vydán v kombinaci s přiznanou finanční náhradou 1 000 Kč měsíčně).

36. K námitkám žalovaného vztahujícím se k požadavku na opětovný výslech žalobce s poukazem na nedostatečná skutková tvrzení pociťované újmy s ohledem na rozdělení nároku na dvě časová období, soud konstatuje, že je projednáván tentýž nárok žalobce (nárok na zadostiučinění za újmu z důvodu nezákonného trestního stíhání), který byl vyvolaný jedinou a totožnou škodní událostí, přičemž jeho procesní rozdělení na dvě časová období je významné pouze z hlediska právního (nikoli skutkového) posouzení. Soud tedy nemá důvod provádět nová dokazování stran žalobcem konkrétně pociťované újmě v době od 6. 4. 1999 do 26. 4. 2006, když v řízení bylo prokázáno (jak výslechem žalobce, tak jeho početnými obsáhlými písemnými vyjádřeními), jakým způsobem žalobce v souvislosti s nezákonným trestním stíháním kontinuálně pociťovanou újmu, vyvolanou jediným protiprávním skutkem, pociťoval, kterou nadto dostatečně konkretizoval: šikanózní a excesivní způsob vedení trestního stíhání (kdy z oběti se stal obviněný), účelová selekce důkazů v přípravném řízení (když až v řízení po červnu 2006 jsou brány na zřetel jeho námitky), ignorování žalobcových tvrzení a důkazních návrhů (když až v řízení po červnu 2006 jsou brány na zřetel jeho námitky věc opětovně pro závažné vady přípravného řízení vrácena státnímu zástupci k došetření), účelová překvalifikace žalovaného skutku (bez odrazu právního hodnocení skutku v popisu skutkového děje), neoprávněné ofocení části spisu s citlivými osobními údaji žalobce, dodatečné antidatování usnesení o přerušení řízení, nečinnost kontrolních a inspekčních orgánů policie a státního zastupitelství při vyřizování podnětů a stížností žalobce.

37. V této souvislosti soud připomíná, že tyto žalobcem uváděné excesy předmětného trestního stíhání časově zapadají do přípravné fáze trestního stíhání, resp. do doby přikázání trestní věci Obvodnímu soudu pro Prahu 5 v červnu 2006, kdy v popsaném charakter trestního řízení lze spatřovat znaky až zlovolnosti. Z prevenčně sankčního hlediska je pak v daném případě namístě odškodnit přiznáním dostatečné výše náhrad nemajetkové újmy v penězích, která adekvátně odpovídá žalobci za porušení práva na ochranu lidské důstojnosti a na respekt k soukromému životu.

38. Soud uzavírá, že na základě výše uvedených úvah posoudil nárok žalobce jako zcela důvodný a přiznal mu požadovanou částku 164 730 Kč, odpovídající 2 000 Kč za každý měsíc trestního stíhání v době od 6. 4. 1999 do 26. 4. 2006 tak, jak je uvedeno ve výroku ad I tohoto rozhodnutí.

39. O příslušenství bylo rozhodnuto dle § 517 z.č. 40/1964 Sb. v souladu s §1 nař. vlády č. 142/1994 Sb. v tehdy platném znění; o lhůtě k plnění dle § 160 odst. 1 o. s. ř.

40. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., neboť žalobce byl v řízení se svým nárokem zcela úspěšný. Soud proto přiznal žalobci proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Náklady řízení žalobce spočívají v nákladech právního zastoupení s tím, že tyto jsou tvořeny v souladu s ust. § 7 bod 5, § 8 odst. 1, § 9 odst. 4 písm. b) a 11 odst. 1 písm. d) a g) vyhl. č.177/1996 Sb. 4 úkony právní pomoci po 3.100 Kč (vyjádření ze dne 26. 3 2019, vyjádření ze dne 8. 3. 2021, vyjádření ze dne 13. 5. 2021 a účast na jednání dne 30. 4. 2021) a dále 4 náhradami hotových výdajů po 300 Kč dle ust. § 13 odst. 3 vyhl. č.177/1996 Sb., to vše zvýšeno o 21% DPH. Náklady řízení tak činí celkem 16 456 Kč.

Poučení