11 C 260/2020-161

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem [osobní údaje zástupce] o zaplacení částky 911 817 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 1. 2020 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 911 217 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky od 1. 1. 2020 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 76 036,40 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 26. 6. 2020, po částečném zpětvzetí žaloby do částky 188 183 Kč s příslušenstvím (řízení částečně zastaveno dle pravomocného usnesení zdejšího soudu ze dne 4. 5. 2021, č. j. 11 C 260/2020-130) a ve znění změny žaloby (změna argumentace a právního základu sporu), připuštěné usnesením soudu č. j. 11 C 260/2020-134 ze dne 27. 8. 2021, domáhala po žalované zaplacení částky 911 817 Kč s příslušenstvím, a to v rozsahu částky 811 817 Kč z titulu neuhrazení zůstatku sjednané ceny díla dle protokolu o předání a převzetí díla ze dne 14. 2. 2019, resp. 15. 2. 2019, a v rozsahu zbylé částky 100 000 Kč z titulu vydání bezdůvodného obohacení. Dle žalobních tvrzení žalobkyně jako zhotovitel uzavřela dne 21. 7. 2016 se žalovanou jako objednatelem smlouvu o dílo, na jejímž základě se žalobkyně zavázala pro žalovanou provést dílo spočívající ve výstavbě 2 rodinných domů o 3 bytových jednotkách každý na označených pozemcích (dále také jen„ Dílo“) a žalovaná se zavázala Dílo převzít a zaplatit žalobkyni sjednanou cenu, která byla ve smlouvě stanovena na částku 8 505 515 Kč. Takto dohodnutá cena Díla byla, dle žalobkyně, na základě dohody účastníků 4x navýšena, a to poprvé dne 27. 1. 2017 na částku 9 105 904,54 Kč, dále v květnu 2017 na částku 9 902 700 Kč, dále v listopadu 2017 na částku 11 752 700 Kč a nakonec v únoru 2018 na částku 13 627 303 Kč, a to na základě dokumentů pod označením„ Závěry z jednání 27. 1. 2017“,„ [anonymizována dvě slova] - rekapitulace a navýšení rozpočtu na výstavbu 6 bytů“,„ Podklad na jednání 1. 2. 2018“ a„ Protokol o předání a převzetí Díla ze dne 14. 2. 2019“. Žalobkyně poukázala na to, že ve smlouvě o dílo není nikde uvedeno, že by se smlouva mohla měnit pouze písemnými dodatky a ani v zákoně není stanovena pro smlouvu o dílo písemná forma. Odkázala na nález Ústavního soudu pod sp. zn . ÚS 1264/11, podle něhož je možno měnit smlouvu i se sjednanou výhradou změn v písemné podobě i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost. Z uvedeného dovodila, že ujednání o změně smlouvy mohla být jak ústní, tak vyjádřena v jakékoliv jiné podobě, nikoli jen formou písemných dodatků. Dle žalobkyně je tedy účastníky podepsaný protokol o předání a převzetí Díla ze dne 14. 2. 2019 odsouhlasením konečné zvýšené ceny Díla, a žalobkyně tak svůj žalobní nárok na úhradu nedoplatku ceny Díla opírá o tento protokol s odsouhlasenou cenou Díla 13 627 303 Kč. Od této částky žalobkyně odečetla částku, kterou žalovaná skutečně zaplatila za všechny vystavené faktury a jež činí 12 815 183 Kč. K doplacení ceny Díla tedy zbyla částka 811 817 Kč, což dle žalobkyně vyplývá z toho, že některé vystavené faktury žalovaná neuhradila v plném rozsahu (faktury č. 2017, 2017 a 2017) a fakturu [číslo] nezaplatila vůbec. K požadované úhradě zbylé částky 100 000 Kč žalobkyně tvrdila, že tato není součástí ceny Díla, vyplývá z faktury [číslo] představuje přefakturaci žalobkyní zaplaceného poplatku ČEZu za připojení odběrných míst, kde poplatek za jedno odběrné místo činil 12 500 Kč x 6 bytů + 2 odběrná místa pro společné prostory za tutéž cenu. Dle žalobkyně není připojení na síť součástí díla a platí si ho objednatel. V daném případě ho uhradila žalobkyně jako zhotovitel, a poté jej přefakturovala žalované jako objednateli. Tato položka je tedy bezdůvodným obohacením na straně žalované. Z rozhodných tvrzení žalobkyně dále uvedla, že předžalobní výzvu zaslala žalované ve dnech 3. 3. 2020 a 16. 3. 2020, avšak bezvýsledně. Žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení specifikovaného ve výrocích I. a II. tohoto rozsudku.

2. Žalovaná při jednání dne 1. 12. 2021 uznala žalobní nárok v rozsahu částky 600 Kč s příslušenstvím, představující část neuhrazené faktury č. 2017. Zůstatek žalobního nároku ve výši 911 217 Kč s příslušenstvím neuznala a žalobu v tomto rozsahu navrhla zamítnout. Potvrdila uzavření písemné smlouvy o dílo mezi účastníky, kolaudaci Díla, jeho dokončení a protokolární předání a převzetí, jakož i to, že ze strany žalobkyně došlo k odsouhlasení zvýšení ceny Díla až na částku 9 902 700 Kč, přičemž fakticky na žalobkyní vystavené faktury v souvislosti s Dílem zaplatila celkem částku 12 815 183 Kč Částky, které žalovaná uhradila žalobkyni nad rozsah dohodnuté ceny Díla 9 902 700 Kč, označila za plnění, poskytnutá dobrovolně za účelem co nejrychlejšího dokončení Díla. K tvrzením žalobkyně a její argumentaci v souvislosti se změnou žaloby žalovaná výslovně popřela, že by kdykoli vyslovila souhlas s dalším navyšováním ceny, na jednostranné návrhy žalobkyně k navýšení ceny nereagovala (ve většině případů je přímo explicitně odmítla) a za konečnou dohodnutou cenu Díla označila částku 9 902 700 Kč. K žalobkyni doloženému Podkladu na jednání 1. 2. 2018 potvrdila, že tento byl [titul] [jméno] [příjmení] za žalovanou podepsán, ale pouze jako doklad o proběhlém jednání. [jméno] [anonymizováno] nikdy neodsouhlasil v tomto dokumentu uvedené navýšení ceny a slovo„ odsouhlaseno“ dole na posledním listu dokumentu není psáno jeho rukou a při podpisu tohoto dokumentu jeho osobou nebylo ani na této listině uvedeno. Dle žalované se jedná o upravený dokument, tedy žalobkyně toto slovo na dokument účelově doplnila až později. K Protokolu o předání a převzetí díla mj. namítla, že cena Díla byla mezi účastníky ve smlouvě sjednána pevnou částkou, nikoliv odhadem, v důsledku čehož žalobkyně nemohla žádat změnu této ceny kvůli jinému úsilí nebo jiným nákladům, než jaké byly původně předpokládány. Protokol rovněž nelze považovat ani za dodatek smlouvy o dílo, kterým by mohla být navýšena cena Díla. Aby mohlo platně dojít k navýšení ceny Díla, muselo by mezi účastníky dojít k další dohodě, ve které by žalovaná jako objednatel s navýšením ceny Díla o konkrétní práce musela souhlasit a žalobkyně jako zhotovitel by tyto práce musela skutečně provést. K žádné takové dohodě však mezi účastníky nedošlo. Žalovaná odmítla možnost aplikace nálezu Ústavního soudu sp. zn. I ÚS 1264/11 na projednávanou věc, když v Ústavním soudem posuzovaném případě se účastníci na skutečnosti ústní změny smlouvy dohodli a tedy Ústavní soud řešil otázku, zda je přípustná ústní změna smlouvy původně uzavřené v písemné podobě. Dle žalované však tento nález není na daný spor mezi účastníky aplikovatelný vzhledem k tomu, že mezi stranami k žádnému uzavření ústního dodatku nedošlo a všechny změny smlouvy byly učiněny písemně. Žalobkyní několikrát jednostranně navrhované navyšování ceny nikdy žalovaná neodsouhlasila a je tudíž nepochybné, že nelze uzavřít či změnit smlouvu bez toho, aby byla projevena vůle obou smluvních stran, neboť takové jednání by představovalo rozpor se zásadou autonomie vůle, smluvní svobody i s dobrými mravy. Žalovaná dále rozsáhle argumentovala na podporu svého stanoviska o neoprávněnosti požadavku žalobkyně na úhradu částky 100 000 Kč z titulu přefakturace poplatku za připojení odběrných míst k síti, kdy mj. poukázala na to, že ani ke dni předání Díla nebyla zajištěna revize elektřiny ke společným prostorám, ani v nich nebyly nainstalovány elektroměry, žalovaná neobdržela revizní zprávy, a všechny tyto nedostatky nebyly žalobkyní ani dodatečně napraveny. Žalovaná tak musela následně se [právnická osoba] sama uzavřít smlouvu o sdružených službách dodávek elektřiny a uhradit ČEZ náklady na připojení 2 společných prostor. Žalovaná dále popsala dodatečné náklady, které jí s Dílem vznikly, i ztrátu, kterou na celé stavbě utrpěla v důsledku mnoha pochybení a nesplnění smluvních povinností žalobkyně s tím, že nárok na náhradu škody zatím uplatnila vůči žalobkyni pouze mimosoudně. Kompenzační projev v tomto řízení žalovaná neučinila.

3. Na den [datum] nařídil soud ve věci jednání, k němuž předvolal obě strany. Právní zástupce žalované se dostavil, žalobkyně ani její právní zástupce se k jednání bez omluvy nedostavili. Soud proto v souladu s ust. § 101 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalobkyně.

4. Po skutkové stránce bylo nesporným, že účastníci dne 21. 7. 2016 uzavřeli smlouvu o dílo na novostavbu rodinného dvojdomu včetně přípojek, zpevněné plochy a přístup na pozemcích parc. [číslo] v k. ú. [obec], na jejímž základě žalobkyně jako zhotovitel prováděla pro žalovanou jako objednatele výstavbu dvou rodinných domů a tří bytových jednotek, a jejíž přílohu činil rozpočet a specifikace úhrady záloh na cenu díla (viz rovněž cit. smlouva o dílo včetně příloh). Žalovaná dále při jednání dne [datum] učinila nesporným, že pevně ujednaná cena díla ve výši 8 505 515 Kč byla dle dohody účastníků navýšena na částku 9 902 700 Kč, a že na základě žalobkyní vystavených faktur jí v souvislosti s dílem zaplatila celkem částku 12 815 183 Kč. Sporovala však, že by nad tuto částku došlo mezi účastníky k jakékoliv dohodě o navýšení ceny díla. Dále bylo nesporným, že dne 5. 6. 2018 proběhla kontrolní prohlídka na místě stavby iniciovaná odborem výstavby [stát. instituce] a že dne 4. 10. 2018 byla stavba zkolaudována (viz rovněž Výzva MěÚ [obec] ze dne 18. 5. 2018 k účasti na kontrolní prohlídce dne [datum] a Kolaudační souhlas MěÚ [obec] s užíváním stavby ze dne [datum] s právními účinky souhlasu ke dni [datum]). Dále žalovaná nesporovala, že dne 14. 2. 2019, resp. 15. 2. 2019, došlo k protokolárnímu předání a převzetí díla, kdy součástí protokolu o předání a převzetí díla byly i jeho Přílohy č. 1 a 2 - seznam předaných i chybějících dokladů a soupis vad a nedodělků (viz rovněž cit. Protokol o předání a převzetí Díla včetně jeho příloh). Výslovně však sporovala, že by podpisem tohoto protokolu o předání a převzetí díla odsouhlasila žalobkyní navýšenou cenu díla na částku 13 627 303 Kč, resp. že by se na takto navýšené ceně s žalobkyní dohodla. Dále žalovaná nesporovala, že podepsala listinu pod označením„ projekt [název] Podklad na jednání 1. 2. 2018“. Sporovala však, že by tuto listinu podepsala s žalobkyní ručně vepsaným údajem„ odsouhlaseno“. Dále žalovaná učinila nesporným, že jí byly doručeny písemné předžalobní výzvy žalobkyně ze dne 3. 3. a 16. 3. 2020 (viz rovněž cit. předžalobní výzvy). Při témže jednání dne [datum] pak žalovaná výslovně popřela tvrzení žalobkyně, učiněná v souvislosti se změnou žaloby o tom, že by žalovaná v plném rozsahu neuhradila faktury č. 2017, 2017 a 2017, a rovněž popřela existenci žalobkyní nově uváděné faktury č. 2018 s tím, že o této poslední faktuře jí není nic známo, žádná taková faktura jí nebyla doručena a dle žalované byla tato faktura vyhotovena žalobkyní dodatečně a zcela účelově.

5. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že v článku 4 odst. 4.1 a 4.3. smlouvy o dílo ze dne 21. 7. 2016 si účastníci ujednali cenu Díla pevnou částkou ve výši celkem (bez DPH) 8 505 515 Kč, upřesněnou rozpočtem tvořícím Přílohu č. 1 na tutéž částku s tím, že specifikace úhrady záloh na cenu Díla je obsažena v Příloze č.

3. V článku 4 odst. 4.4. této smlouvy si pak účastníci ujednali, že cena díla se může navýšit v případě provedení víceprací či v případě dodání více materiálu maximálně o 5 % (pozn. soudu - tedy max. o částku 425 275,75 Kč bez DPH) s tím, že vícepráce budou oceněny dohodou smluvních stran a s tím, že jakékoliv jiné navýšení ceny Díla se nepřipouští. V článku 5 této smlouvy si účastníci dohodli platební podmínky včetně ujednání obsaženého v odst. 5., podle něhož bude konečný daňový doklad vystaven žalobkyní na základě oboustranně odsouhlaseného předávacího protokolu. V článku 9 této smlouvy byly dohodnuty podmínky a způsob předání a převzetí Díla, kdy v odst. 9.1 bylo podmíněno předání a převzetí Díla vyhotovením písemného předávacího protokolu a jeho vlastnoručním podpisem ze strany žalované s tím, že jiný způsob předání Díla smluvní strany předem výslovně vylučují. V článku 9 odst. 9.3 této smlouvy se účastníci dohodli na tom, že Dílo je považováno za dokončené i v případě, že vykazuje drobné vady a nedodělky, jež žalobkyně převezme, pokud nemají vliv a nebrání užívání díla ( (viz smlouva o dílo ze dne 21. 7. 2016 a její přílohy - rozpočet a specifikace úhrady záloh na cenu za Dílo). Citovaným obsahem smlouvy o dílo bylo tedy zejména prokázáno, že účastníci si sjednali možnost navýšení ceny Díla nad 5 % ujednané pevné částky výhradně na základě jimi dohodnutého ocenění víceprací s tím, že jakékoliv jiné navýšení ceny Díla se nepřipouští.

6. K žalobkyní tvrzené dohodě účastníků o dalším navýšení sjednané ceny Díla nad nespornou částku 9 902 400 Kč bylo prokázáno pouze to, že jednatel žalované, [titul] [jméno] [příjmení], podepsal listinu pod označením„ projekt [název] - Podklad na jednání 1. 2. 2018“, v níž byl mj. uveden požadavek žalobkyně na navýšení ceny Díla na částku 11 752 700 Kč bez DPH (viz originál této listiny ze dne [datum] doložený žalovanou). K uvedené sporné skutečnosti nic dalšího tento listinný důkaz neprokazuje, zejména pak neprokazuje, že by se účastníci dohodli na žalobkyní požadovaném zvýšení ceny díla. Žalobkyně soudu doložila kopii této listiny s ručně vepsaným slovem„ ODSOUHLASENO“ u podpisu jednatele žalované s tvrzením, že tímto bylo navýšení ceny účastníky dohodnuto. Z žalovaným předloženého originálu této listiny však soud zjistil, že namítané slovo„ ODSOUHLASENO“ se v něm nevyskytuje, a tudíž na soudu předložené kopii ze strany žalobkyně bylo toto slovo dodatečně doplněno. Tím tedy žalovaná vyvrátila žalobní tvrzení o dohodě účastníků ohledně požadovaného navýšení ceny Díla a soud má tudíž za prokázáno, že dílčí navýšení ceny Díla na částku 11 752 700 Kč nebylo mezi účastníky dne 1. 2. 2018 dohodnuto. Rovněž ani Protokol o předání a převzetí Díla, podepsaný za žalobkyni dne 15. 2. 2019 a za žalovanou dne 14. 2. 2019, a obsahující údaj o ceně dokončeného Díla 13 027 303 Kč, neprokazuje dohodu účastníků o navýšení ceny Díla. Podpisem tohoto protokolu žalovaná pouze v souladu s čl. 9 smlouvy o dílo písemně stvrdila předání a převzetí Díla a vzala na vědomí informaci o ceně dokončeného díla. Na navýšení ceny Díla se však podpisem této listiny se žalobkyní nedohodla, uvedený protokol neobsahuje žádný projev vůle žalované směřující k tvrzenému odsouhlasení žalobkyní požadovaného navýšení ceny dokončeného Díla (viz cit. Protokol o předání a převzetí Díla včetně příloh č. 1 a 2 - seznam předaných dokladů a soupis vad a nedodělků).

7. Jiné relevantní důkazy, prokazující sporné žalobní tvrzení o tom, že se účastníci (nerozhodno, jakou formou) dohodli na navýšení ceny Díla až na částku 13 027 303 Kč, žalobkyně neoznačila, a tím, že se bez omluvy nedostavila k jednání soudu dne 1. 12. 2021, se zbavila možnosti procesního poučení ze strany soudu ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. V řízení tak ohledně uvedené sporné skutečnosti neunesla důkazní břemeno.

8. Nad výše uvedené bylo v řízení dále prokázáno, že žalovaná (až na částku 600 Kč) zaplatila žalobkyni v plném rozsahu jí vyúčtované částky i dle faktur č. 2017, 2017 a 2017. Takto bylo prokázáno, že částku 350 000 Kč, vyúčtovanou fakturou žalobkyně č. 2017 ze dne 26. 6. 2017, žalovaná plně uhradila ve dnech 29. 6. a 26. 7. 2017 bezhotovostním převodem ze svého účtu pod variabilním symbolem 2017 odpovídajícím číslu předmětné faktury (viz faktura č. 2017 a výpisy z běžného účtu žalované [číslo] ze dne [datum] a [datum]). Částku 650 000 Kč, vyúčtovanou fakturou žalobkyně č. 2017 ze dne 18. 9. 2017, žalovaná plně uhradila ve dnech 20. 9. a 12. 10. 2017 bezhotovostními převody ze svého účtu pod variabilním symbolem 2017 odpovídajícím číslu předmětné faktury (viz faktura č. 2017 a výpisy z běžného účtu žalované [číslo] ze dne [datum] a [datum]). Z částky 320 000 Kč, vyúčtované fakturou žalobkyně č. 2017, žalovaná zaplatila ve dnech 12. 10. a 24. 10. 2017 celkem 319 400 Kč bezhotovostním převodem ze svého účtu pod variabilním symbolem 2017 odpovídajícím číslu předmětné faktury, a nehrazena tak zůstala částka 600 Kč, kterou žalovaná v tomto řízení uznala (viz přehled faktur, doložený žalobkyní, a výpis z běžného účtu žalované [číslo] ze dne [datum]).

9. Ohledně sporné faktury č. 2018 na částku 545 000 Kč bylo doloženou kopií této faktury a její přílohou prokázáno pouze to, že žalobkyně uvedenou fakturu a její přílohu vyhotovila, na faktuře vyznačila datum vystavení 6. 6. 2018, datum splatnosti 8. 6. 2018 a částku plnění 545 000 Kč na náklady spojené s dokončením Díla (zahrnující mj. i náklady na dokončení elektro Dům A ve výši 70 000 Kč a revizní zprávy a revize ve výši 55 000 Kč). Doložená faktura, jejíž existenci žalovaná sporuje, však neprokazuje a prokazovat ani nemůže, že byla skutečně vyhotovena dne 6. 6. 2018, že byla ve lhůtě splatnosti, popř. i kdykoliv po ní, žalované doručena, anebo že by žalovaná byla jiným relevantním způsobem seznámena ze strany žalobkyně s jejím obsahem, přičemž jiné důkazy k prokázání uvedeného žalobkyně soudu nenabídla. Rovněž ani neoznačila důkazy prokazující oprávněnost tvrzeného účtování částky 545 000 Kč, uvedené v této faktuře, a v tomto směru rovněž neunesla důkazní břemeno, neboť nedostavením se k jednání soudu se zbavila možnosti poskytnutí poučení dle § 118a odst. 3 o. s. ř.

10. K žalobnímu požadavku na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 100 000 Kč, jehož se mělo žalované dostat tím, že žalobkyně za ni uhradila poplatky za připojení odběrných míst k síti, bylo prokázáno pouze to, že žalobkyně jako zákazník uzavřela se společností [právnická osoba] (dále jen„ [anonymizováno]“) celkem 8 smluv o připojení odběrného elektrického zařízení (6 bytových jednotek a 2x společných prostor tvořících předmět Díla) k distribuční soustavě a za tato připojení se zavázala [anonymizováno] zaplatit celkem částku 100 000 Kč, tj. za 8 odběrných míst á 12 500 Kč (viz 8 smluv o připojení odběrného elektrického zařízení k distribuční soustavě). Fakturou č. 2018 ze dne 10. 1. 2019, s vyznačeným datem splatnosti dne 31. 1. 2019, pak žalobkyně vyúčtovala žalované částku 100 000 Kč coby přefakturaci poplatku za připojení odběrných míst od [anonymizováno] na projektu 6 bytových jednotek s a 2x společné prostory (viz faktura č. 2018). Žalobkyně však neprokázala, že by poplatek 100 000 Kč za žalovanou uhradila, resp. že by uvedenou částku vůbec zaplatila, neboť k této skutečnosti žádný důkaz neoznačila. Nedostavením se k jednání soudu pak rovněž nevyužila možnosti procesního poučení ze strany soudu dle § 118a odst 3 o. s. ř., a ohledně tvrzené úhrady poplatku a vzniku bezdůvodného obohacení žalované tak rovněž neunesla důkazní břemeno.

11. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

12. Při jednání dne [datum] soud zamítl zbylé důkazní návrhy, a to jednak z důvodu nadbytečnosti, když řada skutkových tvrzení, k jejichž prokázání účastníci doložili listinné důkazy, byla mezi účastníky nespornými, a dále z důvodu nerozhodnosti, neboť zbylé listinné důkazy účastníků nesměřovaly k prokázání právně významných skutečností. Rovněž tak žalobkyní navržené účastnické výpovědí bývalého a současného jednatele žalobkyně neměly směřovat k objasnění skutečností významných z hlediska právního posouzení věci. Jednatelé žalobkyně se měly totiž vyjadřovat ke zcela nerozhodným tvrzením o zdroji financování celého projektu, jeho výdělečnosti či prodělečnosti, popř. bránění zaměstnancům žalované v odstranění drobných vad a nedodělků, tj. ke skutečnostem, na kterých žalobkyně svůj žalobní nárok ani nezaložila, a provedení těchto důkazů k uvedeným nevýznamným skutečnostem by tak bylo zcela neúčelné.

13. Na základě nesporných prohlášení a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobkyně jako zhotovitel a žalovaná jako objednatel uzavřeli dne 21. 7. 2016 smlouvu o dílo, v níž si sjednali cenu Díla pevnou částkou ve výši 8 505 515 Kč, navýšenou maximálně o 5 %, tedy o částku 425 275,75 Kč (bez DPH) s tím, že vícepráce budou oceněny dohodou smluvních stran a s tím, že jakékoliv jiné navýšení ceny díla se nepřipouští. Takto ujednaná cena Díla byla účastníky navýšena na částku 9 902 700 Kč, další tvrzené zvýšení ceny dohodou účastníků prokázáno nebylo. V průběhu provádění Díla žalobkyně vystavovala žalované jednotlivé faktury včetně žalobkyní označených faktur č. 2017, 2017 a 2017, které žalovaná v plném rozsahu uhradila, až na částku 600 Kč, kterou coby zůstatek dosud neuhrazené částky z faktury č. 2017 žalovaná v průběhu tohoto sporu uznala. Dílo bylo dokončeno jeho předáním a převzetím dne 15. 2. 2019, celkem na něj žalovaná zaplatila žalobkyni částku 12 815 183 Kč. Oprávněnost tvrzeného účtování další částky 545 000 Kč coby ceny Díla dle faktury č. 2018 žalobkyně neprokázala, a rovněž ani to, že by za žalovanou uhradila poplatky za připojení odběrných míst k síti v souhrnné výši 100 000 Kč.

14. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval příslušná ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen„ o. z.“). V řízení bylo prokázáno, resp. mezi účastníky nebylo sporu o tom, že účastníci uzavřeli dne 21. 7. 2016 písemnou smlouvu o dílo ve smyslu ust. § 2586 a násl. o. z., v níž se žalovaná jako objednatel zavázala zaplatit žalobkyni jako zhotoviteli cenu Díla ujednanou dle ust. § 2620 odst. 1 o. z. pevnou částkou ve výši 8 505 515 Kč (položkově upřesněnou rozpočtem), navýšenou maximálně o 5 %, tedy max. na 8 930 790,70 Kč, s tím, že vícepráce budou oceněny dohodou smluvních stran a s tím, že jakékoliv jiné navýšení ceny Díla se nepřipouští. Takto dohodnutá cena Díla byla po vzájemné dohodě účastníků navýšena na částku 9 902 700 Kč, kterou žalovaná v souladu s ust. § 2586 odst. 1 o. z. žalobkyni zaplatila v plném rozsahu. Jakoukoliv další dohodu účastníků, ať už v písemné či ústní formě, o zvýšení ceny Díla nad tuto částku žalobkyně v řízení neprokázala, a tedy ani oprávněnost jejího požadavku na úhradu částky 811 217 Kč, jež má sestávat z části či zcela neuhrazených faktur č. č. 2017, 2017, 2017 a 2018 (ohledně faktury č. 2018 na částku 545 000 Kč navíc ani neprokázala její vystavení v daném čase). Nad to bylo v řízení vyvráceno tvrzení žalobkyně o tom, že žalovaná tři z těchto faktur (č. č. 2017, 2017 a 2017) zčásti neuhradila, když provedeným dokazováním bylo naopak zjištěno, že tyto faktury, až na částku 600 Kč, žalovaná zaplatila v plném rozsahu, tedy nad rámec svého smluvní povinnosti vyplývající z § 2586 odst. 1 o. z., kdy důvodem takové dobrovolné úhrady byl, dle vyjádření samotné žalované, její zájem na co nejrychlejším dokončení Díla ze strany žalobkyně. V tomto směru bylo ostatně mezi účastníky nesporným, že celkově žalovaná zaplatila žalobkyni v souvislosti s Dílem částku 12 815 183 Kč. V důsledku výše uvedeného proto soud shledal žalobní požadavek na úhradu částky 811 217 Kč nedůvodným. Rovněž tak shledal nedůvodným požadavek žalobkyně na vydání bezdůvodného obohacení (§ 2991 a násl. o. z.) ve výši 100 000 Kč vzniklého přefakturací poplatků za připojení odběrných míst k síti, neboť žalobkyně v řízení neprokázala, že by uvedenou částku 100 000 Kč vůbec zaplatila.

15. Jelikož žalovaná v průběhu řízení uznala nárok žalobkyně v rozsahu částky 600 Kč s příslušenstvím představující nedoplatek faktury č. 2017 na částku 320 000 Kč, z níž žalovaná uhradila částku 319 400 Kč, soud v tomto rozsahu žalobě vyhověl a ve výroku I. tohoto rozsudku uložil žalované zaplatit žalobkyni uvedenou částku spolu se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.). Co do zbytku uplatněného žalobního nároku, tj. částky 911 217 Kč s příslušenstvím, soud žalobu zamítl, a to pro neunesení důkazního břemene ohledně rozhodujících žalobních tvrzení (výrok II. rozsudku).

16. Závěrem soud doplňuje, že se ztotožňuje s argumentací žalované o nepřiléhavosti žalobkyní citovaného nálezu Ústavního soudu ze dne 12. 7. 2011, sp. zn. I. ÚS 1264/11, na tuto věc. Uvedený nález totiž řeší zcela odlišnou situaci, a to, že písemně uzavřenou smlouvu se sjednanou výhradou změn v písemné podobě lze změnit i jinou formou (např. ústně učiněnými právními úkony), není-li včas namítána jejich relativní neplatnost s tím, že tento závěr se netýká smluv, u nichž písemnou formu stanoví zákon. Nález tedy posuzuje, zda smluvní strany mohou např. i ústní dohodou změnit obsah písemné smlouvy, ač si v ní vyhradily provést jakékoliv změny výlučně písemnou formou. Vždy se však musí jednat o dohodu účastníků, tedy jejich shodný projev vůle směřující ke změně smlouvy. V daném případě však žalobkyně žádnou takovou dohodu účastníků neprokázala a tudíž jí označený nález nelze na tento spor aplikovat.

17. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 3 ve spojení s § 146 odst. 2 věta první o. s. ř., když žalovaná byla ve sporu procesně úspěšnou v rozsahu nepřiznané částky 911 217 Kč a dále v rozsahu 188 183 Kč, ohledně které bylo řízení zčásti zastaveno pro zpětvzetí žaloby, aniž by žalovaná plnila, tj. celkem v rozsahu 1 099 400 Kč; a naopak neúspěšnou byla pouze v rozsahu přiznané částky 600 Kč, kterou uznala. Celkový procesní neúspěch žalované tak nedosáhl ani 1 % z celého předmětu řízení. Jelikož tedy žalovaná měla ve věci neúspěch jen v poměrně nepatrné části, soud jí přiznal plnou náhradu nákladů. Její náklady řízení tvoří odměna za zastupování žalované advokátem dle ust. § 7, § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění, a to za 2 úkony právní služby á 12 700 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné podání ve věci samé ze dne 5. 3. 2021), za 3 úkony á 11 800 Kč (písemná podání ve věci samé ze dne 5. 10. 2021 a 25. 10. 2021, účast u jednání soudu dne [datum]), 5x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 téže vyhlášky a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 13 196,40 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 76 036,40 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal tuto náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované (výrok III. rozsudku).

Poučení