11 C 268/2020-172

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro ochranu osobnosti a zaplacení částky 200 000 Kč takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistit na vlastní náklady v deníku AHA! a na internetových serverech Ahaonline.cz, Blesk.cz a Super.cz uveřejnění omluv v tomto znění: a) Omlouvám se paní [celé jméno žalobkyně] za to, že jsem o ní v deníku AHA! nepravdivě uvedl, že nechala svou dceru [jméno] odložit do ústavu. Lituji nepravdivosti tohoto prohlášení a jeho dopadů. b) Omlouvám se paní [celé jméno žalobkyně] za to, že jsem o ní na zpravodajských serverech Ahaonline.cz a Blesk.cz nepravdivě uvedl, že nechala svou dceru [jméno] odložit do ústavu. Lituji nepravdivosti tohoto prohlášení a jeho dopadů. c) Omlouvám se paní [celé jméno žalobkyně] za to, že jsem o ní na stránkách internetového deníku [webová adresa] nepravdivě uvedl, že„ si chce svou dceru [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené“. Lituji nepravdivosti tohoto prohlášení a jeho dopadů.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá povinnosti, aby do jednoho měsíce od právní moci rozsudku zajistil na vlastní náklady v deníku AHA! a na internetových serverech Ahaonline.cz, Blesk.cz a Super.cz uveřejnění omluv v tomto znění: a) Omlouvám se paní [celé jméno žalobkyně] za to, že jsem o ní v deníku AHA! nepravdivě uvedl, že nechala svou dceru [jméno] zbavit svéprávnosti. Lituji nepravdivosti tohoto prohlášení a jeho dopadů. b) Omlouvám se paní [celé jméno žalobkyně] za to, že jsem o ní na zpravodajských serverech Ahaonline.cz a Blesk.cz nepravdivě uvedl, že nechala svou dceru [jméno] zbavit svéprávnosti. Lituji nepravdivosti tohoto prohlášení a jeho dopadů.

IV. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhá povinnosti zaplatit žalobkyni částku 150 000 Kč.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 10 320 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou ze dne 8. 9. 2020 doplněnou podáním ze dne 11. 1. 2021 (č.l. 66) ve znění částečného zpětvzetí žaloby učiněné při jednání dne 7. 9. 2021 domáhala na žalovaném povinnosti zajistit na vlastní náklady v deníku AHA! a na internetových serverech Ahaonline.cz, Blesk.cz a Super.cz uveřejnění omluv za výroky popsané ve výroku tohoto rozsudku a dále zaplacení částky 200 000 Kč představující náhradu nemajetkové újmy v penězích. K odůvodnění žaloby uvedla, že žalovaný jako bývalý manžel žalobkyně a otec jejich společné dcery [jméno] od roku 2019 i v minulosti šíří o žalobkyni nepravdivé zprávy týkající se vztahu žalobkyně a jejich společné dcery [jméno] [celé jméno žalobkyně], narozené [datum], která byla soudem omezena ve způsobilosti k právním úkonům a jejíž je žalobkyně opatrovnicí. Žalobkyně jako nepravdivé a difamační označila 1) vyjádření žalovaného v deníku AHA! ze dne 17. 1. 2019 ve znění:„ [příjmení], přejeme ti všechno nejlepší, spoustu dalších šťastných a hlavně svobodných let ne v ústavu, kam tě matka odložila, ale na svobodě“, přičemž toto prohlášení publikoval žalovaný rovněž [datum] na webovém serveru Ahaonline!.cz a dne [datum] na serveru Blesk.cz; 2) prohlášení žalovaného ve znění:„ Protože ji její matka nechala zbavit svéprávnosti,…“ učiněné žalovaným v deníku AHA! dne [datum] a na serveru Ahaonline.cz a dne [datum] na serveru Blesk.cz; 3) prohlášení žalovaného ve znění:„ Bohužel, já mám teďka neustálý soudní spory s bývalou ženou, která si chce [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené“ učiněné dne [datum] a publikované na internetových stránkách deníku Super.cz. Žalobkyně označila veškeré výše uvedené výroky žalovaného jako nepravdivé, lživé a difamační, poukázala na to, že pravdivost těchto tvrzení musí prokázat žalovaný. Tvrzení žalovaného jako taková zasahují do osobnostních práv žalobkyně. Z obsahu článků je zřejmé, že žalovaný je šířil na veřejnosti a negativně ovlivňují pověst žalobkyně na veřejnosti, její vážnost ve společnosti, její čest a soukromí a zejména se dotýkají silně její rodiny (nejen vztahu s dcerou [jméno], ale i s druhou dcerou, která se vším žalobkyni pomáhá). Žalovaný zasáhl nejen sféru osobnostní, ale rovněž pracovní, když zveřejněná dehonestující vyjádření žalovaného následně byla častým tématem kolegů žalobkyně, kteří se tázali na její vztah k dceři a na celou situaci. Žalobkyně rovněž od května 2018 do února 2019 byla nezaměstnaná, aby byla plně k dispozici dceři. Následně ustoupila ze své kariéry a v září 2019 nastoupila na pozici asistenta pedagoga. Co se týče pobytu dcery [jméno] v denním stacionáři, dcera je tam velmi spokojená, navštěvuje jej pouze ve dne, zapojuje se do práce v chráněné dílně; žalobkyně poukazuje na skutečnost, že zdravotní stav dcery [jméno] vyžaduje nepřetržitou péči, dcera není schopna se o sebe postarat. Žalobkyně dále zdůrazňuje, že citlivost tématu neznamená automaticky nemožnost kritiky, ale jde o meze, které zde byly hrubě překročeny. Vyjádření žalovaného jsou nejen nepravdivá, ale zraňující obecně v intimní sféře. Žalobkyně poukazuje na skutečnost, že výroky žalovaného byly uveřejněny v jedněch z nejčtenějších periodik v České republice v tištěné i internetové podobě vydání. Samotná omluva proto nenaplňuje preventivně sankční funkci, žalovaný sleduje skandalizační a pomlouvačné cíle s vysokou mírou zranitelnosti. V důsledku výroků žalovaného žalobkyně musela vyhledat psychologickou pomoc, kam již víceméně pravidelně dochází. Žalobkyně dále odmítla tvrzení žalovaného, že by sama oslovila jakékoliv média za účelem propagace svých postojů.

2. Žalovaný navrhl žalobu zamítnout. V podání ze dne 3. 12. 2020 (č.l. 38) a ze dne 18. 6. 2021 (č.l.116) uvedl, že a) není prokázán zásah do osobnostních práv žalobkyně, zejména nebylo prokázáno, že označenými výroky by došlo ke zveřejnění nepravdivého údaje o žalobkyni; b) nároky žalobkyně uplatněné žalobou jsou v hrubém rozporu s dobrými mravy, neboť rovněž žalobkyně v minulosti medializovala konfliktní situaci s žalovaným při sporech o péči o dceru [jméno] [celé jméno žalobkyně], přičemž v daném případě lze prokazatelně doložit, že podané a zveřejněné informace se nezakládaly na pravdě. Pokud se nyní žalobkyně domáhá ochrany svých osobnostních práv (ač má žalovaný za to, že nedošlo k jejich narušení) za obdobných okolností, za jakých sama v minulosti osobnostní práva žalovaného porušila, příčí se takové jednání dobrým mravům; c) není zde jakkoli prokázána příčinná souvislost mezi jednáním žalovaného a vznikem nároku na náhradu nemajetkové újmy, tím spíš ve výši, v jaké je žalobkyní požadována. Ad a) žalovaný rozvedl, že v daném případě je třeba posoudit proporcionalitu mezi svobodou projevu a právem na ochranu osobnosti. V této souvislosti je třeba analyzovat povahu výroků žalovaného uveřejněných v médiích. Stran„ napadených výroků“ žalovaného nerozlišuje žalobkyně, zda se jedná o nepravdivý údaj či hodnotící soud. Zatímco sdělení obsahující zjevně nepravdivý údaj zpravidla (ne však vždy) zakládá zásah do práva na ochranu osobnosti, v případě hodnotícího úsudku jde o subjektivní postoj osoby, která úsudek provedla, byť na základě nepravdivých či ne zcela přesných faktů, pokud je prokázáno, že hodnotitel měl rozumné důvody pro spoléhání se na pravdivost informace, kterou šířil a dále pokud prokáže, že podnikl řádné dostupné kroky k ověření pravdivosti takové informace, a to v míře a intenzitě, v níž mu bylo ověření informace přístupné a konečně, pokud sám neměl důvod nevěřit, že difamační informace je nepravdivá. Žalovaný poukázal na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 19.7.1995, sp. zn. Cdon 24, ze kterého vyplývá, že„ samo uveřejnění nepravdivého údaje, dotýkajícího se osobnosti fyzické osoby, zakládá zpravidla neoprávněný zásah do práva na ochranu její osobnosti, odůvodňující požadavek na poskytnutí zadostiučinění podle ustanovení § 13 odst. 1 o. z. Použití kritiky, ironizování, odsuzování a zavrhování jednání nebo činnosti fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován nepravdivý údaj, představuje zpravidla citelný neoprávněný zásah do práva fyzické osoby na ochranu její osobnosti, přičemž tu jde o značnou intenzitu neoprávněného zásahu, který bude obvykle mít nepříznivé důsledky pro takto postiženou osobu co do jejího postavení v rodině a ve společnosti. Kritiku počínání fyzické osoby, opírající se o okolnosti, o nichž je sdělován pravdivý údaj (nejde-li o tvrzení, které se dotýká intimní sféry života fyzické osoby), nelze zpravidla pokládat za odporující ustanovení § 11 o. z., a to i když v kritice bylo použito v odpovídající míře ironizování, odsuzování a zavrhování kritizovaného počínání fyzické osoby.“ Optikou výše uvedeného je třeba posuzovat jednotlivé výroky žalovaného, za které se žalobkyně domáhá omluvy a prohlášení o jejich nepravdivosti. Co se týče vyjádření žalovaného označeného v žalobě:„ [příjmení], přejeme ti všechno nejlepší, spoustu dalších šťastných a hlavně svobodných let na v ústavu, kam tě matka odložila, ale na svobodě,“ vzkazuje prostřednictvím Aha! dceři její táta“ (prohlášení ze dne [datum] publikované v deníku Aha!), žalobkyně zjevně napadá spojení„ ne v ústavu, kam tě matka odložila“. V daném případě se jedná o hodnotící úsudek žalovaného, který nadto vychází z pravdivých informací o tom, že žalobkyně (zároveň opatrovnice ustanovená soudem [jméno] [celé jméno žalobkyně]) umístila opatrovankyni nejprve do pobytového zařízení [anonymizována tři slova] a následně do stacionáře v [anonymizována dvě slova] [obec] [anonymizována dvě slova], se sídlem [adresa]. Tato tvrzení ostatně prokazují důkazy předložené žalovaným i žalobkyní, umístění a pobyt [jméno] [celé jméno žalobkyně] v těchto zařízeních je nespornou skutečností. Pokud jde o zvolená slova, je zjevné, že pro žalovaného jde o citlivou záležitost, kdy žalovaný s postupem žalobkyně nesouhlasil. Za daných okolností považuje žalovaný označený výrok (hodnotící úsudek) za přiměřený, nepřesahující přípustnou míru zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Co se týče vyjádření žalovaného označeného v žalobě:„ Bývalá žena tvrdí, že jsem se obohatil. Šetřil jsem dceři peníze formou pojištění. Protože ji ale její matka nechala zbavit svéprávnosti, musel jsem vést účet na své jméno,“ snaží se objasnit situaci [celé jméno žalovaného]“ (prohlášení ze dne [datum] publikované v deníku Aha!), žalobkyně zjevně rozporuje vyjádření žalovaného„ protože ji ale její matka nechala zbavit svéprávnosti“. [jméno] žalobkyně však v replice žalobkyně ze dne 11. 1. 2021 uvádí:„ Žalobkyně zcela odmítá tvrzení žalovaného, že v roce 2007, kdy proběhlo první posouzení svéprávnosti dcery, ji ona sama nechala zbavit její svéprávnosti. Takto rozhodl Obvodní soud pro Prahu 7, a to na základě odborných posudků lékařů a vyhodnocení soudkyně. Návrh na posouzení svéprávnosti u dcery podala žalobkyně tak, jak jí bylo doporučeno na OSPODu [obec a číslo]“ Z tohoto tvrzení žalobkyně samotné je zjevné, že to byla žalobkyně, kdo návrh na omezení svéprávnosti podal. Žalovaný rovněž neuvádí, že žalobkyně sama zbavila svoji dceru svéprávnosti, nýbrž že jí nechala zbavit svéprávnosti, což lze zcela pravdivě interpretovat tak, že žalobkyně podala k soudu návrh na omezení svéprávnosti [jméno] [celé jméno žalobkyně]. V tomto smyslu je uvedená informace zcela jasně pravdivá, a tudíž není ani způsobilá zasáhnout do osobnostních práv žalobkyně, natož takovým způsobem, aby jí zásah založil nárok na omluvu či odškodnění. Co se týče vyjádření žalovaného označeného v žalobě:„ [jméno] je nejstarší. Bohužel, já mám teďka neustálý soudní spory s bývalou ženou, která si chce [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené.“ (prohlášení ze dne [datum] publikované v deníku Aha!), žalobkyně zjevně rozporuje vyjádření žalovaného„ která si chce [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené“. V daném případě se rovněž nejedná o konstatování (nepravdivého) faktu, nýbrž o subjektivní hodnotící úsudek žalovaného, založený na znalosti výše peněžních prostředků, které na výživu své dcery sám vynaložil - ať už jako soudem přiznané výživné, které bylo do poslední koruny žalovaným zaplaceno, nebo jako peněžní prostředky ze stipendijního spoření založeného žalovaným pro dceru [jméno], tak i s ohledem na příspěvky ze systému státní sociální podpory, kterou na [jméno] pobírá žalobkyně. Lze objektivně konstatovat, že peněžní prostředky, které má žalobkyně k dispozici z důvodu výkonu opatrovnice dcery [jméno], jsou objektivně nemalé, tedy vyjádření žalovaného vychází z pravdivé informace. K otázce přiměřenosti provedeného hodnocení opět přistupuje fakt, že žalobkyně znemožňuje žalovanému podílet se na péči o jejich společnou dceru, jediné, co od něj přijímá, je finanční plnění (např. výživné), aniž by zároveň umožnila žalovanému a jeho dceři pravidelný styk, případně aby žalovanému umožnila se alespoň částečně (např. v rozsahu hrazeného výživného) podílet na rozhodování, jak s peněžními prostředky bude naloženo. Ve výše uvedeném smyslu tedy rovněž nelze mluvit o neoprávněném zásahu do osobnostních práv žalobkyně. Žalovaný dále namítá, že žalobkyně je veřejně známou osobností (bývalou novinářkou v ČT i v ČRo) a vztahují se na ni tudíž závěry rozhodnutí Ústavního soudu IV. ÚS 146/04:„ Práva na ochranu osobnosti se mohou samozřejmě domáhat i politikové a ostatní veřejně činné osoby, měřítka posouzení skutkových tvrzení a hodnotících soudů jsou však v jejich případech mnohem měkčí ve prospěch novinářů a jiných původců těchto výroků.“ V dané věci je rovněž třeba vyloučit, že by výše citované výroky žalovaného nepřiměřeně zasahovaly do intimního života žalobkyně. Jednak má žalovaný za to, že otázky procedurálního charakteru ve vztahu k omezení svéprávnosti dcery žalovaného ani materiální otázky ve vztahu k péči o [jméno] [celé jméno žalobkyně] nejsou způsobilé zasáhnout do sféry intimního života žalobkyně. Tím spíš se nemůže jednat o nepřiměřený zásah do intimní sféry žalobkyně, když ona sama přistoupila k medializaci a bulvarizaci sporů mezi ní a žalovaným o péči o dceru [jméno], přičemž to byla právě žalobkyně, která citlivé informace o zdravotním stavu dcery [jméno] zveřejnila. V neposlední řadě žalovaný poukazuje na skutečnost, že vedle občanskoprávní žaloby, kterou žalobkyně podala 9 měsíců poté, co k údajnému zásahu do jejích osobnostních práv mělo dojít, měla žalobkyně další možnosti, jak svá domnělá práva bránit, zejména práva na odpověď a institutu dodatečného vysvětlení podle zákona č. 46/2000 Sb., o právech a povinnostech při vydávání periodického tisku, což se jeví jako nejrychlejší a nejefektivnější způsob obrany proti zásahu (byť domnělému) do osobnostních práv. Jak je z podání obou sporných stran patrno, jsou vztahy mezi žalobkyní a žalovaným z důvodů sporů o péči o [jméno] [celé jméno žalobkyně] vyhroceny již několik let. I žalobkyně využila médií k jednostranné prezentaci svých názorů na žalovaného v minulosti a činí tak soustavně. Za daných okolností se žaloba na ochranu osobnosti podaná žalobkyní jeví jako rozporná s dobrými mravy, kdy žalobkyně požaduje satisfakci od žalovaného za jednání, které ani nedosahuje intenzity, v jaké se sama dopouštěla protiprávního jednání. Žalovaný se z důvodů shora uvedených domnívá, že napadenými vyjádřeními nedošlo k porušení práv na ochranu osobnosti žalobkyně. Pokud však soud dospěje k závěru, že k zásahu do práv žalobkyně došlo, namítá žalovaný, že intenzita zásahu není v přímé úměře k nárokům na nápravu (uveřejnění omluvy a nahrazení nemajetkové újmy), jak je požaduje žalobkyně. Vyčíslení výše nemajetkové újmy, kterou žalobkyně požaduje, nemá oporu ani v ustálené judikatuře Ze všech těchto důvodů navrhl žalovaný žalobu zamítnout.

3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

4. Z článku nazvaného„ O postiženou dceru bojuje 27 let“ otištěného v deníku AHA! ze dne [datum], [číslo] ročník [anonymizováno], strana [anonymizováno] soud zjistil, že byl napsán článek, ve kterém jsou citována následující slova žalovaného:„ [příjmení], přejeme ti všechno nejlepší, spoustu dalších šťastných a hlavně svobodných let ne v ústavu, kam tě matka odložila, ale na svobodě“, vzkazuje prostřednictvím AHA! dceři její táta. Jinou možnost nemá. Dále je v článku uvedeno:„ Bývalá žena tvrdí, že jsem se obohatil. Šetřil jsem dceři peníze formou pojištění. Protože ji ale její matka nechala zbavit svéprávnosti, musel jsem vést účet na své jméno“.

5. Z článku nazvaného„ Takhle dnes vypadá dětská hvězda komunistické televizní tvorby: Životní příběh parťáka [jméno] [příjmení] vás zasáhne“ z internetových stránek www.super.cz z [datum] (č.l. 12-13) soud zjistil, že na internetových stránkách byl uveden článek, ve kterém je uvedeno, že„ z předchozích manželství má (žalovaný, pozn. soudu) ještě dospělou dceru [jméno] a postiženou dceru [jméno] (30), o niž vede už 27 let soudní spor s bývalou manželkou“, a dále jsou citována slova žalovaného:„ [jméno] si chce udržet, ne že by k ní měla vztah, ale protože to přináší slušné příjmy. U mě se neprojevuje tak postižená jako u matky a ty záchvaty, které má, u mě nejsou. Přesto soud rozhodnul, že nadále bude v ústavu, kam ji dala matka, místo toho, aby žila svobodně se mnou, se svým koněm, na kterého kouká z okna svého pokoje“.

6. Z článku v deníku Blesk ze dne [datum] nazvaného [příjmení] [jméno] [celé jméno žalovaného]: 27 let tahanic o postiženou dceru (č.l. 7-11) soud zjistil, že rovněž v tomto článku v tomto periodiku je ocitováno přání žalovaného dceři [jméno]:„ [příjmení], přejeme ti všechno nejlepší, spoustu dalších šťastných a hlavně svobodných let ne v ústavu, kam tě matka odložila, ale na svobodě“, a dále jsou rovněž v tomto článku citována slova žalovaného:„ Bývalá žena tvrdí, že jsem se obohatil. Šetřil jsem dceři peníze formou pojištění. Protože ji ale její matka nechala zbavit svéprávnosti, musel jsem vést účet na své jméno“. Dále je v článku uvedeno, že„ ovšem [jméno] exmanželka a rozhlasová redaktorka [celé jméno žalobkyně] (52) vše vidí jinak. Tvrdí, že táta [jméno] svým chováním ohrožoval [jméno] na zdraví a dokonce jí zpronevěřil statisíce korun! Dále jsou citována slova žalobkyně:„ Rozhodnutí opatrovnického soudu uznalo můj požadavek pro podání žaloby na vymožení [jméno] stipendijního připojištění ve výši 295 tisíc korun, které jí tatínek zcizil“, svěřila se před čtyřmi roky [celé jméno žalobkyně] s tím, že dcera měla od svých 18 do 25 let dostávat měsíčně rentu.

7. Z lékařské zprávy psychiatra MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 8. 2019 (č.l. 29) soud zjistil, že„ [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla v psychiatrické ambulanci opakovaně vyšetřena v letech 2007 2018 pro těžkou mentální retardaci. Dle psychologického vyšetření PhDr. [jméno] [příjmení] (2012) je mentální věk pacientky na úrovni dítěte v mateřské škole. Je zde rovněž popisován vysoký stupeň závislosti na péči podpůrné mateřské figury a důležitosti matčiny péče poskytující konstantní, bezpodmínečně přijímající, čitelné a prediktovatelné rodinné klima“ pro emoční adaptační schopnost pacientky. Zde přechodně (2012) pro depresivní dekompenzaci; matka o dceru permanentně pečuje a pomáhá se všemi úkony a potřebami včetně denního odvozu do stacioáře. Pravidelná docházka do denního stacioáře pro mentálně handicapované, nyní však plně v péči matky pro časté epileptické záchvaty; byl implantován VNS 07/ 2019, efekt zatím nezpracován. Provedeno kontrolní psychologické vyšetření 07/ 2019 Dr. [příjmení] - uzavřeno nadále jako Těžká mentální retardace. Subjetivně: cítí se dobře, ale už by byla zase ráda ve svém prostředí denního stacioáře, který je nyní zavřený, tam se cítí dobře, jiné trápení nemá, spí většinou dobře, pokud ji nebudí záchvat.“ Závěrem zprávy je uvedena jako diagnóza: těžká mentální retardace, organická emoční labilita aktuálně nevyžadující medikaci, epilepsie fokální a kombinovaná, paroxysmy fokální motorické s poruchou vědomí, psychický stav stacioární, pacientka zcela závislá na péči druhé osoby, výhledově nelze očekávat zlepšení“.

8. Z lékařské zprávy MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 24. 1. 2018 (č.l. 81) soud zjistil, že dcera účastníků [jméno] byla opětovně vyšetřena u téhož lékaře v lednu 2018, ze zprávy vyplývá, že aktuálně je vyšetřena na přání matky, která je její opatrovnicí, k posouzení vlivu aktuálně komplikované vztahové situace na psychický stav pacientky Pacientka je v soudní při s matkou ohledně opatrovnictví a péče, proklamuje zájem, aby o ni pečoval její otec, což její matka považuje za důsledek manipulativního vlivu otce. Pacientku trápí, že se rodiče neshodnou, nejraději by péči střídala. Líbí se jí v novém stacionáři, má tam kamarády, ale líbilo se jí i v tom předchozím. Závěr lékaře zní tak, že pokud lze z vyšetření usoudit, nedochází k výraznějšímu emočnímu posunu, neboť pacientka není schopna si uvědomit dopady a vztahové souvislosti stávající situace, lehce ovlivnitelná ve svých postojích bez hlubšího, trvalejšího emočního prožitku.

9. Z lékařské zprávy Fakultní nemocnice v Motole, Neurologické kliniky, Centra pro epilepsie –poradny pro záchvatová onemocnění ze dne [datum] (č.l. 82) soud zjistil, že dcera účastníků [jméno] byla dne 17. 6. 2019 vyšetřena, je sledována na neurologickém oddělení, od 4 let věku trpí [jméno] generalizovanými epileptickými záchvaty s křečemi, má vysokou frekvenci záchvatů již od 4 let věku. Přibližně 15x měsíčně zažívá záchvaty ve spánku, nyní trpí záchvaty dle matky s křečemi ve spánku v četnosti cca 15 měsíčně, při video a EEG monitorování v období od 28. 3. do 30. 3. 2018 byly zachyceny tři záchvaty, diagnostický závěr zní, že přetrvává epilepsie fokální nebo kombinovaná, nyní záchvaty fokální motorické s poruchou vědomí, anamnesticky záchvaty tonické (asymetrické), diagnosa epilepsie přetrvává.

10. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR - krajská pobočka pro hlavní město Prahu ze dne [datum] (č.l. 51) soud zjistil, že Úřad práce vydal rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na péči o oprávněnou osobu [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve výši 8 000 Kč měsíčně od 1. 7. 2015.

11. Z rozhodnutí Úřadu práce ČR-krajská pobočka pro hlavní město Prahu (č.l. 51 verte) soud zjistil, že oprávněné osobě [jméno] [celé jméno žalobkyně] byl přiznán dále příspěvek na mobilitu ve výši 400 Kč měsíčně.

12. Z videozáznamu pořadu z TV Barandov z 2. 6. 2015„ Tajemství dětských hvězd“ soud zjistil, že je zde mimo jiné prezentována i fotka nahé malé [jméno]; dále zde žalovaný opakovaně vyjadřuje své stanovisko, že u něj dcera netrpí epileptickými záchvaty, že žalobkyně jako matka postižení dcery zveličuje.

13. Z přepisu pořadu 13. komnata – vzestupy a pády [anonymizováno] [celé jméno žalovaného] ze dne 3. 7. 2015 ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 9 P 6/2008 soud zjistil, že žalovaný zde uvedl, že„ podle mě trpí syndromem spasitele - ženy, která pečuje o těžce postižené dítě a otec je ten špatný, co se nestará. Zveličuje [anonymizováno] handicap, mně třiadvacet let odpírá styk s dcerou. Prý ji přetěžuji. A k tomu je sociopatka. Rozhodla se mě zničit existenčně. …….na rozdíl od mé bývalky, která z ní udělala chudinku, co trpí mnoha epileptickými záchvaty denně a patří do ústavu, já vím, že na tom naše dnes čtyřiadvacetiletá dcera není tak špatně. Se mnou netrpí žádnými záchvaty. Nevšimla byste si jejího postižení, kdybyste se s ní bavila. Je jen trochu jiná. Ale dokáže se o sebe postarat naprosto normálně. Nepotřebuje zavírat v kleci. Potřebuje stimul. A ten jí dávám...“ 14. Z článku s názvem„ Druhá tvář [celé jméno žalovaného] z Kamarádů: SOUD! Dceru s IQ 30„ okradl“ o 295 000 Kč“ publikovaném na webových stránkách www. Ahaonline.cz ze dne [datum] (č.l. 54) soud zjistil, že žalobkyně sdělila tomuto deníku, že„ čtvrteční rozhodnutí opatrovnického soudu uznalo můj požadavek pro podání žaloby na vymožení Kačenčina stipendijního připojištění ve výši 295 000 Kč, které jí tatínek zcizil“.

15. Z článku„ Chata hrůzy [jméno] [příjmení] alias [příjmení] z Kamarádů: Tady měl postiženou dceru!“ z časopisu AHA ze dne [datum] soud zjistil, že žalobkyně deníku AHA! sdělila, že v chatě ve vlastnictví žalovaného nikdy nebyla, ale před lety tam byla její sestra, když„ přijela pro vystrašenou [anonymizováno], kterou nezodpovědný otec hlídal na dálku po Skypu“.

16. Z výpisu z katastru nemovitostí ke dni 22. 2. 2019 (č.l. 70 a 83) a z inzerátu [právnická osoba] (č.l. 72) soud zjistil, že žalovaný prodal nemovitost nacházející se v lokalitě [ulice] v k.ú. [část obce], obec Praha, konkrétně parcelu parc. [číslo] jejíž součástí je stavba [adresa] bydlení a pozemek parc. č [číslo] zahrada.

17. Z obsahu SMS konverzace z 11. 6. 2013 a 12. 6. 2013 (č.l. 84) soud zjistil, že žalovaný ponechal dceru [jméno] na své chatě přes noc samotnou, potom to oslavili; s tímto žalobkyně zásadně nesouhlasila, neboť měla za to, že [jméno] nemůže být přes noc sama z důvodu možného epileptického záchvatu, při kterém potřebuje dohled; žalovaný uvedl, že dceru kontroloval přes Skype.

18. Z hodnocení práce dcery účastníků [jméno] z období červen/ 2017 v [anonymizována tři slova] (č.l. 88) soud zjistil, že v tomto domově se dcera účastníků věnovala práci v dřevodílně, tkaní, keramice, domácí dílně.

19. Ze stanovení úhrady ze dne 19. 9. 2016 vystavené ředitelem Domova svaté rodiny (č.l. 89-90) soud zjistil, že od 1. 10. 2016 činila měsíční úhrada za pobyt dcery účastníků [jméno] v [anonymizována tři slova] 19 000 Kč, od 1. 7. 2017 částku 19 600 Kč. Z potvrzení vyplývá, že [jméno] navštěvovala tento domov v období říjen 2016 2017.

20. Ze zápisu ze šetření ze dne 5. 4. 2018 (č.l. 96) soud zjistil že tehdejší kolizní opatrovník dcery účastníků [příjmení] [jméno] [příjmení] vedla rozhovor s dcerou účastníků, ze kterého vyplynulo, že je dcera [jméno] nerada, že se rodiče hádají, že by si přála, aby se soud (opatrovnický, pozn. soudu) nekonal, podání o změně opatrovnictví a výchovy nebylo o její vůli, nepochopila jeho význam a nedocenila důsledky. Maminka se i ni stará dobře a všechno s ní vyřizuje, nechce to měnit. Chce chodit do práce, do keramické dílny, má radost z celodenního zaměstnání, do kterého se těší; bere zpět žalobu o změnu opatrovníka.

21. Z emailové komunikace mezi žalobkyní a žalovaným z června 2007 (č.l. 97) soud zjistil, že žalobkyně vyčítala žalovanému, že nechal jezdit dceru [jméno] na koni bez přilby, což je při jejím stavu velmi nezodpovědné; žalovaný vyčítal žalobkyni, že jej neinformovala o tom, že [jméno] byl přiznán důchod, čímž dle něj jemu zanikla povinnost na ni platit výživné.

22. Ze statistiky výpisu sledovanosti a nákladů na vydání (č.l. 113) soud zjistil., že deník AHA! byl v období od 1. 10. 2018 do 31. 3. 2019 na 5. místě v poštu čtenosti a sledovanosti, v lednu 2019 byl internetový portál [webová adresa] na třetím místě v počtu návštěv (48 milionů 230 tisíc návštěvníků), portál [webová adresa] na pátém místě v počtu návštěv (29 milion 170 tisíc návštěvníků) a portál ahaonline! na 11. místě v počtu sledovanosti.

23. Z kopie spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 43 Nc 1604/2007 a 9 P 6/2008 soud zjistil následující: že dne 19. 2. 2007 podala žalobkyně návrh na zbavení způsobilosti [jméno] [celé jméno žalobkyně] k právním úkonům, který odůvodnila tím, že vzhledem k plnoletosti [jméno], jejíž stav dle genetického vyšetření nepřináší možnost léčby, požádala o posouzení její mentální způsobilosti. Ze zdravotního záznamu ze dne 24. 1. 2007 vyplývá, že dcera účastníků trpí středně těžkou mentální retardací, která je trvalého a neměnného charakteru, dle psychiatra je plně indikováno vzhledem k plnoletosti dcery zahájení řízení o zbavení způsobilosti k právním úkonům a ustanovení opatrovníka. K návrhu připojila žalobkyně vyjádření ošetřujícího psychiatra dcery [jméno] ze dne 24. 1. 2007, z nějž vyplývá, že dcera [jméno] trpí středně těžkou mentální retardací, vykazuje vrozenou mentální retardaci, je plně závislá na péči matky, je schopná jen základních sebeobslužných úkonů, je schopna jen jednoduché verbální komunikace, orientace v časoprostoru není schopna, musí být trvale pod dohledem cizí osoby, v noci dochází ke kumulaci epileptických záchvatů, vzdělání téměř nelze, čtení a psaní nelze, bez možnosti pochopení právních úkonů a jejich dopadu, jedná se o psychické narušení trvalého a neměnného charakteru, pacientka není schopna samostatnosti v žádné oblasti života, je plně závislá na péči druhé osoby; z kontrolní zjišťovací prohlídky [právnická osoba] [anonymizována tři slova] ze dne 9. 2. 2007 soud zjistil, že trvalý dohled nad [jméno] je nutný pro nebezpečí pádů a úrazů, trvalá medikace je nezbytná, antiepileptika užívá trvale od 3,5 věku, mentální retardace se prohlubuje, těžká skolióza páteře se zhoršuje, atopický ekzem se nezlepšuje, trvá noční, někdy i denní pomočování, není schopná samostatného běžného života, je závislá na jiné osobě, jsou nutné kontroly, jako diagnóza je uvedena idiopatická nekompenzovaná epilepsie, epi syndrom, mentální retardace středního stupně, atopický ekzém, Fibrosní dysplazie lebečních kostí po operaci, kožní depigmentace na genetickém podkladě, prakticky analfabet, neschopna sebeobsluhy; ze zprávy z ambulantního vyšetření Kliniky dětské neurologie UK 2. LF a FN [část obce] ze dne 6. 2. 2007 soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] je sledována a trvale léčena v epileptologické ambulanci, záchvaty má o 4 let věku, nikdy nedošlo k úplné kompenzaci záchvatů, protože se jedná o Lennox-Gastautův syndrom, u pacientky je nutný trvalý dohled; ze znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] a z jejího výslechu ze dne 6. 9. 2007 ze dne 17. 7. 2007 soud zjistil, že posuzovaná [jméno] [celé jméno žalobkyně] trpí středně těžkou mentální retardací blíže k horní hranici tohoto pásma, jedná se o duševní poruchu, která je trvalého rázu, nelze ji vyléčit, posuzovaná není schopná spravovat své záležitosti ani v omezené míře, není schopná pochopit význam soudního rozhodnutí a jeho doručení by mohlo způsobit zhoršení jejího zdravotního stavu s ohledem na její onemocnění epilepsií; z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 6. 9. 2007, č.j. 43 Nc 1604/2007-32 a z usnesení ze dne 23. 11. 2007, č.j. 43 Nc 1604/2007-35 soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] byla zbavena způsobilosti k právním úkonům, jako opatrovnice jí byla ustanovena její matka [celé jméno žalobkyně] (žalobkyně); ze zpráv o zdravotním stavu [jméno] [celé jméno žalobkyně] ze dne 28. 5. 2009, ze dne 15. 8. 2011, z lékařské zprávy ze dne 25. 5. 2011, ze zprávy opatrovnice ze dne 18. 11. 2013 soud zjistil, že opatrovnice v roce 2008 zakoupila ve [obec] [anonymizována dvě slova] starší dům, aby měly kam jezdit na víkendy a případně se zde časem přestěhovaly, dům pořídila na hypotéku, kterou by měla splácet až do důchodu; kontakty s otcem [jméno] jsou pravidelnější, vozí [jméno] s sebou na chalupu, kde jsou i koně, kde bývá jen problém s potřebnou hygienou, pravidelným odpočinkem a zdravotním zajištěním. [jméno] pobírá invalidní důchod ve výši 8 648 Kč a příspěvek na péči ve výši 8 000 Kč; ze závěru Neurologické kliniky vyplývá, že epilepsie symptomatická přetrvává, nelze určit, zda generalizovaná nebo fokální, záchvaty jsou tonické a astatické. V roce 2013 byla [jméno] přiznána dotace na pořízení vozidla ve výši 200 000 Kč na 10 let; ze žádosti o schválení vymáhání pohledávky ve výši 295 000 Kč proti žalovanému, výslechu žalovaného ze dne 9. 10. 2014 na policii, z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 6. 2015, č.j. 9 P 6/2008-71, rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 30. 1. 2018 ve spojení s rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 20. 11. 2018, č.j. 35 Co 334,335/ 2018 -200 soud zjistil, že žalobkyně [jméno] [celé jméno žalobkyně] zastoupená opatrovnicí [celé jméno žalobkyně] podala žalobu proti žalovanému o zaplacení částky 295 000 Kč; žaloba byla co do částky 198 840 Kč s příslušenstvím úspěšná; z odůvodnění rozsudků soudu 1. stupně a odvolacího soudu vyplývá, že žalovaný uzavřel dne 11. 10. 1994 pojistnou smlouvu označenou jako stipendijní pojištění, žalovaný ji dle svého vyjádření uzavíral s úmyslem svou dceru zajistit, peníze měly být dceři vypláceny dle pojistných podmínek od jejích 19 let po dobu pěti let. Peníze se měly dostat do dispozice žalobkyně (dcery), což se nestalo, žalovaný je nechal zasílat na účet, který nepatřil žalobkyni a s finančními prostředky mohl nakládat sám. Za těchto okolností zjevně došlo k jeho bezdůvodnému obohacení; z odborného posudku z klinické psychologie a klinické psycho a neurofyziologie ze dne 27. 1. 2012 vypracovaného PhDr. [jméno] [příjmení] soud zjistil, že intelekt posuzované [jméno] [celé jméno žalobkyně] je v pásmech mentální retardace, od středně těžké po hlubokou, v pojmech mentálního věku je posuzovaná většinou na úrovni dítěte věku mateřské školy, posouzení závislosti ji řadí do pásma vysokého stupně závislosti, některé funkce nezbytné pro přežití, například chápat souvislost mezi příčinou a následkem, jsou na úrovni batolete ještě před nástupem mateřské školy. V noci při prohloubeném útlumu CNS či při záchvatech je její funkční úroveň na úrovni nemluvněte. Vyžaduje nepřetržitou přítomnost matky resp. náhradních mateřských figur v edukativních či sociálních zařízeních. Při dosavadní intenzivní péči matky či dalších podpůrných mateřských figur lze v následujících letech očekávat setrvalý stav; ze zprávy opatrovnice z dubna 2017 soud zjistil, že od října 2016 navštěvovala [jméno] [anonymizována tři slova] v [obec a číslo], kde platila 19 000 Kč měsíčně, využívaly pouze denní pobyt, žalobkyně si ji„ v noci raději ohlídá sama, protože noci jsou náročné a personální možnosti na nočních službách jsou v domově omezené“; z rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 13. 4. 2017, č.j. 9 P 6/2008-123 a ze znaleckého posudku z oboru zdravotnictví, odvětví psychiatrie vypracovaného Doc. MUDr. [jméno] [příjmení], Ph.D. ze dne 25. 1. 2017 soud zjistil, že zdravotní stav dcery účastníků [jméno] byl opět přezkoumáván v roce 2017, závěr znalce zněl, že posuzovaná trpí středně těžkou mentální retardací, tento stav je přítomen od raných etap vývoje do současnosti, prognózu této duševní poruchy nelze ovlivnit žádnými medicínskými postupy, onemocnění je trvale přítomno od narození posuzované a lze očekávat spíše zhoršení zdravotního stavu; posuzovaná není schopna reálně zhodnotit své sociální potřeby, postrádá náhled choroby, a proto není schopná obstarávat si své záležitosti, jednat na úřadech, spravovat své jmění v žádném rozsahu. Posuzovaná je osobou snadno ovlivnitelnou. Na základě znaleckého posudku a výslechu znalce byl vydán dne 13. 4. 2017 rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7, na jehož základě soud omezil [jméno] [celé jméno žalobkyně] ve svéprávnosti tak, že je schopna nakládat pouze s částkou 400 Kč měsíčně, ke všem ostatním právním jednáním z oblasti práva občanského, pracovního, obchodního, správního, rodinného a trestního je nezpůsobilá. Současně byla ponechána dceři [jméno] jako opatrovnice její matka [celé jméno žalobkyně]; z emailu ze dne 26. 9. 2017 od žalobkyně, z návrhu opatrovance na změnu opatrovníka ze dne 17. 8. 2017, z podání [jméno] [celé jméno žalobkyně] bez data, z vyjádření opatrovníka k návrhu opatrovance ze dne 13. 3. 2018, podání zprávy opatrovníka ze dne 19. 3. 2018, z protokolu z jednání ze dne 20. 3. 2018, návrhu opatrovance na zpětvzetí žaloby o změnu opatrovníka ze dne 6. 4. 2018, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 5. 6. 2018, č.j. 9 P 6/2008-147, vyjádření k odvolání ze dne 29. 6. 2018 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 9. 2018, č.j. 68 Co 305/2018-157 soud zjistil, že v září 2017 oslovila opatrovnice opatrovnický soud s tím, že žalovaný jako otec [jméno] ukazoval dceři články v bulvárním tisku o nich dvou a jejich konfliktu, tvrdil jí, že jí posílal dárky, ale žalobkyně jí je nedávala, [jméno] se psychicky zhroutila, bála se, že jí bude otec zakazovat chodit do [domov] [anonymizována dvě slova], v domově si ji vzal stranou a dal jí podepsat nějaké papíry; dne 17. 8. 2017 následně podala dcera účastníků návrh na změnu opatrovníka, uvedla v něm, že nechce již nadále pobývat v ústavu, chce nadále pobývat u otce, který je schopen jí zajistit podstatně kvalitnější podmínky k životu, než je tomu v ústavu, kam ji opatrovník neustále umísťuje i přes její výslovný nesouhlas. S tímto nesouhlasila matka, která uvedla, že chování otce je nezodpovědné, otec (žalovaný) odmítá respektovat skutečný zdravotní stav dcery, nechává ji samotnou i přes noc, což je pro ni jako těžkou epileptičku život ohrožující situace, navíc žalovaný 7 let na dceru neplatil výživné. [jméno] [příjmení] následně vzala žalobu na změnu opatrovníka zpět a řízení bylo zastaveno; z návrhu na ustanovení opatrovnické rady ze dne 18. 2. 2019, podání zprávy opatrovníka v rámci dohledu, vyjádření žalovaného ze den 4. 10. 2019, fotografií [jméno], výpisu sms zpráv mezi žalobkyní a žalovaným, ze zápisu o ustanovení opatrovnické rady ze dne 17. 6. 2020, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 23. 6. 2020, č.j. 9 P 6/2008-292, vyjádření otce ze dne 10. 8. 2020, žaloby na neplatnost volby členů opatrovnické rady ze dne 11. 8. 2020, podání zprávy opatrovnice ze dne 11. 9. 2020 soud zjistil, že žalovaný podal návrh na ustanovení opatrovnické rady, tato byla ustavena, následně žalovaný návrh vzal zpět a řízení bylo zastaveno; žalovaný následně podal žalobu na neplatnost volby členů opatrovnické rady, neboť tato byla zvolena pouze z kandidátů, které navrhovala matka; ze zprávy opatrovnice plyne, že dcera [jméno] pobírá plný invalidní důchod ve výši 11 367 Kč od ledna 2020, příspěvek na péči ve třetím stupni závislosti ve výši 12 800 Kč, příspěvek na provoz motorového vozidla ve výši 550 Kč, výživné od žalovaného činí 6 500 Kč, od května 2018 je [jméno] zaměstnaná v keramické dílně Denního stacionáře [domov] [obec], od 1. 7. 2019 byl pracovní úvazek snížený na 0,25, smluvní mzda činí 3 338 Kč, od 1. 1. 2020 se zvýšila mzda na 3 650 Kč, průměrná mzda činila od září 2019 do července 2020 954 Kč za měsíc. Od ledna 2018 navštěvuje [jméno] denní stacionář [domov] [obec] na [obec a číslo]. Poplatek za měsíční pobyt byl od 1. 11. 2019 zvýšený na 5 030 Kč za měsíc. Od 1. 9. 2019 žalovaný – otec – dceru osobně neviděl. V září 2019 žalobkyně jako opatrovnice nastoupila do [anonymizováno] [ulice] jako asistent pedagoga. Finančně si pohoršila, ze 13. platové třídy je nyní na 7. platové třídě, časově je to více vyhovující v péči o dceru; z rozhodnutí Úřadu práce ČR- Krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 24. 10. 2019 soud zjistil, že bylo rozhodnuto o přiznání dávky pro osobu se zdravotním postižením - příspěvek na zvláštní pomůcku – Motorové vozidlo ve výši 200 000 Kč oprávněné [jméno] [celé jméno žalobkyně]; z odborného posudku z oboru Klinická psychologie PhDr. [jméno] [příjmení] ze dne 29. 7. 2019 soud zjistil, že tento posudek měl aktualizovat údaje a závěry posudku vypracovaného na [jméno] [příjmení] v roce 2012 z hlediska současného stavu vědeckého poznání a z hlediska aktuálního zdravotního stavu ověřeného k roku 2019; ze závěru posudku plyne, že intelekt je celkově na stupni závažnosti těžká porucha intelektu - těžká mentální retardace, v pojmech mentálního věku je posuzovaná na úrovni dítěte věku mateřské školy, v noci je její funkční úroveň na úrovni nemluvněte. Při dosavadní intenzívní péči matky lze ve střednědobém výhledu v následujících letech očekávat v lepším případě stav setrvalý, se stále přibývajícím počtem záchvatů postupně se horšící. Dlouhodobá prognóza je bez naděje na zlepšení a považuje se za nesporné, že komorbidní komplikace farmakorezistentní záchvaty typu grand mal se ztrátou vědomí s pády na hlavu, 7 x opakovaná celková narkóza, cca 20 různých antiepileptik působí jako souběžně komplikující a zhoršující činitele; ze zprávy MUDr. [jméno] [příjmení], psychiatra ze dne 12. 8. 2019 soud zjistil, že vyšetřil [jméno], která mu sdělila, že„ už by zase ráda byla ve svém prostředí denního stacionáře, který je nyní zavřený, tam se cítí dobře, jiné trápení nemá, spí většinou dobře, pokud ji nebudí záchvat“; ze zprávy [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [část obce], Neurologické kliniky, Centrum pro epilepsie ze dne 31. 8. 2020 soud zjistil, že [jméno] byl implantován VNS (tzv. vagův stimulátor jako operativní forma léčby epilepsie, pozn. soudu) dne 4. 6. 2019, od poslední kontroly v květnu 2020 měla [jméno] velký záchvat v 5/ 2020 10x, 6/ 2020 14x, 7/ 2020 15x, 8/ 2020 11x, maximálně je týden bez záchvatu. Efekt VNS je hodnocen pozitivně, došlo k redukci záchvatů cca o 1/3 v počtu a mírnější intenzity; z článku„ Co dělá hvězda Kamarádů [celé jméno žalovaného]: Po těžkém období našel konečně klid“ ze dne 1. 3. 2020 na internetovém portálu Kafe.cz soud zjistil, že v článku je napsáno, že„ manželé bohužel nedokázali udržet podrobnosti mezi sebou a jednu dobu si dokonce posílali ošklivé vzkazy přes bulvární media. Podle [jméno žalobkyně] je [jméno žalovaného]„ blázen a pohádkář,“ který není schopen na postiženou dceru dát pozor a ohrožuje její zdraví, herec zase tvrdí, že jeho bývalá žena dělá z [jméno dcery] větší chudinku, než je.„ U mě se neprojevuje tak postižená jako u matky, když je se mnou, netrpí žádnými záchvaty“, nechal se před časem slyšet [jméno žalovaného]; z potvrzení o platbách denního stacionáře [obec] ze dne 26. 1. 2021 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] zaplatila od ledna 2020 do prosince 2020 Domovu [obec] celkem částku 48 770 Kč. Z potvrzení ředitelky Domova [název domova] [anonymizována dvě slova] ze dne 2. 2. 2021 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] navštěvuje Denní stacionář Domova [obec] od 1. 1. 2018, do kolektivu se zařadila velmi úspěšně, od 1. 5. 2018 s ní byl uzavřen pracovní poměr v chráněné dílně, kde pracuje na částečný úvazek s keramikou a při kompletaci sáčků pro akvaristiku. Vzhledem k jejímu zdravotnímu stavu potřebuje nižší míru zátěže a individuální přístup včetně odpočinku. Zbytek dne čerpá služby stacionáře včetně volnočasových aktivit. Zapojila se do divadelního kroužku, hudebně-pohybového kroužku a pravidelně cvičí při menší zátěži. [jméno] má s matkou a sestrou kvalitní vztah, tyto jí vytvářejí kvalitní zázemí a adekvátní péči. Matka se osvědčila i v roli opatrovníka. Otec se o dceru z jejich pohledu příliš nezajímá, nyní se stacionářem nebyl v kontaktu více než rok. Jeho návštěvy byly pouze na začátku a nárazově krátkou chvíli. Na [jméno] byla vidět velká tenze. [jméno] potřebuje klidné prostředí bez emocionálních zvratů; ze sdělení [obec] správy sociálního zabezpečení ze dne 11. 2. 2021 soud zjistil, že [jméno] [celé jméno žalobkyně] náleží od ledna 2021 invalidní důchod ve výši 11 987 Kč; dle sdělení Úřadu práce ČR ze dne 22. 2. 2021 soud zjistil, že [jméno] [příjmení] je příjemcem dávky - příspěvek na péči od 2/ 2014 a od 5/ 2015 příspěvku na mobilitu; příspěvek na péči od 2/ 2021 činí 12 800 Kč, v roce 2019 činil 8 800 Kč, v části roku 2016 a v roce 2015 a 2014 činila výše příspěvku 8 000 Kč. Dne 6. 1. 2020 byl poskytnut [jméno] příspěvek na zvláštní pomůcku ve výši 200 000 Kč (viz výpis příspěvku). Příspěvek na mobilitu byl vyplácen od 13. 3. 2015 ve výši 400 Kč měsíčně a od 22. 2. 2019 ve výši 550 Kč měsíčně; z vyjádření matky v rámci řízení o opatrovnictví a svéprávnosti ze dne 19. 4. 2021 soud zjistil, že žalobkyně žádá, aby mohla setrvat v roli opatrovníka [jméno], tomuto podřídila veškerý svůj pracovní i osobní život, opustila profesi novinářky, aby se mohla věnovat péči o dceru a zvládala provoz denního stacionáře s dvouměsíčními letními prázdninami, třetím rokem pracuje jako asistent pedagoga v [škola] [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo], snaží se [jméno] zapojit do běžného života, a to jak celoživotního vzdělávání, tak volnočasových aktivit, od roku 2014 matka s [jméno] začaly docházet jako dobrovolnice do [domov] [anonymizována dvě slova] v [obec a číslo], kde jednou týdně trávily čtením a hraním se zdejšími klientkami, od roku 2016 zde nabídli [jméno] pokoj na oddělení nejsamostatnějších klientů, [jméno] přespávala doma, měla zde pestrý program, kroužky, pomáhala v kuchyni. Od ledna 2018, kdy se uvolnilo místo v denním stacionáři [obec], nastoupila [jméno] tam, má zde větší počet vrstevníků, zajímavý denní program, chráněnou práci v keramické dílně, která ji těší, probíhá zde celoživotní vzdělávání, je zde i možnost zapojit se do budoucna do chráněného bydlení, [jméno] zde má mnoho přátel a skvěle si rozumí s personálem stacionáře. Dle vyjádření matky otcův zájem o dceru není celý život trvalý, ale spíše nárazový a svým přístupem a osočováním matky před dcerou této škodí; z vyjádření Mgr. [jméno] [příjmení] ze dne 12. 3. 2018 soud zjistil, že bývalá partnerka žalovaného, která s ním žila v období let 2000 -2005, uvedla v čestném prohlášení, že vztah s žalovaným se proměňoval v čase, cca 10 let již s žalovaným není v kontaktu, ze vztahu odešla bez jeho vědomí, nebyla schopna dostatečně čelit jeho obvyklé manipulaci. Jeho dceru [jméno] měli většinou o víkendu, měla časté epileptické záchvaty, v noci probíhaly téměř pravidelně, zažila u ní záchvaty grand male se ztrátou vědomí. Žalovaný často konzumoval alkohol, v opilosti byl silně agresivní nebo sentimentální, v tomto stavu nebral na dcery žádné ohledy; pobyt [jméno] v letech 2000 -2005 v jejich domácnosti byl zatížen významně dramatickým chováním jejího otce, negativní vliv na společné soužití mělo střídání klidu a konfliktů, tato atmosféra nemohla mít ze své podstaty pozitivní vliv na celkový psychický stav [jméno]; z vyjádření paní [příjmení] ze dne 17. 8. 2014 soud zjistil, že v roce 2004 poznala [celé jméno žalovaného], byli sousedy, [celé jméno žalovaného] má vedle nich chatu; matce [jméno] se tam příliš nelíbilo, nepouštěla ji tam příliš často. Otec si stěžoval, že s ním matka [jméno] příliš nekomunikuje a lékařům dokonce lže o zdravotním stavu dcery, problémy [jméno] zveličuje. Dne 11. 6. 2014 [jméno] přespala na chatě sama a s otcem to druhý den oslavili, měla připravený telefon, aby jí [jméno] mohla zatelefonovat; ze zprávy [domov] [anonymizována dvě slova] soud zjistil, že [jméno] využívala služeb tohoto domova převážně na denní činnosti, po večeři si ji maminka nebo sestra pravidelně vyzvedávaly, přes noc je doma, [jméno] ráda využívala terapeutických dílen, přes noc zde pobývá zcela výjimečně. Maminka ji pravidelně vozí a vyzvedává autem; z výslechu členky opatrovnické rady [jméno] [příjmení] a z protokolu z jednání dne 22. 4. 2021 soud zjistil, že je dcerou [celé jméno žalobkyně] a sestrou posuzované, v době, kdy je s [jméno], zaznamenává 2-3 epileptické záchvaty týdně, když se [jméno] vrátí od otce, je nervosní a útočná a zřejmě opakuje vyjádření otce, že ji s matkou nemají rádi. Spory rodičů působí na [jméno] velmi negativně. [jméno] je bezdůvodně konfrontována s konfliktem mezi rodiči. Žalovaný se na jednání o opatrovnické radě nedostavil. Kontakt [jméno] s otcem by jí prospíval za situace, že otec nebude vyvolávat konfliktní situace; z protokolu o zhlédnutí osoby posuzované soudcem Mgr. [jméno řešitele] [příjmení řešitele] ze dne 22. 4. 2021 v kanceláři soudu soud zjistil, že [jméno] působila uvolněně, stávající situace, kdy se o ni stará matka, se jí líbí, nepřeje si nic měnit, má ráda i ostatní členy rodiny, zmiňuje sestru a tetu, ve vztahu k otci se vyjadřuje neutrálně, spíše nechce, aby se o ni staral, ale návštěvám se nebrání. Na jednoduché otázky byla schopná odpovědět, na složitější neodpovídá. Popisuje své zájmy, ráda tráví den aktivně, ráda pracuje v denním stacionáři, kde modeluje z hlíny keramiku, má ráda zvířata, vlastní psa, u otce měla koně, veřejné dění ji nezajímá a neorientuje se. Není schopná říci, co si koupí za 100 Kč nebo 100 000 Kč; z usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2021, č.j. 9 P 6/2008-448 a z odvolání otce soud zjistil, že návrh žalovaného (otce) na prohlášení volby členů opatrovnické rady za neplatnou soud zamítl. Soud v odůvodnění uvedl, že„ úvaha soudu byla vedena zjištěním zájmu posuzované, která preferuje stabilitu a přeje si neměnit zaběhnuté postupy, a která spíše než jakýmkoliv materiálním nedostatkem trpí dlouhodobě konfliktem mezi rodiči. Soud při dohledu na hospodaření s prostředky a ani v péči o posuzovanou neshledal výraznější pochybení. Posuzovaná je spokojená v denním stacionáři, kde se zdárně zapojila do pracovních i sociálních aktivit, je zřejmé, že se opatrovnice snaží zajistit pro posuzovanou nejlepší dostupné životní podmínky, lékařskou péči a dbát jejích přání. Tato její činnost je však soustavně narušována navrhovatelem (žalovaný), který se o život posuzované příliš nezajímá (ve stacionáři ji navštěvuje jen sporadicky) a nezapomněl, že opatrovnice proti němu vedla několik řízení o zaplacení nemalých finančních částek. U navrhovatele již nejde jen o názorovou pluralitu ohledně uspořádání věcí posuzované, ale nelze se zbavit dojmu, že jeho návrhy jsou vedeny spíše snahou o znepříjemnění života opatrovnici než o lepší podmínky pro posuzovanou“; ze záznamu z kontrol využívání příspěvku na péči provedené Úřadem práce soud zjistil, že sociální pracovnice uzavřela, že využívání příspěvku na péči ze strany žalobkyně jako opatrovnice bylo bez závad; z výzvy exekutora ze dne 2. 4. 2014, č.j. 180 E 9412/13-20 soud zjistil, že byla proti žalovanému zahájena exekuce pro 10 500 Kč (dlužné výživné za období říjen 2003 2004), dále 507 000 Kč (dlužné výživné za období červen 2007 listopad 2013) a budoucích pohledávek oprávněné z dlužného výživného ve výši 6 500 Kč od prosince 2013 pro futuro; z diagnostické zprávy v Denním stacionáři [domov] [obec] ze dne 27. 9. 2019, individuálního plánu a z hodnocení [jméno] [příjmení] ze dne 20. 3. 2018 soud zjistil, že součinnost domova [obec] s opatrovníkem [jméno] [příjmení] je na velmi dobré úrovni, pravidelně se stacionářem spolupracuje, hájí její zájmy, pečuje o její zdravotní a fyzický stav. Z jejich pohledu není důvod ke změně opatrovníka, zejména ne na osobu [celé jméno žalovaného], jeho návštěvy byly sporadické, vyvolávaly u [jméno] rozrušení, nepřispívaly k její pohodě, o ostatních uživatelích se před [jméno] vyjadřoval hanlivě a očerňoval je i matku. Vzhledem k těmto okolnostem by nebyl vhodným opatrovníkem; 24. Z výslechu žalobkyně (č.l.135 verte) soud zjistil, že život s postiženou dcerou byl vždy velmi složitý, její zdravotní stav ji limitoval i v chození do školy, prošla celkem deseti zařízeními, všude ji vozila a vyzvedávala, žalovaný jako otec nikdy nebyl v žádné škole, nezajímal se, nikdy ji například nevyzvedl. Otec si ji mohl vyzvedávat každý druhý víkend, kdyby ji pravidelně vyzvedával, o všem by byl informován a o všem by věděl. Teror z jeho strany začal od roku 2015, kdy po něm chtěla dlužné výživné; začal ji očerňovat v médiích, což mělo velký dopad na obě dcery žalobkyně, na vše, na jejich okolí. Lidé, kteří žalobkyni znají, např. ze školy apod., věděli, že je dobrá máma a stará se, ostatní to ale nevědí; žalobkyně v podstatě ani nevede partnerský život, protože pokud spí v posteli s třicetiletým člověkem, žádný partnerský vztah se ani nedá vést; žalobkyně by ráda dceru otci svěřila, aby se více angažoval, ale jeho chování by muselo být více zodpovědné, než prozatím projevil. Nesouhlasí například s tím, že ji nechává samotnou v noci, nechal ji jezdit bez přilby na koni a s dalším. Je to těžké samo o sobě mít postižené dítě a ještě těžší, pokud ji někdo veřejně označuje, že z celé situace těží. Žalovaný vždy bulvár oslovil jako první, žalobkyně reagovala na dotaz médií, co na články a výroky žalovaného říká. Samozřejmě že výroky žalovaného v médiích měly vliv i na osobní život žalobkyně, neboť ostatní lidi, kteří neví, jak to je, tak ji odsoudí. Když [jméno] našla [domov] [anonymizována dvě slova], otec tam udělal obrovskou scénu, která měla neblahý vliv na dceru, která měla strach, že udělala sama chybu, nedokáže posoudit situaci, ale tuší, že otec není spokojený s tím, že tam dochází. Když pracovala ještě v roce 2017 v rozhlase, již tehdy se jí ptali na články v bulvárních médiích a apelovali na ni, ať s tím něco dělá. Již v roce 2015, když se objevily první články žalovaného, tak v práci na ni byly dotazy, zda má postiženou dceru,„ který že je to ten [celé jméno žalovaného]“; články v bulvárních médiích v roce 2019 četla i [jméno]; zdravé dcery žalobkyně se ptali, proč postiženou sestru nedávají otci, a další reakce. Z příspěvku na péči ve výši 12 800 Kč žalobkyně platí 5 300 Kč stacionář, dále má [jméno] invalidní důchod, výživné od otce ve výši 6 500 Kč; většinu peněz utratí za zvýšené potřeby hygienické jako plínky či za stravu; částka 550 Kč na příspěvek na mobilitu měsíčně nestačí, do stacionáře ji žalobkyně vozí 40 km denně po [obec]; rezervu měsíčně z příjmů mají cca 5 000 Kč. V roce 2008 pořídila na hypotéku chalupu, kde zařídila bezbariérový přístup pro dceru, úpravy provedly i v bydlení v Praze, veškeré finance za péči o [jméno] tedy jsou spotřebovány na běžný život. Většina epileptických záchvatů [jméno] jsou s bezvědomím. Dceři byl voperován vagův stimulátor, je s tímto lépe kompenzovaná. Kontroly u neurologa jsou čtyřikrát do roka. Když ji kontaktovali z deníku AHA!, proč odkládá dítě do ústavu, vysvětlovala novináři, že dcera není v ústavu, že chodí do zařízení, kde má celodenní rozvoj, sociální kontakty, musí mít podnětné prostředí. Žalobkyně v souvislosti s celoživotní péčí o dceru trpí poruchami spánku, její psychický stav se zhoršil i v souvislosti s články a vyjádřeními žalovaného v bulvárních mediích, které jsou napadeny žalobou; začala užívat antidepresiva. Byl to dle ní hrozný stres, dítě ([jméno]) plakala, ptala se jí, zda je pravda, co říká táta, že ji nemá ráda, že ji má jen pro peníze, kde tedy ty peníze jsou…pokud si někdo i při lustrování žalobkyně například při hledání práce vyhledá její jméno, okamžitě na něj„ vyjedou“ články, jak je krkavčí matka, invalidizuje dceru atd. [příjmení] [jméno] se navíc neumí bránit.

25. Z výslechu žalovaného (č.l. 141) soud zjistil, že pro [jméno] postavil chatu, má na ní dva koně; u něj byla [jméno] vždy spokojená a zaregistroval menší počet záchvatů, opakovaně se tázal neurologa, jak je to možné; nemá však dle svých slov možnost ovlivňovat léčbu. Předtím, než poskytl informace do deníku AHA! a Blesk, neověřoval si, o jakou formu„ ústavu“ se jedná, ani jak často [jméno] zde pobývá, byl s tímto stavem hrubě nespokojen. U paní [celé jméno žalobkyně] si nic neověřoval, ona s ním dle něj nekomunikuje, nic mu nesděluje. Proti stacionáři nic nemá, byl tam několikrát, starají se tam o ně pěkně, ale nechce se dívat, jak„ [jméno] skládá pytlíky“. Chce, aby„ [jméno] byla bez stresů, bez medikace, bez vagového stimulátoru,“ řekl profesorovi, že jakmile by měl [jméno] u sebe, ihned by to do několika měsíců zařídil tak, aby byla bez záchvatů. Má za to, že záchvaty jsou psychosomatického původu, žalobkyně vytváří stresové situace, neví, do jaké míry schválně. [jméno] ukázal noviny, kde jsou články o něm, ať si to přečte, četli to spolu. Nijak si neověřoval, jaké konkrétní příjmy má žalobkyně v souvislosti s péčí o dceru, než učinil prohlášení do bulvárních médií, že to přináší určité výhody, mít postiženou dceru. Myslí si, že je výhodné mít například značku pro postiženého, dá se lépe zaparkovat. Nemá dojem, že by řekl do tisku něco, co není pravdivé a relevantní, nemá dojem, že by něco provedl. Pořad na Barandově jednou nechal natočit, aby dokázal, že paní žalobkyně nemá pravdu. V Sedlci byl za [jméno] za poslední tři roky šestkrát nebo sedmkrát. Některé epileptické záchvaty natočil i sám.

26. Z emailové komunikace ze dne 12. 5. 2021 mezi účastníky soud zjistil, že 7. 5. 2021 napsala žalobkyně žalovanému a jeho partnerce instrukce pro přespání [jméno] u nich, neboť u nich dva roky nespala, prosila je o to, aby na ni byli hodní a neříkali jí věci, které ji stresují. Z emailu ze dne 12. 5. 2021 soud zjistil, že žalobkyně sdělila žalovanému a jeho partnerce, že po víkendu u nich byla [jméno] vystrašená, vyděšená ze„ zlých řečí [jméno]“ a důsledkem je to, že [jméno] už k nim nechce ani prý o prázdninách. Stále však platí, že kdyby ji chtěli navštívit v [obec], mají dát vědět, zeptá se jí a nebude jí bránit ve společném setkání s nimi, pokud bude chtít.

27. Z obsahu SMS komunikace z ledna 2021 soud zjistil, že se žalobkyně a žalovaný domlouvají na předání [jméno], z čehož vyplývá, že žalobkyně žalovanému žádným způsobem v kontaktu s dcerou nebrání, naopak se mu snaží vyjít vstříc.

28. Ze zprávy opatrovníka ze dne 11. 9. 2020 soud zjistil, že je [jméno] od ledna 2020 majitelkou osobního vozu Škoda Karoq, opatrovnice je jeho provozovatelem. Žádnou další movitou či nemovitou věc [jméno] nevlastní. [jméno] pobírá invalidní důvod ve výši 11 367 Kč, příspěvek na péči ve třetím stupni ve výši 12 800 Kč, příspěvek na provoz motorového vozidla ve výši 550 Kč, výživné od otce je 6 500 Kč, od května 2018 je zaměstnaná v keramické dílně Denního stacionáře [obec], od 1. 1. 2020 činí mzda 3 650 Kč; výdaje jsou následující: od ledna 2018 částka za pobyt v denním stacionáři [obec], od 1. 11. 2019 činí výše poplatku za měsíční pobyt 5 030 Kč, [jméno] si z výplaty hradí asistenta; otec od 1. 9. 2019 do 11. 9. 2020 dceru neviděl. Opatrovnice v září 2019 nastoupila do [škola] [ulice] [anonymizováno] [obec a číslo] jako asistent pedagoga, aby mohla pečovat o dceru a mít volno i o prázdninách.

29. Z podání zprávy opatrovnice (č.l. 14) soud zjistil, že dne 8. 1. 2019 žalovaný vyplatil dceři dlužné spoření ve výši 261 990 Kč, opatrovnice (žalobkyně) na konci roku 2017 ukončila pracovní poměr jako redaktorka - moderátor ve [právnická osoba].

30. Z dohody o rozvázání pracovního poměru ze dne 30. 8. 2017 (č.l. 94 verte) soud zjistil, že žalobkyně v srpnu 2017 ukončila svůj pracovní poměr s Českým rozhlasem.

31. Na základě provedeného dokazování soud dospěl k následujícímu skutkovému závěru.

32. Žalobkyně a žalovaný jsou bývalí manželé, kteří mají společnou dceru [jméno], narozenou [datum]. [příjmení] [jméno] trpí středně těžkou mentální retardací od raných etap vývoje do současnosti, narušení paměťových a rozumových schopností vedlo k současnému stavu charakterizovanému ztrátou soběstačnosti, závislosti na péči druhých, tzn. potřebou dohledu, pomoci a nutností celodenního pečovatelského zaopatření. Na návrh žalobkyně ze dne 19. 2. 2007 byla dcera účastníků [jméno] nejdříve zbavena způsobilosti k právním úkonům, po změně právní úpravy omezena ve svéprávnosti tak, že je schopna nakládat pouze s částkou 400 Kč měsíčně rozdělenou frakcionovaně po částech 100 Kč měsíčně, prognóza jejího zdravotního stavu je nepříznivá, [jméno] trpí epileptickými záchvaty od 4 let věku, pro tyto časté epileptické záchvaty jí byl v roce 2019 implantován VNS. Jako opatrovnice jí byla ustanovena žalobkyně. Žalobkyně s dcerou [jméno] žije ve společné domácnosti, péči o ni podrobila svůj soukromý i pracovní život. Zanechala původní profese redaktorky v rozhlase a ve [právnická osoba] a od září 2019 pracuje jako asistent pedagoga na [škola] [ulice] v [obec a číslo], kde je zařazena do 7. platové třídy; má však volné léto, aby se mohla věnovat dcěři. [příjmení] [jméno] navštěvovala v období od 3. 10. 2016 do 31. 12. 2017 v rámci denního pobytu [domov] [anonymizována dvě slova]. Zařízení umožňuje též noční a víkendový pobyt, dcera [jméno] zde však přespala na své přání pouze v situaci, kdy byl v zařízení připraven večerní program (celkem 15x za výše zmíněné období). V zařízení žalobkyně vybavila též vlastní pokoj dcery, kde mohla odpočívat i přes den; mezitím však požádala opatrovnice o zařazení do Denního stacionáře v [domov] v [obec a číslo]. Od ledna 2018, kdy se uvolnilo místo v denním stacionáři [obec], nastoupila [jméno] tam, má zde větší počet vrstevníků, zajímavý denní program, chráněnou práci v keramické dílně, která ji těší, probíhá zde celoživotní vzdělávání, je zde i možnost zapojit se do budoucna do chráněného bydlení. V rámci řízení o opatrovnictví a svéprávnosti byla [jméno] zhlédnuta rozhodujícím soudcem, vyjádřila spokojenost se stávajícím stavem. Žalovaný jako otec žalované nesouhlasí s docházkou do denního stacionáře, byť výhrady k péči a programu tohoto stacionáře nemá. Žalovaný spíše bagatelizuje zdravotní stav [jméno], nesouhlasí se způsobem léčby, rozporuje závěry lékařů s odvoláním na skutečnost, že tyto vycházejí z popisu žalobkyně. [jméno] je však sledována ve [nemocnice] [anonymizováno] [část obce], Centrum pro epilepsie, kde během tří dnů při video natáčení a EEG měření byly zjištěny tři záchvaty grand male. Je tak objektivní, že [jméno] trpí od 4 let epilepsií, pro kterou musí být zejména v noci přítomna dohlížející osoba. Žalobkyně v důsledku celoživotní péče o dceru trpí poruchami spánku. Žalovaný 1. 4. 2019 poskytl vyjádření do internetového deníku www.super.cz, ve kterém uvedl mimo jiné: …“ [jméno] si chce udržet, ne že by k ní měla vztah, ale protože to přináší slušné příjmy. U mě se neprojevuje tak postižená jako u matky a ty záchvaty, které má, u mě nejsou. Přesto soud rozhodl, že nadále bude v ústavu, kam ji dala matka, místo toho, aby žila svobodně se mnou…..“ Žalovaný dále poskytl rozhovor pro deník AHA! dne [datum], prostřednictvím kterého popřál dceři k narozeninám:..“ [jméno], přejeme ti všechno nejlepší, spoustu dalších a hlavně svobodných let, ne v ústavu, kam tě matka odložila, ale na svobodě“. Dále uvedl,„ protože ji její matka nechala zbavit svéprávnosti, musel jsem vést účet na své jméno“. V důsledku těchto vyjádření žalovaného se zhoršil psychický stav žalobkyně, užívá antidepresiva, čelí různým dotazům svého okolí, rovněž tak v práci; taktéž její druhá dcera čelí dotazům ve škole, proč postiženou dceru odložili do ústavu, proč ji nedají otci; největší dopad však celá situace má rovněž na osobní vztah mezi žalobkyní a její dcerou [jméno], která je snadno ovlivnitelná a celou situaci nedokáže analyzovat; vzájemný konflikt rodičů a jejich neshody na způsob, jak se má odvíjet budoucnost dcery, ji velice zatěžuje, a pokud byla konfrontována se články v bulvárních médiích (rovněž i od samotného žalovaného), dožaduje se vysvětlení, nerozumí situaci a není ji schopna zpracovat. Žalobkyně vnímá reakci okolí na články v médiích a vyjádření žalovaného o tom, že odložila dceru do ústavu a zejména rovněž to, že k dceři [jméno] nemá vztah, ale ponechává si péči o ni, protože to přináší slušné příjmy, velmi úkorně; spousta lidí, kteří její péči o dceru neznají, ji bez dalšího odsoudila, další se ptají, jak to je, a pouze hrstka nejbližšího okolí, kteří ji znají, vědí, že je„ dobrá máma“. Z časového zařazení jednotlivých vyjádření do bulvárních médií je zcela zřejmé, že vyjádření žalované bylo vždy reakcí na natočený pořad žalovaného (v roce 2015 pro TV Barandov a pro ČT – 13. komnata). Žalobkyně dle časové souslednosti jednotlivých článků vysvětlovala na dotaz bulvárních novinářů svůj postoj.

33. Svůj skutkový závěr soud opřel zejména o výslech žalobkyně, žalovaného a spis Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 9 C 6/2008, dále lékařské zprávy a znalecké posudky týkající se zdravotního stavu [jméno] [příjmení].

34. Soud zamítl návrh žalovaného na doplnění dokazování o výslech svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], neboť lze přepokládat, že by do skutkového závěru ničeho nového nevnesly; svědci by se dle vyjádření žalovaného vyjadřovali spíše k otázce péče o [jméno] než k samotnému předmětu sporu, kterým je povaha výroků žalovaného a jeho dopadu do osobnostní sféry žalobkyně.

35. Soud dále zamítl návrh žalobkyně na doplnění dokazování o ambulantní zprávu [nemocnice] [anonymizována dvě slova] [část obce] ze dne 2. 1. 2011, lékařskou zprávu MUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 9.9.2021 a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 8. 2021 č.j. 68 Co 215/2021-470 Tyto listinné důkazy byly předloženy po koncentraci řízení k vyvrácení tvrzení žalovaného, že v důsledku jeho péče nikdy dcera účastníků nebyla nemocná a že dcera [jméno] potřebuje stálý dohled pro riziko epileptických záchvatů. Tyto skutečnosti však soud již měl prokázané z předložených lékařských zpráv, které již byly provedeny. Usnesení Městského soudu v Praze mělo prokázat tvrzení žalobkyně, že její péče jako opatrovnice je řádná, tento závěr si však soud mohl učinit již z provedených důkazů ve věci. Lékařskou zprávou MUDr. [jméno] [příjmení] žalobkyně hodlala prokázat svůj nepříznivý psychický stav v důsledku výroků žalovaného; tento listinný důkaz však žalobkyně mohla předložit do skončení prvého jednání ve věci a soud jej navíc pro skutkový závěr, že žalobkyně má v důsledku výroků žalovaného zhoršený psychický stav, nepotřeboval provést, neboť tuto skutečnost považuje za prokázanou účastnickým výslechem žalobkyně.

36. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

37. Dle ust. § 81 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o.z.“) chráněna je osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého.

38. Dle ust. § 81 odst. 2 o.z. ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.

39. Dle ust. § 82 odst. 1 o.z. člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.

40. Dle ust. § 2894 odst. 1 o. z. povinnost nahradit jinému újmu zahrnuje vždy povinnost k náhradě újmy na jmění (škody).

41. Dle ust. § 2894 odst. 2 o.z. nebyla-li povinnost odčinit jinému nemajetkovou újmu výslovně ujednána, postihuje škůdce, jen stanoví-li to zvlášť zákon. V takových případech se povinnost nahradit nemajetkovou újmu poskytnutím zadostiučinění posoudí obdobně podle ustanovení o povinnosti nahradit škodu.

42. Dle ust. § 2951 odst. 1 o.z. škoda se nahrazuje uvedením do předešlého stavu. Není-li to dobře možné, anebo žádá-li to poškozený, hradí se škoda v penězích.

43. Dle ust. § 2951 odst. 2 o.z. nemajetková újma se odčiní přiměřeným zadostiučiněním. Zadostiučinění musí být poskytnuto v penězích, nezajistí-li jeho jiný způsob skutečné a dostatečně účinné odčinění způsobené újmy.

44. Dle ust. § 2956 o.z. vznikne-li škůdci povinnost odčinit člověku újmu na jeho přirozeném právu chráněném ustanoveními první části tohoto zákona, nahradí škodu i nemajetkovou újmu, kterou tím způsobil; jako nemajetkovou újmu odčiní i způsobené duševní útrapy.

45. Dle ust. § 2957 o.z. způsob a výše přiměřeného zadostiučinění musí být určeny tak, aby byly odčiněny i okolnosti zvláštního zřetele hodné. Jimi jsou úmyslné způsobení újmy, zvláště pak způsobení újmy s použitím lsti, pohrůžky, zneužitím závislosti poškozeného na škůdci, násobením účinků zásahu jeho uváděním ve veřejnou známost, nebo v důsledku diskriminace poškozeného se zřetelem na jeho pohlaví, zdravotní stav, etnický původ, víru nebo i jiné obdobně závažné důvody. Vezme se rovněž v úvahu obava poškozeného ze ztráty života nebo vážného poškození zdraví, pokud takovou obavu hrozba nebo jiná příčina vyvolala.

46. Žalobkyně se odvolává na šíření nepravdivých a difamujících zpráv žalovaným: a) na serveru Ahaonline! ([datum]) a Blesk.cz ([datum]):„ [jméno], přejeme ti všechno nejlepší, spoustu dalších šťastných a hlavně svobodných let ne v ústavu, kam tě matka odložila, ale na svobodě.“ a„ Bývalá žena tvrdí, že jsem se obohatil. Šetřil jsem dceři peníze formou pojištění. Protože ji ale její matka nechala zbavit svéprávnosti, musel jsem vést účet na své jméno.“ a b) na serveru Super.cz ([datum]):„ [jméno] je nejstarší. Bohužel, já mám teďka neustálý soudní spory s bývalou ženou, která si chce [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené.“ Žalobkyně tvrdí, že tvrzení žalovaného zasahují do její pověsti, vážnosti, cti a soukromí a dotýkají se jí jak ve sféře osobní, tak ve sféře pracovní a způsobují útrapy nejen žalobkyni, ale též oběma dcerám. V důsledku stresu, úzkostí a poruch spánku způsobených složitou životní situací a též výroky žalovaného byla žalobkyně nucena vyhledat psychologickou pomoc.

47. Dle komentáře v Beck-online k § 82 o. z. (Mediální právo, 1. vydání, 2018) musí být pro vznik nároků z ochrany osobnosti splněny tyto podmínky: i) existence zásahu objektivně způsobilého vyvolat nemajetkovou újmu spočívající v porušení nebo ohrožení osobnosti člověka ii) neoprávněnost tohoto zásahu. Nejedná se o neoprávněnost, pokud dotyčná osoba dala k zásahu souhlas, zásah byl povolen zákonem nebo se jednalo o výkon subjektivních práv. iii) existence příčinné souvislosti mezi zásahem a dotčením osobnostní sféry člověka. Není vyžadováno zavinění, odpovědnost je objektivní.

48. V daném případě se žalobkyně domáhá ochrany před třemi výroky žalovaného v celostátně tištěných periodikách a na jejich webových serverech. K naplnění podmínek pro úspěšnost žaloby soud musel posoudit následující: a) v případě prokázání nepravdivosti skutkových či zjevně nepřiměřených hodnotících výroků žalovaného (viz níže), že tyto výroky zasahovaly osobnost žalobkyně, neboť se týkaly vztahu s dcerou a péče o ni; b) a v daném případě se jedná o kolizi mezi svobodou vyjadřování a právem na ochranu soukromí a rodinného života. Nejedná se tak o zjevnou protiprávnost a neoprávněnost, ale je třeba provést test proporcionality pro kolizi těchto dvou práv (viz níže). V případě, že by bylo prokázáno, že svoboda vyjadřování žalovaného musí být omezena ve prospěch práva na ochranu soukromí a rodinného života žalobkyně, bude podmínka neoprávněnosti splněna; c) žalobkyně k příčinné souvislosti uvedla, že v důsledku publikace difamačních tvrzení žalovaného byla opakovaně dotazována svými blízkými a pracovními kolegy na svůj vztah k dceři a pravdivost tvrzení žalovaného. Výroky žalovaného přispěly ke zhoršení psychického stavu žalobkyně (stres, poruchy spánku, úzkosti), která musela vyhledat psychologickou pomoc. Tato tvrzení považuje navíc subjektivně za zraňující a narušující její vztah s dcerou.

49. K testu proporcionality:

50. Při kolizi svobody projevu s právem na ochranu osobnosti byl Ústavním soudem ČR vyvinut test proporcionality tak, aby bylo možné zjistit, kterému z uvedených práv má být za daných okolností poskytnuta vyšší ochrana (srovnej např. nálezy sp. zn. II. ÚS 2051/14 ze dne 3. 2. 2015 a sp. zn. I. ÚS 4022/17 ze dne 13. 6. 2018). K faktorům, které by měly být posouzeny, patří zejména (nikoliv výlučně): (i) povaha výroku (skutkový či hodnotový), (ii) obsah výroku, (iii) forma výroku (nakolik je expresivní či vulgární), (iv) postavení kritizované osoby (veřejná osoba či nikoliv), (v) zda se výrok dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby, (vi) chování kritizované osoby (zda kritiku vyprovokovala), (vii) kdo výrok pronáší, (viii) za jakých okolností byl výrok pronesen.

51. V předmětném případu soud k bodům testu proporcionality posoudil v souladu s nálezy Ústavního soudu ČR následující: 52. (i.) povaha výroků 53. Dle judikatury se uplatňuje odlišný test pro difamující výroky skutkové a hodnotící. 54. a) U difamujících skutkových výroků se zjišťuje jejich pravdivost. Důkazní břemeno nese původce tohoto tvrzení (důkazy pravdy) (srovnej např. nález Ústavního soudu ČR, sp. zn. I. ÚS 4022/17 ze dne 13. 6. 2018). Kategorii pravdivosti nelze chápat maximalisticky jako požadavek na absolutní soulad s objektivním staven reality. Může existovat pouze větší či menší míra praktické jistoty, že tvrzení v takovém smyslu pravdivé je. Veškeré výroky, které lidé pronáší v každodenním životě, jsou založeny na informacích, které jim jsou k dispozici, a jsou ovlivněny i dalšími faktory (např. inteligencí, vzděláním, hodnotovým nastavením, sociálním prostředím dané osoby). I v případě sporů o pravdivost skutkového tvrzení je tak třeba vycházet z reálného pojetí kategorie pravdivosti, které bere v úvahu kontext proneseného výroku, zejména nakolik byl výrok založen na spolehlivých informacích, které jeho autor měl skutečně k dispozici, nebo je mít mohl a měl. Vždy je tak třeba zkoumat, zda autor výroku měl vyvinout přiměřené úsilí za účelem zjištění, zda je jeho výrok pravdivý. Míra úsilí se může lišit od toho, nakolik závažný je hrozící zásah do osobnostních práv dotčené osoby (viz nález ÚS sp. zn. II. ÚS 2051/14 ze dne 3. 2. 2015). Je třeba zkoumat tři aspekty: (a) zda autor výroku měl rozumné důvody spoléhat se na pravdivost informací, (b) zda podnikl kroky k ověření pravdivosti informací a (c) zda byl v dobré víře, tzn. neměl důvod věřit, že výrok je nepravdivý (viz nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 453/03 ze dne 11. 11. 2005). V případě, že budou tyto podmínky splněny, ani zjištěná nepravdivost nebude považována za neoprávněný zásah do osobnosti (viz výše citovaný nález I. ÚS 4022/17). Jinak platí, že difamující skutková tvrzení nebudou neoprávněným zásahem do osobnosti, pokud jsou daná tvrzení pravdivá (srovnej např. I. ÚS 4022/17 ze dne 11. 6. 2018, nález sp. zn. I. ÚS 156/99 ze den 8. 2. 2000, rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 11. 2007 sp. zn. 30 Cdo 332/2007, usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 30. 4. 2007 sp. zn. 30 Cdo 3263/2006). Postačí, aby pravdivá byla podstatná část tvrzení, tj. aby celkové vyznění odpovídalo pravdě (viz rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 14. 11. 2007, sp. zn. 30 Cdo 332/2007, nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 156/99 ze dne 8. 2. 2000). V běžném periodickém tisku informování nejširší veřejnosti bude spojeno s určitým zjednodušením a nelze bez dalšího tvrdit, že každé zjednodušení nebo zkreslení nutně vede k zásahu do osobnostních práv dotčených osob. Nelze trvat na naprosté přesnosti skutkových tvrzení (viz I. ÚS 156/99). 55. b) U difamujících hodnotících výroků nelze zkoumat jejich pravdivost, protože jde o subjektivní názor. Postačí, pokud daný názor má určitý skutkový základ (I. ÚS 4022/17, I. ÚS 453/03, II. ÚS 2051/14). I nadnesené a přehánějící názory, dokonce i názory urážející, pokud jsou proneseny ve veřejné nebo politické debatě, jsou chráněnými názory (I. ÚS 367/03, I. ÚS 1990/08, I. ÚS 823/11, I. ÚS 453/03). Ochranu lze hodnotícímu výroku odepřít, pokud postrádá jakýkoliv pravdivý skutkový základ nebo je učiněn způsobem neslučitelným s demokratickými principy (I. ÚS 4022/17, IV. ÚS 23/05, I. ÚS 805/07, III. ÚS 359/96), např. s primárním cílem hanobení a zneuctění kritizované osoby (30 Cdo 3263/2006).

56. Judikatura Evropského soudu pro lidská práva již dnes neaplikuje striktní dichotomii skutkové a hodnotící výroky, ale chápe je jako kontinuum (Karsai proti Maďarsku, rozsudek ze dne 1. 12. 2009, stížnost [číslo], § 53). Existují výroky hybridní, které mají skutkový základ, ale obsahují i prvek hodnocení. U těchto výroků je třeba určit, do jaké míry mají skutkový základ a zda nejsou vzhledem k prokázanému skutkovému základu přehnané (Pedersen a Baadsgaard, rozsudek ESLP ze dne 17. 12. 2004, stížnost č. 49017/99, § 43; I. ÚS 1486/15). Důkazní břemeno k pravdivosti skutkového základu nese autor výroku. Hodnotící soud nepodléhá důkazu pravdivosti a je zpravidla chráněn, ledaže jde o kritiku, která zcela postrádá věcný základ a pro kterou nelze nalézt žádné zdůvodnění (I. ÚS 1486/15). 57. (ii.) obsah výroků 58. Dle komentáře k § 81 o. z. v Beck-online jsou silně chráněny výroky, které se týkají věcí veřejných. V takovém případě je chráněn i nadnesený nebo přehánějící názor, tvrdá a ostrá kritika, příp. též kritika útočná a podjatá. V případě kritiky veřejných záležitostí platí presumpce, že se jedná o kritiku dovolenou s ohledem na demokratický princip participace občanské společnosti na věcech veřejných (IV. ÚS 23/05). Soud má za to, že veškeré výroky žalovaného se týkají vztahu žalobkyně a její dcery a zdravotního stavu dcery. Ani jedna z těchto skutečností není veřejnou záležitostí. Vztah matky a dcery je chráněn právem na ochranu rodinného a soukromého života, informace o zdravotním stavu jsou jako vysoce citlivý údaj taktéž chráněny právem na ochranu soukromí. 59. (iii.) forma výroků 60. Dle judikatury platí, že veřejně šířené výroky by neměly vybočit z mezí v demokratické společně obecně uznávaných pravidel slušnosti (III. ÚS 359/96). Z těchto mezí mohou vybočit výroky vulgární nebo pejorativní, které samy o osobě znevažují kritizovanou osobu (II. ÚS 2051/14). Slovní útoky ad personam požívají nižšího stupně ochrany než kritika ad rem (II. ÚS 2051/14). Judikatura je tolerantnější vůči ústním projevům, které jsou bezprostřední a impulzivní, než vůči písemným projevům (I. ÚS 1486/15). V předmětném případě žalovaný poskytl rozhovory nebo ústní komentáře pro periodika Aha! a Blesk, přičemž jejich výňatky byly zapracovány do několika článků. Výroky neobsahují vulgární terminologii, problematické je dle názoru soudu spíše jejich obsahové vyznění. 61. (iv.) postavení kritizované osoby 62. Dle komentáře k § 81 o. z. v Beck-online (Mediální právo, 1. vydání, 2018, strana 341-357) je zaručována vyšší míra tolerance vůči výrokům týkajícím se veřejně činných osob, neboť tyto osoby se podrobují důsledné kontrole ze strany médií. Zároveň mají snazší přístup do médií a mohou na jakoukoliv kritiku snáze reagovat. Tento pohled byl potvrzen též judikatorně (IV. ÚS 146/04, 30 Cdo 3263/2006). Dle rezoluce č. 1165 (1998) Parlamentního shromáždění Rady Evropy ze dne 16. 6. 1998 je osobou veřejného zájmu„ osoba, jež zastává nějaký veřejný úřad a/nebo využívá veřejné zdroje a široce řečeno, každý, kdo hraje roli ve veřejném životě, ať už v politice, ekonomii, umění, sociální sféře, sportu nebo v nějakém jiném oboru“. Definice byla dále rozšířena judikaturou Evropského soudu pro lidská práva, která označuje za veřejnou osobu toho, kdo na sebe nejprve upozorní nějakým kontroverzním činem a poté se k věci vyjadřuje do médií (Wirtschafts-Trend Zeitschriften-Verlagsgesellschaft m.b.H. proti Rakousku (č. 3), rozsudek ze dne 13. 12. 2005, stížnost č. 66298/01 a č. 15653/02, § 44). Z judikatury vyplývá, že s větší mírou kritiky musí počítat též soukromé osoby vstupující do smluvních vztahů s veřejnoprávními korporacemi (23 Cdo 1551/2011). V posuzovaném případě výroky žalovaného směřují vůči žalobkyni, která nezastává veřejnou funkci a není veřejně činnou osobou dle výše uvedené definice. Z provedeného dokazování nevyplývá, že by se žalobkyně dopustila kontroverzního činu, který by následně komentovala v médiích. 63. (v.) zda se výrok dotýká soukromé či veřejné sféry kritizované osoby 64. viz bod (ii) výše o obsahu výroků. 65. (vi.) chování kritizované osoby (zda kritiku vyprovokovala, jak reagovala)

66. Z provedeného dokazování vyplynulo, že médiím poskytují komentáře obě strany. V období od 6. 6. 2015 do 9. 6. 2015 byly na webovém serveru Ahaonline! publikovány články obsahující komentáře žalobkyně o nezodpovědnosti žalovaného; z výslechu žalobkyně soud zjistil, že takto se žalobkyně vyjádřila poté, co byly otištěny články žalovaného a bulvární média oslovila žalobkyni, co na výroky žalovaného říká ona. Komentáře žalobkyně se opírají o pravdivý skutkový základ a prokazují, že žalobkyně měla možnost se proti výrokům žalovaného bránit. Žalovaný naproti tomu poskytl opakovaně vyjádření TV Barrandov ([datum] a [datum]) a dále tištěným periodikům, resp. jejich webovým serverům (Ahaonline! Blesk.cz) ([datum]). V řízení bylo prokázáno, že komentáře poskytnuté žalobkyní byly reakcí na předcházející výroky žalovaného a žalobkyně se aktivně nepřičiňovala o jejich publikaci; naopak byla oslovena médii. Žalobkyně nikdy sama neoslovila jakékoliv médium, v němž by žádala o publikaci pomluv žalovaného. V tomto ohledu soud proto považuje jako nedůvodnou rovněž námitku žalovaného, že podaná žaloba je v rozporu s dobrými mravy. 67. (vii.) kdo výrok pronáší 68. Žalovaný je jako herec dle výše uvedeného vymezení (viz bod (iv)) veřejně známou osobou. Jeho výroky se však netýkaly výkonu umělecké činnosti, ale jeho soukromého života a vztahů s bývalou manželkou. 69. (viii.) za jakých okolností byl výrok pronesen 70. Je třeba posoudit tři aspekty: (a) jaké mohl mít žalovaný informace při pronesení svých výroků, (b) zda podnikl kroky k ověření pravdivosti informací, a (c) zda byl v dobré víře a neměl důvod věřit, že informace jsou nepravdivé. Dle závěru z provedeného dokazování vyplynulo, že žalovaný své výroky předem nekonzultoval, informace, které sdělil bulvárním médiím, nijak neověřoval, nezjišťoval aktivně, jaká je povaha pobytu dcery [jméno] v [domov] [anonymizována dvě slova] či v Denním stacionáři [obec], o majetkových poměrech dcery a opatrovnice nevěděl nic, respektive tyto informace si mohl ověřit ze spisu Obvodního soudu pro Prahu 7, sp. zn. 9 P 6/2008, kde každoročně žalobkyně jako opatrovnice předkládala zprávy jak o majetkových poměrech dcery, tak svých, stejně jako o zdravotním stavu dcery a o pobytu dcery ve stacionáři. V řízení naopak z výslechu žalovaného vyplynulo, že například v denním stacionáři ji navštívil za poslední tři roky pouze (maximálně) osmkrát. Soud tak uzavřel, že žalovaný informace, které navíc sdělil bulvárním médiím, nijak aktivně neověřoval, jejich pravdivost či nepravdivost si nezjišťoval, nebyl v dobré víře o tom, že informace jsou pravdivé. Žalovaný naopak mohl mít informace o zdravotním stavu dcery i o majetkových poměrech dcery a její matky, pokud by je aktivně vyhledal a ověřil.

71. Dle komentáře k § 82 o. z. v Beck-online (mediální právo, 1. vydání, 2018, strana 357-364) je primární formou náhrady nemajetkové újmy morální zadostiučinění ve formě omluvy. Tento závěr je potvrzen též judikaturou (např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2005/2003). Žalobkyně se domáhá omluvy zveřejněné žalovaným na jeho vlastní náklady v tištěném periodiku Aha! a na webových serverech Ahaonline!, Blesk.cz a Super.cz v konkrétním znění, a to do jednoho měsíce od právní moci rozsudku. Znění omluvy je konkrétně vymezeno, žalobkyně řádně vymezila podmínky zveřejnění. Vybrané sdělovací prostředky jsou vhodné, neboť uveřejnily tvrzení žalovaného, která zasáhla do osobnosti žalobkyně.

72. Soud dospěl na základě výše citovaných judikatorních závěrů a komentářové literatury k následujícím právním závěrům 73. Výrok č. 1: žalobkyně odložila dceru do ústavu 74. Dle názoru soudu se jedná se o nepravdivý skutkový výrok. V řízení bylo nesporné, že dcera pobývala od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2017 v [domov] [anonymizována dvě slova] v denní dobu, v noci výjimečně na své přání (15x za 14 měsíců). Dcera se vracela každý večer domů a o víkendech taktéž zůstávala s žalobkyní. O denním pobytu dcery v [domov] [anonymizována dvě slova] žalobkyně dále vypovídala v rámci vyšetření pro zpracování znaleckého posudku doc. [příjmení]. Z posudku vyplývá, že se žalobkyně pokoušela nechat dceru v zařízení i přes noc, ale následně se rozhodla, že přespání bude praktikovat zcela výjimečně, neboť si dceru raději v noci ohlídá sama. V řízení bylo nesporné, že následně byla dcera přemístěna do Denního stacionáře v [obec] poté, co se zde uvolnilo místo (nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že tvrzení žalovaného, že tak žalobkyně učinila až po oznámení dcery na policii, že si nepřeje pobývat v pobytovém ústavu [domov] [anonymizována dvě slova], nebylo prokázáno. Dle žalobkyně byla návštěva policie iniciována žalovaným, který naváděl dceru k výpovědi, že si nepřeje zůstat v [domov] [anonymizována dvě slova] ani žít s matkou. Ze znaleckého posudku doc. [příjmení] ze dne 25. 1. 2017 vyplývá, že dcera je snadno ovlivnitelná autoritami (např. otcem), její abstraktní myšlení a představivost jsou nevyvinuty, obtížně se orientuje v jednoduchých sociálních situacích. Trpí středně těžkou mentální retardací. Je nepravděpodobné, že by byla schopna sama učinit na policii úvahu, kterou tvrdí žalovaný). Z lékařské zprávy ze dne 12. 8. 2019 dále vyplývá, že dcera je vysoce závislá na péči žalobkyně, která o dceru permanentně pečuje a pomáhá jí se všemi úkony. Dcera trpí těžkou mentální retardací, zdravotní stav se nezlepší. Pokud žalovaný i v tomto řízení, i v řízení opatrovnickém tvrdil, že žalobkyně porušila své povinnosti opatrovnice, když předala dceru [jméno] do péče Domova sv. Rodiny, kde pobývala od 1. 10. 2016 do 31. 12. 2017, uvádí soud, že i v opatrovnickém řízení nebyla shledána v péči žalobkyně jako opatrovnice žádná pochybení. Dále soud zdůrazňuje, že žalovaného výroky byly proneseny v roce 2019, kdy již byla dcera [jméno] prokazatelně více než rok v denním stacionáři [obec], kde pobývala pouze přes den, výhrady vůči péči v tomto zařízení žalovaný dle vlastního výslechu nemá. Po uvolnění místa v Denním stacionáři v [obec] začala dcera navštěvovat toto zařízení, kde pobývá každý pracovní den od 9 do 16 hodin. Je zde zapojena do práce v chráněné keramické dílně a projevuje spokojenost. Je třeba dále zdůraznit, že [jméno] byla zhlédnuta soudcem v rámci řízení o opatrovnictví a svéprávnost, opakovaně byla vyšetřena znalci, kdy vždy před lékaři i před soudcem vyjádřila spokojenost se současným stavem. I laikovi je navíc zřejmé, že návštěva stacionáře od 9 do 16 hodin, kde navíc osoba se zdravotním handicapem pracuje a je zapojena do dalších rozvíjejících aktivit, nemá a nemůže mít charakter navozovaný tvrzením žalovaného, tedy„ odložení do ústavu“. Soud tedy po provedeném dokazování uzavřel, že výrok žalovaného o tom, že žalobkyně odložila dceru do ústavu, je nepravdivý a žalovaný je povinen se žalobkyni za tento výrok omluvit.

75. Výrok č. 2: žalobkyně nechala zbavit dceru svéprávnosti 76. Dle závěru soudu se jedná se o pravdivý skutkový výrok, kontextuálně lze však dovodit mírné zkreslení situace, kdy se žalovaný snaží navodit dojem, že žalobkyně dceru svévolně omezuje. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně podala dne 19. 2. 2007 návrh na zbavení způsobilosti k právním úkonům, po posouzení znalcem a posouzení veškerých lékařských zpráv bylo rozsudkem z 6. 9. 2007, č.j. 43 Nc 1604/2007-32 rozhodnuto o zbavení [jméno] způsobilosti k právním úkonům a po nabytí nové občanskoprávní úpravy byla dcera [jméno] podstatně omezena v této způsobilosti. V průběhu řízení bylo prokázáno, že soud při omezení způsobilosti k právním úkonům vycházel z výpovědi dcery, žalobkyně jako její opatrovnice, ze znaleckého posudku doc. [příjmení] a dalších lékařských zpráv. Z výpovědi žalobkyně bylo prokázáno, že v roce 2007 vyhodnotila situaci a po dohodě s OSPOD navrhla zbavení/omezení svéprávnosti. Soud má za to, že i laické veřejnosti je zřejmé, že rozhodnutí o omezení či zbavení„ svéprávnosti“ musí učinit soud. Byť kontext výroku žalovaného navozuje snahu o mírné zkreslení, výrok je pravdivý a nevyznívá difamačně. Soud proto v této části žalobu v souladu s výše citovanou judikaturou a komentářovou literaturou zamítl (výrok III. rozsudku).

77. Výrok [číslo]: žalobkyně si chce dceru udržet jen kvůli penězům, konkrétně:„ si chce svou dceru [jméno] udržet, ne že by k ní měla vztah, ale ono to přináší určité slušné příjmy mít dítě postižené“ 78. Dle závěru soudu se jedná o zčásti hodnotící a skutkový výrok. Žalobkyně tento výrok rezolutně odmítá. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně péči o dceru věnovala veškerý svůj čas a změnila kvůli tomu i své zaměstnání (do konce roku 2017 novinářka, poté nezaměstnaná, od března do srpna 2019 konzultantka v call centru, nyní asistent pedagoga). Dále bylo v řízení prokázáno, že žalovanému bylo stanoveno výživné na dceru ve výši 6 500 Kč, které nehradil po dobu 7 let a muselo být vymáháno exekučně. Žalovaný dlouhodobě odmítal vydat dceři spoření ve výši 261 990 Kč, k vydání došlo až po několika letech soudních sporů. Dcera pobírá invalidní důchod ve výši 10 614 Kč. Žalobkyně pobírá na dceru příspěvek na péči (cca 12 800 Kč) a mobilitu (550 Kč). Z těchto příjmů však žalobkyně hradila mimo jiné pobyt v [domov] [anonymizována dvě slova], nyní Denní stacionář v [obec] a dále veškeré životní potřeby dcery. Dceři přispěla též částkou 266 005 Kč na nákup speciálního vozu, na jehož zakoupení dále zajistila příspěvek ve výši 200 000 Kč. Žalobkyně vlastní chatu, kterou si pořídila již v roce 2008 s pomocí rodičů. Na jeho pořízení si vzala hypoteční úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně změnila zaměstnání dohodou o ukončení pracovního poměru v [anonymizována dvě slova] ke dni 30. 9. 2017, následně hledala zaměstnání tak, aby měla co nejvíce času na péči o dceru. Za školné ve stacionáři žalobkyně hradí 5 030 Kč, za dopravu do stacionáře hradí 530 Kč, za asistenta 1 342 Kč. V době pobytu dcery v [domov] [anonymizována dvě slova] hradila žalobkyně 19 000 Kč měsíčně. Lze tak uzavřít, že příjmy žalobkyně ze zaměstnání jí byly výrazně sníženy a že žalobkyně věnuje veškerý svůj čas péči o dceru, jak vyplývá i z lékařských zpráv a znaleckého posudku, přičemž péče o dceru je finančně náročná a nelze z ničeho dovozovat, že se žalobkyně jakkoliv obohacuje. Je nutno dále zdůraznit, že nakládání s příspěvky od úřadu práce bylo zkoumáno v opatrovnickém řízení, přičemž ze strany úřadu práce nebylo v nakládání s těmito příspěvky ze strany žalobkyně shledáno žádných závad. Rovněž v opatrovnickém řízení žalobkyně předkládá každoročně zprávu o svých i dceřiných majetkových poměrech a rovněž po této stránce soud nevyhodnotil žádných pochybení (viz usnesení Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 22. 4. 2021, č.j. 9 P 6/2008-448). Žalovaný tedy neunesl v této části žaloby břemeno tvrzení a důkazní, v čem péče o dceru [jméno] žalobkyni přináší majetkové výhody oproti finančním nevýhodám, ani v tom, že by si žalobkyně péčí o dceru [jméno] snažila finančně přilepšit (přestože k ní nemá dle něj žádný vztah). Nelze v tomto kontextu akceptovat ani vyjádření žalovaného prezentované při jeho účastnickém výslechu, že se jedná například o výhodu v podobě stálého parkovacího místa v místě bydliště žalobkyně a její dcery. Soud tak uzavřel, že za tento výrok se je žalovaný povinen žalobkyni omluvit, neboť vyznívá vysoce difamačně a jedná se o neoprávněný zásah do osobnosti žalobkyně. Nad rámec výše uvedeného soud uvádí, že i pokud by se jedno výlučně o hodnotící výrok, má soud za to, že byl učiněn s primárním cílem hanobení a zneuctění kritizované osoby (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 3263/2006). Jak již soud výše uvedl, ochranu lze hodnotícímu výroku odepřít, pokud postrádá jakýkoliv pravdivý skutkový základ nebo je učiněn způsobem neslučitelným s demokratickými principy (I. ÚS 4022/17, IV. ÚS 23/05, I. ÚS 805/07, III. ÚS 359/96), např. s primárním cílem hanobení a zneuctění kritizované osoby (30 Cdo 3263/2006). Zde se soud hluboce shoduje s názorem strany žalující, že citlivost celého tématu neznamená automaticky nemožnost kritiky, ale jde o určité meze kritiky, které zde byly hrubě překročeny.

79. Jako přiměřenou lhůtu k plnění povinnosti žalovaného se za výroky výše uvedené omluvit (výrok I. rozsudku) soud určil lhůtu jednoho měsíce od právní moci rozsudku, když tato lhůta je dle názoru soudu postačující k zajištění otištění omluvy ve zmíněných periodicích a odpovídajících webových serverech, kde byly prve žalovaným proneseny.

80. Nárok na náhradu v penězích ve výši 200 000 Kč 81. Dle komentáře k § 82 o. z. v Beck-online (Mediální právo, 1. vydání, 2018, strana 357-364) i ASPI je sekundární formou náhrady nemajetkové újmy, pokud nepostačí morální zadostiučinění, a to zejména z hlediska povahy, intenzity, trvání a rozsahu zásahu a jeho nepříznivých následků., náhrada v penězích. Tento závěr je potvrzen též judikaturou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2005/2003 ze dne 27. 10. 2003, rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 1092/2011 ze dne 29. 11. 2012 a rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 4431/2007 ze dne 7. 10. 2009). Zásah je nutné hodnotit objektivně dle konkrétní situace, za které k zásahu došlo, ale též s přihlédnutím k osobě postižené fyzické osoby. O snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti půjde tam, kde lze dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postiženého. Peněžité zadostiučinění plní především satisfakční funkci, ale může plnit též preventivně-sankční funkci, zejména v situacích, kdy hrozí opakování podobných zásahů do ochrany osobnosti a kdy je třeba rušitele odradit (rozsudek NS ČR ze dne 19.06.2013, sp. zn. 30 Cdo 3352/2012, sp. zn. 30 Cdo 1231/2011, sp. zn. 30 Cdo 4431/2007). Při přiznání peněžité náhrady je třeba zdůvodnit, zda se bude k preventivně-sankční funkci přihlížet a do jaké míry se do její výše promítá (30 Cdo 1231/2011). Výše peněžité náhrady se zjišťuje obtížně, soud postupuje dle své úvahy, ale tato úvaha podléhá hodnocení. Základem analýzy je zjištění skutečností, které umožní založit úvahu na určitém kvantitativním posouzení (30 Cdo 1092/2011, 30 Cdo 4431/2007). Soud může přihlížet zejména k četnosti zásahů do osobnosti poškozeného, rozsahu poškozených práv nebo množství osob, které se se zásahem mohly seznámit (např. dle počtu prodaných výtisků) (rozsudek NS ze dne 12.12.2012 sp. zn. 30 Cdo 1231/2011). O snížení důstojnosti postižené fyzické osoby či její vážnosti ve společnosti půjde tam, kde lze dovodit, že by nastalou nemajetkovou újmu vzhledem k intenzitě a trvání nepříznivého následku pociťovala jako závažnou zpravidla každá fyzická osoba nacházející se na místě a v postavení postiženého. Optikou těchto judikatorních závěrů se soud domnívá, že v daném případě i vzhledem k charakteru výroků žalovaného by mělo peněžité plnění plnit především preventivně sankční funkci; soud dospěl k závěru, že každý fyzická osoba nacházející se v postavení postižené žalobkyně by pociťovala výroky žalovaného jako závažnou újmu; nelze přehlédnout, že žalobkyně péči o dceru přizpůsobila celý svůj soukromý a profesní život, své aktivity profesní i soukromé podřizuje zcela potřebám své dcery; pokud za této situace žalovaný pronáší výroky, které si předně řádně neověřil a ani nejevil snahu je ověřit (například že žalobkyně péči o dceru činí pouze ze zištných důvodů), dospívá soud k závěru, že každá osoba v jejím postavení by tyto výroky vnímala jako poškozující. Za této situace soud dovodil, že nepostačuje omluva žalovaného, ale že je zde naplněna i judikaturou uvedená potřeba sekundární formy náhrady nemajetkové újmy, tedy že nepostačí morální zadostiučinění formou omluvy žalovaného (a to zejména z hlediska povahy, intenzity, trvání a rozsahu zásahu a jeho nepříznivých následků). Je třeba přihlédnout rovněž k tomu, že žalovaný pronesl výroky v periodikách, která jsou čtena (byť se svým charakterem jedná o tzv. bulvární formu periodik) širokou veřejností a jsou distribuována na internetu. Výroky tedy nebyly proneseny v úzké společnosti, ale byly šířeny celostátně; je notorietou, že např. deník Blesk patří mezi vůbec nejčtenější české noviny. I s ohledem na tuto skutečnost soud posoudil, že žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč jakožto přiměřenou náhradu nemajetkové újmy v penězích, když tato se z preventivně – sankčního a satisfakčního ohledu jeví soudu jako postačující. Soud nemohl přiznat žalobkyni jí požadovanou částku 200 000 Kč vzhledem k částečnému zastavení řízení co do zdržujícího výroku a co do částečného zamítnutí žaloby v části žaloby, ve které soud přisvědčil žalovanému, že výrok o tom, že žalobkyně nechala dceru zbavit svéprávnosti, nemohl zasáhnout do práv žalobkyně, neboť se jedná o výrok skutkový a pravdivý. Jako odpovídající částku náhrady nemajetkové újmy v penězích tak za této procesní situace vyhodnotil soud částku 50 000 Kč. Co do zbývající částky 150 000 Kč soud žalobu zamítl (výrok II. a IV. rozsudku).

82. Pro úplnost soud uvádí, že hodnocením případně dalších provedených důkazů se již nezabýval, neboť na jeho rozhodnutí již neměly vliv.

83. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř., dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo, a dále dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., dle kterého i když měl účastník ve věci úspěch jen částečný, může mu soud přiznat plnou náhradu nákladů řízení, měl-li neúspěch v poměrně nepatrné části nebo záviselo-li rozhodnutí o výši plnění na znaleckém posudku nebo na úvaze soudu. Co se týče žaloby jako celku, soud přihlédl ke skutečnosti, že žalobkyně žalobu vzala částečně zpět co do zdržujícího se výroku a že byla v části žaloby týkající se povinnosti žalovaného omluvit se za jeden z výroků částečně neúspěšná. Co se týče výroku o povinnosti žalovaného zaplatit žalobkyni náhradu nemajetkové újmy v penězích, soud v této části postupoval dle ust. § 142 odst. 3 o.s.ř., když co do základu byla žalobkyně úspěšná a co do výše byla částka určena dle úvahy soudu. Soud tak poměr úspěchu žalobkyně a neúspěchu žalobkyně hodnotil poměrem 70:

30. Žalobkyně tak má nárok na zaplacení náhrady nákladů řízení ve výši 40 % jejich celkové výše. Náhradu nákladů řízení tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 2 000 Kč, náhrada za právní služby spočívající v odměně advokáta dle ust. § 7 odst. 5 ve spojení s ust. § 9 odst. 4 písm. a) a § 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a.t.“) za 7 úkonů právní služby z tarifní hodnoty 50 000 Kč (převzetí zastoupení, žaloba, replika žalobkyně ze dne 11. 1. 2021, 2 úkony za účast na jednání dne 7. 9. 2021 přesahující dvě hodiny, závěrečný návrh žalobkyně ze dne 4. 10. 2021, účast u jednání dne 19. 10. 2021), dále náhrada hotových výdajů za 7 úkonů právní služby po 300 Kč. Celková náhrada hotových výdajů by činila 25 800 Kč, částka představující 40 % tak představuje částku 10 320 Kč.

Poučení