11 C 272/2021-264

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 3 rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Spanilou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátkou [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený opatrovníkem [údaje o zástupci] pro 271 067,55 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Námitka nedostatku mezinárodní příslušnosti Obvodního soudu pro Prahu 3 vznesená žalovanou stranou se zamítá.

II. Řízení se částečně zastavuje co do částky 1 097,85 Kč.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 2 161,64 Kč se smluvním úrokem ve výši 25 % ročně z částky 1 589,13 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 1 589,13 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení a s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 572,51 Kč od 27. 7. 2018 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 264 578,10 s kapitalizovaným smluvním úrokem ke dni 24. 11. 2020 ve výši 66 865,50 Kč, dále se smluvním úrokem ve výši 9,90 % ročně z částky 264 578,10 od 25. 11. 2020 do zaplacení, se smluvními poplatky ve výši 4 327,81 Kč, s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 47 623,68 Kč vyčísleným ke dni 24. 11. 2020 a s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 264 578,10 Kč od 25. 11. 2020 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

V. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 72 360 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.

VI. Výše odměny a náhrady hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta, činí 48 600 Kč a bude proplacena po právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 7. 2021 ve znění částečného zpětvzetí ze dne 14. 7. 2022 (č. l. 121) a doplnění ze dne 3. 11. 2022 (č. l. 187) a ze dne 29. 11. 2022 (č. l. 255) domáhala na žalovaném zaplacení částky 2 161,64 Kč s příslušenstvím a částky 264 578,10 Kč s příslušenstvím. K odůvodnění uvedla, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, [právnická osoba] (dále jen„ banka“) a žalovaným byla dne 10. 11. 2015 uzavřena smlouva o bankovních službách (dále jen„ smlouva o bankovních službách“), jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Dle smlouvy o bankovních službách banka zřídila a vedla pro žalovaného účet č. [bankovní účet]. S ohledem na to, že žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas a na účtu žalovaného byl nepovolený debet, zaslala banka žalovanému výzvu k vyrovnání nepovoleného debetu ze dne 4. 6. 2018. Úroková sazba pro nepovolený debet byla sjednána ve výši 25,00 % p. a. Banka následně zaslala žalovanému odstoupení od smlouvy o zřízení a vedení běžného účtu ze dne 9. 7. 2018, které bylo žalovanému odesláno dne 11. 7. 2018. Splatnost pohledávky tak v souladu se všeobecnými obchodními podmínkami nastala dne 26. 7. 2018. Důvodem pro ukončení smluvního vztahu bylo přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Banka účet ke dni 30. 7. 2018 zrušila a vzhledem k tomu, že k témuž dni vykazoval debetní zůstatek (dluh) částku - 1589,13 Kč, který nebyl k témuž dni uhrazen, byla pohledávka na základě příslušeného ustanovení všeobecných obchodních podmínek převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu. S ohledem na to, že byla žalovaným použita stoplistovaná platební karta, otevřela banka žalovanému účet OPUA, což znamená ostatní pohledávky v úvěrové angažovanosti, na kterém jsou evidovány transakce, které vznikly použitím již stoplistované platební karty, a to pro celkovou částku - 572.51 Kč. Dlužná částka tak činí celkem 2 161,64 Kč.

2. Žalobkyně má za žalovaným dále pohledávku vzniklou ze smlouvy o úvěru reg. [číslo] uzavřenou dne 7. 12. 2016 mezi žalovaným jako dlužníkem na straně jedné a bankou jako věřitelem na straně druhé (dále jen„ smlouva o bankovních službách“), jejíž nedílnou součástí jsou Všeobecné obchodní podmínky [právnická osoba] Na základě předmětné smlouvy poskytla banka spotřebitelský úvěr ve výši 300 000 Kč, z čehož činila účelová část pro konsolidaci úvěrů 265 000 Kč. Doba trvání byla sjednána na 96 měsíců, splatnost byla sjednána do 20. 11. 2024, zápůjční úroková sazba byla sjednána ve výši 9,90 % p. a. a to pro období do celkového splacení úvěru. Výše anuitní splátky byla sjednána na částku 4 568 Kč, RPSN bylo ve výši 10,37 % a celková splatná částka tak činila 435 000,63 Kč. Mezi smluvními stranami bylo sjednáno, že bude úvěr čerpán jednorázově, a to do 19. 12. 2016 s tím, že účelovou část má žalovaný povinnost použít výhradně na úhradu konsolidovaných dluhů, jež byly ve smlouvě o úvěru identifikovány a případnou zbývající část do celkové výše úvěrů mohl žalovaný použít bez účelu. Mezi smluvními stranami bylo dále sjednáno, že ode dne zahájení čerpání úvěru byl žalovaný povinen hradit pouze úroky z vyčerpané jistiny úvěru. První splátku úroků byl žalovaný povinen uhradit za období od zahájení čerpání do nejbližšího dne splatnosti úroků. Od 20. 1. 2017 byl žalovaný povinen splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru, a to v pravidelných měsíčních (anuitních) splátkách ve výši 4 568 Kč. Bylo sjednáno, že výše splátky vyčerpané jistiny úvěru bude odpovídat rozdílu mezi částkou 4 568 Kč a výší úroků splatných za období od předcházejícího dne splatnosti úroků, popř. splátky jistiny úvěru, do sjednaného nejbližšího dne splatnosti jistiny úvěru a úroků. Výše poslední anuitní splátky bude odpovídat výši nesplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků. S ohledem na to, že žalovaný neplnil své povinnosti řádně a včas, zaslal právní předchůdce žalobce žalovanému oznámení o neprovedené splátky ze dne 5. 6. 2018, neboť splátka nebyla provedena v řádném termínu a výši. Žalovaný byl právním předchůdcem žalobce požádán o okamžitou úhradu částky ve výši 7 404 Kč. Právní předchůdce žalobce následně zaslal žalovanému dne 3. 7. 2018 upomínku, kterou byl žalovaný informován, že ani po předchozím upozornění neproběhla úhrada splátky a byl požádán o úhradu částky 12 995 Kč. Žalovaný byl upozorněn, že pokud nebude dlužná částka uhrazena ani do 30 kalendářních dnů ode dne doručení této upomínky, může právní předchůdce žalobce z důvodu prodlení se splácením požadovat okamžité splacení vyčerpané jistiny a příslušenství vyplývající ze smlouvy o úvěru, na jejímž základě vznikla dlužná částka. V návaznosti na to, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou, byl právní předchůdce žalobce oprávněn požadovat okamžité splacení úvěrové pohledávky, proto zaslal žalovanému výzvu k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 15. 1. 2019, která byla žalovanému odeslána dne 16. 1. 2019. Ve výzvě k okamžitému splacené celé úvěrové pohledávky bylo uvedeno, že splatnost celé úvěrové pohledávky tak nastane 28. 1. 2019. Banka postoupila obě pohledávky na žalobkyni smlouvou o postoupení ze dne 24. 11. 2020. Ke dni 24. 11. 2020, tj. ke dni postoupení, činila výše pohledávky ze smlouvy o bankovních službách částku 1 589,13 Kč a částku 572,51 Kč. Ke dni postoupení, tj. ke dni 24. 11. 2020, činila pohledávka ze smlouvy o úvěru částku 384 501,94 Kč, sestávající z jistiny ve výši 264 578,10 Kč, smluvního úroku ve výši 67 963,35 Kč, smluvních poplatků ve výši 4 327,81 Kč a zákonného úroku z prodlení ve výši 47 632,68 Kč. Žalobkyně veškerá svá žalobní tvrzení následně doplnila podáním ze dne 13. 10. 2022 a ze dne 3. 11. 2022.

3. Žalovaný je neznámého pobytu. Z tohoto důvodu mu byl soudem ustanoven opatrovník z řad advokátů v osobě Mgr. [jméno] [příjmení], advokáta.

4. Ustanovený opatrovník se k podané žalobě vyjádřil v podání ze dne 12. 10. 2022 (č. l. 160) a ze dne 28. 11. 2022 (č. l. 241) následovně: Žalovaný namítl, že smlouva o postoupení pohledávek je neplatná, neboť určení předmětu postoupení ve smlouvě o postoupení pohledávek je zmatečné a neurčité, a proto takovou smlouvou nedošlo k cesi žádné pohledávky, u žalobce tedy absentuje aktívní věcná legitimace k podání žaloby. Žalovaný dále u osob, které dle smlouvy o postoupení pohledávek takovou smlouvu jménem postupitele uzavřely, učinil sporným jejich oprávnění zastupovat postupitele při uzavírání smluv o postoupení pohledávek. Žalovaný dále namítl, že žalobkyní předložené důkazní prostředky nejsou způsobilé prokázat vznik žalobou uplatňovaných nároků (včetně jejich příslušenství), neboť z nich nevyplývají skutečnosti, které by takové žalobou tvrzené nároky (včetně jejich příslušenství) prokazovaly. Žalovaný z procesní opatrnosti popřel, že by měl vůči žalobkyni nebo jejímu údajně právnímu předchůdci jakýkoliv dluh, z procesní opatrnosti výslovně popřel, že on nebo jím pověřená osoba čerpali finanční prostředky za použití stoplistované platební karty, a pokud jiná osoba čerpala finanční prostředky za použití platební karty, pak za pohledávky vzniklé z použití takové karty není odpovědný žalovaný, ale v souladu s § 2903 o. z. příslušná banka, která nepřijala potřebná opatření, aby nebylo možné čerpat peněžní prostředky použitím stoplistované platební karty. Navíc tvrzení o údajném nedovoleném přečerpání peněžních prostředků do nepovoleného debetu nebo o použití stoplistované platební karty je neurčité, neboť ze žalobních tvrzení nevyplývá, kdy mělo dojít k takovému čerpání peněžních prostředků či použití stoplisotavné platební karty. Z procesní opatrnosti žalovaný výslovně učinil spornou i skutečnost, že peněžní prostředky dle žalobou tvrzené smlouvy o úvěru byly čerpány. Uvedenou skutečnost dle žalovaného neprokazuje žádný z předložených důkazů. Interní účetní doklad není dle žalovaného způsobilým důkazním prostředkem k prokázání takové žalobou tvrzené skutečnosti. Žalovaný dále namítl, že poplatky za opakované výzvy nemohly vzniknout, neboť takové úkony byly nedůvodné, svévolné z hlediska jejich obsahu i z hlediska jejich počtu. Žalovaný dále z procesní opatrnosti zdůraznil, že smlouva o úvěru tvrzená žalobou je neplatná i z důvodu porušení banky posoudit úvěruschopnost žalovaného, když již samotné žalobou tvrzené skutečnosti o nedovoleném debetu a jeho nesplacení, které žalovaný popírá, zakládají důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného splácet žalobou tvrzený úvěr dle žalobou tvrzené smlouvy o úvěru. Žalovaný dále vznesl námitku promlčení všech žalobou uplatněných nároků a jejich příslušenství. Z procesní opatrnosti žalovaný dále popřel, že v době uzavření žalobou tvrzené smlouvy o bankovních službách a v době uzavření žalobou tvrzené smlouvy o úvěru bylo jeho bydliště či obvyklý pobyt na území České republiky. Z předložených důkazů, které jsou podepsány i žalovaným, jednoznačně vyplývá pouze trvalý pobyt žalovaného v Německu; žalovaný proto tvrdí, že není dána pravomoc českých soudů pro rozhodování předmětného sporu a odkázal na ustanovení nařízení Brusel I bis (nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012), konkrétně oddíl 4, čl. 17, ve spojení s čl. 18 bod. 2, čl. 19 a oddíl 7 čl. 25 bod.

4. S ohledem na vše uvedené žalovaný navrhl, aby soud v souladu s čl. 28 nařízení Brusel I bis prohlásil, že není příslušný rozhodnout předmětnou věc a řízení zastavil, eventuálně aby žalobu zamítl v celém jejím rozsahu. Žalovaný dále precizoval ve svém vyjádření ze dne 28. 11. 2022 námitku promlčení a v neposlední řadě namítl žalovaný nezákonnost a nepoužitelnost všech důkazů, resp. důkazních prostředků předložených žalobkyní v předmětném řízení, neboť byly získané porušením bankovního tajemství, tj. porušením § 38 a násl. zák. č. 21/1992 Sb., o bankách v rozhodném znění, jelikož žalovaný žádné důkazy, resp. důkazní prostředky ani informace žalobkyni neposkytl.

5. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.

6. Z úplného výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 228) soud zjistil, že žalobkyně je obchodní korporací, jejímž jednatelem je od 21. 10. 2018 [jméno] [příjmení] a od 27. 4. 2018 [jméno] [příjmení] [jméno], za společnost jednají jednatelé společně v případě, že dochází k právním jednáním vedoucím ke vzniku, změně nebo zániku pohledávky nebo dluhu společnosti v hodnotě vyšší než 100 000 Kč.

7. Z výpisu z obchodního rejstříku (č. l. 196) soud zjistil, že předsedou představenstva [právnická osoba] byl od 1. 8. 2017 do 15. 6. 2021 [jméno] [příjmení], členem představenstva byl od 9. 7. 2018 do 15. 6. 2021 [příjmení] [jméno] [příjmení] [příjmení], od 3. 6. 2016 do 8. 6. 2020 [jméno] [příjmení]. Za banku jednají společně všichni členové představenstva nebo společně libovolní dva jeho členové.

8. Z plné moci ze dne 5. 2. 2019 (č. l. 230) a ze dne 7. 9. 2020 (č. l. 233) soud zjistil, že dne 5. 2. 2019 zmocnil za banku člen představenstva Ing. [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení], jejichž podpis byl ověřen notářem, pana [jméno] [příjmení] mimo jiné k uzavírání smluv o postoupení pohledávek zmocnitele a jednání související s výkonem práv a povinností z těchto smluv. Z plné moci ze dne 7. 9. 2020 soud zjistil, že za zmocnitele pověřil Ing. [jméno] [příjmení] a [příjmení] [příjmení] [jméno] [jméno] [příjmení] k uzavírání smluv o postoupení pohledávek zmocnitele a jednání související s výkonem práv a povinností z těchto smluv.

9. Z kopie potvrzení o přechodném pobytu na území a z dokladu o rodném čísle (č. l. 195) soud zjistil, že žalovaný je státní občan Německa, dne 25. 2. 2013 mu byl vydán Ministerstvem vnitra ČR doklad o rodném čísle a byl mu povolen pobyt na adrese [adresa žalovaného].

10. Ze sdělení Ministerstva vnitra ze dne 21. 12. 2021 (č. l. 99) a sdělení zaměstnavatele [právnická osoba] ze dne 16. 12. 2021 (č. l. 96) soud zjistil, že žalovaný je státním občanem Spolkové republiky Německo, na území České republiky měl pobývat od 10. 11. 2015 do 9. 3. 2026 na základě potvrzení o přechodném pobytu za účelem zaměstnání, do 30. 9. 2016 byl hlášen na adrese [adresa žalovaného], do 21. 12. 2021 nenahlásil novou adresu; adresa zaměstnavatele je [právnická osoba], [ulice a číslo], [obec a číslo] - [část obce]. Ze sdělení zaměstnavatele vyplynulo, že žalovaný byl u společnosti zaměstnán naposledy v roce 2018, konkrétně pracovní poměr skončil 31. 1. 2018 Poslední známá adresa je [ulice a číslo], [PSČ] [obec a číslo].

11. Ze smlouvy o bankovních službách ze dne 10. 11. 2015 (č. l. 9) soud zjistil, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] (dále jen„ banka“) uzavřela dne 10. 11. 2015 s žalovaným smlouvu o bankovních službách, na základě které banka pro žalovaného založila běžný účet, č. ú. [bankovní účet], ke kterému byla vydána debetní karta. Žalovaný ve smlouvě uvedl adresu trvalého pobytu v Německu a adresu pro zaslání karty nebo [příjmení] [adresa žalovaného].

12. Z výzvy ze dne 4. 6. 2018 (č. l. 48) soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k vyrovnání nepovoleného debetu vzniklého na jeho účtu, aktuální zůstatek na účtu ke dni 4. 6. 2018 činil - 959,81 Kč a žalovaný byl upozorněn na úrokovou sazbu pro nepovolený debet ve výši 25 % ročně.

13. Z odstoupení od smlouvy ze dne 9. 7. 2018 (č. l. 19) soud zjistil, že banka v souladu s všeobecnými podmínkami odstoupila od smlouvy o vedení běžného účtu z důvodu přečerpání prostředků do nepovoleného debetu. Toto odstoupení bylo žalovanému doručováno na adresu [adresa žalovaného], zásilka byla uložena a nevyzvednuta dne 12. 7. 2018 (kopie dodejky na č. l. 18).

14. Z oznámení o zrušení účtu e dne 30. 7. 2018 (č. l. 21) soud zjistil, že žalovaný byl bankou informován o zrušení účtu č. ú. [bankovní účet] ke dni 30. 7. 2018 z důvodu, že ke dni 25. 7. 2018 zanikla smlouva, na základě které byl účet veden v důsledku odstoupení od smlouvy ze strany banky; konečný zůstatek ke dni zrušení účtu činil - 1 589,13 Kč.

15. Z periodického výpisu z účtu č. [bankovní účet] za období od 7. 7. - 27. 7. 2018 (č. l. 45) soud zjistil, že ke dni 7. 7. 2018 činil zůstatek na účtu 1 038,97 Kč a ke dni 27. 7. 2018 činil zůstatek - 1 589,13 Kč.

16. Z žádosti o poskytnutí optimální půjčky ze dne 7. 12. 2016 (č. l. 49) soud zjistil, že žalovaný dne 7. 12. 2016 požádal banku o poskytnutí optimální půjčky; v žádosti uvedl, že má dvě vyživovací povinnosti k dětem do 10 let, jeho měsíční výdaje s bydlením činí 6 000 Kč, ostatní výdaje činí 2 000 Kč.

17. Z dokumentu„ Ověření rizika – cizí státní příslušník“ soud zjistil, že u žalovaného bylo ověřováno bankou riziko poskytnutí půjčky, bylo zjištěno, že manželka žalovaného je státní příslušnosti České republiky, žalovaný je zaměstnán v České republice, povolení k pobytu je bez omezení, neboť se jedná o občana Evropské unie.

18. Z čestného prohlášení o výši příjmu (č. l. 11) a soud zjistil, že žalovaný při žádosti o úvěr uvedl, že je zaměstnán u společnosti [právnická osoba], jeho čistý měsíční průměrný příjem za posledních šest měsíců činil 38 000 Kč.

19. Ze smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2016 včetně podmínek a informací o spotřebitelském úvěru (č. l. 34, 26-31) soud zjistil, že mezi bankou a žalovaným byla dne 7. 12. 2016 uzavřena smlouva o úvěru ve výši 300 000 Kč, z čehož činila účelová část 265 000 Kč (účel byl konsolidace úvěru) na dobu 96 měsíců, splatný 20. 11. 2024 se zápůjční úrokovou sazbou 9,90 % a výší splátky 4 568 Kč, výše RPSN činila 10,37 % a celková splatná částka byla sjednána na 435 000,63 Kč. Konsolidované dluhy byly definovány následovně: 188 000 Kč optimální půjčka, 59 000 Kč osobní úvěr, 18 000 Kč kreditní karta. Mezi účastníky byly sjednány poplatky dle sazebníku. Termín čerpání byl určen do 19. 12. 2016. Splátky měly být hrazeny převodem z běžného účtu č. [bankovní účet]. Ve smlouvě byly sjednány poplatky za zaslání upomínky ve výši 250 Kč a 500 Kč za zaslání každé další upomínky při neprovedení splátky. Součástí smlouvy byl dále splátkový kalendář. Ve smlouvě je u žalovaného uvedena kontaktní adresa [adresa žalovaného], Německo.

20. Z kopií interních účetních dokladů s daty 12. 12. 2016 soud zjistil, že žalovaný postupně čerpal úvěr ve výši 300 000 Kč (382,16 Kč, 36 520,15 Kč, 16 855,05 Kč, 547,36 Kč, 58 247,15 Kč, 1 699,60 Kč, 185 748,53 Kč).

21. Z upomínky ze dne 3. 7. 2018 a ze dne 30. 7. 2018 (č. l. 43) soud zjistil, že žalovaný byl bankou vyzván, aby zaplatil splátku ve výši 12 495 Kč, která je po splatnosti ke dni 3. 7. 2018. Výzvou ze dne 30. 7. 2018 byl žalovaný upozorněn, že splátka po splatnosti činí již 18 102 Kč. Současně byl upozorněn na možnost banky zesplatnit úvěr, pokud splátku neuhradí do 30 dnů, resp. do 5 dalších dnů. Uvedené upomínky byly adresovány na adresu uvedenou ve smlouvě v Německu.

22. Z výzvy k okamžitému splacení úvěru ze dne 15. 1. 2019 (č. l. 46) včetně kopie dodejky (č. l. 47) soud zjistil, že žalovaný byl informován bankou, že vzhledem k prodlení s úhradou splatných závazků vůči bance banka požaduje okamžité splacení celé úvěrové pohledávky, poskytla prodlouženou lhůtu ke splacení celé úvěrové pohledávky do 28. 1. 2019. Celková výše pohledávky byla vyčíslena na 288 812,36 Kč, výzva byla zasílána žalovanému na adresu v Německu uvedenou ve smlouvě, vrátila se zpět bance, dle sdělení pošty je adresát na uvedené adrese neznámý.

23. Z historického výpisu ke smlouvě o úvěru (č. l. 133) a z tabulky o způsobu čerpání a splácení úvěru (č. l. 143) soud zjistil, že žalovaný naposledy provedl úhradu splátky dne 30. 4. 2018, dále z něj vyplývá postupné čerpání úvěru žalovaným až do výše 300 000 Kč, přičemž zůstatek nesplaceného úvěru činil 264 578,10 Kč.

24. Z výpisu z účtu ze dne 7. 10. 2016 a ze dne 7. 11. 2016 (č. l. 154 a 156) soud zjistil, že žalovanému na jeho účet přicházely příjmy od zaměstnavatele ve výši 37 087 Kč (říjen 2016) a ve výši 36 462 Kč (listopad 2016).

25. Ze smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 11. 2020 včetně přílohy č. 1 ke smlouvě (č. l. 52) soud zjistil, že banka postoupila na žalobkyni pohledávky specifikované v příloze č. 1, která je nedílnou součástí smlouvy (viz čl. I odst. 1 smlouvy). Dle čl. 1 2 se pohledávky postupují včetně veškerého aktuálního či budoucího příslušenství zahrnujícího pro účely této smlouvy rovněž jakékoliv smluvní pokuty, poplatky, náklady, nároky na náhradu škody, a všechna další práva s nimi spojená. Pohledávky jsou přednostně specifikovány osobou dlužníka a právními skutečnostmi, na nichž jsou založeny. Vyčíslení pohledávek bylo provedeno ke dni 24. 11. 2020. Z přílohy č. 1 vyplývá, že součástí souboru postoupených pohledávek byly pohledávky za žalovaným z titulu smlouvy o běžném účtu (na řádku č. 113 a 115) a pohledávka z úvěru (na řádku č. 114; pohledávka ze smlouvy o bankovních službách je identifikována jménem žalovaného, jeho rodným číslem, číslem účtu, na kterém vznikl nedoplatek specifikující postupovanou pohledávku, dále výší pohledávky (572,51 Kč a 1 589,13 Kč); pohledávka z úvěru je specifikována shodně včetně výše pohledávky ke dni 24. 11. 2020 – jistina ve výši 264 578,10 Kč, úroky ve výši 67 963,35 Kč a poplatky ve výši 4 327,81 Kč a sankční poplatky ve výši 47 632,68 Kč Smlouva o postoupení pohledávek byla podepsána za postupitele (banku) Ing. [jméno] [příjmení] a Mgr. [jméno] [příjmení], za postupníka (žalobkyni) jednateli [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno].

26. Z výzvy k zaplacení dlužné částky a upomínky ze dne 2. 7. 2021 (č. l. 23 a 24) a poštovního podacího archu (č. l. 22) soud zjistil, že žalovaný byl na adrese v Německu i v České republice informován o postoupení pohledávky ze smlouvy o běžném účtu i o úvěru a byl vyzván k zaplacení dlužných částek z obou smluv. Upomínky byly doručovány doporučeně dne 3. 7. 2021. Žalovaný byl upozorněn, že v případě neuhrazení bude pohledávka vymáhána soudní cestou.

27. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

28. Mezi bankou a žalovaným byla dne 10. 11. 2015 podepsána smlouva o bankovních službách, na jejímž základě byl pro žalovaného zřízen u banky běžný účet č. ú. [bankovní účet], ke kterému byla vydána debetní karta. Žalovaný ve smlouvě uvedl jako adresu trvalého pobytu v Německu, adresu pro zaslání PIN a karty v České republice. Ke dni 4. 6. 2018 byl žalovaný informován o vzniku nepovoleného debetu na účtu ve výši 959,81 Kč, na kterém vznikla úroková sazba pro nepovolený debet ve výši 25 %. Žalovaný tento debet nevyrovnal. Od této smlouvy banka odstoupila, přičemž oznámení o odstoupení učinila dne 9. 7. 2018, důvodem bylo přečerpání prostředků do nepovoleného debetu, následně dne 30. 7. 2018 informovala žalovaného o zrušení účtu po zániku smlouvy ke dni 25. 7. 2018. Výše dlužné jistiny z nepovoleného debetu činila 1 589,13 Kč a 572,51 Kč. Žalovaný a banka uzavřeli na základě žádosti žalovaného dne 7. 12. 2016 smlouvu o úvěru v celkové výši 300 000 Kč za účelem konsolidace dluhů, účelová část činila 265 000 Kč s úrokovou výší 9,90 % ročně, splatném 20. 11. 2024, s výší splátky 4 568 Kč; celková splatná částka činila 435 000,63 Kč; žalovaný ve smlouvě resp. v žádosti o půjčku uvedl jako adresu trvalého pobytu adresu v Německu, doručovací adresu v České republice; žalovaný měl povolen na území České republiky přechodný pobyt za účelem zaměstnání, u zaměstnavatele v České republice působil do 31. 1. 2018, přechodný pobyt měl povolen až do roku 2026. Před poskytnutím úvěru byla ze strany banky zkoumána schopnost žalovaného splácet úvěr, žalovaný uvedl, že má měsíční příjem (průměrný) za 6 měsíců 38 000 Kč, jeho výdaje činily 6 000 Kč na bydlení, ostatní výdaje činily 2 000 Kč, má dvě vyživovací povinnosti k nezletilým dětem. Žalovaný uhradil poslední splátku úvěru dne 30. 4. 2018; následně byl vyzýván k úhradě splátky po splatnosti dne 3. 7. 2018, dne 30. 7. 2018 s upozorněním na možnost banky zesplatnit celý dluh, pokud do 30 dnů nebude dlužná splátka vyrovnána; dne 15. 1. 2019 byl vyzván k zaplacení celého bankou zesplatněného úvěru do 28. 1. 2019. Výše nesplacené jistiny činila 264 578,10 Kč. Žalobkyně uzavřela s bankou dne 24. 11. 2020 smlouvu o postoupení pohledávek, na jejímž základě došlo k převodu pohledávek za žalovaným ze smlouvy o bankovních službách i o úvěru na žalobkyni. Obě pohledávky byly specifikovány v příloze č. 1 ke smlouvě. Žalovaný byl o postoupení pohledávky informován a byl vyzván žalobkyní k zaplacení dlužné částky před podáním žaloby.

29. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

30. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) se úvěrující smlouvou o úvěru zavazuje, že na požádání úvěrovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

31. Ust. § 2395 o. z. zakotvuje zásadu, že úvěrovaný je povinen platit z poskytnutých peněžních prostředků úroky ve sjednané výši.

32. Dle ust. § 2399 o. z. je úvěrovaný povinen vrátit poskytnuté peněžní prostředky spolu s úrokem ve sjednané době.

33. Dle ust. § 2662 o. z. smlouvou o účtu se ten, kdo vede účet, zavazuje zřídit od určité doby v určité měně účet pro jeho majitele, umožnit vložení hotovosti na účet nebo výběr hotovosti z účtu nebo provádět převody peněžních prostředků z účtu či na účet.

34. Dle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

35. Dle ust. § 1881 odst. 2 o. z. nelze postoupit pohledávku, která zaniká smrtí nebo jejíž obsah by se změnou věřitele k tíži dlužníka změnil.

36. Dle ust. § 609 o. z. nebylo - li právo vykonáno v promlčecí lhůtě, promlčí se a dlužník není povinen plnit. Plnil-li však dlužník po uplynutí promlčecí lhůty, nemůže požadovat vrácení toho, co plnil.

37. Dle ust. § § 610 odst. 1 o. z. k promlčení soud přihlédne, jen namítne-li dlužník, že je právo promlčeno. Vzdá-li se někdo předem práva uplatnit námitku promlčení, nepřihlíží se k tomu.

38. Dle ust. § § 619 odst. 1 o. z. jedná - li se o právo vymahatelné u orgánu veřejné moci, počne promlčecí lhůta běžet ode dne, kdy právo mohlo být uplatněno poprvé.

39. Dle ust. § 619 odst. 2 o. z. právo může být uplatněno poprvé, pokud se oprávněná osoba dozvěděla o okolnostech rozhodných pro počátek běhu promlčecí lhůty, anebo kdy se o nich dozvědět měla a mohla.

40. Dle ust. § 629 odst. 1 o.z. promlčecí lhůta trvá tři roky.

41. Soud se vzhledem k vznesené námitce nedostatku pravomoci opatrovníkem žalovaného nejdříve zabýval otázkou, zda je dána pravomoc zdejšího soudu věc projednat a rozhodnout. Dospěl k závěru, že žalovaným uváděný čl. 17 nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 ze dne 1. 12. 2012 (dále jen„ nařízení Brusel I. bis“) na věc nedopadá; v daném případě se jednalo o pohledávku vzniklou na základě smlouvy o běžném účtu a o úvěru, který byl poskytnut částečně jako bezúčelový, částečně jako účelový za účelem konsolidace předchozích úvěrů. Žalovaný je státní příslušník Německa, bydliště ke dni podání žaloby 27. 7. 2021 nebylo zjištěno; dle sdělení Ministerstva vnitra ČR měl žalovaný povolen pobyt na území ČR na základě potvrzení o přechodném pobytu za účelem zaměstnání od 10. 11. 2015 do 9. 3. 2026, hlášen byl na adrese [adresa žalovaného]. Tuto adresu uváděl jako adresu pro zaslání PIN a karty ve smlouvě o bankovních službách. Žalovaný sice ve smlouvě o úvěru uvedl jako adresu trvalého pobytu v Německu, nicméně ze všech ostatních dokumentů (žádost o poskytnutí půjčky, vyhodnocení rizika, sdělení Ministerstva vnitra, sdělení České správy sociálních zabezpečení, z dokladu o udělení rodného čísla a z výpisů z účtu) vyplývá, že žalovaný se minimálně v době uzavření smlouvy a v době před uzavřením smlouvy trvale zdržoval v České republice; lze usuzovat, že v době uzavření obou smluv žalovaný bydlel na území České republiky, když v žádosti o poskytnutí půjčky uvedl adresu kontaktní [ulice a číslo], [obec a číslo], [PSČ], ze sdělení České správy sociálního zabezpečení ze dne 5. 11. 2021 plynou další 3 adresy vedené u žalovaného na území ČR. Pro posouzení pravomoci je tak rozhodný čl. 7 nařízení Brusel I. bis, když žalovaný, ač spotřebitelem v hmotněprávním smyslu, ve smyslu výkladu nařízení Brusel I. bis (č. l. 17) spotřebitelem není; na danou věc tedy dopadá čl. 7 nařízení Brusel I. bis (srovnej např. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 9. 2014, sp. zn. 33 Cdo 1715/2014, usnesení ze dne 29. 2. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1318/2011, usnesení ze dne 25. 4. 2012, sp. zn. 32 Cdo 1826/2011). Na konkrétní skutkovou situaci nelze aplikovat čl. 17 nařízení Brusel I bis., neboť„ z článku 15 odst. 1 Nařízení je zřejmé, že toto ustanovení dopadá výlučně jen na ty spotřebitelské smlouvy, jde-li o koupi movitých věcí na splátky (písmeno a)), jde-li o půjčku návratnou ve splátkách nebo o jiný úvěrový obchod určený k financování koupě takových movitých věcí (písmeno b)). Pod písmeno b) tak lze podřadit pouze ty smlouvy o úvěru, jež jsou účelově vázané, nikoli půjčky a úvěry poskytnuté bez uvedení účelu (srov. shodně Drápal, L., Bureš, J. a kol. Občanský soudní řád I, II Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2009, 2935 s.). Příslušnost soudu k projednání nároku ze smlouvy uzavřené mezi účastnicemi nemůže být založená ani podle písmene c) článku 15, když žalobkyně neprovozuje profesionální nebo podnikatelské činnosti v členském státě, na jehož území má žalovaná bydliště. Nelze-li aplikovat pro spotřebitele příznivější zvláštní úpravu týkající se spotřebitelských smluv, je na místě použít, jak správně dovolatelka poukazuje, úpravu zvláštní příslušnosti obsaženou v článku 5 Nařízení, konkrétně v odstavci 1 písm. b), pod druhou odrážkou, upravující poskytování služeb. Výkladem pojmu služba ve smyslu Nařízení se zabýval Soudní dvůr Evropské unie v rozhodnutí ve věci F. P., T. R. proti G. W.-L.t, C -533/07, v němž uzavřel, že pojem služba je třeba vykládat jako činnost vykonávanou ve prospěch jiné osoby, a to za úplatu. Podle judikatury Soudního dvora Evropské unie je službou též poskytnutí úvěru (srov. rozhodnutí ve věci Société civile immobiliere Parodi proti Banque H. Albert de Bary et Cie, C -222/95), přičemž poskytnutí úvěru lze považovat za činnost vykonávanou za úplatu (viz usnesení NS sp. zn. 32 Cdo 1318/2011 ze dne 29. 2. 2012). V podmínkách nařízení na věc dopadajících (nařízení Brusel I. bis) tak soud posoudil pravomoc nikoliv dle čl. 17 nařízení, ale dle čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Brusel I. bis - tedy založil pravomoc dle soudu místa, kde závazek měl být splněn, přičemž službami se rozumí poskytování bankovních služeb a poskytování úvěru. Námitka nedostatku pravomoci tak není důvodná a soud ji zamítl a ve věci dále jednal a věc rozhodl (výrok I.).

42. K dalším námitkám žalovaného soud uvádí:

43. K námitce neplatnosti smlouvy o postoupení pohledávek soud uvádí, že smlouvu posoudil jako platně uzavřenou. K námitce neplatnosti a) pro neurčitost soud uvádí, že dospěl k závěru, že shora specifikované pohledávky byly na žalobkyni postoupeny platně, když smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena písemně, v textu smlouvy je jednoznačný projev vůle o úplatném postoupení pohledávky, je v ní uvedeno, k jakému datu jsou pohledávky vyčísleny, pohledávka ze smlouvy o bankovních službách a ze smlouvy o úvěru za žalovaným jsou jednoznačně identifikovány, a to dle čl. 1 odst. 1 smlouvy o postoupení pohledávek a dle čl. 1 odst. 2 smlouvy o postoupení pohledávek ve spojení s přílohou [číslo] ke smlouvě o postoupení pohledávek. Z uvedených listin je tak jednoznačně a objektivně seznatelné, že právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku ze smlouvy o bankovních službách a pohledávku ze smlouvy o úvěru, žalovaný je v příloze ke smlouvě identifikován datem narození, rodným číslem, číslem účtu, ze kterého dluh vznikl (smlouva o bankovních službách a o úvěru), výší pohledávky rozdělenou na jistinu, úroky, poplatky, sankční poplatky. V souladu s konstantní judikaturou Nejvyššího soudu tak má soud smlouvu o postoupení pohledávek za dostatečně určitou (srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 2306/1998 ze dne 20. 12. 2000, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1242/2005 ze dne 26. 3. 2008, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 3855/2018 ze dne 12. 10. 2020, rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 32 Odo 1535/2006 ze dne 24. 6. 2008). Zde soud uvádí, že identifikace pohledávky tak, jak byla učiněna ve smlouvě mezi žalobkyní a bankou, považuje za dostatečně určité:„ V rozsudku ze dne 20. 6. 2007, sp. zn. 32 Odo 1433/2006, Nejvyšší soud vyložil, že vzhledem k tomu, že způsob určení pohledávek, které jsou předmětem cesse, zákon nestanoví, je na účastnících, jaká identifikační kritéria pro vymezení postupovaných pohledávek zvolí. V rozsudku ze dne 27. 10. 2005, sp. zn. 29 Odo 654/2003, Nejvyšší soud vysvětlil, že právní literaturou (srov. např. Jehlička, O. – Švestka, J. - Škárová, M. a kol: Občanský zákoník. Komentář. 9. vydání, [obec], C. H. Beck 2004, str. 766) i soudní praxí vznášený (a Nejvyšším soudem sdílený – srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 26. 5. 2004, sp. zn. 25 Cdo 1074/2003) požadavek, aby v písemné postupní smlouvě byla jednoznačně určena převáděná pohledávka natolik nepochybně, aby bylo zjistitelné, jaká pohledávka je předmětem postoupení (především aby v ní převáděná pohledávka byla jednoznačně určena označením předmětu plnění, osoby dlužníka, případně právního důvodu, aby ji nebylo možné zaměnit s pohledávkou jinou), nemusí být vždy (bezvýjimečně) naplněn jen vymezením předmětu plnění, osoby dlužníka, případně právního důvodu plnění. V této souvislosti uvedl, že smyslu dané úpravy se neprotiví, aby nezaměnitelná identifikace postupovaných pohledávek byla provedena i zprostředkovaně (např. odkazem na čísla postupitelových faktur – shodně srov. rovněž například rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 22. 3. 2006, sp. zn. 32 Odo 523/2005). V rozsudku ze dne 27. 4. 2006, sp. zn. 33 Odo 899/2004, Nejvyšší soud vysvětlil, že určitost předmětu písemného právního úkonu není omezena jen na případy, kdy je tento předmět specifikován v samotném textu, který obsah úkonu zachycuje; požadavku určitosti vymezení předmětu písemného právního úkonu vyhovuje i písemný odkaz na jinou listinu, z níž je předmět úkonu objektivně (tedy každému, a nikoli jen smluvním stranám) seznatelný, samozřejmě za předpokladu, že je v této listině označen zcela nezaměnitelným způsobem. V usnesení ze dne 31. 7. 2003, sp. zn. 20 Cdo 1319/2002, uveřejněném v časopise Soudní judikatura č. 9, ročník 2003, pod číslem 165/ 2003, pak bylo vysvětleno, že v rovině hmotněprávní lze identifikovat pohledávku rozmanitým způsobem, zejména uvedením právní skutečnosti, na níž je založena, výší, splatností, případně i jinými skutečnostmi, včetně odkazu na event. titul, jímž byla přiznána; vždy však tak, aby nebyla zaměnitelná s jinou pohledávkou postupitele za týmž povinným“ (viz rozsudek NS sp. zn. 23 Cdo 3855/2018 ze dne 12. 10. 2020).

44. K námitce b) nedostatku oprávnění k uzavření smlouvy o postoupení pohledávek soud uvádí, že rovněž tato námitka byla po provedeném dokazování shledána soudem jako nedůvodná, když smlouva o postoupení pohledávek byla uzavřena osobami, které měly za postupitele (banku) oprávnění k uzavření takové smlouvy o postoupení pohledávek, což bylo zjištěno z plné moci ze dne 7. 9. 2020, kterou banka zastoupená členy představenstva, a to Ing. [jméno] [příjmení], předsedou představenstva a [příjmení] [příjmení], členem představenstva, udělila plnou moc Mgr. [jméno] [příjmení], aby činil za zmocnitele jednání, kterým je mj. uzavírání smluv o postoupení pohledávek zmocnitele a dále z plné moci ze dne 4. 2. 2019, kterou banka, zastoupený členy představenstva, a to Ing. [jméno] [příjmení], členem představenstva a [příjmení] [příjmení], udělila plnou moc [jméno] [příjmení], aby činil za zmocnitele jednání, kterým je mj. uzavírání smluv o postoupení pohledávek zmocnitele. V den uzavření smlouvy o postoupení pohledávek byly obě plné moci platné a účinné a obě osoby byly oprávněny při uzavírání smlouvy o postoupení pohledávek jednat za banku. Uvedené rovněž vyplývá z obchodního rejstříku banky, kde u způsobu jednání za banku je uvedeno, že členové představenstva zastupují banku ve všech věcech, a to buď společně všichni členové představenstva, nebo společně libovolní dva jeho členové. Za postupníka (žalobkyni) byla smlouva o postoupení pohledávek uzavřena oprávněnými osobami, a to [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] [jméno], jednateli žalobkyně, jak soud zjistil provedeným dokazováním z výpisu z obchodního rejstříku žalobkyně. Je tak zřejmé, že smlouva o postoupení pohledávek byla podepsána a uzavřena za obě strany osobami oprávněnými. Ze všech výše uvedených důvodů má soud za to, že žalobkyně je aktivně legitimována k podané žalobě.

45. K námitce, že žalobkyně předložila nezpůsobilé důkazní prostředky k tvrzeným žalobním nárokům, uvádí soud, že považuje předložené listinné důkazy za dostatečně prokazující skutečnost, že žalovanému byl ze strany banky poskytnut úvěr; tyto skutečnosti plynou zejména z interních účetních dokladů založených na č. l. 12 - 17 a rovněž z historického výpisu z účtu (č. l. 133), přičemž z historického výpisu z účtu je zřejmý i způsob splácení úvěru a zaplacení částky 35 421,90 Kč postupnými platbami žalovaného. Z uvedeného je zřejmý dále zůstatek jistiny ve výši 264 578,10 Kč. Z provedeného dokazování je rovněž prokázáno, že žalovaný byl vyzýván k zaplacení neuhrazené splátky ze dne 3. 7. 2018, kdy mu banka zaslala upomínku, kterou byl žalovaný informován, že ani po předchozím upozornění neproběhla úhrada splátky a byl požádán o úhradu částky 12 995,00 Kč. Žalovaný byl upozorněn, že pokud nebude dlužná částka uhrazena ani do 30 kalendářních dnů ode dne doručení této upomínky, může právní předchůdce žalobkyně z důvodu prodlení se splácením požadovat okamžité splacení vyčerpané jistiny a příslušenství vyplývající ze smlouvy o úvěru, na jejímž základě vznikla dlužná částka. V návaznosti na to, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou, byl právní předchůdce žalobkyně oprávněn požadovat okamžité splacení úvěrové pohledávky, proto zaslal žalovanému výzvu k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky ze dne 15. 1. 2019. Ze věch těchto upomínek a výzev je prokázáno, že žalovaný řádně nehradil úvěr a banka byla oprávněna celou výši úvěru následně zesplatnit.

46. K námitce nedostatku pasivní věcné legitimace při přečerpání finančních prostředků do nepovoleného debetu (stoplistace platební karty) uvádí soud, že tuto považoval za nedůvodnou, když ke dni uzavření smlouvy o bankovních službách byla žalovanému vydána platební karta, což plyne mimo jiné ze smlouvy o bankovních službách, a nelze uzavřít, že uvedené prostředky čerpal na novou stoplistovanou kartu někdo jiný než žalovaný; tuto skutečnost ostatně žalovaný ani netvrdí, tím méně prokazuje; soud tak má za to, že žalobkyně dostatečně prokázala, že finanční prostředky z nepovoleného debetu přečerpal žalovaný a je tak pasivně legitimován k úhradě takto vzniklé dlužné částky nepovoleného debetu.

47. K námitce neurčitosti žalobních tvrzení ohledně doby vzniku debetu a popření čerpání uvedených peněžních prostředků soud uvádí, že žalobkyně po výzvě soudu k námitce žalovaného doplnila tvrzení ke vzniku nepovoleného debetu na běžném účtu, tato svá tvrzení rovněž doložila důkazy, konkrétně periodickým výpisem z účtu [číslo] 2018 a ze dne 11. 12. 2018, ze kterých vyplývá, že žalovaný nejdříve čerpal: do nepovoleného debetu dne 30. 4. 2018, resp. dne 2. 5. 2018 částku 634,68 Kč, dále dne 23. 7. 2018 čerpal - 265,08 Kč a za dobu od 19. 9. 2018 do 20. 9. 2018 vyčerpal částku 572,51 Kč; účet byl zrušen ke dni 30. 7. 2018 pro čerpání nepovoleného debetu ve výši 1 589,13 Kč, přičemž tato pohledávka byla převedena na účet pohledávek z nepovoleného debetu. Celkem se tak jedná o pohledávku ve výši 2 161,64 Kč, když rovněž poplatky byly účtovány v souladu se sazebníkem (poplatky za výběry z bankomatu., za oznámení, za balíček transakcí, se kterými žalovaný byl seznámen ve smlouvě a vzal tyto poplatky na vědomí).

48. K námitce neoprávněnosti poplatků za opakované výzvy (nedůvodnost a svévolnost) uvádí soud, že všechny čerpané poplatky za upomínky a výzvy po 250 Kč, následně po 500 Kč ze smlouvy o úvěru byly žalovanému účtovány dle platného sazebníku a dle obsahu historického výpisu z úvěrového účtu poté, co se žalovaný dostal do prodlení s úhradou splátky. Soud tak považoval tuto námitku za nedůvodnou, neboť bylo na žalovaném, aby od 20. 1. 2017, kdy byl žalovaný povinen splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru, a to v pravidelných měsíčních (anuitních) splátkách ve výši 4 568,00 Kč, hradil měsíční splátku řádně a včas; pokud tak žalovaný nečinil, vystavil se riziku zaslání upomínky za opožděnou úhradu a tím i účtování poplatku za zaslání upomínky; žalovaný s takovým postupem rovněž vyslovil souhlas – a to na straně 6 smlouvy o úvěru – výňatek ze sazebníku.

49. K námitce nedostatku prověřované úvěruschopnosti soud uvádí, že pokud žalovaný namítal, že uzavřená smlouva o úvěru neobstojí, neboť nebyla řádně posuzovaná schopnost žalovaného splácet úvěr s odkazem na zákon o spotřebitelském úvěru (dle ust. § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), má soud za to, že z provedených důkazů bylo prokázáno, že banka před poskytnutím úvěru žalovanému řádně jeho schopnost splácet úvěr posuzovala; tato schopnost byla vyhodnocena dle čestného prohlášení žalovaného včetně dvou výpisů z účtu žalovaného o jeho příjmech ve výši 38 000 Kč ze závislé činnosti od zaměstnavatele [právnická osoba], dále na základě výdajů ve výši životního minima, dále na základě v žádosti žalovaným vyčíslených měsíční výdajů domácnosti: náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč, ostatních výdajů ve výši 2 000 Kč. Žalovaný v předmětné žádosti dále uvedl, že je ženatý a má 2 děti do 10 let. Na základě těchto údajů a dále informací získaných z interních i externích registrů (SOLUS, BRKI/NRKI), kde u žalovaného nebyl veden žádný negativní záznam, byla dle použitého modelu úvěruschopnost žalovaného vyhodnocena kladně, tj. právní předchůdce žalobkyně – banka - měla za to, že žalovaný je schopen splácet měsíční splátku 4 568,00 Kč poskytnutého spotřebitelského úvěru ve výši 300 000 Kč. S ohledem na výše uvedené dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného splácet poskytnutý úvěr byla posouzena s odbornou péčí ve smyslu zákona a že po posouzení úvěruschopnosti žalovaného s odbornou péčí bylo zřejmé, že žalovaný bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, když lze usoudit, že v porovnání mezi výdaji (cca 18 440 Kč) a příjmy (38 000 Kč) je splátka 4 568 Kč na splátku úvěru adekvátní a nelze dospět k závěru, že by byla vyhodnocena schopnost splácet neadekvátně či nikoliv řádně.

50. K námitce promlčení soud uvádí následující: co se týče smlouvy o úvěru ze dne 7. 12. 2016, tato byla splatná ve splátkách, a to od 20. 1. 2017; žalovaný uhradil poslední splátku dne 30. 4. 2018, a to jako splátku se splatností dne 20. 4. 2018, nadále nabíhala splatnost ve splátkách, a to od 20. 5. 2018 do 20. 1. 2019, přičemž k zesplatnění úvěru došlo 28. 1. 2019, kdy nastala splatnost zbytku jistiny; žaloba byla podána dne 22. 7. 2021, tedy v rámci tříleté promlčecí doby; banka přistoupila k zesplatnění celého úvěru pro opakované prodlení žalovaného s úhradou splátek, přičemž žalovaného opakovaně vyzývala k úhradě splátek po splatnosti. Žalobkyně poskytla žalovanému lhůtu k zaplacení celé dlužné částky ze zesplatněného úvěru do 28. 1. 2019, jak vyplývá z výzvy k okamžitému splacení celé úvěrové pohledávky. Soud tedy uvádí, že přestože splatnost každé jednotlivé splátky byla určena samostatně, banka v souladu se smlouvou upozornila žalovaného na skutečnost, že pro prodlení s úhradou může nastat splatnost celé dlužné částky z úvěrové smlouvy najednou, poskytla žalovanému lhůtu k nápravě; teprve po zesplatnění celého úvěru ke dni 19. 1. 2019 a poskytnutí lhůty k zaplacení celého dluhu do 28. 1. 2019 se ode dne následujícího, tedy ode dne 29. 1. 2019, žalovaný ocitl v prodlení s úhradou celého dluhu a nárok žalobkyně proto neshledává soud promlčeným dle ust. § 619 odst. 1 a 2 ve spojení s ust. § 1931 o. z. a ust. § ust. § 1958 odst. 2 o. z.„ V případě, že se zbytek dluhu stane splatným, promlčecí doba běží od doby splatnosti celého zbývajícího nesplněného závazku. Doba splatnosti může být i v těchto případech stanovena ve smlouvě. Není-li takové dohody nebo nemůže-li být doba plnění ve smlouvě určena – např. proto, že byla ujednána tzv. ztráta výhody splátek, je dlužník povinen závazek splnit ve lhůtě určené § 340 odst. 2 ObchZ (pozn. soudu - dnes § 1958 odst. 2 o. z, tj. bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele) (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 2. 12. 2009, sp. zn. 32 Cdo 3762/2007). V této souvislosti dále soud poukazuje na zvláštní režim zesplatnění upravené v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy § 124 zakotvuje následující:„ Stane-li se spotřebitelský úvěr v důsledku prodlení spotřebitele splatným, týká se tato splatnost pouze nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, nikoli i budoucích nákladů spotřebitelského úvěru. Věřitel spotřebitele před tím, než se úvěr stane v důsledku prodlení spotřebitele splatným, vyzve k uhrazení dlužné splátky a poskytne mu k tomu lhůtu alespoň 30 dnů.“ Z provedených důkazů vyplývá, že žalobkyně upozornila žalovaného na prodlení s úhradou splátky dne 3. 7. 2018 a dne 30. 7. 2018, v těchto upomínkách jej upozornila na možnost zesplatnit úvěr do 30 dnů, resp. 5 dnů od doručení upomínky; je tak zřejmé, že postupovala zcela v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru; žaloba podaná 22. 7. 2021 je tak podána i v kontextu výše uvedených závěrů o možnosti zesplatnění úvěru až po poskytnutí lhůty 30 dnů v rámci promlčecí doby tří let.

51. Co se týče smlouvy o vedení běžného účtu, také tento nárok není promlčen, když žalovaný se dostal do nepovoleného debetu ke dni 27. 7. 2018 ve výši 1 589,13 Kč, tato pohledávka byla převedena na zvláštní účet; banka oznámila žalovanému odstoupení od smlouvy dopisem ze dne 9. 7. 2018, který byl doručen žalovanému 22. 7. 2018; účinností odstoupení od smlouvy došlo k zániku smlouvy o bankovních službách a žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou svého závazku ze zaniklé smlouvy ode dne následujícího. O zrušení účtu a nutnosti vyrovnat dlužnou částku ve výši 1 589,13 Kč byl žalovaný informován dopisem ze dne 30. 7. 2018; je tak zřejmé, že ani nárok na zaplacení dlužné částky z běžného účtu není promlčen, neboť žaloba byla podána dne 22. 7. 2021.

52. K námitce nepoužitelnosti listinných důkazů soud uvádí, že podle ustanovení § 38 odst. 1 zákona o bankách (ve znění ke dni uzavření smlouvy o úvěru, které je i současným zněním) na všechny bankovní obchody, peněžní služby bank, včetně stavů na účtech a depozit, se vztahuje bankovní tajemství. Jak se již vyjádřil Nejvyšší soud v rozsudku sp. zn. 29 Odo 1613/2005 ze dne 29. 4. 2008:„ Úprava smluvního postoupení pohledávky v občanském zákoníku ani příslušná ustanovení obchodního zákoníku obecně vzato nezakazují (pod sankcí případné neplatnosti takového úkonu) postoupení pohledávky jen proto, že důsledkem postoupení je prolomení bankovního tajemství. Ochranu poskytovanou klientu banky prostřednictví institutu bankovního tajemství je nutno vždy zvažovat (z hlediska možných úvah, jež takovou ochranu absolutizují) i s přihlédnutím k tomu, zda a jakým způsobem osoba, která má být tímto institutem chráněna, sama porušuje své povinnosti plynoucí z příslušného bankovního obchodu (zde ze smlouvy o úvěru). Zákon o bankách totiž bance také ukládá obezřetně hospodařit a chránit majetkové zájmy všech svých klientů (srov. zejména část čtvrtou tohoto zákona). Při plnění této povinnosti nemůže být banka připravena o možnost zbavit se v zájmu ostatních svých klientů rizikové pohledávky v situaci, kdy dlužník porušuje povinnost pohledávku splácet, jen proto, aby prostřednictvím institutu bankovního tajemství chránila individuální zájem takového dlužníka. V situaci, kdy žalovaný své závazky ze smlouvy o úvěru neplnil, tedy již proto nemůže být dovolání v daném ohledu opodstatněné“. V souladu s citovanými závěry soud dospívá k závěru, že důkazy předložené žalobkyní za účelem prokázání žalobních tvrzení jsou procesně použitelné a zákonné.

53. Ze všech výše uvedených důvodů soud dospěl k závěru, že v poměrech projednávané věci u smlouvy o úvěru, vycházeje z žalobních tvrzení, není žalováno žalobkyní více, než co činil tzv. rámec úvěrové angažovanosti úvěrovaného (poskytnutá nesplacená jistina ve výši 264 578,10 Kč, úroky v kapitalizované výši ke dni 24. 11. 2020 ve výši 67 963,35 Kč a úrok sjednaný ve výši 9,90 % ročně z jistiny od 25. 11. 2020 do zaplacení), stejně tak má žalobkyně nárok na sjednané smluvní poplatky dle sazebníku ve výši 4 327,81 Kč a rovněž na zaplacení úroku z prodlení, neboť žalovaný se ve smyslu ust. § 1968 o. z. ocitl v prodlení, když neplnil řádně a včas svůj závazek, a to až do doby poskytnutí řádného plnění; úrok z prodlení je přiznán v kapitalizované výši ke dni 24. 11. 2020 a dále od 25. 11. 2020 z jistiny do zaplacení dle ust. § 1970 o. z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (výrok IV.)

54. Dále je žalovaný povinen uhradit žalobkyni dlužnou částku ze smlouvy o bankovních službách, která činí 2 161,64 Kč, úrok z nepovoleného debetu činící 25 % dle sazebníku sjednaného mezi účastníky a dále má žalobkyně nárok na uhrazení úroku z prodlení dle ust. § 1970 o. z. (výrok III.).

55. Řízení bylo co do částky 1 097,85 Kč částečně zastaveno dle ust. § 96 odst. 1 - 3 o. s. ř., neboť co do této částky žalobkyně žalobu vzala částečně zpět (výrok II.).

56. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého v řízení zcela úspěšná žalobkyně má právo na náhradu nákladů řízení. Tato je tvořena zaplaceným soudním poplatkem ve výši 13 554 Kč, dále odměnou za zastoupení vypočtenou z tarifní hodnoty 271 067,55 Kč dle ust. § 6 a 11 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „a. t.“) za každý z 5 úkonů právní služby po 9 420 Kč (převzetí zastoupení, žaloba, doplnění žaloby ze dne 14. 7. 2022, doplnění tvrzení ze dne 13. 10. 2022, a ze dne 3. 11. 2022) včetně 5 náhrad hotových výdajů po 300 Kč a náhrady DPH, jejíž je zástupce žalobkyně plátcem. Celková výše náhrady nákladů řízení tak činí částku 72 360 Kč. Soud nepřiznal odměnu za podání žalobkyně ze dne 10. 10. 2022, když tímto podáním byly pouze doplněny výpisy z účtu žalovaného, a ani za podání ze dne 29. 11. 2022, které již považoval za neúčelné uplatnění práva, neboť v něm byly shrnuty již předchozí argumenty strany žalující.

57. O odměně a náhradě hotových výdajů ustanoveného opatrovníka žalovaného soud rozhodl dle ust. § 140 odst. 2 o. s. ř.; odměna náleží opatrovníku za 5 úkonů právní služby (převzetí zastoupení, vyjádření ze dne 12. 10. 2022, účast u jednání dne 13. 10. 2022, vyjádření ze dne 28. 11. 2022, účast u jednání dne 29. 11. 2022) včetně náhrady hotových výdajů ve výši 300 Kč za každý z 5 úkonů právní služby. Odměna opatrovníka a náhrada jeho hotových výdajů tak činí 48 600 Kč.

58. O lhůtě k plnění soud rozhodl dle ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.