11 C 289/2023 - 53

Rubrum

Okresní soud v Karlových Varech rozhodl soudkyní JUDr. Mgr. Olgou Karfíkovou, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená obecným [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem [údaje o zástupci] pro určení, že žalobkyně je dědicem takto:

Výrok

I. Žaloba na určení, že žalobkyně je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne 18. 12. 1949, posledně bytem [adresa žalovaného], zemřelém dne 22. 11. 2022, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náklady řízení ve výši 16 940 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se žalobou doručenou podepsanému soudu dne 31. 7. 2023 domáhala určení, že vlastnoruční závěť zůstavitele, kterou byl za dědice veškerého majetku povolán žalovaný, je neplatná. Po poučení soudem žalobkyně změnila žalobu tak, že se domáhala určení, že žalobkyně je dědicem po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozeném dne 18. 12. 1949, posledně bytem [adresa žalovaného], zemřelém dne 22. 11. 2022 (k přesné formulaci tohoto petitu soud pro úplnost uvádí, že petit nemusí mít určitou předepsanou formu, pouze ze žaloby jako celku musí být patrno, co je žádáno – srov. nález Ústavního soudu ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. II. ÚS 3137/09). Změna žaloby byla soudem podle ustanovení § 95 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), připuštěna (usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 11. 9. 2023, č. j. [číslo jednací]). Žalobu žalobkyně odůvodnila tím, že bylo žalobkyni usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], uloženo podat do dvou měsíců od právní moci tohoto usnesení žalobu k Okresnímu soudu v Karlových Varech proti dědici ze závěti na určení, že je dědicem po zůstaviteli. Uvedla, že zůstavitel během svého života sepsal dvě závěti. Jednu ve formě notářského zápisu pod číslem [anonymizováno] [číslo] ze dne 13. 4. 2011, ve které zůstavitel povolal k dědění veškerého majetku [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], ohledně které spor nevznikl, když dědic zemřel ještě za života zůstavitele. Druhou závěť sepsal zůstavitel vlastní rukou, kdy za dědice veškerého majetku povolal žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Žalobkyně namítla zdánlivost tohoto právního jednání z důvodu jeho neurčitosti a nesrozumitelnosti. Uvedla, že v předmětné závěti jsou uvedena dvě data, 2. 2. 2018 a 18. 12. 1949, přičemž není zřejmé, co tato data vyjadřují. Zůstavitel je uveden pouze jménem a příjmením, chybí identifikace rodným číslem, datem narození. Není zřejmé, že skutečně jde o osobu zůstavitele. Pod podpisem zůstavitele je podpis osoby [příjmení] [jméno], přitom tato osoba není blíže identifikována rodným číslem, bydlištěm. Není blíže určeno, zda se jedná o svědka zůstavitele, zda jde o skutečnou či vymyšlenou osobu. Je nelogické, proč jedna závěť byla sepsaná ve formě notářského zápisu a druhá vlastní rukou zůstavitele, když zdravotní stav zůstavitele umožňoval sepsání i této závěti ve formě notářského zápisu. Dále namítla, že neurčité vymezení pojmu veškerý majetek činí předmětný právní úkon nesrozumitelným. Dle jejího názoru tak vlastnoručně sepsaná závěť zůstavitele trpí takovou vadou, že je absolutně neplatná pro rozpor se zákonem. Na jednání konaném dne 10. 4. 2024 žalobkyně doplnila (rozšířila) skutková tvrzení, že předmětná závěť byla napsaná pod nátlakem, v opilosti. Avšak ani po opakovaných dotazech i poučení soudem žalobkyně nebyla schopna konkretizovat tyto námitky, nevěděla, o jaký konkrétní nátlak (např. druh, intenzita, od koho konkrétně měl pocházet) se mělo jednat či v jakém stupni opilosti měl zůstavitel při sepisu závěti být (dále např. zda si opilost přivodil sám či zaviněním třetí osoby). Tyto skutečnosti měly případně vyplynout až z výslechu žalobkyní navržených svědků.

2. Žalovaný považoval žalobu za nedůvodnou a žalobou uplatněný nárok zcela neuznal. Zdůraznil, že obsah závěti a zejména zůstavitelem projevená vůle je zcela jasná a nevyvolává žádné důvodné pochybnosti o úmyslu zůstavitele. Co se týče uvedených dat v závěti (kdy upozorňoval na skutečnost, že v závěti jsou uvedena tři data, nikoli dvě), je zcela zřejmé a nepochybné, co tato data vyjadřují. Za důvodnou nepovažoval ani námitku, že zůstavitel není v závěti dostatečně označen, když je označen jménem, příjmením, datem narození a místem trvalého pobytu. Zejména však byla skutečnost, že zůstavitel byl skutečně sepisovatelem závěti, prokázána znaleckým posudkem [číslo] [rok] [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. I další námitky žalobkyně pak považoval za nedůvodné, případně bezvýznamné. Uzavřel, že dotčená závěť ze dne 2. 2. 2018 je platná, neboť je srozumitelná, určitá a vyjadřuje vůli zůstavitele odkázat jeho veškerý majetek právě žalovanému. Navrhnul tedy, aby žaloba byla v celém rozsahu jako nedůvodná zamítnuta. Ke skutkovým tvrzením žalobkyně doplněným na jednání dne 10. 4. 2024 se vyjádřil tak, že se jedná o zcela neurčité vymezení skutku, že navržené důkazy nejsou s to prokázat tvrzený nátlak na zůstavitele či jeho opilost při sepsání posuzované závěti.

3. Z provedených důkazů učinil soud následující skutková zjištění:

4. Ze spisu Okresního soudu v Karlových Varech sp. zn. [spisová značka] bylo zjištěno, že tímto je vedeno pozůstalostní řízení po zůstaviteli [jméno] [příjmení], narozenému dne 18. 12. 1949, zemřelému dne 22. 11. 2022, posledně trvale bytem [adresa žalovaného]. Zůstavitel byl svobodný, nezanechal žádné potomky, rodiče jej předemřeli a žil sám. Žalobkyně je pozůstalou sestrou zůstavitele, jedinou žijící příbuznou. Zůstavitel zanechal pro případ smrti dvě závěti. Ohledně závěti sepsané formou notářského zápisu dne 13. 4. 2011, uložené ve sbírce notářských zápisů [anonymizováno] [jméno] [příjmení], notářky v [obec], pod [anonymizováno] [číslo], ve které zůstavitel povolal k dědění veškerého svého majetku staršího bratra žalovaného [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], spor nevznikl, neboť [jméno] [celé jméno žalovaného] zůstavitele předemřel v roce 2017. Druhá závěť ze dne 2. 2. 2018, kde za dědice veškerého majetku zůstavitele byl povolán žalovaný, byla v předmětném pozůstalostním řízení předložena pověřenému notáři [anonymizováno] [jméno] [příjmení], se sídlem v [obec], panem [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], který žil u zůstavitele v domě se svojí rodinou na základě nájemní smlouvy. Dle prohlášení předkladatele byla tato závěť sepsaná vlastní rukou zůstavitele a vlastní rukou zůstavitele podepsaná + podepsaná 2 svědky. Opis této listiny je připojen v pozůstalostním spise k protokolu ze dne 15. 12. 2022 pod č.l. 12, shodu tohoto opisu s předloženou listinou ověřil notář [anonymizováno] [jméno] [příjmení]. Pozůstalá sestra zůstavitele (žalobkyně) zpochybnila v pozůstalostním řízení pravost této listiny (zpochybnila, že tato listina byla sepsaná a podepsaná vlastní rukou zůstavitele). Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 9. 2. 2023, č. j. [číslo jednací], byla na žádost pozůstalé sestry ustanovena znalkyně z oboru PÍSMOZNALECTVÍ – Písmoznalectví – ruční písmo Mgr. [jméno] [příjmení] k určení, zda listina (závěť zůstavitele) ze dne 2. 2. 2018 je celá sepsaná a podepsaná vlastní rukou zůstavitele. Znalkyně ve svém posudku [číslo] 2023 mimo jiné konstatuje, že rukopis se vyznačuje pomalou rychlostí, je zde patrná snaha o krasopis. Soudní znalkyně v posudku dospěla k závěru, že:„ Závěť zůstavitele ze dne 2. 2. 2018 byla pravděpodobně celá sepsána vlastní rukou zůstavitele, který ji jednoznačně podepsal“. I po seznámení s výsledky odborného znaleckého přezkumu předmětné listiny trvala žalobkyně na tom, že listina nebyla sepsaná vlastní rukou zůstavitele. Usnesením Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], které nabylo právní moci dne 23. 6. 2023, byla žalobkyně odkázána k podání žaloby proti žalovanému na určení, že je dědicem, k čemuž jí byla stanovena lhůta dvou měsíců od právní moci usnesení.

5. Ze závěti zůstavitele ze dne 2. 2. 2018 soud zjistil, že je uvozena datem 2. 2. 2018, je rukou napsána na stránce linkovaného sešitu, obsahuje text:„ [příjmení] [příjmení] [jméno] tímto prohlašuji že odkazuji všechen majetek [jméno] [příjmení] narozen 26. 12. 1993 [anonymizována čtyři slova] 18. 12. 1949 [anonymizována čtyři slova]“, pod tímto textem podpis [příjmení] [jméno] a dále následují podpisy dalších osob. Pravost této listiny nebyla účastníky v předmětném sporném řízení zpochybněna.

6. Z dalších provedených důkazů soud nezjistil žádné relevantní skutečnosti pro rozhodnutí ve věci samé.

7. Co se týče návrhu žalobkyně na provedení důkazů výslechem svědkyně paní [jméno] [příjmení] a paní [jméno] [příjmení], tento soud zamítl. Jak již bylo konstatováno shora, žalobkyně ani přes poučení soudem dle § 118a o. s. ř. nedoplnila řádně konkrétní skutková tvrzení ohledně tvrzeného nátlaku na zůstavitele a opilosti zůstavitele při sepsání závěti. Tato měla dle žalobkyně vyplynout až z výslechu navrhovaných svědkyň. K tomu soud uvádí, že nesplní-li účastník svou povinnost tvrdit skutečnosti, které jsou rozhodující z hlediska skutkové podstaty právního předpisu, který má být aplikován, pak jestliže i po poučení soudem zůstanou skutková tvrzení neúplná, přirozeně nemůže splnit ani svou povinnost důkazní. Jinými slovy, aby mohl účastník nějakou skutečnost dokázat, musí ji především tvrdit. Rozhodně nelze připustit opačný postup navrhovaný žalobkyní, tj. provádět důkazy s tím, že na základě zjištění učiněných z těchto důkazů bude žalobkyně tvrdit či doplňovat svá skutková tvrzení.

8. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: 9. [jméno] [příjmení], [datum narození], který zemřel dne 22. 11. 2022, posledně bytem [adresa žalovaného], byl svobodný, nezanechal žádné potomky, rodiče jej předemřeli a žil sám. Zanechal jediného sourozence – sestru [celé jméno žalobkyně], [datum narození], bytem [adresa žalobkyně] (žalobkyni). Zůstavitel za svého života pořídil dvě závěti, a to jednu závěť ve formě notářského zápisu pod číslem [anonymizováno] [číslo] ze dne 13. 4. 2011, ve které zůstavitel povolal k dědění veškerého majetku [jméno] [celé jméno žalovaného], [datum narození], ohledně které spor nevznikl, když dědic zemřel ještě za života zůstavitele. Druhou závěť sepsal zůstavitel vlastní rukou a vlastnoručně podepsal, kdy za dědice veškerého majetku povolal žalovaného [celé jméno žalovaného], [datum narození]. Celý (přesný) text této závěti viz skutkové zjištění shora. Pravost této listiny nebyla účastníky v předmětném řízení sporována. Jen pro úplnost tak soud dodává, že nemá důvod pochybovat o závěrech znaleckého posudku [číslo] 2023 [anonymizováno] [jméno] [příjmení], že:„ Závěť zůstavitele ze dne 2. 2. 2018 byla pravděpodobně celá sepsána vlastní rukou zůstavitele, který ji jednoznačně podepsal“. Úvahy znalkyně se soudu jeví zcela přesvědčivé a logické. Znalecký posudek je konzistentní, věrohodný, obsahuje náležitosti stanovené zákonem a závěr znalkyně je přesvědčivě odůvodněný.

10. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

11. Podle § 3069 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), se při dědění použije právo platné v den smrti zůstavitele.

12. Podle § 1672 o. z. uplatňuje-li právo na dědictví více osob a odporují-li si, odkáže soud toho z dědiců, jehož právní důvod je slabší, aby své právo uplatnil žalobou. Nepodá-li tento dědic žalobu ve lhůtě určené soudem, nezaniká sice jeho dědické právo, avšak při projednání pozůstalosti se k němu nepřihlíží.

13. Podle § 1475 odst. 1 o. z. dědické právo je právo na pozůstalost nebo na poměrný podíl z ní. Podle § 1475 odst. 3 o. z., komu náleží dědické právo, je dědic, a pozůstalost ve vztahu k dědici je dědictvím. Určit, že jsou určité osoby (zde žalobce) dědici, tedy znamená určit, že tyto osoby mají právo na pozůstalost po konkrétním zůstaviteli (resp. zde zůstavitelce) nebo konkrétní podíl z ní.

14. Podle § 1476 o. z. se dědí na základě dědické smlouvy, ze závěti nebo ze zákona Tyto důvody mohou působit i vedle sebe.

15. Podle § 1494 odst. 1 věta první o. z. závěť je odvolatelný projev vůle, kterým zůstavitel pro případ své smrti osobně zůstavuje jedné či více osobám alespoň podíl na pozůstalosti, případně i odkaz.

16. Podle § 1499 o. z. dědici připadne celá pozůstalost, je-li povolán jako dědic jediný. Je-li povolanému dědici zůstaven jen podíl, připadne zbylá část pozůstalosti zákonným dědicům.

17. Podle § 1633 odst. 1 věta první o. z. kde nedojde k posloupnosti podle dědické smlouvy nebo podle závěti, nastane zákonná dědická posloupnost nebo k její části.

18. Podle § 1637 o. z. nedědí-li manžel ani žádný z rodičů, dědí ve třetí třídě stejným dílem zůstavitelovi sourozenci a ti, kteří žili se zůstavitelem nejméně po dobu jednoho roku před jeho smrtí ve společné domácnosti a kteří z tohoto důvodu pečovali o společnou domácnost nebo byli odkázáni výživou na zůstavitele (odst. 1). Nedědí-li některý ze sourozenců zůstavitele, nabývají jeho dědický podíl stejným dílem jeho děti (odst. 2).

19. Podle § 1533 o. z., kdo chce pořizovat v písemné formě beze svědků, napíše celou závěť vlastní rukou a vlastní rukou ji podepíše.

20. Podle § 553 o. z. o právní jednání nejde, nelze-li pro neurčitost nebo nesrozumitelnost zjistit jeho obsah ani výkladem (odst. 1). Byl-li projev vůle mezi stranami dodatečně vyjasněn, nepřihlíží se k jeho vadě a hledí se, jako by tu bylo právní jednání od počátku (odst. 2).

21. Podle § 554 o. z. se k zdánlivému právnímu jednání nepřihlíží.

22. Podle ustanovení § 551 o. z. o právní jednání nejde, chybí-li vůle jednající osoby.

23. Z ustanovení § 551 o. z. vyplývá, že nezbytným pojmovým předpokladem vzniku právního jednání je především svobodná a vážná vůle, jako psychický vztah jednajícího subjektu k zamýšlenému (chtěnému) následku. Právní jednání pak vzniká až tehdy, je-li takto utvořená vůle projevena určitým a srozumitelným způsobem navenek a učiněna seznatelnou jiným osobám.

24. Podle ustanovení § 587 odst. 1 o. z. kdo byl k právnímu jednání přinucen hrozbou tělesného nebo duševního násilí vyvolávající vzhledem k významu a pravděpodobnosti hrozícího nebezpečí i k osobním vlastnostem toho, jemuž bylo vyhrožováno, jeho důvodnou obavu, má právo namítnout neplatnost právního jednání.

25. Po podřazení zjištěného skutkového stavu citovaným zákonným ustanovením dospěl soud k závěru, že žaloba byla dne 31. 7. 2023 podána včas (ve dvouměsíční lhůtě od právní moci usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 2. 6. 2023, č. j. [číslo jednací], která nastala 23. 6. 2023), ale není důvodná.

26. V daném případě byla předmětem řízení žaloba na určení dědického práva žalobkyně, ve které žalobkyně tvrdila a prokazovala, že je povolána dědit po zůstaviteli. [příjmení] byl tak veden o toto tvrzené dědické právo žalobkyně.

27. Soud předně uvádí, že žaloba podaná účastníkem řízení o pozůstalosti (žalobkyní) na základě odkazu vydaného soudem v řízení o pozůstalosti podle ustanovení § 170 odst. 1 zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních, není žalobou o určení, zda tu právní vztah nebo právo je či není ve smyslu ustanovení § 80 o. s. ř., tudíž naléhavý právní zájem na žalobou požadovaném určení není třeba tvrdit a prokazovat (viz judikatura Nejvyššího soudu – např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 11. 7. 2018, sp. zn. 21 Cdo 4332/2017).

28. V předmětném řízení sporném nebyla žalobkyní zpochybněna pravost závěti ze dne 2. 2. 2018. Pravost předmětné závěti byla zpochybněna v rámci řízení pozůstalostního, kde bylo zadáno zpracování odborného znaleckého posudku ustanoveným znalcem, který dospěl k závěru, že:„ Závěť zůstavitele ze dne 2. 2. 2018 byla pravděpodobně celá sepsaná vlastní rukou zůstavitele, který ji jednoznačně podepsal.“ V předmětném řízení žalobkyně namítala neurčitost, nesrozumitelnost předmětné závěti a tudíž z tohoto důvodu její absolutní neplatnost, resp. zdánlivost. Dále doplnila svá skutková tvrzení a namítala, že předmětná závěť byla zůstavitelem sepsána pod nátlakem, v opilosti.

29. Vůle účastníka právního úkonu má právem předpokládané (sledované) účinky jen tehdy, jestliže byla projevena. Není-li projev vůle sám o sobě jednoznačný, neboť není srozumitelný (z hlediska způsobu vyjádření projevu vůle nelze dovodit, jaká vůle měla být vyjádřena) nebo určitý (projev vůle je sice srozumitelný, ale není zřejmý jeho obsah), je třeba vždy přistoupit k výkladu (interpretaci) projevu vůle. Závěru o tom, že projev vůle je nesrozumitelný nebo neurčitý, musí vždy předcházet jeho interpretace; nesrozumitelnost nebo neurčitost projevu vůle lze dovodit jen tehdy, jestliže ani jeho výkladem nelze odstranit všechny pochybnosti o jeho obsahu (viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 21. 10. 2015, sp. zn. 21 Cdo 2094/2015).

30. Ze skutkových zjištění soudu vyplývá, že zůstavitel pořídil dne 2. 2. 2018 listinu, kterou vlastnoručně napsal a podepsal. Jeho podpis byl umístěn na konci textu a byl jím kryt jeho projev vůle v textu vyjádřený (k tomu srov. např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5591/2015). Předmětná listina vyhovuje požadavkům kladeným zákonem na závěť. V závěti povolal za dědice veškerého svého majetku žalovaného.

31. Namítala-li žalobkyně nesrozumitelnost, případně neurčitost předmětné závěti (z těchto důvodů tedy zdánlivost závěti) z důvodu, že„ v předložené závěti sepsané vlastní rukou zůstavitele jsou uvedeny dvě data, jednou 2. 2. 2018, jednou 18. 12. 1949“, že„ zůstavitel je uveden pouze jménem a příjmením, chybí identifikace rodným číslem, datem narození“, pak k tomu soud uvádí následující.

32. Namítané skutečnosti citované shora nečiní předmětnou závěť nesrozumitelnou či neurčitou, když z hlediska způsobu vyjádření tohoto projevu vůle lze jednoznačně dovodit, jaká vůle měla být vyjádřena. Datum 2. 2. 2018 uvozuje celý text závěti, jedná se tedy zjevně o datum sepsání závěti – k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 27. 4. 2005, sp. zn. 30 Cdo 1190/2004, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod [číslo] ročník 2006. Dále srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 19. 12. 2017, sp. zn. 21 Cdo 4234/2016:„ V případě závěti pořízené vlastní rukou zůstavitele je lhostejné, kde se datum podepsání v textu nachází, ale musí být uvedeno tak, aby celý text závěti tvořil logický, tj. srozumitelný (vyložitelný) celek“. Datum 18. 12. 1949 je pak uveden v souvislosti s označením zůstavitele (označen bydlištěm a datem narozením) a zcela čitelným podpisem zůstavitele, jenž ukončuje text závěti (projev vůle), jedná se tedy zjevně o datum narození zůstavitele. Z toho vyplývá i nedůvodnost námitky o chybějícím označení zůstavitele datem narození.

33. Další žalobkyní tvrzený důvod nesrozumitelnosti či neurčitosti posuzované závěti spočíval v tom, že:„ Pod podpisem zůstavitele je podpis osoby [příjmení] [jméno], přitom tato osoba není blíže identifikována rodným číslem, bydlištěm. Není blíže určeno, zda jde o svědka zůstavitele, zda jde o skutečnou nebo vymyšlenou osobu.“ 34. Tato namítaná skutečnost opět nečiní předmětnou závěť nesrozumitelnou či neurčitou, když posuzovaná závěť byla sepsána vlastní rukou zůstavitele a vlastnoručně podepsána, a v tomto případě není vyžadována přítomnost svědků. Podpis zůstavitele je umístěn na konci textu závěti tak, že je jím kryt (stvrzen) projev vůle zůstavitele vyjádřený v závěti, zejména obligatorní náležitost každé závěti - povolání jedné či více osob (zde jedné osoby) za dědice; tím byla vyloučena možnost doplnění závěti zůstavitele v rozporu s jeho vůlí. Uvedení jmen či podpisů dalších osoby za podpisem zůstavitele nemá v daném případě žádné účinky, které by činily závěť nesrozumitelnou – k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2016, sp. zn. 21 Cdo 5591/2015. Možnost pořídit závěť beze svědků ještě neznamená povinnost pořídit ji beze svědků. Pokud tedy zůstavitel za přítomnosti svědků pořídí závěť, která splňuje všechny náležitosti holografní závěti, stále se bude jednat o závěť holografní – viz [anonymizována tři slova] [číslo] (Holografní závěť). [anonymizováno]: [příjmení], [jméno], VÝTISK, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. [číslo].

35. K další výtce žalobkyně:„ Je nelogické, proč jedna závěť byla sepsána ve formě notářského zápisu a druhá vlastní rukou zůstavitele, když zdravotní stav zůstavitele umožňoval sepsání i této závěti ve formě notářského zápisu.“, soud uvádí, že v současné době platná právní úprava umožňuje, aby závěť byla pořízena jedním ze tří způsobů. Je pouze na rozhodnutí zůstavitele, jakou konkrétní formu v daném případě zvolí. Zůstavitel není nikterak právně omezen v možnosti pořídit za svého života bezpočet závětí. Nicméně vždy platí zásada, že později pořízená závěť ruší závěť dříve sepsanou, a to v rozsahu, v jakém vedle sebe nemohou obstát. Není přitom rozhodné, zda předchozí závěť byla pořízena v jiné formě než závěť pozdější. Dřívější závěť pořízená ve formě notářského zápisu tak může být zrušena pozdější holografní závětí.

36. Konečně, tvrdí-li žalobkyně, že„ neurčité vymezení pojmu veškerý majetek činí tento právní úkon nesrozumitelný“, pak soud konstatuje, že použité slovní vyjádření„ veškerý majetek“ vypovídá spolehlivě o obsahu právního úkonu (o vůli jednajícího/zůstavitele v době projevu), o smyslu použitého výrazu nemůžou být žádné pochybnosti. Jedná se o typickou formulaci, při níž dochází k zůstavení celé pozůstalosti jedinému dědici – k tomu srov. [anonymizována tři slova] [číslo] (Jeden dědic). In: [příjmení], [jméno], VÝTISK, [jméno], [příjmení], [jméno] a kol. Občanský zákoník. 2. vydání (2. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2023, marg. [číslo].

37. S ohledem na vše shora uvedené tak má soud za to, že celý text posuzované závěti v předmětné věci tvoří logický, tj. srozumitelný (vyložitelný) celek. Jedná se o projev vůle určitý a objektivně srozumitelný.

38. Dále pak žalobkyně namítala, že předmětná závěť byla sepsána zůstavitelem pod nátlakem, v opilosti.

39. Má-li právní jednání (navenek projevená vůle) jednajícího subjektu odpovídat jeho vlastní vůli, musí být výsledkem jeho vnitřního (duševního) rozhodovacího procesu. Jen tehdy lze usuzovat na to, že vůle jednajícího subjektu byla svobodná. Vůle není svobodná, byla-li utvořena pod vlivem bezprávné výhrůžky (psychického donucení, vis compulsiva), neboť vůle zde není projevem přání jednajícího subjektu, ale jednající je přinucen ke svému projevu vůle vzbuzením důvodné bázně (důvodného strachu). Právní jednání zde sice vzniká (stává se existujícím, perfektním), avšak v důsledku psychického donucení je neplatné. Naproti tomu fyzické násilí (fyzické donucení, vis absoluta), při němž se v právním jednání neprojevuje vůle jednajícího subjektu, ale ve skutečnosti vůle jiné osoby, způsobuje, že právní jednání vůbec nevznikne, stává se zdánlivým, neboť zde chybí vůle jako jeden z pojmových znaků právního jednání.

40. Psychické donucení (nátlak) způsobuje, že vůle jednajícího je deformována pod vlivem bezprávné výhrůžky, a tudíž není projevem přání jednajícího účastníka právního vztahu, ale jeho důvodné obavy (důvodného strachu). Jednající osoba tak například uzavře smlouvu (dohodu) podle pokynů druhého účastníka právního vztahu, kterou by nebýt důvodné bázně (kupř. o svou osobu či osoby blízké, popř. o své majetkové, ekonomické či jiné zájmy) za normálních poměrů neuzavřela. Každý psychický nátlak (psychické donucení) ovšem nelze považovat za nepřípustný. O bezprávnou výhrůžku jde tehdy, jestliže osoba vykonávající psychický nátlak hrozí něčím, co není oprávněna učinit (např. hrozbou ublížení na zdraví, hrozbou značné škody na majetku apod.), nebo vyhrožuje tím, co by sice byla oprávněna učinit, avšak prostřednictvím výhrůžky si vynucuje něco, k čemu být použita nesmí (např. jednajícímu je vyhrožováno, že musí uzavřít určitou smlouvu, jinak že bude příslušným orgánům oznámen jako pachatel trestného činu, který skutečně spáchal). Přitom není třeba, aby cíl, který je sledován použitím bezprávné výhrůžky, byl sám protiprávní. Musí jít také o výhrůžku takového druhu a takové intenzity, aby podle okolností a povahy konkrétního případu u toho, vůči komu jí bylo použito, vzbudila důvodnou bázeň. Konečně musí být bezprávná výhrůžka adresována tomu, jehož právní úkon (nyní právní jednání) se vynucuje, nebo osobám jemu blízkým (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 9. 12. 1998, sp. zn. 3 Cdon 1522/96, uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 1999). Okolnosti vylučující svobodu vůle jednajícího musí mít přitom základ v objektivně existujícím a působícím stavu, nestačí tedy, jestli si jejich existenci jednající jen představuje, ale není-li pro ně objektivní důvod, a současně se musí stát pohnutkou pro projev vůle jednající dotčené osoby tak, že jedná ke svému neprospěchu. Právní úkon (nyní právní jednání) donuceného adresáta musí být v přímé souvislosti s bezprávnou výhrůžkou, jež pochází od druhého subjektu právního úkonu, anebo od třetí osoby (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2009, sp. zn. 29 Odo 409/2006, uveřejněný pod [číslo] v časopise Soudní judikatura, roč. 2009). K uvedeným závěrům sice dovolací soud dospěl za právní úpravy účinné do 31. 12. 2013, v souvislosti s přijetím zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, však na své aktuálnosti ničeho nepozbyly.

41. Žalobkyní nebylo tvrzeno ani prokazováno, o jaký konkrétní nátlak na zůstavitele se mělo jednat, v čem měl tento spočívat (jakých konkrétních výhružek či fyzického násilí mělo být proti zůstaviteli použito), kdy a z čí strany k němu mělo dojít, jaká měla být jeho intenzita apod. Nedostatek tvrzení určitých konkrétních rozhodných právních skutečností přitom žalobkyně neodstranila ani po výzvě a poučení soudem.

42. Vágní tvrzení o tom, že zůstavitel byl po dlouhou (delší) dobu pod nátlakem ze strany rodiny [příjmení], není určitým a konkrétním vymezením rozhodných skutečností, které by měly (mohly) směřovat k závěru o neplatnosti (zdánlivosti) právního jednání zůstavitele. Takto zcela obecně formulované tvrzení není s to zpochybnit závěť (resp. její platnost, existenci) sepsanou zůstavitelem.

43. Soud nemohl za dané situace posoudit, zda by tvrzený nátlak mohl omezit a případně v jaké míře svobodu vůle zůstavitele, uvážit příčinnou souvislost mezi tvrzeným nátlakem a sepisem předmětné závěti.

44. Jestliže pak žalobkyně současně tvrdila, že zůstavitel sepsal předmětnou závěť v opilosti, pak žalobkyní ani v tomto případě nebylo tvrzeno ani prokazováno, jakým konkrétním způsobem a kdy přesně se měl zůstavitel dostat do stavu opilosti (např. zda se do stavu opilosti přivedl sám či zaviněním jiné osoby), o jaké stadium opilosti se mělo jednat (např. lehká, středně těžká, těžká opilost).

45. Opět zcela vágní tvrzení o jednání zůstavitele v opilosti přitom ani nekoresponduje s čitelným, téměř krasopisným, nikoli roztřeseným písmem sepsané závěti a podpisem zůstavitele na předmětné závěti. Ani soudní znalkyně žádný takový závěr, že by se snad mohlo jednat o sepis textu a podpis učiněný pod nátlakem, ve stresu či ve stavu opilosti, neučinila. Naopak, ze znaleckého posudku vyplývá, že dle názoru znalkyně se posuzovaný rukopis vyznačuje pomalou rychlostí, je zde patrná snaha o krasopis. Soud k tomu dodává, že text závěti včetně podpisu je umístěn na linkovaném papíře tak, že dodržuje základnu linek. Posuzovaná závěť tak nejeví známky, že by její text byl psán zůstavitelem pod nátlakem či v opilosti (podnapilém stavu).

46. S ohledem na shora uvedené tak soud dospěl k závěru, že posuzovaná závěť je platná, o zdánlivé právní jednání se nejedná, a protože podle této závěti došlo k posloupnosti ohledně celého majetku zůstavitele, nenastala zákonná dědická posloupnost k pozůstalosti nebo k její části podle § 1637 odst. 1 o. z., tj. žalobkyně není dědičkou ze zákona po zůstaviteli [jméno] [příjmení], [datum narození] a zemř. 22. 11. 2022. Soud proto z výše uvedených důvodů žalobu jako nedůvodnou zamítl.

47. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení zcela úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 16 940 Kč. K výši tarifní hodnoty soud předesílá, že určení, že žalobkyně je dědicem, je svou podstatou určením existence jejího práva, přičemž hodnotu pozůstalosti nelze bez nepoměrných obtíží zjistit. K jejímu určení se v nynějším řízení neprovádělo žádné dokazování, přičemž podle mínění soudu nelze bez dalšího vycházet z odhadů učiněných v rámci pozůstalostního řízení. Nadto nebyla v tomto řízení zjišťována ani případná pasiva pozůstalosti, která by její hodnotu mohla snižovat. Náklady řízení tak sestávají z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 9 odst. 3 písm. a), § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen „a. t.”), z tarifní hodnoty ve výši 35 000 Kč sestávající z částky 2 500 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (příprava a převzetí zastoupení, seznámení se s obsahem spisu dne 28. 11. 2023, sepis vyjádření k žalobě ze dne 29. 11. 2023, účast na jednání dne 10. 4. 2024 trvajícím déle než 2 hodiny), včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 14 000 Kč ve výši 2 940 Kč. Seznámení se s obsahem spisu soud (podle § 11 odst. 3 advokátního tarifu) analogicky považoval za obdobu prostudování trestního spisu při skončení vyšetřování ve smyslu § 11 odst. 1 písm. f) advokátního tarifu, když v dané věci svým významem mohlo tomuto úkonu právní služby odpovídat.

Poučení