11 C 29/2015-336

Rubrum

Okresní soud v Blansku rozhodl samosoudkyní JUDr. Terezou Richterovou v právní věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] bytem [adresa] zastoupená advokátem JUDr. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] bytem [adresa] zastoupený advokátem Mgr. Ing. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o 86 775 Kč s příslušenstvím oproti vydání automobilu, takto:

Výrok

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku 86 775 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 86 775 Kč od [datum] do zaplacení, proti vydání [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka], se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení částku 127 152,20 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Ing. [jméno] [příjmení].

III. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice na účet Okresního soudu v Blansku náklady řízení ve výši 18 322 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

IV. Žalovanému bude po právní moci tohoto rozsudku vrácena zaplacená záloha na znalecký posudek ve výši 1 000 Kč.

Odůvodnění

1. Žalobou podanou u zdejšího soudu dne [datum] se žalobkyně domáhala vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 97.029 Kč s příslušenstvím oproti vydání [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], [registrační značka]. V žalobě uvedla, že dne [datum] na základě kupní smlouvy zakoupila od žalovaného [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], původní [registrační značka], nová [registrační značka] a to za kupní cenu ve výši 82.000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému také zaplatila. Asi po jednom měsíci užívání předmětného vozidla žalobkyní došlo k tomu, že vozidlo začalo klepat, pak skřípat a následně přestalo úplně jezdit. Žalobkyně proto v měsíci záři 2014 předmětné vozidlo dopravila do Autoopravny pana [jméno] [příjmení] v [obec], [ulice a číslo], [PSČ] [obec], který na předmětném vozidle zjistil vady, které také popsal na faktuře [číslo] 2014. V běžící lhůtě žalobkyně u žalovaného vytkla dopisem ze dne [datum] předmětné vady zjištěné v Autoopravně pana [jméno] [příjmení] (a konkretizované v žalobě) následně dalším dopisem ze dne [datum] v běžící lhůtě od kupní smlouvy odstoupila, vyzvala žalovaného k zaplacení částky ve výši 97.029 Kč do [datum] oproti vydání [značka automobilu] [anonymizována dvě slova], nová [registrační značka] a to také ve lhůtě do [datum]. Dne [datum] obdržel právní zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení] dopis od žalovaného, ve kterém žalovaný sděluje, že s vytknutými vadami nesouhlasí. Žalobkyně proto požadovala v důsledku odstoupení po žalovaném zaplatit kupní cenu ve výši 82.000 Kč, náklady za vypracování znaleckého posudku ze dne [datum], [číslo] K - 2014 ve výši 10.254 Kč, částku ve výši 4.775 Kč, kterou žalobkyně zaplatila panu [jméno] [příjmení] - Autoopravna [obec] za zjištění vad, celkem 97.029 Kč.

2. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že uplatněný nárok ani částečně neuznává a je přesvědčen, že žaloba je v plném rozsahu nedůvodná. Žalovaný namítá, že vada na vozidle nebyla oznámena včas. Žalobkyně ve své žalobě uvádí, že asi po jednom měsíci užívání vozidla žalobkyní došlo k tomu, že vozidlo začalo klepat, pak skřípat a následně přestalo úplně jezdit. Ve svých dopisech ze dne [datum] a [datum] zaslaných žalovanému žalobkyně výslovně píše, že dne [datum] na základě kupní smlouvy od žalovaného zakoupila osobní automobil, který asi po cca měsíci přestal jezdit. Taktéž ve znaleckém posudku [jméno] [příjmení] je na straně 3 mezi technicky důležitými údaji z prohlášení vlastníka vozidla pí. [příjmení] uvedeno, že při bezprostředním provozním užívání po koupi vozidla toto často samovolně i při jízdě zhasínalo, při dalším provozním užívání po cca 1 měsíci užívání a ujetí 2 až 3 tis. km je z motoru slyšitelné nestandardní zvýšené klepání, přičemž tyto vady způsobily nepojízdnost vozidla a projevily se cca po jednom měsíci používání předmětného vozidla. Vozidlo žalobkyně zakoupila a převzala dne [datum], přičemž jestliže se vady projevily po cca jednom měsíci, stalo se tak v polovině července 2014. Vady byly přitom žalovanému oznámeny poprvé teprve dopisem ze dne [datum], tedy po více než 3 a půl měsících od zjištění vad. V řízení nebylo prokázáno, kdy vůbec předmětný automobil přestal jezdit, výpovědi žalobkyně a svědka [příjmení] o tom, jak se automobil dostal do servisu, se rozcházejí, jediná skutečnost, která je prokázána, že k vytčení vad došlo přípisem ze dne [datum]. Skutečnost, že auto nejede, se jako vada pozná v ten okamžik, kdy přestane jezdit. V daném případě by se jednalo o skrytou vadu (žalobkyně s vozem po zakoupení normálně odjela, vozidlo bylo při prodeji plně pojízdné) a v souladu s § 2112 OZ je nutno skrytou vadu oznámit bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit. Lhůtu více než 3 a půl měsíce, v níž byla vada prodávajícímu oznámena, zcela určitě nelze označit jako„ bez zbytečného odkladu“.

3. Okresní soud v Blansku rozhodl v této věci rozsudkem ze dne 1.12.2015, č.j. 11 C 29/2015-88 tak, že žalobu v plném rozsahu zamítl a žalobkyni přiznal náhradu nákladů řízení.

4. Soud vyšel z prokázaného skutkového stavu, kdy mezi účastníky nebylo sporné, že uzavřeli dne [datum] kupní smlouvu, kterou žalovaný prodal žalobkyni [značka automobilu] [anonymizována dvě slova] [registrační značka] za kupní cenu ve výši 82.000 Kč, kterou žalobkyně žalovanému v den prodeje uhradila. Žalobkyně jako kupující v kupní smlouvě prohlásila, že předmět koupě kupuje tak, jak stojí a leží a řádně se seznámila s jeho technickým stavem, který si ověřila. Žalobkyně v den koupě s autem odjela z [obec] do [obec]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně vytkla žalovanému vady na automobilu zjištěné v autoopravně [jméno] [příjmení] v [obec] (a uvedené na faktuře [číslo] 2014) s tím, že tyto vady způsobily nepojízdnost vozidla a projevily se cca po jednom měsíci používání předmětného vozidla. Žalovaným na to bylo reagováno dopisem označeným jako„ Věc: Nesouhlas s vytknutými vadami“ doručeným právnímu zástupci žalobkyně dne [datum]. Dopisem ze dne [datum] žalobkyně odstoupila od kupní smlouvy ze dne [datum] a vyzvala žalovaného k vrácení kupní ceny ve výši 82.000 Kč (když z dopisu žalovaného, který obdržela dne [datum], vyplývá, že nehodlá odstranit vady) a dále k úhradě částek 10.254 Kč za vypracování znaleckého posudku znalce [jméno] [příjmení], který k dopisu přiložila a 4.775 Kč, kterou zaplatila za zjištění vad v autoopravně [jméno] [příjmení].

5. Soud prvního stupně na daný skutkový stav aplikoval ustanovení § 2111 a 2112 občanského zákoníku a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná, protože za situace, kdy bylo v řízení zjištěno, že žalobkyně vady reklamovala u žalovaného dopisem ze dne [datum], učinila tak opožděně, protože nedodržela lhůtu„ bez zbytečného odkladu“, a právo z odpovědnosti za vady spočívající v nároku na odstoupení od smlouvy jí ve smyslu těchto ustanovení zaniklo prekluzí; žalobu proto jako nedůvodnou zamítl.

6. K odvolání žalovaného Krajský soud v Brně usnesením ze dne 4.10.2017 č.j. 37 Co 59/2016-112 rozsudek soudu prvního stupně zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Uvedl, že„ rozhodnutí soudu I. stupně je založeno především na nedodržení lhůty pro vytčení vad bez zbytečného odkladu dle ustanovení § 2112 odst. 1 občanského zákoníku, zde je ovšem nutno uvést, že dle konstantní judikatury Nejvyššího soudu ČR je tato lhůta lhůtou pořádkovou, s jejímž nedodržením není spojen zánik práva. Jakkoliv jde o judikaturu týkající se úpravy v dřívějším občanském zákoníku, není zde důvodu dovozovat jiný závěr u současné úpravy, když formulace ustanovení se v tomto směru fakticky neliší od dřívější.“. Krajský soud uložil soudu prvního stupně, aby v dalším řízení vycházel z toho, že vady byly žalobkyní vytčeny včas, a zabýval se jejich existencí, a to jednak dle již provedených důkazů, případně dalších, pokud je účastníci řízení navrhnou.

7. Usnesením ze dne 12.1.2018, č.j. 11 C 29/2015-120, bylo řízení co do částky 10 254 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,05 % p.a. od [datum] do zaplacení z důvodu částečného zpětvzetí žaloby částečně zastaveno, usnesení nabylo právní moci dne [datum].

8. Okresní soud v Blansku v dalším řízení dle pokynu odvolacího soudu vycházel z toho, že žalobkyně vytkla vady včas, a zabýval se jejich existencí, kdy k tomuto provedl dokazování účastnickým výslechem žalobkyně a žalovaného, svědků [jméno] [příjmení], [jméno] [příjmení], a [jméno] [příjmení], výslechem znalce [jméno] [příjmení] a znaleckým posudkem a výslechem znalce [příjmení] [jméno] [příjmení], a zjistil na základě odborných závěrů obou znalců a svědecké výpovědi [jméno] [příjmení], že žalobkyní zakoupený automobil trpěl v době prodeje skrytou vadou, která spočívala v netěsnosti vstřikovačů, což mělo za následek snižování účinnosti mazací soustavy až do poruchy motoru, a žalobě rozsudkem ze dne 12.3.2019, č.j. 11 C 29/2015-240, v plném rozsahu vyhověl, když plně respektoval závazný právní názor vyslovený odvolacím soudem v jeho zrušujícím usnesení.

9. Krajský soud v Brně rozsudkem ze dne 10.3.2020, č.j. 37 Co 144/2019-277, rozsudek soudu I. stupně potvrdil.

10. Nejvyšší soud ČR k dovolání žalovaného rozsudkem ze dne 27.4.2021 č.j. 33 Cdo 2488/2020-320 rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 10. 3. 2020, č. j. 37 Co 144/2019-277, a rozsudek Okresního soudu v Blansku ze dne 12. 3. 2019, č. j. 11 C 29/2015-240, ve spojení s doplňujícím usnesením ze dne 8. 4. 2019, č. j. 11 C 29/2015-249, (jímž bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení státu) zrušil a věc vrátil Okresnímu soudu v Blansku k dalšímu řízení. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že řešení právní otázky odstoupení kupujícího (žalobkyně) od smlouvy, na níž napadené rozhodnutí krajského soudu spočívá, není správné. Uvedl, že režim uplatňování práv z odpovědnosti za vady předpokládá notifikaci (oznámení) vady jako jednostranný projev vůle, který adresuje kupující prodávajícímu. Zákonodárce tím sleduje zájem prodávajícího, neboť časově omezuje uskutečnění uplatňování nároku kupujícím. Notifikovat vadu musí kupující včas. Včasné oznámení vyplývá z § 2112 o. z. Musí se tak stát bez zbytečného odkladu poté, co kupující mohl vadu při prohlídce nebo jinak s využitím dostatečné péče zjistit. Používá-li zákonodárce formulaci "bez zbytečného odkladu", znamená to relativně velmi krátkou lhůtu nepřekračující několik dní od zjištění vady. Vyděluje tak z obecného režimu nároků z odpovědnosti za vady právo na odstoupení od smlouvy, které podřizuje vlastnímu režimu. Odstoupení od smlouvy je ultima ratio řešení nároku kupujícího. Proto zákonodárce jako sankci za včasné neoznámení vady stanoví prekluzi. Zřetelně tak odlišuje ostatní druhy nároků z odpovědnosti z vad, jejichž včasné neoznámení stíhá pouhou sankcí promlčení. Neoznámením vady či včasným neoznámením vady právo kupujícího z odpovědnosti prodávajícího za vady odstoupit od smlouvy zaniklo. Názor odvolacího soudu, že lhůta„ bez zbytečného odkladu“ je lhůtou pořádkovou a není s ní spojen zánik práva, je z pohledu shora uvedeného výkladu mylný. Nemůže obstát již proto, že pro něj nelze nalézt jakoukoli oporu jak v textu citovaných ustanovení občanského zákoníku, tak ani v jejich výkladu. Jestliže kupující neoznámí prodávajícímu vady ve lhůtách uvedených v § 2111 o. z., resp. v § 2112 odst. 1 o. z., jde o nevčasné (opožděné) oznámení vad, s čímž zákon spojuje v případě § 2111 o. z. prekluzi práva, jejímž marným uplynutím právo na odstoupení od smlouvy zanikne. Oznámila-li v posuzované věci žalobkyně (kupující) žalovanému (prodávajícímu) vady věci teprve po téměř dvou měsících poté, kdy vady zjistila, pak nelze mít za to, že tak učinila bez zbytečného odkladu; nedodržela tudíž zákonem požadovanou lhůtu. Protože důvody, pro které bylo zrušeno rozhodnutí odvolacího soudu, platí také na rozhodnutí soudu prvního stupně, zrušil i toto rozhodnutí a věc vrátil soudu prvního stupně k dalšímu řízení s tím, že soudy nižších stupňů jsou vázány právním názorem dovolacího soudu.

11. Soud prvního stupně proto v dalším řízení, vázán právním názorem Nejvyššího soudu ČR, žalobu v plném rozsahu zamítl.

12. Podle ustanovení § 2079 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, se kupní smlouvou prodávající zavazuje, že kupujícímu odevzdá věc, která je předmětem koupě, a umožní mu nabýt vlastnické právo k ní, a kupující se zavazuje, že věc převezme a zaplatí prodávajícímu kupní cenu.

13. Podle ust. § 2111 neoznámil-li kupující vadu věci včas, pozbývá právo odstoupit od smlouvy.

14. Podle ust. § 2112 odst. 1 neoznámil-li kupující vadu bez zbytečného odkladu poté, co ji mohl při včasné prohlídce a dostatečné péči zjistit, soud mu právo z vadného plnění nepřizná. Jedná-li se o skrytou vadu, platí totéž, nebyla-li vada oznámena bez zbytečného odkladu poté, co ji kupující mohl při dostatečné péči zjistit, nejpozději však do dvou let po odevzdání věci. Podle odst. 2 soud k účinkům podle odstavce 1 přihlédne jen k námitce prodávajícího, že vada nebyla včas oznámena. Prodávající však nemá právo na námitku, je-li vada důsledkem skutečnosti, o které prodávající v době odevzdání věci věděl nebo musel vědět.

15. Soud vycházel při právním posouzení věci ze shora uvedeného skutkového stavu věci, kdy kupní smlouva byla mezi účastníky uzavřena dne [datum], žalobkyně zjistila vady vozidla asi po jednom měsíci užívání, a tyto vady vytkla žalovanému dopisem ze dne [datum]. Tento skutkový stav pak nelze posoudit po právní stránce jinak, než že pokud žalobkyně následně [datum] odstoupila od smlouvy, toto právo jí již nenáleželo, protože vady nevytkla prodávajícímu žalovanému bez zbytečného odkladu, tudíž včas, a následkem toho došlo ve smyslu ust. § 2111 obč. zákoníku k zániku jejího práva odstoupit od smlouvy prekluzí. Podrobněji k právnímu posouzení věci se vyjádřil dovolací soud ve svém rozhodnutí ze dne [datum], čímž je tento soud vázán, a dále tento soud podrobné odůvodnění uvedl jak ve svém rozhodnutí ze dne [datum], tak rovněž v rozhodnutí ze dne [datum], a proto na něj ve stručnosti rovněž odkazuje.

16. V řízení bylo dále prokázáno shodnými tvrzeními účastníků, že ze strany žalovaného bylo již dle rozsudku Okresního soudu v Blansku ze dne [datum], který (před zrušením dovolacím soudem) nabyl právní moci dne [datum], beze zbytku plněno; pokud by tedy soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je dán, byla by žaloba zamítnuta z důvodu splnění dluhu dle § 1908 obč. zákoníku.

17. Soud prvního stupně v řízení neprováděl další dokazování, a to z několika důvodů. Žalobkyně navrhla provedení důkazu výslechem svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], a opětovným výslechem svědka [jméno] [příjmení] a opětovným účastnickým výslechem žalobkyně. V řízení před soudem prvního stupně před vydáním rozsudku dne [datum] nebyly tyto důkazy prováděny z důvodu neustále měněných tvrzení žalobkyně, která v žalobě, v dopisech žalovanému, ve vyjádření znalci, opakovaně tvrdila, že auto přestalo jezdit cca po jednom měsíci užívání, tj. cca [datum]. Následně toto tvrzení změnila, ovšem učinila tak až po koncentraci řízení ve smyslu ust. § 118b o.s.ř., která nastala skončením prvního jednání ve věci dne [datum] (z níž soud poskytl lhůtu k doplnění pouze jednoho konkrétního tvrzení týkajícího se sdělení telefonního čísla na nějž měla reklamovat vady), proto ke změně tohoto tvrzení soud nepřihlédl. Stejná argumentace se týká i změny tvrzení žalobkyně, dle kterého vady u žalovaného reklamovala dopisem z [datum], což dokonce nejprve učinila nesporným, ale následně si to rozmyslela a uvedla, že k prvnímu vytčení vad žalovanému došlo telefonátem koncem července 2014, což mělo proběhnout za přítomnosti svědka [jméno] [příjmení]. Následně v podání doručeném soudu po koncentraci řízení dne [datum] žalobkyně uvedla, že žalovanému volala za přítomnosti svědka [jméno] [příjmení] dne [datum]. Soud prvního stupně proto uvedl, že„ nejen že k tomuto nově změněnému tvrzení žalobkyně nebylo možné po koncentraci řízení rovněž přihlížet, ale žalobkyně se ve svých tvrzeních jeví jako nevěrohodná, kdy tato v průběhu řízení zásadním způsobem mění (podobně jako nově uvedené tvrzení o tom, že vozidlo do autoopravny [jméno] [příjmení] přistavila [datum], ačkoliv znalec vycházel z jejího tvrzení, že se tak stalo koncem září 2014). Žalobkyně ani v dopise žalovanému ze dne [datum] ani v dopise ze dne [datum] nezmiňuje jakoukoliv telefonickou komunikaci se žalovaným ohledně vad zakoupeného auta (naopak sděluje, že odstupuje, protože se z dopisu žalovaného dne [datum] dozvěděla, že auto nehodlá opravit). Přesto soud žalobkyni umožnil, aby své tvrzení ohledně telefonátu v červenci 2014 prokázala výslechem svědka [jméno] [příjmení], kterého předvolal k jednání, za situace, kdy žalobkyně následně své tvrzení změnila, soud však jeho výslech stejně jako další důkazy navržené žalobkyní ke včasnosti reklamace považoval za nadbytečný a proto jej neprovedl. Svědek totiž nemůže prokazovat tvrzení žalobkyně uvedené do koncentrace řízení (že reklamovala v červenci 2014) v případě, že sama žalobkyně následně své tvrzení popřel a uvádí něco jiného (že vlastně v červenci ještě vozidlo jezdilo a že volala až [datum]). Svědeckým výslechem nemůže být prokazováno tvrzení účastníka řízení, za kterým si sám nestojí.“.

18. Následně bylo rozhodnutí soudu prvního stupně zrušeno odvolacím soudem, ovšem jen z důvodu jiného právního posouzení věci, nikoliv z důvodu chybně nebo neúplně zjištěného skutkového stavu věci. Soud prvního stupně následně měl zjišťovat, zda vozidlo bylo vadné či nikoliv, a k tomu mimo jiné provedl dokazování i výslechem svědka [jméno] [příjmení] a účastnickým výslechem žalobkyně. I pokud by soud měl nyní přihlédnout i k těmto důkazům z hlediska otázky včasnosti notifikace vad žalobkyní, je nutné uvést, že těmito důkazy žádné nové skutečnosti zjištěny nebyly, neboť si vzájemně odporují, skutkové okolnosti uvádějí rozporně, a nadto sama žalobkyně uvádí rozhodné skutečnosti ve svém výslechu jinak než ve svých tvrzeních. Podle svědka [příjmení], bývalého přítele žalobkyně a otce jejího dítěte, asi po měsíci až měsíci a půl od koupě zkusil v [obec] auto nastartovat, následně auto odtáhli na laně do autoopravny p. [příjmení], kde stálo až do září, podle žalobkyně asi po měsíci a půl se v [obec] pokoušel nastartovat auto kamarád [příjmení], tomu se podařilo auto nastartovat, tak ho přistavili do servisu. Pak po nějaké době volal p. [příjmení], že to prozkoumá, až bude mít čas, a asi po měsíci nebo po půl měsíci, a pak žalobkyně volala žalovanému. Přitom podle tvrzení uvedených žalobkyní po koncentraci řízení v dopise z [datum] auto v [obec] již nenastartovala, automobil tam zůstal odstaven a cca [číslo] byl převezen na podvalu do autoopravny p. [příjmení], který na něj měl čas až v září. Žalobkyně při výslechu uvedla, že volala žalovanému hned, jak nenastartovala, ale k tomu mělo dojít v [obec], kde dle jejích tvrzení se auto pokoušel nastartovat p. [příjmení] a p. [příjmení] přítomen nebyl. Poté uvedla, že volala žalovanému až asi měsíc po přistavení do servisu až po zjištění vad servisem, tudíž nejdříve v polovině září, přičemž pokud mělo auto přestat jezdit v polovině července, respektive nejpozději [datum], pak by byla notifikace vad v polovině září 2014, tj. po měsíci a půl od zjištění vad, rovněž (i ve světle právní argumentace dovolacího soudu) notifikací opožděnou. Opakování těchto důkazních návrhů – výslech svědka [příjmení] a výslech žalobkyně – je proto zcela nadbytečné a nehospodárné. Pokud jde o doposud nevyslechnutého svědka [příjmení] [jméno] [příjmení], jeho výslech je bezvýznamný nyní stejně jako tehdy, neboť dle tvrzení žalobkyně měl tento svědek reklamovat vady u žalovaného v říjnu, tudíž opožděně. Soud tyto skutečnosti uvádí pouze nad rámec svého odůvodnění, neboť v řízení vycházel ze skutkového stavu zjištěného shora.

19. Podle názoru soudu prvního stupně však doplnění dokazování v tomto stádiu řízení brání rovněž koncentrace řízení podle § 118b o.s.ř. (včetně neúplné apelace dle 119a o.s.ř.).

20. Podle komentáře Wolters Kluwer, autoři Jirsa, Petr,„ byla s účinností od 1.1.2001 novelou č. 30/2000 Sb. zakotvena do civilního procesu zásada koncentrace (spíše jen její určité prvky) s cílem přispět k soustředěnému řízení, jeho zrychlení a zefektivnění. Smyslem koncentrace je působit na účastníky, aby svá skutková tvrzení i důkazní návrhy ve věci záměrně neprotahovali a nevyčkávali s jejich uplatněním na pozdější fáze řízení.“. Jde tedy o posílení dispoziční zásady a také posílení odpovědnosti účastníků za výsledek sporu. Účelem je hospodárnost a rychlost řízení, vše v zájmu účastníků řízení. A např. i dle Ústavního soudu ČR (usnesení ze dne 17.2.2011, sp. zn. III. ÚS 231/11): "Princip koncentrace řízení je totiž nástrojem soudu, jak naplnit ústavní právo účastníků řízení na projednání a rozhodnutí věci v přiměřené lhůtě." Koncentrace řízení znamená, že účastníci mohou uvést rozhodné skutečnosti o věci samé a označit důkazy k jejich prokázání nejpozději do skončení prvního jednání, které se ve věci konalo. Z toho pak plyne, že soud k později uváděným tvrzením a důkazním návrhům nepřihlíží (rozuměno - nesmí přihlédnout). Pokud by soud důkaz provedl a přihlédl k němu, jednalo by se o nezákonný důkaz (rozpor s čl. 90 Ústavy). Koncentraci nelze obcházet obecnými návrhy na provedení dokazování; k tomu např. nález Ústavního soudu ČR ze dne 8.12.2015, sp. zn. II. ÚS 385/15: "Jde-li o důkazy navržené před soudem prvního stupně, má jít o přesně konkretizované důkazy, které musí být specifikovány nezaměnitelným způsobem, nikoliv o obecnosti.". Vpřípadě zrušení rozhodnutí soudu prvního stupně soudem odvolacím (dovolacím) zůstávají účinky koncentrace zachovány. To znamená, že po zrušujícím rozhodnutí nelze uplatnit v řízení nová tvrzení a důkazy; to ovšem neplatí, pokud dojde ke kasaci proto, že soud prvního stupně neposkytl účastníkovi poučení podle ustanovení § 118a (komentář Wolters Kluwer, autoři Jirsa, Petr, zdroj ASPI). Podobně uvedl např. Ústavní soud ČR v rozhodnutí sp. zn. Pl. ÚS 40/18 ze dne 30.6.2020, že po vrácení věci soudu nižšího stupně dovolacím soudem je vycházet z již provedených důkazů a nižší soud provede již jen takové, jejichž potřeba vyplynula z kasačního rozhodnutí dovolacího soudu, a vycházeje z právního názoru dovolacího soudu (který je závazný v té konkrétní věci) soud znovu o žalobě rozhodne.

21. Při jednání dne [datum] byli účastníci ve smyslu ust. § 118b o.s.ř. o koncentraci řízení řádně poučeni jak v předvolánce, tak při zahájení jednání, tak při jeho skončení, žalobkyně byla soudem opakovaně dotazována, kdy a jakým způsobem uplatnila u žalovaného vady automobilu, byla soudem poučena i podle § 118a o.s.ř. Žalobkyně měnila tvrzení, nejprve učinila nesporným, že reklamovala vady dopisem z [datum], pak si to rozmyslela s tím, že volala žalovanému koncem července, ovšem poté v dopise z [datum] sdělila, že auto přestalo jezdit [datum], a že volala [datum]. Soud nadále vycházel, jak podrobně uvedl v rozsudku ze dne [datum], ze skutkového stavu zjištěného do koncentrace řízení. Tento skutkový stav byl posouzen odvolacím soudem po právní stránce a věc byla vrácena soudu prvního stupně s jiným právním názorem, a ani následně v rozhodnutí ze dne [datum] odvolací soud a rovněž dovolací soud v rozsudku ze dne [datum] skutkový stav zjištěný soudem prvního stupně neměnil, nedoplňoval, neposuzoval jinak, naopak z něj soudy vycházely a nebyl (a u dovolacího soudu ani nemohl být) předmětem jejich přezkumu. Soudu prvního stupně nebylo uloženo, aby provedl nějaké důkazy či dále jakkoliv zjišťoval skutkový stav, naopak bylo jeho úkolem nově daný skutkový stav posoudit ve shodě s názorem kasačního soudu. Z tohoto pohledu je tedy provádění dalších důkazů, které by měly navíc vést ke změně zjištěného skutkového stavu, který byl po právní stránce posuzován soudy vyšších stupňů, zcela nepřípustné (včetně nového hodnocení již provedených důkazů). Soud proto žalobu zamítl, aniž by prováděl další dokazování.

22. Nad rámec shora uvedeného soud opětovně uvádí, že jsou to účastníci, kteří jsou odpovědní za výsledek sporu, a je to především žalující strana, která musí disponovat znalostmi o skutkovém stavu věci, a svá tvrzení včas, nejpozději do koncentrace řízení, uvést a označit k nim důkazy; pakliže žalobkyně vstupuje do sporu s vágními tvrzeními o„ uplatnění vad v běžící lhůtě“, která následně k poučení soudu chaoticky doplňuje a mění tak, že si vzájemně zcela odporují, pak ani poukaz na„ bránění průchodu pravdy“ nemůže vést k tomu, aby soud nejednal s účastníky rovným způsobem a netrval na dodržování procesních předpisů jak ze strany žalovaného, tak ze strany žalobkyně. Takový postup by byl zcela v rozporu nejen s ustanovením § 18 odst. 1 o.s.ř., ale i s čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod. Přitom soud prvního stupně poskytl žalobkyni veškerá poučení o procesním právu, která mu zákon ukládá, a to i opakovaně.

23. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1, § 146 odst. 2 o. s. ř., když v daném případě byl žalovaný ve sporu plně úspěšný, neboť i v rozsahu, v němž bylo řízení usnesením ze dne 12.1.2018 č.j. 11 C 29/2015-120 zastaveno, spočívá procesní zavinění na zastavení řízení na žalobkyni, která se rozhodla ať už z jakýchkoli důvodů v tomto rozsahu v řízení nepokračovat. Zavinění na zastavení řízení soud zkoumá ve smyslu ust. § 146 odst. 2 o.s.ř. pouze z procesního hlediska, tzn. zda se žalobkyně domohla svého nároku či nikoliv, přitom není významné, zda měla či neměla žalobkyně na toto plnění nárok. Soud proto přiznal žalovanému plnou náhradu nákladů řízení ve výši 127 152,20 Kč, přičemž jejich výpočet je uveden v tabulce níže, jež je nedílnou součástí tohoto rozsudku.

24. Výrok III. o náhradě nákladů řízení státu je odůvodněn ust. § 148 odst. 1 o.s.ř., neboť státu vznikly náklady spočívající ve znalečném v celkové výši 18 322 Kč, a tyto náklady je ve smyslu shora uvedeného ustanovení povinna státu nahradit plně neúspěšná žalobkyně, u níž nebyly shledány předpoklady pro osvobození od soudních poplatků.

25. Protože plně úspěšný žalovaný není podle § 148 odst. 1 o.s.ř. povinen hradit náklady řízení státu, bude mu po právní moci tohoto rozsudku vrácena zaplacená záloha na znalecký posudek ve výši 1 000 Kč (výrok IV.).

Poučení