11 C 29/2025 - 32

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobců: a) [Jméno žalobce A], narozená [Datum narození žalobce A], [Anonymizováno] b) [Jméno žalobce B], narozený [Datum narození žalobce B], [Anonymizováno] oba zastoupeni advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [Jméno žalované]., IČ [Anonymizováno] sídlem [Adresa žalované] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení částky 66 792 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit každému ze žalobců částku 33 396 Kč s úrokem z prodlení ve výši 12,75 % ročně z této částky od 25. 9. 2024, se zamítá.

II. Žalobci jsou povinni zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 15 354,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobci se podanou žalobou dne 30. 1. 2025 domáhali po žalované zaplacení částky 66 792 Kč s úrokem z prodlení specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku. Dle žalobních tvrzení se žalobci coby poškození vůči žalované coby odpovědnostnímu pojistiteli, u něhož [jméno FO] sjednal pojištění pro případ vzniku újmy zapříčiněné provozem vozidla zn. [Anonymizováno], RZ [SPZ] (dále také jen „škodící vozidlo“), domáhali nároků na náhradu duševních útrap, neboť dne 6. 8. 2023 [jméno FO] jakožto řidič škodícího vozidla zavinil dopravní nehodu, při níž došlo k úmrtí otce žalobců. Žalobci proto podle ust. § 6 odst. 2 zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti za újmu způsobenou provozem vozidla a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla), účinného do 31. 3. 2024 (dále také jen „ZPOPV“), ve spojení s ust. § 2959 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), uplatnili u žalované výzvou ze dne 27. 3. 2024 a opakovaně dne 25. 6. 2024 nárok na náhradu újmy vzniklou usmrcením v rozsahu 4 mil. Kč a dále nárok na úhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení. Žalovaná přípisy ze dne 12. 7. 2024 avizovala žalobcům poskytnutí plnění na odškodnění duševních útrap v rozsahu 2x 1 mil. Kč, jehož výši žalobci předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2024 rozporovali a dále uplatnili každý nárok na náhradu nákladů právního zastoupení ve výši 45 738 Kč včetně DPH. V písemné reakci žalovaná dne 15. 8. 2024 setrvala na svém stanovisku o správnosti jí provedené likvidace náhradového nároku a dále žalobce požádala o zaslání „faktury za právní zastoupení“, což žalobci jako zcela neopodstatněné odmítli ve své další předžalobní výzvě ze dne 10. 9. 2024. Žalovaná dne 16. 9. 2024 avizovala žalobcům plnění na náhradu nákladů právního zastoupení, a to každému z nich ve výši 12 342 Kč včetně DPH s odkazem na ust. § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném do 31. 12. 2024 (dále také jen „AT“), ve spojitosti s rozhodnutími Nejvyššího soudu sp. zn. [spisová značka] a [spisová značka], kdy dle jejího tvrzení „není možné dopředu, tj. před zahájením likvidace nároku, jakožto ani na začátku soudního řízení, objektivně posoudit výši náhrady, tudíž je dle ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR užití § 9 odst. 4 písm. a) AT pro určení výše tarifní hodnoty pro výpočet nákladů právního zastoupení přiléhavé.“, ač žalobci ve výzvě ze dne 22. 7. 2024 odkazovali na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1788/23. V podané žalobě žalobci provedli právní rozbor dané problematiky, odkázali na další rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3281/22, dle něhož musí být na určení odměny právního zástupce primárně aplikováno ust. § 8 AT, podle kterého se za tarifní hodnotu považuje výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva, jichž se právní služba týká, a nikoliv žalovanou uplatněný § 9 odst. 4 písm. a) AT, který lze použít pouze tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, anebo lze ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Žalobci argumentovali, že rozsah plnění poskytovaný žalovanou byl zcela nesporně vyčíslitelný, přičemž skutečnost, že se názor účastníků na tento rozsah lišil, neznamená, že sporný nárok nebylo možno vyčíslit anebo že jej bylo možno vyčíslit pouze s nepoměrnými obtížemi. S odkazem na další nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 2040/22 a již zmíněný nález sp. zn. I. ÚS 3281/22 pak žalobci zdůraznili, že není rozhodující, zda je již na počátku známa hodnota věci nebo práva. Dle žalobců tedy Ústavní soud aktuálně vykládá předmětnou právní problematiku tak, že je-li předmětem plnění ocenitelné penězi, je třeba při určení výše náhrady nákladů řízení postupovat primárně podle § 8 odst. 1 AT, tj. že částka 50 000 Kč se nepovažovala za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv nebo náhrady nemajetkové újmy paušálně ve všech případech, nýbrž pouze tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích, anebo ji lze zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Podáním ze dne 17. 3. 2025 žalobci doplnili, že žalobou se domáhají doplatku pojistného plnění, reprezentovaného náhradou nákladů za jejich právní zastoupení, a to každý z tarifní hodnoty 1 mil. Kč za 3 úkony právní služby dle § 11 odst. 1 AT navýšené o 21 % DPH s tím, že žalovaná plnila v rozsahu náhrady nákladů právního zastoupení každého z nich sice za 3 úkony právní služby, nicméně nikoliv z požadované tarifní hodnoty 1 mil. Kč, nýbrž z tarifní hodnoty 50 000 Kč, pročež tak žalobci učinili předmětem svého žalobního návrhu rozdíl mezi tarifní odměnou za poskytnuté právní služby kalkulované z výše uvedených částek.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Vyslovila názor, že jí zvolený způsob výpočtu náhrady nákladů právního zastoupení byl správný a odpovídající soudní judikatuře. Částka 1 mil. Kč, vyplacená každému ze žalobců, představovala plnění na odškodnění duševních útrap, přičemž v případě takového nároku nelze dopředu objektivně posoudit výši náhrady a je potřeba provést rozsáhlé šetření/dokazování. V době započetí úkonu právní služby nebylo možno určit výši plnění, určení výše náhrady záviselo na posouzení mnoha kritérií. Žalovaná odkázala na usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2024, č. j. 14 Co 324/2024-83 (dále také jen „Rozhodnutí Městského soudu v Praze“), které shrnuje aktuální judikaturu ve věcech tarifních hodnot u náhrady nemajetkové újmy a v němž Městský soud podrobně objasnil, proč je právě v obdobných případech na místě u náhrad právního zastoupení aplikovat ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, nikoli § 8 odst. 1 AT.

3. Žalobci v písemné replice označili odkaz žalované na Rozhodnutí Městského soudu v Praze za nepřípadný s tím, že dle jejich názoru řeší diametrálně odlišnou skutkovou i procesní situaci, a na souzenou věc nedopadá. Oproti tam projednávané věci totiž žalobci v této věci uplatnili nárok na náhradu nákladů řízení více než dva měsíce po vydání nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2023, sp. zn. IV. ÚS 1788/23., a tudíž nešlo o případ neočekávatelné změny judikatury v průběhu řízení. Dále v daném případě ani nedošlo k situaci, že by žalobci původně při uplatňování svého nároku na náhradu škody vycházeli z tarifní hodnoty 50 000 Kč a následně svůj návrh adekvátně modifikovali. Podle žalobců pak není pro tuto věc jakkoli využitelná ani polemika Nejvyššího soudu s Ústavním soudem o dané problematice se závěrem Nejvyššího soudu, že Ústavní soud svými rozhodnutími zasahuje do legitimního očekávání účastníků ke dni 10. 4. 2024 probíhajících soudních řízení.

4. Při jednání soudu dne 25. 8. 2025 účastníci učinili nespornými veškerá skutková žalobní tvrzení. Tedy nesporným mezi účastníky bylo, že dne 6. 8. 2023 došlo k dopravní nehodě zaviněné škodícím vozidlem, pojištěným z titulu odpovědnosti z provozu vozidla u žalované, a že v důsledku této dopravní nehody došlo k úmrtí příbuzného žalobců (viz rovněž rozsudek Okresního soudu ve Vsetíně ze dne 17. 4. 2024, č. j. [spisová značka], ve spojení s rozsudkem Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 27. 8. 2024, č. j. [spisová značka]). Dále nebylo sporu o tom, že žalobci výzvou, podanou prostřednictvím jejich právního zástupce, uplatnili u žalované dne 27. 3. 2024 nárok na odškodnění duševních útrap, každý ve výši 2 mil. Kč, který žalovaná odškodnila částkou ve výši 1 mil. Kč pro každého z nich, a dále u ní uplatnili nárok na náhradu nákladů jejich právního zastoupení v uvedeném řízení o likvidaci škodní události, a to za tři úkony právní služby, kdy vycházeli z tarifní hodnoty dle § 8 odst. 1 AT, přičemž na tomto nároku (náhradě nákladů právního zastoupení) žalovaná dne 24. 9. 2024 vyplatila každému ze žalobců částku ve výši 12 342 Kč stanovenou dle § 9 odst. 4 písm. a) AT (viz rovněž písemná korespondence účastníků ze dne 27. 3. 2024, 25. 6. 2024, 12. 7. 2024, 22. 7. 2024, 15. 8. 2024, 10. 9. 2024, 16. 9. 2024 a výpis z účtu č. [č. účtu] ze dne 24. 9. 2024 o platbách 2x 12 342 Kč). Dále bylo nesporným, že žalobci zaslali žalované předžalobní výzvu k plnění, na kterou žalovaná neplnila (viz shora cit. korespondence žalobců ze dne 22. 7. 2024 a 10. 9. 2024).

5. Nad rámec nesporných prohlášení účastníků bylo jejich vzájemnou písemnou korespondencí dále prokázáno, že poté co žalobci uplatnili u žalované dne 27. 3. 2024 nároky na odčinění duševních útrap (s vylíčením charakteru a intenzity vzájemného vztahu žalobců se zesnulým, dopadů jeho úmrtí na žalobce a laxního postoje viníka dopravní nehody k následkům jeho jednání) a úhradu účelně vynaložených nákladů na právní zastoupení (bez bližší specifikace), s poskytnutou lhůtou k plnění v délce 30 dnů od doručení této výzvy (viz podání žalobců ze dne 27. 3. 2024) a poté, co vyřízení těchto nároků urgovali podáním ze dne 25. 6. 2024 (viz podání žalobců ze dne 25. 6. 2024), žalovaná dne 12. 7. 2024, bez reakce na uplatněný nárok na náhradu nákladů právního zastoupení, písemně oznámila žalobcům výši pojistného plnění (odškodnění duševních útrap dle § 2959 o. z.) v částce 1 mil. Kč pro každého z nich, kdy ke stanovení této výše dospěla na základě předložených dokladů a vlastního šetření škodní události (viz 2x písemné sdělení žalované o výši pojistného plnění ze dne 12. 7. 2024). V reakci na to žalobci, prostřednictvím svého právního zástupce, zaslali žalované předžalobní výzvu ze dne 22. 7. 2024 k dolikvidaci pojistné události, v níž setrvali na výši jimi uplatňovaného nároku na odškodnění duševních útrap á 2 mil. Kč a dále konkretizovali výši požadované náhrady nákladů řízení (za 3 úkony právní služby, 3x paušální náhradu hotových výdajů a DPH) v částce 45 738 Kč pro každého, vycházeje s odkazem na nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1788/23 z tarifní hodnoty přiznaného odškodnění 1 mil. Kč, přičemž žalované poskytli lhůtu k plnění v délce 30 dnů od doručení této výzvy s upozorněním na možnost domáhání se nároku soudní cestou (viz výzva žalobců ze dne 22. 7. 2024). Žalovaná dne 15. 8. 2024 žalobcům oznámila, že provedeným šetřením na základě předložených dokladů, po zvážení všech okolností a s přihlédnutím ke konkretizované judikatuře by další navýšení náhrady duševních útrap znamenalo exces, pročež žádost o doplatek pojistného plnění odmítla; dále je vyzvala k doložení kopie faktury za právní zastoupení (viz 3x písemné podání žalované ze dne 15. 8. 2024). Žalobci reagovali podáním ze dne 10. 9. 2024, v němž označili požadavek žalované na zaslání kopie faktury za právní zastoupení za neopodstatněný a opakovaně vyzvali žalovanou k uspokojení nároku na náhradu vynaložených nákladů spojených s jejich právním zastoupení při uplatňování nároku na pojistné plnění, a to ve lhůtě 10 dnů od doručení této výzvy s upozorněním na možnost domáhání se nároku soudní cestou (opakovaná písemná předžalobní výzva žalobců ze dne 10. 9. 2024). Sděleními výše pojistného plnění ze dne 16. 9. 2024 pak žalovaná vyčíslila doplatek pojistného plnění spočívající v nákladech právního zastoupení žalobců při uplatňování jejich nároku podle ust. § 6 odst. 2 písm. a) až c) ZPOPV v celkové výši vzniklé škody á 12 342 Kč pro každého z žalobců, kdy při stejném rozsahu poskytnutých právních služeb (3 úkony právní služby, 3x paušální náhradu hotových výdajů a DPH) vycházela pro stanovení výše odměny advokáta z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT (viz 2x sdělení výše pojistného plnění ze dne 16. 9. 2024).

6. Z Rozhodnutí Městského soudu v Praze (usnesení ze dne 17. 9. 2024, č. j. [spisová značka]), doloženého do spisu žalovanou, soud zjistil, že v řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] o náhradu nemajetkové újmy způsobené tamním žalobcům úmrtím jejich příbuzné v důsledku dopravní nehody, způsobené vozidlem odpovědnostně pojištěným u žalované, tedy v řízení o odškodnění duševních útrap podle § 9 odst. 1 ZPOPV a § 2959 o. z., soudy I. a II. stupně shodně při stanovení odměny za právní zastoupení vycházely z tarifní hodnoty 50 000 Kč podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT. Městský soud v Praze svůj závěr o aplikaci ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT v uvedeném řízení (pozn. soudu: jehož předmět je tedy věcně identický s předmětem žalovanou realizovaného šetření škodní události a likvidace nároků žalobců na náhradu nemajetkové újmy v podobě jejich duševních útrap po dopravní nehodě ze dne 6. 8. 2023, při níž došlo k úmrtí jejich příbuzného) založil na porovnání judikatury Nejvyššího soudu ČR s nálezovou judikaturu Ústavního soudu, přičemž srozumitelně a podrobně vysvětlil, proč je v obdobných případech (náhrady duševních útrap) na místě u náhrad právního zastoupení postupovat podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, nikoli podle ust. § 8 odst. 1 AT. V tomto směru Městský soud v Praze vyložil, že již v rozsudku ze dne 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 4210/2018 (v řízení o odškodnění duševních útrap), Nejvyšší soud uzavřel, že ve věcech odškodnění za zásah do práva na soukromí a rodinný život (tj. do osobnostního práva poškozeného) podle § 2959 o. z. nelze při stanovení odměny advokáta podle AT postupovat podle § 7 ve spojení s § 8 odst. 1 AT, neboť tato ustanovení nereflektují povahu řízení o náhradách při újmě na přirozených právech člověka, kdy v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií. Na tyto případy je obdobně jako v případech řízení o zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným výkonem veřejné moci, přiléhavé aplikovat § 9 odst. 4 písm. a) AT (srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 1. 2014, sp. zn. 30 Cdo 3378/2013). Odměna advokáta se proto v uvedené věci vypočte z tarifní hodnoty 50 000 Kč stanovené v § 9 odst. 4 písm. a) AT. Dále Městský soud v Praze poukázal na usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020 (rovněž v řízení o odškodnění duševních útrap), v němž Nejvyšší soud opakovaně uzavřel, že ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromí a rodinný život způsobený usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z. se pro účely určení tarifní hodnoty postupuje podle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Nejvyšší soud zde objasnil, že ust. § 7 a § 8 odst. 1 AT nereflektují povahu řízení o peněžitých náhradách za újmu na přirozených právech člověka, neboť v době započetí úkonu právní služby nelze určit výši plnění, jestliže určení výše náhrady závisí na posouzení soudu podle mnoha kritérií (intenzita vztahu se zemřelým, věk zemřelého a pozůstalých, případná existenční či hmotná závislost na zemřelém, případné poskytnutí jiné satisfakce, postoj škůdce, dopad události do jeho duševní sféry, majetkové poměry škůdce, míra zavinění, resp. míra spoluzpůsobení smrti poškozeným, vzít v potaz je třeba i okolnosti vyjmenované v § 2957 o. z.). Následně Městský soud v Praze poukázal na usnesení ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 216/2023 (v řízení o odškodnění zásahu do práv na ochranu osobnosti, soukromého a rodinného života, cti a důstojnosti), kterým se Nejvyšší soud vědomě odchýlil od nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024 sp. zn. IV. ÚS 1788/23, podle něhož se částka 50 000 Kč nepovažuje za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv nebo náhrady nemajetkové újmy paušálně ve všech případech, ale jen tehdy, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi. Nejvyšší soud argumentoval ve prospěch aplikace § 9 odst. 4 písm. a) AT s tím, že Ústavní soud vycházel z izolovaného jazykového výkladu § 9 (zejména odstavce 1 ve vztahu k dalším odstavcům) AT a pominul, že § 9 odst. 4 písm. a) výslovně dopadá na řízení ve věcech osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy a že se jedná o výjimku z pravidla ve smyslu návětí první věty § 8 odst.

1. Uvedl, že tímto nálezem došlo k překvapivému odklonu od ustálené judikatury obecných soudů i Ústavního soudu, a tedy k zásahu do legitimního očekávání účastníků, pročež není spravedlivé, aby obecné soudy v důsledku neočekávané změny judikatury výši náhrady nákladů právního zastoupení v probíhajícím řízení podstatným způsobem navýšily. Konečně Městský soud v Praze odkázal na nález Ústavního soudu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22 (v řízení o bolestné a ztížení společenského uplatnění), kterým Ústavní soud reagoval na polemiku Nejvyššího soudu, a mimo jiné uvedl, že „zatímco u jiných sporů o náhradu nemajetkové újmy (např. zásah do pověsti člověka, újmu způsobenou nesprávným úředním postupem či nezákonným rozhodnutím) není volná úvaha soudu podle § 136 o. s. ř. při určování výše újmy vyjma obecných mantinelů blíže limitována, je skutečně „volná“, u odčinění újmy na zdraví je situace odlišná, žalobce vyčíslí konkrétní částku, která obvykle vychází ze znaleckého posudku a objektivizovaných hodnot formulovaných v tzv. Metodice Nejvyššího soudu k náhradě nemajetkové újmy na zdraví … Při určování výše náhrady za újmu na zdraví hraje klíčovou roli znalecký posudek, který zohledňuje medicínské aspekty konkrétního případu, na rozdíl od jiných osobnostních sporů, v nichž je prostor pro soudní uvážení širší a méně determinovaný posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí. Tento typ sporu se tak blíží „klasickému“ sporu o náhradu škody … Je proto třeba na újmu na zdraví pohlížet odlišně než na jiné zásahy do osobnostních práv, a to i při rozhodování o nákladech řízení.“ Po tomto srovnání judikatury Nejvyššího soudu a nálezové judikatury Ústavního soudu akcentoval Městský soud v Praze, že žalovaná pojišťovna vyplatila odvolatelce před podáním žaloby dobrovolně coby náhradu duševních útrap základní částku náhrady a tato odvolatelka se podanou žalobou domáhala doplatku s ohledem na nadstandardně dobrý a intenzivní vztah se zemřelou sestrou, v důsledku jejíhož úmrtí došlo i k negativním vlivům na povolání této žalobkyně, což dle ní vyplácená základní částka nereflektuje. Dle Městského soudu v Praze žádný znalecký posudek ani objektivizované hodnoty v Metodice Nejvyššího soudu, tedy v souzené věci klíčovou roli nehrály. Jednalo se spíše o onen „jiný spor o náhradu nemajetkové újmy“, ve kterém je „prostor pro soudní uvážení širší a méně determinovaný posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí“. Dle Městského soudu tak nebyly splněny výchozí úvahy názoru Ústavního soudu vyjádřené v nálezu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22. Městský soud dále poukázal na to, že tamní žalobci v soudu I. stupně předloženém výpočtu požadované náhrady nákladů řízení vycházeli z tarifní hodnoty 50 000 Kč. Závěrem odvolací soud přisvědčil soudu I. stupně v názoru, že v případě odvolatelky je při stanovení odměny za právní zastoupení na místě postupovat (stejně jako u ostatních žalobců, kteří odvolání nepodali) podle § 9 odst. 4 písm. a) AT, tedy z tarifní hodnoty 50 000 Kč.

7. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobci dne 27. 3. 2024 uplatnili u žalované nárok na pojistné plnění ve formě náhrady nemajetkové újmy, každý ve výši 2 mil. Kč, jež jim vznikla v důsledku úmrtí jejich otce při dopravní nehodě ze dne 6. 8. 2023, zapříčiněné provozem škodícího vozidla odpovědnostně pojištěného u žalované, a dále u ní uplatnili nárok na náhradu nákladů spojených s jejich právním zastoupení v řízení o likvidaci této pojistné události, každý ve výši 45 378 Kč, a to za 3 úkony právní služby, 3x režijní paušál a DPH, kdy vycházeli z tarifní hodnoty přiznaného odškodnění 1 mil. Kč dle § 8 odst. 1 AT. Po provedeném šetření škodní události žalovaná zaplatila každému ze žalobců na odškodnění duševních útrap částku 1 mil. Kč a na náhradu nákladů jejich právního zastoupení částku 12 342 Kč (dne 24. 9. 2024), kdy vycházela ze stejného rozsahu poskytnutých právních služeb (3 úkony právní služby, 3x paušální náhrada hotových výdajů a DPH 21 %), ovšem z odlišné tarifní hodnoty, a to paušální tarifní hodnoty á 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Na předžalobní výzvu k plnění žalovaná nic dalšího neplnila. V typově obdobném řízení (o odškodnění duševních útrap v důsledku úmrtí příbuzného), vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], bylo o nároku tamních žalobců na náhradu nákladů řízení proti žalované rozhodnuto podle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, kdy Městský soud v Praze coby odvolací soud ve svém Rozhodnutí ze dne 17. 9. 2024 shrnul v té době aktuální judikaturu ve věcech tarifních hodnot u náhrady nemajetkové újmy a vysvětlil, proč bylo namístě při stanovení odměny za právní zastoupení postupovat právě dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT, tj. z tarifní hodnoty 50 000 Kč (a nikoliv dle § 8 odst. 1 AT), s tím že akcentoval nenaplnění výchozích úvah názoru Ústavního soudu vyjádřených v nálezu ze dne 7. 8. 2024, sp. zn. I. ÚS 3362/22, vydaným po dřívějším nálezu ze dne 10. 4. 2024. sp. zn. IV. ÚS 1788/23, a to s ohledem na charakter souzeného sporu coby tzv. jiného sporu o náhradu nemajetkové újmy, v němž žádný znalecký posudek ani objektivizované hodnoty v Metodice Nejvyššího soudu nehrály klíčovou roli.

8. Podle ust. § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb. práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, se řídí zákonem č. 168/1999 Sb., ve znění účinném přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, a to i v případě, že ke vzniku práva nebo povinnosti došlo ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

9. Podle ust. § 6 odst. 2 písm. a) a písm. d) věta před středníkem ZPOPV má pojištěný právo, aby pojistitel za něj uhradil v rozsahu a ve výši podle občanského zákoníku poškozenému způsobenou újmu vzniklou ublížením na zdraví nebo usmrcením a účelně vynaložené náklady spojené s právním zastoupením při uplatňování nároků podle písmen a) až c).

10. Podle ust. § 2959 o. z. při usmrcení nebo zvlášť závažném ublížení na zdraví odčiní škůdce duševní útrapy manželu, rodiči, dítěti nebo jiné osobě blízké peněžitou náhradou vyvažující plně jejich utrpení. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

11. Podle ust. § 6 odst. 1 AT výše mimosmluvní odměny se stanoví podle sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby a podle úkonů právní služby, které advokát ve věci vykonal.

12. Podle ust. § 7 od 5. a 6. AT sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby činí z tarifní hodnoty přes 10 000 Kč do 200 000 Kč částku 1 500 Kč a 40 Kč za každých započatých 1 000 Kč, o které hodnota převyšuje 10 000 Kč; přes 200 000 Kč do 10 000 000 Kč částku 9 100 Kč a 40 Kč za každých započatých 10 000 Kč, o které hodnota převyšuje 200 000 Kč.

13. Podle ust. § 8 odst. 1 AT, není-li stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu výše peněžitého plnění nebo cena věci anebo práva v době započetí úkonu právní služby, jichž se právní služba týká; za cenu práva se považuje, jak hodnota pohledávky, tak i dluhu. Při určení tarifní hodnoty se nepřihlíží k příslušenství, ledaže by bylo požadováno jako samostatný nárok.

14. Podle ust. § 9 odst. 1 AT, ve znění účinném do 31. 12. 2024, nelze-li hodnotu věci nebo práva vyjádřit v penězích nebo lze-li ji zjistit jen s nepoměrnými obtížemi, a není-li dále stanoveno jinak, považuje se za tarifní hodnotu částka 10 000 Kč (odst. 1). [adresa] 000 Kč se považuje za tarifní hodnotu ve věcech mimo jiné osobnostních práv s návrhem na náhradu nemajetkové újmy (odst. 4 písm. a)).

15. Podle ust. § 13 o. z. každý, kdo se domáhá právní ochrany, může důvodně očekávat, že jeho právní případ bude rozhodnut obdobně jako jiný právní případ, který již byl rozhodnut a který se s jeho právním případem shoduje v podstatných znacích; byl-li právní případ rozhodnut jinak, má každý, kdo se domáhá právní ochrany, právo na přesvědčivé vysvětlení důvodu této odchylky.

16. Po právním zhodnocení dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná. Soud na danou věc aplikoval mimo jiné právní úpravu ZPOPV, neboť dle ust. § 94 odst. 1 zákona č. 30/2024 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, účinného od 1. 4. 2024, se práva a povinnosti vyplývající ze škodných událostí vzniklých provozem vozidla, které nastaly přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona, řídí ZPOPV, a to i když ke vzniku práv nebo povinností došlo až ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona. V daném případě se tedy žalobní nároky z předmětné dopravní nehody, k níž nesporně došlo dne 6. 8. 2023, řídí ZPOPV.

17. V řízení bylo prokázáno, resp. nebylo sporu o tom, že žalobci ve smyslu ust. § 6 odst. 2 písm. a) ZPOPV ve spojení s ust. § 2959 o. z. dne 27. 3. 2024 uplatnili u žalované coby odpovědnostního pojistitele nárok na náhradu nemajetkové újmy - odškodnění duševních útrap, způsobených jim v důsledku úmrtí jejich otce při dopravní nehodě ze dne 6. 8. 2023, který žalovaná odškodnila částkou 1 mil. Kč pro každého ze žalobců, a to na základě jí provedeného šetření a vyhodnocení relevantních okolností. Současně žalobci u žalované uplatnili dne 22. 7. 2024 nárok na náhradu nákladů spojených s jejich právním zastoupením advokátem při uplatňování nároku na pojistné plnění ve smyslu ust. § 6 odst. 2 písm. d) ZPOPV, kdy každý z nich, vycházeje z tarifní hodnoty přiznaného plnění ve výši 1 mil. Kč dle § 8 odst. 1 AT, vyčíslil výši této náhrady v částce 45 738 Kč odpovídající nespornému rozsahu poskytnuté právní služby (3 úkony právní služby, 3x režijní paušál a DPH 21 %). Na tyto nákladové nároky žalovaná uhradila každému ze žalobců částku 12 342 Kč, kdy při shodném rozsahu poskytnutých právních služeb naopak vycházela z tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT.

18. Předmětem sporu tak bylo výlučně posouzení právní otázky, zda při určení náhrady nákladů za právní zastoupení každého ze žalobců při uplatnění nároku na pojistné plnění z titulu peněžité náhrady nemajetkové újmy (duševních útrap) vycházet z tarifní hodnoty odvozené z částky 1 mil. Kč podle ust. § 8 odst. 1 AT či z paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč dle ust. § 9 odst. 1 a 4 písm. a) AT (zda jsou pro takový postup splněny podmínky).

19. Nález Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 1788/23 ze dne 10. 4. 2024 (odkazující rovněž na předchozí nálezy sp. zn. I. ÚS 3281/22 v řízení o určení obchodního podílu a sp. zn. III. ÚS 2040/22 v řízení o určení neplatnosti dodatku ke smlouvě o převodu obchodního podílu), který byl zmíněn v Rozhodnutí Městského soudu v Praze a který se týká správnosti použití tarifní hodnoty při určení nákladů řízení (všechny tyto nálezy byli akcentované žalobci v tomto řízení), je úzce spjat s možností ocenění předmětu řízení, kdy v řízení sp. zn. IV. ÚS 1788/23 se jednalo o odškodnění ztížení společenského uplatnění (dále jen „ZSU“) a bolestného, tedy nároku na náhradu újmy na zdraví. Oproti tomu v daném případě měl předmět likvidované pojistné události podobu nároku na odškodnění duševních útrap žalobců vzniklých v důsledku úmrtí jejich otce, tj. nároku na náhradu za zásah do osobnostního práva. Podle cit. nálezu sp. zn. IV. ÚS 1788/23 se nepovažovala částka 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT za tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv nebo náhrady nemajetkové újmy paušálně ve všech případech, ale jen tehdy, nelze-li hodnotu práva vyjádřit v penězích nebo jen s nepoměrnými obtížemi. V takovém případě, při určování výše náhrady za újmu na zdraví, hraje klíčovou roli znalecký posudek, který zohledňuje medicínské aspekty konkrétního případu. Prostor pro uvážení soudu (resp. zde žalované pojišťovny) při určení výše náhrady je užší, než v jiných sporech o ochranu osobnosti, jelikož je soud (zde žalovaná pojišťovna) významně determinován posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí, které se promítají právě ve znaleckém posudku. Proto v případech, kdy je předmětem řízení náhrada nemajetkové újmy na zdraví např. v podobě bolestného či ZSU, jejíž výše je podstatně určována (determinována) znaleckým posudkem, dovodil Ústavní soud nutnost aplikace § 8 odst. 1 AT při určení výše náhrady nákladů řízení, a nikoliv § 9 odst. 1 a 4 písm. a) AT jako u jiných náhrad nemajetkové újmy na osobnostních právech. Na tomto závěru Ústavní soud následně setrval a navázal i v dalších rozhodnutích (srov. např. nálezy ze dne 7. 8. 2024 sp. zn. I. ÚS 3362/22, ze dne 28. 1. 2025 sp. zn. III. ÚS 3004/24, nebo ze dne 13. 5. 2025 sp. zn. II. ÚS 838/25), z nichž je rovněž zřejmé, že na újmu na zdraví je třeba pohlížet odlišně než na jiné zásahy do osobnostních práv, a to i při rozhodování o nákladech řízení. Mimo této judikatury, jakož i shora vyložené judikatury Nejvyššího soudu a nálezové judikatury Ústavního soudu, podané v Rozhodnutí Městského soudu v Praze (viz bod 6. tohoto rozsudku), byla k dané problematice týkající se správnosti určení tarifní hodnoty pro účely výpočtu odměny advokáta dle AT ve věcech peněžité náhrady za zásah do práva na soukromý a rodinný život způsobený usmrcením či těžkým poškozením zdraví osoby blízké podle § 2959 o. z. (tj. do osobnostního práva) vydána další rozhodnutí Ústavního soudu a Nejvyššího soudu, podle kterých bylo shodně pro zvolení paušální tarifní hodnoty 50 000 Kč dle § 9 odst. 4 písm. a) AT určujícím kritériem to, zda lze penězi ocenitelnou hodnotu plnění (náhrady nemajetkové újmy) zjistit bez nepoměrných obtíží (nerozhodné přitom je, zda je taková hodnota známa již na začátku řízení nebo až v jeho průběhu) za současného rozlišení druhu nemajetkové újmy, neboť od něj se odvíjí míra obtížnosti při vyčíslení náhrady újmy, a tím i použití tarifní hodnoty. Ústavní soud tak ve své rozhodovací praxi dal najevo, že určení tarifní hodnoty podle předmětu sporu je sice primárním a preferovaným postupem, nikoliv však postupem bezvýhradným. Uvedené závěry vyslovil Ústavní soud např. v usnesení ze dne 30. 7. 2025, sp. zn. IV. ÚS 935/25, kterým aproboval postup obecného soudu, jenž v řízení o odškodnění nemajetkové újmy na osobnostních právech, vzniklému tamnímu žalobci trýznivým jednáním jeho matky (tedy shodně jako v této věci nikoliv z titulu újmy na zdraví), rozhodl o odměně ustanoveného zástupce dle § 9 odst. 4 písm. a) AT. Právě v tomto rozhodnutí Ústavní soud konstatoval, že aby soudy mohly aplikovat úpravu tarifní hodnoty, musí nejprve posoudit, že hodnotu věci či práva lze vyjádřit v penězích, případně jejich hodnotu sice lze ocenit, ale jen s nepoměrnými obtížemi, a že současně musí rozlišit druh nemajetkové újmy. Dále konstatoval, že použití paušální tarifní hodnoty vyžaduje, aby bylo najisto postaveno, že soudy mají volnou úvahu při určování výše újmy. Zdůraznil, že zatímco újma na zdraví je zpravidla penězi ocenitelná, u jiné újmy na osobnostních právech tomu tak nemusí vždy být, přičemž v dané věci, byť se tamní žalobce domáhal konkrétní výše náhrady, dovodil Ústavní soud správnost aplikace paušální tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (nikoli podle § 8 odst. 1 AT), které výslovně určovalo tarifní hodnotu ve věcech osobnostních práv. Taktéž v nálezu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. I. ÚS 837/24, Ústavní soud zavázal obecné soudy řízení o náhradě nemajetkové újmy, druhově naprosto shodné s předmětem pojistného plnění v této věci (náhrada nemajetkové újmy osob blízkých v souvislosti s úmrtím rodičů), aby při rozhodování o nákladech řízení vycházely z tarifní hodnoty podle § 9 odst. 4 písm. a) AT (a to s odkazem na již zmiňovaná rozhodnutí sp. zn. 25 Cdo 2060/2020 či 25 Cdo 216/2023, sbírkové usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, či např. rozhodnutí sp. zn. IV. ÚS 2334/23 nebo sp. zn. I. ÚS 3159/23). Mimo již zmiňovaného usnesení sp. zn. 25 Cdo 216/2023 ze dne 6. 6. 2024 rozhodoval Nejvyšší soud ve sporech o odškodnění nemateriální újmy za duševní útrapy tamních žalobců o nákladech řízení dle § 9 odst. 4 písm. a) AT (a nikoliv dle § 8 odst. 1 AT) i ve svých dalších rozhodnutích např. sp. zn. 25 Cdo 1703/2023 ze dne 20. 8. 2024 a sp. zn. 25 Cdo 1060/2023 ze dne 28. 8. 2024, vydaných po nálezu Ústavního soudu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1788/23. I v těchto rozhodnutích Nejvyšší soud setrval na závěru, že ve věcech osobnostních práv s náhradou nemajetkové újmy v penězích není tarifní hodnota sazby mimosmluvní odměny za jeden úkon právní služby advokáta určována výší požadované či přisouzené částky, nýbrž podle § 9 odst. 4 písm. a) AT je představována paušální částkou 50 000 Kč. Konstatoval, že uvedený výklad Nejvyšší soud uplatňuje ve věcech peněžité náhrady za neoprávněné zásahy do práva na ochranu osobnosti podle § 81 a násl. a § 2956 o. z. (srov. rozsudky Nejvyššího soudu ze dne 28. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1081/2020, a ze dne 10. 2. 2022, sp. zn. 25 Cdo 1178/2021), ve věcech peněžité náhrady nemajetkové újmy způsobené usmrcením osoby blízké podle § 2959 o. z. nebo ublížením na zdraví podle § 2958 o. z. (srov. usnesení ze dne 29. 4. 2021, sp. zn. 25 Cdo 2060/2020, a ze dne 27. 5. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020, uveřejněná pod č. 2/2022 a 12/2022 Sbírky soudních rozhodnutí a stanovisek). Dále akcentoval, že ústavní konformita výkladu Nejvyššího soudu nebyla zpochybněna usneseními různých senátů Ústavního soudu (ze dne 5. 10. 2021, sp. zn. I. ÚS 2217/21, ze dne 1. 3. 2022, sp. zn. IV. ÚS 203/22, ze dne 6. 9. 2022, sp. zn. IV. ÚS 1898/22, ze dne 14. 2. 2023, sp. zn. I. ÚS 198/23, ze dne 31. 10. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2214/23, a ze dne 24. 1. 2024, sp. zn. III. ÚS 29/24), a byla naopak potvrzena nálezy Ústavního soudu ze dne 5. 12. 2023, sp. zn. IV. ÚS 2137/23, a ze dne 10. 1. 2024, sp. zn. IV. ÚS 2334/23. Současně konstatoval, že důvody setrvání na tomto právním názoru i po vydání nálezu ze dne 10. 4. 2024, sp. zn. IV. ÚS 1788/23, byly vyloženy v usnesení Nejvyššího soudu ze dne 6. 6. 2024, sp. zn. 25 Cdo 216/2023, jehož závěry byly aprobovány nálezem Ústavního soudu ze dne 20. 6. 2024, sp. zn. I. ÚS 837/24.

20. Soud v této věci, veden zásadou ve smyslu ust. § 13 o. z. garantující účastníkům důvodné očekávání o obdobném rozhodování v typově podobných věcech, zohlednil Rozhodnutí Městského soudu v Praze vydané v typově shodné věci a jím vyloženou judikaturu Ústavního soudu a Nejvyššího soudu (viz bod 6. tohoto rozsudku), rozšířenou o další judikaturu, vyloženou zdejším soudem pod bodem 19. tohoto rozsudku, která se taktéž týká rozhodování o nákladech právního zastoupení v typově obdobných věcech (odškodnění nemajetkové újmy za zásah do osobnostního práva - odškodnění duševních útrap), a s ohledem na závěry v nich vyslovené (s vědomím judikaturních závěrů Ústavního soudu k přednostní aplikaci § 8 odst. 1 advokátního tarifu v případech újmy na zdraví) dovodil v této věci přiléhavost aplikace ust. § 9 odst. 1 a 4 písm. a) AT při určení tarifní hodnoty za právní zastoupení žalobců při likvidaci jejich nároku na odškodnění nemajetkové újmy, a to právě s ohledem na druh nemajetkové újmy, jejíhož odškodnění se žalobci u žalované coby odpovědnostního pojistitele v rámci likvidace pojistné události domáhali. Jak soud konstatoval již shora, v daném případě byla předmětem pojistného plnění peněžitá náhrada duševních útrap, tedy nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv žalobců, jejíž konečná výše byla stanovena úvahou žalované coby odpovědnostního pojistitele (srov. analog. § 136 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění - dále jen „o. s. ř.“), na základě jejího interního šetření a po zhodnocení řady relevantních okolností, kdy musela použít široké meze diskrece tak, aby výslednou hodnotu pojistného plnění v podobě odškodnění duševních útrap stanovila řádně. Určení výše nároku žalobců na požadované pojistné plnění se v daném případě neodvíjelo od závěrů znaleckého posudku či jiného odborného posouzení, tj. znalecké či jiné odborné posouzení zde nehrálo žádnou roli, a rovněž ani od objektivizovaných hodnot formulovaných v Metodice k náhradě za bolest a ZSU. Tedy ve shodě s Rozhodnutím Městského soudu v Praze se i v tomto případě jednalo spíše o onen „jiný spor o náhradu nemajetkové újmy“, ve kterém je „prostor pro soudní uvážení (pozn. soudu: zde žalované pojišťovny) širší a méně determinovaný posouzením skutečností, k nimž je třeba odborných znalostí“, pročež i v tomto případě bylo na místě určení paušální tarifní hodnoty dle § 9 odst. 4 písm. a) AT, což je ostatně v souladu ustálenou rozhodovací praxí Nejvyššího soudu aprobovanou i Ústavním soudem (viz shora označená rozhodnutí Nejvyššího soudu a Ústavního soudu).

21. S názorem žalobců, že samotná možnost vyčíslení rozsahu plnění v penězích zakládá nárok na určení tarifní hodnoty podle ust. § 8 odst. 1 AT, se soud neztotožňuje. Pouhé vyčíslení rozsahu plnění totiž nečiní hodnotu plnění zjistitelnou, natož zjistitelnou bez nepoměrných obtíží, což je ve smyslu ust. § 9 odst. 1 AT další nezbytnou podmínkou pro výluku použití paušální tarifní hodnoty dle ust. § 9 odst. 4 písm. a) AT. Tato podmínka nebyla v dané věci naplněna, tudíž žalovanou určená paušální tarifní hodnota dle § 9 odst. 1 a 4 písm. a) AT je adekvátní.

22. Přisvědčit nelze ani námitce žalobců, že Rozhodnutí Městského soudu v Praze řešilo diametrálně odlišnou skutkovou i procesní situaci, a že na souzenou věc nedopadá. Naopak, stejně jako v této věci i tam šlo o posouzení správnosti určení tarifní hodnoty pro výpočet náhrady nákladů právního zastoupení při odškodnění nemajetkové újmy za zásah do osobnostních práv (odškodnění duševních útrap způsobených úmrtím osoby blízké v důsledku dopravní nehody), tedy o věcně identický předmět řízení. Další argumentace žalobců, že v jejich případě nešlo o překvapivou změnu judikatury a že svůj nárok na náhradu nákladů právního zastoupení u žalované nijak nemodifikovali, pak není rozhodná, resp. nemá žádný vliv na to, zda byly či nebyly splněny podmínky pro aplikaci paušální tarifní hodnoty.

23. Soud tedy uzavírá, že žalovaná v rámci likvidace pojistné události, při výpočtu výše náhrady nákladů spojených s právním zastoupením žalobců při uplatňování jejich nároku na pojistné plnění z titulu odškodnění duševních útrap, přiléhavě určila tuto výši z tarifní hodnoty 50 000 Kč stanovené podle § 9 odst. 1 a 4 písm. a) AT, a nikoliv z přiznaného odškodnění 1 mil. Kč dle § 8 odst. 1 AT, a z takto stanovené tarifní hodnoty zaplatila každému ze žalobců odpovídající částku za požadované tři úkony právní služby, tři režijní paušály a DPH, ve výši 12 342 Kč. Soud proto rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku, a žalobu na doplatek náhrady nákladů právního zastoupení coby pojistného plnění, stanovené z tarifní hodnoty ve výši přiznaného odškodnění 1 mil. Kč, jako nedůvodnou zamítl.

24. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. o. s. ř., když žalovaná měla ve věci plný úspěch. Její náklady řízení tvoří náklady za právní zastoupení advokátem dle § 6 odst. 1, § 7, § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 a 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, ve znění účinném od 1. 1. 2025, a to za 3 úkony právní služby á 3 780 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření k žalobě ze dne 23. 4. 2025 a účast u jednání soudu dne 25. 8. 2025), 3x režijní paušál á 450 Kč a DPH 21 % z odměny a paušálu ve výši 2 664,90 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 15 354,90 Kč. Dle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované.

Poučení