11 C 30/2025 - 49

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [Jméno žalobkyně]., IČO [IČO žalobkyně] sídlem [Adresa žalobkyně] zastoupená advokátem [Jméno advokáta A] sídlem [Adresa advokáta A] proti žalované: [právnická osoba], IČO: [Anonymizováno] sídlem [Anonymizováno] Francouzská republika jednající v České republice prostřednictvím: [Anonymizováno]obchodní zastoupení, IČO: [Anonymizováno] sídlem [Jméno Zástupce] [Anonymizováno]/[Anonymizováno], [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] [Anonymizováno] - [Anonymizováno] zastoupená advokátem [Jméno advokáta B] sídlem [Adresa advokáta B] o zaplacení 1 800 EUR s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 750 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 11. 10. 2023 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 1 050 EUR s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 25. 9. 2023 do zaplacení a dále úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 750 EUR od 25. 9. 2023 do 10. 10. 2023 zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 2 625 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se podanou žalobou dne 2. 2. 2025 domáhala po žalované zaplacení částky 1 800 EUR s příslušenstvím z titulu postoupených pohledávek k náhradě škody podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů a kterým se zrušuje nařízení (EHS) č. 295/91 (dále jen „Nařízení“). Dle žalobních tvrzení měly cestující [jméno FO], nar. [datum] (dále jen „První cestující“), [jméno FO], nar. [datum] (dále jen „Druhá cestující“), a [jméno FO], nar. [datum] (dále jen „Třetí cestující“; ve vztahu ke všem výše uvedeným cestujícím dále souhrnně také jen „Cestující“), absolvovat ve dnech 12. 8. 2023 a 13. 8. 2023 let z Minneapolis přes Paříž do Prahy, který se považuje za jeden celek, a to z Minneapolis do Paříže pod č. [IBAN] a poté dále z Paříže do Prahy pod č. [IBAN] (dále také jen „Let“). Navazující let č. [IBAN], provozovaný žalovanou (dále také jen „Navazující let“), měl z Paříže odletět dne 13. 8. 2023 v 9:40 (fakticky odletěl[Anonymizováno]v 9:42) a přiletět do Prahy v 11:37 hod., ovšem Cestujícím byl odepřen nástup do letadla, a to bez jakéhokoliv právního důvodu. Náhradní spoj, zajištěný žalovanou, odletěl z Paříže téhož dne ve 20:15 a do Prahy přiletěl téhož dne ve 21:

55. Každé z Cestujících tak vznikl dle Nařízení nárok na náhradu škody, a to vzhledem k délce letu mezi Prahou a Minneapolis (7 373 km) ve výši 600 EUR na osobu, v souhrnu tedy 1 800 EUR. K zaplacení peněžní kompenzace vyzvaly Cestující žalovanou výzvou ze dne 8. 9. 2023. Žalobkyně se stala nabyvatelkou žalobou uplatněného nároku na základě Smluv o postoupení pohledávky, které uzavřela s jednotlivými Cestujícími dne 16. 1. 2024 (dále souhrnně také jen „postupní smlouvy“), žalovaná však na postoupené pohledávky ničeho neplnila, a to ani na základě předžalobní upomínky. Žalobkyně současně požádala o přiznání úroku z prodlení z žalované částky, a to ve výši 15 % ročně od 25. 9. 2023.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. S odkazem na příslušné články Nařízení a rozhodnutí zdejšího soudu pod sp. zn. 28 C 258/2015 předně namítla, že žalobkyně netvrdila a neprokazovala, že se Cestující přihlásily k přepravě na palubu Navazujícího letu v čase a místě předem stanoveném, nejpozději však do 45 minut před zveřejněným časem odletu, a rovněž ani neprokázala, že by Cestujícím byl nástup na palubu tohoto letu odepřen. Dále namítla, s poukazem na rozsudek Soudního dvora Evropské unie (dále jen „SDEU“) ve věci C-139/11 a na konkretizovaná rozhodnutí zdejšího soudu, promlčení žalobního nároku s tím, že jej žalobkyně uplatnila v rozporu s ust. § 2553 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), až po uplynutí šestiměsíční lhůty, která dle žalované počala plynout ode dne plánovaného uskutečnění letu dne 16. 8. 2023 a skončila dne 16. 2. 2024. Žalobkyně však vyzvala žalovanou k plnění až předžalobní upomínkou ze dne 19. 7. 2024. Ve vztahu k výzvě z 8. 9. 2023 žalovaná namítla, že žalobkyně nijak neprokázala její doručení žalované s tím, že i kdyby doručení této výzvy bylo prokázáno, je žalobní nárok promlčen nejméně v rozsahu částky 1 050 EUR, neboť v uvedené výzvě Cestující uplatnily nárok pouze ve výši 250 EUR pro každou z nich, tj. v souhrnné výši 750 EUR. Při jednání soudu dne 6. 10. 2025 žalovaná zpochybnila aktivní věcnou legitimaci žalobkyně v rozsahu postoupených pohledávek Druhé a Třetí cestujících, jež byly osobami nezletilými. V písemném závěrečném návrhu pak žalovaná tuto námitku rozvinula v tom smyslu, že žalobkyně uzavřela smlouvy o postoupení pohledávek Cestujících s První cestující jakožto zákonnou zástupkyní Druhé a Třetí cestujících, a to bez uděleného souhlasu opatrovnického soudu, tedy v rozporu s ust. § 898 odst. 1 o. z., dle něhož rodiče potřebují souhlas soudu k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, ledaže se jedná o běžné záležitosti nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty. Žalovaná přitom odkázala na konkretizovanou judikaturu Nejvyššího soudu ČR, z níž vyplývá, že za neběžnou majetkovou záležitost, která schválení soudu vyžaduje, je považována rovněž smlouva o postoupení pohledávky učiněná za nezletilého. Jelikož tedy První cestující coby zákonná zástupkyně Druhé a Třetí Cestujících za ně právně jednala v neběžné majetkové záležitosti bez souhlasu soudu, nemělo by být, dle žalované, k takovému právnímu jednání přihlíženo. Dále žalovaná namítla neurčitost obsahu postupních smluv, kterou odůvodnila tím, že v postupních smlouvách nejsou pohledávky Cestujících dostatečně určitě identifikovány, když z čl. 2 odst. 2 písm. b) každé postupní smlouvy vyplývá, že je postupována pohledávka, která vznikla v důsledku zrušení letu ve smyslu čl. 5 Nařízení, zatímco z čl. 2 odst. 2 písm. d) plyne, že se má jednat o pohledávku vzniklou v důsledku odepření nástupu na palubu letadla ve smyslu čl. 4 Nařízení. Dle žalované je tedy odkazováno na odlišné nároky upravené Nařízením, které nelze směšovat či nahrazovat jeden druhým, neboť každému z nich odpovídá odlišný skutkový základ a odlišné podmínky včetně výjimek z odpovědnosti leteckého dopravce. Dle žalované je v postupních smlouvách uvedená identifikace postupovaných pohledávek vnitřně rozporná a nelze z ní jednoznačně určit, jaká pohledávka je postupována. Žalovaná rovněž namítla neurčitost e-mailových zpráv, jimiž žalobkyně dokládá včasné uplatnění nároků Cestujícími, neboť z obsahu e-mailové komunikace ze dne 25. 10. 2023 nikterak nevyplývá, jaké nároky a v jaké výši byly uplatněny.

3. Žalobkyně nesouhlasila s procesní obranou žalované. Argumentovala, že v daném případě byly Cestující žalovanou převedeny z Navazujícího letu na náhradní let č. [Anonymizováno] s odletem dne 13. 8. 2023 ve 20:15 (dále také jen „Náhradní let“), o čemž žalovaná informovala e-mailem ze dne 13. 8. 2023 v 02:33 UTC. Tedy sama žalovaná v plánovaný den odletu oznámila Cestujícím, že jejich let byl přebookován na tentýž den večer. Tím, dle žalobkyně, vznikl Cestujícím nárok na paušální kompenzaci, neboť Navazující let nebyl zrušen, avšak Cestujícím byl odepřen nástup na palubu letadla. Námitku promlčení, vznesenou žalovanou, žalobkyně odmítla s tím, že dne 8. 9. 2023 zaslala žalované žádost o kompenzaci, byť dokladem o jejím zaslání nedisponuje, ovšem ohledně uplatněné žádosti spolu účastníci e-mailově komunikovali 26. 9. 2023 a následně 25. 10. 2023, tedy v zachovalé potřebné šestiměsíční lhůtě. Dle žalobkyně je pak z emailové komunikace ze dne 25. 10. 2023 patrná i výše uplatněné náhrady 1 800 EUR. Žalobkyně potvrdila, že ohledně smluv o postoupení pohledávek Druhé a Třetí cestujících na žalobkyni nebyl soudem v opatrovnickém řízení udělen souhlas s uzavřením těchto dvou postupních smluv.

4. Při jednání soudu dne 6. 10. 2025 účastnice učinily nesporným, že Cestující měly potvrzenou rezervaci Letu z Minneapolis přes Paříž do Prahy, jehož celková délka přesahovala 3 500 km. Dále bylo nesporným, že žalovaná operovala Navazující let s plánovaným odletem z Paříže v 9:40 hod. a plánovaným příletem do Prahy v 11:37 hod. dne 13. 8. 2023. Dále bylo nesporným, žalovaná zajistila Cestujícím Náhradní let s odletem z Paříže dne 13. 8. 2023 ve 20:15 hod. a s příletem do Prahy ve 21:55 hod. Dále byla nespornou fakticita uzavření postupních smluv ze dne 16. 1. 2024 mezi žalobkyní a Cestujícími (vyplývá rovněž ze tří smluv o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2024, v nichž jsou jako postupitelky pohledávek vždy uvedeny jednotlivé Cestující). Dále bylo nesporným, že na žádost o kompenzaci žalovaná ničeho neplnila.

5. Skutečnost, že Cestujícím byl ze strany žalované odepřen nástup na palubu Navazujícího letu nerealizovaly Předmětný let, byla prokázána e-mailovým oznámením žalované ze dne 13. 8. 2023 ve 02:33:25 UTC, kterým žalovaná, bez uvedení důvodu, sdělila Cestujícím změnu harmonogramu jejich Navazujícího letu spočívající v tom, že nově budou Cestující odbaveny Náhradním letem s odletem z Paříže dne 13. 8. 2023 ve 20:15 a příletem do Prahy téhož dne ve 21:

55. Současně žalovaná v tomto e-mailu projevila lítost, že nemohla udržet původní rezervaci Cestujících tohoto letu, omluvila za případně způsobené nepříjemnosti a poděkovala za pochopení. Tímto listinným důkazem bylo tedy prokázáno, že žalovaná o změně rezervace Navazujícího letu, kterou ve vztahu k Cestujícím nemohla udržet výlučně z důvodů na její straně, jenž blíže nijak nespecifikovala, a o převedení Cestujících na Náhradní let, informovala Cestující cca 7 hodin před plánovaným odletem Navazujícího letu. Již na tomto místě soud podotýká, že bylo tedy zcela nadbytečné, aby se Cestující následně přihlašovali k přepravě tohoto Předmětného letu, jestliže jím, na základě předchozího oznámení žalované, neměli ani cestovat.

6. Včasné uplatnění nároků Cestujících na kompenzaci á 250 EUR (tj. v souhrnu za tři Cestující ve výši 750 EUR) v souvislosti s Navazujícím letem žalobkyně dokládala svou písemnou žádostí ze dne 8. 9. 2023 ve spojení s plnými mocemi, udělenými Cestujícími žalobkyni dne 29. 8. 2023, a dále e-mailovou komunikací účastníků ze dne 26. 9. 2023 a 25. 10. 2023. Z obsahu žádosti ze dne 8. 9. 2023 vyplývá, že jejím prostřednictvím Cestující, t. č. zastoupené žalobkyní na základě udělených plných mocí ze dne 29. 8. 2023, vyzvaly žalovanou k úhradě částky 250 EUR pro každou z Cestujících, tedy k úhradě částky v souhrnné výši 750 EUR, a to v poskytnuté lhůtě 14 dnů ode dne odeslání této žádosti, jež měla být odeslána téhož dne 8. 9. 2023. V žádosti uplatněné nároky byly odůvodněny zrušením Navazujícího letu a následným dosažením cílové destinace Cestujícími s více než 3hodinovým zpožděním. Žalobkyně nebyla schopna v řízení prokázat, kdy konkrétně tuto žádost žalované odeslala, neboť dle vlastního vyjádření nedisponuje žádným dokladem o jejím odeslání. Obsahem následného emailu žalované ze dne 26. 9. 2023 však bylo prokázáno, že nejpozději tohoto dne žalovaná zaevidovala požadavek Cestujících na kompenzaci a přidělila mu referenční číslo [Anonymizováno], pod kterým nadále věc řešila. Následnou e-mailovou komunikací účastníků ze dne 25. 10. 2023 pak bylo prokázáno, že žalovaná v uvedený den pod totožným referenčním číslem zamítla požadavek Cestujících ve vztahu k Navazujícímu letu, přičemž žalobkyně v reakci z téhož dne 25. 10. 2023 upřesnila, že Cestujícím byl odepřen nástup na Navazující let. V této emailové komunikaci účastníků nebyla konkrétní výše požadované peněžní kompenzace uvedena. Výše uvedenými listinnými důkazy má tedy soud za prokázáno, že Cestující nejpozději ke dni 26. 9. 2023 uplatnili u žalované nárok na kompenzaci v souhrnné výši 750 EUR s poskytnutou lhůtou k plnění v délce 14 dnů, neboť v tento den žalovaná prokazatelně jejich požadavek, vyčíslený v žádosti ze dne 8. 9. 2023 uvedenou částku 750 EUR[Anonymizováno] zaevidovala a začala řešit, přičemž nejpozději dne 25. 10. 2023 žalovaná věděla i o tom, že Cestující své nároky uplatnily z důvodu odepření nástupu na palubu letadla Navazujícího letu.

7. Nad rámec nesporných tvrzení účastníků ohledně fakticity uzavření postupních smluv jednotlivými Cestujícími s žalobkyní bylo smlouvami o postoupení pohledávek ze dne 16. 1. 2024, podepsanými za Druhou a Třetí cestující jejich matkou (První cestující), prokázáno, že pohledávka jednotlivých Cestujících za žalovanou včetně příslušenství byla v každé z postupních smluv shodně specifikována v článku II. odst. 2 písm. b) tak, že se jedná o pohledávku „vzniklou z titulu: Nařízení Evropského parlamentu a Rady (ES) č. 261/2004 ze dne 11. 2. 2004, kterým se stanoví společná pravidla náhrad a pomoci cestujícím v letecké dopravě v případě odepření nástupu na palubu, zrušení nebo významného zpoždění letů, a to z důvodu zrušení letu ; v článku II. odst. 2 písm. c) byla nárokována finanční kompenzace ve smyslu článku 7 Nařízení částkou 600 EUR a v článku II. odst. 2 písm. d) byl uveden popis skutkových okolností tak, že „cestující má nárok na náhradu z letu, který měl proběhnout dne 12. 8. 2023 z místa letiště IATA kódu MSP do letiště dle IATA kódu PRG (sic!) a to z titulu odepření nástupu; itinerář letu: cesta: MSP – CFG – PRG; plánované lety: [IBAN], [IBAN]; celková vzdálenost letu 7 373 km“. V článku I. odst. 3 pak bylo mimo jiné sjednáno, že v případě úspěšného vymožení žalovaná uhradí Cestujícím úplatu, čímž dojde k uspokojení nároků Cestujících. Těmito postupními smlouvami bylo tedy prokázáno, že jejich předmětem bylo postoupení pohledávek jednotlivých Cestujících za žalovanou ve výši á 600 EUR na žalobkyni dne 16. 1. 2024 z titulu nároku vyplývajícího z Nařízení, kdy pohledávky byly právně definovány jako nárok z titulu zrušení letu a skutkově jako nárok z titulu odepření nástupu.

8. Předžalobní výzvou ze dne 19. 7. 2024 (č. l. 2 spisu), včetně datové zprávy, bylo prokázáno, že žalobkyně informovala žalovanou o postoupení předmětných pohledávek Cestujících na žalobkyni a současně ji vyzvala k zaplacení kompenzace v souhrnné výši 750 EUR za zrušení Předmětného letu Cestujícím a dosažení cílové destinace s enormním, více než 3hodinovým zpožděním. Tato výzva byla do datové schránky organizační složky žalované v České republice dodána dne 17. 1. 2025 a doručena byla dne 22. 1. 2025 přihlášením pověřené osoby žalované do datové schránky žalované.

9. Soud dalšími důkazy řízení nedoplňoval, již provedené považoval za dostatečné k náležitému zjištění skutkového stavu potřebného pro právní rozhodnutí věci. Z tohoto důvodu soud při jednání dne 10. 11. 2025 zamítl zbylé důkazní návrhy (potvrzení rezervace Letu a záznamy o historii Letu a Náhradního letu), když tyto měly prokazovat buď nesporné skutečnosti, popř. právně nevýznamné skutečnosti.

10. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu učinit závěr, podle kterého měly Cestující – matka se dvěma nezletilými dcerami – potvrzenou rezervaci Letu z Minneapolis přes [adresa] o celkové délce letu přesahující 3 500 km, přičemž navazující část letu z Paříže do Prahy provozovala žalovaná Navazujícím letem, který měl odlet z Paříže dne 13. 8. 2023 v 9:40 hod. a přílet do Prahy v 11:37 hod. téhož dne. Cca 7 hodin před plánovaným odletem Navazujícího letu z Paříže žalovaná odepřela bez oprávněného důvodu a s omluvou Cestujícím nástup na palubu letadla Navazujícího letu, když jim oznámila své jednostranné rozhodnutí o změně jejich letového plánu z Paříže do Prahy a přesměrovala je z rezervovaného Navazujícího letu na Náhradní let s odletem z Paříže dne 13. 8. 2023 ve 20:15 hod. a příletem do Prahy téhož dne ve 21:55 hod., tedy s více než 3hodinovým zpožděním příletu do cílové destinace oproti času příletu Navazujícím letem. Cestující, zastoupené žalobkyní, vyzvaly žádostí z 8. 9. 2023 žalovanou k zaplacení peněžité kompenzace, kterou odůvodnili zrušením jejich Navazujícího letu a dosažením cílové destinace s více než 3hodinovým zpožděním oproti původně plánovanému času příletu, a to v rozsahu částky 250 EUR na osobu, tj. v souhrnné částce 750 EUR, s poskytnutou lhůtou plnění v délce 14 dnů ode odeslání žádosti. Žádost z 8. 9. 2023 se dostala do dispozice žalované nejpozději dnem 26. 9. 2023, kdy ji žalovaná přidělila konkrétní referenční číslo, pod nímž dne 25. 10. 2023 požadavek Cestujících na kompenzaci zamítla. Dne 16. 1. 2024 uzavřely jednotlivé Cestující se žalobkyní smlouvy o postoupení jejich pohledávek za žalovanou ve vztahu k Navazujícímu letu na žalobkyni, a to v případě Druhé a Třetí cestující bez souhlasu opatrovnického soudu. Žalobkyně dne 17. 1. 2025 zaslala žalované informaci o postoupení pohledávek Cestujících a dále předžalobní výzvu k zaplacení téže nárokované částky v souhrnné výši 750 EUR, žalovaná však ničeho neuhradila.

11. Podle čl. 2 písm. j) Nařízení se odepřením nástupu na palubu rozumí odmítnutí přepravit cestující leteckou dopravou, přestože se přihlásili k nástupu na palubu za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2, s výjimkou případu, kdy zde jsou přiměřené důvody odepřít jim nástup na palubu, například zdravotní důvody, důvody bezpečnosti nebo ochrany nebo nedostatečné cestovní doklady.

12. Podle čl. 3 odst. 2 Nařízení se odstavec 1 použije pod podmínkou, že cestující: a) mají potvrzenou rezervaci pro dotčený let a vyjma případy zrušení podle článku 5 se přihlásí k přepravě, jak je předem a písemně (rovněž elektronickými prostředky) stanoveno a v čase uvedeném leteckým dopravcem, provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy nebo oprávněným zprostředkovatelem služeb v cestovním ruchu, nebo, jestliže není uveden čas, nejpozději do 45 minut před zveřejněným časem odletu; nebo b) jsou leteckým dopravcem nebo provozovatelem souborných služeb pro cesty, pobyty a zájezdy bez ohledu na důvod převedeni z letu, který měli rezervovaný, na jiný let.

13. Podle čl. 4 odst. 3 Nařízení, jestliže je nástup na palubu odepřen cestujícím proti jejich vůli, provozující letecký dopravce je neprodleně odškodní v souladu s článkem 7 a poskytne jim pomoc v souladu s články 8 a 9.

14. Podle čl. 7 odst. 1 Nařízení, odkazuje-li se na tento článek, obdrží cestující náhradu ve výši: a) 250 EUR u všech letů o délce nejvýše 1500 kilometrů; b) 400 EUR u všech letů ve Společenství delších než 1500 kilometrů a u všech ostatních letů o délce od 1500 kilometrů do 3500 kilometrů; c) 600 EUR u všech letů nespadajících pod písmeno a) nebo b). Při určování vzdálenosti se vychází z posledního místa určení, kam cestující v důsledku odepření nástupu na palubu nebo zpoždění přiletí později než v plánovaném čase.

15. Podle ust. § 898 odst. 1 o. z. k právnímu jednání, které se týká existujícího i budoucího jmění dítěte nebo jednotlivé součásti tohoto jmění, potřebují rodiče souhlas soudu, ledaže se jedná o běžné záležitosti, nebo o záležitosti sice výjimečné, ale týkající se zanedbatelné majetkové hodnoty.

16. Podle ust. § 898 odst. 4 o. z., jednal-li rodič za dítě bez souhlasu soudu, lze právní jednání prohlásit za neplatné, jen působí-li dítěti újmu.

17. Podle ust. § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

18. Podle ust. § 2553 odst. 1 a 2 o. z. při přepravě osob nahradí dopravce škodu vzniklou cestujícímu tím, že přeprava nebyla provedena včas. Podle odstavce 3 téhož ustanovení musí cestující práva podle odst. 1 a 2 uplatnit u dopravce bez zbytečného odkladu; nebylo-li takové právo uplatněno nejpozději do šesti měsíců, soud je nepřizná, namítne-li dopravce, že právo nebylo uplatněno včas.

19. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je z části důvodná. Pravomoc českých soudů a příslušnost zdejšího soudu ve věci jednat a rozhodnout vyplývá z čl. 7 odst. 1 písm. b) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012, o příslušnosti a uznávání a výkonu soudního rozhodnutí v občanských a obchodních věcech, ve spojení s rozhodnutím SDEU ve věci C-204/08, když v případě Letu se plánované místo příletu nachází v obvodu zdejšího soudu. Na oblast tohoto sporu dopadá z hlediska hmotného práva přímo aplikovatelné Nařízení, podle jehož čl. 4 odst. 3, ve spojení s čl. 7 odst. 1 písm. c), má cestující, jemuž byl odepřen nástup na palubu letadla, nárok na náhradu škody ve výši 600 EUR u všech letů delších než 3 500 km. V řízení bylo prokázáno, resp. nebylo mezi účastníky sporu o tom, že žalovaná coby provozující letecký dopravce podle čl. 2 písm. b) Nařízení zamýšlela přepravit Cestující v rámci jejich letecké přepravy z Minneapolis do Prahy, tj. do místa na území členského státu ve smyslu čl. 3 odst. 1 Nařízení, a to v navazující části jejich letu z Paříže do Prahy dne 13. 8. 2023. V den odletu tohoto Navazujícího letu z Paříže žalovaná notifikovala Cestujícím změnu v jejich letecké přepravě, kdy jim odmítla umožnit odletět rezervovaným Navazujícím letem s plánovaným příletem do Prahy v 11:37 hod. a namísto toho je, na základě svého jednostranného rozhodnutí, bez přiměřeného důvodu a bez ohledu na vůli Cestujících, přesměrovala na Náhradní let s příletem do Prahy ve 21:55 hod. téhož dne. Žalovaná tak ve smyslu čl. 3 odst. 2 písm. b) Nařízení převedla Cestující z letadla Navazujícího letu na pozdější Náhradní let, byť měly Cestující nesporně potvrzenou rezervaci leteckého spojení právě pro Navazující let, a to v rámci smlouvy o jejich letecké přepravě z Minneapolis do Prahy, kdy tento Let o délce trasy přesahující 3 500 km, sestávající z dílčích na sebe navazujících dvou letů, je nutno považovat za jeden celek (viz srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 31. 8. 2022, sp. zn. 25 Cdo 2426/2021, a v něm odkaz na rozsudek SDEU ve věci C-173/07 Emirates Airlines proti D. Schenkel či ve věci C-537/17 C. Wegener proti Royal Air Maroc SA). Tím žalovaná ve smyslu čl. 4 odst. 3 Nařízení odepřela Cestujícím proti jejich vůli nástup na palubu a Cestujícím tak podle čl. 4 odst. 3 Nařízení ve spojení s výkladovými závěry SDEU ve věci sp. zn. C238/22, vznikl nárok na kompenzaci ve výši 600 EUR za každou z Cestujících podle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení, neboť jim byl ve smyslu čl. 2 písm. j) a čl. 3 odst. 2 písm. b) Nařízení odepřen nástup na palubu letadla Navazujícího letu, provozovaného žalovanou coby leteckým dopravcem, a to pro jejich převedení na jiný let (Náhradní let), kterým dosáhli cílové destinace v Praze s více než 3hodinovým odstupem oproti původně plánovanému času příletu Navazujícího letu.

20. S ohledem na povahu konkrétního nároku žalobkyně, jímž jsou postupované pohledávky Cestujících, se soud, k námitce žalované, zabýval aktivní věcnou legitimací žalobkyně. V tomto směru bylo prokázáno, resp. nebylo sporu o tom, že První cestující uzavřela ve vztahu k vlastní osobě coby postupitelka a dále za Druhou a Třetí cestující s žalobkyní coby postupnicí ve smyslu ust. § 1879 o. z. smlouvy o postoupení pohledávek Cestujících za žalovanou na odškodnění, které jim měla být způsobena v souvislosti s Předmětným letem, a to u každé z Cestujících v rozsahu částky 600 EUR. Ve vztahu k pohledávce První cestující nebylo ze strany žalované k aktivní věcné legitimaci žalobkyně co do způsobilosti První cestující postoupit její pohledávku ničeho namítáno a ani soud nespatřuje v obsahu či formě této konkrétní postupní smlouvy ničeho, co by zpochybňovalo aktivní věcnou legitimaci žalobkyně a její oprávněnost postoupenou pohledávku První cestující vůči žalované uplatňovat. Ve vztahu k pohledávkám Druhé a Třetí cestujících však žalovaná namítala, že k uzavření postupních smluv za nezletilé osoby nebyl udělen souhlas soudu v opatrovnickém řízení, což žalobkyně potvrdila. Soud proto jako otázku předběžnou posuzoval platnost postupních smluv, uzavřených ve vztahu k pohledávkám Druhé a Třetí cestujících, a dospěl k závěru, že tyto smlouvy jsou platnými právními jednáními, pročež i ve vztahu k postoupeným pohledávkám Druhé a Třetí cestujících je žalobkyně aktivně věcně legitimovanou. Soud plně reflektuje závěr soudní a ústavní judikatury, na níž odkázala žalovaná (rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. 33 Cdo 2912/2008, sp. zn. 25 Cdo 424/2011, sp. zn. 30 Cdo 4999/2014, sp. zn. 30 Cdo 4696/2014 a nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 2131/2015), jakož i odborné literatury v oblasti výkladu ust. § 898 o. z. (takto Petrov, J. a kol. Občanský zákoník. Komentář. 2. vydání (3. aktualizace). Praha: C. H. Beck, 2024, komentář k § 898; nebo Králíčková, Z. a kol. Občanský zákoník II. Rodinné právo (§ 655-975). Komentář. 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2020, str. 912), podle kterého rovněž postoupení pohledávky za nezletilého je třeba považovat za tzv. neběžný úkon, resp. neběžné právní jednání. K otázce mechanického vyžadování schválení právních jednání nezletilců opatrovnickým soudem se však v nedávné době vyjádřil Ústavní soud, a to v nálezu ze dne 12. 8. 2025, sp. zn. II. ÚS 1504/25, v němž mimo jiné uzavřel následující: „Civilní soudy (stejně jako správní soudy či Ústavní soud) mají v souladu se základním právem nezletilých na přístup k soudu povinnost hodnotit kritéria § 898 občanského zákoníku individuálně, podle konkrétních okolností případu. Vyžadování souhlasu opatrovnického soudu nelze odůvodnit obecným a mechanicky uplatňovaným závěrem, že podání jakékoli žaloby je neběžnou záležitostí, která může mít podstatné dopady do sféry nezletilého.“ Byť předmětný nález hodnotí podmínky nutné pro obligatorní schválení opatrovnického soudu ve vztahu k podání žaloby za nezletilce jako neběžnou záležitost ve správě jeho jmění, lze jeho závěry přiměřeně vztáhnout i na případ uzavření postupní smlouvy k pohledávce, jež je následně vymáhána postupníkem v civilním sporném řízení. V tomto ohledu soud pokládá postoupení pohledávek Druhé a Třetí Cestujících sice za neběžné, resp. výjimečné právní jednání při správě jejich jmění, ovšem výši postupované pohledávky (á 600 EUR, tj. cca 14 500 Kč na každou z Cestujících) je, s ohledem na celkovou předpokládanou nákladovost předmětné zámořské cesty všech tří Cestujících do USA v řádech vyšších desítek tisíc korun a zpět, vztaženo k poměrům Cestujících, třeba pokládat za bagatelní ve smyslu ust. § 898 odst. 1 o. z. in fine, přičemž uzavření předmětných postupních smluv Druhou a Třetí cestující nepůsobí těmto cestujícím ani žádnou zásadní újmu ve smyslu § 898 odst. 4 o. z., neboť s přihlédnutím k majetkové povaze pohledávek Cestujících, které je třeba vůči dlužníkovi vymoci, mají-li z nich mít cestující faktický majetkový prospěch, lze úplatný převod těchto pohledávek pokládat za krok ve prospěch nezletilých cestujících a jejich jmění. Soud proto ve shodě, i s žalovanou výše označenou judikaturou, věnující se obligatornosti souhlasu soudu s postoupením pohledávky z titulu stavebního spoření v řádu desítek tisíc korun, resp. z titulu náhrady újmy či škody ve vyšším rozsahu, uzavírá (sic), že právní jednání spočívající v uzavření smlouvy o postoupení pohledávky za nezletilého je ze své podstaty nevšedním úkonem ve vztahu k jeho jmění, ovšem v daném případě je třeba na úkon postoupení pohledávky vztáhnout přiměřeně závěry uvedené v aktuálním nálezu Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 1504/25, a zvážit uplatnění výjimky z pravidla o obligatorním souhlasu soudu s právním jednáním za nezletilce v případě, kdy se sice jedná o neběžný úkon ve vztahu k jeho jmění, jedná se však o záležitost bagatelní. V daném případě pak soud, jak je rovněž vyloženo již shora, dospěl k závěru, že postupované pohledávky dosahují ve vztahu ke každé z Cestujících bagatelní výše, pročež aplikoval výše uvedenou zákonnou výjimku a posoudil tak postupní smlouvy jako platná právní jednání.

21. Soud však shledal částečně důvodnou další námitku žalované, že Cestující své nároky v plném rozsahu neuplatnily u žalované včas, tzn. bez zbytečného odkladu, nejpozději ve lhůtě 6 měsíců podle ust. § 2553 odst. 3 o. z. Soud vycházel z již ustálené judikatury Nejvyššího soudu ČR, podle které mezi práva, jež musí cestující u dopravce uplatnit ve lhůtě stanovené § 2553 odst. 3 o. z., patří rovněž práva cestujícího na odškodnění podle Nařízení (k tomu srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 2. 2023, sp. zn. 33 Cdo 3206/2022; ze dne 29. 8. 2023, sp. zn. 33 Cdo 2327/2023; ze dne 4. 10. 2023, sp. zn. 25 Cdo 3544/2021; ze dne 11. 10. 2023, sp. zn. 33 Cdo 679/2023; nebo ze dne 12. 10. 2023, sp. zn. 23 Cdo 1387/2022). K uskutečnění Navazujícího letu a odepření nástupu na palubu tohoto letu Cestujícím došlo dne 13. 8. 2023 a lhůta 6 měsíců dle ust. § 2553 odst. 3 o. z., stanovující nejzazší dobu pro uplatnění nároků Cestujících na odškodnění podle Nařízení, tak uplynula dnem 13. 2. 2024. Uvedené zákonné ustanovení reguluje speciální délku promlčecí doby pro uplatnění nároků cestujících v přepravě, přičemž rovněž ukládá soudu nepřiznat požadované plnění, bude-li promlčení dopravcem namítnuto. Cestující nároky na kompenzaci dle jejich žádosti z 8. 9. 2023 prokazatelně uplatnily u žalované nejpozději dne 26. 9. 2023, kdy žalovaná tuto jejich žádost zaregistrovala pod konkrétním referenčním číslem a dne 25. 10. 2023 ji zamítla. Dle obsahu žádosti z 8. 9. 2023 však Cestující uplatnily nárok na odškodnění dle Nařízení pouze v rozsahu částky 250 EUR na osobu, tj. v souhrnné výši 750 EUR. Toto učiněné uplatnění práva soud považuje za včasné ve smyslu ust. § 2553 odst. 3 o. z., tj. za uplatněné u dopravce ve lhůtě bez zbytečného odkladu, avšak pouze v rozsahu uvedené částky 750 EUR pro všechny tři Cestující. Ve zbylém rozsahu 1 050 EUR Cestující ani žalobkyně svá práva vůči žalované jakožto leteckému dopravci do 13. 2. 2024 neuplatnily. Přisvědčit nelze žalobnímu tvrzení, že uplatnění nároku v částce 1 800 EUR vyplývá z komunikace žalobkyně s žalovanou. V komunikaci účastnic ze dne 25. 10. 2025, jakož ani v předchozí korespondenci žalované ze dne 26. 9. 2023, totiž žádná peněžitá částka kompenzace vyčíslena není. Naopak, i z předžalobní výzvy ze dne 19. 7. 2024 jasně plyne, že v ní byla vůči žalované uplatněna opět toliko částka v souhrnné výši 750 EUR. Soud pokládá za krajně nepravděpodobné, že by postupnice – právnická osoba zaměřená na odkup a vymáhání pohledávek cestujících v letecké přepravě – vyzvala před podáním žaloby leteckého dopravce k zaplacení částky nominálně nižší, než k jaké dle jejího přesvědčení vznikl Cestujícím, na základě včasné výzvy k plnění, nárok. Jinými slovy, jak postup žalobkyně coby zmocněnkyně Cestujících, tak i její následný postup coby postupnice pohledávek, prokazuje uplatnění a následné domáhání se po žalované toliko peněžitých pohledávek v souhrnné výši 750 EUR. Již na tomto místě, v souladu se závěry SDEU ve věci sp. zn. C-139/11, proto soud uzavírá, že v rozsahu částky 1 050 EUR nelze žalobě vyhovět, neboť žalovaná úspěšně namítla opožděnost této části uplatněného žalobního nároku ve smyslu § 2553 odst. 3 o. z.

22. Ve zbylém rozsahu nároku žalobkyně, tj. částky 750 EUR, jenž byl Cestujícími uplatněn ve lhůtě stanovené § 2553 odst. 3 o. z., se soud dále zabýval žalovanou namítanou neurčitostí postupovaných pohledávek. V řízení bylo listinnými postupními smlouvami prokázáno, že Cestující postoupily dne 16. 1. 2024 své pohledávky za žalovanou, vzniklé jim z titulu náhrady škody dle Nařízení ve vztahu k Letu, na žalobkyni. Z obsahu těchto smluv (viz § 555 a násl. o. z.) je zřetelně patrná vůle smluvních stran, kdy Cestující měly prokazatelně v úmyslu postoupit na žalobkyni vyčíslené pohledávky, skutkově vymezené jako nároky na finanční kompenzaci z titulu odepření nástupu na palubu letadla, a žalobkyně měla úmysl za toto postoupení uhradit Cestujícím úplatu pro případ úspěšného vymožení pohledávek. Byl tedy zachován požadavek, aby ze smlouvy o postoupení pohledávky bylo jasné, jaká pohledávka je postupována, tj. co je předmětem plnění (pohledávka vzniklá z titulu odškodnění za Let), kdo je osobou dlužníka (žalovaná coby provozující letecký dopravce Navazujícího letu), a jaký je peněžitý rozsah pohledávky. Konkrétní skutkové okolnosti plnění, které je předmětem postupované pohledávky, jsou zcela seznatelné ze samotné skutečnosti, že v postupních smlouvách je jednoznačně specifikován Let (uskutečněný formou na sebe navazujících letů č. [IBAN] a [IBAN]), požadavek na odškodění a odkaz na Nařízení. Tedy postupované pohledávky jsou dostatečně určitě vymezeny, čímž je zcela naplněn požadavek, k němuž dospěla tuzemská judikatura, že v případě uzavření písemné smlouvy o postoupení pohledávky je třeba trvat na tom, aby z této smlouvy bylo seznatelné, co bylo jejím předmětem, tedy jaká konkrétní pohledávka byla touto smlouvou postoupena (viz např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 12. 10. 2020, sp. zn. 23 Cdo 3855/2018). Na tomto závěru nemůže ničeho změnit skutečnost, že pohledávky jsou v jedné části postupních smluv právně identifikovány jako nárok na odškodnění z titulu zrušení letu a v další části jako nárok na náhradu škody z titulu odepření nástupu. Právní posouzení pohledávky, vetknuté do postupních smluv jejich stranami, totiž není nezbytnou náležitostí postupní smlouvy, resp. nesprávná právní kvalifikace nemůže mít dopad na platnost převodu pohledávky, neboť takové právní hodnocení pohledávky přísluší výlučně soudu v rámci procesu ochrany soukromých práv osob, zde v civilním sporném řízení, a nijak nezatěžuje osoby soukromého práva v jejich zcizovacích právních jednání, když faktický život a projevy vůle osob v soukromém právu mají být výkladem norem soukromého práva toliko chráněny, nikoliv limitovány. Pro posouzení platnosti převodu pohledávky jejím postoupením je zásadní zachování skutkové děje ve smyslu identifikační znaků daného leteckého spojení. Nelze tedy přisvědčit názoru žalované, že nárok na zaplacení náhrady za zrušení letu je založen na odlišném skutkovém základu než nárok na náhradu za odepření nástupu na palubu, pročež by takové (dle soudu marginální) vnitřně rozporné označení nároku mělo za následek neplatnost postupních smluv (srov. analogicky rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 21. 10. 2025, sp. zn. 33 Cdo 2038/2025, ve vztahu ke změně žaloby)

23. S ohledem na výše proto soud dospěl k závěru, že Cestujícím v souladu s čl. 4 odst. 3 Nařízení ve spojení s čl. podle čl. 7 odst. 1 písm. c) Nařízení vznikly za odepření nástupu na palubu letadla Navazujícího letu vůči žalované nároky na náhradu nemajetkové újmy, Cestující v souladu s ust. § 2553 odst. 3 o. z. včasně uplatnily u žalované tyto nároky v rozsahu částky 250 EUR na osobu, tj. celkem ve výši 750 EUR, a platně je coby peněžité pohledávky postoupily ve smyslu ust. § 1879 o. z. na žalobkyni, které je žalovaná jakožto odpovědný letecký dopravce Navazujícího letu povinna částku v souhrnné výši 750 EUR zaplatit podle čl. 4 odst. 3 Nařízení. Soud proto v rozsahu částky 750 EUR žalobě výrokem I. tohoto rozsudku vyhověl. Žalovaná je rovněž povinna z této částky zaplatit žalobkyni zákonný úrok z prodlení dle ust. § 1970 o. z. ode dne následujícího po marném uplynutí lhůty k plnění v délce 14 dnů dle žádosti ze dne 8. 9. 2023, prokazatelně došlé do dispozice žalované nejpozději dne 26. 9. 2023, tedy od 11. 10. 2023, a to v zákonné výši 15 % ročně dle 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., v platném znění (výrok I. rozsudku).

24. S ohledem na promlčení části žalobního nároku ve výši 1 050 EUR s příslušenstvím soud žalobu jako v souladu s ust. § 2553 odst. 3 o. z. zamítl, a rovněž zamítl nedůvodný požadavek žalobkyně na přiznání části požadovaného příslušenství z přiznané částky 750 EUR za dobu od 25. 9. 2023 do 10. 10. 2023 (výrok II. rozsudku).

25. Námitku žalované, že žalobkyně neprokázala, že by se Cestující ve smyslu čl. 3 odst. 2 Nařízení, přihlásily k nástupu na palubu Navazujícího letu nejpozději 45 minut před zveřejněným časem jeho odletu, soud shledal zcela nedůvodnou, a to s ohledem na konstataci uvedenou již v závěru bodu 5. tohoto rozsudku, jež pramení z rozhodnutí SDEU ve věci sp. zn. C238/22. V tomto rozhodnutí SDEU vyložil, že čl. 4 odst. 3 Nařízení ve spojení s čl. 2 písm. j) Nařízení musí být vykládán v tom smyslu, že provozující letecký dopravce, který předem informoval cestujícího, že jej proti jeho vůli nenechá nastoupit na palubu letu, na který má tento cestující potvrzenou rezervaci, musí uvedenému cestujícímu poskytnout náhradu škody, i když se tento cestující nepřihlásil k nástupu na palubu za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2 Nařízení. Jak soud uvedl již shora, v daném případě žalovaná emailem informovala Cestující několik hodin před plánovaným odletem Navazujícího letu, že jim proti jejich vůli neumožní nástup na palubu Navazujícího letu, na který měly Cestující potvrzenou rezervaci. Za této situace bylo tedy zcela nadbytečné, aby se Cestující za podmínek stanovených v čl. 3 odst. 2 Nařízení přihlašovaly k nástupu na palubu Navazujícího letu, o němž byly předem žalovanou informovány, že jím nemohou cestovat. Takovou povinnost Cestující, dle uvedené unijní judikatury, neměly. Naopak bylo povinností žalované poskytnout jim, resp. žalobkyni jako postupnici, odškodnění podle čl. 4 odst. 3 Nařízení ve spojení s čl. 7 Nařízení v rozsahu včasně uplatněných nároků. Za nesouvisející s projednávanou věcí je pak nutno označit odkaz žalované na rozhodnutí zdejšího soudu ve věci sp. zn. 28 C 258/2015, neboť jeho předmětem bylo nevpuštění tamního žalobce coby cestujícího na palubu letadla v důsledku jeho pozdního příchodu k odbavení zavazadel, a nikoli odepření nástupu na palubu letadla v důsledku předchozí změny rezervace leteckým dopravcem na základě jeho rozhodnutí, jako je tomu v daném případě.

26. Nedůvodnou je rovněž námitka žalované směřující k neprokázání důvodu odepření nástupu na palubu letadla Cestujícím, neboť v řízení bylo prokázáno, že to byla právě žalovaná, která změnila cca 7 hodin před odletem Navazujícího letu letecké spojení Cestujícím bez uvedení relevantního důvodu, tj. bez přiměřeného důvodu ve smyslu čl. 2 písm. j) Nařízení, na kterýžto postup je třeba pohlížet jako na odepření nástupu na palubu letadla. Požadovat za takové situace po Cestujících, aby pátrali po důvodech vedoucích k takovému postupu žalované jakožto leteckého dopravce, by bylo nepřiměřeným požadavkem zamezujícím účinnou ochranu práv cestujících coby slabší smluvní strany v letecké přepravě.

27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle ust. § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“), když žalobkyně z původně celkem žalované částky 1 800 EUR byla ve věci úspěšnou v rozsahu přiznané částky 750 EUR, což představuje její úspěch 42 %, a žalovaná byla procesně úspěšnou v rozsahu zamítnuté částky 1 050 EUR, což představuje úspěch 58 %. Po odečtu procentuální míry úspěchu žalobkyně od procentuální míry úspěchu žalované tak činí celkový procentuální úspěch žalované 16 %. V řízení vznikly žalované náklady na její právní zastoupení dle § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 8 odst. 1, § 11 odst. 1 písm. a), d), g) a § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, v platném znění (dále jen „AT“), a to odměna advokáta za 4 úkony právní služby á 2 940 Kč (převzetí a příprava zastoupení, vyjádření k žalobě ze dne 8. 4. 2025, účast při jednání soudu dne 6. 10. 2025, písemný závěrečný návrh – sazba odměny stanovena z tarifní hodnoty 45 306 Kč jako ekvivalentu 1 800 EUR při kurzu ČNB 25,170 Kč za 1 EUR ke dni 1. 2. 2025), 4x režijní paušál á 450 Kč dle § 13 odst. 4 AT a DPH v sazbě 21 % z odměny a paušálů ve výši 2 848 Kč, tj. celkem náklady řízení ve výši 16 408 Kč. Jelikož byla žalovaná ve sporu celkově úspěšnou v rozsahu 16 %, má nárok na náhradu nákladů řízení odpovídající této procentuální výši, tj. v částce 2 625 Kč. V souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud tuto náhradu nákladů řízení přiznal k rukám právního zástupce žalované (výrok III. rozsudku).

Poučení