11 C 31/2020-297

Rubrum

Okresní soud v Chebu rozhodl samosoudcem JUDr. Stanislavem Brabcem, LL.M., ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalovanému: [osobní údaje žalovaného] zastoupený advokátem Mgr. Bc. [jméno] [příjmení] sídlem [adresa] o zaplacení 396 465,41 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 396 465,41 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 10 % ročně od 9. 9. 2019 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 169 926 Kč k rukám zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhala zaplacení částky uvedené ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že od prosince 2015 do ledna 2019 byla vlastnicí bytové jednotky [číslo] v budově [adresa] v [obec], ve které správu společných částí vykonává žalovaný. Veškerá jednání v souvislosti s vlastnictvím žalobkyně k bytové jednotce vedl její syn [celé jméno svědka] na základě plné moci. Již od počátku byl přitom dle žalobkyně patrný havarijní stav střešní konstrukce nad předmětnou bytovou jednotkou a dále výskyt nadměrné vlhkosti a plísně v jednotce, kdy na havarijní stav střešní konstrukce žalovaného upozorňovala již v r. 2010 předchozí vlastnice jednotky paní [celé jméno svědkyně]. Střešní konstrukce je přitom společnou částí domu, kdy žalovaný sice opravy společných částí domu prováděl, vždy však s výjimkou přístavku, ve kterém se nachází bytová jednotka [číslo]. Žalobkyně po žalovaném opakovaně požadovala vyjádření k opravě střechy a fasády přístavku, kdy výbor žalovaného souhlasil s tím, že dojde k přepočtení prostředků připadajících na jednotku žalobkyně s ohledem na konkrétní návrh opravy. Vzhledem k protrahované nečinnosti žalovaného byla žalobkyně nucena iniciovat nápravu svépomocí, o čemž informovala na shromáždění žalovaného v květnu 2017, na němž bylo odsouhlaseno, že provedení opravy havarijního stavu bude proplaceno z fondu oprav. Následně v červnu 2017 došlo k posouzení technického stavu střešní konstrukce ze strany tesaře pana [celé jméno svědka] a klempíře pana [příjmení] s tím, že jediným řešením stavu střešní konstrukce je výměna celé střechy, včetně trámů, a vybudování železobetonového věnce, který doposud zcela absentoval. V srpnu 2017 vypracoval znalec [příjmení] [příjmení] posudek havarijního stavu střešní konstrukce, kdy vzhledem k blížící se zimě a riziku propadu střešního pláště v důsledku jeho zatížení sněhem bylo nutno realizovat bezodkladné stržení dosavadní konstrukce a provést kompletní opravu této společné části domu. Žalovaný se tak dle žalobkyně obohatil o hodnotu opravy havarijního stavu střešní konstrukce, nicméně na výzvu žalobkyně z října 2017 žalovaný úhradu nákladů opravy odmítl. Na základě znaleckého posudku Ing. [příjmení] byly žalobkyní provedené práce nezbytné k odstranění havarijního stavu střešní konstrukce, přičemž hodnota těchto prací činila dle závěrů posudku částku 390 065,41 Kč s DPH, jejíž úhrady se žalobkyně v řízení domáhala, včetně náhrady uhrazených nákladů na zpracování posudku ve výši 6 400 Kč a příslušenství v podobě zákonného úroku z prodlení.

2. Žalovaný v rámci své obrany poukázal na skutečnost, že žalobkyně se rozhodla opravu zahájit a na vlastní náklad dokončit bez jeho souhlasu a také v rozporu se stavebním zákonem. Žalovaný si přitom nikdy u nikoho neobjednal provedení projekčních, stavebních ani jiných prací souvisejících s provedenou rekonstrukcí střechy uvedeného objektu a v důsledku toho nebyl nikdy seznámen s jakýmkoliv projektem opravy či rekonstrukce střechy bytu žalobkyně, žádné takové práci ani projednával, ani neschválil, podobně jako nepověřil jakoukoliv osobu prováděním stavebního dozoru. Žalovaný tedy akcentoval, že nikdy nepověřil, ani nezmocnil jinou osobu, aby provedla opravu střechy, a žalobkyně tak jednala svévolně a bez dohody se žalovaným, nebyl ani zpracován projekt s rozpočtem a rozsahem prací a technickými výkresy, ani nebyly tyto listiny předloženy žalovanému ke schválení a tento neměl možnost se k nim vyjádřit. Bez souhlasu majitele přitom žalobkyně nemohla žádat o vydání stavebního povolení. Žalovaný též argumentoval, že stav střechy nebyl havarijní a šlo tedy ze strany žalobkyně o běžnou rekonstrukci, při které žalobkyně, resp. její syn postupovali v rozporu s občanským zákoníkem i stavebním zákonem ve vlastním zájmu a na vlastní nebezpečí. Mohlo tak jít dle žalovaného při splnění předpokladů nejvýše o nepřikázané jednatelství, nikoliv však o bezdůvodné obohacení.

3. Z hlediska skutkového lze za zásadní sporný moment považovat otázku havarijního stavu střešní konstrukce, naopak žalovaný v řízení vůbec nezpochybňoval rozsah a hodnotu prací provedených ze strany žalobkyně, jak jsou patrné listinných důkazů (znalecký posudek Ing. [příjmení]). Kromě toho pak argumenty strany žalované směřovaly k otázce nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně, jestliže se žalovaným jednal a dle provedeného dokazování stavební práce objednával, sám realizoval a též financoval syn žalobkyně, pan [celé jméno svědka]. Ve zbytku se obrana žalovaného zaměřovala na obecnou otázku právní kvalifikace, kdy uplatněný nárok nelze dle žalovaného kvalifikovat jako nárok z bezdůvodného obohacení žalovaného, a dále na problematiku vyloučení žalovaného z veřejnoprávních procesů souvisejících s povolením a realizací předmětné stavební rekonstrukce. Posledně uvedený veřejnoprávní aspekt celé věci však nalézací soud z hlediska předmětu řízení a v něm uplatněného nároku nepovažoval za relevantní a nepovažoval za nutné se jím blíže zabývat (§ 1 odst. 1 občanského zákoníku), ostatně k tomu ani není nadán pravomocí (k rozhodování ve věcech veřejnoprávních). V zásadě lze žalovaného s celou problematikou dodržení či porušení stavebněprávních předpisů ze strany žalobkyně odkázat na řízení před stavebním úřadem s event. přesahem do oblasti správního soudnictví. Obecně lze žalobkyni jistě vytknout, že ve fázi bezprostředně předcházející realizaci opravy střechy nepostupovala v intenzivnější součinnosti se žalovaným (resp. jej v této fázi v zásadě pominula), na straně druhé ovšem není ovšem nijak překvapivé, že po letech naprosto marného jednání se žalovaným, jehož postup v celé záležitosti lze označit za přinejmenším svérázný, ztratila víru ve smysluplnost takového počínání.

4. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním. Žalobkyně byla od prosince 2015 do ledna 2019 výlučnou vlastnicí bytové jednotky [číslo] v bytovém domě [adresa] na pozemku parc. č. st. 297 v [obec], jak je zřejmé z vyrozumění [stát. instituce], [stát. instituce], o provedení vkladu do katastru nemovitostí, kdy toto ostatně nebylo v řízení ani mezi stranami sporné, podobně jako skutečnost, že uvedená bytová jednotka se nachází v prostorově zřetelně zvlášť vymezeném přístavku v prostoru za uvedeným bytovým domem. Stejně tak nebylo sporu o tom, že správu společných částí v uvedeném bytovém domě vykonává žalovaný, jak se koneckonců podává i z výpisu z rejstříku společenství vlastníků jednotek a stanov společenství vlastníků jednotek, podle kterých žalobce mj. zajišťuje údržbu a opravy společných částí domu, kdy právě za tímto účelem od jednotlivých vlastníků jednotek, vč. žalobkyně, vybíral finanční prostředky na tyto náklady (čl. III a XVI. stanov). Podle prohlášení vlastníka pak ve shodě se zákonnou úpravou náleží mezi společné části budovy mj. obvodové a nosné stěny, vč. izolací, nosné vodorovné konstrukce, střešní nosná konstrukce a střešní plášť, volné půdní prostory, komíny, hromosvod, dešťová a splašková kanalizace, vč. svodů, oplechování střešních říms a ostatní klempířské prvky.

5. Havarijní stav střešní konstrukce nad bytovou jednotkou [číslo] má soud v řízení za jednoznačně prokázaný z řady provedených důkazů, počínaje dopisy předchozí vlastnice [celé jméno svědkyně] z dubna 2010, dubna 2012 a března 2013, které jednoznačným způsobem popisují negativní projevy dysfunkcí stavby (zatékání, vlhkost, plíseň), které i z laického pohledu jednoznačným způsobem brání řádnému užívání předmětu vlastnictví (k bydlení) a představují důvod pro bezodkladný stavebně-sanační zásah do společných částí domu. Současně již v dopise z 15. 4. 2010 poukazuje předchozí vlastnice na pasivní přístup žalovaného k řešení problému, který se přímo týkal společných částí domu, v podobném duchu se paní [celé jméno svědkyně] vyjádřila v rámci svého stanoviska z října 2021. V naprosté shodě pak navazují závěry o havarijním stavu střešní konstrukce a o převážně pasivně-vyhýbavém postoji žalovaného, jak o nich svědčí i dopisy pana [celé jméno svědka] ze dne 26. 7. 2016, ze dne 29. 8. 2016 a ze dne 4. 6. 2017, adresované žalovanému, ze kterých rovněž vyplývá nepochybný závěr o tom, že pan [celé jméno svědka] jednal v celé záležitosti, která je předmětem řízení, za žalobkyni na základě plné moci, kterou žalovanému doložil již v r. 2016. Dokonce i sdělení výboru žalovaného ze dne 14. 11. 2017 výslovně poukazuje na„ celkový špatný stav objektu“ a„ vlhkost celého domu“ již před březnem 2016. Především však závěr o havarijním stavu střešní konstrukce nepochybným způsobem vyplynul z odborného vyjádření tesaře [celé jméno svědka] ze srpna 2017, který shodné závěry zopakoval i v rámci své svědecké výpověd (podobně jako svědek [celé jméno svědka]), a ze znaleckého posudku Ing. [anonymizováno], na jehož závěry souhlasně poukázal i posudek Ing. [příjmení]. [příjmení] [celé jméno svědka] pak ve svém vyjádření označil střešní konstrukci nad bytovou jednotkou za vadnou již v době jejího zhotovení. Oproti těmto jednoznačným a převážně odborným závěrům izolovaný, paušalizující a obecný závěr vyjádření [právnická osoba] s.r.o. o„ letité, ale funkční krytině“ jednoduše neobstojí. Koneckonců předmětné vyjádření zcela zjevně vychází toliko ze zběžného pohledového stavu střešní krytiny v rámci provádění jiných prací, které se stavem krytiny nesouvisely, aniž by se jakkoliv zabývalo daleko podstatnějšími aspekty celého problému, tedy stavem střešních konstrukcí zakrytých právem střešním pláštěm. Havarijní stav objektu přístavku, komínového tělesa a odtokového žlabu za objektem je dále patrný z doložené fotodokumentace, ve které je jednoznačně patrné narušení soudržnosti stavebně-technických a hydroizolačních prvků stavby, což potvrdil i svědek [celé jméno svědka], podobně jako dodatek posudku Ing. [anonymizováno]. Jakékoliv mechanické narušení hydroizolace, tím spíše pak narušení přímo patrné z doložené fotodokumentace, má za následek nefunkčnost takové hydroizolace, a to i z toliko laického pohledu.

6. Jednoznačně pozoruhodný příspěvek k celkovému pohledu na řešení problému havarijního stavebně-technického stavu přístavku domu, v němž se nachází bytová jednotka [číslo] pak představují jednotlivá vyjádření stanovisek žalovaného, jak se manifestují v konkrétních listinných důkazech a jejichž markantním prvkem je především naprosté nepochopení základních principů právní úpravy bytového spoluvlastnictví a úlohy společenství vlastníků jednotek při zajišťování údržby a oprav společných částí domu, stejně jako celkem zjevné„ odvalování“ problému řešení stavu přístavku za domem (otázka řešení havarijního stavu společných částí domu není otázkou k nekončící diskusi s konkrétním vlastníkem bytové jednotky, nýbrž otázkou okamžitého vlastního aktivního jednání členů výboru společenství, a to i ve vazbě na ustanovení § 5 odst. 1 občanského zákoníku a výrazně zpřísněnou osobní odpovědnost každého jednotlivého člena výboru, který do této funkce vstupoval s tím, že je schopen ji vykonávat s odborností, kterou lze při výkonu této funkce očekávat, a za případný nedostatek takového výkonu nést též odpovědnost). V kontextu celé řešené věci je však podstatnější závěr, že z jednotlivých sdělení výboru společenství a usnesení shromáždění vlastníků jednotek lze dle názoru soudu poměrně jednoznačně dovodit obecný souhlas žalovaného s provedením rekonstrukční prací ze strany žalobkyně a dále souhlas s úhradou nákladů takto realizovaných rekonstrukčních prací ze strany žalovaného, byť s horním limitem výše těchto nákladů, jakkoliv jde v obou aspektech v kontextu relevantní právní úpravy o vadnou myšlenkovou konstrukci. Každopádně již v dopisu výboru žalovaného žalobkyni ze dne 9. 8. 2016 je jednoznačně ze strany žalovaného počítáno s variantou opravy střechy a fasády svépomocí ze strany žalobkyně (jako akceptovatelnou a celkem nepokrytě preferovanou) a současně výslovně konstatováno, že tyto náklady hradí žalovaný. Shodně pak vyplývá též ze zápisu z jednání výboru ze dne 27. 9. 2016 a dále pak ze zápisu ze schůze shromáždění žalovaného ze dne 5. 5. 2017, kterého se účastnil jako zástupce žalobkyně pan [celé jméno svědka]. Z těchto listin jednoznačně plyne, že žalovaný zřetelně akceptoval variantu provedení opravy střechy a fasády přístavku, ve kterém se nachází jednotka [číslo] svépomocí vlastníka jednotky (jakkoliv jde o variantu zákonem nepředpokládanou) a současně prezentoval vůli proplatit náklady takto provedené opravy společných částí domu, byť se stanovením horního limitu výše nákladu ke dni 5. 5. 2017 na 225 341,17 Kč (tedy s podmínkou zákonu jednoznačně odporující). To samé koneckonců vyplynulo z výpovědi svědka [celé jméno svědka]. Pokud se tedy žalobkyně opravy posléze ujala a vynaložila náklady na její realizaci, nelze hovořit o tom, že by jednala v rozporu s dohodou účastníků. Žalovaný přitom jednoznačně předem projevil vůli uhradit náklady takové opravy, a pokud výši těchto nákladů předem limitoval, aniž by vůbec věděl, jaké náklady si oprava vyžádá, postupoval v tomto bodě v rozporu se zákonem, což však na samotné podstatě uděleného souhlasu ničeho nemění. Jde totiž o to, že ze znaleckého posudku Ing. [příjmení] jasně plyne, že byly provedeny právě ty práce, které si havarijní stav střešní konstrukce, odtokového žlabu a komínových těles nezbytně (účelně) vyžadoval a že hodnota těchto prací odpovídá částce v posudku uvedené. Z ničeho nevyplynulo, že by si žalovaný, pokud by své povinnosti při zajištění údržby a oprav domu dodržel, mohl stejný rozsah prací zajistit za výrazně nižší cenu, která by se snad blížila jím vytčené částce cca 225 tis. Kč. Ostatně právě sám žalovaný měl možnost a současně i povinnost shodné práce minimálně v rozmezí let 2010 – 2017 provést sám, měl-li za to, že je může realizovat levněji. O tuto možnost realizovat nezbytné opravy v dokonalé shodě s vlastními představami se sám žalovaný vlastním přístupem k celé věci vědomě připravil.

7. Samotnou realizaci rekonstrukčních prací souvisejících s opravou střešní konstrukce lze mít za prokázanou jednak z doložené fotodokumentace a zápisů ve stavebním deníku, jednak z projektů Ing. [anonymizováno] a posudku Ing. [příjmení], ve kterém je podrobně vymezen rozsah stavebních prací, které bylo nutno při rekonstrukci střešní krytiny, vč. nutně souvisejících částí (př. instalace hromosvodu odpovídajícího technickým normám) dle podkladového projektu Ing. [anonymizováno] v návaznosti na zjištěných havarijní stav realizovat, a jejich cena. Podobně lze realizaci stavebních prací dovodit též z protokolu [stát. instituce] ze dne 25. 10. 2018 ve věci vydání kolaudačního souhlasu na stavbu střechy zadního traktu [ulice a číslo], z protokolu o předání stavebního deníku a fotodokumentace ze dne 30. 10. 2018, sdělení [stát. instituce] ze dne 21. 3. 2018 o právní moci stavebního rozhodnutí na stavbu střechy zadního traktu a také z plánu kontrolních prohlídek z 6. 10. 2017. Žalovaná strana ovšem realizaci stavebních prací nijak v řízení nezpochybňovala. Z uvedených aktů správního orgánu pak plyne i skutečnost, že stavba byla provedena v souladu s požadavky stavebně-právních předpisů, byť teprve dodatečně, což ovšem jednak strana žalující nikdy nezastírala, jednak je to pro řešení předmětu sporu zcela lhostejné.

8. Podle znaleckého posudku Ing. [jméno] [příjmení] pak obvyklá cena stavebních a montážních prací založená na ceníku [příjmení] 2018 činila celkem 339 187 Kč bez DPH, resp. 390 065,41 Kč s DPH, přičemž z obsahu posudku nevplývá, že by některé z realizovaných prací byly provedeny neúčelně či bez souvislosti s realizovanou rekonstrukcí společných částí domu, kdy oceňovaný rozsah prací přímo vychází z podkladového projektu Ing. [anonymizováno] který ve shodě s povolením stavebního úřadu řešil právě havarijní stav střešní konstrukce. Žádné námitky popsaného charakteru pak proti obsahu posudku nevznesl v řízení ani žalovaný. Obdobnou výši nákladů rekonstrukčních prací orientačním způsobem odhaduje i samotný projekt Ing. [anonymizováno] z října 2017 (na částku cca 350 tis. Kč).

9. Jednání svědka [celé jméno svědka] v předmětné záležitosti za žalobkyni má soud za prokázané z doložené plné moci z června 2016, vyplývá též z dopisů [celé jméno svědka] žalovanému ze dne 26. 7. 2016 a ze dne 29. 8. 2016 a o existenci tohoto vztahu zastoupení neměl žádných pochybností ani sám žalovaný, jak výslovně plyne ze zápisu z jednání výboru ze dne 27. 9. 2016 (každopádně nepřímo tak plyne i z jakékoliv korespondence vedené mezi žalovaným a panem [celé jméno svědka], neboť již z toho, že s ním jako třetí osobou v dané záležitosti žalovaný vůbec jednal, je zřejmé, že o jeho oprávnění jednat za vlastnici jednotky neměl žalovaný žádných pochyb). V neposlední řadě na vystupování pana [celé jméno svědka] v celé záležitosti v pozici pouhého zástupce žalobkyně lze nepřímo usuzovat též z obsahu příjmového pokladního dokladu ze dne 13. 10. 2019 a z faktury [jméno] [příjmení] [číslo] nicméně takový závěr lze logicky dovozovat i z povahy věci, neboť nikdo jiný, kromě žalobkyně a pana [celé jméno svědka], jako potenciálně oprávněný k úhradě vynaložených nákladů na rekonstrukci střešní konstrukce do úvahy nepřipadá. Navzdory vědomosti pana [celé jméno svědka] o probíhajícím sporu však tento prostřednictvím hlavní intervence, ani jakýmkoliv jiným způsobem v řízení neuplatňoval, ani jinak neprezentoval celkem zásadní fakt, že by se snad namísto něj jeho vlastního práva domáhala jiná (třetí) osoba, které takové právo nenáleží, totiž žalobkyně. Za situace založeného a prokázaného vztahu zastoupení je pak vcelku bez významu skutečnost, kdo fakticky (zda žalobkyně či pan [celé jméno svědka]) jednotlivé práce objednával a posléze platil, neboť to je věc výhradně vnitřního vztahu zástupce se zastoupeným, kdy navíc dle judikatury Nejvyššího soudu ČR v tomto ohledu žádné námitky, které by pramenily z obsahu tohoto vztahu, třetím osobám zásadně nepřísluší.

10. Již v říjnu 2017 vyzýval zástupce žalobkyně k zaplacení nákladů rekonstrukčních prací, jak patrno z obsahu výzvy ze dne 25. 10. 2017, kdy z důvodu odmítnutí žalovaného uhradit náklady na realizované rekonstrukční práce, přistoupila žalobkyně k zadání znaleckého posudku Ing. [příjmení], na jehož vypracování vynaložila náklad ve výši 6 400 Kč, jak vyplývá z faktury Ing. [příjmení] [číslo] 2019 a dále z potvrzení banky o provedené úhradě ze dne 11. 8. 2019. Lze jen dodat, že ani výši nákladů zachycených v uvedeném posudku žalovaný v řízení nijak nezpochybňoval. Předžalobní výzvou ze dne 25. 7. 2019 pak žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě uplatněných nákladů, kdy tato byla dle sdělení České pošty s.p. doručována do sféry dispozice žalovaného v polovině srpna 2019, aniž by si ji žalovaný vůbec převzal.

11. Po provedeném dokazování dospěl soud k závěru, že prostřednictvím nákladů vynaložených na rekonstrukci střešní konstrukce přístavku budovy [adresa] v [obec] žalobkyně po řadě let zcela neplodných jednání a naprosté nečinnosti žalovaného pouze řešila letitý problém havarijního stavu společných částí budovy, ve které měla umístěnu svoji bytovou jednotku, přičemž tak činila jednak na základě dohody se žalovaným, jednak za nečinného žalovaného plnila povinnosti, které měl žalovaný podle práva plnit sám. Podle ustanovení § 1190 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, je žalovaný osobou odpovědnou za správu domu, která přitom zahrnuje vše, co nenáleží vlastníku jednotky a co je v zájmu všech spoluvlastníků nutné nebo účelné pro řádnou péči o dům a pozemek a zachování nebo zlepšení společných částí, včetně činností spojených s údržbou a opravou společných částí domu (§ 1189 odst. 1 občanského zákoníku). Vzhledem k absenci jakékoliv efektivní a smysluplné činnosti žalovaného při řešení mnohaletého (přetrvávajícího pravděpodobně ještě z doby před nabytím vlastnictví žalobkyně k předmětné jednotce) havarijního stavu těch společných částí budovy, v nichž se nacházela bytová jednotka žalobkyně, který podle provedeného dokazování pravděpodobně (otázka jistoty tohoto závěru není z hlediska uplatněného nároku významná, mohla by být relevantní pouze z hlediska jiných, pro žalovaného svým dopadem daleko tíživějších nároků) prakticky znemožňoval užívání dotčené bytové jednotky a výkon vlastnického práva žalobkyně (př. výskyt plísně v důsledku zatékání a vlhkosti v bytové jednotce bývá pravidelně neslučitelný s jejím účelovým určením k bydlení). Již tento skutkový stav by odůvodňoval takový postup žalobkyně, při kterém by si mohla přiměřeným způsobem pomoci ke svému práva sama (výkonu vlastnického práva k objektu bydlení) z důvodu ohrožení tohoto práva a rizika opožděného zásahu orgánu veřejné moci (př. rozhodování o zákonné povinnosti žalovaného k provedení údržby či oprav společných částí domu pořadem práva) podle § 14 odst. 1 občanského zákoníku. Ze stejného důvodu také nelze uvažovat o aplikaci institutu nepřikázaného jednatelství, jak bylo žalovaným zvažováno, neboť nelze hovořit o tom, že by se žalobkyně vmísila do cizí záležitosti, naopak šlo o záležitost vlastní, u které se ovšem žalovaný vyhýbal plnění povinností, které mu ukládá jednak zákon, jednak jeho vlastní stanovy. Především je ale třeba zdůraznit, že veškeré opravy střešní konstrukce žalobkyně provedla na základě dohody se žalovaným, kdy celá záležitost byla se žalovaným opakovaně projednávána a sám žalovaný souhlasil s provedením těchto oprav ze strany žalobkyně na schůzi shromáždění dne 5. 5. 2017, kde byl tento bod projednání dle zápisu ze schůze schválen. Schválení vyčleněné části fondu oprav na realizaci konkrétní opravy prováděné vlastníkem jednotky nelze chápat jinak, než jako souhlasný projev vůle s realizací takové opravy, kterou takové vyčlenění nutně implikuje. Vyčlenění části fondu oprav pak vycházelo ze stavu k počátku května 2017, lze tedy vcelku předpokládat, že k datu realizace oprav šlo o částku ještě vyšší, každopádně šlo o postup rozporný se zákonem, neboť z fondu oprav musí být v plné výši uhrazeny veškeré náklady oprav, k jejichž úhradě je společenství povinno, i kdyby veškeré vybrané prostředky bylo nutno i řadu let po sobě investovat pouze do oprav třeba jen jediné specifické společné části prostorově související s jednotkou jediného vlastníka. Každopádně nemá soud pochyb o tom, že přinejmenším do částky odpovídající souhrnu příspěvků do fondu„ připadajících na jednotku žalobkyně“ k datu dokončení realizace oprav předmětné střešní konstrukce je nárok žalobkyně na náhradu vynaložených nákladů odůvodněn samotnou dohodou účastníků. Provedení opravy ze strany žalobkyně je pak založeno na dohodě účastníků jako celek a v tomto ohledu tak žalovanému nenáleží jakákoliv námitka založená na předpokladu, že se snad žalobkyně ujala realizace oprav protiprávně (chápáno v soukromoprávní rovině, kdy rovina veřejnoprávní je z hlediska uplatněného nároku irelevantní). V tomto ohledu je přitom nutno poukázat na stanovisko doktríny, která se zabývala otázkami právního režimu nákladů vynaložených některým ze spoluvlastníků na společnou věc se souhlasem, a to i pouze konkludentním, ostatních spoluvlastníků, podle které jednajícímu spoluvlastníkovi vzniká právo na náhradu vynaložených nákladů dokonce i pro ten případ, že by nešlo o náklady nutné (př. Králík, M.: Podílové spoluvlastnictví v občanském zákoníku, 2. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 160 a násl.). Jakkoliv jde o závěry judikatury vyslovené v rámci řešení sporných otázek vnitřního vztahu podílových spoluvlastníků dle předchozí právní úpravy (ovšem koncepčně neodlišné), nelze přehlížet zřetelné systematické a funkční souvislosti mezi podílovým a bytovým spoluvlastnictvím, pokud jde o vztahy mezi spoluvlastníky (ve vztahu ke společným částem domu je postavení bytových spoluvlastníků velmi obdobné postavení podílových spoluvlastníků). V případě vynaložení nákladu na nutné opravy či údržbu bez dohody s ostatními spoluvlastníky vzniká jeho vynaložením nárok na vydání bezdůvodného obohacení vůči ostatním spoluvlastníkům (op. cit. s. 161, vč. judikatury tam uvedené). V řešeném případě je pak situace odlišná potud, že pasivně věcně legitimovaným může být společenství vlastníků jednotek, jak dovozeno judikaturou Nejvyššího soudu ČR (př. rozsudek ze dne 19. 7. 2010, sp. zn. 22 Cdo 5330/2008, usnesení ze dne 13. 6. 2012, sp. zn. 28 Cdo 4131/2011), která řešila obdobné případy jako nároky z bezdůvodného obohacení plněním za jiného. Nejvýše v tom rozsahu, v jakém se žalovaný přímo nezavázal k úhradě nákladů žalobkyní provedené opravy společných částí domu, je tak uplatněný nárok odůvodněn úpravou ustanovení § 2991, podle kterého je žalovaný, který se na úkor žalobkyně bez spravedlivého důvodu obohatil, povinen ochuzené žalobkyni vydat, oč se obohatil. Obohacení zde pak spočívá v tom, že žalobkyně sama za žalovaného plnila to, co měl žalovaný dle zákona (§ 1189 odst. 1 a § 1190 občanského zákoníku) i ustanovení stanov plnit sám. Koneckonců povinnost žalovaného k provedení předmětných prací konstatoval i jeho zástupce v závěru jednání konaného dne [datum]. Žalovaný je pak ve věci pasivně legitimován jako ten, za koho bylo plněno (př. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 17. 2. 2015, sp. zn. 28 Cdo 3432/2013). Žalovaný je tak povinen žalobkyni vydat (zaplatit) peněžitou náhradu ve výši obvyklé ceny plnění, jehož vlastním nesplněním se žalovaný obohatil (§ 2991 odst. 1 a § 2999 odst. 1 občanského zákoníku), což odpovídá obvyklé ceně totožných rekonstrukčních prací, které by žalovaný musel uhradit kterémukoliv jinému dodavateli stavebních prací na trhu, tedy částce určené posudkem Ing. [příjmení], jehož obsah žalovaný v průběhu řízení nijak nezpochybnil (tj. ani rozsah prací, ani jejich cenu). Z hlediska nutnosti přímého zpochybnění těchto skutečnost lze poukázat na ustálenou judikaturu odvolacího soudu ve věcech nároků z dodávek energií uplatněných vůči (pasivním) odběratelům jako žalovaným. Liberace z bezdůvodného obohacení v důsledku jednání ve vlastním zájmu dle § 2992 občanského zákoníku, na kterou rovněž poukazovala strana žalovaná, se s ohledem na skutkové okolnosti věci (opravu společných částí budovy v bytovém spoluvlastnictví nelze považovat za jednání ve výlučném osobním zájmu, neboť takové jednání je současně i v zájmu ostatních vlastníků jednotek), povahu plnění za jiného (je-li plněno za jiného, pak je pravidelně plněno i v jeho zájmu), stanovisko judikatury (rozhodnutí shora uvedená, která řeší obdobné případy) i doktríny (Eliáš, J., Brim, L., Adamová, H.: Bezdůvodné obohacení, [obec]: [právnická osoba], 2016, s. 61 a násl.) neuplatní. K otázce aktivní věcné legitimace žalobkyně v řízení se již soud vyjádřil výše s tím, že o této nemá pochyb v situaci, kdy žalobkyně v řízení doložila existenci zástupčího vztahu již v r. 2016 a bylo jednoznačně prokázáno, že žalovaný s panem [celé jméno svědka] vždy jednal jako (pouze) se zástupcem zmocněným žalobkyní jakožto vlastnící bytové jednotky, dokonce si za tím účelem již dlouho před provedením rekonstrukce střechy vyžádal plnou moc žalobkyně. V tomto ohledu nebylo mezi účastníky až do námitky zástupce žalovaného v pokročilé fázi sporu jakýchkoliv pochyb a lze jen zopakovat, že třetím osobám zásadně nenáleží námitky směřované do vnitřního vztahu ze zastoupení. Úkony zástupce se pak (při přímém zastoupení) přičítají přímo zastoupenému (§ 436 odst. 1 občanského zákoníku), takže je z hlediska předmětu řízení vcelku lhostejné, s kým a proč pan [celé jméno svědka] v dané záležitosti jednal, co všechno sjednal a jaká plnění od toho či onoho převzal. Náklad vynaložený žalobkyní na zpracování znaleckého posudku v situaci, kdy žalovaný odpíral žalobkyni plnit dobrovolně jimi sjednané plnění, představuje účelný náklady spojený s uplatněním pohledávky dle § 513 občanského zákoníku. Z vyložených důvodů tak soud podané žalobě a jí uplatněným nárokům zcela vyhověl, a to včetně příslušenstvím v podobě zákonného úroku z prodlení dle § 1970 občanského zákoníku ve výši určené v ustanovení § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po uplynutí lhůty stanovené předžalobní výzvou žalobkyně. Otázka plnění každého ze členů společenství vlastníků jednotek je pak otázkou plnění z fondu oprav při zohlednění rozsahu, v němž každého vlastníka bytové jednotky stíhá povinnost podílet se na úhradě nákladů správy domu.

12. Žalobkyně byla ve věci zcela úspěšná, proto jí dle ustanovení § 142 odst. 1 občanského soudního řádu vůči neúspěšnému žalovanému vzniklo právo na náhradu účelně vynaložených nákladů řízení v celkové výši 169 926 Kč, sestávajících ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 19 824 Kč, odměny zástupce žalobkyně ve výši 118 800 Kč za celkem dvanáct úkonů právní služby (příprava a převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby, dále příprava a převzetí zastoupení novým zástupcem, vyjádření ze dne [datum], nahlížení do spisu ze dne [datum], dva úkony spočívající v účasti na jednání dne [datum], dva úkony spočívající v účasti na jednání dne [datum], vyjádření žalobkyně ze dne [datum], účast na jednání dne [datum]) podle ustanovení § 7 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, poloviční odměny zástupce žalobkyně za tři úkony právní služby ve výši 14 850 Kč (za účast na jednání dne [datum] a dále na jednání dne [datum], která byla odročena bez projednání věci samé, účast na vyhlášení rozsudku dne [datum]) podle § 7, § 11 odst. 2 písm. f) a § 14 odst. 2 advokátního tarifu, paušální náhrady hotových výdajů za patnáct úkonů služby celkem ve výši 4 500 Kč dle ustanovení § 13 odst. 3 advokátního tarifu, náhrady cestovného na trase [obec] – [obec] a zpět k šesti shora uvedeným jednáním soudu (při počtu ujetých 68 km/1 cestu, kombinované spotřebě vozidla 4,1 l nafty [číslo] km a dále amortizaci a ceně paliva dle vyhlášky č. 511/2021 Sb., ve znění účinném v době realizaci každé cesty, pokud jde o cesty vykonané v r. 2022, resp. dle vyhlášky č. 467/2022 Sb., pokud jde o cesty vykonané v r. 2023) ve výši 2 726 Kč, náhrady za promeškaný čas na cestě k jednáním soudu (4 zameškané půlhodiny na jedné cestě tam a zpět, tj. celkem 24 zameškaných půlhodin, a dále 4 zameškané půlhodiny při přerušení jednání konaného dne [datum]) ve výši 2 800 Kč dle § 14 odst. 3 advokátního tarifu a dále v případě prvých tří úkonů právní služby, které vykonal ještě JUDr. [příjmení], náhrady 21% DPH ve výši 6 426 Kč (§ 151 odst. 2 občanského soudního řádu). Plnění povinnosti uhradit náklady řízení v celkové výši 169 926 Kč pak bylo žalovanému v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu uloženo k rukám zástupce žalobkyně, a to za obě zastoupení. Změna zastoupení pak byla vyvolána objektivním faktorem v podobě pozastavení oprávnění k poskytování právních služeb ze strany původního zástupce JUDr. [jméno] [příjmení].

Poučení