11 C 318/2011 - 662

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [Jméno zainteresované osoby 0/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 0/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/1] insolvenční správkyně dlužníka [Anonymizováno]., [Anonymizováno] [Anonymizováno] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 0/0] proti žalované: [Jméno zainteresované společnosti 1/0], IČO [IČO zainteresované společnosti 1/0] sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/1], [Anonymizováno]. sídlem [Adresa zainteresované společnosti 1/0] o zaplacení částky 30 268 054 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 4 784 393 Kč zastavuje.

II. Žaloba se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni částku 25 483 661 Kč zamítá.

III. Žalobkyně je povinna zaplatit žalované náhradu nákladů řízení ve výši 1 609 529,90 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalované.

Odůvodnění

1. Společnost [právnická osoba]., IČ [IČO] (dále také jen „dlužník“), na jejíž majetek byl s účinky ke dni 9. 6. 2017 prohlášen konkurz usnesením Krajského soudu v Praze, č. j. KSPH [spisová značka]-[Anonymizováno], v důsledku čehož se žalobkyní stala insolvenční správkyně dlužníka, podala u soudu dne 8. 11. 2011 žalobu o zaplacení částky 30 268 054 Kč z titulu nevyplacení pojistného plnění. V žalobě tvrdila, že dne 15. 7. 2009 uzavřela se žalovanou pojistnou smlouvu a dne 1. 9. 2009 její dodatek č. [hodnota], a to na dobu jednoho roku s automatickým prodlužováním (dále také jen „pojistná smlouva“), kdy místem pojištění byla sjednána adresa [Anonymizováno]/[Anonymizováno] v [adresa], na kterém užívala objekt dle dvou nájemních smluv ze dne 16. 5. 2009 (dále také jen „místo pojištění“). Touto pojistnou smlouvou si pojistila soubor cizích nemovitostí na pojistnou částku 15 000 000 Kč, soubor vlastních zásob - dle přílohy na pojistnou částku 10 000 000 Kč, cizích věcí převzatých (automobilů) na pojistnou částku 5 000 000 Kč, soubor vlastního provozně-technického zařízení na pojistnou částku 10 000 000 Kč a soubor strojů dle přílohy k pojistné smlouvě na pojistnou částku 21 500 000 Kč, a to na základní živelní nebezpečí dle č. l. 1 odst. 1 všeobecných obchodních podmínek žalované (dále také jen „VPP“), části [Anonymizováno] tj. pro případ poškození nebo zničení pojištěné věci požárem, a se samostatnou spoluúčastí u každého pojištěného souboru věcí ve sjednané výši 10 000 Kč. Předmětem pojistné smlouvy bylo dále pojištění nákladů na odklizení poškozené pojištěné věci nebo jejích zbytků na pojistnou částku 500 000 Kč a pojištění škody způsobené krádeží vloupáním a loupežným přepadením v místě pojištění se sjednanou spoluúčastí ve výši 2 000 Kč. Dne 9. 11. 2009 došlo v místě pojištění k pojistné události způsobené úmyslně zapáleným požárem. Žalované byla škodní událost nahlášena dne 10. 11. 2009. Požárem bylo poškozeno, resp. zničeno provozní zařízení v ceně 1 899 150 Kč a zásoby ve vlastnictví dlužníka v ceně 4 905 172 Kč (tedy v souhrnné ceně 6 804 322 Kč), dále cizí věci převzaté (automobily) v ceně 1 433 000 Kč, vlastní provozní- technické zařízení v ceně 1 475 428 Kč a soubor kovoobráběcích strojů v souhrnné ceně 20 455 232 Kč. Dále došlo k odcizení zařízení v hodnotě 107 500 Kč. Dlužník na vlastní náklady zajistil vyklizení místa pojištění po požáru, přičemž náklady na toto vyklizení přesáhly pojistnou částku. Po odečtu sjednané spoluúčasti a zohlednění výše sjednaných pojistných částek mu tak vznikl nárok na pojistné plnění za škodu na souboru vlastních zásob ve výši 6 794 322 Kč, na cizích věcech převzatých (automobilech) ve výši 1 423 000 Kč, na souboru vlastního provozně technického zařízení ve výši 990 000 Kč, na souboru strojů ve výši 20 445 232 Kč, za škodu způsobenou krádeží vloupáním ve výši 105 500 Kč a dále za náklady na odklizení poškozené pojištěné věci nebo jejích zbytků ve výši 500 000 Kč, tj. celkem pojistné plnění ve výši 30 268 054 Kč (nárok na pojistné plnění za zničení pojištěného souboru cizích nemovitostí není předmětem podané žaloby, když žalovaná toto pojistné plnění poskytla vlastníkovi nemovitostí). Žalovaná však na pojistné plnění nic nevyplatila. Žalobkyně odmítla veškeré námitky žalované včetně námitky nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně ve sporu. S odkazem na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 23 Cdo 1735/2014 tvrdila, že žalovaná nebyla oprávněna odmítnout pojistné plnění, byla pouze oprávněna odstoupit od pojistné smlouvy, což však v zákonem stanovené lhůtě neučinila. Za neopodstatněné rovněž označila odmítnutí celého pojistného plnění z důvodu odsouzení dlužníkova jednatele pro pojistný podvod, neboť pojistná smlouva včetně dodatku byla uzavřena prostřednictvím zprostředkovatele, na jehož odborné znalosti dlužník spoléhal a sjednání typu pojištění ponechal na něm, přičemž i žalovaná jako kvalifikovaný subjekt byla povinna jej informovat o podmínkách pojištění a doporučit mu vhodný typ pojištění pro strojní vybavení, které bylo pojištěno dodatkem č. 001 a které měl v leasingovém pronájmu. Pokud dodatek neodpovídal zadání (pokynu) dlužníka, byla při jeho uzavření uvedena v omyl. Takový omyl pak žalovaná po vzniku pojistné události zneužila se zjevným záměrem neposkytnout žádné pojistné plnění, a to ani za jiné předměty pojištění, které s tímto dodatečně pojištěným souborem nesouvisely. Skutky, jež byly v trestním rozsudku kvalifikovány jako pojistný podvod, se totiž vztahují výlučně - a to pouze zčásti - k předmětu pojištění sjednaného v dodatku č.

1. Dodatečně žalobkyně namítla, že nelze ani postavit najisto, co mělo být s odkazem na blíže neidentifikovatelnou přílohu předmětem pojištění dle uvedeného dodatku, a zda uzavření dodatku, jakož i odmítnutí pojistného plnění, bylo platným právním jednáním. Současně zdůraznila, že soud v tomto sporu není vázán právními závěry, k nimž dospěl soud v trestním rozsudku ohledně soukromoprávních otázek. Dále právně analyzovala ustanovení § 24 odst. 1 zákona č. 37/2004 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen „ ZPS “), jehož text byl beze změny převzat i do sankčních ustanovení VPP žalované, s tím, že dle jejího názoru je toto sankční ustanovení, pomocí kterého pojistitel odmítne zaplatit naprostou většinu pojistného plnění s odvoláním na dílčí porušení při tvrzení rozsahu pojistné události, protiústavní, odporující principům poctivosti, přiměřenosti, dobrým mravům a zákazu zjevného zneužití práva. V písemném závěrečném návrhu ze dne 22. 8. 2018 pak sumarizovala výši požadovaného pojistného plnění na souhrnnou částku 11 522 972 Kč sestávající z prokazatelné škody na souboru vlastních zásob ve výši 8 693 472 Kč, na převzatých cizích automobilech ve výši 1 423 000 Kč, na vlastním provozně-technickém zařízení ve výši 990 000 Kč a na nákladech vynaložených na vyklizení poškozených pojištěných věcí ve výši 416 500 Kč, na níž ji dle jejího názoru vznikl nárok z titulu pojištění majetku v rozsahu sjednaném v pojistné smlouvě ze dne 15. 7. 2009. K částečnému zpětvzetí žaloby v rozsahu částky 18 745 082 Kč (rozdíl mezi výší žalobou uplatněného nároku 30 268 054 Kč a tvrzenou výši prokazatelné škody 11 522 972 Kč) však nepřistoupila.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok z důvodu nedostatku aktivní legitimace žalobkyně s tím, že nárok žalobkyně (dlužníka) přešel na zahraniční společnost [Anonymizováno] [právnická osoba] [Anonymizováno].[Anonymizováno]. (dále jen „ [Anonymizováno]“), a dále namítala, že dopisem ze dne 17. 10. 2012 odmítla pojistné plnění z pojistného nebezpečí - základního živelního nebezpečí, když ze strany žalobkyně byly při uplatnění nároku na pojistné plnění uvedeny vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo byly podstatné údaje týkající se této události zamlčeny, odkázala na trestní řízení vedené u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], v němž byl [jméno FO] jakožto jediný jednatel a jediný společník dlužníka (dále také jen „ jednatel dlužníka“) pravomocně shledán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu ve stádiu pokusu. Žalovaná podrobně specifikovala, jaké konkrétní nepravdivé údaje statutární orgán dlužníka, dle trestních rozhodnutí, uvedl, popř. zamlčel. Odkázala na rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 30 Cdo 2415/2006 s tím, že rozhodnutí sp. zn. 23 Cdo 1735/2014, na které poukazovala žalobkyně, na danou věc nedopadá, neboť se týkalo situace, kdy pojištěný uvedl nepravdivé údaje pouze při sjednávání pojistné smlouvy, nikoliv také při rozsahu pojistné události a při uplatňování práva na plnění z pojištění, jak se tomu stalo v tomto případě. Rovněž namítla, že náklady na vyklizení místa pojištění po škodné události je nutno vztahovat k pojištěným nemovitostem, jejichž vlastníkem však nebyl dlužník, ale třetí osoba, a tudíž tento nárok je zcela nedůvodný. Škodu způsobenou krádeží vloupáním pak žalobkyně u žalované ani neuplatnila, ani ji v řízení neprokázala.

3. Rozsudkem ze dne 10. 10. 2018, č. j. 11 C 318/2011-434, soud žalobu zamítl a rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky. Takto rozhodl poté, co na základě zjištěného skutkového stavu dospěl po právní stránce k závěru, že žalovaná oprávněně odmítla pojistné plnění dle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS ve spojení s článkem 6 bodu 6.4.1. písm. b) [Anonymizováno], neboť dlužník, jak bylo prokázáno v trestním řízení vedeném proti jeho jednateli, při uplatnění nároku na pojistné plnění uvedl mimo jiné vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčel, mimo jiné údaje týkající se souboru strojů, zejména zamlčení, že jde o zčásti cizí stroje, jejich stáří a pořizovací ceny, přičemž nárok na pojistné plnění dokonce uplatnil i na stroj, který nebyl vůbec pojištěn (§ 14 odst. 1 a 2 ZPS). Uzavřel, že žalovaná tak byla oprávněna odmítnout pojistné plnění jako celek, přičemž nedůvodnou shledal námitku žalobkyně, že ustanovení § 24 odst. 1 ZPS je protiústavní.

4. K odvolání žalobkyně byl shora citovaný rozsudek zdejšího soudu potvrzen a žalované přiznána náhrada nákladů řízení, a to rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 14. 3. 2019, č. j. 58 Co 59/2019-467 (dále také jen „odvolací rozsudek“). Odvolací soud vyšel ze skutkového stavu věci zjištěného zdejším soudem a ztotožnil se i s jeho právním závěrem, že žalovaná důvodně a řádně odmítla pojistné plnění, neboť jednání dlužníkova jednatele naplňovalo předpoklady ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) ZPS. Namítanou skutečnost, že podle trestního rozsudku žalované vznikla škoda ve výši jedné dvanáctiny pojistného plnění, posoudil jako nerozhodnou s tím, že zdejší soud přiléhavě poukázal na rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 30 Cdo 2415/2006. Nepřisvědčil ani tvrzení žalobkyně, že ustanovení § 24 odst. 1 písm. b) ZPS je v rozporu s ústavními principy. Dovodil, že k omezení práv pojistníka došlo ze zákonem vymezených důvodů majících za cíl postihnout nepoctivé jednání, a vyjádřil názor, že dovolávat se dobrých mravů v situaci, kdy se jednatel dlužníka dopustil nepoctivého jednání, dokonce trestného činu, není na místě. V odmítnutí plnění nelze za daných okolností spatřovat zneužití práva či postup v rozporu s § 2 odst. 3 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“).

5. Proti shora uvedenému potvrzujícímu rozsudku odvolacího soudu podala žalobkyně dovolání, v němž namítala, že odvolací soud v otázce práva na odmítnutí pojistného plnění dle § 24 odst. 1 ZPS nepostupoval dle ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu, a dále namítala, že ustanovení § 24 odst. 1 ZPS nebylo v souladu s ústavním pořádkem a odporuje principům poctivosti, přiměřenosti, dobrým mravům a zákazu zjevného zneužití práva. O tomto dovolání rozhodl Nejvyšší soud ČR rozsudkem ze dne 25. 9. 2019, č. j. [spisová značka] (dále také jen „kasační rozsudek NS“), kterým shora citované rozsudky zdejšího soudu a Městského soudu v Praze zrušil a věc vrátil zdejšímu soudu k dalšímu řízen. Soudům I. a II. stupně vytkl, že se při řešení otázky, zda jsou splněny předpoklady pro odmítnutí plnění z pojistné smlouvy podle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, odchýlily od závěrů vyslovených Nejvyšším soudem v rozsudku sp. zn. [spisová značka]. Zdůraznil, že údaje, pro něž bylo možné pojistné plnění odmítnout dle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, byly v režimu tohoto zákona jen údaje uvedené nebo zamlčené při uplatňování práva na plnění z pojištění, a to takové údaje, které se týkaly pojistné události, jejího rozsahu. To, že oprávněná osoba při ohlášení pojistné události znovu uvede či zamlčí údaje významné pro uzavření pojistné smlouvy, z těchto údajů údaje týkající se pojistné události nečiní. Soudům vytkl, že v daném případě nerozlišily, které z vědomě nepravdivých či zamlčených údajů se týkaly pojistné smlouvy (byly významné pro její uzavření a obsah) a které se vztahovaly k samotné pojistné události, k jejímu rozsahu, a dále to, že jako vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události či zamlčené podstatné údaje týkající se této události uvedly příkladmo údaje týkající se vlastnictví, roku pořízení a pořizovací ceny pojištěného souboru strojů, tedy právě takové údaje, které jsou významné při uzavírání pojistné smlouvy, a dlužník je také uvedl, popř. zamlčel při sjednávání smlouvy. Za právně nevýznamnou Nejvyšší soud současně označil skutečnost, že jednatel dlužníka tyto údaje při oznámení pojistné události zopakoval. Ve vztahu ke druhé otázce, zda ustanovení § 24 odst. 1 ZPS bylo či nebylo v souladu s ústavním pořádkem a dobrými mravy, neshledal Nejvyšší soud důvod pochybovat o jeho ústavní konformitě s tím, že s ohledem na dosavadní stav řízení bylo předčasné zabývat se tím, zda šlo o výkon práva v rozporu s dobrými mravy.

6. Ústavní stížnost, podaná žalovanou proti kasačnímu rozsudku NS, byla usnesením Ústavního soudu ze dne 29. 2021, sp. zn. I. ÚS 1397/21, odmítnuta jako nepřípustná, neboť v důsledku zrušení rozsudků soudů obou stupňů není řízení v této skončeno.

7. Po kasačním rozsudku NS účastníci setrvali na svých dosavadních stanoviscích, ohledně kterých dále skutkově a právně argumentovali, a rovněž navrhli provedení dalších důkazů.

8. Žalobkyně takto doplnila, že pro posouzení odmítnutí pojistného plnění dopisem žalované ze dne 17. 10. 2012 jsou rozhodující pouze důvody vedoucí k odmítnutí uvedené žalovanou v tomto jejím hmotněprávním úkonu. Jelikož stroj Strausak nebyl jako důvod pro odmítnutí pojistného plnění v tomto dopise uveden, nemůže žalovaná o tento stroj dodatečně rozšiřovat důvody pro odmítnutí. Za nepravdivé označila tvrzení žalované o pochybném či manipulativním vedení účetnictví dlužníka s tím, že žalovanou namítané faktury byly předmětem kontroly finančního úřadu, který neshledal v účetní dokumentaci dlužníka žádné pochybení a výsledkem jeho vytýkacího řízení při prověřování odpočtu DPH za čtvrté čtvrtletí 2009 bylo, že tyto daňové doklady uznal jako přijatá zdanitelná plnění. Rovněž odmítla, že předmětem pojištění nebyly veškeré nemovitosti nacházející se na adrese U Přelízky 1188/1 v [adresa] a dlužníkův majetek v něm (na něm) umístěný s tím, že dlužník si na uvedené adrese pronajal areál (provozovnu), jemuž bylo přiděleno jediné číslo popisné a jako takovou si tuto provozovnu i pojistil. Za nepřípustné označila to, aby byly listiny z trestního spisu byly v tomto občanskoprávním řízení používány jako důkaz. Ohledně namítaného stroje pojištěného dlužníkem pod označením obráběcí centrum [adresa] (dále také jen „[Anonymizováno]), žalovaná připustila, že při sjednání pojistné smlouvy dlužník skutečně chybně pojistil tento stroj, ač měl ve svém majetku zcela odlišný stroj [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] který však nepojistil, a následně dlužník rovněž chybně uplatnil i nárok na pojistné plnění ohledně jiného, nepojištěného a neexistujícího, stroje [Anonymizováno] [jméno FO] [Anonymizováno] výrobním číslem shora uvedeného stroje [Anonymizováno]. Z tohoto důvodu vzala v závěru řízení, při jednání dne 8. 6. 2022, podanou žalobu zpět ohledně částky 4 784 393 Kč představující cenu neexistujícího stroje pod označením [jméno FO]

9. Žalovaná nadále s podanou žalobou nesouhlasila a navrhla její zamítnutí. Zopakovala námitku nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně ve sporu, jakož i to, že byla oprávněná odmítnout pojistné plnění, neboť oproti nepravdivě uvedeným údajům při sjednávání pojistné smlouvy dlužník nově při uplatnění nároku na pojistné plnění uvedl i stroj [hodnota] (dále také jen „[Anonymizováno] [Anonymizováno]“), který však nebyl v pojistné smlouvě (seznamu pojištěných strojů) uveden a tedy ani pojištěn. Akcentovala, že se jednalo o vědomě nepravdivý údaj uvedený jednatelem dlužníka poprvé až při uplatnění nároku na pojistné plnění, tj. týkající se výlučně rozsahu samotné pojistné události. Znovu poukázala na to, že tato skutečnost byla prokázána také v souvisejícím trestním řízení, přičemž byla následně obsažena i ve výroku pravomocného trestního rozsudku, který je pro zdejší soud závazný, a že tedy minimálně již z tohoto prokazatelně existujícího důvodu byla žalovaná oprávněna odmítnout pojistné plnění jako celek, a to s ohledem na zásadu fraus omnia corrumpit (podvod devalvuje úkon jako celek a činí jej zcela, nikoliv jen částečně, neplatným). Připomněla, že předmětem pojištění v pojistné smlouvě byly soubory věcí, tedy věci hromadné, přičemž literatura k pojištění hromadné věci uvádí, že „pro pojištění hromadně věci platí, že se pojištění vztahuje na všechny věci, které k hromadné věci náleží v okamžiku pojistné události. Žalovaná proto v době uzavření pojistné smlouvy nemohla odhalit, že jí při uzavření byly ze strany dlužníka sděleny nepravdivé či zkreslené údaje či některé údaje nebyly sděleny vůbec, neboť tyto údaje žalovaná zkoumala až při likvidaci pojistné události. Procesní obranu doplnila o tvrzení týkající se dalších možných důvodů, specifikovaných v jejím písemném odmítnutí ze dne 17. 10. 2012 a vedoucích k platnému odmítnutí pojistného plnění. V tomto směru zejména uvedla, že odmítla pojistné plnění i z důvodu nekrytí samostatného objektu (tzv. provozní haly) a nekrytí věcí na dvorku mezi objekty, neboť dle pojistné smlouvy byl místem pojištění pouze objekt na adrese [Anonymizováno] v [adresa], z odborného vyjádření [Anonymizováno] nebyl škodnou událostí zasažen pouze tento objekt, ale i budovy a zařízení, jež se nacházely mimo tento objekt (mimo místo pojištění), přesto však dlužník při nahlášení škodní události nárokoval pojistné plnění za zničení nemovitosti a věcí, které se v tomto objektu nenacházely, a které nebyly pojistnou smlouvou pojištěny (za zničení tzv. provozní haly a převažující části deklarovaného majetku – souboru vlastních zásob a převzatých cizích věc – nacházejícího se v ní nebo za zařízení nacházející se na dvoře mezi budovami). Dále odmítla pojistné plnění z důvodu nevěrohodného vedení účetnictví dlužníka, kdy konkretizovala jednotlivé faktury a další doklady, s nimiž měl dlužník manipulovat ve prospěch úmyslně vyššího a zároveň nepravdivého vyčíslení větší škody na majetku dlužníka. Rovněž pak odmítla pojistné plnění za nepojištěný a neexistující stroj [jméno FO], který se nikdy nevyráběl. K tomu doplnila, že pojistnou smlouvou u ní dlužník pojistil stroj pod názvem [Anonymizováno] který nikdy nevlastnil, přičemž pojistný nárok se pak dlužník pokusil uplatnit na nepojištěný a neexistující stroj s označením [jméno FO]. Dále vyslovila nesouhlas s tvrzením žalobkyně, že v tomto řízení lze striktně vycházet pouze z důvodu odmítnutí pojistného plnění obsažených v dopise o odmítnutí pojistného plnění ze dne 17. 10. 2012, v němž stroj [Anonymizováno] uveden nebyl. Dle žalované je bezpředmětné, zda byl tento důvod výslovně v dopise uveden. Zdůraznila, že zákon nestanoví žádný speciální požadavek na náležitosti odmítnutí plnění z pojistné smlouvy kromě písemné formy, která byla v daném případě dodržena. V dopise ze 17. 10. 2012 žalovaná příkladmo vyjmenovala pochybení na straně dlužníka s tím, že má za to, že náležitostí odmítnutí pojistného plnění není uvedení konkrétních pochybení, tedy že právní úkon odmítnutí plnění z pojistné smlouvy nemusí obsahovat taxativní výčet pochybení pojistníka. Dle žalované by bylo absurdní připustit situaci, ve které je odmítnutí plnění z pojistné smlouvy obsahující demonstrativní výčet pochybení považováno za nedostatečné, zatímco odmítnutí plnění bez tohoto výčtu by bylo perfektní.

10. Jelikož k částečnému zpětvzetí žaloby ohledně částky 4 784 393 Kč došlo po zahájení jednání a se souhlasem žalované, vysloveným při jednání dne 8. 6. 2022, soud v souladu s ust. § 96 odst. 1, 2 a 3 o. s. ř. řízení v požadovaném rozsahu zastavil (viz výrok I. rozsudku).

11. Po skutkové stránce účastníci učinili nespornými následující skutečnosti: - dne 15. 7. 2009 účastníci (pozn. soudu - dlužník a žalovaná) uzavřeli pojistnou smlouvu č. [hodnota] ve znění dodatku č. [hodnota], a to na dobu jednoho roku s automatickým prodlužováním a sjednaným místem pojištění na adrese [Anonymizováno] [adresa] - pojistnou smlouvou bylo sjednáno pojištění na základní živelní nebezpečí, ostatní živelní nebezpečí, katastrofické pojistné nebezpečí, pojištění nákladů, krádež vloupáním a loupežné přepadení v místě pojištění, a její nedílnou součást tvořily [Anonymizováno] - předmět pojištění tvořil soubor cizích nemovitostí, soubor vlastních zásob, cizí věci převzaté (automobily), soubor vlastního provozně technického zařízení, a soubor strojů specifikovaných v příloze k pojistné smlouvě - v místě pojištění došlo dne 9. 11. 2009 v důsledku úmyslně založeného požáru ke zničení nemovitostí a věcí nacházejících se jak v místě pojištění, tak i mimo toto místo - žalobkyně (dlužník) nahlásila dne 10. 11. 2009 škodnou událost žalované a následně u ní uplatnila nárok na pojistné plnění (pozn. soudu - neuplatnila však nárok na pojistné plnění z titulu škody způsobené krádeží vloupáním) - po dobu pojistného šetření žalovaná neposkytla žalobkyni (dlužníkovi) k její žádosti zálohu na pojistné plnění a dopisem ze dne 17. 10. 2012, doručeným dne 24. 10. 2012, odmítla pojistné plnění a pojistné šetření ukončila 12. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že dlužník a žalovaná jako podnikatelé uzavřeli dne 15. 7. 2009 pojistnou smlouvu č. [hodnota] ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 1. 9. 2009, a to žalovaná jako pojistitel a dlužník jako pojistník a pojištěný v jedné osobě, přičemž za dlužníka jednal zprostředkovatel na základě písemné plné moci udělené dne 28. 5. 2009 (viz úplné výpisy z obchodního rejstříku dlužnice a žalované; pojistná smlouva č. [hodnota] z 15. 7. 2009, pojistná smlouva č. [hodnota] ve znění dodatku č. [hodnota] ze dne 1. 9. 2009 včetně přílohy č. [hodnota] /Strojní vybavení/; plná moc ze dne 28. 5. 2009 a písemné potvrzení o převzetí pojistných podmínek ze dne 1. 9. 2009 prokazující pojištění prostřednictvím zprostředkovatele). Úplným výpisem z obchodního rejstříku dlužníka bylo dále prokázáno, že jeho jediným společníkem byl od jeho založení až do 6. 4. 2018 [jméno FO], narozený 27. 10. 1964, který byl v období od 23. 8. 1995 do 26. 6. 2015 současně jeho jediným jednatelem (od 26. 6. 2015 je jediným jednatelem dlužníka [jméno FO]).

13. Mezi účastníky nebyl sporným rozsah sjednaného pojištění (pojistná nebezpečí) a předmět pojištění, jakož ani to, že nedílnou součástí této pojistné smlouvy byl soubor VPP žalované, specifikovaný v nesporných prohlášeních účastníků shora. Potvrzením o převzetí pojistných podmínek ze dne 1. 9. 2009 bylo prokázáno, že dlužník převzal všechny shora citované VPP. Tímto potvrzením ve spojení s plnou mocí ze dne 28. 5. 2009 bylo současně prokázáno, že pojistnou smlouvu včetně dodatku dlužník sjednal prostřednictvím zprostředkovatelské společnosti [právnická osoba], jejíž jednatelkou je [tituly před jménem] [jméno FO], a jíž dlužník udělil dne 28. 5. 2009 plnou moc k zastupování ve všech věcech týkajících se pojištění dlužníka (k jednání ve věci všech pojistných smluv, které zmocnitel uzavřel v minulosti či uzavře v budoucnosti, včetně pojistných události, které z takových pojistných smluv vznikly či vzniknou) s tím, že tento zprostředkovatel není oprávněna uzavírat pojistné smlouvy jménem a na účet dlužníka.

14. V článku 10 bod 1. až 3. [Anonymizováno] účastníci sjednali, že předmětem pojištění jsou movité a nemovité věci specifikované v pojistné smlouvě dle jednotlivých položek; movité věci jsou pojištěny za předpokladu, že jsou ve vlastnictví pojištěného; pojištění věcí ve vlastnictví cizích osob je možné pouze za předpokladu, že tyto věci pojištěný oprávněně převzal a je-li tak v pojistné smlouvě ujednáno. V článku 16 bod 1. [Anonymizováno] účastníci sjednali, že místem pojištění je budova, prostory nebo pozemek uvedený v pojistné smlouvě. V článku 21 bod 1. písm. d) [Anonymizováno] účastníci sjednali, že pojištěný je povinen oznámit pojistiteli, že uzavřel další pojištění stejných položek na stejné nebezpečí u jiného pojistitele, a sdělit jeho obchodní název a výši pojistného. V článku 6 bod 6.4.1. písm. b) [Anonymizováno] sjednáno oprávnění pojistitele odmítnout z pojistné smlouvy plnění, jestliže oprávněná osoba uvede při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčí. V č. l. 6.4.2. těchto VVP bylo dále sjednáno, že dnem doručení oznámení o odmítnutí pojistného plnění pojištění zanikne.

15. Mezi účastníky nebylo rovněž sporným, že dodatkem č. 001 k pojistné smlouvě účastníci sjednali rozšíření předmětu pojištění (základního živelního nebezpečí) na soubor strojů s pojistnou částkou 21,5 mil. Kč (viz bod 5. pojistné smlouvy ve znění jejího dodatku č. 001) a že tento soubor strojů byl specifikován v příloze k této pojistné smlouvě. Jelikož toto explicitní nesporné prohlášení účastníků bylo učiněno při jednání soudu dne 14. 12. 2016, při kterém jako příloha uvedené pojistné smlouvy a jejího dodatku byla citována jediná příloha č. 2 /Strojní vybavení/, nelze než po skutkové stránce dospět k závěru, že právě tuto přílohu č. 2 označili účastníci jako nespornou přílohu uvedené pojistné smlouvy a tam specifikovaného strojního vybavení, tvořícího předmět pojištění, když současně tatáž příloha dodatku č. 001 jako tabulka strojního vybavení byla předmětem trestního řízení u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] a tudíž v ní označené strojní vybavení se shoduje s označením strojů v příloze č. 2 doložené žalovanou v tomto sporu. Obsahem této přílohy č. 2 bylo prokázáno, že dlužník ohledně souboru strojů pojistil u žalované celkem 13 kusů konkretizovaného strojního vybavení (včetně stroje pod označením obráběcí centrum [adresa], rok výroby 1999), nikoliv však stroj [Anonymizováno], který ve výčtu pojišťovaných strojů absentuje.

16. Dne 9. 11. 2009 došlo v místě pojištění k požáru, jehož příčinou bylo úmyslné zapálení neznámým pachatelem za použití hořlavé kapaliny jako akcelerantu hoření a kterým vznikla přímá škoda 25 mil. Kč na vnitřním vybavení objektů a zaparkovaných vozidlech (vše na ul. [Anonymizováno] v [adresa]) a sousedním domě č.p. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (viz Odborné vyjádření Hasičského záchranného sboru [Anonymizováno], krajské ředitelství, ze dne 23. 3. 2010, č. j. [Anonymizováno], včetně bodu 2. Popis objektu).

17. Žalovaná dopisem ze dne 10. 11. 2009 potvrdila přijetí Oznámení dlužníka o škodní události a evidovala ji pod č. [Anonymizováno]/[Anonymizováno] (viz citovaný dopis žalované ze dne 10. 11. 2009). Dne 10. 12. 2009 dlužník písemně oznámil žalované škodu, vzniklou požárem ze dne 9. 11. 2009, a současně uvedl, že požár zachvátil nemovitost a přitom došlo k jejímu zničení, jakož i zařízení a vybavení, s tím, že příčina požáru je v šetření policie ČR (viz Oznámení škody ze dne 10. 12. 2009).

18. Emaily žalované ze dne 19. 1. 2010, 22. 2. 2010 a 1. 4. 2010 bylo prokázáno, že žalovaná opakovaně vyzývala dlužníka k doložení konkretizovaných podkladů pro účely šetření škodní události. Následným dopisem žalované ze dne 11. 3. 2010 bylo prokázáno, že žalovaná oznámila dlužníkovi, že nemůže ukončit šetření škodní události v zákonem stanovené lhůtě, neboť doposud nebylo ukončeno šetření policejního orgánu ve věci samotného požáru, kdy jde o podezření z úmyslného zapálení, a dalším důvodem je skutečnost, že pojistitel byl písemně informován o šetření podezření z trestného činu pojistného podvodu, v této souvislosti navíc nebyly doloženy všechny podklady, které by jednoznačně prokazovaly nabytí vlastnictví strojů dlužníkem a zásob, kdy nebyl doložen požadovaný výpis z účetních knih. Emailem žalované ze dne 29. 4. 2010 bylo prokázáno, že žalovaná upozornila dlužníka na možnost odmítnutí pojistného plnění z důvodu pojištění části leasingových strojů u další pojišťovny, přičemž dlužník dosud neinformoval jak leasingovou společnost, tak druhou pojišťovnu o škodné události. Emailem žalované ze dne 20. 5. 2010 bylo prokázáno, že žalovaná se nebrání jednání s dlužníkem, ovšem čeká na vyjádření advokátní kanceláře k zaujetí stanoviska některých sporných aspektů škodné události, které se dosavadním šetřením zjistily a kdy dle předběžné informace znalce byly zjištěny další značné rozpory mezi údaji deklarovanými dlužníkem a skutečným stavem. Další korespondencí účastníků bylo prokázáno, a to dopisem dlužníka ze dne 20. 1. 2010, adresovaným žalované, že dlužník mimo jiné požádal o poskytnutí zálohy a řádné vyřízení škodní události. Emailem žalované ze dne 7. 6. 2010 bylo prokázáno, že žalovaná upozornila dlužníka na to, že žádost o uplatnění nároku na zálohu je právní úkon a jako takový musí splňovat náležitosti právního úkonu, tj. písemně s podpisem zaslaným žalované. Po řádném uplatnění nároku bude k žádosti žalovanou zaujato stanovisko. Dopisem žalované ze dne 11. 6. 2010 bylo prokázáno, že žalovaná potvrdila příjem žádosti dlužníka ze dne 2. 6. 2010 o poskytnutí zálohy ve výši 5 mil. Kč, přičemž s ohledem na probíhající trestní řízení ve věci podezření z pojistného podvodu se rozhodla tuto zálohu na pojistné plnění nevyplatit a vyčkat výsledku uvedeného trestního řízení. Záznamem z jednání ve věci [Anonymizováno] ze dne 13. 7. 2010 bylo prokázáno, že mezi účastníky proběhlo jednání, jehož důvodem bylo mimo jiné opakované vysvětlení důvodu nemožnosti poskytnutí zálohy ze strany žalované, a to z důvodu probíhajícího trestního řízení PČR, přičemž dlužníkovi bylo současně ze strany žalované sděleno, že žalovaná je připravena v případě ukončení trestního řízení ve prospěch dlužníka poskytnout přiměřenou zálohu a věc uzavřít nejpravděpodobněji dohodou o narovnání s ohledem na řadu sporných právních otázek.

19. V průběhu likvidace pojistné události dlužník konkretizoval svůj nárok na pojistné plnění, kdy u žalované uplatnil, mimo jiné, i nárok na pojistné plnění za nepojištěný stroj [Anonymizováno]. Tuto skutečnost prokazují přílohy Oznámení škody ze dne 10. 12. 2009, které jednatel dlužníka doložil žalované po nahlášení škodné události, a to konkrétně listiny pod označením Souhrn pojištěných věcí, [Anonymizováno] a tabulka pod označením Strojní vybavení, které mělo být předmětným požárem zničeno, v níž je oproti pojištěným 13 kusům uvedeno 14 kusů strojního vybavení, navíc právě nepojištěný stroj [Anonymizováno] s uvedeným rokem výroby 2001 (viz oznámení o škodě ze dne 10. 12. 2009 a citované přílohy, vše na č. l. 453-456 a 458 připojeného trestního spisu zdejšího soudu sp. zn. [spisová značka], svazek 3).

20. Dopisem žalované ze dne 17. 10. 2012, který byl dlužníkovi doručen dne 24. 10. 2012 (viz dodejka), bylo prokázáno, že odmítnutí plnit z předmětné pojistné smlouvy včetně jejího dodatku vztahující se k pojištění souboru vlastních zásob, cizích věcí převzatých (automobily), souboru vlastního provozně-technického zařízení a souboru strojů, a to z pojistného nebezpečí základního živelního nebezpečí - požáru ze dne 9. 1. 2009, žalovaná odůvodnila tím, že jejím samostatným provedeným šetřením nebo ve spojení s podklady zajištěnými v řízeních vedených policejními orgány bylo zjištěno, že ze strany dlužníka byly při uplatnění nároku na pojistné plnění uvedeny vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události byly zamlčeny. Tyto údaje dále konkretizovala tak, že se jedná zejména o údaje týkající se pojištěných zásob - skutečných počtů pneumatik a jejich stavu, bloku motoru [Anonymizováno] - jeho stavu a stavu kol, dále údaje týkající se pojištěných cizích věcí převzatých (automobilů) - údaje o vlastnících a předstíraný podpis jednající osoby [Anonymizováno] [Anonymizováno], p. [Anonymizováno] (diametrální rozdíl od podpisu v úředních evidencích), dále údaje týkající se souboru vlastního provozně-technického zařízení, a to předložením faktur, na základě kterých mělo dojít k realizaci prodeje majetku od [Anonymizováno], včetně výpisu přehledu drobného majetku ze dne 20. 11. 2009, které neodpovídaly skutečnosti, jak se dalším šetřením prokázalo, deklarováním 2 ks vyvažovačky a zouvačky Hofman, ač ve skutečnosti bylo v majetku jenom po 1 ks, a údaje týkající se souboru strojů – zejména zamlčení, že jde zčásti o cizí stroje, jejich stáří a pořizovací ceny. S ohledem na tato zdokumentovaná zjištění se žalovaná jako pojistitel rozhodla využít práva vyplývajícího z § 24 odst. 1 písm. b) ZPS a plnění odmítnout. Nad rámec výše uvedeného dále žalovaná poukázala i na další důvody, pro něž nárok na pojistné plnění nevznikl, resp. vznikl v zanedbatelné míře, a to nekrytí samostatného objektu (tzv. provozní hala), ve kterém byla shromážděna převažující část deklarovaného majetku s ohledem na skutečnost, že pojištěna je jenom budova s číslem popisným a dále využívání objektu v rozporu s jeho účelem, nekrytí věcí na dvorku mezi objekty, nekrytí strojů, které nebyly ve vlastnictví pojištěné dlužnice, a nevedení účetnictví správně, úplně, průkazně, srozumitelně, přehledně, v důsledku čehož nebylo možné doposud posoudit objektivně věrohodnost deklarovaných dokladů a tím posoudit jak samotný nárok, tak i jeho rozsah (řada dokladů s ohledem na zjištěné skutečnosti je prozatím nevěrohodná).

21. Trestním rozsudkem zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka], ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. [spisová značka], a usnesením Nejvyššího soudu ČR ze dne 28. 1. 2015, č. j. [spisová značka], bylo prokázáno, že [jméno FO] jako jednatel dlužníka byl shledán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu dle § 250a odst. 1, 4 písm. b) trestního zákona ve stádiu pokusu dle § 8 odst. 1 trestního zákona č. 140/19961 Sb., ve znění účinném do 31. 12. 2009 (dále jen „trestní zákon“) tím, že jako jediný jednatel dlužníka dne 15. 7. 2009 uzavřel se žalovanou pojistnou smlouvu č. [hodnota], kdy předmětem pojištění bylo i základní živelní nebezpečí, a dne 1. 9. 2009 uzavřel dodatek pojistné smlouvy, kdy pod bodem 5. pojistil Soubor strojů v pojistné hodnotě [hodnota] mil. Kč, přičemž v příloze pojistné smlouvy - strojní vybavení - uvedl jako předmět pojištění mimo jiné sedm konkretizovaných strojů, a to: a) vysokozdvižný vozík [Anonymizováno], výrobní číslo [hodnota], r. výroby 1995, b) svářečka [Anonymizováno] výrobní číslo [hodnota], r. výroby 2007, c) kompresor [Anonymizováno] VS [var. symbol]/7,5, výrobní číslo S005995, r. výroby 2006, d) pila strojní [Anonymizováno] [Anonymizováno], výrobní číslo BN01-017, r. výroby 2004, e) obráběcí frézovací stroj [Anonymizováno] 1, typ [Anonymizováno]-[Anonymizováno]-45, výrobní číslo [hodnota], r. výroby 2000, f) obráběcí frézovací stroj [Anonymizováno] [hodnota]-4006-005, r. výroby 2002, g) obráběcí centrum [adresa] r. výroby 1999, ačkoliv jako jednatel dlužnice věděl, že pět z nich není majetkem dlužníka, ale patří leasingové společnosti, přičemž v leasingovém nájmu měla dlužnice pouze tři z nich, když další dva stroje (obráběcí centrum [Anonymizováno] a kompresor [Anonymizováno]) byly pronajaty jejich vlastníkem jiným subjektům, další strojní zařízení (svářečka [Anonymizováno]) bylo před požárem odcizeno jeho vlastníkovi a dlužnice jej nevlastnila, a u tří strojů (vysokozdvižný vozík elektro a obráběcí frézovací stroje [Anonymizováno] 2) zkreslil údaje o roku jejich výroby, a dále po zničení objektu požárem uplatnil v úmyslu se obohatit dne 10. 11. 2009 cestou makléřské společnosti [právnická osoba] (zprostředkovatele) u žalované nárok na pojistné plnění na výše konkretizované stroje, ačkoliv věděl, že údaje ohledně roku výroby strojů vysokozdvižný vozík elektro, obráběcí frézovací stroje Matsura 1 a Matsura 2, neodpovídají skutečnému stavu, že obráběcí centrum [Anonymizováno], svářečka [Anonymizováno] a kompresor [Anonymizováno], nemohly být v době požáru v pojištěném objektu, neboť dlužník nebyl jejich vlastníkem ani nájemcem, dále uplatnil u žalované nárok pojistné plnění na stroj Strausak, nezahrnutý do pojistné smlouvy, u kterého navíc uvedl namísto skutečného roku výroby 1991 rok 2001, ačkoliv si této skutečnosti musel být vědom, dále uplatnil nárok na pojistné plnění na stroje [Anonymizováno] 3, ačkoliv věděl, že jsou majetkem leasingové společnosti a byly pojištěny též u další pojišťovny, kdy v případě vyplacení pojistného plnění žalovanou by této vznikla škoda v celkové výši 2 505 938 Kč, tedy se dopustil jednání pro společnost nebezpečného, které bezprostředně směřovalo k dokonání trestného činu a jehož se dopustil v úmyslu při sjednávání pojistné smlouvy a uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvést nepravdivé údaje a podstatné údaje zamlčet a způsobit tak na cizím majetku značnou škodu, přičemž k dokonání trestného činu nedošlo. Z obsahu odůvodnění trestního rozsudku (str. 13) pak soud zjistil, že vyplácené pojistné plnění za stroj [Anonymizováno] s dlužníkem uváděným rokem výroby 2001 by v ceně časové činilo, dle znaleckého ocenění, částku 387 959 Kč (cena nová činila 2 282 113 Kč). Ve smyslu § 135 odst. 1 zákona č. 99/1967 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), je zdejší soud vázán shora uvedenou výrokovou částí pravomocného trestního rozsudku, z níž jednoznačně plyne, že uplatněním nároku na pojistné plnění za nepojištěný stroj [Anonymizováno] s označeným údajem roku jeho výroby 2001 oproti skutečnému roku 1991 jednatel dlužníka vědomě uvedl nepravdivý údaj týkající se výlučně samotné pojistné události, jejího rozsahu. Z logiky věci je totiž zcela jednoznačné, že v důsledku nepojištění uvedeného stroje nemohl dlužník uvádět údaje ohledně tohoto stroje při sjednávání pojistné smlouvy, a tudíž při uplatnění práva na pojistné plnění ani nemohl opakovat (dříve neexistující) údaje ohledně tohoto stroje.

22. Z obsahu shora cit. rozsudku zdejšího soudu ze dne 28. 3. 2014, sp. zn. [spisová značka], bylo současně prokázáno, že soud I. stupně provedl v trestním řízení rozsáhlé dokazování zahrnující řadu písemných důkazů včetně znaleckých posudků a svědeckých výpovědí, z nichž ohledně posuzovaných strojních zařízení, včetně stroje Strausak, zjistil reálný stav věci, tedy že i tento stroj, který nebyl pojištěn, učinil jednatel dlužníka předmětem pojistné události a u žalované za něj požadoval pojistné plnění 23. Z odůvodnění shora cit. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. [spisová značka], jímž byl potvrzen shora cit. odsuzující trestní rozsudek soudu I. stupně, jednoznačně vyplynulo, že popis skutku v druhé části výroku rozsudku, týkající se uplatnění nároku na pojistné plnění, nemohla obhajoba obžalovaného jednatele dlužníka, co do popisu skutkového děje, zvrátit, neboť pokud jde o sjednání pojistné smlouvy a argumentaci obžalovaného, že to nebyl on, kdo pojišťovně jako přílohu pojistné smlouvy, kterou jinak uzavřel, předával předmětnou tabulku se strojním zařízením, byla v trestním řízení spolehlivě vyvrácena. Okolnosti uzavření pojistné smlouvy, jakož i okolnosti uplatnění pojistného nároku, byly prokázány nejen doloženými písemnými důkazy, ale zejména výpovědí svědkyně [jméno FO], makléřky, která zprostředkovala jak uzavření pojistné smlouvy, tak i uplatnění pojistného nároku, a jejíž výpověď korespondovala i s výpovědí [jméno FO] (viz cit. usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. [spisová značka]).

24. Rovněž Nejvyšší soud ve svém usnesení ze dne 28. 1. 2015, č. j. [spisová značka], shledal veškeré námitky odsouzeného jednatele dlužníka, obsažené v jeho dovolání proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 25. 6. 2014, sp. zn. [spisová značka], za nedůvodné a dovolání jako zjevně neopodstatněné odmítl.

25. Na základě výše uvedených trestních rozhodnutí lze tedy po skutkové stránce uzavřít, že soudy všech stupňů se v trestním řízení shodly na právním posouzení důkladně zjištěného skutkového stavu, a tedy na vině dlužníkova jednatele, který v pozici výlučného statutárního orgánu dlužníka sjednal pojistnou smlouvu včetně jejího dodatku s připojeným tabulkovým přehledem strojního vybavení pojištěného proti základnímu živelnímu nebezpečí, přičemž při tomto sjednání a následném uplatnění nároku na pojistné plnění uvedl vědomě nepravdivé údaje a jiné podstatné údaje vědomě zamlčel a to včetně uvedení vědomě nepravdivého údaje vztahujícího se výlučně k samotné pojistné události, k jejímu rozsahu, a spočívajícího v uplatnění nároku na pojistné plnění za stroj [Anonymizováno], který však nebyl pojištěn, a navíc tento stoj omladil o 10 let, což zvyšovalo jeho hodnotu a tím i požadované pojistné plnění (tj. uvedl vědomě nepravdivé údaje, který nebyly uvedeny již při sjednávání pojistné smlouvy, ale až při uplatňování práva na plnění z pojištění).

26. Ohledně nároku nákladů na likvidaci zasaženého místa pojištění požárem bylo prokázáno, že společnost [právnická osoba]. vyúčtovala dne 31. 12. 2009 dlužníkovi částku 416 500 Kč za práce provedené na zakázce „Likvidace požářiště [adresa]“ dle objednávky ze dne 10. 12. 2009 (viz faktura č. [hodnota] ze dne 31. 12. 2009, Zápis o předání a převzetí stanoviště ze dne 11. 12. 2009 a Protokol o předání a převzetí stavby ze dne 21. 12. 2009). Tyto listinné důkazy však neprokazují, že by dlužník vyúčtovanou částku za likvidaci požářiště zaplatil, přičemž jiné důkazy prokazující tvrzenou důvodnost nároku na pojistné plnění z titulu těchto nákladů žalobkyně, i přes opakované procesní poučení dle § 118a o. s. ř., neoznačil. Dopisem Městského úřadu [adresa] ze dne 1. 4. 2010 pak bylo prokázáno, že odbor stavebního úřadu vyzval vlastníka požárem zasažené nemovitosti, [jméno FO], ke splnění jeho povinností plynoucích z § 117 stavebního zákona, ať už osobně či prostřednictvím pověřené osoby, a doložení dokladů o likvidaci suti z požářiště.

27. Nájemními smlouvami ze dne 16. 5. 2009 bylo prokázáno, že dlužník jako nájemce a třetí osoby ([jméno FO] a [jméno FO]) jako pronajímatelé a vlastníci nemovitostí uzavřeli nájemní smlouvy, kdy předmětem první smlouvy byl nájem nemovitostí (nebytových prostor) sjednaný na dobu určitou od 16. 5. 2009 do 16. 5. 2011, a to domu č. p. 1188 postaveného na zastavěné ploše-parcele č. st. 1289/1, zastavěné plochy p. č. st. 1289/1 o výměře 570 m, pozemku parc. č. st. 1289/2 - zastavěná plocha o výměře 241 m, provozní stavby - dílny záručních prohlídek (bez č. p.) postavené na pozemku p. č. 1289/2 a provozní haly (bez č. p.) postavené na pozemku p. č. 1726/3 a 1725, včetně oplocení, venkovních úprav, trvalých porostů vše na shora uvedených pozemcích, v k. ú. [adresa] - [jméno FO], kdy rozloha pronajatého pozemků činí 1 306 m a schéma uvedených nemovitostí a jejich umístění tvoří přílohu č. [hodnota] (označenou jako Objekt autoservisu v [Anonymizováno], z níž se podává, že předmětem pronájmu dle první nájemní smlouvy nebyla budova Autosalonu, a která dále prokazuje, že na adrese [Anonymizováno] v [adresa] se nachází objekt autoservisu sestávající ze všech výše popsaných nemovitostí). Předmětem druhé smlouvy již byl i nájem budovy AUTOSALONU o rozloze 241 m bez č. p. na pozemku st. [adresa], sjednaný rovněž dobu určitou od 16. 5. 2009 do 16. 5. 2011.

28. K namítanému nedostatku aktivní legitimace žalobkyně z důvodu žalovanou tvrzeného přechodu práv a povinností z dlužníka, resp. žalobkyně, na [Anonymizováno], bylo prokázáno, že tato zahraniční společnost je společností s ručením omezeným, za níž jednají dva společníci (viz společenská smlouva [Anonymizováno] ze dne 28. 7. 2005 včetně jejího předkladu do českého jazyka), přičemž její existenci prokazuje i písemné Osvědčení o existenci ze dne 9. 2. 2009, jež je nedílnou součástí Notářského zápisu NZ [Anonymizováno]/[Anonymizováno] ze dne 12. 5. 2009, který se týká organizační složky společnosti [Anonymizováno] (viz cit. Osvědčení o existenci z 9. 2. 2009 a notářský zápis [Anonymizováno] z 12. 5. 2009). Organizační složka společnosti [Anonymizováno] byla zřízena dne 2. 2. 2007 se sídlem [adresa], a jejím vedoucím byl do 11. 6. 2009 [jméno FO] a od 11. 6. 2009 [jméno FO], který byl jediným jednatelem dlužníka do 26. 6. 2015 (pozn. soudu - nikoliv do 6. 4. 2018, jak tvrdila žalovaná) a jejím jediným společníkem do 6. 4. 2018 (viz úplné výpisy z obchodního rejstříku organizační složky [Anonymizováno] a dlužníka). Listina pod označením „Věc: OZNÁMENÍ“ ze dne 1. 6. 2016, založená dle tvrzení žalované dlužníkem do jeho insolvenčního spisu a v insolvenčním rejstříku dlužníka zveřejněná dne 27. 7. 2016 jako „Oznámení“, pak prokazuje pouze to, že zahraniční společnost [Anonymizováno] s kontaktní adresou v ČR: [jméno FO], [adresa], jednostranně oznámila insolvenčnímu soudu, že dnem 1. 6. 2016 přebírá veškeré pohledávky, závazky, obchodní i neobchodní záležitosti a kauzy ve vztahu mimo jiné k žalované a ke společnosti dlužníka s tím, že má zájem řešit veškeré záležitosti dohodou, kterou upřednostňuje před soudní cestou. Důkaz, prokazující tvrzený přechod práv a povinností na [Anonymizováno], např. smlouvu o postoupení žalobní pohledávky za žalovanou na [Anonymizováno], však tato společnost insolvenčnímu soudu nedoložila, a takový důkaz nebyl rovněž předložen ani v tomto sporu. Prohlášení vedoucího organizační složky [Anonymizováno] [právnická osoba].C., IČ [IČO], [jméno FO], ze dne 2. 7. 2018, přitom prokazuje, že v roce 2016 sice jednal s výkonným ředitelem [Anonymizováno] o případném postoupení některých pohledávek, ovšem žalobkyně svou pohledávku za žalovanou nepostoupila. Prohlášením [jméno FO] ze dne 6. 7. 2018, který je jediným jednatelem dlužníka od 26. 6. 2015, pak bylo prokázáno, že za dobu jeho působení ve funkci jednatele dlužnice nepostoupil dlužník svou pohledávku za žalovanou nikomu. Výše uvedenými listinnými důkazy tedy nebylo prokázáno, že by žalobní pohledávka za žalovanou byla postoupena na jiný subjekt, resp. že by jiným způsobem došlo k žalovanou namítanému přechodu práv a povinností. Mimo jednostranného písemného prohlášení [Anonymizováno] o přechodu práv a povinností z dlužníka na [Anonymizováno], učiněného v době, kdy vedoucí jeho organizační složky v ČR, [jméno FO], již nebyl jednatelem dlužníka, žalovaná jiný důkaz k této sporné skutečnosti neoznačila, byť byla poučena dle § 118a o. s. ř. o nutnosti toto své sporné tvrzení prokázat. V řízení tak ohledně uvedené sporné skutečnosti neunesla důkazní břemeno.

29. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil.

30. Ačkoliv bylo žalobkyni dáno rovněž procesní poučení podle ust. § 118 a o. s. ř. o nutnosti doplnit absentující skutková tvrzení a důkazy týkající se uplatnění nároku na náhradu škody způsobené krádeží vloupáním, žalobkyně žádná skutková tvrzení k tomuto nároku neuvedla a rovněž ani neoznačila žádné důkazy, přičemž po opakovaném procesním poučení ve smyslu ust. § 118 a o. s. ř., jehož se jí dostalo při jednání soudu dne 8. 8. 2018, výslovně konstatovala, že žádné důkazy označovat nemíní, neboť žádnými nedisponuje. Ohledně tohoto nároku tak žalobkyně neunesla v řízení břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.

31. Při jednání dne 13. 7. 2022 soud zamítl zbylé důkazní návrhy pro nedosažitelnost (návrh na výslech svědka [jméno FO], u nějž žalobkyně uvedla nedostatečnou adresu, kterou nedoplnila), a dále pro nadbytečnost či nerozhodnost (výslechy svědků [tituly před jménem] [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO], kompletní dokumentace k předmětné pojistné smlouvě včetně jejího dodatku a veškeré listinné důkazy prokazující důvodnost žalobního nároku v rozsahu částky 11 522 972 Kč, popř. prokazující další důvody pro oprávněné odmítnutí pojistného plnění), neboť měl jednak dostatek podkladů pro rozhodnutí ve věci a jednak navrhované další dokazování by nesměřovalo k objasnění skutečností významných z hlediska právního posouzení věci, resp. by nemohlo vést k objasnění právně významných skutečností jiným způsobem, než jak již byly zjištěny. Žalobkyně pak při jednání dne 8. 6. 2022 na výsleších svědků [jméno FO], [jméno FO] a [jméno FO] ani netrvala.

32. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit následující závěr. Účastníci uzavřeli dne 15. 7. 2009 pojistnou smlouvu, jejímž předmětem bylo též pojištění cizích nemovitostí a movitých věcí pro případ jejich poškození nebo zničení živelní událostí (požárem), pojištění škody způsobené krádeží vloupáním a loupežným přepadením v místě pojištění a pojištění nákladů na odklizení poškozené pojištěné věci nebo jejích zbytků. Dne 1. 9. 2009 uzavřeli k pojistné smlouvě dodatek č. 001, kterým byl stejný typ pojištění (živelní událost) rozšířen na soubor strojů v počtu 13 kusů specifikovaných v příloze č. 2 /Strojní vybavení/. Stroj [Anonymizováno] předmětem pojištění nebyl. Po nahlášení škodní události, vyvolané úmyslně zapáleným požárem ze dne 9. 11. 2009, dlužník uplatnil u žalované nárok na pojistné plnění z titulu sjednaného pojištění základní živelní nebezpečí, přičemž v průběhu likvidace pojistné události učinil předmětem tohoto svého nároku i nepojištěný stroj [Anonymizováno]. Žalovaná dopisem ze dne 17. 10. 2012 pojistné plnění zcela odmítla, mimo jiné proto, že při uplatnění nároku na toto pojistné plnění dlužník uvedl vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčel. V trestním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka] byl tehdejší jediný statutární orgán dlužníka, jednatel [jméno FO], pravomocně shledán vinným ze spáchání pokusu trestného činu pojistného podvodu, jehož se dopustil v úmyslu způsobit žalované pojišťovně škodu značného rozsahu tím, že jako jediný jednatel dlužníka při sjednávání předmětné pojistné smlouvy a jejího dodatku, který obsahoval tabulku s údaji ohledně strojního vybavení, jakož i při uplatnění nároku na plnění z této smlouvy po škodní události, vědomě uvedl nepravdivé údaje a jiné podstatné údaje zamlčel, přičemž při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy uvedl vědomě nepravdivé údaje vztahujících se výlučně k samotné pojistné události, k jejímu rozsahu, a spočívající v uplatnění nároku na pojistné plnění za stroj [Anonymizováno], který však nebyl pojištěn a u něhož současně nepravdivě uvedl oproti skutečnému roku výroby 1991 rok 2001, čímž tento nepojištěný stroj omladil o 10 let a zvýšil tak jeho hodnotu (tedy uvedl údaje, který nebyly uvedeny již při sjednávání pojistné smlouvy, ale až při uplatňování práva na plnění z pojištění).

33. Po právním zhodnocení skutkových zjištění, při vázanosti právním názorem vysloveným v kasačním rozsudku NS, dospěl soud k závěru, že žaloba není důvodná a proto jí zamítl. V prvé řadě shledal zcela nedůvodnou námitkou nedostatku aktivní věcné legitimace žalobkyně ve sporu, kterou vznesla žalovaná s odkazem na tvrzený přechod práv a povinností z žalobkyně (dlužníka) na [Anonymizováno] v důsledku písemného oznámení [Anonymizováno] ze dne 1. 6. 2016. Jak soud uvedl již pod bodem 26. tohoto rozsudku, samotné jednostranné oznámení třetí osoby o převzetí veškerých práv a povinností žalobkyně totiž nemůže prokazovat, že k tvrzenému přechodu došlo. Původně zamýšlené postoupení žalobní pohledávky na [Anonymizováno] (§ 1879 a násl. o. z.) realizováno nebylo, a jinou relevantní právní skutečnost, s níž právní předpisy takový převod nebo přechod spojují, žalovaná ani netvrdila. Žalobkyně tak nepozbyla aktivní věcnou legitimaci ve sporu, neboť je nadále nositelkou tvrzené žalobní pohledávky.

34. Vzhledem k tomu, že ke všem rozhodným skutečnostem došlo před datem 1. 1. 2014, soud s ohledem na ust. § 3028 odst. 3 o. z. posoudil věc podle právních předpisů účinných do 31. 12. 2013, tj. dle ZPS, dle obč. zák. a dle zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, v platném znění (dále jen „ obch. zák.“).

35. V řízení bylo prokázáno, resp. nebylo sporu o tom, že účastníci (dlužník a žalovaná) podle ust. § 2 a násl. ZPS uzavřeli dne 15. 7. 2009 předmětnou pojistnou smlouvu a dne 1. 9. 2009 její dodatek č.

1. V pojistné smlouvě ve znění uvedeného dodatku byly dostatečně určitě a srozumitelně sjednány všechny její podstatné náležitosti včetně rozsahu pojištění (pojistná nebezpečí) a předmětů pojištění, a soud neshledal, že by trpěla takovými právními vadami, které by založily některý z důvodů její absolutní neplatnosti ve smyslu § 37 obč. zák. Žalobkyní dodatečně namítanou možnost neplatnosti samotného dodatku č. 001, který představuje změnu pojistné smlouvy pouze v rozsahu předmětu pojištění (§ 40 odst. 2 obč. zák.) a jeho písemným sjednáním se stal nedílnou součástí původní pojistné smlouvy, s níž tvoří jeden celek, soud rovněž neshledal. Uvedeným dodatkem byl s účinností od 1. 9. 2009 pojištěn pod bodem č. 5 soubor strojů dle přílohy č. 2 pod označením Strojní vybavení, která, dle provedeného dokazování v tomto řízení, jakož i v trestním řízení vedeném u zdejšího soudu pod sp. zn. [spisová značka], jednotlivé stroje v počtu 13 kusů shodně konkretizovala, přičemž mezi nimi nefiguroval stroj Strausak, který tak nebyl předmětem pojištění. Skutečnost, že při sjednání předmětné pojistné smlouvy včetně jejího dodatku a při uplatnění nároku na pojistné plnění u žalované využil dlužník služeb zprostředkovatele ve smyslu § 642 a násl. obch. zák. (když dlužník a zprostředkovatel jsou podnikateli), je pro tento spor nerozhodná. Případné pochybení zprostředkovatele, které dle tvrzení žalobkyně mohlo vést k omylu jednatele dlužníka při uzavření dodatku a uplatnění nároku na pojistné plnění, totiž zakládá pouze odpovědnost zprostředkovatele vůči žalobkyni, nemá však žádný vliv na vztah mezi účastníky. I v rámci trestního řízení se dlužník a osoby za ni jednající snažili převést odpovědnost za uvedení nepravdivých údajů při sjednávání pojistné smlouvy a dodatku na zprostředkovatele, popř. další osoby, ovšem soudy byla prokázána vina pouze jednatele dlužníka. Při uzavření předmětného dodatku lze pak stěží dovozovat úmysl žalované jako pojistitele uvést jednatele dlužníka v omyl ohledně sjednání konkrétního typu pojištění na soubor strojů v leasingovém pronájmu dlužníka. Rovněž tak lze vyloučit situaci, žalovaná takový případný omyl dlužníka (jednatele dlužníka) ve smyslu § 49a obč. zák. vyvolala nebo o něm musela vědět. Soud tedy uzavírá, že předmětná pojistná smlouva ve znění jejího dodatku číslo [hodnota] je platným právním úkonem.

36. V době trvání pojistného vztahu a po škodní události, způsobené úmyslně vyvolaným požárem dne 9. 11. 2009, uplatnil dlužník dle § 16 odst. 1 ZPS u žalované nárok na pojistné plnění z titulu sjednaného pojištění základního živelního nebezpečí (nikoliv však i z titulu pojištění krádeže vloupáním) a současně i žádost o přiměřenou zálohu (§ 16 odst. 3 věta druhá ZPS), kterým žalovaná nevyhověla. V době pojistného šetření (§ 16 odst. 3 věta čtvrtá ZPS) pak žalovaná dle ust. § 24 odst. 1 písm. b) ZPS a čl. 6 bod 6.4.1. písm. b) VPP UCZ/05 odmítla dopisem ze dne 17. 10. 2012, který byl žalobkyni doručen dne 24. 10. 2012, v celém rozsahu pojistné plnění s tím, že při uplatnění nároku na pojistné plnění dlužník uvedl vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčel. Soud v intencích shora citovaného kasačního rozsudku NS a v souladu s jeho právním názorem, jímž je vázán, ve skutkových zjištěních shora důsledněji rozlišil, jaké konkrétní údaje dlužník (resp. jeho tehdejší jediný jednatel), které neuvedl při sjednávání pojistné smlouvy, vědomě nepravdivě uvedl až při uplatnění nároku u žalované na pojistné plnění, kdy se jednalo o údaje týkající se nepojištěného stroje Strausak, na něhož dlužník nárok uplatnil, ač tento stroj nebyl vůbec předmětem pojištění, a u něhož vědomě nepravdivě uvedl rok výroby 2001 oproti skutečnému roku 1991, čímž navíc ještě tento nepojištěný stroj omladil o 10 let a zvýšil tak jeho hodnotu. Tato skutečnost byla nade vší pochybnost prokázána v trestním řízení vedeném proti tehdejšímu jedinému jednateli dlužníka, [jméno FO], který byl pravomocně shledán vinným z trestného činu pojistného podvodu ve stadiu pokusu dle § 250a odst. 1, 4 písm. b) a § 8 odst. 1 trestního zákona, jehož se dopustil mimo jiné i tím, že při uplatnění nároku na plnění z pojistné smlouvy úmyslně uvedl nepravdivé údaje a jiné podstatné údaje zamlčel, když požadoval pojistné plnění na stroj Strausak, který nebyl vůbec pojištěn, a u kterého navíc uvedl na místo skutečného roku výroby 1991 rok 2001. Tímto závěrem pravomocného trestního rozsudku a k němu vážícími se skutkovými zjištěními v rámci trestního řízení je zdejší soud vázán ve smyslu ust. § 135 odst. 1 o. s. ř. (viz rovněž např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 28 Cdo 273/2014 ze dne 16. 7. 2014).

37. Jestliže tedy dlužník pouze a jen při uplatnění nároku na pojistné plnění uvedl vědomě nepravdivé údaje v podobě požadavku na vyplacení pojistného plnění za nepojištěný stroj Strausak, navíc omlazený o 10 let, tak žalovaná zcela oprávněně dle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS odmítla pojistné plnění. Již jen tyto vědomě nepravdivé informace postačovaly k oprávněnému odmítnutí plnění z pojistné smlouvy, aniž by bylo nutno zabývat se existencí dalších důvodů pro odmítnutí plnění, které žalovaná v dopise ze dne 17. 10. 2012 výslovně uvedla. Nepřiléhavým pro tento spor soud nadále shledává odkaz žalobkyně na rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 9. 9. 2014, sp. zn. [spisová značka], který posuzoval skutkově odlišnou věc, kdy pojistník uvedl nepravdivé informace pouze při sjednávání pojistné smlouvy, nikoli nové údaje při uplatnění pojistného nároku, jak tomu bylo v daném případě. O oprávněnosti a zákonnosti využití institutu odmítnutí plnění z pojistné smlouvy žalovanou v celém rozsahu pak svědčí soudní judikatura, např. již zmiňovaný rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 8. 8. 2007, sp. zn. [spisová značka], který řešil obdobnou problematiku a z něhož vyplývá, že v případě, kdy pojistník při uplatnění nároku na pojistné plnění uvede nepravdivé údaje či údaje zamlčí, a to i pouze k části majetku, opravňuje takovéto jednání pojistitele k odmítnutí celého pojistného plnění. Vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje se nemusí týkat celého rozsahu pojistné události, ale postačí, když se týkají jenom její části. Žalovaná tak byla oprávněna odmítnout pojistné plnění jako celek, když navíc ani není možný stav, že by zanikla pouze část pojištění (viz § 24 odst. 2 ZPS), které v daném případě zaniklo doručením odmítnutí žalobkyni dne 24. 10. 2012.

38. Námitka žalobkyně, že sankční ustanovení § 24 odst. 1 ZPS, potažmo čl. 6 bod 6.4.1. písm. b) VPP UCZ/05, je protiústavní, odporuje principům poctivosti, přiměřenosti a zákazu zjevného zneužití práva, a má být porušením článku 1 prvního dodatkového protokolu Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, byla odklizena kasačním rozsudkem NS, který neshledal důvod pochybovat o jeho ústavní konformitě.

39. Nedůvodnou soud považuje námitku žalobkyně o tom, že právo žalované odmítnout pojistné plnění je v rozporu s dobrými mravy. Byl to totiž právě jednatel dlužnice, který se dopustil nepoctivého jednání, a to navíc v intenzitě pokusu trestného činu, kdy se snažil dosáhnout na úkor žalované obohacení vyplacením pojistného plnění i za nepojištěnou věc. Dovolávání se dobrých mravů tak nemůže za této situace požívat soudní ochrany. Soud má tudíž za to, že žalovaná postupovala zcela oprávněně, odmítnutí plnění nelze považovat za zneužití práva či postup v rozporu s ust. § 2 odst. 3 obč. zák.

40. Rovněž další námitku žalobkyně, že žalovaná dodatečně a tím i nepřípustně rozšířila důvod odmítnutí pojistného plnění o stroj Strausak, který jako skutkový důvod odmítnutí neuvedla v dopise ze dne 17. 10. 2012, a že rozhodující jsou tedy pouze důvody vedoucí k odmítnutí, uvedené žalovanou v tomto jejím hmotněprávním úkonu, soud shledal nedůvodnou. Ve smyslu ust. § 7 odst. 1 a § 24 odst. 2 písm. b) ZPS jsou obligatorními náležitostmi hmotněprávního právního úkonu odmítnutí pojistného plnění jeho písemná forma a samozřejmá konstatace, že pojistitel na konkretizovanou pojistnou událost odmítl plnit z konkretizované pojistné smlouvy, a to z důvodu, že oprávněná osoba uvedla při uplatňování práva na plnění z pojištění vědomě nepravdivé nebo hrubě zkreslené údaje týkající se rozsahu pojistné události nebo podstatné údaje týkající se této události zamlčela. Tyto náležitosti předmětné písemné odmítnutí žalované ze dne 17. 10. 2012 beze zbytku obsahuje, a jelikož citované zákonné ustanovení nestanoví povinnost další konkretizace tohoto hmotněprávního úkonu včetně označení explicitního pochybení, nelze než uzavřít, že předmětné písemné odmítnutí pojistného plnění je platným právním úkonem. Skutečnost, že dopis žalované příkladmo (uvozeno zájmenem „zejména“) obsahuje výčet vytýkaných jednání dlužníka, mezi nimiž není uveden výslovný poukaz na stroj Strausak, nepředstavuje nepřípustné rozšíření důvodu odmítnutí pojistného plnění, neboť žalovaná tento výčet uvedla nad rámec své zákonné povinnosti, jež na ni výše citované ustanovení klade. Navíc tehdejšímu jednateli dlužníka muselo být z obsahu vyšetřovacích spisů Policie ČR nepochybně známo, že předmětem vyšetřování, kterým žalovaná rovněž v dopise ze 17. 10. 2012 odůvodnila odmítnutí pojistného plnění, byl i uvedený stroj Strausak.

41. Nesprávnou je i námitka žalobkyně týkající se nevázanosti civilního soudu trestním rozsudkem, resp. namítanou nemožností civilního soudu vycházet ze skutkových zjištění trestního soudu. Podle § 135 o. s. ř. je soud vázán pravomocnými výroky o tom, že byl spáchán trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt, a o tom, kdo jej spáchal, přičemž jde o vázanost jak skutkovými závěry, tak i právním hodnocením (viz Svoboda K., Smolík P., Levý J., Šínová R., a kol. Občanský soudní řád. Komentář.

1. Vydání. Praha: C. H. Beck. 2013. Str. 469, bod 1). Z formulace § 135 odst. 1 o. s. ř. je dále zřejmé, že pokud existuje pravomocné rozhodnutí trestního soudu, soud si v civilním řízení nesmí tyto otázky posuzovat samostatně. Vázaností civilního soudu rozhodnutím trestního soudu o spáchání trestného činu a o osobě jeho pachatele se rozumí především vázanost skutkovými zjištěními trestního soudu, jež vyústily v odsuzující rozsudek. Je-li v době rozhodování civilního soudu v právní moci rozsudek, kterým bylo rozhodnuto, že byl spáchán trestný čin, je soud vázán výrokem, že byl trestný čin spáchán a kdo jej spáchal. Soud je přitom vázán výrokem, nikoliv odůvodněním trestního rozsudku. Z výroku o vině je však nutno vycházet jako z celku a brát v úvahu jeho právní i skutkovou část s tím, že řeší naplnění znaků skutkové podstaty trestného činu konkrétním jednáním pachatele (viz nález Ústavního soudu ze dne 8. 3. 2012, sp. zn. I. ÚS 1424/09, usnesení Nejvyššího soudu ze dne 28. 8. 2013, sp. zn. 23 Cdo 956/2012). V daném případě byl jediný jednatel dlužníka pravomocně uznán vinným ze spáchání trestného činu pojistného podvodu ve stádiu pokusu (k dokonání trestného činu došlo výlučně v důsledku obezřetnosti žalované), které se dopustil mimo jiné i tím, že po požáru objektu uplatnil v úmyslu obohatit se nárok na pojistné plnění i na nepojištěný stroj Strausak, u něhož navíc uvedl vědomě nepravdivý údaj o roku výroby 2001 na místo skutečného roku výroby 1991. Tímto výrokem trestního soudu, jakož i skutkovými zjištěními vážícími se k tomuto trestnímu výroku (že přílohou Oznámení dlužníka o škodě ze dne 10. 12. 2009 byla tabulka strojního vybavení čítající 14 položek; že dlužník žádostí z 23. 11. 2009 požádal o poskytnutí zálohy i za stroj [Anonymizováno]; že absentuje jakýkoliv doklad o nabytí tohoto stroje do vlastnictví dlužníka po uzavření pojistné smlouvy, resp. že by se tento stroj stal po uzavření pojistné smlouvy součástí pojištěného souboru strojů atd.), je zdejší soud tedy bez jakýchkoliv pochybností vázán ve smyslu § 135 o. s. ř. Odmítnout je nutno i názor žalobkyně, že soud v této věci nepřípustně použil důkazy z trestního spisu. Dle § 125 o. s. ř. mohou za důkaz sloužit všechny prostředky, jimiž lze zjistit stav věci, tedy i listinné důkazy opatřené v jiném soudním řízení. V tomto směru soud odkazuje na žalovanou označený rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 7. 11. 2000, sp. zn. 29 Cdo 80/2000, který vyslovil judikovaný závěr o tom, že byl-li vyšetřovací spis získán legálním způsobem, je možné jej použít jako důkaz v občanském soudním řízení. V daném případě byl, samozřejmě, trestní spis řádně připojen ke spisu v této věci, a jako takový byl i civilním soudem řádně použit.

42. Soud se neztotožnil s argumentací žalované, že byla oprávněna odmítnout pojistné plnění z důvodu pojistného nekrytí samostatného objektu (tzv. provozní haly), v němž měla být uskladněna část požárem zničeného majetku nebo zařízení, a z důvodu nekrytí věcí na dvorku mezi objekty s tím, že místem pojištění byl výlučně objekt na adrese [Anonymizováno] v [adresa], tedy nikoliv i budovy či zařízení mimo tento objekt. Jak vyplynulo ze skutkových zjištění shora, místo pojištění bylo v předmětné pojistné smlouvě označeno pouze názvem města, ulice a číslem popisným a orientačním. Jednotlivé budovy či pozemky v ní individualizovány nebyly. Na uvedené adrese se přitom nacházel nejen objekt č.p. 1188, ale rovněž i provozní stavby bez č.p.( dílna záručních prohlídek a provozní hala), vše umístěné na celkem 4 pozemcích, tedy se jednalo o areál provozovny označené jediným číslem popisným, který dlužník v celém rozsahu užíval dle doložených nájemních smluv. Pokud pak pojistnou smlouvou pojistil věci v místě pojištění označeném výše uvedenou adresou, je nepochybné, že pojistil celou svou provozovnu, tedy i věci umístěné v budovách bez č. p. a na všech pozemcích tvořících tento areál provozovny.

43. Soud nesouhlasí ani s názorem žalované, že s ohledem na pojištění souboru věcí (hromadné věci), kdy se pojištění vztahuje na všechny věci náležející k hromadné věci v okamžiku pojistné události (tj. nikoliv v okamžiku uzavření pojistné smlouvy), nemohla žalovaná již v době uzavření pojistné smlouvy odhalit, že jí při uzavření byly ze strany dlužníka sděleny nepravdivé nebo zkreslené údaje či jí některé údaje nebyly sděleny vůbec, a že tedy tyto údaje oprávněně zkoumala až při likvidaci pojistné události a byla tak i z tohoto důvodu oprávněna odmítnout pojistné plnění dle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS. Ustanovení § 38 odst. 1 věta prvá ZPS stanoví, že je-li pojištěn soubor věcí a nebylo-li v pojistné smlouvě dohodnuto jinak, vztahuje se soukromé pojištění na všechny věci, které k souboru náleží v okamžiku vzniku pojistné události. Dle názoru soudu je nutno toto ustanovení vyložit tak, že bylo-li sjednáno pojištění souboru movitých věcí, vztahuje se pojištění i na věci, které se staly součástí tohoto souboru po uzavření pojistné smlouvy, a naopak věci, které přestaly být součástí souboru, přestávají být pojištěny. Pojistitel tedy může zkoumat uvedené údaje, ve vtahu k následnému oprávněnému postupu dle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS, pouze ohledně věcí, které se měly dodatečně stát součástí pojištěného souboru (tj. v době po uzavření pojistné smlouvy až do okamžiku vzniku pojistné události, tedy nikoliv ohledně věcí, které byly předmětem pojištění již v okamžiku sjednání pojistné smlouvy), popř. které přestaly být v okamžiku vzniku pojistné události součástí souboru. Nelze tedy přisvědčit názoru žalované, že pojistitel byl oprávněn odmítnout pojistné plnění dle § 24 odst. 1 písm. b) ZPS na základě zkoumání údajů ohledně od počátku pojištěných věcí, které provedl až při likvidaci pojistné události. V tomto směru se proto soud dále nezabýval tvrzeními a hodnocením důkazů předložených účastníky ohledně údajů týkajících se věcí konkrétně pojištěných (vyjmenovaných) již předmětnou pojistnou smlouvu, a to ze souboru strojů žalovanou vytýkaného vysokozdvižného vozíku EFG 1P/290, nůžek padacích, ohraňovacího obráběcího centra Emco 65 NC (kdy k uvedení nesprávného názvu stroje, resp. neexistujícího stroje, došlo rovněž již při uzavření pojistné smlouvy, a je tudíž nerozhodné, že znovu dlužník tento stroj pod jiným, rovněž nesprávným názvem, označil i při uplatnění nároku na pojistné plnění). Soud rovněž ani nehodnotil žalovanou namítané údaje týkající se souboru vlastního provozně-technického zařízení a pochybného vedení účetnictví ze strany dlužníka, byť k němu provedl dokazování, neboť k oprávněnému odmítnutí pojistného plnění ve smyslu § 24 odst. 1 písm. b) ZPS samostatně postačovalo, že dlužník při likvidaci samotné pojistné události uvedl vědomě nepravdivé informace (které současně ani pojmově nemohl uvést při sjednávání pojistné smlouvy) ohledně stroje Strausak, na který uplatnil pojistný nárok, ač se tento stroj nikdy nestal předmětem pojištění, a ač vědomě nepravdivý údaj týkající se rozsahu pojistného události uvedl současně i ve vztahu k roku výroby tohoto stroje, který omladil o 10 let a navýšil tím jeho cenu, kterou by v případě vyplacení pojistného plnění neoprávněně inkasoval.

44. Soud proto uzavírá, že žalovaná byla oprávněna odmítnout pojistné plnění dle § 24 odst. 1 písm. b) ZP, v důsledku čehož rozhodl, jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozsudku, a žalobu zamítl.

45. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 146 odst. 2 věta prvá o. s. ř. (ve vztahu k výroku I. rozsudku) ve spojení s ust. § 142 odst. 1 o. s. ř. (ve vztahu k výroku II. rozsudku), a zcela procesně úspěšné žalované přiznal náhradu účelně vynaložených nákladů řízení. Ty tvoří odměna za právní zastupování žalované advokátem, a to za 21 úkonů právní služby á 56 420 Kč (převzetí a příprava zastoupení, písemná podání ve věci samé ze dne 15. 10. 2012, 1. 12. 2016, 10. 5. 2017, 15. 3. 2018, 31. 5. 2018, 16. 8. 2018, 30. 1. 2019, 13. 8. 2019, 15. 9. 2021, 20. 10. 2021, 2. 3. 2022, 14. 4. 2022, 5. 5. 2022, účasti u jednání soudů I. a II. stupně dne 14. 12. 2016, 25. 4. 2018, 8. 8. 2018, 14. 3. 2019, 22. 9. 2021, 23. 3. 2022, 8. 6. 2022) dle § 6 odst. 1, § 7 bod 7., § 8 odst. 1 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen „AT“) a za 1 úkon právní služby ve výši 28 210 Kč odpovídající jedné polovině mimosmluvní odměny dle ust. § 11 odst. 2 písm. f) AT (účast u jednání soudu dne 5. 9. 2018, při kterém byl vyhlášen rozsudek), dále za úkony právní služby učiněné po částečném zpětvzetí žaloby, kdy odměna byla stanovena z tarifní hodnoty 25 483 661 Kč, a to za 1 úkon ve výši 54 500 Kč (písemný závěrečný návrh ze dne 20. 6. 2022) a za 1 úkon ve výši 27 250 Kč (účast u jednání soudu dne 13. 7. 2022, při kterém byl vyhlášen rozsudek), 24 x režijní paušál á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT, náhrada promeškaného času ve výši 28 210 Kč dle § 14 odst. 2 AT v souvislosti s poskytnutím právní služby ve výši jedné poloviny mimosmluvní odměny (účast při jednání soudu dne 1. 3. 2017, které bylo odročeno bez projednání věci), a DPH 21% ve výši 279 399,90 Kč, tj. celkem náklady ve výši 1 609 529,90 Kč. V souladu s us. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalované. Za uplatněný náklad účasti na jednání dne 1. 1. 2017 žalované náhrada nepřísluší, neboť v uvedeném termínu jednání nebylo uskutečněno. Za vypracování písemností žalované ze dne 30. 9. 2015, 30. 9. 2016, 18. 6. 2018 a 20. 4. 2021 soud nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť se jedná o procesní podání, nikoliv písemná podání ve věci samé. Podáním ze dne 30. 9. 2015 totiž žalovaná pouze doplňovala údaje o odmítnutí pojistného plnění, a to ke svému předchozímu písemnému podání ve věci samé ze dne 15. 10. 2012, za které jí byla přiznána odměna v plné výši. Podáním ze dne 30. 9. 2016 žalovaná žádala o odročení nařízeného jednání a dále sdělovala procesní údaje, týkající se insolvenčního řízení dlužníka, tedy se opět jednalo o procesní podání. Za vypracování písemnosti ze dne 18. 6. 2018, které se týká pouze dokazování, žalované rovněž odměna nepřísluší. Podáním ze dne 20. 4. 2021 žalovaná toliko sdělila, že podá ústavní stížnost, aniž by se však vyjádřila ve věci samé. Za podání ze dne 2. 12. 2021 soud rovněž náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť skutečnosti zde uvedené měly a mohly být obsahem vyjádření ze dne 20. 10. 2021, za které soud náhradu nákladů přiznal v plné výši, a tudíž tímto způsobem nelze náklady řízení navyšovat. Za návrh žalované na separaci nákladů řízení, učiněný podáním ze dne 2. 3. 2017, a za její následné odvolání ze dne 29. 5. 2017 proti rozhodnutí soudu I. stupně o návrhu na separaci nákladů, pak žalované rovněž odměna nepřísluší, neboť v této části řízení byla neúspěšnou, a tudíž vypracování těchto písemností nelze považovat za účelně vynaložené náklady.

Poučení