11 C 324/2019-210

Rubrum

Obvodní soud pro Prahu 6 rozhodl samosoudkyní Mgr. Ladou Horákovou ve věci žalobkyně: [osobní údaje žalobkyně] zastoupená advokátem [údaje o zástupci] proti žalované: [osobní údaje žalované] zastoupená advokátem Mgr. Ing. [jméno] [jméno] sídlem [adresa] o zaplacení částky 228 069,43 Kč s příslušenstvím takto:

Výrok

I. Řízení se ohledně povinnosti žalované zaplatit žalobkyni úrok z prodlení ve výši 9 % ročně z částky 3 000 Kč od [datum] do zaplacení zastavuje.

II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 147 792,20 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.

III. Žaloba, že žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 77 277,23 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9 % ročně z této částky od [datum] do zaplacení, zamítá.

IV. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 43 672 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

V. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 6 879 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VI. Žalovaná je povinna zaplatit České republice náhradu nákladů řízení ve výši 2 229 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

VII. Žalovaná je povinna zaplatit České republice na účet Obvodního soudu pro Prahu 6 soudní poplatek ve výši 7 390 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění

1. Žalobkyně se elektronicky podanou žalobou dne [datum] domáhala po žalované zaplacení částky v celkové výši 228 069,43 Kč s příslušenstvím z titulu náhrady nemajetkové a majetkové újmy na zdraví v podobě bolestného ve výši 29 504 Kč, ztížení společenského uplatnění (dále také jen„ ZSU“) ve výši 138 941 Kč, ušlého zisku ve výši 56 624,43 Kč a nákladů na zhotovený znalecký posudek ve výši 3 000 Kč. Dle žalobních tvrzení žalobkyně utrpěla v restauraci rychlého občerstvení McDonald´s na adrese [adresa], jehož provozovatelkou je žalovaná (dále také jen„ provozovna žalované“), dne [datum] úraz, neboť uklouzla při vstávání z jejího místa po vylitém nápoji na podlaze, kdy rozlitá tekutina stekla ze stolu přes uličku nalevo od místa, kde seděla žalobkyně, čímž si způsobila těžké podvrtnutí levého hlezenného kloubu (levého kotníku) s částečným natržením zevního postranního vazu hlezna a natažení a malé natržení deltového vazu hlezna. Uvedené zranění se projevilo značnými bolestmi v oblasti poranění a omezenou hybností levého hlezna pro bolest, otokem, krevními výrony a nestabilitou v oblasti hlezna. Ještě týž den žalobkyně vyhledala lékařskou pomoc, když ze strany odborníka bylo diagnostikováno shora uvedené poškození zdraví. Následně manžel žalobkyně vyzvedl u žalované [příjmení] k ohlášení pojistné události, který vyplnila vedoucí zaměstnankyně žalované. Žalobkyně popsala bolesti a rovněž ztížení způsobu jejího života vyplývající z uvedeného úrazu, v jehož důsledku má stálé omezení nohy, které vyžaduje prakticky neustálé nošení ortézy. Před úrazem sportovala, konkrétně se věnovala cyklistice, pěší turistice, sjezdovému lyžování, jízdě na koni, paraglidingu, jízdě na vodních lyžích, aerobiku, bruslení (kolečkové i lední) a tanci. Po úrazu je toto sportovní vyžití, v důsledku přetrvávajících bolestí, prakticky nemožné. Zranění vyžaduje denní rozcvičení, přičemž při pohybu po nerovnostech noha neustále bolí. Žalobkyně se často s bolestí v noci probouzí. V důsledku zranění je velmi omezena v domácích pracích, které vyžadují delší stání (např. vysávání a vytírání) nebo které vyžadují jakékoli postavení na jednu nohu či postavení na špičky (např. utírání prachu). V případě delšího řízení vozidla trpí nesnesitelnými bolestmi a má problém zcela sešlápnout spojku. V oblasti rodinného života přineslo zranění značné omezení, a to zejména partnerského života, kdy tento stav trval po dobu jednoho roku od zranění. Má nezletilého syna a vnuka, kteří jsou spolu s manželem žalobkyně velmi sportovně aktivní. To, že se nyní nemůže žalobkyně plně zúčastnit při jejich sportovních aktivitách, poškozuje její rodinný život. V oblasti kulturního života způsobilo zranění omezení možnosti účastnit se kulturních akcí a styků s přáteli v důsledku hospitalizace a následného léčení (po dobu šest měsíců od úrazu). Omezení možnosti jejích styků s přáteli a společenských kontaktů přetrvává, neboť žalobkyně nemůže tančit a sportovat, kdy s většinou přátel se žalobkyně stýkala při těchto aktivitách. Nemůže nosit lodičky ani jinou klasickou obuv, s ohledem na otok kotníku si neobuje boty na lyžování nebo brusle. Pevná obuv používaná např. při nordic walkingu jí tlačí v okolí kotníku a noha jí otéká. Nemůže jezdit na koni, neboť nezvládne umístit nohu do třmenů, když poloha nohy jí působí ostrou bolest v kotníku. Není pro ni možné se velice rychle rozběhnout, aby mohla při paragladingu zvednout kluzák nad hlavu. Je omezena v provozování podnikání, když provozování pekárny vyžaduje např. delší stání za prodejním pultem. V důsledku úrazu přibrala 15 kg. Tento stav žalobkyně je přitom již trvalý a omezení života ve všech jeho popsaných aspektech tak bude přetrvávat. Výši nároku na bolestné v částce 29 504 Kč žalobkyně požadovala na základě znaleckého posudku [číslo] 2018, vyhotoveného na její objednávku dne [datum] MUDr. [jméno] [jméno], znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví chirurgie, cévní chirurgie a nemateriální újma na zdraví (dále také jen„ znalecký posudek MUDr. [jméno] [jméno]“), a opatřeného znaleckou doložkou ve smyslu ust. § 127a zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění (dále jen „o. s. ř.“). Výši požadované náhrady za ZSU v částce 138 941 Kč žalobkyně stanovila za pomocí metodiky Nejvyššího soudu k odškodňování nemajetkových újem za bolest a ZSU (dále jen„ Metodika“). V průběhu řízení pak předložila znalecký posudek [číslo] vyhotoveným na její objednávku dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví stanovení nemateriální újmy na zdraví, který je rovněž vybaven znaleckou doložkou dle § 127a o. s. ř. (dále také jen„ znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc.“), a který ohodnotil ZSU žalobkyně na částku 218 640 Kč (č. l. 71 a násl. spisu). Změnu žaloby spočívající v rozšíření tohoto samostatného nároku na vyšší částku však žalobkyně neučinila, a to i přes opakované upozornění ze strany soudu, a nadále se tedy ohledně tohoto nároku domáhala po žalované odškodnění ZSU ve výši 138 941 Kč. K dalšímu samostatnému nároku na náhradu majetkové újmy ve formě ušlého zisku (ztráty na výdělku) v částce 2 194,32 EUR (56 624,43 Kč dle kurzu ČNB ke dni [datum]) žalobkyně uvedla v koncentrační lhůtě pouze to, že je osobou samostatně výdělečně činnou, jejímž předmětem podnikání je provozování pekárny v SRN. Žalobkyně dále nárokovala přiznání nákladů v částce 3 000 Kč za vyhotovení znaleckého posudku MUDr. [jméno] [jméno], vypracovaného před podáním žaloby za účelem ocenění bolestného. Jelikož žalovaná jako provozovatel provozu odpovídá za škodu způsobenou provozní činností, zaslala ji žalobkyně před podáním žaloby písemnou výzvu k náhradě újmy s poskytnutou lhůtou k plnění do [datum]. Žalovaná však neplnila, pročež se dostala do prodlení dnem [datum]. Z tohoto důvodu žalobkyně současně požádala o přiznání zákonného úroku z prodlení. V replice žalobkyně zcela odmítla pochybnosti žalované o místu a důvodu zranění, jakož i namítaný rozsah zranění a jeho důsledky. Zopakovala, že k úrazu po uklouznutí na mokré podlaze po rozlitém pití došlo v provozovně žalované v důsledku zanedbání povinností zaměstnanců žalované, přičemž rozsah a trvalé následky zranění levého kotníku, jež jí zásadně omezují v běžném životě, vyplývají ze žalobkyní doložených znaleckých posudků.

2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok a žalobu navrhla zamítnout. Namítala, že pracovníci žalované prostory provozovny pravidelně kontrolují a udržují v pořádku, příslušný zaměstnanec ([jméno] [anonymizováno]) si v době těsně před úrazem žádného rozlitého nápoje (na zemi ani na stole) nevšiml; bezprostředně po oznámení úrazu zjistil, že v místě výskytu žalobkyně byl vodou politý celý stůl i sedačka, a jelikož je nepravděpodobné, že by si žalobkyně k takovému stolu sedla, lze důvodně dovodit, že nápoj si musela žalobkyně vylít sama. V době úrazu bylo v provozovně celkem 5 pracovníků žalované a několik dalších zákazníků, žádný z nich však neviděl, že by v provozovně došlo k úrazu. Ve znaleckém posudku MUDr. [jméno] [jméno] byla příčina úrazu popsána tak, že v provozovně„ byla po vytírání mokrá podlaha, a ona na této podlaze uklouzla“, tedy odlišně od tvrzení žalobkyně, že úraz se stal pádem na mokré podlaze v důsledku uklouznutí po vylitém nápoji. Formulář hlášení pojistné události má povahu pouhého záznamu o ohlášení pojistné události tak, jak jí ohlásí zákazník, bez jakéhokoliv ověření či prověřování ze strany pracovníků žalované, a tedy z něj nevyplývá jakékoliv potvrzení žalované ohledně vzniku úrazu, ani způsob utrpění úrazu. Dle žalované nelze ani vyloučit, že si zdravotní poškození žalobkyně způsobila i mimo provozovnu žalované a následně nahlásila údajné uklouznutí, když pouze využila nepřehledné situace spojené s Dětským dnem, kdy bylo v restauraci velké množství zákazníků, všichni zaměstnanci byli zcela vytížení jejich obsluhou a vedoucí směny, [jméno] [příjmení], neměla reálně žádnou možnost tvrzení žalobkyně v danou chvíli prověřovat. Svědecké výpovědi matky žalobkyně, [jméno] [příjmení], a známé žalobkyně, Ing. [jméno] [příjmení], označila žalovaná za účelové a nevěrohodné s tím, že nikterak neshodují s tvrzeními žalobkyně, když svědkyně neuvedly, jak a na čem žalobkyně upadla. Výpověď Ing. [jméno] [příjmení] je dle žalované rovněž vnitřně rozporná, neboť svědkyně se v době pádu žalobkyně nenacházela uvnitř provozovny žalované, navíc telefonovala, přesto měla údajně slyšet konkrétní výrok žalobkyně„ nikdo sem nechoďte, je tady voda“. Nadto svědkyně vypovídala způsobem, z něhož je zřejmé, že před svou výpovědí o předchozím průběhu soudního řízení a o obsahu své výpovědi musela komunikovat se žalobkyní. K vyloučení odpovědnosti žalované za škodu odkázala žalovaná na usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 573/2009. Dle žalované údajný pád automaticky nepředstavuje škodu způsobenou při provozu závodu. K případnému zproštění odpovědnosti žalované za škodu zdůraznila, že má interně nastavené procesy k tomu, aby během provozní doby personál průběžně procházel prostory restaurace, kontroloval úklid restaurace a zjistí-li, že některý z hostů rozlil nápoj po stolku nebo podlaze, je k tomu určený zaměstnanec žalované povinen bezodkladně provést úklid, a to v daném případě výše zmíněný pracovník lobby, [jméno] [příjmení], který měl za úkol po každém použití otřít stoly a židle a udržovat je čisté, a dále podle potřeby zametat a mopovat podlahu s tím, že při mopování používá stojan Pozor mokrá podlaha. Pracovnice hostes (v době úrazu svědkyně [jméno] [příjmení]) měla za úkol informovat příslušného pracovníka lobby ([jméno] [anonymizováno]) o potřebách vyčištění židlí, stolů či podlahy, vedoucí směny ([jméno] [anonymizováno]) měla za úkol kontrolovat, zda je prostor lobby čistý včetně kontroly podlahy, stolků a židlí. Dle žalované tito zaměstnanci uvedené povinnosti v rámci své činnosti standardně plnili. Dle přesvědčení žalované tedy žalovaná vynaložila veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo, což ji zprošťuje povinnosti k náhradě škody. Pro případ dovození odpovědnosti žalované za škodu a nezproštění se této odpovědnosti uvedla žalovaná okolnosti pro poměrné snížení rozsahu náhrady škody v důsledku spoluzavinění žalobkyně na škodě, neboť žalobkyně po pádu odmítla žalovanou nabízené přivolání Rychlé záchranné služby (dále jen„ RZS“), z provozovny odešla sama, nadále na nohu našlapovala a tím ji zatěžovala, přičemž lékařské ošetření vyhledala až více než tři hodiny po úrazu. Dle žalované neunáší žalobkyně břemeno tvrzení a břemeno důkazní nejen ohledně vzniku úrazu, ale i výše požadované náhrady nemajetkové újmy a ušlého zisku. Konkrétně, dle žalované, neunesla břemeno tvrzení ohledně nároků na náhradu ZSU a ušlého zisku, kdy v prvním případě měla žalobkyně nedostatečně specifikovat rozsah ZSU a ve druhém případě zcela rezignovala na doplnění relevantních skutkových tvrzení. Dále neunesla břemeno důkazní ohledně nároku na náhradu bolestného v částce 20 652, 80 Kč, když posléze v řízení vyhotoveném revizním znaleckém posudku bylo s náležitým odůvodněním stanoveno bolestné na částku 8 851,20 Kč, kterou žalovaná považuje za správnou. Ohledně náhrady za ZSU nesporovala žalovaná, po vyhotovení revizního znaleckého posudku, její výši v částce 138 941 Kč. Rovněž nerozporovala ani výši nákladů žalobkyně na zhotovení mimosoudního znaleckého posudku na bolestné ve výši 3 000 Kč.

3. Vzhledem k tomu, že žalobkyně v průběhu řízení a se souhlasem žalované vzala žalobu ohledně části požadovaného příslušenství z částky 3 000 Kč zpět, soud v souladu s ust. § 96 odst. 1 až 3 zákona č. 99/1963 Sb. občanský soudní řád, v platném znění (dále jen„ o. s. ř.“), řízení v požadovaném rozsahu zastavil (výrok I. tohoto rozsudku).

4. Při jednáních dne [datum] a [datum] účastníci učinili nesporným následující skutečnosti: -) žalobkyně dne [datum] vyhledala lékařskou pomoc a téhož dne jí bylo diagnostikováno poškození levého kotníku; -) žalovaná dne [datum] vyplnila formulář hlášení pojistné události, který si u ní žalobkyně vyzvedla následujícího dne [datum]; -) uvedený formulář hlášení pojistné události je obecným formulářem, který slouží jako podklad pro pojišťovnu žalované k případnému pojistnému plnění, jde o formulář v dispozici žalované; -) účastníkům byla doručena vzájemná korespondence, která je obsahem spisu, jakož i písemná předžalobní výzva k plnění a znalecký posudek MUDr. [jméno] [jméno], který žalovaná obdržela; -) žalovaná na uplatněný žalobní nárok ničeho neplnila; -) nárok žalobkyně na ZSU činí částku 138 941 Kč, uplatněnou v podané žalobě; -) nárok žalobkyně představující jí uplatněné náklady spojené s vyhotovením znaleckého posudku MUDr. [jméno] [příjmení] v částce 3 000 Kč (pozn. soudu - správně se jedná o posudek MUDr. [jméno] [jméno]).

5. Provedeným dokazováním bylo po skutkové stránce prokázáno, že žalobkyně dne [datum] navštívila se svou matkou provozovnu žalované, kde si objednaly kávu a pečivo (viz účastnická výpověď žalobkyně a svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] - matky žalobkyně a [jméno] [příjmení], zaměstnankyně žalované na pozici baristky). Provozovna žalované je situována v prostorách s výlohami, naproti vchodu do provozovny se nachází prodejní pult a po levé straně od vchodu se nachází zadní trakt provozovny, na který navazuje přední trakt provozovny, přičemž tyto trakty jsou odděleny dřevěnou neprůhlednou přepážkou do výše cca 1,5 metru od podlahy, na kterou navazuje průhledná část přepážky tvořená 13 latěmi umístěnými nad sebou v pravidelných rozestupech vyplňujícími prostor až ke stropu. Prodejní pult přímo sousedí pouze s předním traktem provozovny, na zem zadního traktu není přes dělící přepážku vidět (viz fotografie č. II. zobrazující pohled od prodejního pultu a výpověď svědka [jméno] [příjmení] k viditelnosti do zadního traktu). V zadním traktu se nachází na pravé straně v řadě několik stolků s židlemi a na levé straně v řadě za sebou 3 větší stoly s koženkovými lavicemi, uprostřed se nachází průchozí ulička. Z levé části zadního traktu je vidět do ulice skrz výlohu, výloha se nachází také v zadní části zadního traktu provozovny (viz barevné fotografie: č. I. zobrazující dispozice zadního traktu a fotografie č. II. zobrazující pohled od prodejního pultu na přední a zadní trakt). Následně se žalovaná a její matka posadily do zadního traktu provozovny k levé straně k jednomu z větších stolů s koženkovými lavicemi (viz výpověď žalobkyně a svědkyně [jméno] [příjmení]). Následně matka žalobkyně odešla na toaletu a při jejím návratu cca v 9 hod. dopoledne žalobkyně při vstávání z jejího místa uklouzla na mokré podlaze po vylitém nápoji (viz výpovědi žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení] k důvodu jejího odchodu a návratu na místo, Formulář hlášení pojistné události ze dne [datum] a ambulantní lékařská zpráva ze dne [datum] k času vzniku zranění). Poté žalobkyně přešla do předního traktu provozovny, kde se posadila, a zaměstnankyně žalované na pozici hostes, [jméno] [příjmení], jí zde ledovala poraněnou nohu (viz výpověď žalobkyně a svědkyně [jméno] [příjmení]). Mezitím další pracovníci žalované [jméno] [příjmení] (praktikant na pozici lobbisty) a [jméno] [příjmení] (manažerka žalované) uklidili prostory v zadním traktu, kde byla vylitá tekutina, tj. utřeli stůl, lavici u tohoto stolu a podlahu (viz výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení]). Vedoucí provozovny žalované, [jméno] [příjmení], nabídla žalobkyni přivolání sanitního vozu k transportu do nemocnice, což žalobkyně odmítla (viz výpověď svědkyně [jméno] [příjmení] a žalobkyně). Poté žalobkyně za pomoci matky odešla z provozovny žalované a po odvezení matky domů, jela vozem na urgentní příjem do nemocnice v [obec], kde jí přibližně ve 12:30 hod. vyšetřil lékař a byla jí zhotovena tzv. nechodící sádra (viz výpověď žalobkyně a ambulantní zpráva ze dne [datum] k času ošetření). Po telefonické domluvě účastníků si manžel žalobkyně vyzvedl v provozovně žalované [příjmení] hlášení pojistné události vyplněný [jméno] [příjmení], ve kterém tato vedoucí směny k poškození žalobkyně (poranění kotníku) dne [datum] v 9:00 hod. v provozovně žalované uvedla v kolonce Popis pojistné události„ Uklouznutí po vylitém nápoji“, tedy popsala mechanismus vzniku zranění; takto žalovanou vyplněný formulář manžel odvezl domů žalobkyni, která jej podepsala, a poté jej zavezl zpět do provozovny žalované (viz výpověď žalobkyně, svědkyně [jméno] [příjmení] a Formulář hlášení pojistné události ze dne [datum]). Žalobkyně po prvotním lékařském ošetření následně absolvovala lékařské kontroly ve dnech [datum], [datum] a [datum] (viz ambulantní lékařské zprávy z výše uvedených dnů).

6. Svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení], který v době úrazu žalobkyně vykonával u žalované po dobu cca 14 dnů školní praxi na pozici lobbisty, bylo dále prokázáno, že jeho práce u žalované spočívala ve zhotovování kávy, vybírání táců a cca jedenkrát za hodinu otírání stolů. Nepamatoval si, zda před pádem žalobkyně procházel provozovnu a kontroloval stoly. Minimálně po dobu půl hodiny před pádem se však nacházel za pultem provozovny, což bylo jeho obvyklé pracovní místo, odkud není vidět na zem zadního traktu (pozn, soudu - v němž seděla žalobkyně s matkou). Pád žalobkyně neviděl, setkal se s ní až po tomto pádu, kdy přišla k pultu a stěžovala si, že uklouzla. Svědka poté další zaměstnankyně žalované instruovala, aby šel utřít vylitou tekutinu, což provedl. Zda utíral jen podlahu či stůl, popř. obojí, si svědek nebyl schopen vybavit. Nepamatoval si ani přibližný počet zákazníků, kteří se nacházeli v zadním traktu provozovny. Rovněž tak nebyl schopen s určitostí uvést, v jaké konkrétní části zadního traktu provozovny žalobkyně před pádem seděla.

7. Svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] bylo dále prokázáno pouze to, že v předmětný den pracovala u na pozici vedoucí provozovny žalované a v době pádu žalobkyně se nacházela v kanceláři provozovny, která je umístěna v zadních prostorách provozovny oddělena od prostoru určených pro zákazníky. Svědkyně nebyla schopna specifikovat, kolikrát za den lobbista procházel provozovnu. Potvrdila, že uvedená osoba měla i jinou práci, než jen úklid. Konkrétně měl pomáhat na McCafé, tzn. měl dělat kávu. Svědkyně nebyla schopna stanovit, kolik zákazníků bylo v provozovně v okamžiku, kdy tam byla zavolána k řešení pádu žalobkyně. Potvrdila, že vyplnila Formulář hlášení pojistné události ze dne [datum].

8. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], baristky žalované, bylo dále prokázáno pouze to, že po nějaké době po příchodu žalobkyně a její matky do provozovny, a poté, co si u pultu žalobkyně objednala nápoje a pečivo, zaslechla svědkyně naříkání z prostor, kde žalobkyně seděla. Od zaměstnanců žalované se dozvěděla, že mělo dojít k pádu žalobkyně. Svědkyně se do uvedeného prostoru nešla podívat, osobně nic neviděla, s žalobkyní nemluvila, pád neslyšela a po celou dobu stála za prodejním pultem.

9. Svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] bylo dále prokázáno, že v předmětný den pracovala u žalované na pozici hostes, fakticky měla na starosti narozeninové oslavy. Pád žalované neviděla, setkala se s ní až v předním traktu provozovny, kde si při ledování její nohy všimla, že má kotník mírně oteklý.

10. Výpovědí svědkyně [jméno] [příjmení], manažerky žalované, bylo dále prokázáno, že pracovala předmětného dne v provozovně žalované, kde zaučovala jednotlivé pracovníky. S žalobkyní se setkala až v okamžiku, kdy žalobkyni ošetřovala [jméno] [příjmení], ovšem nehovořila s ní. Po pádu žalobkyně šla svědkyně uklidit prostor v zadním traktu společně s kolegou [jméno] [příjmení], v té době se v uvedeném prostoru nacházelo asi 10 zákazníků. Dle svědkyně seděla žalobkyně před pádem v zadní části zadního traktu provozovny u prosklené výlohy, což svědkyně dovozovala ze skutečnosti, že pouze na tomto politém stole byl tác s nádobím. Svědkyně dále potvrdila, že při odchodu viděla žalobkyni kulhat.

11. Výše uvedené svědecké výpovědi zaměstnanců žalované tedy neprokazují žádné podstatné okolnosti týkající se pádu žalobkyně a jeho příčin, neboť k nim tito svědci neměli přímé poznatky, žádný z nich nebyl pádu žalobkyně přítomen, ani jej neviděl. Výpovědi svědků [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení] ve spojení s fotografií č. II., zobrazující pohled od prodejního pultu, prokazují, že na podlahu v zadním traktu ani není vidět, neboť se zde nachází neprůhledná přepážka do výše cca 1,5 metru od podlahy. Ohledně usazení žalobkyně a její matky neměli zaměstnanci žalované rovněž přímé poznatky, když [jméno] [příjmení] a [jméno] [příjmení], kteří k této skutečnosti vypovídali, pouze dovozovali místo dle umístění nádobí, které ovšem nemuselo patřit žalobkyni a její matce. Nádobí mohlo patřit jiným zákazníkům, neboť ze svědecké výpovědi [jméno] [příjmení] vyplynulo, že se v zadním traktu provozovny nacházelo asi deset zákazníků. Nadto každý z uvedených svědků navržených žalovanou označil jiné umístění žalobkyně v provozovně žalované před pádem, když [jméno] [příjmení] označil prostřední část pravé strany zadního traktu a [jméno] [příjmení] označila zadní část pravé strany zadního traktu, tj. u výlohy. Žádný ze zaměstnanců žalované se tedy ve chvíli pádu žalobkyně v daných prostorách nenacházel, proto ani nemohli mít poznatky o tom, kdo tekutinu rozlil a v jakém místě. Ohledně rozporu ve výpovědi žalobkyně a pracovnice na pozici hostes [jméno] [příjmení], tj. zda pracovnice došla k žalobkyni do zadního traktu provozovny nebo se setkali v předním traktu, soud uvádí, že tato skutečnost nebyla pro rozhodnutí relevantní, ani nečiní výpověď žalobkyně nevěrohodnou. Soud považoval výpověď žalobkyně ohledně místa a způsobu vzniku úrazu (na mokré podlaze v provozovně žalované) za věrohodnou, neboť se v základních rysech shoduje s výpovědí její matky [jméno] [příjmení] a Ing. [jméno] [příjmení]. Pro zásadní rozpory ve výpovědi Ing. [jméno] [příjmení], tj. zda svědkyně vstoupila po pádu žalobkyně do prostor provozovny, zda žalobkyni cca [číslo] minut po úrazu zahlédla sedět na stejném místě jako předtím a jak svědkyně věděla, že matka žalobkyně„ přicházela z toalety“, soud ohledně těchto skutečností nevycházel z její svědecké výpovědi, ovšem uvedené rozpory se nevztahují k samotnému úrazovému ději. Okolnosti pádu žalobkyně byly prokázány výpovědí žalobkyně. Pokud jde o svědeckou výpověď [jméno] [příjmení], soud přihlédl (se souhlasem svědkyně) k obsahu lékařské zprávy ze dne [datum], týkající se zhoršených kognitivních funkcí a poruchy paměti svědkyně (viz lékařská zpráva MUDr. [jméno] [příjmení], psychiatrická a psychosomatická ordinace [obec] ze dne [datum]). Z uvedených důvodů soud z její výpovědi vycházel jen rámcově, tj. její výpovědí vzal za prokázané toliko, že s žalobkyní byla v provozovně žalované, následně odešla ze svého místa na toaletu, ze které se po návratu vrátila k již ležící a zraněné žalobkyni. Za těchto okolností nelze považovat za nevěrohodnou výpověď žalobkyně pro případné rozpory ve výpovědi svědkyně [jméno] [příjmení], neboť se netýkají úrazového děje. Důvod pádu spočívající v uklouznutí po vylitém nápoji žalobkyně tvrdí neměnně již ode dne [datum], a tento způsob vzniku zranění prokazuje i Formulář hlášení pojistné události, do něhož samotná vedoucí směny žalované jako důvod zranění žalobkyně v provozovně žalované dne [datum] (v rubrice Popis pojistné události) uvedla„ uklouznutí po vylitém nápoji“. Pokud by snad tato zaměstnankyně žalované měla mít jakékoliv pochybnosti o příčině vzniku zranění žalobkyně či snad o tom, zda vůbec ke zranění došlo v provozovně žalované, jak žalovaná dodatečně namítá, postačilo, aby tyto pochybnosti do předmětného formuláře uvedla. Nic takového se však nestalo a popis zranění kotníku je tak zde zcela jednoznačně identifikován samotnou žalovanou. Popsaný mechanismus vzniku zranění žalobkyně pak není ani v rozporu s ambulantní lékařskou zprávou ze dne [datum], v níž ambulantní chirurgické oddělení [nemocnice] jako příčinu poranění levé dolní končetiny žalobkyně uvedlo její sdělení, že uklouzla na mokré podlaze. Soud nepřisvědčil ani žalovanou namítané nevěrohodnosti žalobkyně, kterou žalovaná dovozovala z údaje znalce MUDr. [jméno] [jméno], jenž ve svém znaleckém posudku uvedl jako žalobkyní sdělený důvod zranění - uklouznutí na mokré podlaze po vytírání (oproti v žalobě tvrzenému„ po vylitém nápoji“). Uvedený rozpor (viz znalecký posudek MUDr. [jméno] [jméno]) lze přičíst buď nepozornosti znalce při získávání informací od žalobkyně, a to i s ohledem na to, že důvody pádu nebyly pro znalecké zkoumání relevantní, popřípadě nepřesné reprodukci žalobkyní formulované příčiny mokré podlahy. V obou případech se ostatně jedná o uklouznutí na mokré podlaze (nerozhodno, zda v důsledku vylitého nápoje či v důsledku nevyschnutí namokro vytřené podlahy). Naopak žalovaná byla ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. při soudním jednání dne [datum] poučena, že soud nemá za prokázáno její sporné tvrzení o tom, že žalobkyně si uvedeného dne v restauraci žalované musela nápoj vylít sama, kdy soud současně poučil žalovanou o hrozícím neunesení důkazní břemene. Při následujícím jednání dne [datum] soud řízení zkoncentroval dle ust. § 118b o. s. ř., tj. bylo dáno účastníkům procesní poučení o tom, že uplynutím lhůty 15 dnů běžící od [datum] účastníci nebudou moci tvrdit nové skutečnosti ani důkazy. Uvedená lhůta marně uplynula dnem [datum], neboť žalovaná žádný další důkaz k prokázání tohoto svého sporného tvrzení neoznačila, a ohledně něj tak neunesla důkazní břemeno. Jelikož současně svědeckou výpovědí [jméno] [příjmení] nebylo prokázáno tvrzení žalované, že těsně před vznikem zranění žalobkyně opakovaně kontroloval čistotu prostor zadního traktu provozovny žalované, kde k pádu došlo, když svědek si nebyl schopen vybavit, kdy naposledy před pádem provozovnu procházel, tj. kontroloval, a naopak potvrdil, že minimálně po dobu půl hodiny před pádem stál za prodejním pultem provozovny, odkud není vidět na podlahu této části provozovny a tudíž ani její stav, přičemž důkazy žalované rovněž nevyvrátily žalobkyní prokázanou skutečnost o vzniku úrazu v provozovně žalované a taktéž neprokázaly sporné tvrzení žalované o tom, že si žalobkyně mohla způsobit poranění kotníku v provozovně žalované spoluzaviněním (kdy dle tvrzení žalované si mohla žalobkyně sama před pádem nápoj vylít), má soud za prokázaný průběh úrazového děje a jeho příčinu, jak je uvedeno shora. Tedy, že ke zranění levého kotníku žalobkyně dne [datum] došlo po jejím pádu v provozovně žalované v důsledku uklouznutí po vylitém nápoji či jiné tekutině na mokrém povrchu podlahy.

12. Ohledně výše nároku na bolestné bylo znaleckým posudkem MUDr. [jméno] [jméno] a revizním znaleckým posudkem [číslo] vyhotoveným k zadání soudu na návrh žalované dne [datum] MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., znalcem z oboru zdravotnictví, odvětví ortopedie a traumatologie (dále také jen„ revizní znalecký posudek“), shodně prokázáno, že v důsledku pádu dne [datum] žalobkyně utrpěla zranění, které oba znalci z lékařského hlediska označili jako lehké zranění klasifikované kódem S9300 (podvrtnutí levého hlezenného kloubu) s bodovým hodnocením bolestného v rozsahu 30 bodů, které při hodnotě 1 bodu á 295,04 Kč (dle vyhlášky č. 277/2015 Sb.) činí 8 831,20 Kč. Tuto výši bolestného žalovaná nesporovala. Znalec MUDr. [jméno] [jméno] dále ve svém znaleckém posudku a při jeho ústním podání klasifikoval předmětné poranění žalobkyně současně kódem S936 (natržení postranních vazů hlezna) v rozsahu bodů 70 bodů, tj. další částky 20 652,80 Kč (celkem dle tohoto znalce bolestné ve výši 29 504 Kč), s tím, že o natržení vazů svědčí krevní výrony v oblasti zevního i vnitřního kotníku a hřbetu nohy popsané ve zdravotní dokumentaci žalobkyně. Dle výpovědi znalce se výron neboli hematom v případě podvrtnutí či vykloubení nemusí udělat okamžitě, může se vytvořit s odstupem několika hodin nebo druhý den, popř. i po několika dnech, přičemž u žalobkyně se hematom vyvinul postupně, což, dle znalce, vyplývá z lékařské zprávy ze dne [datum], v němž je údaj o hematomu nártu. K předchozí lékařské zprávě ze dne [datum], vyhotovené 6 dnů po zranění žalobkyně a obsahující výslovný údaj o absenci hematomu, znalec uvedl, že pravděpodobně došlo při jejím vyhotovení k přetažení nesprávné informace ze vzoru používaného lékařem, tzn. zůstala tam chybně informace bez hematomu. Naproti tomu revizní znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., vyloučil rupturu vazů (kód S936) s tím, že tato položka nemá oporu v odborných nálezech, neodpovídá odborným nálezům uvedeným ve zdravotnické dokumentaci žalobkyně ani zjištěným následkům. Revizní znalec konstatoval, že pro závěr o natržení vazů by musel vzniknout nápadný krevní výron (hematom), který by se projevil již při první prohlídce žalobkyně dne [datum], popř. při druhé prohlídce dne [datum]. Taktomu však nebylo, neboť v první lékařské zprávě hematom uveden nebyl, a ve druhé zprávě byla zasažená oblast popsána jako mírný otok bez krevního výkonu. Tedy druhou lékařskou zprávou, vyšetřením po týdnu, bylo vyloučeno, že by úrazem bylo způsobeno přetržení zevního nebo vnitřního stabilizátoru hlezna. Jelikož samotný krevní výron, uvedený s odstupem času v pozdějších lékařských zprávách ze dne [datum] a [datum], mohl být způsoben i z jiného důvodu, nejsou údaje o jeho výskytu v těchto následných lékařských zprávách v rozporu s revizním znaleckým závěrem o absenci ruptury vazů, neboť zde absentují odborné důvody pro domněnku, že vazy byly částečně natrženy.

13. Ambulantní zprávou [nemocnice] ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně byla na chirurgické ambulanci ošetřena v čase 12:27 hod. pro otok a bolestivost zevního kotníku a okolí LDK (pozn. soudu - levé dolní končetiny), v oblasti bérce jí byla noha zafixována sádrovou dlahou. Ve zprávě není zmíněn hematom. Následnou ambulantní zprávou téhož zdravotnického zařízení ze dne [datum] bylo prokázáno, že postižená oblast je výslovně bez hematomu. Poprvé je výskyt hematomu zmíněn až v další ambulantní zprávě ze dne [datum] (viz cit. lékařská zpráva ze dne [datum]).

14. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že žalobkyně si v důsledku pádu v provozovně žalované způsobila podvrtnutí levého hlezenního kloubu bez ruptury vazů s bodovým hodnocením bolestného v rozsahu 30 bodů v žalovanou nesporované výši 8 831,20 Kč, když závěr znalce MUDr. [jméno] [jméno] o dalším projevu zranění v podobě částečného natržení vazů a posouzení bolestného i dle položky S936 přímo vyvrací nejen lékařská zpráva ze dne [datum] neobsahující údaj o hematomu, ale především lékařská zpráva ze dne [datum], ve které je výslovně uvedeno„ bez hematomu“ (viz také ambulantní lékařská zpráva ze dne [datum]). V tomto smyslu ústní sdělení znalce MUDr. [jméno] [jméno] o pochybení ambulantního lékaře při vyplňování údajů v lékařské zprávě ze dne [datum] soud shledal za objektivně neodůvodněný subjektivní předpoklad či domněnku jmenovaného znalce. Uvedenou skutečnost pak přímo prokazují závěry revizního znaleckého posudku, a to konkrétně poslední odstavec strany 5 a první dva odstavce strany 6, v nichž položku S936 revizní znalec zcela přesvědčivě vyloučil.

15. Potvrzením znalce MUDr. [jméno] [jméno] ze dne [datum] bylo prokázáno, že za vyhotovení znaleckého posudku k ohodnocení bolestného zaplatila žalobkyně jmenovanému znalci částku celkem 3 000 Kč.

16. K požadovanému odškodnění ZSU doložila žalobkyně znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., který ohodnotil ZSU žalobkyně v částce 218 640 Kč, přičemž k uvedenému závěru dospěl po vyšetření žalobkyně dne [datum] a stanovení ustáleného zdravotního stavu žalobkyně ke dni [datum]. V posudku znalec uvedl, že trvalé následky po úrazu ze dne [datum] omezují žalobkyni v každodenním životě jak v pohybových funkcích, tak ve statickém zatížení dolní končetiny, což se negativně promítá do všech pohybových aktivit, vadí v zaměstnání, v domácích pracích, v péči o nemocnou matku a zužuje možnosti pokračování v zájmových, sportovních a rekreačních aktivitách. Znalec vycházel z maximální náhrady 100 % vyřazení člověka ze společenských aktivit odpovídající částce 12 754 000 Kč, kterou dále modifikoval stanovením 1,71 % z maximální hodnoty (tj. 218 640 Kč), s ohledem na lehkou obtíž následků, resp. s ohledem na tolerovatelnou intenzitu omezující a ztěžující běžný život co do 25 % času. Z revizního znaleckého posudku včetně jeho dodatku ze dne [datum] (č. l. 129 a násl. spisu a č. l. 156 a násl. spisu) pak bylo prokázáno, že posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., nesprávně nezvažoval staticky významné plochonoží příčné i podélné klenby obou nohou, valgozitu obou patních kostí a otok nártu na obou nohou. Revizní znalec, po zjištění komplexního chorobného stavu (zjištění všech etiogenických podílů na generované ztrátě funkce) s doplněním o odborné znalecké posouzení a především odborný odhad o neúrazové ztrátě funkce končetiny a dopadu do celkového hodnocení dle Metodiky, tak dospěl k závěru, že porucha funkce levé nohy žalobkyně je z velké míry způsobena neúrazovým onemocněním obou nohou, zejména velmi špatnou statikou obou nohou v kombinaci s venostázou a otoky, v důsledku čehož revizní znalec doporučil o 20 % krátit (snížit) odškodnění ZSU žalobkyně navrhované znalcem MUDr. [jméno] [příjmení], CSc. Revizní posudek dále obsahuje fotodokumentaci, která prokazuje nadále přetrvávající výrazný otok levé nohy žalobkyně oproti noze pravé.

17. S ohledem na výše uvedené soud dospěl k dílčímu skutkovému závěru, že u žalobkyně došlo od [datum] k trvalému ztížení společenského uplatnění způsobeného úrazem levé nohy ze dne [datum] v provozovně žalované, které jí v intenzitě lehkých obtíží ztěžují běžný pohyb v každodenním životě, tj. při výkonu zaměstnání ve stoje, domácích pracích a volnočasových aktivitách. Soud nemůže přisvědčit námitce žalované, že u náhrady za ZSU žalobkyně rezignovala na podrobnější tvrzení k existenci a výši tohoto nároku. Problémy, které žalobkyně v důsledku zranění má, jsou řádně tvrzeny v podáních ze dne [datum] a [datum]. Soud k uvedenému dále dodává, že ve věci nešlo o posouzení ZSU profesionálního sportovce, žalobkyně je ročník 1965 s v posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., uvedenou běžnou, sic tvrzeně intenzivní, sportovní a společenskou aktivitou, která jí byla částečně znemožněna. Rozsah omezení v běžném životě znalci shodně uvedli do 25 % času, což soud shledal za prokázané. Jelikož znalec MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., ve svém posudku nezohlednil, že porucha funkce levé nohy je z velké míry způsobena neúrazovým onemocněním obou nohou, zatímco revizní znalec uvedené zohlednil, soud shledal adekvátním krácení náhrady za ZSU provedeného MUDr. [anonymizováno], CSc. v částce 218 640 Kč, o 20 % dle doporučení revizního znalce, který rozsáhle vysvětlil v dodatku k reviznímu znaleckému posudku důvody pro rozsah tohoto krácení, odpovídající částce 174 912 Kč. Jak soud konstatoval již výše, žalobkyně v tomto směru nenavrhla změnu žaloby a ohledně požadovaného odškodnění ZSU uplatnila nárok na zaplacení částky 138 941 Kč, kterou účastníci při jednání dne [datum] učinili rovněž nespornou.

18. Revizním znaleckým posudkem bylo dále prokázáno, že žalobkyně si nezhoršila následky úrazu tím, že první ošetření zranění bylo provedeno až po uplynutí cca 3,5 hodiny od pádu, a že před tímto ošetřením řídila osobní automobil, chodila bez opory a na zraněnou nohu při chůzi došlapovala. Znalec shledal nepravděpodobným a nelogickým, aby uvedená časová prodleva zhoršila následky úrazu podvrtnutí a natažení kotníku na levé dolní končetině. Přesvědčivě pak vyložil, že zvýšenou zátěží mohlo dojít k prodloužení doby léčby, ale měkotkáňové struktury si nemohla tímto způsobem dále poškodit.

19. Předžalobní upomínkou ze dne [datum] bylo prokázáno, že žalobkyně zaslala žalované písemnou výzvu k náhradě újmy, v níž jí poskytla lhůtu k plnění do [datum].

20. K uplatněnému nároku na zaplacení ušlého výdělku soud žalobkyni poskytl při jednání dne [datum] poučení ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. o nutnosti doplnit chybějící skutková tvrzení; tedy uvést, v čem spočívá tvrzená ztráta na výdělku žalobkyně (ušlém zisku podnikatelky), jak tato tvrzená ztráta vznikla a za jaké konkrétní období ji žalobkyně požaduje. Dále soud poučil žalobkyni o nutnosti doložit, popř. označit, k takto doplněným tvrzením důkazní prostředky s tím, že nedotvrdí-li a neprokáže-li shora uvedené, neunese v řízení břemeno tvrzení a důkazní. Ke splnění uvedeného soud poskytl žalobkyni lhůtu 15 dnů. Současně bylo řízení zkoncentrováno dle ust. § 118b o. s. ř., tj. bylo dáno účastníkům procesní poučení o tom, že uplynutím lhůty 15 dnů běžící od [datum] účastníci nebudou moci tvrdit nové skutečnosti ani důkazy. Poslední den poskytnuté lhůty připadl na den [datum]. Do uplynutí této lhůty žalobkyně chybějící skutková tvrzení nedoplnila. Učinila tak až v podání ze dne [datum] a zejména pak v písemném závěrečném návrhu ze dne [datum], kdy v prvním podání uvedla, že ušlý zisk (ztráta na výdělku) má představovat rozdíl mezi příjmy, kterých dosáhla před úrazem a příjmem v době, kdy nebyla schopna vykonávat podnikatelskou činnost, a v písemném závěrečném návrhu pak doplnila způsob výpočtu tohoto nároku. Jelikož tak žalobkyně učinila až po nastalé zákonné koncentraci řízení, nelze k těmto doplněným tvrzením vést žádné dokazování. Žalobkyně tak ohledně shora chybějících skutkových tvrzení neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní, neboť soud již k tomuto nároku neprováděl dokazování z doložených listin: dokladů o příjmech žalobkyně, výpočet z webové aplikace datanu, listiny zaznamenávající tvrzené obraty žalobkyně od [datum] do [datum], neverifikované PC listiny obsahující tvrzené příjmy žalobkyně za období březen až květen 2018, a dále listinu o registraci žalobkyně k podnikání na území [příjmení] republiky (vše na č. l. 23-25 spisu). Marginálně soud dodává, že navíc tyto listiny již na první pohled obsahují pouze sady čísel, ze kterých není zřejmé, jakou početní operací žalobkyně k výsledné částce dospěla (soud by tak nemohl z uvedených informací vycházet - k tomu viz např. rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. 25 Cdo 3536/2018 ze dne 25. 6. 2020 a rozsudek sp. zn. 25 Cdo 2319/2018 ze dne 10. 9. 2019).

21. Z ostatních provedených důkazů již soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti pro rozhodující skutková zjištění a právní závěry v projednávané věci, a proto je dále nehodnotil. S ohledem na právní posouzení soud nezjišťoval rozhodné skutečnosti ani z listin doložených žalovanou: popis pracovní pozice lobbisty (listina pod označením LOBBY), popis pracovní pozice hostesky (listina pod označením HOSTES), popis pracovní pozice, resp. činnosti vedoucí směny. Z tzv. Čestného prohlášení žalobkyně ze dne [datum] soud rovněž žádné rozhodné skutečnosti nezjišťoval, a to s ohledem na jeho nízkou důkazní hodnotu.

22. Z důvodu nadbytečnosti, resp. nerozhodnosti, soud zamítl zbylé důkazní návrhy účastníků, neboť skutečnosti významné pro rozhodnutí ve věci byly prokázány jinými důkazy, popř. byly účastníky učiněny nespornými. Konkrétně, návrh na provedení důkazu fotografiemi doloženými žalobkyní a její opakovaný výslech, dále svědecký výslech jejího manžela, syna a vnuka, to vše k prokázání nároku žalobkyně na odškodnění ZSU, neboť v tomto směru obě strany nevznesly žádné námitky vůči reviznímu znaleckému posudku včetně jeho dodatku, který ohodnotil ZSU žalobkyně o 20 % nižší, než znalecký posudek MUDr. [jméno] [příjmení], CSc.

23. Na základě nesporných prohlášení účastníků a provedeného dokazování lze tedy o skutkovém stavu věci učinit závěr, podle kterého žalobkyně utrpěla v důsledku pádu na mokré podlaze v provozovně žalované dne [datum] cca v 9:00 hod. zranění levého kotníku. Vedoucí směny, [jméno] [příjmení], po pádu žalobkyni nabídla přivolání RZS k transportu do nemocnice, což žalobkyně odmítla. Následně žalobkyně odešla z provozovny žalovaného za opory matky, kterou vozem odvezla domů, poté jela do na urgentní příjem do nemocnice v [obec], kde jí v čase 12:27 hod. bylo provedeno první ošetření. Téhož dne žalovaná vyplnila Formulář hlášení pojistné události, ve kterém uvedla, že žalobkyně si uvedeného dne v 9:00 poranila kotník z důvodu uklouznutí po vylitém nápoji. Revizně znalecky bylo toto zranění diagnostikováno jako podvrtnutí levého hlezenného kloubu bez ruptury vazů, které odpovídá bolestnému v rozsahu 30 bodů, tj. 8 851,20 Kč. Trvalé následky tohoto úrazu (zdravotní stav žalobkyně ustálen ke dni [datum]) omezují v intenzitě lehkých obtíží běžný pohyb žalobkyně v každodenním životě, tj. při výkonu zaměstnání ve stoje, domácích pracích a volnočasových aktivitách (zájmových, sportovních a společenských). Tomuto ZSU žalobkyně odpovídá revizní znalecké ohodnocení v částce 174 912 Kč. Žalobkyně zaplatila za vypracování mimosoudního znaleckého posudku znalci MUDr. [jméno] [jméno] částku 3 000 Kč. Před podáním žaloby písemně vyzvala žalobkyně žalovanou k plnění s poskytnutou lhůtou [datum], ovšem bezvýsledně..

24. Podle ust. § 2918 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, v platném znění (dále jen „o. z.“), vznikla-li škoda nebo zvětšila-li se také následkem okolností, které se přičítají poškozenému, povinnost škůdce nahradit škodu se poměrně sníží. Podílejí-li se však okolnosti, které jdou k tíži jedné či druhé strany, na škodě jen zanedbatelným způsobem, škoda se nedělí.

25. Podle ust. § 2924 o. z., kdo provozuje závod nebo jiné zařízení sloužící k výdělečné činnosti, nahradí škodu vzniklou z provozu, ať již byla způsobena vlastní provozní činností, věcí při ní použitou nebo vlivem činnosti na okolí. Povinnosti se zprostí, prokáže-li, že vynaložil veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo.

26. Podle ust. § 2958 o. z. při ublížení na zdraví odčiní škůdce újmu poškozeného peněžitou náhradou, vyvažující plně vytrpěné bolesti a další nemajetkové újmy; vznikla-li poškozením zdraví překážka lepší budoucnosti poškozeného, nahradí mu škůdce i ztížení společenského uplatnění. Nelze-li výši náhrady takto určit, stanoví se podle zásad slušnosti.

27. Po právním zhodnocení skutkových zjištění dospěl soud k závěru, že žaloba je zčásti důvodná. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně po pádu na mokrém (kluzkém) povrchu podlahy v provozně žalované dne [datum] utrpěla poranění levého kotníku ve formě lehkého podvrtnutí levého hlezenného kloubu. Ve smyslu ust. § 2924 o. z. se odpovědnost provozovatele zařízení sloužícího k výdělečné činnosti nahradit poškozenému škodu způsobenou vlastní provozní činností presumuje, tzn. odpovědnost je objektivní bez ohledu na zavinění provozovatele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu z 27. 6. 2019, sp. zn. 25 Cdo 1127/2018, rozsudek Nejvyššího soudu z 18. 12. 2019, sp. zn. 25 Cdo 2595/2019). Takový provozovatel jakožto škůdce se může zprostit povinnosti hradit škodu, pokud prokáže, že vynaložila veškerou péči, kterou po ní lze rozumně požadovat, aby ke škodě nedošlo. V této věci má újma žalobkyně zcela nepochybně svůj původ v provozu restauračního zařízení rychlého občerstvení, které provozuje žalovaná, zásadně tak za újmu žalobkyně jako provozovatelka odpovídá podle cit. ust. § 2924 o. z. V uvedeném smyslu se jeví nepřiléhavým odkaz žalované na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 24. 2. 2011, sp. zn. 25 Cdo 573/2009, neboť dané rozhodnutí řešilo skutkový stav, kdy škoda na zdraví vznikla v důsledku pádu poškozeného při neopatrné chůzi ve spěchu. V této věci však neopatrnost žalobkyně ani tvrzena nebyla, naopak pád následoval při vstávání žalobkyně z místa, tj. při zásadně běžně bezpečném pohybu. Tvrzení žalované, že si žalobkyně pití vylila sama, pak nebylo prokázáno.

28. Při posouzení žalovanou tvrzeného naplnění liberačního důvodu na její straně ve smyslu ust. § 2924 o. z., spočívajícího v interně nastavených procesech k tomu, aby během provozní doby restaurace personál průběžně procházel prostory restaurace a kontroloval úklid restaurace, bylo prokázáno, že pracovník odpovědný za úklid [jméno] [příjmení] především zhotovoval kávu, respektive jeho obvyklé pracovní umístění se nacházelo za prodejním pultem provozovny, odkud nebylo na podlahu v zadním traktu provozovny vidět. Jmenovaný zaměstnanec tak k případnému zjištění rozlitého pití musel opustit svou pracovní pozici, přičemž si nebyl schopen vybavit, kdy naposledy předmětné prostory zadního traktu kontroloval, dle jeho výpovědi šlo nejméně o půl hodiny bez kontroly před pádem žalobkyně. Rovněž tak baristka [jméno] [příjmení] ze stejného místa své pracovní pozice (prodejní pult) na podlahu zadního traktu provozovny neviděla. Vedoucí směny, [jméno] [příjmení], se v danou dobu nacházela v zadní kanceláři, tj. mimo prostory se zákazníky. Pracovnice hostes, [jméno] [příjmení], se v daném prostoru také nenacházela, stejně jako managerka [jméno] [příjmení]. Samotná žalovanou tvrzená skutečnost o tom, že měla určené zaměstnance, kteří byli důkladně instruováni o jejich povinnosti procházet průběžně prostory provozovny a kontrolovat jejich čistotu, nelze považovat za naplnění podmínky vynaložené veškeré péče, kterou lze po ní rozumně požadovat. Fakticky nebylo prokázáno, že zaměstnanci žalované v daný den úkol procházet provozovnu dle tvrzeného popisu své pracovní pozice plnili. Průběžný úklid měl v popisu práce pouze jeden zaměstnanec, a to [jméno] [příjmení], který ovšem primárně zhotovoval kávu v prostoru za pultem. Požadavek na důslednou pravidelnou kontrolu prostoru provozovny je dle soudu adekvátní a vyplývá i z charakteru restaurace rychlého občerstvení, kdy si zákazníci po objednání jídlo sami odnesou k vybranému místu, kde jej konzumují, tedy zaměstnanci se z povahy své práce nepohybují v prostorách provozovny určené ke konzumaci jídel, což soud považuje za notorietu. Soud tedy dospěl k závěru, že přijatá opatření k zamezení újmy (na zdraví uživatelů restaurace) nebyla v daném případě zaměstnanci žalované realizována s veškerou péči, kterou lze rozumně požadovat ve smyslu ust. § 2924 o. z., tj. s opatrností, jaká odpovídá dosažené úrovni poznání vyplývající z obecné zkušenosti při provozu rychlého„ samoobslužného“ restauračního zařízení. Žalovaná proto odpovídá za újmu žalobkyně ve smyslu ust. §§ 2924, § 2951 odst. 2 věta druhá a § 2958 o. z.

29. Při posuzování žalovanou namítaných okolností pro poměrné snížení rozsahu náhrady škody dle ust. § 2918 o. z., jež měly spočívat v tom, že žalobkyně odmítla nabídku žalované přivolat RZS a sama vyhledala lékařské ošetření až cca 3,5 hodiny po pádu, přičemž v mezidobí řídila osobní vůz, chodila bez opory a na zraněnou nohu při chůzi došlapovala, bylo v řízení prokázáno, že uvedené jednání nemělo na rozsah zranění žalobkyně vliv. Soud tak dospěl k závěru, že nenastaly okolnosti pro případné poměrné snížení rozsahu náhrady újmy ve smyslu cit. § 2918 o. z.

30. Rozsah povinnosti nahradit újmu je založen ustanovením § 2958 o. z., podle kterého náleží žalobkyni bolestné a náhrada ztížení společenského uplatnění. Dle prokázaného skutkového stavu utrpěla žalobkyně v příčinné souvislosti s jejím pádem v provozovně žalované dne [datum] podvrtnutí levého hlezenního kloubu bez ruptury vazů a náleží jí tak náhrada nemajetkové újmy v podobě konečného bolestného v rozsahu 30 bodů, jež při hodnotě jednoho bodu v částce 295,04 Kč činí částku 8 851,20 Kč, kterou žalovaná nesporovala. Dále žalobkyni náleží náhrada ZSU s ohledem na prokázané ztížení běžného pohybu žalobkyně v každodenním životě, čímž je omezena v možnosti vykonávat domácí práce, zaměstnání a volnočasové potažmo sportovní aktivity. Výše této náhrady byla revizním znaleckým posudkem stanovena o 20 % nižší, než ve znaleckém posudku MUDr. [jméno] [příjmení], CSc., tj. v částce 174 912 Kč, když omezení v běžném životě žalobkyně je vysokou měrou spolupůsobeno i neúrazovým onemocněním obou nohou. S ohledem na to, že žalobkyně ve vztahu k nároku na odškodnění ZSU požadovala přiznání částky 138 941 Kč, jejíž výše byla účastníky učiněna nespornou, přičemž soud současně není v souladu s ust. § 153 odst. 2 o. s. ř. oprávněn žalobní návrh překročit a přisoudit více, uložil žalované povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 147 792,20 Kč (součet bolestného 8 851,20 Kč a náhrady za ZSU 138 941 Kč). Žalovaná se dostala do prodlení s náhradou této nemajetkové újmy den následující po uplynutí lhůty k plnění, kterou jí žalobkyně poskytla v předžalobní výzvě do [datum], proto žalobkyni ode dne [datum] vznikl nárok na úrok z prodlení podle ust. § 1970 o. z., jehož výše je stanovena § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Soud proto ve výroku II. rozsudku uložil žalované společně s jistinou zaplatit žalobkyni i zákonný úrok z prodlení (viz výrok II. rozsudku).

31. S ohledem na výše uvedené soud nárok na odškodnění bolestného v další částce 20 652,80 Kč a nárok na náhradu ušlého zisku dle § 2952 o. z. ve výši 56 624,43 Kč žalobkyni nepřiznal a v rozsahu částky 77 277,23 Kč s příslušenstvím žalobu zamítl (výrok III. tohoto rozsudku), když co do zůstatku požadovaného bolestného je žaloba nedůvodná a ohledně požadovaného ušlého zisku žalobkyně neunesla břemeno tvrzení ani břemeno důkazní.

32. K nesouhlasu žalobkyně se zadáním revizního znaleckého posudku soud uvádí, že hlavním důvodem pro jeho zadání bylo položení otázky, zda si žalobkyně zatěžováním poraněné nohy své zranění nezhoršila, popřípadě ohodnocení uvedené spoluúčasti na zhoršení zdravotního stavu žalobkyně, a to z důvodu žalované namítaného odmítnutí přivolání RZP ze strany žalobkyně a následného prodlení žalobkyně s ošetřením zranění (vyhledáním lékařské pomoci) v délce přesahující 3 hodiny od úrazu. Ke stanovení uvedeného ohodnocení bylo nutné, aby znalec v rámci předběžné otázky vyčíslil i ZSU, proto soud nechal posudek vypracovat a současně znalci uložil vysvětlit případné rozpory se závěry předchozích znaleckých posudků. Uvedený posudek tak byl zadán v souladu s ust. § 127 o. s. ř.

33. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl dle ust. § 142 odst. 2 ve spojení s ust. § 142 odst. 3 o. s. ř. ve vztahu k výrokům II. a III. rozsudku. Žalobkyně byla plně úspěšná v rozsahu nároku na náhradu nemajetkové újmy spočívající v ZSU a částečně úspěšná co do nároku na bolestné. U náhrady nemajetkové újmy se tarifní hodnota určuje podle § 9 odst. 4 písm. a) vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“) částkou 50 000 Kč, a to za každý z dvou uplatněných nároků, tj. celkem v částce 100 000 Kč, přičemž žalobkyni za každý z uvedených nároků náleží plná náhrada nákladů řízení dle § 142 odst. 3 o. s. ř., neboť rozhodnutí o výši plnění záviselo na znaleckém posudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 27. 05. 2021, sp. zn. 25 Cdo 3771/2020 a usnesení Ústavního soudu IV. ÚS 1033/22 ze dne 10 5. 2022). Naopak žalovaná byla plně dle § 142 odst. 1 o. s. ř. úspěšnou v rozsahu uplatněného nároku na náhradu ztráty na výdělku v částce 56 624,43 Kč, která představuje tarifní hodnotu dle § 8 odst. 1 AT. Z celkově výše tarifních hodnot 156 624,43 Kč tak byla žalobkyně procesně úspěšná ve výši 64 % (po zaokrouhlení) a úspěch žalované činí 36 % (po zaokrouhlení). Po odečtení míru úspěchu žalobkyně od míry úspěchu žalované tak celkový úspěch žalobkyně činí 28 % (po zaokrouhlení na celá procenta). Ve vztahu k výroku I. tohoto rozsudku soud procesní úspěch neposuzoval, neboť bylo rozhodováno pouze o příslušenství, které se nezahrnuje do tarifní hodnoty dle AT, mimoto úrok 9 % p. a. z částky 3 000 Kč od [datum] do [datum] (den podání žaloby) činí pouze 206 Kč, což je marginální částka, která nemohla ovlivnit úspěch účastníků.

34. V řízení vznikly žalobkyni náklady tvořené odměnou za zastupování advokátem dle ust. § 6 odst. 1, § 7 bod 5., § 9 odst. 4 a § 11 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb., v platném znění (dále jen„ AT”), vypočtenou z tarifní hodnoty ve výši 156 624,43 Kč v sazbě á 7 380 Kč za 15 úkonů právní služby a 15x paušální náhrada výdajů á 300 Kč dle § 13 odst. 4 AT (převzetí a příprava zastoupení, písemná předžalobní výzva k plnění, sepis žaloby, 5x písemné podání ve věci samé ze dne [datum], [datum], [datum] a [datum], (2x) účast u jednání dne [datum] přesahující dvě hodiny, účasti u jednání dne [datum], dne [datum], dne [datum], [datum], [datum]); náhrada promeškaného času právního zástupce žalobkyně cestou k soudním jednáním z [obec] do [obec] a zpět v požadované výši 3 600 Kč dle § 14 odst. 1 písm. a) a odst. 3 AT (36 půlhodin á 100 Kč); náhrada cestovních výdajů právního zástupce žalobkyně v celkové výši 7 624 Kč při použití osobního motorového vozidla zn. Volvo XC90 k jednáním soudu v r. 2020 až 2022 z [obec] do [obec] a zpět (každá z cest tam i zpět 190 km), při průměrné spotřebě pohonných hmot 5,7 l/km, tj. konkrétně cestovné ke dvěma jednáním dne 13. 5. a [datum] v částce 1 142 Kč cesta při ceně za 1 litr nafty ve výši 31,80 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 385/2015 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,20 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky, cestovné k jednání dne [datum] v částce 1 131 Kč při ceně za 1 litr motorové nafty ve výši 27,20 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 589/2020 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,40 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky, a cestovné ke třem jednáním dne 1. 8., 21. 9. a [datum] v částce 1 403 Kč cesta při ceně za 1 litr motorové nafty ve výši 47,10 Kč dle § 4 písm. c) vyhlášky 511/2021 Sb. a sazbě základní náhrady za 1 km jízdy ve výši 4,70 Kč dle § 1 písm. b) téže vyhlášky; DPH 21 % ve výši 26 549 Kč, tj. celkem náklady právního zastoupení ve výši 138 961 Kč (po zaokrouhlení). Žalobkyní uplatněný nárok na zaplacení nákladů na znalecký posudek MUDr. [jméno] [jméno] ve výši 3 000 Kč je příslušenstvím uplatněných nároků ve smyslu ust. § 513 o. z., podle něhož jsou příslušenstvím pohledávky úroky, úroky z prodlení a náklady spojené s jejím uplatněním (k tomu viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 22. 9. 2021, sp. zn. 25 Cdo 1924/2021). Soud dospěl k závěru, že jde o důvodně vynaložený náklad spojený s uplatněním pohledávky, a tudíž celkově žalobkyni vznikly náklady řízení ve výši 155 973 Kč. Při celkovém procesním úspěchu žalobkyně v rozsahu 28 % činí přiznaná náhrada nákladů řízení částku 43 672 Kč (po zaokrouhlení). Podle ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. soud přiznal náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně (výrok IV. rozsudku).

35. Za vypracování písemností ze dne [datum] a [datum] soud nepřiznal žalobkyni požadovanou náhradu nákladů řízení, neboť se jedná o procesní podání, nikoliv písemná podání ve věci samé. Podáním ze dne 16. 9. [číslo] žalobkyně pouze požádala o prodloužení lhůty k podání její písemné repliky a podáním ze dne [datum] pouze navrhla výslech znalce. Náklad překladu důkazních listin ve výši 1 260 Kč, který žalobkyně označila v příloze svého písemného závěrečného návrhu, soud nepřiznal, neboť žalobkyně nikterak vznik tohoto nákladu netvrdila ani nenavrhla důkazy k jeho prokázání.

36. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. soud uložil účastníkům zaplatit České republice na účet zdejšího soudu náhradu nezálohovaných nákladů řízení, které státu vznikly v souvislosti s vyplaceným svědečným [jméno] [příjmení] ve výši 219 Kč a [jméno] [příjmení] ve výši 169 Kč, a dále v souvislosti s vyplaceným znalečným. Celkové náklady přiznaného znalečného činily částku 18 720 Kč za vypracování revizního znaleckého posudku ve výši 10 150 Kč, jeho dodatku ve výši 6 400 Kč a výpověď znalce MUDr. [jméno] [jméno] ve výši 2 170 Kč. S připočtením svědečného se celkem jedná o částku 19 108 Kč, z níž dle procesního úspěchu ve věci má žalobkyně zaplatit 36 %, tj. částku 6 879 Kč (po zaokrouhlení), a žalované 64 %, tj. částku 12 229 (po zaokrouhlení). Žalobkyně žádnou zálohu na náklady důkazů neskládala, je proto její povinností zaplatit státu náhradu ve výši 6 879 Kč. Žalovaná zálohou zaplatila 10 000 Kč (na náklady důkazu revizním znaleckým posudkem) a její povinností je tudíž zaplatit náhradu ve výši 2 229 Kč. Jelikož soud neshledal na straně žádného z účastníků předpoklady pro osvobození od soudních poplatků, rozhodl dle shora cit. ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. o jejich povinnosti zaplatit státu náhradu těchto nezálohovaných nákladů řízení tak, aby se každý z nich podílel dle rozsahu jejich procesního úspěchu ve věci s přihlédnutím k použité záloze hrazené žalovanou (výroky V. a VI. rozsudku).

37. O povinnosti žalované zaplatit České republice na účet zdejšího soudu soudní poplatek za řízení ve výši 7 390 Kč (viz výrok VII. tohoto rozsudku) soud rozhodl v souladu s ust. § 2 odst. 3 zákona č. 549/1991 Sb., o soudních poplatcích (dále jen„ ZSOP“), na jehož základě, je-li navrhovatel v řízení od poplatku osvobozen a soud jeho návrhu vyhověl, zaplatí podle výsledku řízení poplatek nebo jeho odpovídající část žalovaný, nemá-li proti navrhovateli právo na náhradu nákladů řízení nebo není-li též od poplatku osvobozen. Žalovaná v tomto sporu nebyla od placení soudních poplatků osvobozena, a současně jí podle výsledku řízení ani nevzniklo právo na náhradu nákladů řízení vůči žalobkyni. Soud proto provedl přenos poplatkové povinnosti na procesně neúspěšnou žalovanou. Dle ust. § 6 odst. 1 ZSOP je základem procentního poplatku cena předmětu řízení vyjádřená peněžní částkou, tj. v daném případě přiznaná částka 147 792 Kč, z čehož procentuální poplatek ve výši 5 % dle položky 1 písm. b) Sazebníku poplatků činí 7 390 Kč (výrok VII. rozsudku).

Poučení